EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 11.11.2011
KOM(2011) 714 v konečném znění
2011/0314(CNS)
Návrh
SMĚRNICE RADY
o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států
(přepracované znění)
{SEK(2011) 1332 v konečném znění}
{SEK(2011) 1333 v konečném znění}
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.SOUVISLOSTI NÁVRHU
Směrnice Rady 2003/49/ES 1 (dále jen „směrnice“) upravuje společný systém zdanění, který se použije na úroky a licenční poplatky mezi přidruženými společnostmi z různých členských států. Směrnice byla několikrát změněna, a proto by měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována. V této důvodové zprávě jsou popsány důvody každé zásadní změny, která je navrhována, a je zde upřesněno, která ustanovení předešlého aktu zůstávají nezměněna.
Otázky, jimiž se směrnice zabývá, vyvstávají kvůli existenci zvláštních překážek, které daň z příjmu právnických osob představuje pro fungování vnitřního trhu, jelikož přeshraniční úroky a licenční poplatky podléhají vyššímu zdanění než vnitrostátní transakce. V případě čistě vnitrostátních operací podléhá příjemce úroků a licenčních poplatků dani z příjmu právnických osob jako daňový poplatník-rezident v členském státě, v němž sídlí pro daňové účely. Mezinárodní platby úroků a licenčních poplatků mohou kromě toho podléhat dani vybírané srážkou v členském státě zdroje. Účelem této směrnice je odstranit dvojí právní zdanění, zatěžující administrativní formality a problémy s peněžními toky pro dotyčné společnosti, a postavit tak přeshraniční vyplácení úroků a licenčních poplatků naroveň vnitrostátním platbám.
Komise i mezinárodní subjekty, jichž se daň týká, vždy považovaly za nezbytné vytvořit pro tuto oblast nástroj EU, jelikož ani jednostranná opatření přijatá členskými státy, ani dvoustranné daňové dohody nepřinesly uspokojivé řešení, které by zcela naplnilo požadavky vnitřního trhu. Dvoustranné daňové smlouvy nepokrývají všechny dvoustranné vztahy mezi členskými státy, úplně nezamezují dvojímu zdanění, a zejména vůbec nenabízí jednotné řešení trojstranných a mnohostranných vztahů mezi členskými státy.
Komise ve svém sdělení ze dne 5. listopadu 1997 nazvaném „Balíček proti škodlivé daňové soutěži v Evropské unii“ 2 zdůraznila, že v boji proti škodlivé daňové soutěži je třeba koordinovaného přístupu na úrovni EU, aby bylo možné dosáhnout některých cílů, jako například omezit pokračující narušování vnitřního trhu, zabránit nadměrným ztrátám v daňových příjmech a napomáhat tomu, aby se daňové struktury vyvíjely způsobem příznivým pro zaměstnanost. Rada ECOFIN na svém zasedání dne 1. prosince 1997 vedla na základě uvedeného sdělení rozsáhlou debatu a vedle dalších iniciativ rovněž rozhodla, že požádá Komisi, aby předložila návrh, který by harmonizoval zdanění přeshraničních plateb úroků a licenčních poplatků 3 . Dne 4. března 1998 přijala Komise návrh směrnice o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států, KOM(1998) 67 v konečném znění. Rada ECOFIN směrnici přijala dne 3. června 2003. Aby se snížil dopad na rozpočet těch členských států, které byly čistými dovozci kapitálu a technologie a pro něž daně z těchto plateb představovaly značný zdroj příjmů, zdálo se vhodné zvolit odstupňovaný přístup, pokud jde o oblast působnosti směrnice.
V roce 2004 byla směrnice z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska poprvé změněna směrnicemi 2004/66 4 a 2004/76 5 . Směrnice 2004/66 doplnila znění směrnice o daně a společnosti z těchto nových členských států, na něž se vztahuje. Směrnice 2004/76 změnila ustanovení článku 6 směrnice a vložila do něj přechodná ustanovení pro Českou republiku, Litvu, Lotyšsko, Polsko a Slovensko.
Směrnice Rady 2006/98/ES 6 později doplnila odkazy na daně a společnosti z Bulharska a Rumunska, jichž se směrnice týká. Přílohami IV.6 a VII.7 aktu o přistoupení Bulharska a Rumunska byly do směrnice vloženy dočasné odchylky 7 .
Podle článku 8 směrnice předloží Komise Radě zprávu o fungování této směrnice, zejména s cílem rozšířit její působnost na společnosti nebo podniky, které dosud nespadají do její oblasti působnosti. GŘ TAXUD požádalo Mezinárodní úřad pro fiskální dokumentaci (International Bureau of Fiscal Documentation), aby provedl průzkum provádění této směrnice, aby tak získalo informace potřebné pro vypracování zprávy. Zpráva Komise o fungování směrnice byla předložena 23. dubna 2009 8 . Zpráva uvádí, že celkové provádění směrnice je uspokojivé, a poukazuje na případné změny, které by rozšířily její působnost.
Toto přepracování se pokouší řešit některé z problémů plynoucích z omezené oblasti působnosti směrnice. Mimo její oblast působnosti existují přeshraniční platby, ze kterých je vybírána daň srážkou u zdroje. Navrhuje se proto rozšířit seznam společností, na které se směrnice vztahuje, a snížit požadavky ohledně podílu na kapitálu, jež musí společnosti splnit, aby byly uznány jako přidružené. Navíc doplňuje nový požadavek pro osvobození od daně, a sice, že příjem pocházející z úroků a licenčních poplatků musí být zdaněn daní z příjmu právnických osob v členském státě, v němž je příjemce usazen. Cílem této podmínky je zajistit, aby daňová úleva nebyla přiznána, pokud odpovídající příjem nepodléhá zdanění, a tím by se měl odstranit nedostatek, který by mohl být využit k daňovým únikům. Konečně je rovněž navržena technická změna, která by měla zabránit situacím, kdy platby uskutečněné stálou provozovnou a pocházející z její činnosti nejsou osvobozeny od daně proto, že nepředstavují daňově odpočitatelné náklady.
2.VÝSLEDKY KONZULTACÍ ZÚČASTNĚNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADŮ
Od 24. srpna do 31. října 2010 probíhala na webovém portálu „Váš hlas v Evropě“ a na internetových stránkách GŘ TAXUD veřejná konzultace o případných změnách směrnice. Z 71 odpovědí zaslaných různými zúčastněnými stranami jich 25 pocházelo od nadnárodních společností, 3 od velkých podniků, 18 od obchodních a průmyslových sdružení, 16 od daňových odborníků, 8 od profesních sdružení a 1 od zaměstnance veřejné správy jistého členského státu. První závěr vzešlý z těchto odpovědí potvrzuje zájem na iniciativách zahájených Komisí. Odpovědi se jasně přiklání k názoru, že je třeba podniknout kroky ke změně směrnice. Pouze 7 % odpovědí nepovažuje za nezbytné aktualizovat seznam subjektů zahrnutých ve směrnici a 4 % nesouhlasí se změnou minimálního podílu na kapitálu požadovaném k tomu, aby subjekty byly uznány za přidružené. Většina respondentů by rovněž uvítala, aby byla osobní oblast působnosti směrnice sladěna s osobní oblastí působnosti směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností (podpořeno 90 % odpovědí). Změna směrnice, která by umožnila výpočet nepřímých podílů pro určení, že společnosti jsou přidružené, byla souhlasně přijata 91 % přispěvatelů. Snížení prahu, který je požadován pro uznání společností za přidružené, z 25% podílu na 10% se setkalo s kladným ohlasem u 87 % respondentů.
