2.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 351/39

A.

vzhledem k tomu, že ačkoli nestandardní formy zaměstnání zaznamenaly od roku 1990 výrazný nárůst a že pracovní místa, jež byla zrušena z důvodu současné hospodářské krize, byla v první řadě pracovní místa považovaná za atypická; vzhledem k tomu, že jako takzvané atypické pracovněprávní vztahy se označují nové formy smluv, které se vyznačují jedním nebo více následujícími znaky: částečný úvazek, příležitostná práce, dočasná práce, práce na dobu určitou, práce z domova, práce na dálku a práce na částečný úvazek na 20 a méně hodin týdně,

B.

vzhledem k tomu, že již vícekrát byla zdůrazněna potřeba pružného zaměstnávání,

C.

vzhledem k tomu, že globalizace a rychlý technologický vývoj s sebou přináší rozsáhlou hospodářskou restrukturalizaci, která vyvolává změny v pracovněprávních vztazích a náplni práce a vedle toho i neustálé zakládání nových nezávislých podniků s jednou osobou, k němuž dochází ve všech odvětvích a věkových skupinách, čímž vzniká nutnost nové úpravy pracovněprávních vztahů, která by předešla jejich pokřivení (jako je například fenomén neoprávněné samostatně výdělečné činnosti),

D.

vzhledem k tomu, že finanční a hospodářská krize, ze které vzešla vážná krize v oblasti zaměstnanosti se značnou ztrátou pracovních míst, vede k nestabilitě trhu práce, chudobě a rozšíření sociálního vyloučení zejména u již dříve ohrožených osob a znevýhodněných skupin,

E.

vzhledem k tomu, že počet zaměstnaných lidí postižených chudobou dosáhl 8 % evropské pracovní síly a nadále se zvyšuje a že poměr lidí s nízkými příjmy se v současnosti pohybuje kolem 17 %,

F.

vzhledem k tomu, že je nutné vyvinout důkladný doplňující přístup EU se silným důrazem na účinné řízení a vzájemně podpůrný soubor politických opatření v oblasti hospodářství, životního prostředí, zaměstnanosti, sociálních politik a podnikání, který je zároveň v souladu s ustanoveními evropské strategie zaměstnanosti, jejímž cílem je, aby se členské státy zaměřily na společné cíle založené na čtyřech pilířích, a to na způsobilosti k práci, podnikavosti, adaptabilitě a rovných příležitostech,

G.

vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti v EU-27 stoupla na 10 % (2009) a že růst nezaměstnanosti se před druhou polovinou roku 2011 pravděpodobně nezastaví,

H.

vzhledem k tomu, že přehled změn v zaměstnanosti podle úrovně dosaženého vzdělání ukazuje, že počet zaměstnaných pracovníků s nízkou kvalifikací v posledních letech klesl,

I.

vzhledem k tomu, že každý rok průměrně pětina až čtvrtina všech evropských pracovníků mění zaměstnání,

J.

vzhledem k tomu, že existuje vysoká míra přechodu ze statutu „nezaměstnaný/á“ na statut „zaměstnaný/á“, kdy třetina nezaměstnaného a 10 % neaktivního obyvatelstva najde práci do jednoho roku, ale vzhledem k tomu, že stejně tak značný počet pracovníků, zejména těch s atypickou formou zaměstnání, přichází o práci, aniž by našli nové zaměstnání,

K.

vzhledem k tomu, že v EU-27 je 45 % nezaměstnaných osob bez práce po dobu delší než jeden rok oproti přibližně 10 % v USA,

L.

vzhledem k tomu, že střídání zaměstnání je častější mezi ženami než mezi muži (rozdíl pěti procentních bodů) a mezi mladšími pracovníky (mladšími 24 let), přičemž s vyšší úrovní vzdělání se tento obrat snižuje. To ukazuje, že toto střídání je častěji nucené než zvolené a souvisí s krátkodobými a nejistými pracovními smlouvami a se skutečností, že mladí často nenacházejí zaměstnání odpovídající jejich dosažené úrovni vzdělání,

M.

vzhledem k tomu, že podle odhadů musí každý šestý pracovník pečovat o staršího nebo finančně závislého příbuzného či blízkého člověka,

N.

vzhledem k tomu, že některé členské státy zaznamenaly nárůst případů neohlášené práce, což může vést k závažným hospodářským (zejména daňovým), sociálním a politickým problémům,

O.

