SPOLEČNÉ SDĚLENÍ EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Podpora užší spolupráce a regionální integrace v Maghrebu: Alžírsko, Libye, Mauritánie, Maroko a Tunisko /* JOIN/2012/036 final */
SPOLEČNÉ SDĚLENÍ EVROPSKÉMU
PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A
VÝBORU REGIONŮ Podpora užší spolupráce a regionální
integrace v Maghrebu: Alžírsko, Libye, Mauritánie, Maroko a Tunisko I. Úvod 1. Obyvatelé Maghrebu stáli v popředí
historických událostí roku 2011. Více než v kterékoli jiné části
arabského světa byl v zemích Maghrebu zahájen dlouhý proces změn
a reforem. Evropské unii velice záleží na tom, aby byl tento proces
demokratizace a modernizace úspěšný. 2. V průběhu minulého
roku země Maghrebu rovněž znovu projevily zájem o užší vzájemnou
spolupráci. Tato iniciativa, která je zatím orientační a dosud se
neprojevila konkrétními kroky, vychází z uznání skutečnosti, že cílů
prosperity, stability a demokratické transformace na vnitrostátní úrovni nelze
plně dosáhnout bez hlubších vzájemných vztahů mezi zeměmi
Maghrebu. 3. Hlavním účelem tohoto
sdělení je poukázat na způsoby, jimiž by Evropská unie mohla
přispět k posílení vzájemné spolupráce zemí Maghrebu na základě
svých vlastních rozsáhlých zkušeností v oblasti integrace a s ohledem na
zájem, který o tento region má jakožto soused a klíčový partner
těchto pěti zemí. Tímto způsobem se Evropská komise a vysoká
představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní
politiku (dále jen „vysoká představitelka“) snaží podpořit
pokračující úsilí maghrebských partnerů o prohloubení spolupráce na
úrovni Maghrebu a stát jim v tomto procesu po boku. Silnější a
jednotnější Maghreb bude schopen lépe pomoci při řešení
společných problémů, jimiž jsou například nestabilita v Sahelu,
zabezpečování dodávek energie, nutnost vytvářet pracovní
příležitosti a bojovat proti změně klimatu. Vzniká tedy
historická příležitost k prohloubení našeho partnerství. 4. Toto sdělení je
součástí celkové reakce EU na změny v jejím jižním sousedství. Návrhy
uvedené v tomto sdělení mají doplnit, nikoli nahradit řadu
opatření EU vymezených ve sděleních[1]
přijatých Evropskou komisí a vysokou představitelkou v roce 2011 s
cílem vytvořit partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu a stanovit
nový přístup k evropské politice sousedství. Obě tato sdělení
zdůraznila význam větší vzájemné integrace jižních zemí (a to i na
subregionální úrovni), která by doplňovala další bilaterální a regionální
iniciativy. Toto sdělení rovněž vychází z „Agendy pro změnu“,
revidované politiky Evropské komise pro využívání financování vnější
pomoci orientované na výsledky[2]. 5. Návrhy jsou v souladu s
příslibem EU kladně reagovat na reformní iniciativy partnerských
sousedních zemí a byly s nimi projednány. V případě mnoha
níže uvedených případů se jedná o nová opatření. V
některých případech se odkazuje rovněž na existující regionální
iniciativy, pokud by úsilí o integraci mohlo být posíleno prostřednictvím
stávajících nástrojů, i když z perspektivy Maghrebu, jakož i na
bilaterální činnosti, pokud tyto činnosti přispívají k
větší soudržnosti v regionu. 6. Dalším cílem tohoto
sdělení je zohlednit rozsáhlé vztahy zemí Maghrebu a subsaharské Afriky na
jedné straně a EU a subsaharské Afriky na straně druhé. V této
souvislosti by měla být podpora, kterou EU vyjadřuje integraci
Maghrebu, jasně propojena s širšími vztahy, které EU navázala na africkém
kontinentu a vymezila ve společné strategii Afrika-EU[3]. Patří sem zejména její
tematické partnerství pro mír a bezpečnost, kterého se země Maghrebu
buď přímo účastní, nebo které úzce sledují. Sdělení
rovněž přihlíží k zvláštní duální povaze Mauritánie, která je dána
její zeměpisnou polohou na rozhraní arabského Maghrebu a subsaharské
Afriky. 7. Podněty ke změnám a
rozhodnutí o tom, jaké prostředky by byly k dosažení integrace
nejvhodnější, musí vycházet výhradně ze samotného Maghrebu. Návrhy
uvedené v tomto sdělení jsou proto předkládány v duchu solidarity a
partnerství v kritickém okamžiku, kdy v Maghrebu probíhá debata o tempu a
hloubce jeho integrace na subregionální úrovni. Nicméně i když by tyto
návrhy mohly přinést prospěch obyvatelům Maghrebu jako celku,
mohly by přinášet výhody i tehdy, pokud by se uskutečňovaly na
omezenějším dvoustranném základě nebo asymetricky v některých
částech regionu. II. Problémy, které musí Maghreb řešit 8. Maghreb je regionem s velkým
potenciálem rozvoje. Sousedí se subsaharskou Afrikou, Evropskou unií i
východním Středomořím a jeho výhoda spočívá v přístupu k
Atlantiku i Středozemnímu moři a v potenciálních trasách přes
pevninu. Má značné přírodní a lidské zdroje i společné kulturní
a jazykové vazby. 9. Přesto však zůstává
jedním z nejméně integrovaných regionů světa. Jeho rozvojový
potenciál proto zůstává nevyužit. Z ekonomického hlediska byly náklady na
neexistenci integrovaného Maghrebu odhadnuty na 1 až 2 % HDP. Skutečná
cena za neintegraci však přesahuje ekonomický růst a týká se i
bezpečnosti a obecného rozvoje společnosti v regionu. 10. Výzvy, s nimiž se region musí
vypořádat, byly dobře zdokumentovány. Patří mezi ně: Demokratické reformy (a)
Ve všech zemích Maghrebu probíhá proces politických
reforem. Veřejnost má v politické sféře vysoká očekávání
ohledně účasti na veřejném životě, odpovědnosti,