Posouzení dopadů provedené Komisí poukazuje na problémy způsobené daní vybíranou srážkou u přeshraničních úroků a licenční poplatků, kterými jsou hospodářské narušování obchodního chování, náklady na administrativu spojenou s dodržováním předpisů, prodlevy při uplatňování daňových úlev a riziko dvojího zdanění. Uvažovalo se o několika alternativách. Možnost, že by nebyla přijata žádná politická opatření, byla zamítnuta, protože zjištěné obtíže by nadále narušovaly proces přeshraničního rozdělování zdrojů. Rozšíření výhod plynoucích ze směrnice na všechny platby mezi podniky, které nejsou ve spojení, by sice účinně snížilo popsané negativní důsledky, ale nebylo by slučitelné s ostatními snahami zlepšit fungování směrnice ani dostatečně účinné v následujících ohledech. Odlišné zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků by platilo nadále, takže hospodářské narušení s tím spojené by přetrvávalo. Přineslo by to rovněž prudší pokles daňových příjmů v členských státech. Navíc by jeho provádění bylo obtížnější, jelikož s harmonizací přeshraničních plateb mezi nepřidruženými podniky nejsou žádné zkušenosti. Další možností by bylo sladit požadavky této směrnice, které se týkají zdanění dividend, s požadavky směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností 9 . Tato možnost nabízí nejvyváženější výsledky, a byla proto zvolena pro toto přepracované znění. Je účinnější pro snižování hospodářských narušení a ve srovnání s předchozí variantou méně omezuje daňové příjmy členských států, což má za současného stavu veřejných financí značný význam. U úrokových plateb by neměly ztráty překročit 200 až 300 milionů EUR a dotkly by se třinácti členských států, které na odchozí úrokové platby dosud uplatňují srážkové daně, a sice Belgie, Bulharska, České republiky, Řecka, Irska, Itálie, Lotyšska, Maďarska, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovinska a Spojeného království. V případě licenčních poplatků by ztráty neměly převýšit 100 až 200 milionů EUR a dotkly by se sedmi států s nejvyšší negativní bilancí licenčních poplatků v poměru k HDP, a sice Bulharska, České republiky, Polska, Portugalska, Rumunska, Řecka a Slovenska. Jak již bylo dříve řečeno, tuto možnost rovněž upřednostňují zúčastněné strany, které se podílely na veřejné konzultaci.
Nepřiznání výhod plynoucích ze směrnice platbám, u nichž příjem nepodléhá zdanění v členském státě příjemce, stejně jako technická změna, která zabrání situacím, kdy platby uskutečněné stálou provozovnou a pocházející z její činnosti nejsou osvobozeny od daně proto, že nepředstavují daňově odpočitatelné náklady, jsou opatření čistě technické povahy a jejich dopad nelze vyčíslit.
3.PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU
Zásada subsidiarity
Zásada subsidiarity se uplatňuje tam, kde návrh zcela nespadá do výlučné pravomoci Evropské unie. Členské státy nemohou uspokojivě dosáhnout cílů tohoto návrhu. Daně vybírané srážkou si každý členský stát stanoví ve vnitrostátním právním řádu v souladu s odpovídajícími opatřeními své daňové politiky. Tyto daně mohou být sníženy nebo zcela prominuty na základě dvoustranných úmluv o dvojím zdanění. Každá úmluva však určuje svou vlastní sazbu, která je výsledkem kompromisu mezi dvěma dotčenými státy. Následkem toho se srážkové daně liší v závislosti na jednotlivých dvoustranných vztazích mezi členskými státy a spontánní koordinovaný postup členských států se nedá očekávat.
Dále je třeba zvážit druhé hledisko, a to zda a jakým způsobem by bylo možné lépe dosáhnout daných cílů opatřeními za strany EU. Opatření na úrovni EU lze odůvodnit přeshraniční povahou tohoto problému. Takové opatření zjevně zaručí harmonizované a koordinované daňové politiky v této konkrétní daňové oblasti. Členské státy by byly vázány osvobozením od srážkové daně ve stejném rozsahu.
Zásada proporcionality
Změny navrhované v tomto přepracovaném znění by měly být přiměřené. Na základě zjištěných problémů by měly nabízet řešení, s jejichž pomocí bude možné dosáhnout vytčených cílů. Narušení hospodářské soutěže, náklady vynaložené na dodržování předpisů a riziko nadměrného nebo dvojího zdanění mají svou hlavní příčinu v daních vybíraných u zdroje. Odlišnosti ve zdanění různých druhů přeshraničního toku kapitálu navíc narušují obchodní chování. Díky změnám navrhovaným v tomto přepracovaném znění se má rozšířit oblast působnosti směrnice a osvobození od daně se uplatní ve větším počtu případů. Toto řešení přispěje k dosažení daňové neutrality, snížení nákladů vynaložených na dodržování předpisů a odstranění rizika dvojího zdanění ve větším počtu případů, takže hospodářské subjekty budou moci rozdělovat své prostředky účinněji. Iniciativa nepřekračuje to, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů, a ponechává členským státům prostor pro vnitrostátní rozhodnutí, jelikož je její dopad omezen na přeshraniční platby v EU.
Návrh je tedy v souladu se zásadou proporcionality.
Zjednodušení
Jak bylo zmíněno výše, pravidla vytvářející daňový systém pro přeshraniční úroky a licenční poplatky jsou stanovena ve čtyřech směrnicích a dvou přílohách aktu o přistoupení Bulharska a Rumunska, ale neexistuje žádné konsolidované znění. Tato situace je složitá pro ty, kteří potřebují nahlížet do platných právních předpisů. Sjednocení stávajících právních předpisů do jediného aktu zjednoduší, vyjasní a usnadní uplatňování harmonizovaného práva pro podniky a odborníky, kteří se těmito otázkami zabývají.
Výběr daní u zdroje a postupy vrácení daně, kterými se provádí osvobození od daně stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo úmluvami o dvojím zdanění, s sebou nesou vysoké náklady na dodržování předpisů. Prokázání práva na osvobození od dvojího zdanění nebo na započtení částky daně zaplacené v zahraničí a odpovídající snížení daně z příjmu právnických osob ve státě, kde má podnik sídlo, vyžaduje administrativu. Firmy mají navíc povinnost provést srážku daně a tato částka je jim následně vrácena, pokud má daňový úřad za to, že se na ně podle dané úmluvy vztahuje osvobození od daně nebo snížení daně. I v případě, že je daň vybíraná srážkou vynahrazena slevou na dani v domovské zemi, daň se sráží z platby, zatímco úleva na dani ve státě, kde má firma sídlo, je možná pouze později při předložení daňového přiznání. Podnikům ve výsledku vznikají náklady likvidity. Z posouzení dopadů vyplývá, že iniciativy obsažené v tomto návrhu přepracovaného znění, které odstraňují srážkové daně ve větším počtu případů, by přinesly úspory nákladů na dodržování předpisů ve výši 38,4 až 58,8 milionů EUR.
Komentář k jednotlivým článkům
Osvobození od daně
Ustanovení čl. 1 odst. 1 se mění. Účelem je osvobodit úroky a licenční poplatky od veškerého zdanění u zdroje. „Prohlášení do zápisu z jednání Rady“, na kterém byla směrnice přijata, obsahovalo následující pasáž: „Rada a Komise souhlasí, že výhody plynoucí ze směrnice o úrocích a licenčních poplatcích by neměly připadnout společnostem, které jsou osvobozeny od daně z příjmu zahrnuté v této směrnici. Rada vyzývá Komisi, aby ve vhodnou chvíli navrhla nezbytné změny této směrnice.“ V bodech odůvodnění směrnice se uvádí, že „[j]e nutné zajistit, aby platby úroků a licenčních poplatků byly zdaněny jednou v jednom členském státě“ 10 . Komise sdílí názor Rady, a sice že směrnice by neměla obsahovat mezery, které by umožnily zdanění úroků a licenčních poplatků obcházet. Za tímto účelem přijala v roce 2003 návrh 11 , jenž v Radě ECOFIN téměř dosáhl souhlasu. Komise uvedený návrh stáhla, jelikož podle plánu v příloze II Pracovního programu Komise na rok 2010 12 měla předložit toto přepracované znění směrnice. Ustanovení čl. 1 odst. 1 je tedy přepracováno tak, aby vyjasnilo, že členské státy musí přiznat výhody plynoucí z této směrnice, pouze pokud dotčené úroky a licenční poplatky nejsou osvobozeny od daně z příjmu právnických osob skutečného vlastníka v členském státě, kde je usazen. Zejména se to týká situace, kdy společnost nebo stálá provozovna platí daň z příjmu, ale požívá výhody zvláštního daňového režimu, který ji osvobozuje od plateb úroků a licenčních poplatků přijatých ze zahraničí. V takových případech by stát zdroje podle této směrnice nebyl povinen osvobodit ji od daně vybírané srážkou.
Definice státu zdroje
Ustanovení čl. 1 odst. 2, které určuje stát zdroje jako členský stát, z něhož platby pocházejí, zůstává beze změny.
