Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky

Dne 30. listopadu 2011 se Rada a dne 17. listopadu 2011 Evropský parlament, v souladu s článkem 114 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodly konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích pro úvěrové instituce a investiční firmy

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 19. prosince 2011.

Na 477. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 18. a 19. ledna 2012 (jednání ze dne 18. ledna 2012), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 179 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.1 EHSV vítá hlavní záběr směrnice o kapitálových požadavcích (1) (CRD IV) a dohody Basel III, z níž tato směrnice vychází. CRD IV však zvýší bankovní poplatky a to je významný faktor, který musí podniky v EU, zejména MSP, vzít v úvahu. Mezinárodní rámec Basel je určen pro banky aktivní na mezinárodním poli, jež by měly všechny tento rámec dodržovat.

1.2 Směrnice EU o kapitálových požadavcích se vždy týkaly všech bank, což je důležité kvůli roli regionálních bank a bank, které nejsou akciové, v podpoře ekonomiky.

MSP jsou velmi závislé na financování ze strany bank, proto by se mělo dbát na to, aby se unijní MSP nepenalizovaly oproti mezinárodní konkurenci. Právě v tomto kontextu vyzývá EHSV Komisi, aby usnadnila další rozvoj etického a participativního bankovnictví (2).

1.3 Z posouzení dopadu, které provedla Komise, vyplývá, že MSP by nebyly novými kapitálovými požadavky zvláště znevýhodněny, ovšem Výbor se stále drží svého nedůvěřivého postoje a požaduje, aby Komise ostře sledovala vývoj bankovních půjček a bankovních poplatků pro MSP. EHSV navíc podporuje to, aby přezkum stupně rizika v souvislosti s půjčováním MSP prováděla Komise.

1.4 Nový rámec svádí dohromady mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní prvky. Na straně mikroobezřetnostních prvků jde o vyšší a kvalitnější kapitál, lepší krytí rizik, zavedení pákového poměru coby pojistky proti režimu založenému na riziku a nový přístup k likviditě. Na straně makroobezřetnostních prvků vyžaduje CRD IV vytvoření kapitálových rezerv v lepších časech, jež by bylo možné vyčerpat v zátěžovém období, jakož i další opatření na řešení systémových rizik a propojenosti. Přinejmenším z koncepčního hlediska návrhy řeší problémy, které odhalila bankovní krize a které popisovalo předchozí stanovisko EHSV k CRD III (3).

1.5 Účinek legislativy bude v neposlední řadě záviset na jejím provedení a na zúčastněných subjektech. Bankovní krize nevznikla z jediné příčiny – všichni aktéři nesou svůj díl viny. Vinu zřetelně nesou ředitelé odpovědní za řízení mnohých bank, stejně jako oprávnění auditoři, ratingové agentury, institucionální investoři a analytici, regulační orgány a orgány dohledu členských států, centrální bankéři, ministři financí a politici. Ovšem akademičtí ekonomové a komentátoři z médií také neviděli, co se děje. EHSV by rád věřil, že se tito aktéři z poslední krize poučili, ovšem způsob, jakým je řešena krize státního dluhu, naznačuje opak. V některých případech nebyla řešena rekapitalizace, nepřesvědčivé byly i zátěžové testy (Dexia), auditoři nevyžadovali přísné vytváření rezerv proti odpisům státního dluhu, zatímco politici aplikovali politická řešení na ekonomické problémy, čímž způsobili, že se krize dostala mimo kontrolu.

1.6 Protiváhou k novému nařízení musí být realizace režimů obnovy a řešení krizí na základě nástrojů, jako jsou podrobné plány ukončení činnosti a likvidace. Zatímco stát bude i nadále poskytovat záruky u drobných vkladů, morální hazard zosobněný neomezenou státní podporou zkrachovalých bank musí být odstraněn. Jakmile se situace vyjasní, musí investoři, věřitelé a vedoucí pracovníci přijmout přímou odpovědnost za budoucí zdraví jednotlivých úvěrových institucí.