vzhledem k tomu, že posouzení flexikurity je složitou záležitostí a je zapotřebí komplexní přístup, zejména s ohledem na změny, které současná krize může vyvolat také v chování podniků, které mohou být podníceny k vytváření pracovních vztahů, nad kterými je vykonáván stále menší dohled a které jsou velmi nejisté,

P.

vzhledem k tomu, že v kontextu politik zaměstnanosti je třeba aktivně prosazovat rovné příležitosti pro ženy a muže, lepší sladění profesního, studijního a rodinného života a zásady nediskriminace,

Q.

vzhledem k tomu, že ačkoli se sociální dialog v Evropě rozvíjí různými směry, celkově vzato vedou vzrůstající hospodářské a finanční obtíže k intenzivnějšímu třístrannému dialogu,

R.

vzhledem k tomu, že kolektivní vyjednávání představuje v Evropě nejobvyklejší způsob stanovování mezd – kolektivní dohody o mzdách uzavírané na úrovni společnosti nebo vyšší úrovni se vztahují na dva ze tří pracovníků,

S.

vzhledem k tomu, že neformální setkání ministrů práce a sociálních věcí států EU, které se konalo v Berlíně dne 19. ledna 2007, dospělo k závěru, že „Evropa musí vynaložit větší a společné úsilí na podporu řádné práce. Řádnou prací se rozumí práva a spoluúčast zaměstnanců, spravedlivé mzdy, ochrana bezpečnosti a zdraví při práci a organizace práce s ohledem na potřeby rodiny. Dobré a spravedlivé pracovní podmínky a přiměřená sociální ochrana jsou nezbytné pro akceptování Evropské unie jejími občany“,

T.

vzhledem k tomu, že pojem „řádné práce“ by měl zásadním způsobem určovat směr další fáze evropské strategie zaměstnanosti,

1.

vyzývá Evropskou radu, aby na svém jarním zasedání v roce 2010 vydala jasné pokyny a přijala konkrétní opatření zaměřená na zachování důstojné práce, kvalitních pracovních příležitostí a vytváření dlouhodobě udržitelných pracovních příležitostí v rámci ambiciózní strategie EU 2020 s ohledem na dopad krize na ekonomický a sociální systém i na systém trhu práce;

2.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila úsilí vyvíjené Misí pro flexikuritu; vyzývá členské státy, aby prosazovaly vyváženější a spravedlivé využití zásad flexikurity, a poukazuje na to, že vzájemná výměna poznatků a osvědčených postupů a otevřená metoda koordinace jsou zásadními nástroji koordinace různých politických přístupů jednotlivých členských států; bere však na vědomí, že otevřenou metodu koordinace lze vylepšit a že je třeba posílit její řízení tak, aby byla zvýšena její efektivita;

3.

bere na vědomí širokou škálu pracovních tradic, smluvních forem a obchodních modelů, jež existují na trzích práce, a upozorňuje, že při této rozmanitosti musí být prioritou zachování evropského sociálního modelu a dosažených výsledků v oblasti pracovněprávních vztahů; doporučuje zaujmout v přípravě nových politik zaměstnanosti přístup zdola nahoru, který by podpořil dialog a zapojení politických a sociálních orgánů na všech úrovních;

4.

vyzývá Komisi a členské státy, aby uznaly a podpořily zvláštní postavení nezávislých svobodných povolání, představujících významný zdroj hospodářské obnovy, způsob přístupu na trh práce či alternativu k němu; bere na vědomí, že oblíbenost nezávislé pracovní činnosti narůstá především mezi mladými pracovníky, ženami a jako forma přechodu mezi prací a penzí; věří, že k nezávislým svobodným povoláním je třeba přistupovat jako k jedinečné podskupině mikropodniků a vyzývá k zavedení opatření, která sníží na minimální míru břemeno jejich regulatorní zátěže, podnítí a podpoří nezávislá svobodná povolání k zakládání a rozvoji podniků založených na této formě obživy. Je třeba přijmout zvláštní opatření na podporu celoživotního vzdělávání osob patřících do této skupiny;

5.

podtrhuje význam samostatně výdělečné činnosti drobných a malých podnikatelů a poukazuje na význam svobodných povolání a jejich zvláštností; zdůrazňuje, že pojem svobodného povolání se vztahuje pouze na příslušnost k určitému kvalifikovanému povolání, které lze nicméně vykonávat jako nezávislou činnost;

6.