Ustanovení čl. 1 odst. 3 pro účely této definice objasňuje, že stálá provozovna je považována za plátce, jestliže platba představuje daňově odpočitatelné náklady. Ve zprávě Komise o směrnici bylo uvedeno, že z kontextu jasně vyplývá, že účelem požadavku odpočitatelnosti z daně je zajistit, aby výhody plynoucí ze směrnice získaly pouze ty platby, které představují náklady, jež lze přičíst stále provozovně. Ve stávajícím znění by se však toto ustanovení použilo i na případy, kdy je odpočet zamítnut z jiných důvodů. V přepracovaném znění je tento odstavec změněn tak, aby bylo jasné, že směrnice se použije, jestliže je platba spojena s činností prováděnou stálou provozovnou.
Definice skutečného vlastníka
Skutečný vlastník je určen v čl. 1 odst. 4 a 5, které nebyly změněny.
Platby provedené nebo přijaté stálými provozovnami
Případy, kdy jsou platby prováděné nebo přijímané stálými provozovnami, jsou upraveny v čl. 1 odst. 6, který nebyl změněn.
Požadavky zakládající přidruženost
Ustanovení čl. 1 odst. 7 a 10, které odkazují na podmínky zakládající přidruženost mezi společnostmi, které jsou stranami transakce tvořící platbu, nedoznala změn.
Územní působnost
Ustanovení čl. 1 odst. 8, které stanoví, že směrnice se vztahuje pouze na platby uvnitř EU, zůstává beze změny.
Zdanění v členském státě příjemce
Ustanovení čl. 1 odst. 9, jež stanoví členskému státu příjemce zdaňovací práva, nebylo změněno.
Postupy pro osvědčení
Ustanovení čl. 1 odst. 11, 12, 13 a 14 o postupu k osvědčení práv na osvobození od daně nebyla změněna.
Postup vrácení daně
Ustanovení čl. 1 odst. 15 a 16, jež stanoví postup vrácení daně vybrané srážkou od společnosti, která má právo na osvobození od daně, nebyla změněna.
Definice úroků a licenčních poplatků
Definice úroků a licenčních poplatků stanovené v článku 2 zůstávají beze změny. Článek 2 byl sloučen s článkem 3, který rovněž obsahoval definice týkající se použitelnosti směrnice.
Definice společnosti
V souladu s ustanovením čl. 3 písm. a), nyní po změně čl. 2 písm. c), se směrnice vztahuje na společnosti členského státu, které mají jednu z právních forem uvedených v příloze I, mají sídlo v členském státě a podléhají jednomu z typů daně z příjmu uvedených ve směrnici. Seznam subjektů, na které se směrnice vztahuje, je uveden v příloze I a je tvořen odkazy na vnitrostátní právo obchodních společností jednotlivých států.
Toto přepracované znění mění osobní oblast působnosti směrnice tak, aby se rozšířila na co největší možný počet subjektů. Přitom se uplatnila dvě kritéria.
Zaprvé, v současnosti je seznam subjektů, na které se směrnice vztahuje, užší než seznam připojený ke směrnici týkající se mateřských a dceřiných společností. Směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností se vztahuje na rozdělování zisku a sleduje stejný cíl jako tato směrnice, a tím je odstranění daní vybíraných srážkou a rizika dvojího zdanění u přeshraničního toku kapitálu, přičemž předkládaná směrnice se týká úroků a licenčních poplatků a směrnice týkající se mateřských a dceřiných společností se vztahuje na vyplácení dividend. Seznam uvedený v této směrnici se proto v tomto přepracovaném znění rozšiřuje tak, aby odpovídal seznamu ve směrnici týkající se mateřských a dceřiných společností. Toto řešení by mělo vést k neutrálnějšímu zdanění.
Jedním z výsledků této změny bude rozšíření seznamu společností, na které se tato směrnice vztahuje, o evropskou společnost (SE) a evropskou družstevní společnost (SCE). Podpoří se tím cíle sledované těmito dvěma evropskými právními formami, a sice vytvářet a řídit společnosti evropského rozměru bez překážek vyplývajících z rozdílů a z omezeného územního uplatnění vnitrostátního práva 13 . Forma evropské společnosti tak nabízí společnostem činným ve více než jednom členském státě možnost být vytvořeny jako jediná společnost podle práva EU, a díky tomu mohou provádět svou činnost po celé EU podle jednoho souboru práva obchodních společností a v jednotném systému řízení a vykazování. V případě záležitostí neupravených ve statutu SE týkajících se přímo zdanění však nařízení vyžaduje, aby se SE řídila „právními předpisy členského státu, které by se vztahovaly na akciovou společnost založenou podle práva členského státu, ve kterém má SE sídlo“ 14 . Akciové společnosti uvedené na seznamu v příloze statutu SE jsou rovněž zahrnuty do seznamu společností v příloze I této směrnice. SE již tedy prakticky požívá výhod této směrnice, protože členský stát, v němž má sídlo, má povinnost udělit jí ty samé výhody, které se vztahují na odpovídající vnitrostátní typ akciové společnosti. Nicméně z důvodu přehlednosti a k podtržení významu, jež Komise SE přikládá, Komise navrhuje, aby v seznamu společností připojeném k této směrnici byla SE výslovně uvedena 15 .
Statut SCE rovněž neobsahuje zvláštní ustanovení o daních 16 , a proto se zde obdobně použije právo členských států a právo EU. Komise považuje za zásadní podporovat tento nový druh společnosti a poskytovat rámec umožňující podnikům co nejlépe této právní formy využít. S SCE bude zacházeno stejně jako s družstevními společnostmi členského státu, v němž mají sídlo, a proto se na ně již nepřímo vztahují výhody směrnice poskytované těmto vnitrostátním typům společností. Některé z družstevních společností jsou již v seznamu připojeném k této směrnici zahrnuty, nicméně návrh nové přílohy obsahuje ještě více společností tohoto typu. Za těchto okolností Komise navrhuje, aby byla do seznamu společností zahrnuta i SCE. Přestože i v tomto případě má zahrnutí SCE spíše zdůraznit význam, jež jí Komise přikládá, a zabránit nejistotě či pochybám, toto opatření zajišťuje, že SCE bude plně požívat výhod plynoucích z této směrnice.
Zadruhé, některé položky seznamu připojeného k této směrnici jsou delší než položky obsažené ve směrnici týkající se mateřských a dceřiných společností. Jedná se o položky týkající se České republiky, Kypru, Slovenska a Slovinska. V těchto případech nebyla provedena žádná změna, jelikož přetrvává názor, že právní formy, které již požívají výhod plynoucích ze směrnice, by neměly být harmonizovaného režimu zdanění zbaveny. V opačném případě by došlo k porušení jejich oprávněné důvěry a tyto společnosti by byly na vnitřním trhu vystaveny daňovým překážkám, které se Smlouva o fungování EU stejně jako tato směrnice snaží odstranit.
Několik položek nebylo změněno z toho důvodu, že již byly totožné s položkami uvedenými ve směrnici týkající se mateřských a dceřiných společností. Jedná se o položky těchto zemí: Finsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko a Spojené království.
Na druhé straně seznam musí být aktualizován a dva subjekty by měly být vymazány, jelikož již neexistují. Jsou jimi v případě Německa „bergrechtliche Gewerkschaft“ a v případě Maďarska „közhasznú társaság“.
Seznam daní, kterým musí společnosti podléhat, dosud uvedený v čl. 3 písm. a) bodu iii) je v tomto přepracovaném znění přesunut do přílohy I části B.
Definice přidružené společnosti
Podle čl. 3 písm. b) se společnosti považují za přidružené, pokud jedna ze společností drží na základním kapitálu druhé společnosti přímý podíl nejméně 25 %, nebo třetí společnost drží přímý podíl nejméně 25 % na základním kapitálu plátce i příjemce. Pro určení, zda společnost vykonává dostatečnou kontrolu nad jinou společností, mohou členské státy případně stanovit přímý podíl nižší než 25 %. Dále mají členské státy možnost nahradit kritérium minimálního podílu na základním kapitálu kritériem minimálního podílu na hlasovacích právech.
