Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Energetika a změna klimatu jako nedílná součást obnovené Lisabonské strategie

Dne 17. června 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Energetika a změna klimatu jako nedílná součást obnovené Lisabonské strategie.

Předsednictvo Výboru pověřilo specializovanou sekci Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost (Středisko pro sledování Lisabonské strategie) přípravou podkladů Výboru na toto téma.

Vzhledem k povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval paní Sirkeinen hlavní zpravodajkou na 457. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 4. a 5. listopadu 2009 (jednání dne 4. listopadu 2009), a přijal následující stanovisko 164 hlasy pro, 6 hlasů bylo proti a 12 členů se zdrželo hlasování.

1.1 Dvěma největšími výzvami tohoto století jsou změna klimatu a bezpečnost zásobování energií. Skladba spotřeby a výroby se musí změnit směrem ke snížení emisí skleníkových plynů a spotřeby energie. Některé druhy výroby skončí a jiné se rozvinou a budou růst. Stávající pracovní místa zaniknou a budou vytvořena nová. Budou zapotřebí podpůrná opatření. Změní se to, jaké dovednosti a znalosti budou potřeba. Budou se muset realizovat obrovské investice a výzkum.

1.2 Je nezbytné a naléhavé, aby se konečně přešlo od politických prohlášení k praktickým opatřením, nebude to však lehké. Naši političtí vůdci musí vysvětlit občanům tyto výzvy a jejich důsledky a pečlivě naplánovat nezbytná opatření. Bez podpory občanů a občanské společnosti k těmto změnám nedojde. Mnoho otázek týkajících se důsledků politických rozhodnutí na úrovni EU zůstává otevřených a vyžaduje další zkoumání a informace ze strany Komise.

1.3 Konkrétní kroky směrem k nízkouhlíkovému hospodářství se nesmí odkládat kvůli současnému hospodářskému poklesu, ať je jakkoliv závažný. Tato krize může a měla by být považována i za příležitost začít znovu s jiným přístupem k dosahování růstu. EHSV zdůrazňuje zejména význam mezinárodní dohody v Kodani.

1.4 Obnovená Lisabonská strategie musí obsahovat akční plán na dosažení nízkouhlíkového hospodářství. Musí toho být dosaženo při respektování tří pilířů udržitelného rozvoje – hospodářského, environmentálního a sociálního – a se stálým ohledem na celkový cíl konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti. Konkurenceschopný hospodářský rámec je předpokladem pro dosažení cílů týkajících se klimatu a energetiky a správný přístup k politikám v těchto oblastech může podpořit růst a vytváření pracovních míst.

1.5 Klíčovými oblastmi činnosti jsou rozvoj technologie a investice, informovanost a způsob chování, společenská a vzdělávací hlediska a mezinárodní rozměr. Dosažení skutečných a trvalých výsledků bude vyžadovat čas i zdroje.

2.1 Energetická politika EU má tři souběžné cíle: bezpečnost dodávek, konkurenceschopnost a ochrana životního prostředí včetně zmírňování změny klimatu. Bude-li to nezbytné, by měla bezpečnost dodávek dostat absolutní přednost. Nedostatek energie včetně výroby elektřiny je stále více reálnou hrozbou, zejména na začátku hospodářské obnovy.

2.2 Dopady výroby energie na životní prostředí a klima a její rozsáhlé využití jsou předmětem regulace EU. EU schválila nové maximální hodnoty v systému obchodování s emisemi skleníkových plynů, jež zahrnují výrobu energie, energeticky náročná průmyslová odvětví a leteckou dopravu. Praktické dopady těchto návrhů stále nejsou známy navzdory souhrnným posouzením dopadu.

2.3 Účinnost a úspory ve všech sektorech využívajících energii a také při její výrobě jsou rozhodujícím základním kamenem, který má velký potenciál pro zabezpečení dodávek energie a nižší emise. EU k tomu používá několik politik a připravují se další opatření politiky. Praktická opatření v členských státech jsou však stále nedostatečná.