domnívá se, že všichni pracující by bez ohledu na to, jaký je jejich statut zaměstnanosti, měli mít zaručený určitý soubor základních práv; doporučuje, aby se priority týkající se v určitých případech potřebné reformy pracovního práva zaměřily na: naléhavě nezbytné rozšíření ochrany pracovníků zaměstnaných atypickou formou; sloučení atypických smluv s cílem dosáhnout zjednodušení; udržitelnou tvorbu zaměstnání běžného typu; vyjasnění statutu závislé činnosti včetně preventivních opatření s ohledem na zdraví a bezpečnost atypických pracovníků; přijetí opatření proti neohlášené práci; podporu vytváření nových pracovních míst, včetně míst obsazovaných za podmínek atypických smluv, a zjednodušení přechodu mezi různými statuty zaměstnanosti a nezaměstnanosti prostřednictvím podpory opatření, jako jsou zvláštní zaměstnanecké dávky, celoživotní vzdělávání nebo rekvalifikace a vzdělávání v zaměstnání; vybízí k podniknutí kroků k vyjasnění statutu závislé činnosti a vyzývá Komisi, aby vytvořila jasné pokyny týkající se rozsahu pracovněprávních vztahů, jak to ve svých doporučeních z roku 2006 uvádí Mezinárodní organizace práce (ILO);

7.

vítá, že řada členských států zavedla ustanovení umožňující zaměstnancům s pečovatelskými povinnostmi uvést tyto své povinnosti v soulad se svými profesními závazky prostřednictvím pružnějších pracovních podmínek; vyzývá Komisi a členské státy, aby osoby vykonávající péči při zaměstnání aktivně podporovaly vytvářením pružných pracovních podmínek zahrnujících nárok na dovolenou, pružnou pracovní dobu, částečný úvazek a ujednání umožňující práci z domova, které by ve všech členských státech dovolily většímu množství osob vykonávajících péči zůstat v placeném zaměstnání nebo se do něj vrátit;

8.

bere na vědomí rozlišení mezi atypickými a velmi atypickými pracovněprávními vztahy, které zavedla Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek; domnívá se, že pro pečovatele, studenty a další osoby, které potřebují krátkodobé smlouvy a práci na částečný úvazek, představují různé formy atypických pracovněprávních vztahů důležité možnosti, jak například získat další zdroj příjmu; zdůrazňuje, že je důležité, aby pracovníci zaměstnaní na základě atypického pracovněprávního vztahu měli určitá minimální práva a byli chráněni před zneužíváním;

9.

vybízí členské státy, aby podporovaly přechod k uspokojujícím a kvalitním pracovním místům, vypracovaly ustanovení pracovního práva, jež účinně zajistí práva těch osob, které jsou zaměstnány v atypických formách pracovního poměru a poskytnou jim rovnoprávné podmínky s pracovníky zaměstnanými na plný úvazek na základě standardních typů smluv při zajištění maximální ochrany pracovníků;

10.

doporučuje, aby se na pracovníky s atypickými pracovními smlouvami vztahovala již platná nařízení EU, jež pokrývají kategorie pracovníků v EU, včetně „směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby“ (93/104/ES), „směrnice o agenturním zaměstnávání“ (2008/104/ES), „směrnice o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku (97/81/ES) a „směrnice Rady o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou“ (1999/70/ES);

11.

konstatuje, že nárůst podílu nestandardních či atypických smluv má výrazný genderový a mezigenerační rozměr, neboť ženy, starší a také mladší pracovníci jsou nepřiměřeně častěji zaměstnáni nestandardní formou; konstatuje, že v některých odvětvích probíhají prudké strukturální změny; vyzývá členské státy a Komisi, aby zkoumaly příčiny tohoto vývoje a v příslušných oblastech bojovaly proti této nerovnováze prostřednictvím vhodných a cílených opatření a především pak prostřednictvím usnadnění přechodu k zaměstnání na dobu neurčitou, i tím, že budou prosazovat opatření zaměřená na vytváření souladu pracovního, rodinného a soukromého života mužů a žen, aby se při tom zejména více zaměřily na sociální dialog se zástupci pracovníků uvnitř podniků a aby monitorovaly a zveřejňovaly výsledky těchto opatření; vyzývá dále Komisi a členské státy, aby dohlížely na to, že tyto zvláštní druhy smluv nebudou používány ke krytí neohlášené práce a že prostřednictvím výměny zkušeností podpoří cestu k účinnému začlenění mladých a nezaměstnaných lidí na trhu práce tak, že zaměstnancům i podnikům zajistí prostředí bezpečí a pružnosti, která zvýší jejich zaměstnatelnost a konkurenceschopnost;

12.