Tento limit pro kapitálovou účast je vyšší než limit stanovený směrnicí týkající se mateřských a dceřiných společností, kde je stanoven na 10 % přímých nebo nepřímých podílů. V přepracovaném znění je toto ustanovení změněno tak, aby odpovídalo požadavkům ohledně přidruženosti stanoveným směrnicí týkající se mateřských a dceřiných společností. Hranice je tak snížena z přímého 25% podílu na přímý nebo nepřímý 10% podíl na kapitálu. Tato nová hranice by měla zabránit některým hospodářským narušením způsobeným odlišnostmi v oblasti působnosti obou směrnic. Toto ustanovení je nyní uvedeno v čl. 2 písm. d).
Definice stálé provozovny
Dosavadní čl. 2 písm. c) obsahující definici stálé provozovny se označuje jako čl. 2 písm. e), ale jeho obsah zůstává beze změny.
Platby nepovažované za úroky či licenční poplatky
Dosavadní článek 4, nyní přečíslovaný na článek 3, který vylučuje z definice úroků a licenčních poplatků platby pocházející z transakcí hybridní povahy, nebyl pozměněn.
Daňové úniky a zneužívání daňových režimů
Dosavadní článek 5, přečíslovaný na článek 4, který obsahuje ustanovení proti zneužití daňových režimů, zůstává v přepracovaném znění nezměněn.
Přechodná ustanovení
Podstata článku 6, přečíslovaného na článek 5, zůstává beze změny, ale jeho formulace se přizpůsobila s ohledem na přechodná ustanovení pro Bulharsko v odpovídajícím aktu o přistoupení a zároveň byl vymazán odkaz na Slovensko, pro něž platnost dočasné odchylky vypršela dne 1. května 2006.
Přezkum
Podle článku 8 měla Komise povinnost předložit Radě zprávu o fungování této směrnice a učinila tak v dubnu 2009. Toto ustanovení bylo přečíslováno jako článek 7, aktualizováno a nyní stanoví novou lhůtu pro přezkum dopadů směrnice a ověření toho, jak jsou naplňovány její cíle. Čtyři roky po provedení tohoto přepracovaného znění směrnice má Komise předložit Radě ECOFIN a Evropskému parlamentu zprávu o jeho dopadech.
Ustanovení o omezené působnosti
Článek 8 představuje standardní ustanovení o harmonizací daní. Směrnice stanoví minimální požadavky ohledně přeshraničního zdanění úroků a licenčních poplatků, ale nevylučuje jiné výhodnější režimy vytvořené ve vnitrostátním právu nebo v dohodách o dvojím zdanění.
Provádění, zrušení, vstup v platnost a určení
Články 6, 9, 10 a 11 obsahují standardní ustanovení speciálně používaná pro účely přepracování. V článku 12 je uvedeno standardní ustanovení, podle kterého je tato směrnice určena členským státům.
4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY
Toto přepracování nemá žádné důsledky pro rozpočet EU.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
2011/0314 (CNS)
Návrh
SMĚRNICE RADY
o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států
(přepracované znění)
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení fungování Õ Evropského společenství unie Õ, a zejména na článek 94 115 Õ této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 17 ,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 18 ,
v souladu se zvláštním legislativním postupem,
vzhledem k těmto důvodům:
ò nový
(1)Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států 19 byla několikrát změněna. Vzhledem k novým změnám by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.
ê 2003/49/ES 1. bod odůvodnění (přizpůsobený)
(2)Na jednotném vnitřním Õ trhu, který má znaky trhu domácího, by transakce mezi společnostmi z různých členských států neměly podléhat daňovým podmínkám méně příznivým, než jsou podmínky, které se vztahují na stejné transakce prováděné mezi společnostmi ze stejného členského státu.
ê 2003/49/ES 2. bod odůvodnění
(3)Tento požadavek není v současnosti splněn u plateb úroků a licenčních poplatků. Vnitrostátní daňové právní předpisy, případně ve spojení s dvoustrannými či vícestrannými dohodami, nemusejí být vždy zárukou zamezení dvojího zdanění, jejich použití je často spojeno s řadou zatěžujících administrativních formalit a způsobuje společnostem, kterých se záležitost týká, problémy s peněžními toky.
ê 2003/49/ES 4. bod odůvodnění
(4)Zrušení veškerého zdanění úroků a licenčních poplatků v členském státě, v němž mají zdroj, bez ohledu na to, zda jsou daně vybírány srážkou u zdroje nebo na základě daňového výměru, je nejvhodnějším prostředkem k odstranění výše popsaných formalit a problémů a k zajištění stejného daňového zacházení v případě vnitrostátních i přeshraničních operací. Zejména je nutné zrušit takovéto daně ve vztahu k platbám úroků a licenčních poplatků prováděným mezi přidruženými společnostmi z různých členských států i mezi stálými provozovnami těchto společností.
ê 2003/49/ES 3. bod odůvodnění
ð nový
(5)Je nutné zajistit, aby platby úroků a licenčních poplatků byly zdaněny jednou v jednom členském státě ð a aby se výhody plynoucí z této směrnice použily, pouze pokud příjem pocházející z platby skutečně podléhá zdanění v členském státě společnosti příjemce nebo v členském státě, v němž je umístěna stálá provozovna příjemce. ï
ò nový
(6)Tato směrnice by se měla použít pouze na společnosti mající jednu z právních forem uvedených na seznamu v příloze I části A a cílem by mělo být rozšířit tento seznam tak, aby zahrnoval co možná nejvíce daňových poplatníků z řad právnických osob.
(7)Za účelem rozšíření seznamu subjektů, na něž by se měla směrnice vztahovat, se mohou zohlednit dvě kritéria. Za prvé lze konstatovat, že mnohé z položek na tomto seznamu jsou omezenější než položky uvedené ve směrnici Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států 20 ; je důležité, aby se oba seznamy sladily, a proto je třeba seznam uvedený v příloze této směrnice rozšířit.
(8)Za druhé jsou některé položky na seznamu připojeném k této směrnici stejné jako položky uvedené ve směrnici 90/435/EHS nebo širší a tyto položky by neměly být měněny, aby se umožnilo takovým subjektům nadále požívat výhod plynoucích z této směrnice.
(9)Definice přidružených společností v této směrnici vyžaduje minimální přímý podíl ve výši 25 %, zatímco podle směrnice 90/435/EHS je osvobozeno rozdělování zisku v případě přímých nebo nepřímých podílů ve výši 10 %. Harmonizovaný daňový režim pro platby úroků a licenčních poplatků by měl být sladěn s režimem podle směrnice 90/435/EHS a podíly požadované touto směrnicí by měly být sníženy na přímé nebo nepřímé podíly ve výši 10 %.
(10)Osvobození od daně stanovené touto směrnicí v případě plateb provedených stálou provozovnou vyžaduje, aby tyto platby představovaly daňově odpočitatelné náklady stálé provozovny v tom členském státě, ve kterém je umístěna, a to tak, že pokud by byl odpočet odmítnut, mohly by být ve výsledku odepřeny výhody plynoucí z této směrnice, i v případě, že se tyto platby vztahují k činnostem provozovny. Je třeba objasnit, že osvobození se použije v případě, kdy platba představuje náklady vynaložené pro účely činnosti stálé provozovny.
ê 2003/49/ES 5. bod odůvodnění
(11)Úprava by se měla vztahovat pouze na výši úroků nebo licenčních poplatků, kterou by si plátce a skutečný vlastník sjednali v případě, že by mezi nimi neexistoval zvláštní právní vztah.
ê 2003/49/ES 6. bod odůvodnění
(12)Dále je nutné, aby členské státy nebyly zbaveny možnosti přijímat opatření vhodná k boji proti daňovým únikům či zneužívání daňových režimů.
ê 2003/49/ES 7. bod odůvodnění (přizpůsobený)
(13) Bulharsku Õ, Řecku a Portugalsku by mělo být z rozpočtových důvodů povoleno přechodné období, aby tyto země mohly postupně snížit daně z úroků a licenčních poplatků, ať již jsou tyto daně vybírány srážkou u zdroje, nebo na základě daňového výměru, a to až do okamžiku, kdy budou schopny použít článku 1.
ê2003/49/ES 8. bod odůvodnění
(14)Španělsku, které zahájilo provádění plánu na posílení španělského technologického potenciálu, by mělo být z rozpočtových důvodů povoleno nepoužívat v průběhu přechodného období článku 1 na licenční poplatky.
