52012JC0036

SPOLEČNÉ SDĚLENÍ EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Podpora užší spolupráce a regionální integrace v Maghrebu: Alžírsko, Libye, Mauritánie, Maroko a Tunisko /* JOIN/2012/036 final */


SPOLEČNÉ SDĚLENÍ EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Podpora užší spolupráce a regionální integrace v Maghrebu: Alžírsko, Libye, Mauritánie, Maroko a Tunisko

I.            Úvod

1.           Obyvatelé Maghrebu stáli v popředí historických událostí roku 2011. Více než v kterékoli jiné části arabského světa byl v zemích Maghrebu zahájen dlouhý proces změn a reforem. Evropské unii velice záleží na tom, aby byl tento proces demokratizace a modernizace úspěšný.

2.           V průběhu minulého roku země Maghrebu rovněž znovu projevily zájem o užší vzájemnou spolupráci. Tato iniciativa, která je zatím orientační a dosud se neprojevila konkrétními kroky, vychází z uznání skutečnosti, že cílů prosperity, stability a demokratické transformace na vnitrostátní úrovni nelze plně dosáhnout bez hlubších vzájemných vztahů mezi zeměmi Maghrebu.

3.           Hlavním účelem tohoto sdělení je poukázat na způsoby, jimiž by Evropská unie mohla přispět k posílení vzájemné spolupráce zemí Maghrebu na základě svých vlastních rozsáhlých zkušeností v oblasti integrace a s ohledem na zájem, který o tento region má jakožto soused a klíčový partner těchto pěti zemí. Tímto způsobem se Evropská komise a vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen „vysoká představitelka“) snaží podpořit pokračující úsilí maghrebských partnerů o prohloubení spolupráce na úrovni Maghrebu a stát jim v tomto procesu po boku. Silnější a jednotnější Maghreb bude schopen lépe pomoci při řešení společných problémů, jimiž jsou například nestabilita v Sahelu, zabezpečování dodávek energie, nutnost vytvářet pracovní příležitosti a bojovat proti změně klimatu. Vzniká tedy historická příležitost k prohloubení našeho partnerství.

4.           Toto sdělení je součástí celkové reakce EU na změny v jejím jižním sousedství. Návrhy uvedené v tomto sdělení mají doplnit, nikoli nahradit řadu opatření EU vymezených ve sděleních[1] přijatých Evropskou komisí a vysokou představitelkou v roce 2011 s cílem vytvořit partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu a stanovit nový přístup k evropské politice sousedství. Obě tato sdělení zdůraznila význam větší vzájemné integrace jižních zemí (a to i na subregionální úrovni), která by doplňovala další bilaterální a regionální iniciativy. Toto sdělení rovněž vychází z „Agendy pro změnu“, revidované politiky Evropské komise pro využívání financování vnější pomoci orientované na výsledky[2].

5.           Návrhy jsou v souladu s příslibem EU kladně reagovat na reformní iniciativy partnerských sousedních zemí a byly s nimi projednány. V případě mnoha níže uvedených případů se jedná o nová opatření. V některých případech se odkazuje rovněž na existující regionální iniciativy, pokud by úsilí o integraci mohlo být posíleno prostřednictvím stávajících nástrojů, i když z perspektivy Maghrebu, jakož i na bilaterální činnosti, pokud tyto činnosti přispívají k větší soudržnosti v regionu.

6.           Dalším cílem tohoto sdělení je zohlednit rozsáhlé vztahy zemí Maghrebu a subsaharské Afriky na jedné straně a EU a subsaharské Afriky na straně druhé. V této souvislosti by měla být podpora, kterou EU vyjadřuje integraci Maghrebu, jasně propojena s širšími vztahy, které EU navázala na africkém kontinentu a vymezila ve společné strategii Afrika-EU[3]. Patří sem zejména její tematické partnerství pro mír a bezpečnost, kterého se země Maghrebu buď přímo účastní, nebo které úzce sledují. Sdělení rovněž přihlíží k zvláštní duální povaze Mauritánie, která je dána její zeměpisnou polohou na rozhraní arabského Maghrebu a subsaharské Afriky.

7.           Podněty ke změnám a rozhodnutí o tom, jaké prostředky by byly k dosažení integrace nejvhodnější, musí vycházet výhradně ze samotného Maghrebu. Návrhy uvedené v tomto sdělení jsou proto předkládány v duchu solidarity a partnerství v kritickém okamžiku, kdy v Maghrebu probíhá debata o tempu a hloubce jeho integrace na subregionální úrovni. Nicméně i když by tyto návrhy mohly přinést prospěch obyvatelům Maghrebu jako celku, mohly by přinášet výhody i tehdy, pokud by se uskutečňovaly na omezenějším dvoustranném základě nebo asymetricky v některých částech regionu.

II.          Problémy, které musí Maghreb řešit

8.           Maghreb je regionem s velkým potenciálem rozvoje. Sousedí se subsaharskou Afrikou, Evropskou unií i východním Středomořím a jeho výhoda spočívá v přístupu k Atlantiku i Středozemnímu moři a v potenciálních trasách přes pevninu. Má značné přírodní a lidské zdroje i společné kulturní a jazykové vazby.

9.           Přesto však zůstává jedním z nejméně integrovaných regionů světa. Jeho rozvojový potenciál proto zůstává nevyužit. Z ekonomického hlediska byly náklady na neexistenci integrovaného Maghrebu odhadnuty na 1 až 2 % HDP. Skutečná cena za neintegraci však přesahuje ekonomický růst a týká se i bezpečnosti a obecného rozvoje společnosti v regionu.

10.         Výzvy, s nimiž se region musí vypořádat, byly dobře zdokumentovány. Patří mezi ně:

Demokratické reformy

(a) Ve všech zemích Maghrebu probíhá proces politických reforem. Veřejnost má v politické sféře vysoká očekávání ohledně účasti na veřejném životě, odpovědnosti, přístupu k informacím, svobody projevu a práva na přístup ke spravedlnosti. Občanská společnost si upevnila své postavení a je schopna lépe plnit úlohu legitimního partnera místní správy při vytváření inkluzivnější společnosti. Kvalitnější volební postupy zvýšily odpovědnost veřejné správy v regionu. Parlamenty mají příležitost stát se klíčovými aktéry, stejně tak jako různé zatím vzniklé politické strany či hnutí. Orgány nezbytné k ochraně demokratických hodnot, právního státu a dodržování lidských práv jsou však slabé. V takovém prostředí zůstává úkol konsolidovat a podporovat demokratické reformy, které plně dodržují mezinárodní normy v oblasti lidských práv, velice náročný.