vyzývá členské státy k zajištění lepšího provádění směrnice 97/81/ES o částečném pracovním úvazku a směrnice 1999/70/ES o pracovních poměrech na dobu určitou, a to zejména s ohledem na základní zásadu nediskriminace; zdůrazňuje, že pro snadnější změnu zaměstnání je důležitá odborná příprava a celoživotní vzdělávání, a to zejména v případě pracovníků zaměstnaných na dobu určitou;

13.

zdůrazňuje, že přistoupení na atypické formy zaměstnání by mělo být věcí osobní volby a nikoli nutností v důsledku narůstajících překážek bránících ve vstupu na trh práce či nedostatku dostupných kvalitních pracovních míst; konstatuje, že především pro vícenásobně znevýhodněné pracovníky by mohly být určitou možností zejména atypické smlouvy přizpůsobené jejich individuální situaci a poskytované ze strany sociálních podniků pro pracovní integraci, protože představují první krok na cestě k získání zaměstnání;

14.

vítá přijetí směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání a vyzývá k jejímu urychlenému provedení;

15.

domnívá se, že u forem atypického zaměstnávání musí být ve smlouvě stanoveno právo zaměstnanců na vzdělávání a zdůrazňuje, že nestandardní formy práce mohou v případě, že nad nimi bude vykonáván náležitý dohled, a za předpokladu, že bude podporováno sociální zabezpečení, práva zaměstnanců a přechod ke stabilnímu, kontrolovanému zaměstnání, znamenat příležitost, ale musí být úzce spjaty s podporou pracovníků, kteří se nacházejí ve fázi přechodu od jednoho pracovního zařazení k jinému, prostřednictvím uplatňování cílené a aktivní politiky zaměstnanosti; vyjadřuje politování nad tím, že tento aspekt byl až doposud často zanedbáván;

16.

vybízí členské státy, aby rozvíjely aktivní a včasné intervenční politiky, které pracovníkům, a především pak ženám, vstupujícím znovu na trh práce poskytnou nárok na osobní podporu během doby nezbytně nutné k tomu, aby rozšířili svou odbornou přípravu a/nebo absolvovali rekvalifikační kurzy; nezaměstnané osoby by měly být podporovány prostřednictvím pevného systému sociálního zabezpečení a pomocí účinného systému aktivních politik, aby mohly urychleně znovu vstoupit na trh práce, i když jejich předchozí smlouvy byly atypické, vzhledem k důležitosti udržet populaci na trhu práce a podporovat přechod na důstojné, stabilní, kontrolované a kvalitní druhy zaměstnání; pokud pracovníci znovu vstupují na trh práce prostřednictvím atypických smluv, musí tyto smlouvy zaměstnancům zajistit řádné a bezpečné pracovní podmínky;

17.

vyzývá Komisi, aby za účasti sociálních partnerů prozkoumala a monitorovala různé typy nástrojů, které byly vyvinuty v rámci vnitrostátních aktivačních politik;

18.

vyzývá Unii a členské státy, aby za účasti sociálních partnerů účinně bojovaly proti nezákonnému zaměstnávání, a to především prostřednictvím prevence a odrazujících sankcí a věří, že také na úrovni Evropské unie definované strategie, které brání nezákonné práci, mohou napomoci při boji proti tomuto problému a při úsilí o snížení objemu nejisté práce, především pak atypických forem práce, zastává názor, že boj proti nezákonné práci by měla doprovázet opatření na vytvoření životaschopných a udržitelných alternativních způsobů zaměstnávání a na podporu získání přístupu na otevřený trh práce;

19.

zdůrazňuje, že je třeba vytvářet kvalitní. udržitelná a jistá pracovní místa, v případě potřeby po absolvování odborné přípravy zaměřené na získání stabilního zaměstnání na plný úvazek, včetně „zelených“ pracovních míst a „bílých“pracovních míst v sektoru zdravotnictví, a zajistit sociální soudržnost;

20.

zdůrazňuje, že všechny formy atypického zaměstnávání nevedou nutně k nestálé, nejisté, příležitostné práci, která s sebou nese nižší stupeň ochrany sociálního zabezpečení, nižší mzdy a omezený přístup k další odborné přípravě a celoživotnímu učení; upozorňuje však, že tyto formy nejistého zaměstnání jsou často spojeny s atypickými smluvními ujednáními;

21.