1.7 K obnově stability a důvěry na trhu se unijní hlavy států a předsedové vlád ve svém plánu na řešení krize z 26. října 2011 dohodli, že od června 2012 budou od určitého počtu bank vyžadovat, aby jejich kapitálový poměr činil 9 % kapitálu nejvyšší kvality, včetně mimořádných a dočasných rezerv na ochranu před expozicí státního dluhu. Bylo to nutné, neboť v rámci tohoto návrhu nařízení se plánovalo, že přechod k novým kapitálovým požadavkům potrvá několik let. V důsledku tohoto příkazu bude pro některé banky velmi obtížné sehnat nový kapitál, nejen z toho důvodu, že musejí zároveň překlenout stávající dluh, což je sám o sobě kritický problém, poněvadž v druhé polovině roku 2011 již finance vyschly. Výbor uznává, že tato opatření jsou výjimkou, ovšem dopad je nicméně okamžitý, bez ohledu na to, jaký opravný prostředek bude nakonec k dispozici.

1.7.1 Pokud budou platit, mohly by mít tyto kapitálové požadavky nesmírný dopad na menší banky a lokální banky, které jsou obyčejně přívětivější k MSP a mikropodnikům než mezinárodní banky. Pokud by menší banky měly mít problémy s obstaráním takového kapitálu, bude pro MSP obtížnější získat přístup k financování.

1.8 Tento příkaz vyvolává dvě zásadní otázky, pokud bude tato krize financování pokračovat. Pro banky, které si nemohou či nechtějí opatřit nový kmenový kapitál tier 1 v krátkodobém horizontu – což je akt, kterým lze rozředit stávající akcionáře –, je alternativou omezit své rozvahy, a tím redukovat úvěrová portfolia tak, aby odpovídala kapitálovým rezervám. V době, kdy se všechny členské státy snaží o oživení svých ekonomik, by omezování bankovních úvěrů bylo katastrofou. K odvrácení tohoto výsledku by se členské státy a orgány EU měly spíše snažit o spolupráci s bankovním sektorem, než se s ním neustále konfrontovat. Měly by se také snažit přijímat komplexní opatření na podporu alternativního financování MSP, jako je např. participativní bankovnictví, jak již EHSV také navrhoval v jednom ze svých předchozích stanovisek (4).

1.9 Druhý problém se týká bank, které si vedlejší kapitál opatří na trzích. Většina dostupného kapitálu se nachází ve státních investičních fondech a asijských a blízkovýchodních bankách. Existuje reálné nebezpečí, že se vlastnictví bankovního systému EU dostane mimo kontrolu členských států EU.

1.10 Zvláštním problémem, který vystoupil na povrch během krize státního dluhu, je průkazný fakt, že v rozporu s hlavními směry uvedenými jak v dohodě, tak v řadě směrnic o kapitálových požadavcích, státní dluh není bez rizika. To je důležitým nedostatkem v kvalitě ustanovení nařízení týkajících se kapitálu. Má to dalekosáhlé důsledky pro banky, kterým předpisy v podstatě nenechaly jinou možnost, než akumulovat státní dluh. Je nutné, aby regulační orgány přehodnotily mechanické používání ratingu „bez rizika“ a banky provedly revizi svých metodik vnitřních rizik.

1.11 Kumulativní účinek na kapitál, likviditu a pákový efekt CRD II, III a IV, nadcházející režimy řešení krizí, rostoucí zájem o návrhy typu Volckerova pravidla pro omezení obchodování bank na vlastní účet a koncept pevného oddělení retailového a investičního bankovnictví budou pravděpodobně znamenat, že obchodní model, jehož větší banky s takovým ziskem využívaly v posledním desetiletí, bude muset být kvůli úsporným a kapitálově omezujícím okolnostem tohoto desetiletí přepracován. Je v zájmu všech zúčastněných stran – dlužníků i poskytovatelů půjček, zaměstnanců i investorů – a širší společnosti, aby banky mohly zavést nový obchodní model – zcela jistě méně ziskový, ale v následujících letech snad udržitelnější.

1.12 Podle názoru EHSV musejí být nové obchodní modely etické i udržitelné. Je nutné zlepšit vztahy se zákazníky, obchodní praktiky musejí být přísně etické a musí dojít k radikální revizi systémů odměňování. V průběhu krize nesli svůj díl viny všichni aktéři. Nyní se musejí spojit a vybudovat takové úvěrové instituce, které budou schopny podpořit hospodářství EU v nadcházejícím obtížném desetiletí.