2.4 Zdroje a cesty evropského zásobování energií se musí diverzifikovat a skladba zdrojů energie musí být zaměřena na nízkouhlíkové alternativy s nízkými emisemi, jako je energie z obnovitelných zdrojů a jaderná energie, aby byly splněny požadavky týkající se životního prostředí a klimatu. Členské státy kontrolují optimalizaci a rozhodnutí v souvislosti se skladbou zdrojů energie, avšak politiky EU týkající se obnovitelných zdrojů a právní předpisy v oblasti životního prostředí a klimatu řídí jejich volby.

2.5 Evropa musí vystupovat důrazněji v mezinárodních vztazích a na mezinárodních trzích týkajících se energetiky. Problémy se zásobováním plynem, se kterými jsme se setkali v roce 2009, možná konečně povedou k dlouho opožděnému rozhodnutí jednat společně.

2.6 Balíček opatření v oblasti energetiky a klimatu z roku 2008 obsahuje opatření ve všech sektorech, aby bylo do roku 2020 dosaženo dobře známých cílů 20-20-20. Hlavní cíl snížení emisí skleníkových plynů má být zvýšen na 30 % v rámci dostatečně ambiciózní a komplexní mezinárodní dohody.

2.7 Členské státy mají zavést do praxe značnou část opatření ke snížení emisí. Mnoho podrobností právní úpravy, zejména pokud jde o systém obchodování s emisemi skleníkových plynů a problém s „přesouváním zdrojů emisí CO2“, musí být i nadále rozhodnuty na úrovni EU.

2.8 Jak bude celý systém fungovat v praxi stále není známé. Mezi velmi důležité otázky patří například cena oxidu uhličitého, růst cen energií v důsledku politiky zaměřené na obnovitelné zdroje energie a výdaje domácností v souvislosti s činností v odvětvích nespadajících do ETS. Jsou zapotřebí další studie a informace ze strany Komise.

2.9 Jednání o mezinárodní dohodě týkající se klimatu vyvrcholí v Kodani v prosinci 2009. EHSV předložil své názory na toto téma v samostatném stanovisku. Evropská rada se dohodla na hlavních směrech přípravy na zasedání v Kodani včetně přípravy rozdělení zátěže mezi členské státy, jež má podpořit ty nejchudší země.

3. Otázky, kterými by se měla zabývat obnovená Lisabonská strategie, pokud jde o energetiku a politiky týkající se klimatu

3.1 Nízkouhlíkové hospodářství předpokládá velké průmyslové změny. Musí dojít ke snížení emisí a využití energie a přírodních zdrojů musí být odděleno od hospodářského růstu. Musí se změnit skladba spotřeby a výroby. Některé druhy výroby skončí a jiné se rozvinou a budou růst, určitá pracovní místa zaniknou a budou vytvořena nová. Změní se to, jaké dovednosti a znalosti budou potřeba. Bude zapotřebí obrovských investic i nezbytných sociálních podpůrných opatření.

3.2 Naši političtí vůdci tohoto musí dosáhnout; zároveň musí vysvětlit důsledky pro náš každodenní život. Vlády musí jasně určit, co je třeba udělat, např. kolik fosilní energie se má nahradit a čím, či kolik energie má každý z nás uspořit. Bez podpory občanů a činů občanské společnosti k těmto změnám nedojde. Občanská společnost má ústřední úlohu.

3.3 Opatření, jejichž úkolem je bojovat proti změně klimatu a zabezpečit zásobování Evropy energií, se nesmí odkládat kvůli současnému hospodářskému poklesu. Politiky zaměřené na zmírnění hospodářských krizí by měly podporovat cíle nízkouhlíkové ekonomiky a naopak. Tato krize může a měla by být považována i za příležitost začít znovu s jiným přístupem k dosahování růstu.

3.4 Většina politik a právní úpravy v otázkách energetiky a klimatu v několika příštích letech jsou již zavedeny do praxe; jedinou významnou výjimkou je mezinárodní dohoda. Mnohé musí být učiněno na vnitrostátní úrovni a doposud nevíme, jak toto všechno bude působit. Nyní je však třeba se vyvarovat změn cílů nebo právní úpravy, aby bylo všem subjektům umožněno připravit a provést svá opatření s co největší mírou předvídavosti a jistoty. V současnosti je třeba zaměřit úsilí na praktické provádění opatření.