ê 2004/76/ES 2 a 3. bod odůvodnění (přizpůsobený)
(15)Použití této Õ směrnice 2003/49/ES může v České republice, Lotyšsku, Litvě, a Õ Polsku a na Slovensku způsobit rozpočtové problémy vzhledem k sazbám daní vybíraných srážkou podle vnitrostátních právních předpisů a daňových úmluv o daních z příjmu a z majetku a vzhledem k daňovým příjmům z těchto daní plynoucích.
(16)Uvedeným přistupujícím členským Õ státům by proto mělo být dočasně povoleno do dne použitelnosti uvedeného v čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru 21 nepoužívat některá ustanovení článku 1 této Õ směrnice 2003/49/ES, která se týkají v případě Lotyšska a Litvy plateb úroků a licenčních poplatků a v případě České republiky, a Õ Polska a Slovenska pouze licenčních poplatků.
ê 2003/49/ES 9. bod odůvodnění
ð nový
(17)Je nutné, aby Komise tři roky ode dne, k němuž musí být směrnice provedena, podala Radě ð a Evropskému parlamentu ï zprávu o ð dopadu ï fungování této směrnice ð za účelem ověření, jak je sledovaných cílů dosahováno ï zejména s cílem rozšířit oblast její působnosti na další společnosti či podniky a přezkoumat oblast působnosti definice úroků a licenčních poplatků v zájmu zajištění potřebné konvergence vnitrostátních právních předpisů a dvoustranných či mnohostranných smluv o zamezení dvojího zdanění, jež se týkají úroků a licenčních poplatků.
ê 2003/49/ES 10. bod odůvodnění (přizpůsobený)
(18)Jelikož cílů zamýšleného kroku, tedy zavedení společného systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství Unie Õ, může Unie Õ přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii Õ . V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
ò nový
(19)Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozích směrnic.
(20)Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze II části B ve vnitrostátním právu,
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ð nový
PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Oblast působnosti a postup
1. Úroky nebo licenční poplatky mající zdroj v členském státě jsou osvobozeny od veškerých daní, které na ně jsou formou srážky u zdroje či na základě daňového výměru v daném členském Õ státě uloženy, pokud skutečný vlastník úroků či licenčních poplatků je společností jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěnou stálou provozovnou společnosti členského státu ð a skutečně podléhá dani z příjmu pocházejícího z těchto plateb v tomto druhém členském státě ï.
2. Platba provedená společností členského státu nebo stálou provozovnou umístěnou v jiném členském státě se považuje za platbu mající zdroj v tomto členském státě (dále jen „stát zdroje“).
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ð nový
3. Stálá provozovna je považována za plátce úroků či licenčních poplatků pouze v případě, že tyto platby představují daňově odpočitatelnou položku náklady Õ ð vynaložené pro účely činnosti ï stálé provozovny v tom členském státě, ve kterém je umístěna.
ê 2003/49/ES
4. Společnost členského státu je považována za skutečného vlastníka úroků či licenčních poplatků pouze v případě, že je přijímá pro sebe, a nikoli pro jinou osobu jako zprostředkovatel, např. jako zástupce, správce majetku nebo zmocněnec.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
5. Stálá provozovna je považována za skutečného vlastníka úroků či licenčních poplatků, pokud:
a) pohledávka, právo nebo použití informací, z nichž úroky nebo licenční poplatky plynou, jsou fakticky spojeny s danou stálou provozovnou a
b) úroky či licenční poplatky představují příjmy, které v členském státě, v němž je stálá provozovna umístěna, podléhají jedné z daní uvedených v čl. 3 písm. a) bodě iii) příloze I části B Õ , nebo v případě Belgie dani „impôt des non-résidents/belasting der niet-verblijfhouders“, nebo v případě Španělska dani „Impuesto sobre la Renta de no Residentes“, nebo dani shodné či ve své podstatě podobné, která bude po datu vstupu této směrnice v platnost uložena vedle uvedených stávajících daní nebo místo nich.
ê 2003/49/ES
6. Je-li stálá provozovna společnosti členského státu považována za plátce nebo za skutečného vlastníka úroků či licenčních poplatků, nepovažuje se pro účely tohoto článku za plátce ani za skutečného vlastníka těchto úroků nebo licenčních poplatků žádná jiná část této společnosti.
7. Tento článek se použije pouze v případě, že společnost, jež je plátcem úroků či licenčních poplatků, nebo společnost, jejíž stálá provozovna je považována za plátce úroků či licenčních poplatků, je přidruženou společností společnosti, jež je skutečným vlastníkem těchto úroků či licenčních poplatků, nebo jejíž stálá provozovna je považována za skutečného vlastníka těchto úroků či licenčních poplatků.
8. Tento článek se nepoužije, pokud jsou úroky nebo licenční poplatky placeny ve třetím státě umístěnou stálou provozovnou nebo ve třetím státě umístěné stálé provozovně společnosti členského státu a pokud se podnikání této společnosti uskutečňuje částečně nebo úplně prostřednictvím této stálé provozovny.
9. Tento článek nebrání členskému státu zohlednit při používání jeho daňového práva úroky či licenční poplatky přijaté jeho společnostmi, stálými provozovnami těchto společností nebo stálými provozovnami umístěnými v daném státě.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
10. Členský stát má možnost nepoužít tuto směrnici ve vztahu ke společnosti jiného členského státu nebo ke stálé provozovně společnosti jiného členského státu v případě, že podmínky článku. 3 písm. b) 2 písm. d) Õ nebyly dodržovány bez přerušení nejméně po dobu dvou let.
11. Stát zdroje může požadovat, aby splnění požadavků vymezených v tomto článku a v článku 3 2 Õ bylo v okamžiku platby úroků či licenčních poplatků doloženo osvědčením. Pokud splnění požadavků tohoto článku není v okamžiku platby doloženo, může členský stát požadovat srážku daně u zdroje.
12. Stát zdroje může podmínit osvobození od daně dle této směrnice rozhodnutím, jímž přizná osvobození od daně na základě osvědčení potvrzujícího splnění požadavků uvedených v tomto článku a v článku 3 2 Õ . Rozhodnutí o osvobození od daně je vydáno nejpozději do tří měsíců od předložení osvědčení a podpůrných informací, které může stát zdroje rozumně požadovat, a je platné nejméně jeden rok od vydání.
13. Pro účely odstavců 11 a 12 musí být osvědčení předkládané pro každou smlouvu, na jejímž základě se platba úroků či licenčních poplatků uskutečňuje, platné nejméně jeden rok, avšak ne déle než tři roky ode dne vystavení a musí obsahovat následující skutečnosti:
a) doklad o daňovém sídle společnosti příjemce a v nutných případech doklad o existenci stálé provozovny potvrzený správcem daně členského státu, v němž má společnost příjemce daňové sídlo nebo v němž je stálá provozovna umístěna;
b) údaj o tom, že společnost příjemce je skutečným vlastníkem podle odstavce 4, nebo o tom, že jsou splněny podmínky odstavce 5, pokud je příjemcem úroků či licenčních poplatků stálá provozovna;
c) údaj o tom, že společnost příjemce splňuje podmínky uvedené v čl.ánku 3 písm. a) bodě iii) 2 písm. c) bodě iii) Õ ,
d) údaj o minimálním podílu na základním kapitálu nebo o minimálním podílu na hlasovacích právech v souladu s čl.ánkem 3 písm. b) 2 písm. d) Õ ,
e) údaj o období, po které existuje podíl podle písmene d).
Členské státy mohou navíc požadovat doložení právního nároku na platby ze smlouvy (např. ze smlouvy o úvěru nebo z licenční smlouvy).
ê 2003/49/ES
14. Jestliže požadavky nezbytné pro osvobození od daně přestanou být plněny, uvědomí o tom společnost příjemce nebo stálá provozovna bez odkladu společnost plátce nebo stálou provozovnu a, vyžaduje-li to stát zdroje, i příslušný orgán tohoto státu.
15. Pokud společnost plátce nebo stálá provozovna provedly srážku daně u zdroje v případě, kdy mělo dojít k osvobození od daně dle tohoto článku, vzniká nárok na vrácení takto sražené daně. Členský stát může požadovat skutečnosti uvedené v odstavci 13. Žádost o vrácení daně musí být předložena ve stanovené lhůtě. Tato lhůta trvá nejméně dva roky ode dne platby úroků či licenčních poplatků.
16. Stát zdroje vrátí neoprávněně sraženou část daně do jednoho roku ode dne přijetí náležité žádosti a podpůrných skutečností, které může rozumně požadovat. Pokud daň sražená u zdroje není v této lhůtě vrácena, má společnost příjemce nebo stálá provozovna po uplynutí dané roční lhůty nárok na úroky z této daně, a to za použití sazby odpovídající vnitrostátní úrokové sazbě, která by se v obdobných případech použila dle vnitrostátních právních předpisů státu zdroje.
ê 2003/49/ES
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice:
a) se „úroky“ rozumějí příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále za opožděnou platbu se za úroky nepovažuje;
b) se „licenčními poplatky“ rozumějí platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a počítačových programů, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. Za licenční poplatky se považují platby za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení;
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
c) se výrazem „společností členského státu“ rozumí každá společnost, která
i) má některou z forem uvedených v příloze I části A této směrnice; a
ii) je podle daňového práva některého členského státu považována za společnost s daňovým sídlem v tomto státě a ve smyslu smlouvy o zamezení dvojího zdanění příjmů uzavřené se třetí zemí není považována za společnost s daňovým sídlem mimo Unii Õ Společenství; a
iii) podléhá jedné z následujících daní uvedených v příloze I části B Õ , od níž není osvobozena, nebo dani shodné či ve své podstatě podobné, která bude po datu vstupu této směrnice v platnost uložena vedle uvedených stávajících daní nebo místo nich:;
ê 2003/49/ES
–impôt des sociétés/vennootschapsbelasting v Belgii,
–selskabsskat v Dánsku,
–Körperschaftsteuer v Německu,
–Φόρος εισοδήματος νομικών προσώπων v Řecku,
–impuesto sobre sociedades ve Španělsku
–impôt sur les sociétés ve Francii,
–corporation tax v Irsku,
–imposta sul reddito delle persone giuridiche v Itálii,
–impôt sur le revenu des collectivités v Lucembursku,
–vennootschapsbelasting v Nizozemsku,
–Körperschaftsteuer v Rakousku,
–imposto sobre o rendimento da pessoas colectivas v Portugalsku,
–yhteisöjen tulovero/inkomstskatten för samfund ve Finsku,
–statlig inkomstskatt ve Švédsku,
–corporation tax ve Spojeném království,
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
–Daň z příjmů právnických osob v České republice,
–Tulumaks v Estonsku,
–φόρος εισοδήματος na Kypru,
–uzņēmumu ienākuma nodoklis v Lotyšsku,
–Pelno mokestis v Litvě,
–Társasági adó v Maďarsku,
–Taxxa fuq id-dħul na Maltě,
–Podatek dochodowy od osób prawnych v Polsku,
–Davek od dobička pravnih oseb ve Slovinsku,
–Daň z príjmov právnických osôb na Slovensku,
ê 2006/98/ES článek 1 a příloha odst. 9 písm. a)
–корпоративен данък v Bulharsku,
–impozit pe profit, impozitul pe veniturile obținute din România de nerezidenți v Rumunsku;
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ð nový
d) je společnost „přidruženou společností“ jiné společnosti, pokud
i) první společnost drží na základním kapitálu druhé společnosti přímý podíl nejméně 25 ð 10 ï %, nebo
ii) druhá společnost drží na základním kapitálu první společnosti přímý podíl nejméně 25 ð 10 ï %, nebo
iii) třetí společnost drží na základním kapitálu první společnosti i na základním kapitálu druhé společnosti přímý podíl nejméně 25 ð 10 ï %.
Podíly se musejí týkat pouze společností usazených na území Společenství Unie Õ .
Členské státy však mají možnost nahradit kritérium minimálního podílu na základním kapitálu kritériem minimálního podílu na hlasovacích právech;
e) se výrazem „stáláou provozovnaou“ rozumí trvale umístěné zařízení určené k podnikání, jež se nachází v členském státě a jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost společnosti jiného členského státu.
ê 2003/49/ES
Článek 3
Platby nepovažované za úroky či licenční poplatky
1. Stát zdroje není povinen zajistit výhody plynoucí z této směrnice v následujících případech:
a) u plateb, jež se podle právních přepisů státu zdroje považují za rozdělování zisku nebo se za splácení kapitálu;
b) u plateb vyplývajících z pohledávek, s nimiž je spojeno právo účasti na zisku dlužníka;
c) u plateb vyplývajících z pohledávek, které věřitele opravňují k výměně práva na úroky za právo účasti na zisku dlužníka;
d) u plateb vyplývajících z pohledávek, u nichž není stanoveno splacení jistiny nebo u nichž je splatnost delší než 50 let od data emise.
2. Pokud v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků či licenčních poplatků nebo mezi jedním z nich a nějakou další osobou převyšuje hodnota úroků nebo licenčních poplatků částku, kterou by si plátce a skutečný vlastník sjednali, kdyby se v takovém vztahu nenacházeli, použije se tato směrnice pouze na tuto posledně zmíněnou částku.
Článek 4
Daňové úniky a zneužívání daňových režimů
1. Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních předpisů či smluvních ustanovení nezbytných k zamezení daňovým únikům a zneužití daňových režimů.
2. Členské státy mohou v případě transakcí, jejichž hlavním cílem nebo jedním z hlavních cílů je daňový únik, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, odepřít poskytnutí výhod plynoucích z této směrnice nebo odmítnout její použití.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1
Článek 5
Přechodná ustanovení pro Bulharsko Õ , è1 Českou republiku , Řecko, Španělsko, è1 Lotyšsko, Litvu, Polsko , a Portugalsko a Slovensko
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1
1. Řecko, è1 Lotyšsko, Polsko a Portugalsko mají právo nepoužít článek 1 této směrnice Õ do dne použitelnosti uvedeného v čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb. Během přechodného období v délce osmi let od uvedeného data nesmí sazba daně z úroků či licenčních poplatků placených přidružené společnosti z jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěné stálé provozovně přidružené společnosti členského státu překročit 10 % v průběhu prvních čtyř let a 5 % v průběhu dalších čtyř let.
ê 2004/76/ES čl. 1 odst. 1 (přizpůsobený)
Litva má právo nepoužít článek 1 této směrnice Õ do dne použitelnosti uvedeného v čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice 2003/48/ES. Během přechodného období v délce šesti let od uvedeného data nesmí sazba daně z licenčních poplatků placených přidružené společnosti jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěné stálé provozovně přidružené společnosti členského státu překročit 10 %. Sazba daně z úroků placených přidružené společnosti z jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěné stálé provozovně nesmí překročit 10 % v průběhu prvních čtyř let šestiletého přechodného období a 5 % v průběhu následujících dvou let.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1 (přizpůsobený)
è1 Česká republika a Španělsko mají právo nepoužít v případě licenčních poplatků článek 1 této směrnice Õ do dne použitelnosti uvedeného v čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice Rady 2003/48/ES. Během přechodného období v délce šesti let od uvedeného data nesmí sazba daně z licenčních poplatků placených přidružené společnosti jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěné stálé provozovně přidružené společnosti členského státu překročit 10 %. Slovensko má právo nepoužít v případě licenčních poplatků článek 1 během přechodného období v délce dvou let počínaje dnem 1. května 2004.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1 (přizpůsobený)
Bulharsko má právo nepoužít článek 1 do 31. prosince 2014. Během tohoto přechodného období nesmí sazba daně z úroků či licenčních poplatků placených přidružené společnosti z jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěné stálé provozovně přidružené společnosti členského státu překročit 10 % do 31. prosince 2010 a 5 % v průběhu dalších let až do 31. prosince 2014. Õ
Použití těchto přechodných ustanovení je však podmíněno pokračujícím uplatňováním všech daňových sazeb nižších, než jsou sazby uvedené v prvním, druhém a třetím pododstavci, vyplývajících z dvoustranných dohod uzavřených mezi Bulharskem, Õ è1 Českou republikou , Řeckem, Španělskem, è1 Lotyšskem, Litvou, Polskem , nebo Õ Portugalskem nebo Slovenskem a ostatními členskými státy. Před koncem každého z přechodných období uvedených v tomto odstavci může Rada na základě návrhu Komise jednomyslně rozhodnout o případném prodloužení těchto přechodných období.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1
2. Jestliže společnost členského státu nebo stálá provozovna společnosti členského státu umístěná v daném členském státě:
–přijímá úroky nebo licenční poplatky od přidružené společnosti z Bulharska, Õ Řecka, è1 Lotyšska, Litvy, Polska nebo Portugalska,
ê 2003/49/ES
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1 (přizpůsobený)
–přijímá licenční poplatky od přidružené společnosti ze è1 České republiky nebo Španělska nebo Slovenska,
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1
–přijímá úroky nebo licenční poplatky od stálé provozovny přidružené společnosti členského státu a tato stálá provozovna je umístěna v Bulharsku, Õ Řecku, è1 Lotyšsku, Litvě, Polsku nebo Portugalsku
nebo
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1 (přizpůsobený)
–přijímá licenční poplatky od stálé provozovny přidružené společnosti členského státu a tato stálá provozovna je umístěna v è1 České republice , nebo Õ Španělsku nebo na Slovensku,
povolí prvně zmíněný členský stát odečíst částku rovnající se výši daně odvedené z těchto příjmů v Bulharsku, Õ è1 České republice , Řecku, Španělsku, è1 Lotyšsku, Litvě, Polsku , nebo Õ Portugalsku nebo na Slovensku v souladu s odstavcem 1 od daně z příjmů společnosti nebo stálé provozovny, která tyto příjmy získala.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
è1 2004/76/ES čl. 1 odst. 1 (přizpůsobený)
3. Odpočet podle odstavce 2 nesmí převýšit nižší z těchto částek:
a) částku daně splatnou v Bulharsku, Õ è1 České republice , Řecku, Španělsku, è1 Lotyšsku, Litvě, Polsku , nebo Õ Portugalsku nebo na Slovensku z těchto příjmů podle odstavce 1,
ê 2003/49/ES
nebo
b) část daně z příjmů stanovenou před odpočtem u společnosti nebo stálé provozovny, která tyto úroky či licenční poplatky přijala, připadající na tyto příjmy dle vnitrostátních právních předpisů členského státu, o jehož společnost se jedná nebo v němž je umístěna stálá provozovna.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
Článek 6
Provádění Provedení Õ
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí čl. 1 odst. 1 a 3, čl. 2 písm. c) a d) a přílohou I částí A Õ do 1. ledna 2004 2012 Õ. Neprodleně o nich uvědomí sdělí Õ Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí Õ.
Tato opatření přijatá Tyto předpisy přijaté Õ členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnice zrušené touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy. Õ
ê 2003/49/ES
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice, a poskytnou srovnávací tabulku mezi touto směrnicí a přijatými vnitrostátními předpisy.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ð nový
Článek 7
Přezkum
Do 31. prosince 2006 ð Do 31. prosince 2016 ï předloží Komise Radě zprávu o fungování ð hospodářském dopadu ï této směrnice, zejména s cílem rozšířit její působnosti na další společnosti nebo podniky, které nejsou uvedeny v článku 3 a v příloze.
ê 2003/49/ES
Článek 8
Ustanovení o omezené působnosti
Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních předpisů či předpisů vyplývajících ze smluv, jež překračují rámec ustanovení této směrnice a jejichž účelem je odstranit nebo omezit dvojí zdanění úroků a licenčních poplatků.
ò nový
Článek 9
Zrušení
Směrnice 2003/49/ES, ve znění aktů uvedených v příloze II části A se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2013, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze II části B ve vnitrostátním právu.
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
Článek 10
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým Õ dnem po Õ vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
ò nový
Ustanovení čl. 1 odst. 1 a 3, čl. 2 písm. c) a d) a přílohy I části A se použijí ode dne 1. ledna 2013.
ê 2003/49/ES
Článek 11
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
V Bruselu dne […].
Za Radu
předseda/předsedkyně
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
PŘÍLOHA I
ČÁST A
SEZNAM SPOLEČNOSTÍ, NA KTERÉ SE VZTAHUJE ČL. 2 PÍSM. c) této směrnice
ò nový
(1)ðEvropská společnost neboli Societas Europaea (SE), vytvořená podle nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) 22 a směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců 23 ; ï
ò nový
(2)ðEvropská družstevní společnost (SCE), vytvořená podle nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE) 24 a směrnice Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců 25 ; ï
ê 2003/49/ES
ð nový
(3a)Sspolečnosti podle belgického práva nazvané „naamloze vennootschap/société anonyme, commanditaire vennootschap op aandelen/société en commandite par actions, besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid/société privée à responsabilité limitée“ ð „coöperatieve vennootschap met beperkte aansprakelijkheid“/„société coopérative à responsabilité limitée“, „coöperatieve vennootschap met onbeperkte aansprakelijkheid“/„société coopérative à responsabilité illimitée“, „vennootschap onder firma“/„société en nom collectif“, „gewone commanditaire vennootschap“/„société en commandite simple“, veřejné podniky, které přijaly některou z výše uvedených právních forem, a jiné společnosti založené podle belgického práva, které podléhají belgické dani z příjmů právnických osobï a veřejnoprávní subjekty řídící se soukromým právem,;
ê 2006/98/ES článek 1 a příloha odst. 9 písm. b)
ð nový
(4aa)společnosti podle bulharského práva nazvané „събирателното дружество“, „командитното дружество“, „дружеството с ограничена отговорност“, „акционерното дружество“, „командитното дружество с акции“, ð „неперсонифицирано дружество“, ï „кооперации“, „кооперативни съюзи“, „държавни предприятия“ založené podle bulharského práva a vykonávající obchodní činnost,;
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
(5p)společnosti podle českého práva nazvané „akciová společnost“, „společnost s ručením omezeným“, „veřejná obchodní společnost“, „komanditní společnost“, „družstvo“,;
ê 2003/49/ES
ð nový
(6b)společnosti podle dánského práva nazvané „aktieselskab“ a „anpartsselskab“ ð a ostatní společnosti, které podléhají dani podle zákona o dani z příjmů právnických osob, pokud je jejich zdanitelný příjem vypočítáván a zdaňován v souladu s obecnými daňovými právními předpisy vztahujícími se na „aktieselskaber“ ï,;
(7c)společnosti podle německého práva nazvané „Aktiengesellschaft, Kommanditgesellschaft auf Aktien, Gesellschaft mit beschränkter Haftung“, a „bergrechtliche Gewerkschaft“ ð „Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit“, „Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaft“, „Betriebe gewerblicher Art von juristischen Personen des öffentlichen Rechts“ a jiné společnosti založené podle německého práva, které podléhají německé dani z příjmů právnických osobï,;
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
(8q)společnosti podle estonského práva nazvané „täisühing“, „usaldusühing“, „osaühing“, „aktsiaselts“, „tulundusühistu“,;
ê 2003/49/ES
ð nový
(9g)společnosti ð založené nebo působící ï podle irského práva nazvané „public companies limited by shares or by guarantee, private companies limited by shares or by guarantee“, zařízení registrovaná podle „Industrial and Provident Societies Acts“ nebo „building societies“ registrované podle „Building Societies Acts“ ð a subjekty typu „trustee savings banks“ ve smyslu „Trustee Savings Banks Act“ z roku 1989 ï,;
ê 2003/49/ES
ð nový
(10d)společnosti podle řeckého práva nazvané „ανώνυμη εταιρíα“, ð „εταιρεία περιορισμένης ευθύνης (Ε.Π.Ε.)“ a jiné společnosti založené podle řeckého práva, které podléhají řecké dani z příjmů právnických osobï,;
(11e)společnosti podle španělského práva nazvané „sociedad anónima, sociedad comanditaria por acciones, sociedad de responsabilidad limitada“, a veřejnoprávní subjekty řídící se soukromým právem ð a jiné subjekty založené podle španělského práva, které podléhají španělské dani z příjmů právnických osob („Impuesto sobre Sociedades“) ï,;
(f12)společnosti podle francouzského práva nazvané „société anonyme, société en commandite par actions, société à responsabilité limitée“ ð„sociétés par actions simplifiées“, „sociétés d’assurances mutuelles“, „caisses d’épargne et de prévoyance“, „sociétés civiles“ které automaticky podléhají dani z příjmů právnických osob, „coopératives“, „unions de coopératives“, ï veřejná zařízení a podniky průmyslové a obchodní povahy, ð a jiné společnosti založené podle francouzského práva podléhající francouzské dani z příjmů právnických osobï,;
(13h)společnosti podle italského práva nazvané „società per azioni, società in accomandita per azioni, società a responsabilità limitata“ ð „società cooperative“, „società di mutua assicurazione“ ï a veřejné a soukromé subjekty provozující průmyslovou a obchodní činnost,;
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
(14r)společnosti podle kyperského práva – společnosti podle práva obchodních společností, veřejnoprávní subjekty a rovněž jakékoliv jiné subjekty, které se považují za společnosti podle právních předpisů týkajících se daně z příjmu,
(s15)společnosti podle lotyšského práva nazvané „akciju sabiedrība“, „sabiedrība ar ierobežotu atbildību“,;