přístupu k informacím, svobody projevu a práva na přístup ke
spravedlnosti. Občanská společnost si upevnila své postavení a je
schopna lépe plnit úlohu legitimního partnera místní správy při
vytváření inkluzivnější společnosti. Kvalitnější volební
postupy zvýšily odpovědnost veřejné správy v regionu. Parlamenty mají
příležitost stát se klíčovými aktéry, stejně tak jako různé
zatím vzniklé politické strany či hnutí. Orgány nezbytné k ochraně
demokratických hodnot, právního státu a dodržování lidských práv jsou však
slabé. V takovém prostředí zůstává úkol konsolidovat a
podporovat demokratické reformy, které plně dodržují mezinárodní normy
v oblasti lidských práv, velice náročný. Socio-ekonomické reformy (b)
Míra růstu v Maghrebu je stále příliš
nízká na to, aby absorbovala velký příliv osob na trh práce a snížila
chudobu a nezaměstnanost (která v roce 2011 dosahovala
v Alžírsku, Maroku a Tunisku 10 až 18 % a v Mauritánii přes
30 %). Ve zprávě Rozvojového programu OSN (UNDP) o vývoji arabského
světa v roce 2011 je uvedeno, že i podle konzervativního scénáře
(tedy za předpokladu zachování současné míry nezaměstnanosti a
míry účasti na trhu práce) musí země Maghrebu vytvořit do roku
2015 1,8 milionu a do roku 2030 7,8 milionu pracovních míst. Neúspěch
při vytváření pracovních příležitostí by mohl v konečném
důsledku vést k dalšímu chudnutí obyvatel, pokud nebude využit lidský
kapitál, kterým je mládež. Bez zvýšení růstu a bez efektivních politik
zaměstnanosti (včetně investic do lidského kapitálu a podpory
důstojné práce) bude přetrvávat vysoká míra nezaměstnanosti
mládeže a neformální sektor bude nadále významnou součástí reálného
hospodářství. Tyto faktory pak budou dále výrazně ohrožovat budoucí
sociální stabilitu a přechod k demokracii. (c)
V mnoha zemích Maghrebu brání rozvoji
zemědělství strukturální problémy, například nízké investice,
nedostatek vody, zhoršení kvality půdy, změna klimatu a špatný
přístup k základním službám. Zemědělství stojí před úkolem
produkovat více a lépe, tedy zvýšit produktivitu, přejít na udržitelné
metody výroby a zlepšit životní podmínky ve venkovských oblastech na
základě dlouhodobých strategií. (d)
Potenciál pro rozvoj skutečně
diverzifikovaného hospodářství opírajícího se o vznik dynamického
soukromého sektoru dosud není ani zdaleka využit. Zemím Maghrebu se zatím
nepodařilo vytvořit regionální spotřebitelské trhy, využívat
úspory z rozsahu a plně těžit ze své výhodné polohy v blízkosti
Evropy a hlavních mezikontinentálních námořních tras k tomu, aby
vytvořily regionální výrobní vazby, začlenily se do světového
řetězce přidané hodnoty, a zvýšily tak zájem investorů.
Uzavření hospodářství příliš často umožnilo několika
privilegovaným domácím podnikům prosperovat dobýváním renty a upevnilo
postavení monopolů. Kromě toho byla za jednu z hlavních překážek
investic a podnikání označena korupce. (e)
V oblasti společenského a lidského
rozvoje, a to i přes značné úspěchy v některých
oblastech, zejména vzdělávání a střední délce života, zůstává
značná část obyvatel bez přiměřeného zaměstnání,
sociální ochrany nebo sociálních práv[4].
Navíc ve většině zemí Maghrebu přetrvávají výrazné vnitřní
sociální rozdíly s koncentrací bohatství v některých oblastech. V
důsledku toho jsou země Maghrebu, s výjimkou Libye, zeměmi,
z nichž obyvatelé odcházejí, a to zejména do Evropy. Z hlediska
nelegální migrace směřující do Evropy je tato oblast i oblastí
tranzitu. Udržitelného rozvoje lze dosáhnout pouze za podmínky, že mladá
generace získá dobré vzdělání a bude se moci zapojit do sociálního a
ekonomického života své země. Dobře vzdělané obyvatelstvo je
základem stability a může přispět ke vzniku demokratické
společnosti. Klíčovými hráči v procesu přechodu k
demokracii jsou vysokoškolské instituce, protože odpovídají za přípravu
nové generace vedoucích představitelů a pedagogů. Po arabském jaru
získala zvláštní význam i reforma kulturní politiky. Globální hrozby (f)
Terorismus a mezinárodní trestná činnost jsou
velkým problémem v celém regionu i v celém širším jižním sousedství a v Sahelu.
Al Káida v islámském Maghrebu (AQMI) vytvořila teroristickou síť
zejména v Maghrebu a v Mali. Situace se zhoršila po konfliktu v Libyi, protože
se zintenzivnil obchod se zbraněmi, lidmi a drogami a zvýšil se počet
bojovníků džihádu, kteří byli zapojeni do libyjského konfliktu.
Oblast Sahary a Sahelu se tak stala zónou nestability. Uvedené události vedly i
k povstání Tuaregů na severu Mali, které AQMI umožnilo rozšířit
svůj vliv. V zájmu dosažení cílů, které si EU stanovila ve své
strategii pro bezpečnost a rozvoj v Sahelu[5]
(tato strategie se týká Alžírska, Mauritánie, Mali a Nigeru, ale její
provádění se zaměřuje hlavně na tři posledně
jmenované země), bude důležité úzce spolupracovat se zeměmi
Maghrebu, které jsou jednak samy přímo ohroženy, jednak oblast Sahelu a
Sahary přímo ovlivňují. Životní prostředí a změna klimatu (g)
Maghreb je regionem, který se v oblasti životního
prostředí a využívání přírodních zdrojů potýká s mnoha problémy.
Tyto problémy souvisejí s ovzduším, vodou, mořským prostředím,
půdou a biologickou rozmanitostí a musí být řešeny přijímáním
opatření na úrovni států i celého regionu. Země Maghrebu jsou
velice ohroženy změnou klimatu, která by mohla mít vážné důsledky pro
klíčová odvětví jejich hospodářství (např.