3.5 Do obnovené Lisabonské strategie musí být začleněn akční plán na dosažení nízkouhlíkového hospodářství. Musí toho být dosaženo při respektování tří pilířů udržitelného rozvoje – hospodářského, environmentálního a sociálního – a se stálým ohledem na celkový cíl konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti.

3.6 Do strukturálních politik, které budou zahrnuty do integrovaných hlavních směrů, doporučení jednotlivým zemím i národních plánů reforem, by měla být začleněna vhodná opatření. Ta by měla být důkladně naplánována a posouzena, aby přinesla hospodárné, skutečné výsledky. Komise by měla intenzivněji monitorovat provádění. Kromě HDP musí být využity další ukazatele, které by sledovaly pokrok směrem k udržitelnosti.

3.7 Změnu pohání jednak rozvoj technologie a jednak změna v postojích a chování. Oba tyto hybatele potřebují čas, aby poskytly skutečné a trvalé výsledky. Dalšími významnými otázkami jsou investice, sociální a vzdělávací hlediska a mezinárodní rozměr.

3.8 Technologická konkurence je celosvětově silná. Spojené státy americké přidělily značné prostředky na výzkum a vývoj technologií na zmírnění změny klimatu. Stejný trend je znatelný v ostatních rozvinutých ekonomikách a ve stále větší míře i ve velkých, rychle se rozvíjejících ekonomikách.

3.9 Evropa musí být schopna dát konkrétní podobu svému potenciálu předního iniciátora „čistých“ technologií v oblasti energetiky a změny klimatu. Jde o velmi naléhavý a náročný úkol, protože například Japonsko je daleko dál, pokud jde o hybridní a elektrické automobily, a Čína by mohla Evropu již brzy předběhnout v oblasti větrných technologií a USA v oblasti fotovoltaiky. Nelze očekávat, že cena oxidu uhličitého sama o sobě poskytne dostatečný podnět pro technologickou změnu.

3.10 Komise předložila několik iniciativ na zlepšení čistých/obnovitelných technologií a technologií týkajících se klimatu. Na tyto účely by se mělo z evropského rozpočtu přidělovat více prostředků.

3.11 Nejúčinnější technologie vzniknou pouze na základě různorodosti a zdravé hospodářské soutěže mezi různými přístupy, inovacemi a metodami. To znamená, že žádná užitečná technologie, jako např. čtvrtá generace energie z jaderného štěpení a jaderné syntézy, by neměla být příliš brzy vyloučena, ale naopak by se měla neustále dále rozvíjet.

3.12 Značný potenciál vývoje a rozmístění informačních a telekomunikačních technologií by měl být využit.

3.13 Technologie pro využívání obnovitelné energie, které mají stále ještě daleko k hospodářské životaschopnosti, by neměly být prosazovány na trhu příliš brzy za cenu vysokých subvencí (nebo umělých nákupních cen). Tyto peníze by místo toho měly být tak dlouho věnovány na výzkum a vývoj udržitelných technologií zabraňujících emisím CO2, až se přiblíží hospodářské životaschopnosti.

3.14 Podíl EU na financování výzkumu a vývoje a inovací je ve srovnání se zdroji členských států malý. Úsilí, které tyto státy v současné době vyvíjejí, je velmi rozdílné. Je velmi důležité, aby zvýšily prostředky (a to i z příjmů z dražeb ETS) určené pro výzkum a vývoj, zejména čistých technologií, a aby bylo kritické množství a kvalita světové úrovně hledány pomocí účinné spolupráce. Tato opatření musí být skutečně začleněna do hlavních směrů a národních akčních plánů reformované Lisabonské strategie.

3.15 Nové technologie a inovace se začínají používat pouze díky investicím, které probíhají v domácnostech, podnicích a ve veřejném sektoru. Investice jsou nezbytné pro hospodářský rozvoj a zaměstnanost i pro dosažení cílů týkajících se klimatu a energetiky.

3.16 Je nezbytné a naléhavé rozsáhle investovat do výroby energie a dopravní infrastruktury. V následujících deseti letech je např. potřeba investovat přibližně 1 000 mld. EUR kvůli nahrazení dosluhující kapacity, i kdyby nedošlo k růstu poptávky. Dopravní sítě, zejména přeshraniční a napojující elektřinu z obnovitelných zdrojů do rozvodné sítě, vyžadují podstatnou modernizaci. Zastavení investic v období recese a jeho případné dlouhodobé dopady vzbuzují vážné obavy.