upozorňuje, že vysokou míru nezaměstnanosti a segmentaci trhu práce je nutno překonat zrovnoprávněním všech pracovníků a investováním do vytváření pracovních míst, získávání dovedností a celoživotního vzdělávání; vyzývá proto členské státy, aby postupně odstranily všechny formy zaměstnávání za nejistých podmínek;

22.

upozorňuje, že postupné odstranění zaměstnávání za nejistých podmínek vyžaduje od členských států silnou politickou vůli, aby prostřednictvím svých politik trhu práce vytvářely potřebné „opěrné body“ umožňující přechod od zaměstnávání za nejistých podmínek k pravidelnému a stálému zaměstnání s většími zaměstnaneckými právy a vyšším stupněm sociální ochrany;

23.

zdůrazňuje, že Evropská unie si jako svůj cíl stanovila umožnit lidem sladit pracovní a soukromý život; kritizuje však skutečnost, že Komise a členské státy nedokázaly vyvinout žádnou smysluplnou a efektivní činnost, která by toto předsevzetí prakticky uskutečnila v praxi;

24.

upozorňuje, že lepšího souladu pracovního a soukromého života lze nejlépe dosáhnout aktualizováním modelu standardního zaměstnání: jako obecná norma smlouva na dobu neurčitou s kratší prací na plný úvazek a zavedení norem pro práci na částečný úvazek tak, že osobám, které si přejí pracovat na částečný úvazek, by byla nabízena pouze opodstatněná a sociálně chráněná práce na částečný úvazek (15-25 hodin týdně); zdůrazňuje, že pokud jde o hodinovou mzdu, nárok na vzdělávání a celoživotní učení, příležitosti profesního postupu a sociální ochranu, je třeba klást práci na plný a částečný úvazek na stejnou úroveň;

25.

domnívá se, že s ohledem na probíhající krizi je nezbytné aktualizovat vnímání „flexikurity“ na evropské úrovni, tak aby pomohla zvýšit jak produktivitu, tak i kvalitu pracovních míst zaručením jistoty a ochranou pracovních míst a práv zaměstnanců, a poskytnutím speciální podpory osobám znevýhodněným na trhu práce, přičemž podnikům poskytne organizační pružnost nutnou k vytváření nebo snižování pracovních míst v závislosti na měnících se potřebách trhu; zastává názor, že spravedlivé a vyvážené provádění zásad flexikurity může přispět k tomu, aby trhy práce posílily pro strukturní změny; domnívá se, že požadavky na flexibilitu a jistotu a aktivní politiky trhu práce se vzájemně nevylučují a mohou se navzájem posilovat, pokud jsou definovány na základě řádného srovnání hledisek sociálních partnerů, vlád a evropských orgánů spolu se vzájemným učením a výměnou osvědčených postupů; domnívá se dále, že tyto požadavky nebyly ve výsledcích evropského růstu zaměstnanosti v posledních letech v dostatečné míře zohledňovány;

26.

zdůrazňuje, že se vyskytuje stále rostoucí problém s osobami samostatně výdělečně činnými bez příslušného oprávnění, jež jsou zaměstnavateli často nuceny pracovat za obtížných podmínek; zaměstnavatelům, jež využívají práci „neoprávněně“ samostatně výdělečně činných osob, mají být rovněž ukládány sankce;

27.

domnívá se, že flexikurita nemůže dobře fungovat bez silné sociální ochrany a podpory pracovníků znovu vstupujících na trh práce, neboť se jedná o prvky, které mají zásadní úlohu v době přecházení z procesu vzdělávání do zaměstnání, z jednoho pracovního místa na druhé a ze zaměstnání do penze;

28.

vyzývá Komisi, aby pokračovala ve snaze o vyvážené provádění politik „flexikurity“ a aby i nadále analyzovala, jaké kroky byly dosud v jednotlivých členských státech přijaty ke kontrole toho, zda opatření v zájmu pružnosti byla dostatečně doplněna opatřeními v zájmu bezpečnosti zaměstnanců, a aby podporovala členské státy a sociální partnery při uplatňování zásad flexikurity, aby byly tyto zásady koncipovány s ohledem na acquis communautaire v sociální oblasti na evropské úrovni a podle charakteristik jednotlivých trhů práce, různých tradic v oblasti pracovní politiky a kolektivních smluv a struktury systémů sociálního zabezpečení, a poznamenává, že vzájemné učení, výměna osvědčených postupů a otevřená metoda koordinace jsou základními nástroji pro koordinování různých strategických přístupů členských států;

29.