2.1 Účelem směrnic o kapitálových požadavcích EU je zavést rámec pro vnitřní bankovní trh. Tím dojde k transpozici Basilejské dohody do práva EU. Basilejský výbor byl zřízen v roce 1975. V roce 1988 se dohodl na zavedení systému pro měření kapitálu, který se běžně označuje jako Basilejská kapitálová dohoda. Tento systém umožňoval zavedení rámce pro měření úvěrového rizika. EU tuto dohodu v březnu 1993 transponovala do první směrnice týkající se kapitálových požadavků (CRD) (5) – o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí.

2.2 Druhá Basilejská dohoda (Basel II) byla zveřejněna v roce 2004. EU ji transponovala do nové CRD přijaté v červnu 2006, v platnost vstoupila v prosinci 2006. K navrhované CRD přijal EHSV na plenární schůzi v březnu 2005 stanovisko (6).

2.3 V říjnu 2008 přijala Komise návrh klíčových změn CRD (CRD II). Přezkum CRD byl částečně reakcí na doporučení Fóra pro finanční stabilitu (FSF) G-7 a na krizi trhu. V červenci 2009 byl text zveřejněn a k realizaci došlo v prosinci 2010.

2.4 V souladu s paralelní prací v rámci Basilejské dohody provedla Komise konzultace a zveřejnila návrhy (v červenci 2006) na změny obchodního portfolia, resekuritizace a odměňování bankéřů jakožto součást balíčku CRD III. Na plenárním zasedání v lednu 2010 k tomu EHSV přijal své stanovisko (7).

2.5 Třetí Basilejská dohoda byla v reakci na finanční krizi vydána v prosinci 2010. Navrhované kapitálové rezervy a ochranné rezervy likvidity jsou mnohem vyšší než dříve. Basel III po bankách požaduje, aby držely 4,5 % (nárůst ze 2 % oproti Basel II) kmenového kapitálu a 6 % kapitálu tier I (nárůst ze 4 % oproti Basel II) rizikově vážených aktiv. Basel III také zavádí dodatečné kapitálové rezervy, (i) povinnou rezervu na zachování kapitálu ve výši 2,5 % a (ii) proticyklickou rezervu na základě vlastního uvážení, což národním regulátorům umožní vyžadovat další až 2,5 % kapitálu v období vysokého růstu úvěrů. Basel III navíc zavádí minimálně 3 % pákový poměr a dva požadované koeficienty likvidity. Ukazatel krytí likviditou vyžaduje, aby banka držela dostatek vysoce kvalitních likvidních aktiv k pokrytí celkových čistých peněžních toků za 30 dní; ukazatel čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio) vyžaduje, aby dostupné množství stabilního financování překračovalo požadované množství stabilního financování během jednoletého období zvýšené zátěže. Návrhy na transpozici Basel III do CRD IV byly zveřejněny v červenci 2011 a jsou základem tohoto stanoviska.

3.1 Evropská komise předložila návrhy, jejichž cílem je změna chování 8 000 bank fungujících v Evropě. Globálním cílem tohoto návrhu je posílit odolnost unijního bankovního sektoru a zajistit, aby banky i nadále financovaly hospodářskou činnost a růst. Návrhy Komise mají tři konkrétní cíle.

3.2 Návrh obsahuje dvě části: směrnici upravující přístup k činnostem v oblasti přijímání vkladů a nařízení upravující to, jakým způsobem jsou prováděny činnosti úvěrových institucí a investičních podniků. Tyto dva právní nástroje tvoří balíček a měly by se posuzovat společně. Návrh doprovází analýza dopadu, která dokazuje, že tato reforma značně sníží pravděpodobnost systémové bankovní krize.

