1. Spotřebitelská politika jako důležitý příspěvek ke strategii Evropa 2020

Spotřebitelské výdaje představují 56 % HDP EU a jsou zásadní pro splnění cíle, kterým je v rámci strategie Evropa 2020 inteligentní a udržitelný růst bez sociálního vyloučení. Podpora spotřebitelské poptávky může Evropské unii velmi pomoci při překonávání krize.

Aby to bylo možné, je třeba využít potenciál jednotného trhu. Údaje ukazují, že spotřebitelé, kteří při svých nákupech on-line využívají i jiné země EU, mají až 16krát větší výběr zboží, ale přitom 60 % spotřebitelů tento způsob maloobchodních nákupů nevyužívá. V důsledku této své zdrženlivosti spotřebitelé plně nevyužívají rozmanitost výběru a cenové rozdíly, které jednotný trh poskytuje. Zvýšení důvěry spotřebitelů v přeshraniční nákupy on-line pomocí vhodně zvolené politiky by mohlo hospodářskému růstu v Evropě dodat výrazný impulz. Sebevědomí spotřebitelé znalí svých práv se mohou stát hybnou silou evropského hospodářství.

Dobře navržené a prováděné spotřebitelské politiky s evropským rozměrem mohou spotřebitelům umožnit, aby pro svá rozhodnutí měli dostatek informací a dokázali podpořit konkurenci, a přispívat k plnění cíle udržitelného růstu účinně využívajícího zdroje a zároveň zohledňovat potřeby všech spotřebitelů.

Tento evropský program pro spotřebitele označuje zásadní opatření, která je třeba přijmout nyní v zájmu zlepšení postavení spotřebitelů a zvýšení jejich důvěry. Program obsahuje opatření, díky nimž se má spotřebitel dostat do centra pozornosti všech politik EU jakožto prostředek k dosažení cílů strategie Evropa 2020.[1] Mezi iniciativy, na nichž program staví a které doplňuje, patří např. zpráva o občanství EU, Akt o jednotném trhu, Digitální agenda pro Evropu, sdělení o elektronickém obchodu a plán pro účinné využívání zdrojů.[2] V oblasti výzkumu a inovací program těží z iniciativ v rámci Horizontu 2020 a klade si za cíl prohloubit vědecké porozumění chování spotřebitelů a tomu, jaké ohledy provázejí jejich rozhodování, pokud jde o zdraví, bezpečnost a dlouhodobou udržitelnost.[3]

Zlepšit postavení spotřebitelů znamená poskytnout jim solidní rámec zásad a nástrojů, které jim umožní, aby se stali hybateli inteligentního a udržitelného hospodářství podporujícího začlenění. Spotřebitelé v silném postavení, kteří se mohou spolehnout na solidní rámec, jenž jim zajišťuje bezpečnost, informace, vzdělání, práva, procesní prostředky a možnost dovolat se zákona, se mohou aktivně podílet na trhu a využívat výhod, které jim nabízí, a to tím, že uplatňují své právo na výběr a je jim zajištěna řádná vymahatelnost jejich práv.

V souladu se Smlouvou (článek 12 SFEU) a Listinou základních práv (článek 38) program rozvíjí systematický přístup k začlenění zájmů spotřebitelů do všech příslušných politik a klade zvláštní důraz na řešení problémů, s nimiž se dnešní spotřebitelé potýkají v odvětvích potravin, energetiky, dopravy a digitálních a finančních služeb.[4] Program staví na již dosažené vysoké úrovni ochrany spotřebitele a na pokroku, který přináší vytváření evropského prostoru práva[5], tj. přikládá ještě větší váhu úloze, kterou mohou hrát soudci, odborní právní poradci a kontrolní orgány, a to i v přeshraničním kontextu.

2. Základem jsou solidní pravidla ochrany spotřebitele v EU

Za posledních 50 let Evropská unie zavedla komplexní soubor politik a pravidel, aby spotřebitelům v EU poskytla vysokou úroveň ochrany a umožnila jim využívat sociálního a hospodářského pokroku, kterého Evropa a její vnitřní trh dosáhly. Do tohoto souboru patří komplexní politika a právní předpisy v oblasti bezpečnosti výrobků , které zabraňují tomu, aby se ke spotřebitelům dostaly nebezpečné výrobky a zároveň podporují vysokou kvalitu evropského vývozu. Kvalitní právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele poskytují Evropské unii rámec k boji proti nekalým obchodním praktikám, nepřiměřeným smluvním podmínkám a klamavé reklamě, a to jak ve vnitrostátních, tak v přeshraničních případech, a spotřebitelům zajišťují právo odstoupit od smlouvy a požadovat odpovídající nápravu. Nedávno přijatá směrnice o právech spotřebitelů jejich práva výrazně posílila především tím, že uvedla do souladu řadu pravidel vztahujících se na smlouvy uzavřené elektronickou cestou. Zásadní bude včasné a účinné provádění těchto nových pravidel a kontrola jejich dodržování. Díky směrnici o službách je zajištěno, že obchodníci nemohou mezi spotřebiteli činit rozdíly na základě státní příslušnosti nebo místa pobytu. Pravidla hospodářské soutěže mají zásadní význam pro to, aby mohla EU účinně postihovat zneužití dominantního postavení na trhu, kartely a jednání ve vzájemné shodě na úkor spotřebitelů. V odvětvích, o něž se spotřebitelé nejvíce zajímají, EU rovněž zavedla řadu klíčových práv. Například díky právům cestujících v EU mají lidé při svých cestách po EU nárok na kvalitní služby v letecké, železniční, silniční a lodní dopravě. Předpisy EU o maximálních cenách roamingu zákazníkům snížily nespravedlivě vysoké náklady o více než 70 % a díky telekomunikačnímu balíčku mohou lidé snadno měnit operátory pevných linek či mobilních telefonů. Právní předpisy o poskytování informací o potravinách a právní úprava v oblasti výživových a zdravotních tvrzení při označování potravin poskytují spotřebitelům vysokou úroveň ochrany a umožňují jim rozhodovat se na základě dostatečných informací.

Mezi nejnovější iniciativy patří „ balíček o jakosti “[6] přijatý Komisí v roce 2010, jehož cílem je zlepšit informovanost spotřebitelů o kvalitě potravin pomocí ucelené politiky v oblasti systémů certifikace, charakteristik zvyšujících hodnotu a norem pro zemědělské produkty. V červenci 2011 byl předložen návrh revidovaného nařízení o roamingu [7], aby měli zákazníci možnost snadno přejít na služby alternativního poskytovatele roamingu. K již existujícím cenovým stropům návrh nově zavádí také maloobchodní cenový strop pro datové služby poskytované v rámci roamingu. K překonání překážek pramenících z odlišností různých systémů smluvního práva Komise v říjnu 2011 předložila návrh na společnou evropskou právní úpravu prodeje [8]: jediný a ucelený soubor pravidel pro kupní smlouvy i smlouvy upravující digitální obsah, pro jejichž používání se mohou podniky a spotřebitelé dobrovolně rozhodnout. Díky těmto pravidlům si spotřebitelé budou jistější svými právy, např. při nákupech na internetu. Získali by i přístup k pestřejší a levnější nabídce produktů a digitálního obsahu v zahraničí. V listopadu 2011 byly předloženy návrhy předpisů o alternativním řešení sporů (ADR) a řešení sporů on-line (ODR) [9], díky čemuž spotřebitelé získají možnost rychlejšího a nenákladného řešení sporů s obchodníky. Za tímto účelem vytvořená evropská platforma pro řešení sporů on-line by měla za cíl zvýšit důvěru spotřebitelů v přeshraniční elektronické obchodování. Návrh balíčku opatření pro reformu ochrany údajů [10], který Komise přijala v lednu 2012, upevní stávající rámec EU pro ochranu údajů posílením práv spotřebitelů na ochranu údajů, aby se zvýšila jejich důvěra v jednotný digitální trh a přeshraniční služby.