věří, že zejména v souvislosti se současnou ekonomickou situací, je pokrok v provádění flexikurity ve členských státech ještě nezbytnější a že sociální partneři mohou reformy pracovního práva a trhu práce jedině podpořit, bude-li jejich cílem účinné zmenšování rozdílů v přístupech mezi různými typy smluv; zdůrazňuje, že uplatňování zásady flexikurity vyžaduje odpovídající sociální ochranu zajišťující lidem dobré životní podmínky a rozvoj, spolu se zvláštní podporou uchazečů o zaměstnání a stabilními pracovně právními předpisy pro všechny druhy zaměstnání založenými na jasném institucionální rámci, a musí je doprovázet mechanismy, které zajistí zvýšenou ochranu před příliš tvrdými dopady;

30.

zdůrazňuje, že poptávka po vysoké flexibilitě v pracovním životě by nikdy neměla dospět do stadia, jsou nadměrně omezeny životní příležitosti a možnosti vlastního rozvoje a kdy je výrazně obtížnější založit a zaopatřit rodinu, pečovat o příbuzné a účastnit se života společnosti;

31.

zdůrazňuje, že ochrana je významným aspektem flexikurity, která musí umožňovat poskytování podpory při hledání zaměstnání pracovníkům v situacích přechodu a zajištění důstojných životních podmínek; součástí podpory musí být odpovídající opatření pro jejich odbornou přípravu, aby se lidé mohli přizpůsobit daným podmínkám na trhu práce;

32.

domnívá se, že společnosti trhu práce vzhledem k současné hospodářské krizi nedůvěřují, protože se obávají přetrvávajícího nepoměru mezi svými potřebami a schopnostmi, které nabízejí uchazeči o zaměstnání, a postrádají přístup k úvěrům, který by jim umožnil přijímat zaměstnance a investovat, a proto neinvestují dostatečně do trhu práce, a v této souvislosti zdůrazňuje, že v kontextu současné hospodářské krize potřebuje evropský výrobní systém dlouhodobou vizi; vytvoření příznivého prostředí pro obchod, odpovídající finanční zdroje a poskytnutí dobrých pracovních podmínek; zvyšování právní jistoty a transparentnosti ve prospěch zaměstnavatelů i zaměstnanců s ohledem na působnost, rozsah a vymáhání pracovního práva;

33.

zdůrazňuje důležitost předcházení, odhalování a trestání nezákonného zaměstnávání; vyzývá Komisi, aby vypracovala soubor konkrétních iniciativ, jejichž součástí budou pravidla specificky zaměřená na řešení problému tzv. schránkových společností, ustanovení o společné a dílčí odpovědnosti v subdodavatelských řetězcích a vytvoření agentury EU pro předcházení a odhalování nezákonného zaměstnávání;

34.

domnívá se, že kvůli hospodářské a finanční krizi podniky v některých členských státech nejsou schopny najít na trhu práce takové formy smluv, které by jim co nejlépe vyhovovaly z hlediska pružnosti potřebné k tomu, aby mohly reagovat na nepředvídatelnou fluktuaci poptávky trhu, omezení nákladů a ochranu bezpečnosti zaměstnanců;

35.

v souvislosti s moderní organizací práce vyzývá k vytvoření pružných a bezpečných smluvních ujednání, která zajistí rovné zacházení; je pevně přesvědčen, že pracovní smlouvy na dobu neurčitou by měly i nadále být hlavní formou zaměstnání a domnívá se, že v souvislosti s moderní organizací práce je vhodné předpokládat smlouvy pružné s ohledem na charakter výkonu práce a smlouvy jisté z hlediska ochrany a práv; je si přitom vědom toho, že úprava právního rámce pro uzavírání smluv na dobu neurčitou zohledňující pojem flexikurity v systému vnitrostátního pracovního práva má rozhodující význam pro její přijetí u podniků a zaměstnanců;

36.

důrazně odsuzuje nahrazování řádného zaměstnaneckého poměru atypickými smlouvami, což vede k horším a méně jistým pracovním podmínkám než u řádného zaměstnaneckého poměru a na které doplácí široká veřejnost, zaměstnanci i konkurence; zdůrazňuje, že taková škodlivá praxe porušuje evropský sociální model a může vést k jeho destabilizaci, a vyzývá členské státy a Komisi, aby proti této škodlivé praxi dlouhodobě postupovaly všemi dostupnými prostředky, například zavedením přísnějších postihů;

37.