3.3 Nařízení obsahuje podrobné obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky a v jeho centru je:

3.4 Směrnice se týká oblastí stávající směrnice o kapitálových požadavcích, v nichž musejí být unijní ustanovení členskými státy transponovány tak, aby to vyhovovalo jejich situaci – jedná se např. o požadavky na přístup k činnosti bank a její vykonávání, podmínky jejich výkonu svobody usazování a svobody poskytovat služby a stanovení příslušných orgánů a zásad, jimiž se řídí obezřetnostní dohled. Novými prvky této směrnice jsou:

3.5 V neposlední řadě je cílem návrhu v co nejvyšší možné míře snížit spoléhání úvěrových institucí na externí rating tím, že: a) se bude požadovat, aby všechna investiční rozhodnutí banky vycházela nejen z ratingů, ale také z vlastního interního úvěrového hodnocení, a b) banky s významnou expozicí v daném portfoliu vytvoří pro takové portfolio interní rating místo toho, aby se pro výpočet svých kapitálových požadavků spoléhaly na externí rating.

4.1 EHSV o vypracování stanoviska k této směrnici nebyl požádán. Z tohoto důvodu, až na dvě výjimky, se stanovisko Výboru omezuje pouze na nařízení.

4.2 CRD IV je v regulaci kapitálu velkým krokem vpřed. Podstatně zvýší obezřetnostnípožadavky, zajistí, že regulativní kapitál bude skutečně absorbovat ztráty a bude odrazovat od riskantních činností, na které bylo v předkrizovém režimu potřeba tak malé množství kapitálu. Z obecnějšího hlediska poukázala tato i minulé krize na to, že nedostatečná výše kvalitního kapitálu a likvidity generuje značné hospodářské náklady pro společnost v okamžiku, kdy se banky musejí vypořádat s problémy. Je důležité toto napravit. EHSV celkový záběr tohoto nařízení podporuje, avšak má řadu připomínek, které vyjmenovává v tomto stanovisku.

4.3 Banky musí mít dostatek likvidních aktiv, aby se vypořádaly s případnými problémy s likviditou, aniž by vyžadovaly veřejnou pomoc. Pouze za mimořádných okolností by centrální banky měly uvažovat o roli půjčovatele poslední instance. Ukazatel krytí likviditou proto plní užitečný úkol. Banky také musejí omezit nesoulad splatností ve svých rozvahách. Financování velmi dlouhodobých aktiv pomocí velmi krátkodobých pasiv vytváří rizika nejen pro samotnou banku, ale i pro širší ekonomiku. EHSV proto podporuje návrh na náležité vypracování a zavedení ukazatele čistého stabilního financování (NSFR).

4.4 Přesto bude nutné velmi opatrně kalibrovat požadavky na likviditu, pokud nemají způsobit vážné narušení bankovního sektoru. EHSV je potěšen, že návrhy poskytují flexibilitu umožňující změny NSFR a LCR s tím, jak budou orgány dohledu získávat zkušenosti s jejich dopadem. Tradiční obchodní činností bank byla transformace splatnosti, tj. krátkodobé výpůjčky a dlouhodobé půjčování. Pokud by se toto mělo nadměrně omezovat, ekonomika by trpěla. EHSV je vůči myšlence bankovních rozvah se souladem splatností ostražitý.

4.5 Ve způsobu, jakým finanční systém funguje, vnitřně existuje jistý prvek procykličnosti. Rizika mají tendenci být podceňována v období ekonomické expanze a přeceňována v době krize. Ovšem krize po pádu Lehman Brothers ukázala, jak extrémní mohou tyto fluktuace být. Vedle požadavků na kapitál a likviditu v rámci nařízení zavádí směrnice také rezervu na zachování kapitálu a proticyklickou kapitálovou rezervu. Výbor to vítá. V důsledku toho by se měla zvýšit dlouhodobá finanční stabilita, která by na oplátku měla podpořit hospodářský růst.

4.5.1 Přesto může uplatnění basilejských pravidel na všechny banky, systémové či jiné, pro menší obecní banky znamenat zvláštní zátěž. Výbor vyzývá Komisi, Evropský orgán pro bankovnictví a orgány dohledu členských států, aby zajistily, že se kapitálové rezervy u menších bank uzpůsobí podle jejich obchodního modelu.