Přezkum směrnice o systémech pojištění vkladů provedený v červenci 2010 navýšil financování systémů pojištění vkladů a zavedl několik z hlediska spotřebitelů vstřícných ustanovení. V červenci 2010 Komise rovněž předložila návrh na přezkum směrnice o systémech pro odškodnění investorů , jehož cílem je zvýšení ochrany poslední instance nabízené investorům v případech, kdy jim poskytovatelé, často v důsledku podvodu, nejsou schopni vrátit jejich aktiva.

V neposlední řadě pak návrhy Komise z října 2011 na přezkum směrnice o trzích finančních nástrojů poskytují ochranu investujícím spotřebitelům tím, že finančním institucím ukládají požadavky a zpřísňují pravidla vedení obchodu.

3. Současné nedostatky a zásadní problémy do budoucna

Přestože se v EU již dosáhlo vysoké úrovně ochrany spotřebitele, lze postavení evropských spotřebitelů v praxi ještě zlepšit. Zejména v důsledku rozvoje nových technologií, neudržitelných přístupů ke spotřebě či sociálního vyloučení se objevila řada nových problémů. Tyto problémy však zároveň vytvářejí i příležitosti.

3.1 Zásadní problémy související s bezpečností výrobků, služeb a potravin

Základním cílem každé spotřebitelské politiky je zajistit bezpečnost výrobků, služeb a potravin. V prosazování právních předpisů o bezpečnosti výrobků však mezi členskými státy existují rozdíly a v době, kdy se vnitrostátní úřady odpovědné za dozor nad trhem potýkají s rozpočtovými omezeními se celá kontrolní síť snaží zvládat více práce s menším objemem prostředků.

Zároveň s tím postupuje globalizace výrobního řetězce (např. stále narůstá podíl spotřebního zboží vyráběného v Číně, odkud pochází i 85 % všech hraček prodaných v Evropské unii). Za této situace je odhalování nebezpečných výrobků velmi těžkým úkolem.

V důsledku hospodářské krize se spotřebitelé a podniky soustřeďují převážně na cenu, což s sebou nese riziko, že požadavky na bezpečnost budou méně důležité a zároveň se zvětšuje prostor pro padělané zboží. Orgány pro dozor nad trhem si musí udržet ostražitost a je třeba obnovit úsilí prostřednictvím spolupráce vnitrostátních úřadů a donucovacích orgánů jak v rámci EU, tak za jejími hranicemi.

S narůstajícím významem služeb spotřebitelům a stále větším rozšířením některých z těchto služeb napříč hranicemi v rámci jednotného trhu je třeba se mnohem více věnovat jejich bezpečnosti, aby se na vnitřním trhu spotřebitelům zajistila stejně vysoká úroveň bezpečnosti. Rovněž je zapotřebí posoudit, zda by bylo přínosné přijmout opatření na úrovni EU.

V bezpečnosti potravin již Evropa dosáhla pozoruhodné úrovně, přesto však tato oblast politiky vyžaduje průběžné úpravy v závislosti na dostupnosti nejnovějších vědeckých poznatků.

3.2 Socioekonomické změny

- Digitální revoluce

Internet zásadně změnil způsob, jakým zákazníci nakupují a jakým podniky propagují a prodávají své výrobky a služby. Internet přinesl nové způsoby přístupu k informacím, k jejich třídění, sdílení a vyhodnocování, např. pokud jde o ceny, technické parametry výrobků a hodnocení kvality. Internetové vyhledávače, stránky umožňující srovnání cen a produktů, internetové známky důvěry a hodnocení ze strany spotřebitelů dnes patří mezi běžně používané nástroje, které se stávají nedílnou součástí chování spotřebitelů i obchodních modelů. Z hlediska kvality života může být elektronický obchod značným přínosem, neboť při nakupování on-line mají spotřebitelé přinejmenším dvojnásobný výběr ve srovnání s tradičními nákupy. Zejména cloud computing může nabídnout flexibilnější služby, které nejsou závislé na konkrétním typu přístroje nebo platformy. Propočty ukazují, že dosáhne-li elektronický obchod se zbožím 15% podílu na maloobchodních tržbách a odstraní-li se veškeré překážky jednotného trhu, celkový přínos pro spotřebitele by se pohyboval okolo 204 miliard EUR (1,7 % HDP EU)[11].

- Udržitelná spotřeba

Celosvětově vzrůstající spotřeba zvýšila zátěž pro životní prostředí včetně změny klimatu a přiostřila konkurenční boj o přírodní zdroje.[12] Spotřebitelé si ve stále větší míře uvědomují environmentální důsledky svého přístupu ke spotřebě a soukromé i veřejné iniciativy by je měly podporovat a nabádat k udržitelnějšímu spotřebitelskému chování. Bylo by třeba dostat spotřebitele do silnějšího postavení, pomáhat jim a vybízet je, aby při svém rozhodování volili udržitelnější a zdravější způsoby, které sníží náklady jak jim samotným, tak celé společnosti. Spotřebitelé mají právo vědět, jaké dopady na životní prostředí bude mít během svého životního cyklu produkt (zboží a služby), který si hodlají koupit. Spotřebitelům by se mělo pomáhat, aby mohli jednoduše rozpoznat, které z jejich rozhodnutí je skutečně udržitelnou volbou. Je třeba vytvořit prostředky, které je budou chránit před zavádějícími a nepodloženými tvrzeními ohledně vlivu na zdraví a životní prostředí.

Poptávka spotřebitelů po udržitelných produktech může stimulovat růst a konkurenci, zvýšit tím dostupnost a cenovou přijatelnost těchto produktů a zároveň podpořit odpovědné podniky, které dodávají kvalitní zboží a služby šetrnější k životnímu prostředí.

- Sociální vyloučení, znevýhodnění spotřebitelé a přístupnost

Všude, kde se projevily důsledky hospodářské krize a krize státního dluhu, došlo k otřesení důvěry spotřebitelů a v některých případech k velmi výraznému poklesu jejich příjmů nebo kupní síly, čímž se zvýšila hrozba sociálního vyloučení a riziko, že si občané nebudou moci dovolit základní zboží a služby.

Tato rizika se ještě zvýrazňují kvůli stárnutí populace, narůstající složitosti trhů a situaci, kdy někteří lidé ani nemusí mít příležitost nebo schopnost vyrovnat se s digitálním prostředím. Pro úspěšné využití digitální změny ve fyzickém, digitálním a hospodářském smyslu je zásadní právě otázka přístupnosti. Současná situace může ještě zhoršit nerovné postavení znevýhodněných spotřebitelů, jako jsou lidé se zdravotním postižením nebo s omezenou schopností pohybu, kteří narážejí na potíže s přístupem k informacím a s jejich porozuměním, stejně jako při vyhledávání vhodných produktů a služeb.