3.17 Investice potřebují určité rámcové podmínky. Mezi ně patří zdravé ekonomické prostředí, poptávka na trhu a přístup k trhům. Regulační rámec musí být stálý a předvídatelný a musí se vyhýbat velkému administrativnímu a finančnímu zatížení podniků. Do rozvoje technologie a absorpce nových technologií mohou investovat pouze ziskové podniky.

3.18 Konkurenční ekonomické prostředí je tedy nezbytným předpokladem pro dosažení cílů týkajících se klimatu a energetiky. Bude-li použit správný politický přístup, mohou politiky týkající se energetiky a klimatu vytvářet růst a zaměstnanost.

3.19 Finanční zdroje budou omezeny v důsledku střetu potřeby výzkumu a vývoje a nutnosti investic v EU s potřebou financovat zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně v rozvojových zemích. Členské státy budou mít k dispozici výnosy z dražby emisních povolenek, ty však nemohou pokrýt všechny důležité potřeby. Ti, kdo činí rozhodnutí, se musí mít na pozoru, aby nezvyšovali zatížení podniků, a neohrožovali tak jejich investice do nových technologií.

3.20 Pokud mají lidé jednat a změnit své chování, musí vědět, co je ve hře a co je nutno změnit. Musí být posíleno povědomí o tom, co mohou udělat lidé sami, a musí být zajištěna odpovídající osvěta. Je to úkol jak pro vlády, tak pro organizace občanské společnosti. Užitečným nástrojem by mohl být seznam osvědčených postupů, jenž by poskytla Komise.

3.21 Je velmi pozitivní, že spotřeba energie a emise skleníkových plynů jsou nyní v popředí marketingu a rad pro spotřebitele, je však nutné odsoudit skutečnost, že se poskytují i zavádějící informace. Příslušné subjekty to musí změnit.

3.22 EU ve svých politikách týkajících se klimatu zcela správně do značné míry spoléhá na tržní nástroje. Cenové signály by měly změnit způsob chování občanů i podniků. Samo o sobě to však nezaručí dosažení plného potenciálu změn. V některých případech, například v odvětví stavebnictví, je nutná regulace, v jiných případech je třeba pozitivní podpora.

3.23 Lepší energetická účinnost obvykle vede k finančním úsporám. Pobídky jsou nezbytné obzvláště tam, kde je doba návratnosti poměrně dlouhá, nebo pokud osoba, jež nese náklady, z toho nemá žádné výhody. Výbor již dříve Komisi navrhl prostudovat proveditelnost odvětvových cílů, pokud jde o energetickou účinnost, zejména v odvětvích, jež mají dopad na vnitřní trh.

3.24 Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, EU aplikuje povinná společná pravidla týkající se veřejné podpory.

3.25 Trendy spotřeby se časem změní a s nimi se změní výroba. Podle studie, kterou společně provedly EKOS a SDA (1), je čistý účinek opatření ke snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 na zaměstnanost lehce pozitivní; tento výhled a přístup však někteří považují za příliš optimistický (2). Ze studie vyplývá, že však dojde ke značným změnám ve struktuře pracovních míst a požadavcích na dovednosti. Změny budou větší uvnitř odvětví než mezi nimi. Například se očekává, že dojde k přesunu pracovních míst z výroby elektřiny k činnostem souvisejícím s energetickou účinností, nebo z odvětví silniční dopravy do železniční a vnitrozemské vodní dopravy.

3.26 Vzdělávání a odborná příprava jsou velmi žádány, aby se podnikům, službám veřejného sektoru a pracovní síle umožnilo vyrovnat se se změnami. Vzdělávání a odborná příprava, včetně celoživotního učení, byly hlavním tématem předchozího stanoviska EHSV ke změně klimatu a Lisabonské strategii.