Socio-ekonomické reformy

(b) Míra růstu v Maghrebu je stále příliš nízká na to, aby absorbovala velký příliv osob na trh práce a snížila chudobu a nezaměstnanost (která v roce 2011 dosahovala v Alžírsku, Maroku a Tunisku 10 až 18 % a v Mauritánii přes 30 %). Ve zprávě Rozvojového programu OSN (UNDP) o vývoji arabského světa v roce 2011 je uvedeno, že i podle konzervativního scénáře (tedy za předpokladu zachování současné míry nezaměstnanosti a míry účasti na trhu práce) musí země Maghrebu vytvořit do roku 2015 1,8 milionu a do roku 2030 7,8 milionu pracovních míst. Neúspěch při vytváření pracovních příležitostí by mohl v konečném důsledku vést k dalšímu chudnutí obyvatel, pokud nebude využit lidský kapitál, kterým je mládež. Bez zvýšení růstu a bez efektivních politik zaměstnanosti (včetně investic do lidského kapitálu a podpory důstojné práce) bude přetrvávat vysoká míra nezaměstnanosti mládeže a neformální sektor bude nadále významnou součástí reálného hospodářství. Tyto faktory pak budou dále výrazně ohrožovat budoucí sociální stabilitu a přechod k demokracii.

(c) V mnoha zemích Maghrebu brání rozvoji zemědělství strukturální problémy, například nízké investice, nedostatek vody, zhoršení kvality půdy, změna klimatu a špatný přístup k základním službám. Zemědělství stojí před úkolem produkovat více a lépe, tedy zvýšit produktivitu, přejít na udržitelné metody výroby a zlepšit životní podmínky ve venkovských oblastech na základě dlouhodobých strategií.

(d) Potenciál pro rozvoj skutečně diverzifikovaného hospodářství opírajícího se o vznik dynamického soukromého sektoru dosud není ani zdaleka využit. Zemím Maghrebu se zatím nepodařilo vytvořit regionální spotřebitelské trhy, využívat úspory z rozsahu a plně těžit ze své výhodné polohy v blízkosti Evropy a hlavních mezikontinentálních námořních tras k tomu, aby vytvořily regionální výrobní vazby, začlenily se do světového řetězce přidané hodnoty, a zvýšily tak zájem investorů. Uzavření hospodářství příliš často umožnilo několika privilegovaným domácím podnikům prosperovat dobýváním renty a upevnilo postavení monopolů. Kromě toho byla za jednu z hlavních překážek investic a podnikání označena korupce.

(e) V oblasti společenského a lidského rozvoje, a to i přes značné úspěchy v některých oblastech, zejména vzdělávání a střední délce života, zůstává značná část obyvatel bez přiměřeného zaměstnání, sociální ochrany nebo sociálních práv[4]. Navíc ve většině zemí Maghrebu přetrvávají výrazné vnitřní sociální rozdíly s koncentrací bohatství v některých oblastech. V důsledku toho jsou země Maghrebu, s výjimkou Libye, zeměmi, z nichž obyvatelé odcházejí, a to zejména do Evropy. Z hlediska nelegální migrace směřující do Evropy je tato oblast i oblastí tranzitu. Udržitelného rozvoje lze dosáhnout pouze za podmínky, že mladá generace získá dobré vzdělání a bude se moci zapojit do sociálního a ekonomického života své země. Dobře vzdělané obyvatelstvo je základem stability a může přispět ke vzniku demokratické společnosti. Klíčovými hráči v procesu přechodu k demokracii jsou vysokoškolské instituce, protože odpovídají za přípravu nové generace vedoucích představitelů a pedagogů. Po arabském jaru získala zvláštní význam i reforma kulturní politiky.

Globální hrozby

(f) Terorismus a mezinárodní trestná činnost jsou velkým problémem v celém regionu i v celém širším jižním sousedství a v Sahelu. Al Káida v islámském Maghrebu (AQMI) vytvořila teroristickou síť zejména v Maghrebu a v Mali. Situace se zhoršila po konfliktu v Libyi, protože se zintenzivnil obchod se zbraněmi, lidmi a drogami a zvýšil se počet bojovníků džihádu, kteří byli zapojeni do libyjského konfliktu. Oblast Sahary a Sahelu se tak stala zónou nestability. Uvedené události vedly i k povstání Tuaregů na severu Mali, které AQMI umožnilo rozšířit svůj vliv. V zájmu dosažení cílů, které si EU stanovila ve své strategii pro bezpečnost a rozvoj v Sahelu[5] (tato strategie se týká Alžírska, Mauritánie, Mali a Nigeru, ale její provádění se zaměřuje hlavně na tři posledně jmenované země), bude důležité úzce spolupracovat se zeměmi Maghrebu, které jsou jednak samy přímo ohroženy, jednak oblast Sahelu a Sahary přímo ovlivňují.

Životní prostředí a změna klimatu

(g) Maghreb je regionem, který se v oblasti životního prostředí a využívání přírodních zdrojů potýká s mnoha problémy. Tyto problémy souvisejí s ovzduším, vodou, mořským prostředím, půdou a biologickou rozmanitostí a musí být řešeny přijímáním opatření na úrovni států i celého regionu. Země Maghrebu jsou velice ohroženy změnou klimatu, která by mohla mít vážné důsledky pro klíčová odvětví jejich hospodářství (např. zemědělství, cestovní ruch, ceny potravin), a již nyní změnou klimatu trpí. Jedná se však o region, který zároveň nabízí jedinečnou příležitost k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, jehož by mohlo být dosaženo větším důrazem na obnovitelné zdroje energie a energetickou účinnost, a to i prostřednictvím přeshraničních projektů a politik. Toto úsilí by přispělo k vytváření pracovních míst a k přilákání investic do regionu.

III.         Svaz arabského Maghrebu, Unie pro Středomoří, skupina 5+5 – pružný a pragmatický přístup

11.         EU je odhodlána prohloubit své bilaterální vztahy se zeměmi Maghrebu. Zároveň je přesvědčena, že pro účely řešení společných výzev je potřeba, aby různé regionální organizace a struktury, které již existují, zvýšily nebo obnovily svou činnost. EU je připravena zvýšit svou podporu a rozvíjet synergie a posilovat koordinaci s existujícími bilaterálními iniciativami.

12.         Navržená nadcházející vrcholná schůzka Svazu arabského Maghrebu (SAM) bude významnou událostí, která vyšle nový podnět pro integraci Maghrebu. Evropská komise a vysoká představitelka vítají dialog, který se se Svazem arabského Maghrebu rozvíjí, a jsou odhodláni posílit ho a otevírat nové oblasti spolupráce, zejména na základě technických jednání, která již se svazem proběhla.

13.         K usnadnění rozsáhlejší a lepší spolupráce mezi zeměmi Maghrebu i s jeho severními a jižními sousedy lze využít některá mezinárodní fóra. Unie pro Středomoří může využít svou flexibilitu k podpoře projektů subregionální spolupráce zemí Maghrebu. Seskupení pěti zemí EU ležících u Středozemního moře a zemí Maghrebu (tzv. skupina 5+5[6]) je cenné tím, že zavádí spolupráci zúčastněných stran na základě sdílených zájmů a společných cílů, jejichž dosahování lze v některých případech podporovat z prostředků EU, například prostřednictvím financování studií proveditelnosti nebo přípravy projektů. Iniciativa „pays du champ“ (Alžírsko, Mali, Mauritánie, Niger), která je spolu se strategií EU pro Sahel zaměřena na řešení saharo-sahelského rozměru, rovněž vytváří rámec pro úzkou spolupráci s Maghrebem.

14.         Je třeba přihlížet také ke kontinentálnímu rozměru Afriky: region Maghreb bude nadále zapojován do iniciativ pro více regionů nebo pro celý kontinent, které vznikají v rámci společné strategie Afrika-EU, zejména za podpory Panafrického programu, bude-li zřízen.

IV.         Možný příspěvek EU k větší spolupráci a integraci v Maghrebu

15.         Výhody hlubší integrace Maghrebu by prospěly nejen občanům pěti zapojených zemí. Sdílely by je i jejich sousedé, včetně Evropské unie. Pro EU je vytvoření stabilní a prosperující maghrebské oblasti založené na demokratické odpovědnosti a právním státu hlavním cílem bilaterálních vztahů a regionální přístup ho může jen posílit. Oba břehy Středozemního moře budou těžit z větší stability, integrovanějších trhů, užších mezilidských kontaktů a hlubší intelektuální, ekonomické a kulturní výměny.

V této souvislosti by EU mohla podpořit řadu iniciativ v oblastech uvedených níže, a to mobilizací různých nástrojů od posílení politického dialogu až po technickou pomoc a specifické projekty.

A.           Demokratické reformy

16.         EU již podporuje demokratické reformy v zemích Maghrebu a bere přitom ohled na specifický vývoj v každé dotčené zemi. Kromě této podpory může EU:

Ø podporovat regionální a subregionální iniciativy zaměřené na posilování organizací občanské společnosti a sítí na podporu větší angažovanosti v demokratické správě, odpovědnosti a politickém dialogu[7]. Toho lze dosáhnout mobilizací evropského nástroje sousedství a partnerství, včetně nástroje na podporu občanské společnosti v jižním sousedství, evropského nástroje pro demokracii a lidská práva a programu pro nestátní subjekty a místní orgány. Lze také organizovat a podporovat subregionální iniciativy, například Maghrebské sociální fórum, Maghrebské odborové fórum, sítě občanské společnosti atd…

Ø přispívat ke zvýšení spolupráce a výměn mezi parlamenty Maghrebu, parlamenty členských států EU a Evropským parlamentem,

Ø nadále podporovat úsilí partnerských zemí Maghrebu o modernizaci jejich soudních systémů, včetně lepšího přístupu ke spravedlnosti, nezávislosti soudů a dodržování zásad právního státu,

Ø posilovat institucionální kapacity místních orgánů v místní správě a při rozhodování a v poskytování služeb, zejména pokud jde o transparentnost, decentralizované reformy a poskytování kvalitních služeb obyvatelstvu prostřednictvím vzájemné spolupráce s místními orgány EU,

Ø zahájit nový program zaměřený na posílení úlohy médií a kultury v Maghrebu jakožto nástroje pro demokratizaci, podporu svobody projevu a řešení konfliktů. Tento program bude mimo jiné upřednostňovat vzájemnou spolupráci na subregionální úrovni s cílem podpořit proces transformace státních médií na média orientovaná na veřejnost.

B.           Globální hrozby

17.         Země Maghrebu nesou hlavní odpovědnost za boj proti terorismu a různým druhům obchodování. Úspěch v této oblasti je podmíněn úzkou koordinací, a EU proto podporuje veškerá opatření vedoucí k intenzivnější spolupráci všech zemí Maghrebu v tomto ohledu. Dlouhodobé nevyřešené konflikty stejně jako pokračující napětí vzniklé z novějších konfliktů, představují další potenciální hrozby bezpečnosti a brání větší integraci. Z pohledu EU může nestabilita v oblasti Sahary a Sahelu ohrozit i její vlastní bezpečnost, a proto musí EU prohloubit příslušný dialog zvýšením svého úsilí o spolupráci se zeměmi regionu. Kromě toho se musí zvýšít úsilí o zmírnění nedovoleného obchodu s chemickými, biologickými, radiologickými a jadernými materiály.

18.         V této souvislosti EU může:

Ø navázat pravidelné kontakty mezi Vojenským štábem EU, Střediskem EU pro analýzu zpravodajských informací, Europolem a příslušnými orgány v zemích Maghrebu s cílem zajistit kvalitnější výměnu informací,

Ø v případě potřeby poskytovat technickou pomoc příslušným orgánům v zemích Maghrebu a strukturám působícím v boji proti terorismu a různým druhům obchodování,

Ø podílet se na činnostech zaměřených v rámci skupiny 5+5 na bezpečnost, podporovat rozvoj těchto činností, a to zejména v případech, kdy zahrnují civilní a vojenskou pomoc při správě pozemních, námořních a vzdušných hranic,

Ø podporovat soudní, policejní a vojenské školy a školicí střediska zemí Maghrebu při vypracovávání vzdělávacích programů, kterých by se mohli účastnit zájemci z regionu a z Afriky, poskytováním případného technického poradenství,

Ø podporovat opatření na budování kapacity, technické výměny a sdílení osvědčených postupů s EU s cílem řešit problémy vedoucí k šíření terorismu a posilovat odolnost společnosti vůči podněcování k násilí, náboru a násilné radikalizaci, zejména mládeže,

Ø posílit úsilí v rámci iniciativy středisek excelence EU pro zmírnění chemických, biologických, radiologických a jaderných rizik,

Ø v souladu se společným sdělením z roku 2011[8] podporovat úsilí o řešení konfliktů a usmíření, zejména opatřeními na budování důvěry, pokud ji k tomu vyzvou zúčastněné strany.

C.           Hospodářský rozvoj podporující začlenění

19.         Strukturální problémy, jimiž jsou vysoká nezaměstnanost, slabé instituce v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a trhu práce, slabý soukromý sektor a nízká úroveň obchodu a ekonomické integrace, spolu vzájemně souvisí. Bez konkurenceschopného soukromého sektoru bude vytvořeno jen málo důstojných pracovních míst. Bez úsilí o změnu politik vzdělávání a zaměstnanosti nebude soukromý sektor schopen růst a bez otevřeného a integrovaného hospodářství zůstane konkurence omezená, trhy nevyužity a investice nezbytné k tvorbě pracovních míst se nedostaví[9].

Problémy v oblasti zaměstnanosti

20.         Vzdělávání a odborná příprava mají klíčový význam pro vytváření pracovních příležitostí a uplatnitelnost na trhu práce. Státní vzdělávací systémy v zemích Maghrebu se musejí více zaměřit na dovednosti nezbytné pro získání zaměstnání, musejí zejména podporovat kvalitnější odbornou přípravu a vzdělávání a musejí zvýšit míru využívání příležitostí, které se nabízejí. Zároveň musí pokračovat proces modernizace systémů vyššího vzdělávání zlepšováním kvality vzdělání a jeho relevantnosti pro potřeby trhu práce. Opatření na trhu práce na straně poptávky by měla být souběžně doplněna účinným sociálním dialogem.

21.         Vnitrostátní politiky vzdělávání a zaměstnanosti by mohly být s užitkem doplněny regionálními iniciativami. V této souvislosti EU může:

Ø podporovat vytvoření celomaghrebských sítí příslušných partnerů v oblasti vzdělávání/zaměstnanosti (vzdělávací instituce a sociální partneři),

Ø přispívat k posilování technických výměn v oblasti odborného vzdělávání a přípravy a otázek zaměstnanosti v regionu Maghreb, včetně veřejných služeb zaměstnanosti,

Ø posoudit proveditelnost technických výměn v Maghrebu na vybraná témata v rámci akčního rámce z Marrákeše se zaměřením na zaměstnanost, uplatnitelnost na trhu práce a důstojnou práci,

Ø nadále podporovat modernizaci systémů vysokoškolského vzdělávání v zemích Maghrebu prostřednictvím programů Tempus, Erasmus MUNDUS a jejich následných programů. Tyto nástroje se budou nadále používat k podpoře dobrovolného sbližování systémů vysokoškolského vzdělávání partnerských zemí s vývojem v EU sledovaným v rámci Boloňského procesu.

Rozvoj soukromého sektoru

22.         Zástupci soukromého sektoru v Maghrebu vymezili jako klíčové prvky pro rozvoj soukromého sektoru zvýšení dovedností, kvalitu produkce, přístup k financování, přístup na trhy (jak v regionu, tak mimo něj), rozvoj venkova a rozvoj zemědělsko-potravinářského odvětví, a především transparentnost právních předpisů a právní jistotu.

23.         Vlády musejí vytvořit prostor pro podnikání, inovace a rozvoj malých a středních podniků, musejí zajistit rovné podmínky pro všechny subjekty a musejí snížit nevýkonnost a korupci ve veřejné správě. V tomto ohledu má zvláštní význam spravedlivý a jednoduchý přístup na trh veřejných zakázek. Sítě podnikatelů, obchodní komory a další zúčastněné strany mohou poskytovat příležitosti pro vzájemnou podporu, ale také mechanismy pro hledání zákazníků a dodavatelů. Oblastí zasluhující zvláštní pozornost je podpora podnikání žen.

24.         Země Maghrebu budou klíčovými partnery EU v novém rámcovém programu pro výzkum „Horizont 2020“, který ve velké míře začleňuje mezinárodní spolupráci. Budou zapojeny do vypracování společné agendy pro výzkum a inovace mezi EU a partnery z oblasti Středozemního moře. Země Maghrebu budou rozvíjet partnerství s EU prostřednictvím dialogů o vědecké politice, prostřednictvím společných výzkumných iniciativ zaměřených na řešení hlavních společenských problémů souvisejících s vodou, zabezpečením potravin, zdravím, životním prostředím, energetikou a také budováním kapacity pro výzkum a vývoj.

25.         EU již přispívá k opatřením, která se v regionu přijímají na podporu rozvoje soukromého sektoru, a může dále:

Ø podporovat práci v sítích mezi podnikateli z Maghrebu, a to i prostřednictvím státních sdružení a pořádáním akcí,

Ø podporovat zřízení sítě, která by poskytovala poradenství podnikům z Maghrebu hodlajícím investovat v jiných zemích Maghrebu (příprava podnikatelských plánů, znalost místních právních předpisů atd.),

Ø technicky podpořit maghrebské banky, které si přejí rozšířit svoji činnost do dalších zemí regionu (např. pokud jde o platební systémy),

Ø podpořit partnerské země prostřednictvím nového programu evropského sousedství pro zemědělství a rozvoj venkova (ENPARD) při přijímání politik zaměřených na silnější a inkluzivnější růst venkovských oblastí a zemědělsko-potravinářského sektoru,

Ø podpořit podnikání žen, a to i poradenstvím, usnadněním přístupu k financování a příspěvkem k veřejné podpoře začínajících podniků,

Ø poskytovat mladým odborníkům nebo začínajícím podnikatelům, kteří si chtějí založit vlastní podnik, praktický výcvik na pracovišti a výuku v malých a středně velkých podnicích v ostatních partnerských zemích s cílem usnadnit úspěšný start nových podniků a rozvoj podnikatelských nápadů, zvyšovat kapacitu poskytovatelů služeb na podporu podnikání,

Ø po rozhodnutí zvýšit úvěrovou kapacitu Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj a dalších evropských finančních institucí mohou být uvolněny další prostředky na podporu malých a středních podniků. V této souvislosti lze uvažovat zejména o spolupráci s budoucí Bankou pro rozvoj Maghrebu,

Ø rozšířit evropskou síť podniků European Enterprise Network, která je již v regionu přítomna, na ty partnerské země, které do ní zatím nejsou zapojeny[10], a integrovat klastry a další sítě podniků do evropských platforem spolupráce.

26.         Zvláštní příspěvek k udržitelnému lidskému, sociálnímu a ekonomickému rozvoji může poskytnout kultura.

EU může v Maghrebu:

Ø přispět k rozvoji kulturního sektoru jako činitele udržitelného rozvoje regionu tím, že podpoří reformy politiky kultury a posílí kapacity tvůrců politik v oblasti kultury a podpoří investice, soukromý sektoru a rozvoj podnikatelských schopností kulturních subjektů, zejména na úrovni celého Maghrebu.

Obchod

27.         Větší regionální obchodní integrace zemí Maghrebu spojená s vytvořením obsáhlých a komplexních zón volného obchodu mezi partnery z Maghrebu a EU by byla prospěšná pro obě strany. Podniky a investoři z EU by mohli těžit z vyššího stupně rozvoje trhu a integrace, která by jim jednak poskytla přístup na větší vývozní trhy, jednak by jim umožnila začlenit tento region do sítí produkce. Odstranění stávajících překážek obchodu, otevření hranic (včetně alžírsko-marocké hranice) a začlenění regionu do globálních dodavatelských a výrobních řetězců by uvolnilo významný ekonomický potenciál. Tento vývoj však závisí na politické vůli partnerských zemí.

28.         S cílem podpořit hlubší obchodní a ekonomickou integraci v Maghrebu zaměřila EU svou podporu na diverzifikovanou a posílenou obchodní integraci jižních zemí, jakož i na podporu investic. Na bilaterální úrovni se úsilí EU dosud zaměřovalo na ty země, které dosud nepřistoupily k WTO (Alžírsko a Libye), a na vytvoření obsáhlých a komplexních zón volného obchodu (Maroko a Tunisko). Vytvoření sítě takových dohod mezi EU a zeměmi Maghrebu, a také mezi zeměmi Maghrebu samotnými, by přispělo k uskutečnění vize ekonomického společenství mezi EU a jejími partnery v rámci evropské politiky sousedství.

29.         EU může na základě existujících obchodních vztahů mezi EU a zeměmi Maghrebu:

Ø dále podporovat rozvoj regionálních výrobních vazeb využíváním možnosti kumulace původu mezi členy celoevropsko-středomořské zóny a zvyšování povědomí o této možnosti a souběžně s tím propagovat očekávaná nová pravidla týkající se vývozců (se zvláštním významem pro textilní průmysl, ale důležitá i pro odvětví s vyšší přidanou hodnotou),

Ø pokračovat v poskytování podpory a technického poradenství v souvislosti s procesem obchodní a ekonomické integrace v rámci Svazu arabského Maghrebu a Agadirské dohody,

Ø podporovat iniciativy maghrebských partnerů zaměřené na zvyšování povědomí o podmínkách obchodu a investic, například prostřednictvím Evropsko-středomořské obchodní a investiční facility, snižovat necelní překážky obchodu a zlepšovat a zkvalitňovat celní řízení a infrastrukturu s cílem podpořit obchod uvnitř regionu,

Ø usnadnit obchod s průmyslovými výrobky dokončením příprav na zahájení jednání o dohodě o posuzování shody a přijímání průmyslových výrobků s každou zemí Maghrebu,

Ø posílit spolupráci s maghrebskými podnikateli s cílem umožnit jim lépe vyjádřit zájmy a obavy související s obchodními a investičními iniciativami v regionu. Prvním krokem v tomto ohledu by mohlo být zřízení podnikatelského fóra EU-Maghreb.

D.          Infrastruktura a síťová odvětví

30.         Podmínkou efektivní regionální obchodní a ekonomické integrace je regionální infrastruktura a logistika a vytvoření příznivějšího prostředí pro podnikání. Iniciativy v oblasti infrastruktury musejí být doprovázeny reformami zaměřenými na usnadnění obchodu, vytvoření lepšího a spravedlivějšího regulačního systému a liberalizaci a integraci regionálních odvětví služeb (dopravní a telekomunikační služby atd.).

Doprava

31.         V oblasti dopravy zůstává prioritou rozvoj transmaghrebské sítě. Tato síť se stane součástí budoucí transstředomořské dopravní sítě vybudované v rámci evropsko-středomořské spolupráce (EuroMed). Jako taková bude fungovat jako páteř potřebná pro rozvoj intraregionálního obchodu a poskytne hospodářským subjektům a občanům na obou březích Středozemního moře řadu spojení. Pro dokončení transmaghrebských dálnic, a tedy pro rozvoj obchodu a mezilidských kontaktů, by mělo zásadní význam otevření alžírsko-marocké pozemní hranice.

32.         Pro urychlení pokroku při vývoji dopravních sítí je nezbytné úsilí o koordinaci ze strany regionálních a subregionálních sítí a struktur, jako jsou EuroMed, skupina ministrů dopravy západního Středomoří (GTMO 5+5), Svaz arabského Maghrebu, Unie pro Středomoří, i finančních institucí.

33.         V oblasti letectví byla užší integrace se sousedními státy EU motivována snahou vytvořit širší společný evropský letecký prostor. Zemím Maghrebu byla rovněž předložena nabídka vytvořit společný středomořský letecký prostor.

34.         EU může:

Ø podporovat přípravu studií a financovatelných projektů, jakož i programů technické pomoci, a podporovat užší koordinaci příslušných subjektů při vývoji transmaghrebské sítě, námořních spojení mezi EU a zeměmi Maghrebu a společného středomořského leteckého prostoru,

Ø podporovat rozvoj námořních spojení v souladu s myšlenkou námořních dálnic s cílem dále zlepšit dopravní spojení mezi zeměmi EU a Maghrebu a v samotném regionu Maghreb lepším propojením transevropské dopravní sítě a transmaghrebské dopravní sítě,

Ø rozvíjet společný evropský letecký prostor dojednáním dohod o leteckých službách s některými zeměmi Maghrebu, podobně jako tomu již bylo s Marokem,

Ø nadále využívat investiční facilitu sousedství k mobilizaci dodatečných finančních prostředků na pokrytí potřeb regionu v oblasti investic do dopravní infrastruktury, zejména mobilizací technické pomoci a financování pro dokončení chybějících spojení transmaghrebské dálnice, především hraničních přechodů,

Ø pokračovat v podpoře využívání, rozvoje a zavádění interoperabilních inteligentních dopravních systémů,

Ø podporovat evropské agentury působící v odvětví dopravy, aby, jako tomu již je v případě letectví, v rámci svého mandátu poskytovaly technickou podporu, a to zvýšenou výměnou zkušeností mezi zeměmi Maghrebu.

Informační společnost / síťová odvětví

35.         I přes velké využití populárních IT nástrojů během arabských revolucí je Maghreb regionem, kde má přístup k internetu 5,5 % (Libye) až 34 % obyvatel (Tunisko) (což je podle mezinárodních standardů ještě málo). Chybějící infrastruktura informačních a komunikačních technologií a regulační rámce brání těmto zemím v plném využívání výhod informační společnosti a produktivního potenciálu IKT. Odkládaná liberalizace telekomunikačních služeb může kromě toho vytvářet vážné překážky další regionální obchodní integraci.

36.         EU může:

Ø poskytnout technickou podporu zaměřenou na specifické potřeby Maghrebu v oblasti sbližování právních předpisů prostřednictvím výměn osvědčených postupů,

Ø podporovat spolupráci mezi regulačními orgány v EU a Maghrebu,

Ø podporovat studie ekonomického a právního dopadu, který by měla z národní i regionální perspektivy revize regulačního rámce na elektronické komunikace a elektronické podnikání,

Ø zvážit opatření zaměřená na zlepšení regionálního propojení a podporu budování kapacit subjektů působících v oblasti výzkumu a rozvoje a využívání regionální elektronické infrastruktury.

Energetika

37.         EU a Maghreb jsou dlouhodobými partnery v oblasti energetiky (obchod s ropou a zemním plynem, plynovody, rozvoj uhlovodíků, například v Alžírsku a Libyi, synchronní propojení elektrických rozvodných sítí, tok elektrické energie do Maroka). Na základě této spolupráce nyní existuje skutečná perspektiva rozvoje integrovaného energetického prostoru rozšířením partnerství na oblast obnovitelné energie, zvýšením energetické účinnosti a vývojem integrovaného trhu s elektrickou energií, která by přinášela prospěch Maghrebu i EU. Tato oblast by mohla přispět k širším cílům podpořit obchod uvnitř Maghrebu i obchod mezi EU, Maghrebem a celou oblastí Středomoří. Mohla by také pomoci splnit vlastní cíle EU v oblasti rozvoje obnovitelné energie po roce 2020[11]. Rozsáhlé investice do obnovitelné energie, včetně celomaghrebské kapacity záložní produkce energie by rovněž zvýšily zabezpečení dodávek elektrické energie. Tyto investice by pak pomohly vytvářet více nových pracovních míst mimo jiné rozvojem místních odvětví obnovitelné energie, výzkumu a inovací, mezinárodní konkurenceschopnosti, kvality ovzduší a zdravotnictví. Přispěly by rovněž k úsilí řešit změnu klimatu a provádění strategií nízkoemisního rozvoje. Maghrebský energetický trh, který by byl čím dál tím více zásoben obnovitelnou energií, by postupně snížil náklady zemí, které dovážejí energii, a zemím, které produkují uhlovodíky, by poskytl dodatečnou flexibilitu při využívání jejich zásob.

38.         Maghreb jakožto subregion by mohl být partnerem pilotních projektů v oblasti Středomoří, aniž by byl narušen soulad s širším přístupem (např. Unií pro Středomoří, středomořským solárním plánem atd.). V této souvislosti lze uvažovat o několika konkrétních opatřeních vedoucích ke vzniku energetického prostoru v západním Středomoří v letech 2020–2025:

Ø struktury pro regionální spolupráci (MEDREG v případě regulačních orgánů a MED-TSO pro provozovatele rozvodných systémů) jsou na základě souboru společných technických pravidel připraveny dále napomáhat s rozvojem společných síťových kodexů, které by mohly být pilotně využity v Maghrebu,

Ø měly by být vymezeny postupné kroky vedoucí k integraci trhu – zejména na základě cestovního plánu pro Alžírsko. To zahrnuje například tyto prvky: bilaterální přidělování kapacit podle společných zásad do roku 2014, koordinované přidělování kapacit do roku 2016, vytvoření regionální platformy pro obchodování s elektrickou energií do roku 2016–2020 atd.,

Ø lze poskytnout větší podporu na reformy energetického sektoru, a to i na regionální spolupráci a pro regionální organizace (např. zavedení regulačních orgánů v oblasti energetiky v Maroku a v Tunisku do roku 2014, v Libyi do roku 2016, funkčně nezávislých provozovatelů rozvodných systémů v zemích Maghrebu do roku 2015 atd.),

Ø lze zvýšit spolupráci v oblasti obnovitelné energie a energetické účinnosti, a to i užším zapojením partnerských zemí do politických rozhovorů a nástrojů EU o politice obnovitelné energie. Tím by se mělo navázat na stávající podpůrné akce prostřednictvím investiční facility sousedství a evropských rozvojových finančních institucí poskytováním grantů, technické pomoci a operací souvisejících s rizikovým kapitálem. Bylo by možné zveřejňovat společné výzvy k předkládání inovačních projektů. Bylo by možné dohodnout se na zásadách pro investice do obnovitelné energie a obchodu s ní,

Ø v případě Mauritánie lze iniciativu Udržitelná energie pro všechny (stejně jako v případě ostatních subsaharských zemí) využít k podpoře spolupráce v oblasti energie pomocí vhodných finančních nástrojů.

39          Na energetické potřeby regionu do roku 2020 bude potřeba reagovat výraznými investicemi do výrobní kapacity (zejména konvenční energie, ale s rostoucím podílem energie z obnovitelných zdrojů) a rozvodné infrastruktury. Vytvořením nových příležitostí pro toky energie v regionu se posílí argument pro dokončení rozvodné sítě západního Středomoří opírající se o dva koridory (Alžírsko-Maroko-Španělsko-Francie a Alžírsko/Libye-Tunisko-Itálie).

40          Studie proveditelnosti již existují, ale bude třeba věnovat zvláštní pozornost regulačnímu a finančnímu modelu pro nová propojení a pravděpodobně bude nezbytný i zvláštní právní rámec (mezivládní dohoda). Bude nutné zaujmout přístup, který vychází z myšlenky vzniku koridorů, a bude třeba vynaložit značné úsilí na koordinaci. EU proto navrhuje, aby byl po společné dohodě s dotčenými zeměmi jmenován zvláštní koordinátor.

41.         Kromě toho:

Ø s cílem využít podnětu, kterým bylo setkání ministrů energetiky v Alžíru v červnu 2010, se navrhuje svolávat každý rok radu EU-Maghreb pro energetiku, přičemž by se první zasedání této rady konalo v prvním pololetí roku 2013,

Ø EU navrhuje zahájit podrobný technický dialog se všemi zúčastněnými stranami a projednat všechny postupné kroky vedoucí k integraci trhu. V roce 2013 by mohlo být uspořádáno energetické fórum, které by bylo obdobou fóra, které se pro EU uskutečnilo ve Florencii,

Ø regionální instituce, například MEDREG a MED-TSO, pracují na technických otázkách souvisejících s regionální integrací. Jejich činnost by mohla být doplněna a podpořena specifickým projektem technické pomoci, který by byl zahájen v roce 2013 (organizace energetického fóra a příprava vstupů, podpora technické práce, zvláštní úkoly pro MEDRED a MED-TSO související s Maghrebem, logistická podpora každoročnímu setkání ministrů atd.).   

E.           Životní prostředí, změna klimatu, civilní ochrana

Životní prostředí a změna klimatu

42.         EU již podporuje země Maghrebu a další partnery v oblasti jižního Středomoří při posilování ochrany životního prostředí a boji proti změně klimatu prostřednictvím řady bilaterálních opatření a iniciativou Horizont 2020 pro snížení znečištění Středozemního moře.

43.         Na úrovni Maghrebu může EU:

Ø v souladu se summitem Rio+20 rozvíjet s Maghrebem další činnosti v oblasti zeleného hospodářství, například posílením subregionální nebo nadnárodní složky existujícího projektu financovaného z prostředků EU, který se týká udržitelné spotřeby a výroby,

Ø pokračovat ve využívání investiční facility sousedství k mobilizaci dalších finančních prostředků na pokrytí investičních potřeb v regionu v oblasti změny klimatu a rozvoj projektů souvisejících s infrastrukturou pro životní prostředí,

Ø za podpory sekretariátu Unie pro Středomoří, příslušných mezinárodních finančních institucí a se zapojením zemí Maghrebu dále pokračovat v provádění subregionálních nebo nadnárodních investičních projektů nebo národních projektů spadajících do dohodnutých rámců nebo iniciativ, zejména iniciativy programu Horizont 2020 pro snížení znečištění Středozemního moře,

Ø v rámci integrované námořní politiky pro Středomoří by se měly země Maghrebu dále podporovat v rozvíjení subregionálních nebo nadnárodních iniciativ zaměřených na taková průřezová témata související s mořem, jako jsou námořní dohled a bezpečnost, mořské dálnice, znalost mořského prostředí nebo územní plánování s cílem využít potenciál pro růst námořního odvětví,

Ø posílit spolupráci zemí EU a Maghrebu při ochraně živých mořských zdrojů, zejména v rámci Generální komise pro rybolov ve Středozemním moři a Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku. Tato spolupráce by měla usnadnit využívání vědeckých prostředků k lepšímu odhadu rybích populací a udržitelnému řízení zdrojů,

Ø podporovat maghrebské partnery při posilování schopnosti vypracovat a provádět politiky a strategie reagující na změnu klimatu, podporovat rozvoj s nízkými emisemi uhlíku, posílit odolnost vůči změně klimatu a zlepšit přístup k informacím,

Ø v souvislosti s posílením politického dialogu o změně klimatu, který se vede mezi EU a jižním Středomořím, bude Komise pokračovat v podpoře pilotních projektů v zemích, které mají zájem o testování tzv. nového tržního mechanismu dohodnutého v rámci jednání o rámcové úmluvě OSN o změně klimatu v Durbanu. Komise se již zavázala, že se bude prostřednictvím partnerství Světové banky pro připravenost trhu a nástroje pro partnerství za účelem snižování emisí podílet na přípravě podmínek pro tuto činnost. Tyto a podobné iniciativy by za příhodných podmínek mohly vést k uzavření bilaterálních dohod se zeměmi Maghrebu, které by umožnily využívání odvětvových kreditů získaných navíc k „vlastním akcím“ v odvětví produkce energie. Cílem by bylo podpořit investice do obnovitelné energie a energetické účinnosti a snížit emise uhlíku v odvětví energetiky. Komise v této souvislosti zahájí s partnerskými třetími zeměmi konzultace o těchto perspektivách. Budou-li vhodné podmínky, bude-li existovat dostatečná kapacita pro úvěry a budou-li naši partneři mít zájem, Komise by připravila žádosti o mandáty k jednání.           

Civilní ochrana

44.         Region Maghreb je zvláště citlivý na člověkem vyvolané i přírodní katastrofy, které by mohly vážně ohrozit úsilí regionu o udržitelný rozvoj. Vzhledem k tomu, že země Maghrebu leží v těsné blízkosti a mají společné problémy s dopady změny klimatu, velice by jim prospěly strategie vedoucí ke zvýšení odolnosti vůči klimatu a úzká spolupráce jak na regionální úrovni, tak s EU, protože člověkem vyvolané ani přírodní katastrofy se nezastavují na hranicích. Klíčovým nástrojem k vybudování dobré spolupráce a podpoře solidarity mezi zeměmi je civilní ochrana.

45.         Přestože ve Středomoří existuje atlas rizik a efektivní síť národních korespondentů pro civilní ochranu, regionu Maghreb by prospělo, kdyby intenzivnější spoluprací zlepšil svou schopnost předcházet katastrofám, schopnost adaptace, připravenosti a reakce a zvýšil ekonomickou, sociální a politickou stabilitu regionu.   Na základě existující spolupráce v této oblasti (včetně programu pro prevenci, připravenost a schopnost reakce na člověkem vyvolané a přírodní katastrofy v jižní oblasti) může EU:

Ø podporovat rozvoj regionálního přístupu k zvládání katastrof, který se zaměřuje spíše na prevenci a připravenost, než na reakci na katastrofy a do kterého by byly zapojeny všechny zúčastněné strany,

Ø podporovat silnější meziregionální spolupráci v Maghrebu prostřednictvím sítě národních korespondentů pro civilní ochranu s cílem zajistit koordinovanou reakci na katastrofy,

Ø pomáhat při rozšíření atlasu rizik o rizika, která nejsou zahrnuta do první verze a která by se týkala především Maghrebu,

Ø pomáhat při analýze zvyšujících se rizik způsobených klimatem a pomáhat při příslušných preventivních opatřeních,

Ø pomáhat při zvyšování kapacit a povědomí v oblasti prevence katastrof a připravenosti na ně a poskytovat technickou pomoci při rozvíjení takových iniciativ, jakými jsou například vytvoření národních platforem pro snižování rizika katastrof a strategií civilní ochrany na posílení kapacit země a prevenčních struktur ad hoc.

F.           Migrace a mobilita

46.         Migrace a mobilita mají ve vztazích mezi EU a zeměmi Maghrebu klíčové místo. Obě strany se v této oblasti potýkají se značnými, a do velké míry podobnými výzvami. Je v jejich společném zájmu lépe organizovat legální migraci, bojovat proti nelegální migraci, včetně obchodování s lidmi, lépe podporovat mezinárodní ochranu v regionu a zvýšit na maximum dopad migrace na rozvoj.

47.         V rámci svého globálního přístupu k migraci a mobilitě je EU odhodlána posílit spolupráci v otázkách migrace a zvýšit mobilitu svých občanů v bezpečném prostředí. Na tomto základě EU ve svém sdělení z května 2011[12] nabídla zahájit dialogy o migraci, mobilitě a bezpečnosti s některými zeměmi jižního Středomoří s úmyslem posílit své vztahy s každým z nich podle jeho potřeb, ochoty a schopnosti prohloubit spolupráci v této oblasti. Zatím byly oficiálně zahájeny dialogy s Marokem a Tuniskem, které by měly v blízké budoucnosti vést k uzavření partnerství o mobilitě.

48.         Kromě toho existuje také velký prostor pro zvýšení podpory, kterou EU poskytuje na intraregionální spolupráci v Maghrebu a spolupráci mezi Maghrebem a subsaharskou Afrikou v oblasti migrace a mobility. EU může konkrétně:

Ø vynaložit další úsilí na plné provádění stávajících ministerských prohlášení a akčních plánů v oblasti migrace a rozvoje mezi všemi příslušnými aktéry, zejména v rámci evropsko-afrického procesu pro migraci a rozvoj („rabatský proces“) a partnerství Afrika-EU v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti,

Ø podporovat systémy legální migrace mezi zeměmi Maghrebu a mezi zeměmi Maghrebu a státy subsaharské Afriky,

Ø systematičtěji využívat příležitosti ke zvyšování mobility, které nabízí vízový kodex EU, a to i pro takové kategorie, jimiž jsou mládež, studenti nebo občanská společnost, zvyšovat porozumění výměnou informací o stávajících vízových režimech,

Ø podporovat regionální spolupráci v oblasti kontroly hranic a boje proti nelegální migraci v Maghrebu a subsaharském regionu, a to i sdílením informací na regionální úrovni, společnou analýzou rizik, společnou správou a kontrolou hranic a spoluprací pohraniční policie, včetně oblasti obchodování s lidmi a drogami,

Ø podporovat spolupráci mezi zeměmi regionu ve věcech zpětného přijímání, ať už při zpětném přijímání osob mezi zeměmi Maghrebu, tak i při zpětném přijímání z Maghrebu do zemí subsaharské Afriky, a to za plného dodržení základních práv migrantů,

Ø pokračovat v poskytování pomoci zemím Maghrebu v oblasti azylu a mezinárodní ochrany, opatřeními na budování kapacity v rámci severoafrického programu regionální ochrany nebo zvážením možností znovuusídlení,

Ø v případě potřeby poskytovat informace o tématech souvisejících s konzulární pomocí a ochranou EU a rozvíjet společné porozumění v těchto oblastech, jejichž význam pro státy EU i Maghrebu roste.           

Závěry

49.         Výše uvedené návrhy ukazují, že EU podporuje užší integraci Maghrebu a má o ni přímý zájem. Pokroky v integraci budou záviset především na vlastním úsilí partnerských zemí. Posílení bilaterálních vztahů mezi EU a zeměmi Maghrebu může tento cíl, i když nepřímo, posílit, větším souladem norem, právních předpisů a politik. Nicméně skutečným podnětem v této oblasti může být jen úsilí na úrovni celého Maghrebu.

50.         Evropská komise a vysoká představitelka se těší na jednání o těchto návrzích s členskými státy EU a s dalšími orgány EU, jejichž cílem je zajistit společný přístup. Návrhy budou konzultovány rovněž se zúčastněnými stranami v Evropě a v Maghrebu, včetně zástupců občanské společnosti.

51.         Evropská komise a vysoká představitelka navrhují zahájit o těchto návrzích dialog na vysoké úrovni mezi EU a Svazem arabského Maghrebu. Žádají také další evropské orgány, jako je Evropský parlament, aby se do tohoto dialogu s maghrebskými protějšky zapojily. Rovněž navrhují zahrnout projednávání těchto témat do pravidelného politického dialogu, který se zeměmi Maghrebu probíhá. Osloví také nevládní zúčastněné strany, jako jsou zástupci občanské společnosti a podniků. Evropská komise a vysoká komisařka doufají, že tyto výměny budou cenným a trvalým příspěvkem k rozvoji diskuse o integraci Maghrebu.

[1]               „Partnerství pro demokracii a sdílenou prosperitu s jižním Středomořím“ (8.3.11) a „Nový přístup k sousedství, jež prochází změnami: přezkum evropské politiky sousedství“ (25.5.11).

[2]               „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (13.10.2011).

[3]               „Strategické partnerství EU-Afrika. Společná strategie EU-Afrika“, summit EU-Afrika, Lisabon, 2007, reference 16344/07.

[4]               Viz UNDP: Zpráva o rozvojových problémech v arabském světě v roce 2011.

[5]               Strategie Evropské unie pro bezpečnost a rozvoj v Sahelu, 31. března 2011.

[6]               Fórum zemí západního Středomoří se skládá z Alžírska, Francie, Itálie, Libye, Malty, Mauritánie, Maroka, Portugalska, Španělska a Tuniska.

[7]               V souladu se sdělením „Kořeny demokracie a udržitelný rozvoj: spolupráce Evropské unie s občanskou společností v oblasti vnějších vztahů“, Brusel, 12.9.2012, COM(2012) 492 final, a závěry Rady EU ze dne 15. října 2012.

[8]               Viz poznámka pod čarou č. 1.

[9]               Viz rovněž: studie Světové banky Usnadnění regionálního obchodu a infrastruktura v zemích Maghrebu z 20. června 2012.

[10]             V rámci Maghrebu je Tunisko jedinou zemí zapojenou do evropské sítě podniků European Enterprise Network.

[11]             „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií“, COM(2012) 271, 6. června 2012.

[12]             „Dialog se zeměmi jižního Středomoří o migraci, mobilitě a bezpečnosti“, KOM(2011) 292 v konečném znění, 24. května 2011.