(t16)společnosti vytvořené podle litevského práva,;
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ð nový
(i17)společnosti podle lucemburského práva nazvané „société anonyme, société en commandite par actions, a société à responsabilité limitée“, ð„société coopérative“, „société coopérative organisée comme une société anonyme“, „association d’assurances mutuelles“, „association d’épargne-pension“, „entreprise de nature commerciale, industrielle ou minière de l’Etat, des communes, des syndicats de communes, des établissements publics et des autres personnes morales de droit public“ a jiné společnosti založené podle lucemburského práva podléhající lucemburské dani z příjmů právnických osob ï,;
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
(u18)společnosti podle maďarského práva nazvané „közkereseti társaság“, „betéti társaság“, „közös vállalat“, „korlátolt felelősségű társaság“, „részvénytársaság“, „egyesülés“, „közhasznú társaság“, „szövetkezet“,;
(v19)společnosti podle maltského práva nazvané „Kumpaniji ta’ Responsabilita’ Limitata“, „Soċjetajiet in akkomandita li l-kapital tagħhom maqsum f’azzjonijiet“,;
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ð nový
(j20)společnosti podle nizozemského práva nazvané „naamloze vennootschap“, a „besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid“ ð, „open commanditaire vennootschap“, „Coöperatie“, „onderlinge waarborgmaatschappij“, „fonds voor gemene rekening“, „vereniging op coöperatieve grondslag“, „vereniging welke op onderlinge grondslag als verzekeraar of kredietinstelling optreedt“ a jiné společnosti založené podle nizozemského práva podléhající nizozemské dani z příjmů právnických osob ï,;
(k21)společnosti podle rakouského práva nazvané „Aktiengesellschaft“, a „Gesellschaft mit beschränkter Haftung“, ð „Versicherungsvereine auf Gegenseitigkeit“, „Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften“, „Betriebe gewerblicher Art von Körperschaften des öffentlichen Rechts“, „Sparkassen“ a jiné společnosti založené podle rakouského práva, které podléhají rakouské dani z příjmu právnických osob ï,;
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
ð nový
(w22)společnosti podle polského práva nazvané „spółka akcyjna“, „spółka z ograniczoną odpowiedzialnością“, ð „spółdzielnia“, „przedsiębiorstwo państwowe“ ï,;
ê 2003/49/ES
(l23)obchodní společnosti nebo společnosti občanského práva obchodní povahy a družstva nebo veřejné podniky, které jsou vytvořeny v souladu s portugalským právem,;
ê 2006/98/ES článek 1 a příloha odst. 9 písm. b)
(ab24)společnosti podle rumunského práva nazvané „societăți pe acțiuni“, „societăți în comandită pe acțiuni“, „societăți cu răspundere limitată“,;
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
(25)společnosti podle slovinského práva nazvané „delniška družba“, „komanditna delniška družba“, „komanditna družba“, „družba z omejeno odgovornostjo“, „družba z neomejeno odgovornostjo“,;
(26)společnosti podle slovenského práva nazvané „akciová spoločnosť“, „spoločnosť s ručením obmedzeným“, „komanditná spoločnosť“, „verejná obchodná spoločnosť“, „družstvo“,;
ê 2003/49/ES
(m27)společnosti podle finského práva nazvané „osakeyhtiö/aktiebolag, osuuskunta/andelslag, säästöpankki/sparbank“ a „vakuutusyhtiö/försäkringsbolag“,;
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ð nový
(n28)společnosti podle švédského práva nazvané „aktiebolag“, a „försäkringsaktiebolag“, ð„ekonomiska föreningar“, „sparbanker“, „ömsesidiga försäkringsbolag“ ï,;
ê 2003/49/ES
(o29)společnosti vytvořené podle práva Spojeného království,
ê 2003/49/ES (přizpůsobený)
ČÁST B
SEZNAM DANÍ UVEDENÝCH V ČL. 2 PÍSM. c) Õ
ê 2003/49/ES
–iImpôt des sociétés/vennootschapsbelasting v Belgii,
ê 2006/98/ES čl. 1 a příloha odst. 9 písm. a)
–корпоративен данък v Bulharsku,
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
–Daň z příjmů právnických osob v České republice,
ê 2003/49/ES
–selskabsskat v Dánsku,
–Körperschaftsteuer v Německu,
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
–Tulumaks v Estonsku,
ê 2003/49/ES
–corporation tax v Irsku,
–Φόρος εισοδήματος νομικών προσώπων v Řecku,
–impuesto sobre sociedades ve Španělsku
–impôt sur les sociétés ve Francii,
–imposta sul reddito delle persone giuridiche v Itálii,
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
–φόρος εισοδήματος na Kypru,
–uzņēmumu ienākuma nodoklis v Lotyšsku,
–Pelno mokestis v Litvě,
ê 2003/49/ES
–impôt sur le revenu des collectivités v Lucembursku,
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
–Társasági adó v Maďarsku,
–Taxxa fuq id-dħul na Maltě,
ê 2003/49/ES
–vennootschapsbelasting v Nizozemsku,
–Körperschaftsteuer v Rakousku,
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
–Podatek dochodowy od osób prawnych v Polsku,
ê 2003/49/ES
–imposto sobre o rendimento da pessoas colectivas v Portugalsku,
ê 2006/98/ES článek 1 a příloha odst. 9 písm. a)
–impozit pe profit, impozitul pe veniturile obținute din România de nerezidenți v Rumunsku,
ê 2004/66/ES článek 1 a příloha
–Davek od dobička pravnih oseb ve Slovinsku,
–Daň z príjmov právnických osôb na Slovensku,
ê 2003/49/ES
–yhteisöjen tulovero/inkomstskatten för samfund ve Finsku,
–statlig inkomstskatt ve Švédsku,
–corporation tax ve Spojeném království.
PŘÍLOHA II
ČÁST A
Zrušená směrnice a její následné změny
(uvedeno v článku 9)
směrnice Rady 2003/49/ES
(Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 49)
směrnice Rady 2004/66/ES pouze část V odst. 3 přílohy
(Úř. věst. L 168, 1.5.2004, s. 35)
směrnice Rady 2004/76/ES
(Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 106)
směrnice Rady 2006/98/ES pouze odstavec 9 přílohy
(Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 129)
ČÁST B
Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu
(uvedeno v článku 10)
|
Směrnice |
Lhůta pro provedení |
Datum použitelnosti |
|
2003/49/ES 2004/66/ES 2004/76/ES 2006/98/ES |
1. ledna 2004 1. května 2004 1. května 2004 1. ledna 2007 |
1. července 2011 (1) (2) 1. července 2013 (3) 1. ledna 2015 (4) − − − |
|
(1) Vztahuje se na Litvu ohledně ustanovení článku 1. (2) Vztahuje se na Českou republiku a Španělsko ohledně ustanovení článku 1 v případě licenčních poplatků. (3) Vztahuje se na Lotyšsko, Polsko, Portugalsko a Řecko ohledně ustanovení článku 1. (4) Vztahuje se na Bulharsko ohledně ustanovení článku 1. |
||
PŘÍLOHA III
Srovnávací tabulka
|
Směrnice Rady 2003/49/ES |
Tato směrnice |
|
Článek 1 Článek 2 Čl. 3 písm. a) Čl. 3 písm. b) a c) Článek 4 Článek 5 Článek 6 Článek 7 Článek 8 Článek 9 − Článek 10 Článek 11 Příloha − − − |
Článek 1 Čl. 2 písm. a) a b) Čl. 2 písm. c) a příloha I část B Čl. 2 písm. d) a e) Článek 3 Článek 4 Článek 5 Článek 6 Článek 7 Článek 8 Článek 9 Článek 10 Článek 11 Příloha I část A Příloha II Příloha III |