3.27 Komise nedávno předložila návrhy na zlepšení předpovědí o potřebách dovedností, což je nezbytné pro umožnění včasné reakce ze strany sektoru vzdělávání a odborné přípravy. Lepší předvídání, zlepšené vyrovnání nabídky dovedností s poptávkou po nich a posílení opatření, pokud jde o celoživotní učení, jsou přirozenou součástí obnovené Lisabonské strategie.

3.28 Protože téměř všichni na trhu práce budou změnami ovlivněni, musí být vzdělávání dostupné všem, aby se mohli přizpůsobit změněným požadavkům. Pro ty, kdo mohou i přesto stát před problémy, musí členské státy udržovat komplexní síť sociálního zabezpečení.

3.29 Na lidi také dopadne měnící se struktura nákladů v důsledku politik v oblasti energetiky a klimatu. Zvlášť podrobně je nutné sledovat dopady měnících se cen energie. Ceny energie výrazně kolísají z různých důvodů a jedním z cílů energetické politiky EU je toto kolísání co nejvíce potlačit.

3.30 Politiky v oblasti životního prostředí a zejména v oblasti klimatu ženou ceny energie vzhůru s cílem snížit spotřebu energie. Záporem přístupu takové politiky je to, že to sráží konkurenceschopnost evropského průmyslu a vytváří nebezpečí vzniku energetické chudoby občanů. Reagovat na vyšší ceny snížením spotřeby energie obvykle vyžaduje investice do nového zařízení, což může nějakou dobu trvat. Je nutné dospět k velmi vyrovnanému přístupu k cenám energie a přihlédnout k těmto časovým rozpětím, aby bylo dosaženo dobrých, udržitelných výsledků a nevytvářely se hospodářské a sociální problémy.

3.31 Opatření ke zmírnění změny klimatu pouze v Evropě nebudou mít téměř žádný účinek, protože podíl Evropy na emisích skleníkových plynů je 14 % z celosvětového množství emisí a tento podíl se snižuje. Nebudou-li všechny ostatní velké ekonomiky jednat, emise nebudou potlačeny v souladu s limitem oteplování ve výši 2 °C a Evropa ztratí svoji konkurenceschopnost, a ohrozí tak dobré životní podmínky svých občanů. Proto je dohoda v Kodani velmi důležitá a EU si musí udržet své vedoucí postavení.

3.32 Cílem v Kodani musí být, jak uvádí sama Komise „dostatečně ambiciózní a komplexní mezinárodní dohoda, která by zahrnovala srovnatelná snížení v dalších rozvinutých zemích a vhodná opatření v rozvojových zemích“. Důležitou součástí je systém mezinárodního obchodu či alespoň kompatibilní systémy, jimiž by se zajistilo jak účinné snížení emisí, tak i konkurenční prostředí.

3.33 Je zřejmé, že chudé rozvojové země budou potřebovat ekonomickou pomoc, aby se vyrovnaly jak s omezením změny klimatu, tak s přizpůsobením se této změně. Důležitými prvky jsou rozvoj a jasná pravidla přenosu technologií, včetně ochrany práv duševního vlastnictví, a mechanismus čistého rozvoje.

3.34 Mezinárodní dohoda je také nezbytná proto, aby Evropa byla skutečně v čele rozvoje lepších technologií týkajících se klimatu a energetiky. Poptávka po těchto technologiích by jinak byla mnohem menší.

3.35 EU musí posílit svoje postavení a činnost na mezinárodní úrovni, aby zabezpečila zásobování Evropy energií. Významnou podporu by představoval širší zahraničně politický kontext v podobě, v jaké jej plánuje EU. Jak EHSV uvedl v předchozích stanoviscích, EU se také musí postavit do čela odpovědného a udržitelného globálního přístupu k energetice.

V Bruselu dne 4. listopadu 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Studii o změně klimatu a zaměstnanosti, kterou zadalo GŘ pro životní prostředí Evropské komise, provedlo konsorcium vedené Evropskou konfederací odborových svazů (EKOS) a Agenturou pro sociální rozvoj (SDA) za účasti Syndexu, Wuppertálského institutu a ISTAS. Studie je dostupná na internetové adrese http://www.etuc.org/a/3676.

(2) Hans Werner Sinn, Das Grüne Paradoxon (Zelený paradox), Econ-Verlag, ISBN 978-3-430-20062-2.