4.6 Výpočet kapitálových požadavků závisí na použitých účetních pravidlech. Při vyšetřování role statutárních auditorů během finanční krize zjistila Sněmovna lordů Spojeného království, že uplatňování IFRS představuje podstatnou překážku věrohodnosti bankovních rozvah. V posledních měsících se ukázalo, že banky v jednom či více členských státech neprovedly ve výkazech akcionářům ocenění státního dluhu podle tržní hodnoty, výsledkem čehož je nejednotné uplatňování IFRS. Vzhledem k tomu, že IFRS je systém vycházející ze zásad, vyzývá EHSV Komisi ke spolupráci s orgány pro účetní standardy, profesionály z oblasti auditu a orgány dohledu členských států na zajištění toho, že harmonizovaná nařízení o kapitálové přiměřenosti bude podpírat harmonizovaná a přesná účetní praxe. Významnou koordinační úlohu by v tomto procesu měla hrát ESMA. To je nezbytný předpoklad pro harmonizované uplatňování nového obezřetnostního rámce.

4.7 Komise bude přirozeně očekávat, že se úspěch CRD IV bude posuzovat podle toho, jak budou nové režimy kapitálu a likvidity reagovat na budoucí finanční krize. EHSV při vědomí rozsahu hospodářské krize, jež nyní pohlcuje EU, doufá, že nic z nového režimu nebude bránit úvěrům pro ekonomiku či likviditě pro vývozní úvěry nebo financování obchodu. Pokud bude jediným způsobem, jak mohou banky splnit stanovené ukazatele kapitálu a likvidity, redukce rozvah a omezování úvěrů, potom toto nařízení nesplnilo svůj účel. Takový neúspěch by byl nepřijatelný. Provedené posouzení dopadu zatím Výbor nepřesvědčilo, a proto požaduje podrobnější posouzení. EHSV navrhuje průběžné monitorování dostupnosti úvěrů (snad pomocí střediska pro sledování, na němž by se podílel) až do doby, než doběhne časový rámec CRD IV (2019) a než bude dokončena strategie Evropa 2020 (která se musí opírat o podporu bankovního sektoru).

4.8 Obdobně může hospodářská krize a úvěrové toky vyžadovat citlivé vyladění ukazatelů i časových plánů, má-li se výkonnost a obnova jednotlivých ekonomik členských států optimalizovat, přestože pro logické důvody pro maximální harmonizaci existuje jasné pochopení.

4.9 V nařízení je výše požadovaného celkového kapitálu navrhována na 8 %. Z toho činí požadovaný poměr kmenového kapitálu 4,5 %, vedlejší kapitál tier 1 1,5 % a kapitál tier 2 2 %. Kromě toho činí rezerva na zachování kapitálu 2,5 % kmenového kapitálu tier 1. Jakmile se do roku 2019 postupně zapracují všechny změny, bude výše požadovaného celkového kapitálu plus rezerva na zachování 10,5 %. Nařízení vyžaduje maximální harmonizaci, tj. homogenní obezřetnostní kapitálové požadavky napříč Evropskou unií pomocí skutečně jednotného souboru pravidel. Logickým zdůvodněním je to, že nevhodné nebo nekoordinované přísnější požadavky v jednotlivých členských státech by mohly podkladové expozice a rizika posunout do „stínového“ odvětví bankovnictví nebo z jednoho členského státu EU do jiného. Je možné, že některé členské státy, které se chystají navrhovat vyšší míry, budou tento postoj před dokončením nařízení zpochybňovat. EHSV by byl proti tomuto kroku, pokud by měl negativní dopad na malé banky či úvěry pro MSP.

4.10 Mezinárodní rámec Basel je určen pro banky aktivní na mezinárodním poli. EU vztahuje směrnice o kapitálových požadavcích na všechny úvěrové instituce v EU. Basilejský rámec více méně omezuje definici kmenového kapitálu tier I pouze na akcie a nerozdělený zisk. To by mohlo být problémem pro společností, které nejsou akciové, tj. družstva, vzájemné pojišťovací spolky a spořitelny v Evropě. Článek 25 CRD III uznává, že tyto instituce vyžadují jiný přístup k hlavní složce kapitálu. Je nezbytné, aby se konečná ustanovení tohoto nařízení uvedla do souladu s alternativními obchodními modely těchto institucí.