3.3 Nadbytek informací – nedostatek vědomostí

V rychle se měnícím světě jsou dnes spotřebitelé často zahlceni informacemi, avšak ne vždy mají k dispozici informace, které zrovna potřebují.

Při stále větší složitosti informací a rozsáhlejší nabídce se spotřebitelé čím dál častěji spoléhají na značky nebo se obracejí na prostředníky a filtry, jako jsou například internetové porovnávače. Jsou však namístě jisté obavy, pokud jde o jejich spolehlivost a přesnost.

Zásadní roli při poskytování informací a poznatků spotřebitelům hrají spotřebitelská sdružení, jejich postavení je však v členských státech velmi odlišné. Zejména sdružení fungující v rámci jediného státu často postrádají prostředky i odborné znalosti a jejich úloze při předávání a třídění starostí spotřebitelů se vždy nedostává patřičného uznání.

Průzkum z roku 2011[13], který se zabýval právním postavením evropských spotřebitelů, ukázal, že každý čtvrtý se necítí sebejistě a více než každý třetí si myslí, že není dobře informován. Pouhá 2 % správně zodpověděla otázky týkající se jejich práva na odstoupení od smlouvy, záručních podmínek a ochrany před nekalými obchodními praktikami. Takto slabé povědomí nabourává schopnost spotřebitelů prosazovat svá práva.

3.4 Práva se v praxi plně nerespektují

Více než pětina Evropanů měla v roce 2010 problémy s výrobkem nebo službou, přičemž se domnívala, že by si mohla oprávněně stěžovat. Podle odhadu se celková škoda způsobená evropským spotřebitelům těmito problémy rovnala zhruba 0,4 % HDP EU.[14]

Navzdory obecně vysoké úrovni ochrany spotřebitele, kterou zaručují právní předpisy EU, zůstávají problémy, s nimiž se spotřebitelé setkávají, příliš často nevyřešeny. V roce 2011 průzkum Eurobarometru mezi maloobchodními prodejci ukázal, že pouze 26 % z nich přesně vědělo, jak dlouhá je lhůta, během níž má zákazník právo na vrácení vadného zboží.

Mnohé potíže spotřebitelů s obchodníky nejsou vyřešeny jen proto, že spotřebitel nepodnikne žádné kroky. Průzkum právního postavení spotřebitelů ukázal, že pouze 16 % spotřebitelů, kteří se setkali s problémy, se s žádostí o nápravu obrátilo na sdružení spotřebitelů nebo na příslušné úřady. Byl-li předchozí kontakt s obchodníkem neúspěšný, spotřebitelé se ve většině případů neobracejí na soud, zejména jedná-li se o malé finanční částky.

Kontrolní orgány se navíc potýkají s novými praktickými potížemi, jako jsou například rozpočtová omezení, což snižuje jejich efektivitu[15] zejména v přeshraničních situacích. Svého potenciálu zatím plně nevyužívá síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele (CPC) vytvořená v prosinci 2006, aby se věnovala řešení problémů, které přináší nakupování v zahraničí.

Je třeba ještě zdokonalit procesní prostředky a kontrolní mechanismy. Podaří-li se zvýšit důvěru a zajistit, aby nekalé obchodní praktiky nepřinášely konkurenční výhody, bude to mít i pozitivní dopad na stimulaci růstu.

3.5 Specifické problémy v klíčových odvětvích

Některá odvětví mají v době hospodářské krize zvláštní význam, neboť se dotýkají primárních zájmů všech spotřebitelů při zásobování základním zbožím a službami, jde např. o potravinářství, energetiku, dopravu, elektronické komunikace a finanční služby. Je třeba vzít v úvahu, jaký dopad mají na tato odvětví výše uvedené socioekonomické změny.

EU musí věnovat značnou pozornost tomu, jak dnes spotřebitelé chápou finanční služby a podle čeho si je vybírají. Zatímco technologie typu internetového domácího bankovnictví ulehčují mnohým spotřebitelům život, narůstající složitost a rizika některých finančních produktů a služeb (včetně důchodů) si vyžadují větší transparentnost a finanční gramotnost. Poplatky za základní finanční služby jsou stále dosti nesrozumitelné a spotřebitelé se dosud zdráhají změnit banku, protože mají obavy (mnohdy oprávněné), že s tím budou mít zbytečné starosti.

Spotřebitelé až příliš často nemají plný prospěch z liberalizace síťových odvětví, např. energetiky, dopravy a elektronických komunikací, a to nejen co se týče cen, ale i kvality služeb.

Konkrétně liberalizace dopravy zvýšila konkurenci a přinesla prospěch stále většímu počtu cestujících v Evropě. V zájmu boje proti nekalým praktikám a porušování práva EU je však třeba účinněji prosazovat legislativu upravující práva cestujících v EU. Vzhledem k tomu, jak zásadní vliv měla digitální revoluce na odvětví dopravy, je velmi důležité upravit práva spotřebitelů, aby lépe sloužila svému účelu.

V nedávné době byly liberalizovány maloobchodní trhy s elektřinou a plynem, avšak kvůli komplikovaným postupům a/nebo nepřehledným tržním podmínkám je pro mnohé spotřebitele těžké udělat si srovnání.[16]

V případě úspor energie bylo spočítáno, že domácnosti v EU by mohly průměrně ušetřit až 1 000 EUR ročně, pokud by přijaly jednoduchá opatření na úsporu energie, jako jsou např. izolace domů, montáž termostatů a solárních panelů k ohřevu vody, okna s dvojitými skly nebo výměna starých topných systémů.[17] V konečné spotřebě energie mají tedy domácnosti obrovský potenciál k nákladově efektivnímu zvýšení energetické účinnosti a úsporám. Tento potenciál není zdaleka využit, a to především kvůli tomu, že spotřebitelé nemají úplný přehled o své skutečné spotřebě, a rovněž kvůli nedostatku srozumitelných a snadno dostupných informací o způsobu měření a účtování.

Třebaže trhy s elektronickými komunikacemi prokázaly odolnost vůči hospodářské krizi, spotřebitelé plně nevyužívají výhod, které konkurence přináší, a to kvůli nedostatečné transparentnosti tarifů, nízké kvalitě služeb a komplikacím při změně operátora.

Očekává se, že například v důsledku měnících se stravovacích zvyklostí a většího plýtvání potravinami, se v budoucnu ještě zvýší zátěž pro životní prostředí. Očekává se, že v příštích letech se bude v Evropě potravinami ještě více plýtvat[18], avšak plýtvat potravinami znamená plýtvat zdroji a penězi.

4. Čtyři hlavní cíle do roku 2020 a první kroky k jejich splnění

Výše popsané problémy vyžadují dlouhodobou strategii v kombinaci s krátkodobými opatřeními k řešení největších starostí občanů, aby se zvýšila důvěra, podpořil růst a přispělo ke splnění strategie Evropa 2020. Níže uvedená opatření budou samozřejmě podléhat kontrole v rámci inteligentní regulace a celkového nastavení politických priorit Komise – bude se pamatovat i na zevrubnou analýzu jakékoliv případné zátěže pro malé a střední podniky.

4. 1. VěTšÍ BEZPEčNOST SPOTřEBITELů

Základním cílem spotřebitelské politiky je zajistit bezpečnost výrobků, služeb a potravin.

Cílem účinné politiky v oblasti bezpečnosti výrobků je vytvoření dokonale fungující bezpečnostní sítě, která daný produkt provází na jeho cestě z továrny či zemědělského podniku až ke konečnému spotřebiteli. Díky lepšímu řídícímu a kontrolnímu systému v oblasti bezpečnosti výrobků se EU bude moci lépe vyrovnat s výzvami globálních dodavatelských řetězců, bude moci účinněji komunikovat i rychleji a efektivněji reagovat na nově se objevující rizika v oblasti bezpečnosti výrobků.

Spotřebitelé stále častěji využívají přeshraničních služeb, a podrobnější úvahu si proto zasluhuje otázka, zda je třeba se jejich bezpečností zaobírat na úrovni EU, nebo formou vnitrostátní právní úpravy.

Unijní systém úředních kontrol v průběhu celého potravinového řetězce by měl být ještě efektivnější. Členským státům, které za provádění těchto kontrol zodpovídají, to umožní maximalizovat přidanou hodnotu a zátěž pro hospodářské subjekty přitom snížit na minimum.

V zájmu splnění cíle, kterým je zvýšit bezpečnost spotřebitele, bude Komise pracovat na těchto dvou specifických cílech:

- 1. zdokonalit regulační rámec v oblasti bezpečnosti výrobků a služeb a posílit rámec pro dozor nad trhem;

- 2. zvýšit bezpečnost v rámci potravinového řetězce.

Ještě do roku 2014 bude pro splnění těchto specifických cílů podniknuta řada konkrétních kroků.

Revize legislativního rámce pro bezpečnost výrobků plánovaná na rok 2012 usiluje o to, aby se EU a jejích 500 milionů spotřebitelů mohlo spoléhat na moderní, jednotná pravidla pro dozor nad trhem, což přinese lepší vnitrostátní a přeshraniční vymáhání právních předpisů díky propracovanějšímu plánování, spolupráci, volbě priorit a sdílení informací mezi orgány členských států. Prospěch to přinese i podnikům, protože se budou moci spolehnout na pravidla, jejichž uplatňování je snazší, přičemž náklady na jejich dodržování jsou nižší. Revidovaný rámec se bude rovněž snažit určit cesty k posílení spolupráce mezi vnitrostátními kontrolními orgány na úrovni EU, čímž by se vytvořily rovné podmínky a napomohlo boji proti nekalé hospodářské soutěži.

Zejména v zemích vyvážejících do EU se budou provádět informační akce, aby se po celé délce dodavatelského řetězce zvýšilo povědomí o bezpečnosti a znalost předpisů EU.

Komise zváží, zda nepodnikne kroky v oblasti bezpečnosti služeb ve vybraných odvětvích, včetně těch, která jsou důležitá pro některé skupiny znevýhodněných spotřebitelů. V roce 2012 se bude projednávat zelená kniha o bezpečnosti některých služeb pro spotřebitele a v roce 2013 bude na pořad jednání zařazeno revidované doporučení o protipožární ochraně hotelů , aby mohl být zohledněn nový přístup odvětví k posuzování a řízení rizik.

V roce 2012 bude proveden přezkum nařízení o úředních kontrolách potravinového řetězce s cílem toto nařízení zjednodušit a zajistit, aby bylo k dispozici dostatečné a udržitelné množství finančních prostředků k provádění vyššího počtu kontrol. Kromě toho Komise upevní a aktualizuje právní rámec pro oblast zdraví zvířat, zdraví rostlin, reprodukčního materiálu rostlin a též nařízení o hygieně potravin , a to zejména zlepšením soudržnosti a objasněním povinností provozovatelů podniků. Tímto se spotřebitelům zajistí lepší bezpečnost potravin.

Na základě pokynů pro dovozní kontroly v oblasti bezpečnosti výrobků a dodržování právních předpisů [19] budou celní orgány a orgány pro dozor nad trhem spolupracovat při zlepšování, měření a vyhodnocování výsledků dovozních kontrol do roku 2014.

4. 2. PROHLUBOVÁNÍ ZNALOSTÍ

Má-li se spotřebitelům dostat silnějšího právního postavení, je třeba jim zajistit jasné, spolehlivé a srovnatelné informace a rovněž nástroje k jejich pochopení.

K zlepšení vzájemné důvěry je třeba, aby měli jak spotřebitelé, tak obchodníci lepší povědomí o svých právech a povinnostech v rámci EU. V případě problémů se pak bude i snáze hledat řešení. Komise tudíž bude se zprostředkovateli a obchodníky pracovat v takovém duchu, aby od pouhého dodržování právních předpisů přešli k zavedení samoregulačních opatření a přijetí iniciativ na poli sociální odpovědnosti podniků, a posílili tak své zaměření na službu zákazníkovi jakožto zásadního faktoru konkurenceschopnosti.

Prohloubit znalosti spotřebitelů je zvláště důležité u finančních služeb, kde zároveň existuje velký prostor k tomu, aby aktivní roli při zvyšování finanční gramotnosti sehrály instituce jako komerční a centrální banky, orgány pro dohled nad finančními trhy nebo systémy na ochranu střadatelů a investorů, a to i mezi spotřebiteli, kteří zůstávají mimo běžné bankovní a finanční prostředí (označováni anglickými výrazy „unbanked“ a „underbanked“, tj. osoby bez bankovního konta, resp. osoby, jejichž potenciál není z hlediska banky dostatečně využit).

K tématům, která jsou pro spotřebitele zásadní, se budou s členskými státy a dalšími zúčastněnými stranami pořádat kampaně na zvyšování povědomí. Stejně tak je důležité, aby státní i soukromé organizace v celé EU posílily nabídku vzdělávání spotřebitelů již od útlého věku.

Důležitou úlohu mají organizace na ochranu spotřebitelů, a to nejen při šíření informací a zvyšování povědomí mezi spotřebiteli, ale rovněž při jejich účinném zastupování a obhajobě.

Komise bude pracovat na těchto dvou specifických cílech:

- 3. zlepšit informovanost a zvýšit povědomí o právech a zájmech spotřebitelů mezi spotřebiteli a obchodníky;

- 4. vytvořit znalostní základ a vybudovat kapacitu pro účinnější účast spotřebitelů na trhu.

Ještě do roku 2014 bude pro splnění těchto specifických cílů podniknuta řada konkrétních kroků.

V roce 2013 bude v rámci Evropského roku občanů v celé EU zahájena kampaň , jejímž smyslem bude prohloubení znalostí o právech a zájmech spotřebitelů. Na této akci budou úzce spolupracovat všechny zúčastněné strany, včetně podniků a sdružení spotřebitelů.

Pro neziskové organizace, které poskytují spotřebitelům všeobecné finanční poradenství, budou mezi druhým čtvrtletím 2012 a prosincem 2013 pořádána tematická školení zaměřená na zlepšení jejich schopnosti poskytovat účinné a udržitelné poradenství.