zemědělství, cestovní ruch, ceny potravin), a již nyní změnou
klimatu trpí. Jedná se však o region, který zároveň nabízí jedinečnou
příležitost k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, jehož by
mohlo být dosaženo větším důrazem na obnovitelné zdroje energie a
energetickou účinnost, a to i prostřednictvím
přeshraničních projektů a politik. Toto úsilí by
přispělo k vytváření pracovních míst a k přilákání investic
do regionu. III. Svaz arabského Maghrebu, Unie pro
Středomoří, skupina 5+5 – pružný a pragmatický přístup 11. EU je odhodlána prohloubit své
bilaterální vztahy se zeměmi Maghrebu. Zároveň je
přesvědčena, že pro účely řešení společných výzev
je potřeba, aby různé regionální organizace a struktury, které již
existují, zvýšily nebo obnovily svou činnost. EU je připravena zvýšit
svou podporu a rozvíjet synergie a posilovat koordinaci s existujícími
bilaterálními iniciativami. 12. Navržená nadcházející vrcholná
schůzka Svazu arabského Maghrebu (SAM) bude významnou událostí, která
vyšle nový podnět pro integraci Maghrebu. Evropská komise a vysoká
představitelka vítají dialog, který se se Svazem arabského Maghrebu
rozvíjí, a jsou odhodláni posílit ho a otevírat nové oblasti spolupráce,
zejména na základě technických jednání, která již se svazem
proběhla. 13. K usnadnění rozsáhlejší a
lepší spolupráce mezi zeměmi Maghrebu i s jeho severními a jižními sousedy
lze využít některá mezinárodní fóra. Unie pro Středomoří
může využít svou flexibilitu k podpoře projektů subregionální
spolupráce zemí Maghrebu. Seskupení pěti zemí EU ležících u
Středozemního moře a zemí Maghrebu (tzv. skupina 5+5[6]) je cenné tím, že zavádí
spolupráci zúčastněných stran na základě sdílených zájmů a
společných cílů, jejichž dosahování lze v některých
případech podporovat z prostředků EU, například
prostřednictvím financování studií proveditelnosti nebo přípravy
projektů. Iniciativa „pays du champ“ (Alžírsko, Mali, Mauritánie, Niger),
která je spolu se strategií EU pro Sahel zaměřena na řešení
saharo-sahelského rozměru, rovněž vytváří rámec pro úzkou
spolupráci s Maghrebem. 14. Je třeba přihlížet
také ke kontinentálnímu rozměru Afriky: region Maghreb bude nadále
zapojován do iniciativ pro více regionů nebo pro celý kontinent, které
vznikají v rámci společné strategie Afrika-EU, zejména za podpory
Panafrického programu, bude-li zřízen. IV. Možný příspěvek EU k větší
spolupráci a integraci v Maghrebu 15. Výhody hlubší integrace
Maghrebu by prospěly nejen občanům pěti zapojených zemí.
Sdílely by je i jejich sousedé, včetně Evropské unie. Pro EU je
vytvoření stabilní a prosperující maghrebské oblasti založené na demokratické
odpovědnosti a právním státu hlavním cílem bilaterálních vztahů a
regionální přístup ho může jen posílit. Oba břehy
Středozemního moře budou těžit z větší stability,
integrovanějších trhů, užších mezilidských kontaktů a hlubší
intelektuální, ekonomické a kulturní výměny. V této souvislosti by EU mohla podpořit
řadu iniciativ v oblastech uvedených níže, a to mobilizací různých
nástrojů od posílení politického dialogu až po technickou pomoc a
specifické projekty. A. Demokratické reformy 16. EU již podporuje demokratické
reformy v zemích Maghrebu a bere přitom ohled na specifický vývoj v každé
dotčené zemi. Kromě této podpory může EU: Ø podporovat
regionální a subregionální iniciativy zaměřené na posilování
organizací občanské společnosti a sítí na podporu větší angažovanosti
v demokratické správě, odpovědnosti a politickém dialogu[7]. Toho lze dosáhnout mobilizací
evropského nástroje sousedství a partnerství, včetně nástroje na
podporu občanské společnosti v jižním sousedství, evropského nástroje
pro demokracii a lidská práva a programu pro nestátní subjekty a místní orgány.
Lze také organizovat a podporovat subregionální iniciativy, například
Maghrebské sociální fórum, Maghrebské odborové fórum, sítě občanské
společnosti atd… Ø přispívat
ke zvýšení spolupráce a výměn mezi parlamenty Maghrebu, parlamenty
členských států EU a Evropským parlamentem, Ø nadále
podporovat úsilí partnerských zemí Maghrebu o modernizaci jejich soudních
systémů, včetně lepšího přístupu ke spravedlnosti,
nezávislosti soudů a dodržování zásad právního státu, Ø posilovat
institucionální kapacity místních orgánů v místní správě a při
rozhodování a v poskytování služeb, zejména pokud jde o transparentnost,
decentralizované reformy a poskytování kvalitních služeb obyvatelstvu
prostřednictvím vzájemné spolupráce s místními orgány EU, Ø zahájit
nový program zaměřený na posílení úlohy médií a kultury v Maghrebu
jakožto nástroje pro demokratizaci, podporu svobody projevu a řešení
konfliktů. Tento program bude mimo jiné upřednostňovat vzájemnou
spolupráci na subregionální úrovni s cílem podpořit proces transformace
státních médií na média orientovaná na veřejnost. B. Globální hrozby 17. Země Maghrebu nesou
hlavní odpovědnost za boj proti terorismu a různým druhům
obchodování. Úspěch v této oblasti je podmíněn úzkou koordinací,
a EU proto podporuje veškerá opatření vedoucí k intenzivnější
spolupráci všech zemí Maghrebu v tomto ohledu. Dlouhodobé nevyřešené
konflikty stejně jako pokračující napětí vzniklé z
novějších konfliktů, představují další potenciální hrozby bezpečnosti
a brání větší integraci. Z pohledu EU může nestabilita v oblasti
Sahary a Sahelu ohrozit i její vlastní bezpečnost, a proto musí EU
prohloubit příslušný dialog zvýšením svého úsilí o spolupráci se
zeměmi regionu. Kromě toho se musí zvýšít úsilí o zmírnění
nedovoleného obchodu s chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými
materiály. 18. V této souvislosti EU
může: Ø navázat
pravidelné kontakty mezi Vojenským štábem EU, Střediskem EU pro analýzu
zpravodajských informací, Europolem a příslušnými orgány v zemích Maghrebu
s cílem zajistit kvalitnější výměnu informací, Ø v
případě potřeby poskytovat technickou pomoc příslušným
orgánům v zemích Maghrebu a strukturám působícím v boji proti
terorismu a různým druhům obchodování, Ø podílet
se na činnostech zaměřených v rámci skupiny 5+5 na
bezpečnost, podporovat rozvoj těchto činností, a to zejména v
případech, kdy zahrnují civilní a vojenskou pomoc při správě
pozemních, námořních a vzdušných hranic, Ø podporovat
soudní, policejní a vojenské školy a školicí střediska zemí Maghrebu
při vypracovávání vzdělávacích programů, kterých by se mohli
účastnit zájemci z regionu a z Afriky, poskytováním
případného technického poradenství, Ø podporovat
opatření na budování kapacity, technické výměny a sdílení
osvědčených postupů s EU s cílem řešit problémy vedoucí k
šíření terorismu a posilovat odolnost společnosti vůči
podněcování k násilí, náboru a násilné radikalizaci, zejména mládeže, Ø posílit
úsilí v rámci iniciativy středisek excelence EU pro zmírnění
chemických, biologických, radiologických a jaderných rizik, Ø v
souladu se společným sdělením z roku 2011[8] podporovat úsilí o řešení
konfliktů a usmíření, zejména opatřeními na budování
důvěry, pokud ji k tomu vyzvou zúčastněné strany. C. Hospodářský rozvoj
podporující začlenění 19. Strukturální problémy, jimiž
jsou vysoká nezaměstnanost, slabé instituce v oblasti vzdělávání,
odborné přípravy a trhu práce, slabý soukromý sektor a nízká úroveň
obchodu a ekonomické integrace, spolu vzájemně souvisí. Bez konkurenceschopného
soukromého sektoru bude vytvořeno jen málo důstojných pracovních
míst. Bez úsilí o změnu politik vzdělávání a zaměstnanosti
nebude soukromý sektor schopen růst a bez otevřeného a integrovaného
hospodářství zůstane konkurence omezená, trhy nevyužity a investice
nezbytné k tvorbě pracovních míst se nedostaví[9]. Problémy v oblasti zaměstnanosti 20. Vzdělávání a odborná
příprava mají klíčový význam pro vytváření pracovních
příležitostí a uplatnitelnost na trhu práce. Státní vzdělávací
systémy v zemích Maghrebu se musejí více zaměřit na dovednosti
nezbytné pro získání zaměstnání, musejí zejména podporovat
kvalitnější odbornou přípravu a vzdělávání a musejí zvýšit míru
využívání příležitostí, které se nabízejí. Zároveň musí pokračovat
proces modernizace systémů vyššího vzdělávání zlepšováním kvality
vzdělání a jeho relevantnosti pro potřeby trhu práce. Opatření
na trhu práce na straně poptávky by měla být souběžně
doplněna účinným sociálním dialogem. 21. Vnitrostátní politiky
vzdělávání a zaměstnanosti by mohly být s užitkem doplněny
regionálními iniciativami. V této souvislosti EU může: Ø podporovat
vytvoření celomaghrebských sítí příslušných partnerů v oblasti
vzdělávání/zaměstnanosti (vzdělávací instituce a sociální
partneři), Ø přispívat
k posilování technických výměn v oblasti odborného vzdělávání a
přípravy a otázek zaměstnanosti v regionu Maghreb, včetně
veřejných služeb zaměstnanosti, Ø posoudit
proveditelnost technických výměn v Maghrebu na vybraná témata v rámci
akčního rámce z Marrákeše se zaměřením na zaměstnanost,
uplatnitelnost na trhu práce a důstojnou práci, Ø nadále
podporovat modernizaci systémů vysokoškolského vzdělávání
v zemích Maghrebu prostřednictvím programů Tempus, Erasmus
MUNDUS a jejich následných programů. Tyto nástroje se budou nadále
používat k podpoře dobrovolného sbližování systémů vysokoškolského
vzdělávání partnerských zemí s vývojem v EU sledovaným
v rámci Boloňského procesu. Rozvoj soukromého sektoru 22. Zástupci soukromého sektoru v
Maghrebu vymezili jako klíčové prvky pro rozvoj soukromého sektoru zvýšení
dovedností, kvalitu produkce, přístup k financování, přístup na trhy
(jak v regionu, tak mimo něj), rozvoj venkova a rozvoj
zemědělsko-potravinářského odvětví, a především
transparentnost právních předpisů a právní jistotu. 23. Vlády musejí vytvořit
prostor pro podnikání, inovace a rozvoj malých a středních podniků,
musejí zajistit rovné podmínky pro všechny subjekty a musejí snížit nevýkonnost
a korupci ve veřejné správě. V tomto ohledu má zvláštní význam spravedlivý
a jednoduchý přístup na trh veřejných zakázek. Sítě
podnikatelů, obchodní komory a další zúčastněné strany mohou
poskytovat příležitosti pro vzájemnou podporu, ale také mechanismy pro
hledání zákazníků a dodavatelů. Oblastí zasluhující zvláštní
pozornost je podpora podnikání žen. 24. Země Maghrebu budou
klíčovými partnery EU v novém rámcovém programu pro výzkum „Horizont
2020“, který ve velké míře začleňuje mezinárodní spolupráci.
Budou zapojeny do vypracování společné agendy pro výzkum a inovace mezi EU
a partnery z oblasti Středozemního moře. Země Maghrebu budou
rozvíjet partnerství s EU prostřednictvím dialogů o vědecké
politice, prostřednictvím společných výzkumných iniciativ
zaměřených na řešení hlavních společenských problémů
souvisejících s vodou, zabezpečením potravin, zdravím, životním
prostředím, energetikou a také budováním kapacity pro výzkum a vývoj. 25. EU již přispívá k
opatřením, která se v regionu přijímají na podporu rozvoje soukromého
sektoru, a může dále: Ø podporovat
práci v sítích mezi podnikateli z Maghrebu, a to i prostřednictvím
státních sdružení a pořádáním akcí, Ø podporovat
zřízení sítě, která by poskytovala poradenství podnikům z
Maghrebu hodlajícím investovat v jiných zemích Maghrebu (příprava
podnikatelských plánů, znalost místních právních předpisů atd.), Ø technicky
podpořit maghrebské banky, které si přejí rozšířit svoji
činnost do dalších zemí regionu (např. pokud jde o platební systémy),
Ø podpořit
partnerské země prostřednictvím nového programu evropského sousedství
pro zemědělství a rozvoj venkova (ENPARD) při přijímání
politik zaměřených na silnější a inkluzivnější růst
venkovských oblastí a zemědělsko-potravinářského sektoru, Ø podpořit
podnikání žen, a to i poradenstvím, usnadněním přístupu k financování
a příspěvkem k veřejné podpoře začínajících podniků,
Ø poskytovat
mladým odborníkům nebo začínajícím podnikatelům, kteří si
chtějí založit vlastní podnik, praktický výcvik na pracovišti a výuku v
malých a středně velkých podnicích v ostatních partnerských zemích s
cílem usnadnit úspěšný start nových podniků a rozvoj podnikatelských
nápadů, zvyšovat kapacitu poskytovatelů služeb na podporu podnikání, Ø po
rozhodnutí zvýšit úvěrovou kapacitu Evropské investiční banky a
Evropské banky pro obnovu a rozvoj a dalších evropských finančních
institucí mohou být uvolněny další prostředky na podporu malých a
středních podniků. V této souvislosti lze uvažovat zejména o
spolupráci s budoucí Bankou pro rozvoj Maghrebu, Ø rozšířit
evropskou síť podniků European Enterprise Network, která je již
v regionu přítomna, na ty partnerské země, které do ní zatím
nejsou zapojeny[10],
a integrovat klastry a další sítě podniků do evropských platforem
spolupráce. 26. Zvláštní příspěvek k
udržitelnému lidskému, sociálnímu a ekonomickému rozvoji může poskytnout
kultura. EU může v Maghrebu: Ø přispět
k rozvoji kulturního sektoru jako činitele udržitelného rozvoje regionu
tím, že podpoří reformy politiky kultury a posílí kapacity
tvůrců politik v oblasti kultury a podpoří investice, soukromý
sektoru a rozvoj podnikatelských schopností kulturních subjektů, zejména
na úrovni celého Maghrebu. Obchod 27. Větší regionální obchodní
integrace zemí Maghrebu spojená s vytvořením obsáhlých a komplexních zón
volného obchodu mezi partnery z Maghrebu a EU by byla prospěšná pro
obě strany. Podniky a investoři z EU by mohli těžit z vyššího
stupně rozvoje trhu a integrace, která by jim jednak poskytla přístup
na větší vývozní trhy, jednak by jim umožnila začlenit tento region
do sítí produkce. Odstranění stávajících překážek obchodu,
otevření hranic (včetně alžírsko-marocké hranice) a
začlenění regionu do globálních dodavatelských a výrobních
řetězců by uvolnilo významný ekonomický potenciál. Tento vývoj
však závisí na politické vůli partnerských zemí. 28. S cílem podpořit
hlubší obchodní a ekonomickou integraci v Maghrebu zaměřila EU
svou podporu na diverzifikovanou a posílenou obchodní integraci jižních zemí,
jakož i na podporu investic. Na bilaterální úrovni se úsilí EU dosud
zaměřovalo na ty země, které dosud nepřistoupily k WTO
(Alžírsko a Libye), a na vytvoření obsáhlých a komplexních zón volného
obchodu (Maroko a Tunisko). Vytvoření sítě takových dohod mezi EU a
zeměmi Maghrebu, a také mezi zeměmi Maghrebu samotnými, by
přispělo k uskutečnění vize ekonomického společenství
mezi EU a jejími partnery v rámci evropské politiky sousedství. 29. EU může na základě
existujících obchodních vztahů mezi EU a zeměmi Maghrebu: Ø dále
podporovat rozvoj regionálních výrobních vazeb využíváním možnosti kumulace
původu mezi členy celoevropsko-středomořské zóny a
zvyšování povědomí o této možnosti a souběžně s tím propagovat
očekávaná nová pravidla týkající se vývozců (se zvláštním významem
pro textilní průmysl, ale důležitá i pro odvětví s vyšší
přidanou hodnotou), Ø pokračovat
v poskytování podpory a technického poradenství v souvislosti s procesem
obchodní a ekonomické integrace v rámci Svazu arabského Maghrebu a Agadirské
dohody, Ø podporovat
iniciativy maghrebských partnerů zaměřené na zvyšování
povědomí o podmínkách obchodu a investic, například
prostřednictvím Evropsko-středomořské obchodní a investiční
facility, snižovat necelní překážky obchodu a zlepšovat a
zkvalitňovat celní řízení a infrastrukturu s cílem podpořit
obchod uvnitř regionu, Ø usnadnit
obchod s průmyslovými výrobky dokončením příprav na zahájení
jednání o dohodě o posuzování shody a přijímání průmyslových
výrobků s každou zemí Maghrebu, Ø posílit
spolupráci s maghrebskými podnikateli s cílem umožnit jim lépe vyjádřit
zájmy a obavy související s obchodními a investičními iniciativami v
regionu. Prvním krokem v tomto ohledu by mohlo být zřízení podnikatelského
fóra EU-Maghreb. D. Infrastruktura a síťová
odvětví 30. Podmínkou efektivní regionální
obchodní a ekonomické integrace je regionální infrastruktura a logistika a
vytvoření příznivějšího prostředí pro podnikání. Iniciativy
v oblasti infrastruktury musejí být doprovázeny reformami zaměřenými
na usnadnění obchodu, vytvoření lepšího a spravedlivějšího
regulačního systému a liberalizaci a integraci regionálních odvětví
služeb (dopravní a telekomunikační služby atd.). Doprava 31. V oblasti dopravy zůstává
prioritou rozvoj transmaghrebské sítě. Tato síť se stane
součástí budoucí transstředomořské dopravní sítě vybudované
v rámci evropsko-středomořské spolupráce (EuroMed). Jako taková bude
fungovat jako páteř potřebná pro rozvoj intraregionálního obchodu a
poskytne hospodářským subjektům a občanům na obou
březích Středozemního moře řadu spojení. Pro dokončení
transmaghrebských dálnic, a tedy pro rozvoj obchodu a mezilidských
kontaktů, by mělo zásadní význam otevření alžírsko-marocké
pozemní hranice. 32. Pro urychlení pokroku při
vývoji dopravních sítí je nezbytné úsilí o koordinaci ze strany regionálních a
subregionálních sítí a struktur, jako jsou EuroMed, skupina ministrů
dopravy západního Středomoří (GTMO 5+5), Svaz arabského Maghrebu,
Unie pro Středomoří, i finančních institucí. 33. V oblasti letectví byla užší
integrace se sousedními státy EU motivována snahou vytvořit širší
společný evropský letecký prostor. Zemím Maghrebu byla rovněž
předložena nabídka vytvořit společný středomořský
letecký prostor. 34. EU může: Ø podporovat
přípravu studií a financovatelných projektů, jakož i programů
technické pomoci, a podporovat užší koordinaci příslušných subjektů
při vývoji transmaghrebské sítě, námořních spojení mezi EU a
zeměmi Maghrebu a společného středomořského leteckého
prostoru, Ø podporovat
rozvoj námořních spojení v souladu s myšlenkou námořních dálnic s
cílem dále zlepšit dopravní spojení mezi zeměmi EU a Maghrebu a v samotném
regionu Maghreb lepším propojením transevropské dopravní sítě a
transmaghrebské dopravní sítě, Ø rozvíjet
společný evropský letecký prostor dojednáním dohod o leteckých službách
s některými zeměmi Maghrebu, podobně jako tomu již bylo s
Marokem, Ø nadále
využívat investiční facilitu sousedství k mobilizaci dodatečných
finančních prostředků na pokrytí potřeb regionu v oblasti
investic do dopravní infrastruktury, zejména mobilizací technické pomoci a
financování pro dokončení chybějících spojení transmaghrebské
dálnice, především hraničních přechodů, Ø pokračovat
v podpoře využívání, rozvoje a zavádění interoperabilních
inteligentních dopravních systémů, Ø podporovat
evropské agentury působící v odvětví dopravy, aby, jako tomu již je v
případě letectví, v rámci svého mandátu poskytovaly technickou
podporu, a to zvýšenou výměnou zkušeností mezi zeměmi Maghrebu. Informační společnost / síťová
odvětví 35. I přes velké využití
populárních IT nástrojů během arabských revolucí je Maghreb regionem,
kde má přístup k internetu 5,5 % (Libye) až 34 % obyvatel (Tunisko) (což
je podle mezinárodních standardů ještě málo). Chybějící
infrastruktura informačních a komunikačních technologií a
regulační rámce brání těmto zemím v plném využívání výhod
informační společnosti a produktivního potenciálu IKT. Odkládaná
liberalizace telekomunikačních služeb může kromě toho
vytvářet vážné překážky další regionální obchodní integraci. 36. EU může: Ø poskytnout
technickou podporu zaměřenou na specifické potřeby Maghrebu v
oblasti sbližování právních předpisů prostřednictvím výměn
osvědčených postupů, Ø podporovat
spolupráci mezi regulačními orgány v EU a Maghrebu, Ø podporovat
studie ekonomického a právního dopadu, který by měla z národní i
regionální perspektivy revize regulačního rámce na elektronické komunikace
a elektronické podnikání, Ø zvážit opatření zaměřená na zlepšení regionálního
propojení a podporu budování kapacit subjektů působících v oblasti výzkumu
a rozvoje a využívání regionální elektronické infrastruktury. Energetika 37. EU a Maghreb jsou dlouhodobými
partnery v oblasti energetiky (obchod s ropou a zemním plynem,
plynovody, rozvoj uhlovodíků, například v Alžírsku a Libyi,
synchronní propojení elektrických rozvodných sítí, tok elektrické energie do
Maroka). Na základě této spolupráce nyní existuje skutečná
perspektiva rozvoje integrovaného energetického prostoru rozšířením
partnerství na oblast obnovitelné energie, zvýšením energetické účinnosti
a vývojem integrovaného trhu s elektrickou energií, která by přinášela
prospěch Maghrebu i EU. Tato oblast by mohla přispět k širším
cílům podpořit obchod uvnitř Maghrebu i obchod mezi EU,
Maghrebem a celou oblastí Středomoří. Mohla by také pomoci splnit
vlastní cíle EU v oblasti rozvoje obnovitelné energie po roce 2020[11]. Rozsáhlé investice do
obnovitelné energie, včetně celomaghrebské kapacity záložní produkce
energie by rovněž zvýšily zabezpečení dodávek elektrické energie.
Tyto investice by pak pomohly vytvářet více nových pracovních míst mimo
jiné rozvojem místních odvětví obnovitelné energie, výzkumu a inovací,
mezinárodní konkurenceschopnosti, kvality ovzduší a zdravotnictví.
Přispěly by rovněž k úsilí řešit změnu klimatu a
provádění strategií nízkoemisního rozvoje. Maghrebský energetický trh,
který by byl čím dál tím více zásoben obnovitelnou energií, by
postupně snížil náklady zemí, které dovážejí energii, a zemím, které
produkují uhlovodíky, by poskytl dodatečnou flexibilitu při využívání
jejich zásob. 38. Maghreb jakožto subregion by
mohl být partnerem pilotních projektů v oblasti Středomoří, aniž
by byl narušen soulad s širším přístupem (např. Unií pro
Středomoří, středomořským solárním plánem atd.). V této souvislosti
lze uvažovat o několika konkrétních opatřeních vedoucích ke vzniku
energetického prostoru v západním Středomoří v letech 2020–2025: Ø struktury
pro regionální spolupráci (MEDREG v případě regulačních
orgánů a MED-TSO pro provozovatele rozvodných systémů) jsou na
základě souboru společných technických pravidel připraveny dále
napomáhat s rozvojem společných síťových kodexů, které by mohly
být pilotně využity v Maghrebu, Ø měly
by být vymezeny postupné kroky vedoucí k integraci trhu – zejména na
základě cestovního plánu pro Alžírsko. To zahrnuje například tyto
prvky: bilaterální přidělování kapacit podle společných zásad do
roku 2014, koordinované přidělování kapacit do roku 2016,
vytvoření regionální platformy pro obchodování s elektrickou energií do
roku 2016–2020 atd., Ø lze
poskytnout větší podporu na reformy energetického sektoru, a to i na
regionální spolupráci a pro regionální organizace (např. zavedení
regulačních orgánů v oblasti energetiky v Maroku a v Tunisku do roku
2014, v Libyi do roku 2016, funkčně nezávislých provozovatelů rozvodných
systémů v zemích Maghrebu do roku 2015 atd.), Ø lze
zvýšit spolupráci v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti, a
to i užším zapojením partnerských zemí do politických rozhovorů a
nástrojů EU o politice obnovitelné energie. Tím by se mělo navázat na
stávající podpůrné akce prostřednictvím investiční facility
sousedství a evropských rozvojových finančních institucí poskytováním
grantů, technické pomoci a operací souvisejících s rizikovým kapitálem.
Bylo by možné zveřejňovat společné výzvy k předkládání
inovačních projektů. Bylo by možné dohodnout se na zásadách pro
investice do obnovitelné energie a obchodu s ní, Ø v případě
Mauritánie lze iniciativu Udržitelná energie pro všechny (stejně jako
v případě ostatních subsaharských zemí) využít k podpoře
spolupráce v oblasti energie pomocí vhodných finančních
nástrojů. 39 Na energetické potřeby
regionu do roku 2020 bude potřeba reagovat výraznými investicemi do
výrobní kapacity (zejména konvenční energie, ale s rostoucím podílem
energie z obnovitelných zdrojů) a rozvodné infrastruktury. Vytvořením
nových příležitostí pro toky energie v regionu se posílí argument pro
dokončení rozvodné sítě západního Středomoří opírající se o
dva koridory (Alžírsko-Maroko-Španělsko-Francie a Alžírsko/Libye-Tunisko-Itálie). 40 Studie proveditelnosti již
existují, ale bude třeba věnovat zvláštní pozornost regulačnímu
a finančnímu modelu pro nová propojení a pravděpodobně bude
nezbytný i zvláštní právní rámec (mezivládní dohoda). Bude nutné zaujmout
přístup, který vychází z myšlenky vzniku koridorů, a bude třeba
vynaložit značné úsilí na koordinaci. EU proto navrhuje, aby byl po
společné dohodě s dotčenými zeměmi jmenován zvláštní
koordinátor. 41. Kromě toho: Ø s
cílem využít podnětu, kterým bylo setkání ministrů energetiky v
Alžíru v červnu 2010, se navrhuje svolávat každý rok radu EU-Maghreb pro
energetiku, přičemž by se první zasedání této rady konalo v prvním
pololetí roku 2013, Ø EU
navrhuje zahájit podrobný technický dialog se všemi zúčastněnými
stranami a projednat všechny postupné kroky vedoucí k integraci trhu. V roce
2013 by mohlo být uspořádáno energetické fórum, které by bylo obdobou
fóra, které se pro EU uskutečnilo ve Florencii, Ø regionální
instituce, například MEDREG a MED-TSO, pracují na technických otázkách
souvisejících s regionální integrací. Jejich činnost by mohla být
doplněna a podpořena specifickým projektem technické pomoci, který by
byl zahájen v roce 2013 (organizace energetického fóra a příprava
vstupů, podpora technické práce, zvláštní úkoly pro MEDRED a MED-TSO
související s Maghrebem, logistická podpora každoročnímu setkání
ministrů atd.).
E. Životní prostředí,
změna klimatu, civilní ochrana Životní prostředí a změna klimatu 42. EU již podporuje země
Maghrebu a další partnery v oblasti jižního Středomoří při
posilování ochrany životního prostředí a boji proti změně
klimatu prostřednictvím řady bilaterálních opatření a
iniciativou Horizont 2020 pro snížení znečištění Středozemního
moře. 43. Na úrovni Maghrebu může
EU: Ø v
souladu se summitem Rio+20 rozvíjet s Maghrebem další činnosti v oblasti
zeleného hospodářství, například posílením subregionální nebo
nadnárodní složky existujícího projektu financovaného z prostředků
EU, který se týká udržitelné spotřeby a výroby, Ø pokračovat
ve využívání investiční facility sousedství k mobilizaci dalších
finančních prostředků na pokrytí investičních potřeb v
regionu v oblasti změny klimatu a rozvoj projektů souvisejících s
infrastrukturou pro životní prostředí, Ø za
podpory sekretariátu Unie pro Středomoří, příslušných
mezinárodních finančních institucí a se zapojením zemí Maghrebu dále
pokračovat v provádění subregionálních nebo nadnárodních
investičních projektů nebo národních projektů spadajících do
dohodnutých rámců nebo iniciativ, zejména iniciativy programu Horizont
2020 pro snížení znečištění Středozemního moře, Ø v
rámci integrované námořní politiky pro Středomoří by se
měly země Maghrebu dále podporovat v rozvíjení subregionálních nebo
nadnárodních iniciativ zaměřených na taková průřezová
témata související s mořem, jako jsou námořní dohled a
bezpečnost, mořské dálnice, znalost mořského prostředí nebo
územní plánování s cílem využít potenciál pro růst námořního
odvětví, Ø posílit
spolupráci zemí EU a Maghrebu při ochraně živých mořských
zdrojů, zejména v rámci Generální komise pro rybolov ve Středozemním
moři a Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku.
Tato spolupráce by měla usnadnit využívání vědeckých
prostředků k lepšímu odhadu rybích populací a udržitelnému
řízení zdrojů, Ø podporovat
maghrebské partnery při posilování schopnosti vypracovat a provádět
politiky a strategie reagující na změnu klimatu, podporovat rozvoj s
nízkými emisemi uhlíku, posílit odolnost vůči změně klimatu
a zlepšit přístup k informacím, Ø v
souvislosti s posílením politického dialogu o změně klimatu, který se
vede mezi EU a jižním Středomořím, bude Komise pokračovat v
podpoře pilotních projektů v zemích, které mají zájem o testování
tzv. nového tržního mechanismu dohodnutého v rámci jednání o rámcové
úmluvě OSN o změně klimatu v Durbanu. Komise se již zavázala, že
se bude prostřednictvím partnerství Světové banky pro
připravenost trhu a nástroje pro partnerství za účelem snižování
emisí podílet na přípravě podmínek pro tuto činnost. Tyto a podobné
iniciativy by za příhodných podmínek mohly vést k uzavření
bilaterálních dohod se zeměmi Maghrebu, které by umožnily využívání
odvětvových kreditů získaných navíc k „vlastním akcím“ v odvětví
produkce energie. Cílem by bylo podpořit investice do obnovitelné energie
a energetické účinnosti a snížit emise uhlíku v odvětví energetiky.
Komise v této souvislosti zahájí s partnerskými třetími
zeměmi konzultace o těchto perspektivách. Budou-li vhodné podmínky,
bude-li existovat dostatečná kapacita pro úvěry a budou-li naši
partneři mít zájem, Komise by připravila žádosti o mandáty k jednání.
Civilní ochrana 44. Region Maghreb je zvláště
citlivý na člověkem vyvolané i přírodní katastrofy, které by
mohly vážně ohrozit úsilí regionu o udržitelný rozvoj. Vzhledem k tomu, že
země Maghrebu leží v těsné blízkosti a mají společné problémy s
dopady změny klimatu, velice by jim prospěly strategie vedoucí ke
zvýšení odolnosti vůči klimatu a úzká spolupráce jak na regionální
úrovni, tak s EU, protože člověkem vyvolané ani přírodní
katastrofy se nezastavují na hranicích. Klíčovým nástrojem k vybudování
dobré spolupráce a podpoře solidarity mezi zeměmi je civilní ochrana.
45. Přestože ve
Středomoří existuje atlas rizik a efektivní síť národních
korespondentů pro civilní ochranu, regionu Maghreb by prospělo, kdyby
intenzivnější spoluprací zlepšil svou schopnost předcházet
katastrofám, schopnost adaptace, připravenosti a reakce a zvýšil
ekonomickou, sociální a politickou stabilitu regionu.
Na základě existující spolupráce v této oblasti (včetně programu
pro prevenci, připravenost a schopnost reakce na člověkem
vyvolané a přírodní katastrofy v jižní oblasti) může EU: Ø podporovat
rozvoj regionálního přístupu k zvládání katastrof, který se
zaměřuje spíše na prevenci a připravenost, než na reakci na
katastrofy a do kterého by byly zapojeny všechny zúčastněné strany, Ø podporovat
silnější meziregionální spolupráci v Maghrebu prostřednictvím
sítě národních korespondentů pro civilní ochranu s cílem zajistit
koordinovanou reakci na katastrofy, Ø pomáhat
při rozšíření atlasu rizik o rizika, která nejsou zahrnuta do první
verze a která by se týkala především Maghrebu, Ø pomáhat
při analýze zvyšujících se rizik způsobených klimatem a pomáhat
při příslušných preventivních opatřeních, Ø pomáhat
při zvyšování kapacit a povědomí v oblasti prevence katastrof a
připravenosti na ně a poskytovat technickou pomoci při rozvíjení
takových iniciativ, jakými jsou například vytvoření národních
platforem pro snižování rizika katastrof a strategií civilní ochrany na posílení
kapacit země a prevenčních struktur ad hoc. F. Migrace a mobilita 46. Migrace a mobilita mají ve
vztazích mezi EU a zeměmi Maghrebu klíčové místo. Obě strany se
v této oblasti potýkají se značnými, a do velké míry podobnými výzvami. Je
v jejich společném zájmu lépe organizovat legální migraci, bojovat proti
nelegální migraci, včetně obchodování s lidmi, lépe podporovat
mezinárodní ochranu v regionu a zvýšit na maximum dopad migrace na rozvoj. 47. V rámci svého globálního
přístupu k migraci a mobilitě je EU odhodlána posílit spolupráci v
otázkách migrace a zvýšit mobilitu svých občanů v bezpečném
prostředí. Na tomto základě EU ve svém sdělení z května
2011[12]
nabídla zahájit dialogy o migraci, mobilitě a bezpečnosti s
některými zeměmi jižního Středomoří s úmyslem posílit své
vztahy s každým z nich podle jeho potřeb, ochoty a schopnosti prohloubit
spolupráci v této oblasti. Zatím byly oficiálně zahájeny dialogy s Marokem
a Tuniskem, které by měly v blízké budoucnosti vést k uzavření
partnerství o mobilitě. 48. Kromě toho existuje také
velký prostor pro zvýšení podpory, kterou EU poskytuje na intraregionální
spolupráci v Maghrebu a spolupráci mezi Maghrebem a subsaharskou Afrikou v
oblasti migrace a mobility. EU může konkrétně: Ø vynaložit
další úsilí na plné provádění stávajících ministerských prohlášení a
akčních plánů v oblasti migrace a rozvoje mezi všemi příslušnými
aktéry, zejména v rámci evropsko-afrického procesu pro migraci a rozvoj
(„rabatský proces“) a partnerství Afrika-EU v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti,
Ø podporovat
systémy legální migrace mezi zeměmi Maghrebu a mezi zeměmi Maghrebu a
státy subsaharské Afriky, Ø systematičtěji
využívat příležitosti ke zvyšování mobility, které nabízí vízový kodex EU,
a to i pro takové kategorie, jimiž jsou mládež, studenti nebo občanská
společnost, zvyšovat porozumění výměnou informací o stávajících
vízových režimech, Ø podporovat
regionální spolupráci v oblasti kontroly hranic a boje proti nelegální migraci
v Maghrebu a subsaharském regionu, a to i sdílením informací na regionální úrovni,
společnou analýzou rizik, společnou správou a kontrolou hranic a
spoluprací pohraniční policie, včetně oblasti obchodování
s lidmi a drogami, Ø podporovat
spolupráci mezi zeměmi regionu ve věcech zpětného
přijímání, ať už při zpětném přijímání osob mezi
zeměmi Maghrebu, tak i při zpětném přijímání z Maghrebu do
zemí subsaharské Afriky, a to za plného dodržení základních práv migrantů,
Ø pokračovat
v poskytování pomoci zemím Maghrebu v oblasti azylu a mezinárodní ochrany,
opatřeními na budování kapacity v rámci severoafrického programu
regionální ochrany nebo zvážením možností znovuusídlení, Ø v
případě potřeby poskytovat informace o tématech souvisejících s
konzulární pomocí a ochranou EU a rozvíjet společné porozumění
v těchto oblastech, jejichž význam pro státy EU i Maghrebu roste.
Závěry 49. Výše uvedené návrhy ukazují,
že EU podporuje užší integraci Maghrebu a má o ni přímý zájem. Pokroky v
integraci budou záviset především na vlastním úsilí partnerských zemí.
Posílení bilaterálních vztahů mezi EU a zeměmi Maghrebu může
tento cíl, i když nepřímo, posílit, větším souladem norem, právních
předpisů a politik. Nicméně skutečným podnětem v této
oblasti může být jen úsilí na úrovni celého Maghrebu. 50. Evropská komise a vysoká
představitelka se těší na jednání o těchto návrzích s
členskými státy EU a s dalšími orgány EU, jejichž cílem je zajistit
společný přístup. Návrhy budou konzultovány rovněž se
zúčastněnými stranami v Evropě a v Maghrebu, včetně
zástupců občanské společnosti. 51. Evropská komise a vysoká
představitelka navrhují zahájit o těchto návrzích dialog na vysoké
úrovni mezi EU a Svazem arabského Maghrebu. Žádají také další evropské orgány,
jako je Evropský parlament, aby se do tohoto dialogu s maghrebskými
protějšky zapojily. Rovněž navrhují zahrnout projednávání těchto
témat do pravidelného politického dialogu, který se zeměmi Maghrebu
probíhá. Osloví také nevládní zúčastněné strany, jako jsou zástupci
občanské společnosti a podniků. Evropská komise a vysoká komisařka
doufají, že tyto výměny budou cenným a trvalým příspěvkem k
rozvoji diskuse o integraci Maghrebu. [1] „Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s
jižním Středomořím“ (8.3.11) a „Nový přístup k sousedství, jež
prochází změnami: přezkum evropské politiky sousedství“ (25.5.11). [2] „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro
změnu“ (13.10.2011). [3] „Strategické partnerství EU-Afrika. Společná
strategie EU-Afrika“, summit EU-Afrika, Lisabon, 2007, reference 16344/07. [4] Viz
UNDP: Zpráva o rozvojových problémech v arabském světě v roce 2011. [5] Strategie
Evropské unie pro bezpečnost a rozvoj v Sahelu, 31. března 2011. [6] Fórum zemí západního Středomoří se skládá
z Alžírska, Francie, Itálie, Libye, Malty, Mauritánie, Maroka,
Portugalska, Španělska a Tuniska. [7] V souladu se sdělením „Kořeny demokracie
a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou
společností v oblasti vnějších vztahů“, Brusel, 12.9.2012,
COM(2012) 492 final, a závěry Rady EU ze dne 15. října 2012. [8] Viz poznámka pod čarou č. 1. [9] Viz rovněž: studie Světové banky
Usnadnění regionálního obchodu a infrastruktura v zemích Maghrebu z 20.
června 2012. [10] V rámci Maghrebu je Tunisko jedinou zemí zapojenou do
evropské sítě podniků European Enterprise Network. [11] „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském
trhu s energií“, COM(2012) 271, 6. června 2012. [12] „Dialog se zeměmi jižního Středomoří o
migraci, mobilitě a bezpečnosti“, KOM(2011) 292
v konečném znění, 24. května 2011.