při zohlednění různých tradic v členských státech je pevně přesvědčen, že jakákoli forma zaměstnaneckého poměru by měla být vázána souborem práv, mezi něž patří: právo na životní minimum, zrušení rozdílů mezi muži a ženami a zrušení národnostních rozdílů v odměňování; právo na odpovídající sociální zabezpečení; nediskriminace a právo na rovné zacházení při hledání zaměstnání a v zaměstnání, při odborné přípravě a rozvoji kariéry; ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků a opatření týkající se pracovní doby a přestávek, nárok na starobní důchod, svoboda sdružování a zastoupení, právo na kolektivní vyjednávání a kolektivní akce, právo na odbornou přípravu a rozvoj kariéry a ochrana v případě ztráty zaměstnání;

38.

vyzývá EU a členské státy, aby zintenzivnily své úsilí a více investovaly do dovedností a odborné přípravy na podporu stabilní a udržitelné úrovně zaměstnanosti; vyzývá proto členské státy, aby investovaly do lidí prostřednictvím intenzivního provádění a financování strategií na podporu celoživotního učení přizpůsobeného požadavkům trhu a uznávání neformálních dovedností a schopností při zachování celoživotního přístupu; vyzývá rovněž členské státy, aby na vnitrostátní, regionální a místní úrovni zaváděly opatření, která zaručí, že všichni mladí lidé vycházející ze škol budou mít možnost získat pracovní místo, vyšší vzdělání nebo nastoupit odbornou přípravu;

39.

vyzývá členské státy k provádění takových politik, které umožňují všem lidem, včetně nejslabších a nejvíce znevýhodněných osob, mít skutečný přístup na trh práce a lépe sladit pružnou práci a soukromý a rodinný život tím, že zajistí rozšířený přístup k rovným příležitostem a všechny služby potřebné k tomuto účelu, například aby za tím účelem podporovaly opatření, jako jsou mateřské, otcovské a rodičovské dovolené, pružná pracovní doba a finančně dostupná a přístupná zařízení pro péči o děti

40.

vyzývá členské státy, aby vytvořily politiky zaměřené na tvorbu nových pracovních příležitostí; je si vědom odpovědnosti a rizik, jež nesou ti, kdo taková pracovní místa vytvářejí, včetně pracovních míst obsazovaných na základě atypických smluv;

41.

vyzývá členské státy, aby přijaly opatření umožňující návrat do profesního života po rodičovské dovolené, v případě potřeby po absolvování odborné přípravy, jejímž cílem je opětovné získání potřebné úrovně kvalifikace;

42.

rozhodně doporučuje, aby součástí iniciativy EU v oblasti zaměstnanosti byl včasný zásah na podporu nezaměstnaných v době, kdy dochází k reálné ztrátě pracovních míst, v neposlední řadě proto, aby se snížilo riziko, že lidé budou vyloučeni z trhu práce a že dojde ke ztrátě lidského kapitálu, který představují;

43.

vyzývá členské státy, aby posílily podpůrné plány, zejména pro osoby s nízkou kvalifikací a osoby s postižením, formou individuálně zaměřených přístupů, individuálního poradenství, intenzivní odborné přípravy a rekvalifikace pracovníků, dotovaných pracovních míst a dotací na zahájení samostatně výdělečné činnosti a podnikání; zároveň však zdůrazňuje, že podmínky těchto dotací musí být stanoveny tak, aby bylo vyloučeno ohrožení pravidelných pracovních míst;

44.

vyzývá Komisi a členské státy, aby odbouraly administrativní zátěž, která neslouží ochraně zájmů zaměstnanců, s cílem zlepšit podnikatelské prostředí, zejména pro malé a střední podniky, avšak zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby tyto změny neměly dopady na bezpečnost a zdraví zaměstnanců; zdůrazňuje, že MSP jsou vzhledem ke svému počtu na vnitřním trhu hlavním aktérem v boji proti nezaměstnanosti v EU; zdůrazňuje, že je důležité zvážit vytvoření politik zaměstnanosti, které by se týkaly konkrétních požadavků MSP a území, v němž mají sídlo;

45.

vyzývá členské státy k podávání zpráv o aktuálním stavu úvah a provádění konceptu flexikurity;

46.

vyjadřuje politování nad úzkým přístupem Rady a Komise k otázce flexikurity; vyzývá Komisi a Radu, aby přijaly za vlastní agendu „řádné práce“ a učinily ji součástí příští generace integrovaných hlavních směrů a evropské strategie zaměstnanosti: podporu jistoty pracovních míst a zaměstnanosti pracovníků, na právech založený přístup k aktivním politikám trhu práce a celoživotnímu učení, komplexní ochranu zdraví a bezpečnosti v práci, všeobecná a rovná sociální a pracovní práva pro každého, rovnováhu mezi životem a prací a sladění pracovního a mimopracovního života, zlepšení kvality zaměstnání a dobré pracovní podmínky;

47.

vyzývá členské státy, aby umožnily propouštění pracovníků čistě z ekonomických důvodů až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti přizpůsobení a odborné přípravy pracovníků;

48.

věří, že formální uznání úlohy sociálních partnerů v nové Smlouvě je pokrokem, neboť uznává jejich autonomii a znovu potvrzuje jejich významnou úlohu při prosazování sociálního dialogu, a vyzdvihuje v této souvislosti zvláštní význam odvětvového sociálního dialogu, v němž je v současnosti zastoupeno 40 odvětví;

49.

je však znepokojen dopadem nedávného rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Laval, Rüffert, Viking a Lucembursko na svobodu sdružování a svobodu prosazování lepších pracovních podmínek;

50.

je toho názoru, že uznání trojstranné sociální vrcholné schůzky pro růst a zaměstnanost jako institucionálního subjektu přispívá k účasti sociálních partnerů na hospodářských politikách EU;

51.

je přesvědčen, že přínos evropských a vnitrostátních sociálních partnerů a organizací občanské společnosti k dosažení strategie EU 2020 je obzvláště důležitý při plnění cílů v oblasti zaměstnanosti a aktualizace a provádění plánu flexikurity;

52.

vyzývá Komisi a vlády členských států, aby přijali odpovědnost za situaci „nestandardních zaměstnanců“ (zaměstnanci s atypickou nebo velmi atypickou smlouvou) a aby přiměřeně vyvážili jejich práva a požadavky na sociální ochranu se „standardními zaměstnanci“;

53.

vyzývá sociální partnery na evropské i vnitrostátní úrovni k podpoře investic do strategií na podporu celoživotního učení reagujícího na požadavky trhu a oceňuje „Akční rámec pro rozvoj celoživotního učení, kompetencí a kvalifikací“ (Framework of actions for the lifelong learning development of competencies and qualifications), který se sociálním partnerům již podařilo dojednat;

54.

domnívá se, že lidé, jichž se týkají opatření na jejich zapojení do pracovního trhu nebo opatření, která je mají připravit na jejich (opětovný) vstup na trh práce, a stejně tak i organizace občanské společnosti, které jim tyto služby poskytují nebo je zastupují, by měli být součástí vytváření, provádění a uskutečňování politik, které se jich bezprostředně dotýkají;

55.

konstatuje, že míra účasti sociálních partnerů a organizací občanské společnosti na rozhodovacím procesu a provádění se v jednotlivých členských státech výrazně liší, ale obecný trend směřuje k využívání širší škály nástrojů za účelem plnění cílů politik; věří, že kvalita sociálního a institucionálního uznání, které se dostává sociálním partnerům, by měla být dále posílena na vnitrostátní úrovni a nabýt zásadnějšího významu, protože je významným činitelem ovlivňujícím kvalitu jejich přínosu; zdůrazňuje však zejména, že kvalita sociálního dialogu je v jednotlivých zemích a odvětvích velmi různá, a naléhavě vyzývá sociální partnery, aby rozvíjeli skutečné „sociální partnerství“ na všech úrovních;

56.

je přesvědčen, že kolektivní vyjednávání se ukázalo být účinným nástrojem k udržení zaměstnanosti a umožnilo zaměstnavatelům a zaměstnancům nalézt účinná řešení za stavu ekonomické recese; konstatuje v této souvislosti, že silný konsenzus sociálních partnerů je velmi důležitý ve vnitrostátních systémech, ve kterých se ochrana pracovního práva nachází na velmi nízké úrovni;

57.

je přesvědčen, že úspěšný sociální dialog na pracovišti je do značné míry určován tím, jaké možnosti mají zástupci zaměstnanců, pokud jde o poskytování kvalitních informací, pravidelná školení a dostatek času;

58.

je přesvědčen, že vlády hrají rozhodující úlohu při vytváření podmínek pro komplexní a účinné kolektivní vyjednávání a při využití třístranných struktur za účelem institucionálně zakotveného, podstatného a rovnoprávného zapojení sociálních partnerů do formování veřejné politiky, v souladu s vnitrostátními postupy a tradicemi;

59.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Výboru pro sociální ochranu, evropskému Výboru pro zaměstnanost a vládám a parlamentům členských států a kandidátských zemí.