Komise bude udržovat spolupráci s členskými státy, aby bylo zajištěno řádné uznání úlohy vnitrostátních spotřebitelských organizací a bude je podporovat budováním kapacit a podporou evropských spotřebitelských organizací.

Bude prohloubena spolupráce se stávajícími sítěmi působícími v celé EU , které jsou nejlépe schopny zprostředkovat informace spotřebitelům, obchodníkům či právníkům. Dojde k upevnění sítě evropských spotřebitelských center , aby lépe informovala spotřebitele o jejich právech při přeshraničním nákupu a pomáhala jim, dostanou-li se do přeshraničních sporů. Síť Enterprise Europe Network bude využívána častěji, aby se zajistilo, že podnikům, včetně malých a středních podniků, budou pravidelně poskytovány informace o právních předpisech v oblasti ochrany spotřebitele.

Komise bude spolupracovat se zprostředkovateli a obchodníky na přípravě kodexů správného chování, osvědčených postupů nebo pokynů pro porovnávání z hlediska cen, kvality a udržitelnosti.

Komise bude i neustále vylepšovat informace pro spotřebitele a podniky o jejich právech a povinnostech, a to jak prostřednictvím vlastních internetových stránek, například portálu Vaše Evropa [20], tak formou specializovaných informačních nástrojů, například těch, které uvádí příručka eYou Guide [21] a kodex EU upravující on-line práva . V zájmu účinného šíření informací bude Komise spolupracovat také s novináři a sdělovacími prostředky, které se na spotřebitelská témata zaměřují.

V otázkách vzdělávání spotřebitelů bude Komise úzce spolupracovat s členskými státy. Na rok 2012 Komise chystá interaktivní platformu pro výměnu osvědčených postupů a distribuci vzdělávacích materiálů se spotřebitelskou tematikou mezi učiteli a dalšími odborníky, kteří pracují s 12–18letými, přičemž mezi tématy nebudou chybět počítačová gramotnost, nové mediální technologie[22] a udržitelná spotřeba.

4. 3. LEPšÍ REALIZACE, DůRAZNěJšÍ KONTROLA A JISTOTA NÁPRAVY

Má-li pokračovat úspěch jednotného trhu, musí být jeho účastníci hlouběji přesvědčeni o účelném a účinném prosazování svých práv a o dostupnosti náležitých mechanismů pro zjednání nápravy.

Další růst objemu přeshraničního obchodu v EU lze očekávat pouze tehdy, budou-li spotřebitelé moci vymáhat svá práva v celé EU a uvidí-li seriózní obchodníci, že nekalá konkurence čelí náležitému postihu. Je to obzvláště důležité právě dnes, neboť digitální revoluce usnadňuje přeshraniční nákupy, avšak nepoctiví obchodníci mají zároveň více příležitostí k nekalým praktikám.

Komise bude pracovat na těchto dvou specifických cílech:

- 5. účinně prosazovat spotřebitelské právo, a to s důrazem na nejdůležitější odvětví;

- 6. poskytnout spotřebitelům účinné způsoby řešení sporů.

Ještě do roku 2014 bude pro splnění těchto specifických cílů podniknuta řada konkrétních kroků.

Prostřednictvím sítě pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele budou během let 2012–2014 pokračovat každoroční koordinovaná kontrolní opatření („ zátahy “). Komise bude nadále postupovat tak, aby byla síti při kontrolách nápomocna, poskytovala jí podporu a usnadňovala činnost. Bude-li to namístě, Komise vystupňuje svou aktivitu v řízeních o porušení smlouvy , aby postihla veškeré případy chybného uplatňování práva EU. Komise se zabývá důkladným posouzením rozsahu působnosti, účinnosti a mechanismů fungování nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele . Do konce roku 2014 Komise podá zprávu, jak by bylo možné zlepšit spolupráci při přeshraničním prosazování právních předpisů, a bude-li to odůvodněné, navrhne změnu pravidel.

Za účelem lepšího prosazování předpisů EU na ochranu spotřebitele bude důkladněji využívána E vropská soudní síť [23], čímž se usnadní přístup k právní ochraně, zajistí hladké fungování postupů s přeshraničním prvkem a usnadní podávání žádostí o justiční spolupráci mezi členskými státy.

Nadále se bude pracovat na tom, aby měli všichni zainteresovaní soudci a právníci, jakož i občané a podniky k dispozici nejdůležitější materiály pro transpozici a uplatňování spotřebitelského práva v celé EU. Za tímto účelem bude v roce 2013 vytvořena databáze spotřebitelského práva , která bude tvořit součást evropského justičního portálu.[24]

Zkušenosti s uplatňováním směrnice o nekalých obchodních praktikách [25] ukazují, že Komise se musí ujmout výraznější úlohy při monitorování a koordinaci vymáhání ustanovení této směrnice členskými státy, zejména pokud jde o opakující se problémy a nové obchodní praktiky, například využívání internetových cenových srovnávačů nebo nástrojů zákaznického hodnocení. V tomto ohledu Komise zintenzívní koordinaci kontrolních opatření v oblasti nekalých obchodních praktik a provede aktualizaci pokynů k uplatňování směrnice.

Je třeba zajistit řádné vymáhání v nejdůležitějších odvětvích.

Aby se zajistilo, že se v digitální oblasti budou důsledně uplatňovat požadavky na informovanost spotřebitelů, Komise do roku 2014 sestaví pokyny, které kontrolním orgánům pomohou správně používat pravidla EU i nově přijatou směrnici o právech spotřebitelů. Komise a vnitrostátní orgány budou postupovat společně při potírání nekalých praktik v odvětví, jako je například klamavá reklama v souvislosti s rychlostí širokopásmového internetu.

V odvětví energetiky je třeba zajistit úplné provedení třetího energetického balíčku a jeho podrobných pravidel o právech spotřebitelů . Důležité je rovněž plně využít potenciál občanského energetického fóra.

V odvětví finančních služeb bude Komise v návaznosti na své doporučení z roku 2011[26] bedlivě sledovat odezvu členských států, pokud jde o problém občanů se zamítnutím přístupu k bankovním účtům. Skutečně se jedná o problém, a to nikoliv pouze pro znevýhodněné spotřebitele, kteří zažívají finanční a sociální vyloučení, ale i pro mnohé občany, kteří se vydávají žít, pracovat či studovat do zahraničí.

Vnitrostátní kontrolní orgány potřebují další podporu k řádnému prosazování požadavků směrnice o nekalých obchodních praktikách[27], aby mohly spotřebitele chránit před klamavými a nepodloženými environmentálními tvrzeními . Komise proto zreviduje své pokyny ohledně klamavých environmentálních tvrzení .

Bude předložen návrh pokynů pro snazší a lepší uplatňování předpisů o právech cestujících ve všech druzích dopravy .

Kromě toho Komise vydá pokyny k používání čl. 20 odst. 2 směrnice o službách , což přispěje k snížení počtu případů, kdy je spotřebitel na základě místa pobytu neoprávněně odmítnut při pokusu získat on-line službu v zahraničí, nebo kdy se mu dostane odlišného zacházení.

Ve svém úsilí o lepší prosazování práva EU, bude Unie spolupracovat s klíčovými obchodními partnery na podpoře dodržování základních zásad ochrany spotřebitele. Co se týče bezpečnosti, bude intenzivnější mezinárodní spolupráce (zejména s Čínou) rozvíjet koncept „bezpečnosti u zdroje“ a pomůže tak omezit dovoz nebezpečných produktů. Zvýšenou ostražitost na celosvětové úrovni si vyžaduje narůstající trend nepoctivých obchodníků, kteří působí mimo EU, aby se vyhnuli kontrolám. Komise proto bude koordinovat postup s nejvíce postiženými třetími zeměmi a s předními mezinárodními organizacemi (např. OECD, OSN a WTO). Potřeba větší mezinárodní spolupráce se nejvýrazněji projevuje zejména v digitální oblasti a v boji proti nevyžádaným obchodním sdělením („spam“).

U práva na nápravu se Komise v krátkodobém až střednědobém horizontu zaměří na to, aby byly přijaty a používány její nedávné návrhy týkající se alternativního řešení sporů a řešení sporů on-line , čímž by měli spotřebitelé v EU co nejdříve k dispozici jednoduché a rychlé postupy k hájení svých práv. Komise zároveň zajistí správnou transpozici a používání směrnice o mediaci , která dává soudcům v EU právo pozvat strany k jednání za účelem smírného urovnání jejich sporu. Směrnice se vztahuje na přeshraniční spory, ale členské státy se vyzývají, aby mediaci využívaly i v rámci vnitrostátních sporů. Spotřebitelům bude poskytnut lepší přístup k evropskému řízení o drobných nárocích , které zjednodušuje, zrychluje a zlevňuje průběh řízení v případech přeshraničních sporů, u nichž se jedná o částky do 2 000 EUR. K tomuto účelu bude v roce 2012 vydán návod s praktickými radami pro spotřebitele a právníky. Během roku 2013 Komise hodlá zpřístupnit on-line verze formulářů pro drobné nároky a podá rovněž zprávu o fungování celého postupu, přičemž také posoudí, zda je nutné upravit stanovenou výši maximální částky.

Na konec Komise na základě výsledku veřejné konzultace zahájené v roce 2011 a v návaznosti na usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2012[28] posoudí, zda by bylo vhodné navrhnout iniciativu týkající se rámce EU pro kolektivní odškodnění.

4.4. PřIZPůSOBENÍ PRÁV A NEJDůLEžITěJšÍCH POLITIK SOCIOEKONOMICKÉ ZMěNě

V dnešním změněném tržním prostředí je nutné zajistit, aby měli spotřebitelé důvěru v on-line nákupy jak tradičního zboží a služeb, tak digitálního obsahu. Předpisy na ochranu spotřebitele by se proto měly aktualizovat, aby odpovídaly potřebám měnících se trhů, a rovněž aby braly v potaz nové poznatky z behaviorálních věd o chování spotřebitelů.

Kromě toho by se měly odstranit překážky, které spotřebitelům dosud brání v snadném, legálním a cenově přijatelném přístupu k požadovaným digitálním produktům a službám, a to kdekoli v EU.

Prvním krokem budou nedávno předložené návrhy na společnou evropskou právní úpravu prodeje a balíček opatření pro reformu ochrany údajů , které vyřeší mnohé z problémů, s nimiž se spotřebitelé při nákupu na internetu potýkají, zejména zvýšením důvěry spotřebitelů v digitální jednotný trh a přeshraniční služby.

Návrhy předpisů o alternativním řešení sporů a řešení sporů on-line by měly rovněž pomoci zlepšit šanci spotřebitelů na odškodnění.

V roce 2012 bude Komise podporovat Evropský parlament a Radu při hledání dohody o všech těchto návrzích, aby se dosáhlo jejich rychlého přijetí a uplatňování.

Více než kdykoli předtím je dnes zásadní zajistit součinnosti a provázanost mezi politikami EU, aby se zvýšil jejich pozitivní účinek na výdaje spotřebitelů zejména v klíčových odvětvích – potravinářství, energetice, dopravě a finančních službách – a podpořil se udržitelnější přístup ke spotřebě.

Nedávný přehled, který si udělala Evropská komise o 20 hlavních starostech občanů a podniků na jednotném trhu, ukazuje, že spotřebitele stále rozlaďují jejich účty za energie, je pro ně obtížné hájit svá práva při cestování a není pro ně snadné vyznat se v oblasti bankovnictví a finančních služeb.[29]

Při hledání řešení těchto socioekonomických problémů bude Komise pracovat na dvou specifických cílech:

- 7. přizpůsobit spotřebitelské právo digitálnímu věku;

- 8. propagovat udržitelný růst a podporovat zájmy spotřebitelů v nejdůležitějších odvětvích.

Ještě do roku 2014 bude pro splnění těchto specifických cílů podniknuta řada konkrétních kroků.

- Digitální tematika

Komise zváží soubor opatření k řešení hlavních problémů, s nimiž se potýkají uživatelé internetu, aby byli při používání a nákupu digitálního obsahu náležitě chráněni. Mezi tato opatření může patřit standardizace klíčových informací, které jsou poskytovány spotřebitelům ke snazšímu srovnávání, a iniciativy na posouzení toho, zda je třeba pro celou EU zajistit odpovídající prostředky nápravy pro případ koupě vadného digitálního obsahu a, ukáže-li se to jako nezbytné, sjednocení digitálních značek důvěry.

Komise se pustí do řešení přetrvávajících problémů, které plynou z územního zakotvení správy autorských práv a dosud komplikovaného režimu poplatků za kopírování pro soukromé účely, což může nepříznivě ovlivňovat dostupnost digitálního obsahu v celé EU a bránit rozvoji inovačních obchodních modelů na internetu. V roce 2012 Komise předloží legislativní návrh týkající se kolektivní správy práv a již zahájila diskusi pod vedením mediátora mezi zúčastněnými stranami ohledně poplatků za kopírování a reprografii pro soukromé účely. Výsledky tohoto dialogu poslouží při doporučeních k případnému přijetí legislativních kroků na úrovni EU. S ohledem na vývoj technologií a ve snaze podpořit rozvoj přeshraničních služeb bude Komise pracovat i na řešení specifických problémů souvisejících s autorskými právy a dostupností audiovizuálního obsahu a vysílání.

Při práci na svých zprávách o fungování směrnice o nekalých obchodních praktikách Komise během roku 2012 posoudí, zda je třeba lépe prosazovat stávající pravidla na ochranu dětí před klamavou reklamou, a to i v digitálním prostředí. Nadále se bude zaměřovat na specifickou situaci nezletilých, kteří nakupují nebo využívají digitální obsah on-line.

Komise se bude snažit o to, aby byla obchodní interakce pro spotřebitele i obchodníky spolehlivější, a v roce 2012 proto navrhne legislativní rámec pro elektronickou identifikaci, ověřování pravosti a podpisy . K zaručení pravosti internetových stránek Komise stanoví minimální požadavky na informace o jejich umístění a právní existenci jejich vlastníka. Zájmy spotřebitelů Komise plně zohlední také ve svých návrzích politiky ohledně cloud computingu, které předloží v dohledné době.

Na základě zpětné vazby, kterou obdržela při veřejné konzultaci z ledna 2012 k zelené knize o platbách kartami, přes internet a pomocí mobilního telefonu , hodlá Komise v prvním čtvrtletí 2013 předložit konkrétní návrhy. Komise připravuje i zelenou knihu o doručování zásilek, jejíž přijetí předpokládá v posledním čtvrtletí 2012.

Sdělení o hazardních hrách provozovaných on-line bude předloženo v roce 2012 a zaměří se mimo jiné na zlepšení ochrany spotřebitelů a občanů, včetně zranitelných skupin a nezletilých.

- Finanční služby

Při práci na zprávě o fungování směrnice o nekalých obchodních praktikách Komise v roce 2012 posoudí, zda je třeba zpřísnit stávající pravidla pro boj proti nekalým praktikám v odvětví finančních služeb, nebo zda zintenzívnit jejich prosazování, a to i s ohledem na zranitelné spotřebitele.

Komise má v plánu přijmout legislativní návrhy ohledně strukturovaných retailových investičních produktů , aby zajistila, že drobným investorům bude poskytován stručný, přehledný a srozumitelný dokument se zásadními informacemi, který jim pomůže přijímat informovaná investiční rozhodnutí. Komise též přezkoumá směrnici o zprostředkování v pojišťovnictví , která upravuje prodejní postupy u pojišťovacích produktů.

Komise vyhodnotí provádění směrnice o spotřebitelském úvěru a zaměří se na to, zda směrnice dobře slouží spotřebitelům a zda je třeba některé otázky přezkoumat, například menší půjčky, odloženou splatnost či odpovědné poskytování úvěrů, což jsou oblasti většinou ponechané na uvážení členských států. Jde o důležité téma zejména pro zranitelné spotřebitele.

Předmětem znepokojení je v této souvislosti také nadměrné zadlužení domácností . Začátkem roku 2012 bude tomuto fenoménu věnována specifická studie s cílem udělat si přehled o situaci a shromáždit osvědčené postupy ke zmírnění jeho dopadu.

Má-li být v retailovém bankovnictví zajištěna konkurence, musí mít spotřebitelé přehled o poplatcích, které platí za základní bankovní služby a musí mít možnost snadno změnit banku. Komise proto v roce 2012 připraví legislativní iniciativu, která se otázkám okolo bankovních účtů bude věnovat, neboť jde skutečně o základní potřeby spotřebitelů při správě jejich financí.

- Potraviny

V návaznosti na přijetí nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům [30] se bude Komise zasazovat o uplatňování nových pravidel a vyhodnotí, zda-li je třeba přijít s dalšími iniciativami. Týká se to zejména označování původu potravin a označování alkoholických nápojů.

Uplatňování nařízení o výživových a zdravotních tvrzeních [31] postupně zajistí, aby veškerá tvrzení týkající se příznivého výživového nebo zdravotního účinku potravin byla vědecky podložena a neklamala spotřebitele. Zaručen bude i volný pohyb potravin, jejichž výživová a zdravotní tvrzení odpovídají tomuto nařízení.

Komise prostuduje otázku udržitelnosti výživy, zejména pak plýtvání potravinami. Aby byla opatření účinná, bude se třeba zaměřit na spotřebitele s cílem omezit množství potravinového odpadu z domácností a také na další části potravinového řetězce (zemědělci, maloobchodníci, výrobci potravin atd.).

- Energetika

Komise přijme další opatření k posílení hospodářské soutěže a zejména zvýšení transparentnosti cen elektřiny a plynu, aby byly nabídky energetických společností spotřebitelům srozumitelnější. Nadcházející uplatňování nové směrnice o energetické účinnosti dá spotřebitelům více práv na informace, a to pomocí transparentnějších pravidel pro přesné měření a srozumitelné a včasné vyúčtování na základě skutečné individuální spotřeby všech zdrojů energie, včetně dálkového vytápění, chlazení a ohřevu užitkové vody.

Komise navíc zamýšlí zlepšit informace o tom, jak mohou spotřebitelé lépe řídit spotřebu energie svých domácností a chce je povzbudit, aby ve svůj prospěch více využívali jak stávající, tak nově se rozvíjející technologie (např. vyúčtování skutečné spotřeby pomocí mobilního telefonu, resp. inteligentní měřící zařízení). Za tímto účelem budou v koordinaci s regulačními orgány a zúčastněnými stranami připraveny pokyny ohledně cenové transparentnosti na maloobchodním trhu s energií .

Komisí vedená pracovní skupina pro inteligentní sítě připraví také další konkrétní opatření ve věci inteligentních měřících zařízení a využívání technologií spotřebiteli.

V roce 2014 bude provedena též revize směrnice o uvádění spotřeby energie na štítcích . Do té doby Komise navrhne její rozšíření na internetu, což výrazně zvýší její účinek.[32]

- Cestování a doprava

Zkraje roku 2013 Komise předloží návrh na aktualizaci směrnice o souborných službách v cestovním ruchu , který bude zohledňovat nejnovější vývoj v odvětví. Změny budou zohledňovat zejména narůstající trend, kdy si cestující pořizují on-line tzv. „dynamické soubory služeb“, spíše než tradiční předem přichystané služby.[33] Kromě toho bude v roce 2013 provedena i aktualizace stávajících práv cestujících v letecké dopravě, která cestujícím zaručují ochranu v případech odepření nástupu do letadla, dlouhého zpoždění nebo zrušení letu.

V oblasti městské mobility Komise uspořádá dialog se zúčastněnými subjekty s cílem identifikovat osvědčené postupy v EU a podmínky pro zlepšení práv cestujících v městské veřejné dopravě.[34] Do konce roku 2014 Komise předloží i specifická opatření určená mimo jiné na podporu informovanosti spotřebitelů o alternativách k osobním automobilům.

V roce 2013 Komise v zájmu aktuálnosti informací pro spotřebitele předloží návrh na přezkum pravidel označování emisí CO2 u automobilů. Rovněž podnikne kroky směrem k rozvoji strategie alternativních paliv, aby spotřebitele podpořila při volbě čistších paliv[35] a zlepšila jejich informovanost o nových palivech v dopravě.[36]

- Udržitelné výrobky

K dosažení udržitelného růstu vycházejícího z udržitelné spotřeby Komise zváží, zda nepřijmout opatření směřující k dosažení delší trvanlivosti spotřebního zboží, včetně podpory opravárenských a údržbářských služeb. Posoudí možnosti, jak pomocí vhodných pobídek nebo dobrovolného nasazení zlepšit dostupnost a cenovou přijatelnost většího počtu udržitelnějších výrobků.

Jako východisko pro poskytování spolehlivých informací spotřebitelům Komise připraví harmonizované metody posuzování, jak společnosti a výrobky během svého životního cyklu působí na životní prostředí.

Směrnice o ekodesignu , která u výrobků stanoví minimální požadavky na ochranu životního prostředí, se navíc bude postupně vztahovat na stále větší počet výrobků spadajících do druhého plánu práce pro oblast ekodesignu, a ve vhodných případech se bude zabývat spotřebou energie a jinými podstatnými vlivy výrobků na životní prostředí.

5. Závěry

Tento evropský program pro spotřebitele představuje ucelený rámec politiky, jehož smyslem je soustředit pozornost jednotného trhu na spotřebitele, neboť právě oni jsou zásadní pro hospodářský růst v EU. Obsahuje opatření, která Komise v tomto funkčním období plánuje přijmout ve prospěch spotřebitelů.

Opatření přihlížejí k zaznamenaným změnám v přístupu ke spotřebě, k technologickému pokroku, rychle se měnícím trhům a potřebě zlepšit postavení spotřebitelů a zajistit, aby mohli účinně uplatňovat svá práva.

Ke splnění cílů tohoto programu co nejefektivnějším způsobem a při co nejmenší administrativní zátěži musí být veškerá opatření politiky založena na důkladné znalosti skutečného fungování trhů a chování spotřebitelů. Návrhy na revizi stávajících předpisů EU se budou opírat o vyhodnocení platné legislativy a důslednou analýzu očekávaných dopadů.

Opatření oznámená v tomto programu se budou opírat o průběžně aktualizované zdroje zásadních informací, jako jsou hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích, hodnotící žebříčky spotřebitelského trhu a klasifikace spotřebitelských podmínek, které porovnávají spotřebitelské prostředí v členských státech a sledují pokrok integrace maloobchodních trhů. Tyto nástroje budou doplňovat studie, které se budou zabývat analýzou důvodů špatného fungování trhu a studie chování spotřebitelů. Pozornost soustředěná na spotřebitele se promítne také do výzkumu financovaného v rámci programů s horizontem 2020.

Bude se dbát na to, aby byla navrhovaná opatření politiky předem otestována ve světle osmi specifických cílů tohoto programu a zajistil se tak větší dopad a lepší přijetí u spotřebitelů a zároveň se zabránilo zbytečné zátěži pro podniky.

Trendy, které budou zaznamenány během příštích několika let, pomohou určit, zda bude nutné po roce 2014 přijmout další opatření. Pokrok v plnění cílů stanovených tímto programem bude sledován prostřednictvím zprávy Komise o začleňování zájmů spotřebitelů do politik EU.

Posílením pozice spotřebitele a tvorbou součinností mezi politikami se tento program se snaží vyrovnat s výzvou, kterou představuje podpora růstu a obnovení důvěry v evropskou ekonomiku. K dosažení trvalých výsledků je zapotřebí odhodlaného zapojení celé řady subjektů, které budou plnit tento spotřebitelský program, a to na úrovni EU, na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Pouze inteligentní a udržitelná poptávka spotřebitelů a jí odpovídající nabídka přispějí k tomu, aby se EU vrátila k růstu.

[1] „Sebevědomí spotřebitelé, kteří jsou si vědomi svých práv, vytvářejí prosperující trh. Příští plán práce bude stavět na práci odvedené během letošního podzimu a představí opatření na posílení práv spotřebitelů, i při provádění elektronických a přeshraničních transakcí, a bude se účinně zabývat otázkami souvisejícími se zdravím a bezpečností, čímž zvýší bezpečnost občanů a zároveň podpoří poptávku na jednotném trhu.“ Viz dopis předsedy Barrosa předsedovi Buzekovi ze září 2011.

[2] Zpráva o občanství EU, KOM(2010) 603 v konečném znění; Akt o jednotném trhu, KOM(2011) 206 v konečném znění; Digitální agenda pro Evropu, KOM(2010) 245 v konečném znění/2; Sdělení o elektronickém obchodu, KOM(2011) 942; Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (KOM(2011) 571 v konečném znění.

[3] Návrh nařízení, kterým se zřizuje rámcový program EU pro výzkum a inovace (KOM(2011) 809 v konečném znění.

[4] Podle hodnotící zprávy o spotřebitelských trzích patřila uvedená odvětví z hlediska spotřebitelů mezi nejproblematičtější.

[5] Viz „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům – akční plán provádění Stockholmského programu“ KOM(2010) 171.

[6] Návrh nařízení o režimech jakosti zemědělských produktů (KOM(2010) 733 v konečném znění), návrh nařízení na zavedení obchodních norem (KOM(2010) 738 v konečném znění), pokyny k systémům certifikace a k označování potravin.

[7] Návrh nařízení o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (KOM(2011) 402 v konečném znění).

[8] Návrh nařízení o společné evropské právní úpravě prodeje (KOM(2011) 635 v konečném znění.).

[9] Návrh směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů (KOM(2011) 793/2), návrh nařízení o on-line řešení spotřebitelských sporů (KOM(2011) 794/2).

[10] Návrh nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (COM(2012) 11 final), návrh směrnice o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů a o volném pohybu těchto údajů (COM(2012) 10 v konečném znění).

[11] Pracovní dokument útvarů Komise „Umožnit spotřebitelům využívat elektronického obchodu“, příloha 2 sdělení z roku 2012 o elektronickém obchodu.

[12] Plán účinného využívání zdrojů, KOM(2011) 571.

[13] Průzkum právního postavení spotřebitelů; Eurobarometr č. 342, 2010.

[14] Tamtéž.

[15] KOM(2009) 330 v konečném znění.

[16] Další podrobnosti lze najít ve studii „Fungování maloobchodních trhů s elektřinou pro spotřebitele v EU“. http://ec.europa.eu/consumers/consumer_research/market_studies/docs/retail_electricity_full_study_en.pdf

[17] Sdělení Komise „Energetická účinnost – plnění 20% cíle“.

[18] Celkové množství vyplýtvaných potravin v EU činí přibližně 90 milionů tun neboli 180 kg na osobu a rok, přičemž se očekává, že tyto údaje se do roku 2020 zvýší o 40 %. Viz studie financovaná EU „ Preparatory study on food waste across EU 27“ (Přípravná studie o plýtvání potravinami v EU-27), BIO IS prosinec 2009 – říjen 2010.

[19]http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/documents/common/publications/info_docs/customs_safety/product/guidelines_en.pdf.

[20] http://ec.europa.eu/youreurope.

[21] http://ec.europa.eu/eyouguide.

[22] Jak bylo ohlášeno v Digitální agendě pro Evropu.

[23] Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25 a Úř. věst. L 168, 30.6.2009, s. 35.

[24] https://e-justice.europa.eu.

[25] Směrnice 2005/29/ES.

[26] 2011/442/EU: Doporučení Komise ze dne 18. července 2011 o přístupu k základnímu platebnímu účtu.

[27] Směrnice 2005/29/ES.

[28] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 2. února 2012 „Směrem ke koherentnímu evropskému přístupu ke kolektivnímu odškodnění“ – P7_TA(2012)0021.

[29] SEK(2011) 1003 v konečném znění.

[30] Nařízení (EU) č. 1169/2011.

[31] Nařízení (EC) č. 1924/2006.

[32] Spotřebitel 2020 – http://ec.europa.eu/information_society/newsroom/cf/itemdetail.cfm?item_id=6782.

[33] Dynamický soubor služeb je produkt v cestovních ruchu, v němž jsou společně nabízeny nebo prodávány nejméně dvě různé cestovní služby (doprava, ubytování a/nebo jiné služby pro turisty) v rámci jediné cesty současně od stejného dodavatele nebo od dodavatelů, kteří jsou obchodně propojeni, přičemž v rámci takového souboru si kupující může zkombinovat a upravit jeho obsah podle svých preferencí.

[34] Akční plán pro městskou mobilitu; KOM(2011) 144. Bílá kniha „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“.

[35] KOM(2011) 144, bílá kniha „Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje“.

[36] Na základě potřeb zjištěných v souvislosti s procesem CARS 21.