4.11 I když toto není stanovisko ke směrnici, je EHSV toho názoru, že se k návrhu musí vyjádřit, aby se snížila míra spoléhání úvěrových institucí na úvěrové ratingy (odst. 3.5). Ve svém stanovisku (8) k regulaci ratingových agentur z května 2009 EHSV naléhavě vyzýval regulační orgány EU, aby ratingům přehnaně nedůvěřovaly, zejména vzhledem ke zkušenostem s cennými papíry krytými hypotečním úvěrem, kdy se ukázalo, že ratingy jsou naprosto bezcenné. EHSV proto vítá předložený návrh, ačkoliv i nadále povoluje využívání externího úvěrového ratingu, neboť od členských států vyžaduje zajištění toho, že se jejich regulované instituce nebudou výlučně a mechanicky spoléhat na externí rating a že budou mít vnitřní metodiku hodnocení úvěruschopnosti. Z toho dále vyplývá, že pokud by interní metodika nějaké instituce implikovala vyšší úroveň kapitálu, než plyne z externího ratingu, měla by se použít vnitřní metodika.

4.12 Zvláštním problémem, který vystoupil na povrch během krize státního dluhu, je průkazný fakt, že v rozporu s hlavními směry uvedenými jak v dohodě, tak v řadě směrnic o kapitálových požadavcích, státní dluh není bez rizika. To je důležitým nedostatkem v kvalitě ustanovení nařízení týkajících se kapitálu. Má to dalekosáhlé důsledky pro banky, kterým předpisy v podstatě nenechaly jinou možnost, než akumulovat státní dluh. Je nutné, aby regulační orgány přehodnotily mechanické používání ratingu „bez rizika“ a banky provedly revizi svých metodik vnitřních rizik.

4.13 EHSV akceptuje, že nařízení zachová kapitálové požadavky na půjčky MSP na 75 % normy, avšak pochybuje, že to v současné atmosféře bude stačit. Výbor věří, že pro MSP je klíčovou otázkou ochota bank riskovat. V minulosti byly banky připraveny stát se partnery slibným MSP a podporovat jejich růst. Platební neschopnost v důsledku finanční krize a všeobecná slabost bankovních rozvah způsobila, že banky jsou stále méně ochotny riskovat. Pro zmírnění tohoto negativního postoje k riskování proto EHSV u MSP navrhuje snížení poměru na 50 %. Výbor chápe, že Komise plánuje tuto otázku dále prozkoumat.

4.14 Právě v tomto kontextu vyzývá EHSV Komisi, aby usnadnila další rozvoj etického a participativního bankovnictví. Tato forma bankovnictví obstála ve zkoušce, kterou jí připravila krize, a ačkoli nebyla imunní vůči jejím důsledkům, rozhodně prokázala svou odolnost a hodnotu. Vzhledem k tlakům na bankovní soustavu může malým a středním podnikům nabízet cenný další zdroj úvěrů. Proto Výbor vyzývá Komisi k vypracování směrnice o etickém a participativním bankovnictví, jak již EHSV navrhoval v jednom ze svých předchozích stanovisek (9).

4.15 Vcelku jsou CRD II, III a IV velkou zátěží pro bankovní operace, zvyšují regulační zátěž a náklady na přizpůsobení se předpisům a zároveň snižují návratnost kapitálu a dlouhodobou ziskovost. Vzhledem k roli bankéřů v nedávné krizi a v souvislosti s jejich nepochopitelnými systémy odměňování má většina evropských občanů pocit, že tito bankéři dostávají, co si zaslouží. EHSV přesto musí vyjádřit námitku. Aby mohla prosperovat EU, musí prosperovat také banky. Mají-li poskytovat úvěry, musejí být ziskové. Banky EU však bohužel nejsou v dobré kondici – je obtížné odhadnout, jaké ještě větší škody může krize státního dluhu napáchat na rozvahách a dlouhodobé ziskovosti bank EU.

4.16 Za těchto okolností bude konečné sestavení a následné provedení balíčku CRD zásadně důležité pro úspěch tohoto projektu a zejména pro schopnost bank provést požadované změny a získat zpět svoji kondici. Ve snaze dostat se ven z krize státního dluhu možná banky v různých regionech EU nebudou schopny postupovat stejným tempem. Zákonodárné orgány a orgány dohledu na to musejí být připraveny, přestože se harmonogram provádění prodlužuje až do roku 2019.

V Bruselu dne 18. ledna 2012.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON