[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 14.9.2009

KOM(2009) 472 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

o práci Společného fóra EU pro vnitropodnikové oceňování v období od března 2007 do března 2009 a o souvisejícím návrhu revidovaného kodexu chování pro účinné provádění arbitrážní úmluvy (90/436/EHS ze dne 23. července 1990) {SEK(2009) 1168} {SEK(2009) 1169}

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU

o práci Společného fóra EU pro vnitropodnikové oceňování v období od března 2007 do března 2009 a o souvisejícím návrhu revidovaného kodexu chování pro účinné provádění arbitrážní úmluvy (90/436/EHS ze dne 23. července 1990)

OBSAH

1. Účel a souvislosti 4

2. Činnosti Společného fóra EU pro vnitropodnikové oceňování v době od března 2007 do března 2009 5

2.1. Závěry JTPF o sankcích a vnitropodnikovém oceňování 5

2.2. Závěry JTPF o výkladu některých ustanovení arbitrážní úmluvy 6

3. Arbitrážní úmluva a související otázky 9

4. Současný a budoucí pracovní program JTPF 10

5. Závěry Komise 10

PŘÍLOHA 12

PŘEDLOHA REVIDOVANÉHO KODEXU CHOVÁNÍ PRO EFEKTIVNÍ PROVÁDĚNÍ ÚMLUVY O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ V SOUVISLOSTI S ÚPRAVOU ZISKŮ SDRUŽENÝCH PODNIKŮ 12

1. ÚčEL A SOUVISLOSTI

1. Převodní ceny jsou ceny, za které nějaký podnik převádí hmotné zboží a nehmotný majetek nebo poskytuje služby podnikům, které jsou s ním sdruženy. Základní zásadou pro daňové účely je to, že podmínky spojené s takovými převody by se neměly lišit od podmínek, jež by se vytvořily mezi podniky nesdruženými. Tato zásada se nazývá zásada „obvyklých tržních podmínek“ a je mezinárodně uznávána, i když se neuplatňuje všude. Je zakotvena v článku 9 vzorové úmluvy OECD o daních. OECD vydala obecné směry[1] pro používání zásady obvyklých tržních podmínek s cílem vyhodnotit vnitropodnikové oceňování sdružených podniků.

2. V rámci Evropské unie (EU) akceptují a uplatňují zásadu obvyklých tržních podmínek a související obecné směry OECD všechny členské státy. Výklad a uplatňování obecných směrů OECD se však mohou v jednotlivých zemích lišit. Odlišné výklady mohou být zdrojem nejistoty pro daňové poplatníky a mohlo by jimi být také dotčeno řádné fungování vnitřního trhu, neboť tytéž zisky by se mohly zdanit dvakrát — došlo by ke dvojímu zdanění.

3. Rychlé a efektivní zamezení jakéhokoli dvojího zdanění vyplývajícího z úpravy vnitropodnikového ocenění nebo z odlišných výkladů obecných směrů OECD je na vnitřním trhu problémem zásadního významu. Proto přijaly roku 1990 všechny členské státy mnohostrannou úmluvu „o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků“ (dále jen „arbitrážní úmluva“ nebo „AÚ“[2]).

4. Společné fórum EU pro vnitropodnikové oceňování (JTPF) jako odbornou skupinu, zřídila Komise v říjnu 2002 v návaznosti na sdělení Komise vydané v roce 2001[3]. Úkolem JTPF je nacházet pragmatická řešení problémů vzniklých při uplatňování zásady obvyklých tržních podmínek a zajistit zamezení jakéhokoli dvojího zdanění, k němuž by mohlo dojít.

5. Komise podala třikrát zprávu o práci JTPF ve třech sděleních. V prvním sdělení[4] byl předložen kodex chování[5] pro arbitrážní úmluvu, jehož účelem bylo zajistit efektivnější fungování AÚ. Ve druhém sdělení[6] byl předložen kodex chování[7] ohledně požadavků na dokumentaci u vnitropodnikového oceňování v rámci EU – dokumentaci vnitropodnikového oceňování EU (EU TPD). Účelem kodexu chování EU TPD bylo zajistit konzistentní přístup tak, že se stanovil druh dokumentace, kterou by měly členské státy požadovat a akceptovat pro účely vlastních pravidel vnitropodnikového oceňování. Ve třetím sdělení[8] byly předloženy obecné zásady pro předběžné cenové dohody (PCD) v EU. PCD se považují za efektivní nástroj k předcházení sporům, neboť poskytují předem jistotu ohledně metodologie vnitropodnikového oceňování.

6. V tomto čtvrtém sdělení se podává zpráva o práci JTPF během posledních dvou let a v příloze je uveden revidovaný kodex chování pro arbitrážní úmluvu. V důsledku monitoringu používání stávajícího kodexu chování se zjistilo, že tříletý cíl vyřešení stanovený v kodexu chování je těžké splnit a že je třeba další práce k vyjasnění postupu pro usnadnění řešení v daném horizontu tří let. Následně se navrhují některé revize s cílem poskytnut nezbytné vyjasnění specifických ustanovení arbitrážní úmluvy.

2. ČINNOSTI SPOLEčNÉHO FÓRA EU PRO VNITROPODNIKOVÉ OCEňOVÁNÍ V DOBě OD BřEZNA 2007 DO BřEZNA 2009

7. Během tohoto období přijalo JTPF dvě zprávy: zaprvé zprávu o sankcích a vnitropodnikovém oceňování, jednomyslně přijatou, a zadruhé zprávu o výkladu některých ustanovení arbitrážní úmluvy s několika výhradami ohledně podkapitalizace. Tyto zprávy se vydávají jako pracovní dokumenty útvarů s tímto sdělením. Doporučení JTPF zahrnutá ve zprávě JTPF o výkladu některých ustanovení AÚ byla začleněna do revidovaného kodexu chování pro AÚ v příloze tohoto sdělení.

2.1. Závěry JTPF o sankcích a vnitropodnikovém oceňování

8. Otázka sankcí byla uznána za významný problém pro nadnárodní společnosti v prvním pracovním programu JTPF. Tímto tématem se JTPF zabývalo dvakrát: když profesor Maisto, člen fóra, realizoval studii s cílem lépe posoudit, jakým způsobem řešily sankce členské státy EU, a když JTPF debatovalo o požadavcích na dokumentaci o vnitropodnikovém oceňování.

9. Tato práce potvrdila, že členské státy EU mají pravidla, jejichž cílem je vynutit, aby daňoví poplatníci dodržovali vnitrostátní daňové předpisy. Tato pravidla se mohou mezi jednotlivými členskými státy značně lišit. V oblasti vnitropodnikového oceňování se sankce obecně používají v případě nedodržení požadavků na dokumentaci o vnitropodnikovém oceňování, nedostatečné spolupráce daňového poplatníka nebo podhodnocení zisků.

10. Sankce mohou mít podobu odrazujících opatření finanční povahy, např. přirážky nebo doplňkové daně uložené v důsledku nedoplatku daně nad rámec částky samotného nedoplatku, nebo jiných opatření, např. přenesení důkazního břemene na daňového poplatníka, pokud poplatník nejednal v dobré víře.

11. Vždy se musí rozlišovat mezi sankcemi a úrokem z prodlení při zaplacení daně, který se ukládá s cílem nahradit časovou hodnotu peněz.

12. Pokud jde o sankce spojené s dokumentací o vnitropodnikovém oceňování, JTPF mělo za to, že touto otázkou se již zabývá kodex chování ohledně dokumentace o vnitropodnikovém oceňování, kde se podávají tato doporučení:

„Členské státy by neměly ukládat sankce v souvislosti s dokumentací, pokud daňoví poplatníci v dobré víře, přiměřeným způsobem a v přiměřené lhůtě dodržují požadavky standardizované a konzistentní dokumentace podle popisu v příloze nebo vnitrostátní dokumentace členského státu a správně používají svou dokumentaci ke stanovení svých nezávislých převodních cen za obvyklých tržních podmínek.

…

Daňoví poplatníci nejsou vystaveni sankcím za nedostatečnou spolupráci, pokud souhlasili s přijetím koncepce EU TPD a na zvláštní žádost nebo během daňového auditu přiměřeným způsobem a v přiměřené lhůtě poskytnou doplňující informace a dokumenty nad rámec EU TPD uvedené v odstavci 18.“

13. Vzhledem k tomu, že sankční režimy jsou záležitostí vnitrostátního práva a že obecně členské státy EU neuplatňují zvláštní sankční režimy na úpravy vnitropodnikového oceňování, konstatovalo JTPF, že interakce mezi vnitropodnikovým oceňováním a sankcemi je záležitostí, která by měla být řešena v rámci stávajících sankčních režimů členských států.

14. JTPF se však shodlo na dalších třech závěrech:

a) U sankcí v souvislosti s úpravami vnitropodnikového oceňování JTPF uznalo, že vnitropodnikové oceňování není exaktní vědou; obvykle existují rozmanité možnosti, jak dospět k ceně za obvyklých tržních podmínek. Proto není vhodné, aby správcové daně ukládali sankce automaticky, bez přihlédnutí ke skutkovým okolnostem daného případu, pouze v důsledku toho, že vnitropodnikové ocenění se ukáže jako nesprávné.

b) U zrušení nebo zmírnění sankcí, pokud případ spadá pod řízení pro dosažení vzájemné dohody (Mutual Agreement Procedure – MAP) podle úmluvy o zamezení dvojího zdanění nebo pod řízení podle arbitrážní úmluvy: V praxi se sankce obecně snižují nebo se správce daně jejich uložení vzdá po revizi původně uzavřeného vypořádání mezi daňovým poplatníkem a správcem daně směrem dolů nebo po dohodě mezi správci daně zapojenými do řízení MAP nebo do řízení podle AÚ o snížení úpravy vnitropodnikového ocenění. JTPF mělo za vhodné opětovně zdůraznit, že sankce by se měla snížit úměrně k revizi směrem dolů. To uvede sankci do souladu s konečným, dohodnutým vnitropodnikovým oceněním. Nemusí však tomu tak nezbytně být u trestních sankcí nebo u sankcí, které se podle arbitrážní úmluvy považují za závažné.

c) A konečně JTPF dospělo k závěru, že pokud jde o arbitrážní úmluvu a možnost odepření přístupu k této úmluvě v případě závažné sankce, měla by se touto problematikou zabývat zpráva o arbitrážní úmluvě (viz oddíl 2.2 odst. 16).

2.2. Závěry JTPF o výkladu některých ustanovení arbitrážní úmluvy

15. Cílem tohoto prvního kodexu chování bylo zajistit efektivnější a jednotné uplatňování arbitrážní úmluvy všemi členskými státy EU a vytvořit postupy k zajištění bezproblémového a včasného postupování různými etapami arbitrážní dohody. Kodex chování také obsahoval doporučení, aby členské státy EU pozastavily výběr daně během řízení o vyřešení přeshraničních sporů.

16. Na základě praktických zkušeností nabytých od přijetí tohoto prvního kodexu chování v roce 2004 měli členové JTPF za to, že by bylo užitečné zaměřit se na společné stanovisko k výkladu některých ustanovení. Zvlášť označená témata byla tato: závažné sankce, rozsah působnosti AÚ (případy trojstranného vnitropodnikového oceňování a případy podkapitalizace), úrok ze strany správců daně účtovaný k tíži/připsaný k dobru v případě řešeném podle AÚ, fungování AÚ (pravidla pro lhůtu ke zřízení poradního výboru, kritéria k určení nezávislosti uznávaných nezávislých osob), datum, od něhož je případ přípustný podle AÚ, a interakce mezi AÚ a vnitrostátním soudním řízením.

17. JTPF rovněž debatovalo o tématu závažných sankcí (čl. 8 odst. 1 AÚ), kdy lze odepřít přístup k AÚ, pokud se daňový poplatník dopustil skutku stíhaného závažnou sankcí. Tento článek se doplňuje jednostrannou deklarací členských států s vysvětlením, co členské státy považují za závažnou sankci. Některé členské státy nyní uznávají, že jejich jednostranné deklarace zachycují některé sankce, jež by se za závažné považovat neměly. Správci daně kromě toho získali od roku 1995 více zkušeností se spory z vnitropodnikového oceňování a přístup k AÚ byl v praxi odepřen ve velmi málo případech. JTPF tudíž konstatovalo, že závažné sankce by se měly uplatňovat pouze ve výjimečných případech jako např. podvod a vyzvalo členské státy, aby tento závěr lépe zohlednily ve svých jednostranných deklaracích.

18. JTPF zkoumalo, do jaké míry se na případy „podkapitalizace“ vztahuje působnost AÚ. Bylo jednomyslně uznáno, že do tohoto rozsahu působnosti spadají úpravy úrokové míry u úvěrů mezi sdruženými podniky. Členové správců daně však vyjádřili rozdílné názory na specifickou otázku, zda do rozsahu působnosti spadají také úpravy částky jistiny úvěru, což vede k rozsáhlejší problematice související s obecnou úvěruschopností. Tyto otázky jsou obzvláště ožehavé, pokud se má za to, že úprava zisku související s podkapitalizací byla odvozena nikoli z uplatnění obecných pravidel členských států EU ohledně obvyklých tržních podmínek, ale z jejich pravidel proti zneužívání daňových předpisů (anti-abuse rules – AAR), o čemž svědčí množství výhrad ohledně AAR, jež byly vyjádřeny vůči doporučení JTPF.

19. Velká většina členských států dospěla k závěru, že AÚ se na případy podkapitalizace vztahuje, neboť se jasně odvolává na „podmínky … vytvořené nebo uložené mezi dvěma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích“. AÚ se tudíž vztahuje na veškeré úpravy související s podmínkami vytvořenými nebo uloženými ve vztahu k úrokovým mírám, částce jistiny úvěru a úvěruschopnosti. Významná menšina s tímto závěrem nesouhlasila, neboť prý AAR a uplatňování zásady obvyklých tržních podmínek na finanční transakci jsou různé koncepce a úpravy související s částkou jistiny úvěru nebo s úvěruschopností tudíž prý do oblasti působnosti AÚ nespadají.

20. Komise je na základě znění AÚ názoru, že ustanovení čl. 4 odst. 1 je dostatečně široké, aby se vztahovalo na veškeré aspekty pravidel pro podkapitalizaci, ať už se týkají úrokové míry nebo částky jistiny úvěru, neboť veškeré tyto aspekty se vposledu dotýkají zisků sdružených podniků.

21. Je třeba poznamenat, že také Evropský soudní dvůr (ESD) při aplikaci zásady obvyklých tržních podmínek odkazuje na tyto různé aspekty pravidel pro podkapitalizaci[9]. Pokud jde o specifický aspekt úprav zcela nebo zčásti odvozených z uplatnění vnitrostátních AAR pouze v přeshraničních situacích, dospěla Komise na základě nedávné judikatury ESD a v souladu s odůvodněními částečně zformulovanými ve sdělení k opatřením Komise proti zneužívání daňových předpisů[10] k závěru, že takové úpravy by se měly omezit na transakce, jež zcela nebo zčásti představují čistě umělou konstrukci. Účelem tohoto pravidla by nadto mělo být pouze stanovení správné ceny transakce.

22. Protože se AÚ zabývá úpravami souvisejícími s uplatněním zásady obvyklých tržních podmínek, neměl by existovat důvod k tomu, aby se zamezilo použití AÚ za výše uvedených okolností. Komise proto povzbuzuje všechny správce daně, aby tento výklad přijali, a umožnili tak co možná nejširší přístup k výhodám procesu AÚ.

23. Fórum prověřilo uplatňování stávající AÚ a souvisejícího kodexu chování na případy dvojího zdanění, jež vyplynuly z účasti více než dvou evropských stran na transakci. Při zkoumání této otázky bylo třeba dohodnout se na vymezení druhu předmětného případu a bylo dohodnuto toto: trojstranný případ je případ, kdy dva členské státy v rámci MAP nedokáží úplně vyřešit dvojí zdanění vzniklé v případě vnitropodnikového oceňování uplatněním zásady obvyklých tržních podmínek, protože přidružený podnik — jak je definován v AÚ — nacházející se ve třetím členském státě a identifikovaný oběma příslušnými orgány EU (důkazy založené na analýze srovnatelnosti včetně funkční analýzy a jiných souvisejících faktických prvků) významně přispěl k výsledku, který neodpovídá zásadě obvyklých tržních podmínek, v řetězci relevantních transakcí nebo obchodních/finančních vztahů a za takový jej uznal daňový poplatník, který utrpěl dvojí zdanění a požaduje MAP .

24. JTPF se dohodlo, že spory z vnitropodnikového oceňování v trojstranných případech zahrnujících pouze příslušné orgány EU spadají do oblasti působnosti arbitrážní úmluvy. Fórum také zkoumalo, jaká praktické pokyny by se mohly poskytnout, aby se vyřešení takových případů usnadnilo.

25. Vzhledem k doporučení prvního kodexu chování pozastavit výběr daně během MAP zkoumalo JTPF možnost pozastavit během řízení účtování úroků. Všichni správci daně by se mohli dohodnout, že daňový poplatník by neměl být nepříznivě dotčen tím, že existují různé přístupy k účtování a vracení úroků během doby, než dojde k završení řízení MAP. JTPF tudíž doporučilo, že by členské státy měly uplatnit jeden z těchto přístupů: 1) uvolnění daně k výběru a vrácení bez úroku; 2) uvolnění daně k výběru a vrácení s úrokem; 3) každý případ se má řešit podle merita věci co do účtování nebo vrácení úroku (pokud možno během řízení MAP). Diskusí a přijetím nejvhodnějšího přístupu na základě tří alternativ mají příslušné orgány příležitost zamezit tomu, aby byl daňový poplatník nepříznivě dotčen různými přístupy k účtování úroku během vyjednávání v rámci MAP. Komise vybízí k přijetí výše uvedeného postupu.

26. Arbitrážní úmluva byla koncipována s cílem usnadnit řešení sporů v časovém rámci tří let. Ze statistických údajů[11] bylo zjevné, že vyřešení až příliš mnoha případů zabere více než tři roky. Jako hlavní nedostatek řízení podle AÚ byla stanovena neexistence jasně stanovené lhůty ke zřízení poradního výboru v čl. 7 odst. 1. Aby se tento problém překonal, dohodlo se JTPF, že nejpozději do šesti měsíců od vypršení prvotní fáze řízení podle AÚ podle článku 7 AÚ by se měl zřídit poradní výbor.

27. Další obtíží, jež vede k prodlevám, je dosažení dohody o tom, zda uznávaná nezávislá osoba designovaná za člena poradního výboru je opravdu nezávislá. JTPF se dohodlo, že by bylo prospěšné používat standardizovanou deklaraci. Uznávané nezávislé osoby vybrané do komise budou na základě oznámení muset podepsat deklaraci, že nominaci přijímají, a prohlášení o nezávislosti ohledně předmětného konkrétního případu. JTPF se dále dohodlo, že uznávané nezávislé osoby nemusejí být státními příslušníky ani rezidenty státu, který je nominoval, avšak musejí být státními příslušníky státu, který je smluvní stranou AÚ, a rezidenty na území, na něž se vztahuje působnost AÚ, jak je definována v článku 16 AÚ.

28. JTPF také ujasnila datum, od něhož je případ přípustný podle AÚ, když nějaká země k AÚ přistoupí. JTPF dospělo k závěru, že případ spadá do působnosti AÚ, když je žádost předložena v rámci lhůty uvedené v článku 6 AÚ, avšak po dni, k němuž přistoupení nového členského státu k AÚ vstoupí v platnost, a to i v případě, že se úprava vztahuje na dřívější fiskální roky.

29. JTPF také podalo některá vysvětlení ohledně článku 7 AÚ a interakce mezi MAP a podáním opravných prostředků k soudu. Každý členský stát podal informace k vyjasnění situace v jeho zemi. Další informace jsou dostupné v příloze VIII zprávy JTPF o výkladu některých ustanovení AÚ.

3. ARBITRÁžNÍ ÚMLUVA A SOUVISEJÍCÍ OTÁZKY

30. Pokud jde o momentální stav ratifikačního procesu Úmluvy o přistoupení nových členských států k arbitrážní úmluvě[12], byl ratifikační proces ukončen v roce 2009.

31. Dne 23. června 2008 přijala Rada rozhodnutí[13] o rozšíření oblasti působnosti arbitrážní úmluvy na Bulharsko a Rumunsko. Toto rozhodnutí vstoupilo v platnost dne 1. července 2008.

32. Daňoví poplatníci skoro ve všech členských státech nyní spadají při budoucích transakcích do působnosti AÚ. Více informací naleznete na internetových stránkách Rady[14].

33. Členské státy také předložily zprávy o provádění doporučení o pozastavení výběru daně podle kodexu chování přijatého v roce 2004. Do konce března 2009 potvrdily všechny členské státy, že pozastavení je možné nebo se možným stane. Další informace jsou dostupné v příloze IX zprávy JTPF o výkladu některých ustanovení AÚ. Tuto otázku bude třeba v budoucnu dále monitorovat s cílem prověřit, jak se uplatňuje v praxi.

34. Z každoročního monitorování, jež se vykonává s cílem přešetřit počet neuzavřených případů podle arbitrážní úmluvy EU, vyplynulo, že počet dlouhodobě neuzavřených případů dvojího zdanění u vnitropodnikového oceňování se snížil. Komise se domnívá, že tento trend je významným krokem vpřed.

35. Z tabulky je však rovněž patrné, že počet nových případů vnitropodnikového oceňování se stále zvyšuje, takže zamezení dvojího zdanění v těchto případech nadále vyžaduje více zdrojů.

4. SOUčASNÝ A BUDOUCÍ PRACOVNÍ PROGRAM JTPF

36. Pracovní program dohodnutý v roce 2007 obsahuje tato témata: vnitroskupinové služby, malé a střední podniky, mechanismy příspěvků na náklady a sledování přijatých nástrojů. V roce 2008 začalo JTPF prověřovat problematiku vnitroskupinových služeb.

37. V budoucnu bude fórum pokračovat ve sledování a bude prověřovat provádění kodexu chování ohledně dokumentace o vnitropodnikovém oceňování a pokynů k APA. Záměr je takový, aby členské státy i zástupci podnikové sféry podávali zprávy o provádění různých nástrojů a o praktických problémech, jež při tomto provádění vznikají. Další období sledování se bude týkat kodexu chování ohledně dokumentace o vnitropodnikovém oceňování; práce začne v roce 2009.

38. Pokud jde o AÚ, Komise upozorňuje, že je třeba dále debatovat o těchto otázkách: možnost zřízení stálého a nezávislého sekretariátu a interakce mezi AÚ a čl. 25 odst. 5 vzorové úmluvy OECD o daních.

5. ZÁVěRY KOMISE

39. Pokud jde o práci JTPF v období od března 2007 do března 2009, vyjadřuje Komise poděkování členům JTPF za konstruktivní příspěvky k pragmatickým doporučením při dosahování řešení identifikovaných problémů.

40. Předkládáním zpráv o sankcích a AÚ plní JTPF jeden z hlavních cílů svého mandátu, totiž usnadňovat provádění AÚ. Komise také bere na vědomí význam příloh ke zprávám JTPF, jež poskytují užitečné související informace.

41. Komise plně podporuje závěry a návrhy JTPF ve zprávách fóra o sankcích a vnitropodnikovém oceňování a o výkladu některých ustanovení AÚ. Na základě této práce vypracovala Komise připojený návrh revidovaného kodexu chování pro AÚ.

42. Komise se domnívá, že doporučení obsažená v návrhu revidovaného kodexu chování – jakmile je členské státy přijmou – tento nástroj zefektivní a měla by vést k rychlejšímu řešení sporů z vnitropodnikového oceňování.

43. Komise proto vyzývá Radu, aby schválila návrh revidovaného kodexu chování pro arbitrážní úmluvu, a vyzývá členské státy, aby rychle provedly nová doporučení ve svých vnitrostátních právních a správních předpisech. Členské státy se dále vyzývají, aby na řešení sporů z vnitropodnikového oceňování alokovaly dostatečné prostředky tak, aby tyto spory bylo možno urovnat rychle.

44. Komise bere na vědomí, že kodex chování pro AÚ zahrnuje proces sledování, který vedl k formulaci doporučení na zlepšení řízení podle AÚ. Má za to, že nárůst počtu nových případů předkládaných v rámci řízení podle AÚ přispívá ke snižování dvojího zdanění na vnitřním trhu a vypovídá o zvýšené důvěře daňových poplatníků v efektivitu řízení podle AÚ.

45. Komise nicméně uznává, že v budoucnu mohou být na základě budoucích zkušeností nutné revize a aktualizace kodexu, a bude nadále sledovat fungování AÚ s cílem navrhnout případně nezbytná zlepšení, přičemž se zaměří zejména na trend v řešení případů a na mezinárodní vývoj v řešení sporů arbitráží.

46. Pokud jde o spory týkající se podkapitalizace, je Komise toho názoru, že oblast působnosti AÚ se vztahuje na všechny aspekty úprav souvisejících s podkapitalizací, neboť AÚ odkazuje na zisky vyplývající z obchodních a finančních vztahů a nesnaží se přitom rozlišovat různé druhy zisku. Přestože Komise uznává hodnotu dohody, že AÚ se vztahuje na úrokové míry, různé výklady toho, zda částky jistin u úvěrů spadají či nespadají do oblasti působnosti AÚ, vedou k nejistotě, zvýšenému břemenu co do dodržování předpisů a k potenciálnímu dvojímu zdanění. Členské státy se proto vyzývají, aby zvážily, zda povolí přístup k AÚ u výše uvedených aspektů sporů týkajících se podkapitalizace s cílem zamezení dvojího zdanění.

47. Členské státy se rovněž vyzývají, aby pozměnily své jednostranné deklarace o definici termínu „závažná sankce“ tak, aby se zúžila jeho oblast působnosti a lépe odrážela doporučení fóra, že závažná sankce by se měla použít pouze ve výjimečných případech jako třeba u podvodu.

48. Členské státy jsou žádány, aby Komisi každé dva roky předložily zprávu o opatřeních, která přijaly k provedení tohoto revidovaného kodexu chování a k jeho praktickému uplatňování. Na základě těchto zpráv bude Komise uvedený kodex chování pravidelně revidovat.

PŘÍLOHA

PŘEDLOHA REVIDOVANÉHO KODEXU CHOVÁNÍ PRO EFEKTIVNÍ PROVÁDĚNÍ ÚMLUVY O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ V SOUVISLOSTI S ÚPRAVOU ZISKŮ SDRUŽENÝCH PODNIKŮ

RADA EVROPSKÉ UNIE A ZÁSTUPCI VLÁD ČLENSKÝCH STÁTŮ, ZASEDAJÍCÍ V RADĚ,

S OHLEDEM NA Úmluvu ze dne 23. července 1990 o zamezení dvojího zdanění v souvislosti s úpravou zisků sdružených podniků (dále „arbitrážní úmluva“),

UZNÁVAJÍCE, že jak pro členské státy, tak pro daňové poplatníky je třeba mít podrobnější prováděcí pravidla k efektivnímu provádění výše uvedené úmluvy,

BEROUCE NA VĚDOMÍ sdělení Komise ze dne XXX o práci Společného fóra EU pro vnitropodnikové oceňování v období od března 2007 do března 2009, vycházející ze zpráv JTPF o sankcích a vnitropodnikovém oceňování a z výkladu některých ustanovení arbitrážní úmluvy,

ZDŮRAZŇUJÍCE, že kodex chování je politickým závazkem a nemá vliv na práva a povinnosti členských států ani na příslušné oblasti působnosti členských států a Společenství vyplývající ze Smlouvy,

UZNÁVAJÍCE, že provádění tohoto kodexu chování by nemělo být překážkou řešení na globálnější úrovni,

SCHVALUJÍCE závěry zprávy JTPF o sankcích,

PŘIJÍMAJÍ TENTO REVIDOVANÝ KODEX CHOVÁNÍ:

Aniž jsou dotčeny příslušné oblasti pravomoci členských států a Společenství, týká se tento revidovaný kodex chování provádění arbitrážní úmluvy a některých souvisejících otázek ohledně řízení pro dosažení vzájemné dohody podle smluv o zamezení dvojího zdanění mezi členskými státy.

1. Oblast působnosti arbitrážní úmluvy

1.1 Případy trojstranného vnitropodnikového oceňování v EU

a) Pro účely tohoto kodexu se trojstranným případem rozumí případ, kdy dva příslušné orgány EU v první fázi řízení podle arbitrážní úmluvy nedokáží úplně vyřešit dvojí zdanění vzniklé v případě vnitropodnikového oceňování uplatněním zásady obvyklých tržních podmínek, protože přidružený podnik nacházející se ve třetím členském státě nebo třetích členských státech a identifikovaný oběma příslušnými orgány EU (důkazy založené na analýze srovnatelnosti včetně funkční analýzy a jiných souvisejících faktických prvků) významně přispěl k výsledku, který neodpovídá zásadě obvyklých tržních podmínek, v řetězci relevantních transakcí nebo obchodních/finančních vztahů a za takový jej uznal daňový poplatník, který utrpěl dvojí zdanění a požádal o uplatnění ustanovení arbitrážní úmluvy.

b) Oblast působnosti arbitrážní úmluvy se vztahuje na všechny transakce EU zahrnuté do trojstranných případů mezi členskými státy.

1.2 Podkapitalizace

Arbitrážní úmluva jasně odkazuje na zisky vyplývající z obchodních a finančních vztahů, ale nesnaží se přitom rozlišovat různé druhy zisku. Úpravy zisku vzniklého z finančních vztahů, včetně úvěru a jeho podmínek, a na základě zásady obvyklých tržních podmínek se mají považovat za úpravy spadající do působnosti arbitrážní úmluvy.

2. Přípustnost případu

Na základě článku 18 arbitrážní úmluvy se členským státům doporučuje, aby měly za to, že nějaký případ spadá do oblasti působnosti arbitrážní úmluvy, pokud je žádost předložena v řádné lhůtě po dnu, kdy vstoupí v platnost přistoupení nového členského státu k arbitrážní úmluvě, a to i pokud se úprava týká dřívějších fiskálních roků.

3. Závažné sankce

Protože se v čl. 8 odst. 1 stanoví flexibilita ohledně toho, zda se odmítne poskytnout přístup k arbitrážní úmluvě z důvodu uložení závažné sankce, a vzhledem k praktickým zkušenostem nabytým od roku 1995 se členským státům doporučuje, aby vyjasnily nebo zrevidovaly své jednostranné deklarace v příloze arbitrážní úmluvy tak, aby lépe odrážely to, že závažná sankce by se měla používat pouze ve výjimečných případech jako např. u podvodu.

4. Začátek tříleté lhůty (lhůty pro podání žádosti podle čl. 6 odst. 1 arbitrážní úmluvy)

Za začátek tříleté lhůty se považuje datum „prvního daňového výměru nebo rovnocenného opatření, které vede nebo může vést ke dvojímu zdanění ve smyslu článku 1, např. v důsledku úpravy vnitropodnikového oceňování“.

Pokud jde o případy vnitropodnikového oceňování, doporučuje se členským státům, aby tuto definici uplatňovaly na stanovení tříleté lhůty, jak je stanoveno v čl. 25 odst. 1 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku a provedeno ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění mezi členskými státy EU.

5. Začátek dvouleté lhůty (čl. 7 odst. 1 arbitrážní úmluvy)

i) Pro účely čl. 7 odst. 1 arbitrážní úmluvy se případ považuje za podaný podle čl. 6 odst. 1, pokud daňový poplatník poskytne:

a) identifikační údaje (obchodní firmu, sídlo, daňové identifikační číslo) podniku smluvního státu, který předkládá žádost, a rovněž identifikační údaje ostatních stran zúčastněných na daných transakcích;

b) údaje o skutkové podstatě a okolnostech případu (včetně údajů o vztazích mezi podnikem a ostatními stranami zúčastněnými na daných transakcích);

c) určení daňových období, jichž se věc týká;

d) kopie daňových výměrů, zprávy o daňové kontrole nebo rovnocenné dokumenty, z nichž vyplývá údajné dvojí zdanění;

e) údaje o podaných opravných prostředcích a soudních řízeních zahájených podnikem nebo ostatními stranami, které jsou na daných transakcích zúčastněny, a rozhodnutí soudu ve věci;

f) vysvětlení podniku, proč si myslí, že nebyly dodrženy zásady stanovené v článku 4 arbitrážní úmluvy;

g) závazek, že podnik co nejúplněji a nejrychleji zodpoví veškeré důvodné a přiměřené žádosti příslušného orgánu a že dá příslušným orgánům k dispozici dokumentaci; a dále

h) jakékoli další konkrétní informace, jež si příslušný orgán vyžádá do dvou měsíců od přijetí žádosti od daňového poplatníka.

ii) Dvouletá lhůta začíná běžet tím z následujících dnů, který nastane později:

a) dnem vydání daňového výměru, t. j. pravomocného rozhodnutí správce daně o dodatečném příjmu, nebo dnem vydání rovnocenného dokumentu;

b) dnem, kdy příslušný orgán obdrží žádost a minimální informace podle bodu 5 i).

6. Řízení pro dosažení vzájemné dohody podle arbitrážní úmluvy

6.1 Obecná ustanovení

a) Zásada obvyklých tržních podmínek se použije, jak to doporučuje OECD, bez ohledu na bezprostřední daňové důsledky pro kterýkoli konkrétní smluvní stát.

b) Případy se budou řešit co nejrychleji s přihlédnutím ke složitosti sporných bodů v každém jednotlivém případě.

c) Vezmou se v úvahu všechny vhodné prostředky vedoucí k co nejrychlejšímu dosažení vzájemné dohody, včetně osobních schůzek; v případě potřeby bude podnik vyzván, aby vysvětlil své stanovisko svému příslušnému orgánu.

d) Podle ustanovení tohoto kodexu by se mělo vzájemné dohody dosáhnout do dvou let ode dne, kdy byl případ poprvé předložen jednomu z příslušných orgánů v souladu s bodem 5 ii) tohoto kodexu. Uznává se však, že v některých situacích (např. má-li bezprostředně dojít k řešení případu nebo u obzvlášť složitých transakcí nebo trojstranných případů) může být vhodné použít čl. 7 odst. 4 (kterým se stanoví prodloužení lhůt) a sjednat krátké prodloužení lhůty.

e) Řízením pro dosažení vzájemné dohody by neměly vzniknout osobě, která o řízení požádala, nebo kterékoli jiné osobě, která je na případu zúčastněna, nepřiměřené nebo nadměrné náklady na plnění požadavků.

6.2 Případy trojstranného vnitropodnikového oceňování v EU

a) Jakmile se příslušné orgány smluvních států dohodnou, že předmětný případ se má považovat za trojstranný případ EU, měly by ihned vyzvat druhý příslušný orgán (další příslušné orgány) EU, aby se řízení a diskusí zúčastnil(-y) jako pozorovatel(-é) nebo jako aktivní zainteresovaná(-é) strana(-y) a společně rozhodly, jaký přístup se má upřednostnit. Veškeré informace by se proto měly sdílet s druhým příslušným orgánem (dalšími příslušnými orgány) EU, např. pomocí výměny informací. Druhý příslušný orgán (další příslušné orgány) by se měl(-y) vyzvat, aby potvrdil(-y) skutečnou nebo možnou účast „svého“ daňového poplatníka.

b) K vyřešení dvojího zdanění vyplývajícího z trojstranných případů EU podle arbitrážní smlouvy mohou zúčastněné příslušné orgány přijmout jeden z těchto přístupů:

1. Příslušné orgány mohou rozhodnout, že se přijme vícestranný přístup (bezprostřední a plná účast všech dotčených příslušných orgánů); nebo

2. příslušné orgány mohou rozhodnout o zahájení dvoustranného postupu, kdy dvěma stranami tohoto dvoustranného postupu jsou příslušné orgány, které identifikovaly (na základě analýzy srovnatelnosti včetně funkční analýzy a jiných souvisejících faktických prvků) přidružený podnik nacházející se v jiném členském státě, který významným způsobem přispěl k výsledku, který není v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek, v řetězci relevantních transakcí nebo obchodních/finančních vztahů, a měly by vyzvat druhý příslušný orgán (další příslušné orgány) EU, aby se jako pozorovatel(-é) zúčastnil(-y) diskusí v rámci řízení pro dosažení vzájemné dohody; nebo

3. příslušné orgány mohou rozhodnout o souběžném zahájení více než jednoho dvoustranného postupu a měly by vyzvat druý příslušný orgán (další příslušné orgány) EU, aby se jako pozorovatel(-é) zúčastnil(-y) příslušných diskusí v rámci řízení pro dosažení vzájemné dohody.

Členským státům se doporučuje, aby k vyřešení takových případů dvojího zdanění použily vícestranný postup. Shodnout by se však na tom vždycky měly všechny příslušné orgány, a to na základě specifických skutečností a okolností případu. Pokud není vícestranný přístup možný a začaly dva (nebo více) souběžné dvoustranné postupy, měly by být všechny příslušné orgány zapojeny do první fáze řízení podle arbitrážní úmluvy buďto jako smluvní státy při prvotním uplatňování arbitrážní úmluvy nebo jako pozorovatelé.

c) Status pozorovatele se může změnit na status zainteresované strany v závislosti na vývoji diskusí a předložených důkazech. Pokud se druhý příslušný orgán (další příslušné orgány) chce (chtějí) zúčastnit druhé fáze (arbitráže), musí se stát zainteresovanou(-ými) stranou(-ami).

Pokud druhý příslušný orgán (další příslušné orgány) EU zůstává(-ají) během veškerých jednání pouze pozorovatelem(-i), nemá to důsledky na uplatňování ustanovení arbitrážní úmluvy (např. na otázky harmonogramu a procedurální otázky).

Pokud se druhý příslušný orgán (další příslušné orgány) zúčastní jako pozorovatel(-é), není (nejsou) vázán(-y) konečným výsledkem řízení podle arbitrážní úmluvy.

Jakákoli výměna informací v rámci řízení musí být v souladu s obvyklými právními a správními požadavky a postupy.

d) Daňový poplatník (daňoví poplatníci) by měl(-i) co možná nejdříve informovat zúčastněné(-ho) správce daně, že by do případu mohla(-y) být zapojena(-y) druhá(-é) strana(-y) v jiném(-ých) členském(-ých) státě(-ech). Po tomto oznámení by mělo včas následovat předložení veškerých relevantních skutečností a podpůrné dokumentace. Takový postup povede nejenom k rychlejšímu vyřešení, ale zabezpečí se jím i ochrana proti neřešení otázek dvojího zdanění v důsledku rozdílných procesních lhůt v členských státech.

6.3 Fungování v praxi a transparentnost

a) Pokud mohou příslušné orgány dosáhnout dvoustranné (nebo vícestranné) dohody, pak by se při řízení pro dosažení vzájemné dohody a zejména při výměně stanovisek stran mělo používat společného pracovního jazyka anebo jiného způsobu, který bude mít stejný účinek, t. j. povede k minimalizaci nákladů a prodlení způsobeného překladem.

b) Podnik, který požádal o řízení pro dosažení vzájemné dohody, bude průběžně informován příslušným orgánem, u něhož podal žádost, o všech významných událostech, které nastaly v průběhu řízení a které se ho dotýkají.

c) Bude zajištěn důvěrný charakter informací týkajících se osob chráněných dvoustrannou daňovou úmluvou anebo právem smluvního státu

d) Do jednoho měsíce ode dne, kdy příslušný orgán obdrží žádost daňového poplatníka o zahájení řízení pro dosažení vzájemné dohody, potvrdí doručení této žádosti a zároveň o tom uvědomí příslušné orgány ostatních smluvních států zúčastněných na případu, jimž zašle v příloze kopii žádosti daňového poplatníka.

e) Pokud se příslušný orgán domnívá, že podnik nepředložil minimální informace, jichž je zapotřebí k zahájení řízení pro dosažení vzájemné dohody podle bodu 5 i), vyzve podnik ve lhůtě dvou měsíců od obdržení jeho žádosti, aby mu poskytl dodatečné konkrétní informace, které potřebuje.

f) Smluvní státy se zavazují, že příslušný orgán odpoví podniku, který podal žádost, jedním z těchto způsobů:

i) pokud se příslušný orgán nedomnívá, že zisky podniku jsou zahrnuty anebo budou patrně zahrnuty do zisků podniku v jiném smluvním státě, uvědomí podnik o svých pochybnostech a vyzve jej, aby podal další vyjádření;

ii) má-li příslušný orgán za to, že žádost je opodstatněná, a může-li sám dospět k uspokojivému řešení, uvědomí o tom podnik a provede co nejdříve takové úpravy nebo povolí takové úlevy, které jsou oprávněné;

iii) má-li příslušný orgán za to, že žádost je opodstatněná, ale nemůže sám dospět k uspokojivému řešení, uvědomí podnik, že se pokusí případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným orgánem jiného dotčeného smluvního státu.

g) Považuje-li příslušný orgán případ za opodstatněný, měl by zahájit řízení pro dosažení vzájemné dohody tak, že uvědomí příslušný orgán druhého smluvního státu (dalších smluvních států) o svém rozhodnutí a zašle mu (jim) v příloze kopii informací uvedených v bodu 5 i) tohoto kodexu. Zároveň uvědomí osobu, která se odvolává na arbitrážní úmluvu, že zahájil řízení pro dosažení vzájemné dohody. Příslušný orgán, který zahájil řízení pro dosažení vzájemné dohody, rovněž uvědomí – na základě informací, které má k dispozici – příslušný orgán druhého smluvního státu (dalších smluvních států) a osobu, která podala žádost, zda případ byl předložen ve lhůtách stanovených v čl. 6 odst. 1 arbitrážní úmluvy, jakož i o začátku dvouleté lhůty podle čl. 7 odst. 1 arbitrážní úmluvy.

6.4 Výměna stanovisek

a) Smluvní státy se zavazují, že v případě zahájení řízení pro dosažení vzájemné dohody zašle příslušný orgán země, v níž byl vydán anebo se zamýšlí vydat daňový výměr, t. j. pravomocné rozhodnutí nebo rovnocenný dokument správce daně o příjmu obsahující úpravu, která má za následek nebo patrně bude mít za následek vznik dvojího zdanění ve smyslu článku 1 arbitrážní úmluvy, stanovisko adresované příslušným orgánům ostatních smluvních států zúčastněných na případu, v němž bude uvedeno toto:

i) skutkové vylíčení případu od osoby, která podala žádost;

ii) stanovisko tohoto příslušného orgánu ke skutkové podstatě, např. proč se domnívá, že došlo nebo patrně dojde ke dvojímu zdanění;

iii) jak by se z hlediska zamezení dvojího zdanění dal případ vyřešit spolu s úplným objasněním navrhovaného řešení.

b) Stanovisko bude obsahovat úplné zdůvodnění výměru nebo úpravy a bude k němu připojena základní dokumentace dokladující stanovisko příslušného orgánu, jakož i seznam všech dalších dokumentů použitých pro úpravu.

c) S přihlédnutím ke složitosti daného případu bude stanovisko co nejdříve zasláno příslušným orgánům ostatních smluvních států zúčastněných na případu, ale nejpozději do čtyř měsíců od pozdějšího z těchto dnů:

i) dne vydání daňového výměru, t. j. pravomocného rozhodnutí správce daně o dodatečném příjmu, nebo dne vydání rovnocenného dokumentu;

ii) dne, kdy příslušný orgán obdrží žádost a minimální informace podle bodu 5 i).

d) Smluvní státy se zavazují, že obdrží-li příslušný orgán země, v níž nebyl vydán daňový výměr ani obdobný dokument nebo není v úmyslu jej vydat, což má za následek nebo patrně bude mít za následek dvojí zdanění ve smyslu článku 1 arbitrážní úmluvy, např. z důvodu úpravy vnitropodnikového oceňování, stanovisko od jiného příslušného orgánu, odpoví na toto stanovisko s přihlédnutím ke složitosti daného případu co nejdříve, nejpozději však do šesti měsíců od přijetí tohoto stanoviska.

e) Odpověď by měla mít jednu z těchto podob:

i) pokud se příslušný orgán domnívá, že došlo ke dvojímu zdanění anebo k němu patrně dojde, a souhlasí-li s opravným prostředkem navrženým ve stanovisku, uvědomí o tom druhý příslušný orgán (další příslušné orgány) a co nejrychleji provede odpovídající úpravy nebo povolí odpovídající úlevu;

ii) pokud se příslušný orgán domnívá, že nedošlo ke dvojímu zdanění anebo k němu patrně nedojde, nebo nesouhlasí-li s opravným prostředkem navrženým ve stanovisku, zašle druhému příslušnému orgánu (dalším příslušným orgánům) protistanovisko, v němž uvede své důvody a s přihlédnutím ke složitosti případu navrhne orientační harmonogram k řešení případu. V případě potřeby bude návrh obsahovat datum osobní schůzky, která by se měla konat nejpozději do 18 měsíců od pozdějšího z těchto dnů:

aa) dne vydání daňového výměru, t. j. pravomocného rozhodnutí správce daně o dodatečném příjmu, nebo dne vydání rovnocenného dokumentu;

bb) dne, kdy příslušný orgán obdrží žádost a minimální informace podle bodu 5 i).

f) Kdykoli to bude možné, přijmou smluvní státy příslušné kroky k urychlení celého řízení. V této souvislosti by smluvní státy měly uvažovat o pravidelném pořádání osobních schůzek svých příslušných orgánů, které by se konaly nejméně jednou ročně a na nichž by se jednalo o nedořešených řízeních pro dosažení vzájemné dohody (za předpokladu, že by počet takových případů opravňoval k pořádání takových pravidelných schůzek).

6.5 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi členskými státy

Pokud jde o případy vnitropodnikového oceňování, doporučuje se členským státům, aby ustanovení bodů 1 až 3 uplatňovaly také na řízení pro dosažení vzájemné dohody zahájená podle čl. 25 odst. 1 vzorové úmluvy OECD o daních z příjmu a majetku, jak je provedeno ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění mezi členskými státy.

7. Postup během druhé fáze arbitrážní úmluvy

7.1 Seznam nezávislých osob

a) Smluvní státy se zavazují, že neprodleně sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie jména pěti uznávaných nezávislých osob způsobilých stát se členy poradního výboru uvedeného v čl. 7 odst. 1 arbitrážní úmluvy a že ho za stejných podmínek uvědomí o jakékoli změně tohoto seznamu.

b) Současně se sdělením jmen uznávaných nezávislých osob zašlou smluvní státy generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie životopisy těchto osob, kde budou mimo jiné popsány jejich právní a daňové zkušenosti, zejména zkušenosti v oblasti vnitropodnikového oceňování.

c) Smluvní státy mohou rovněž označit na svém seznamu označit ty uznávané nezávislé osoby, které splňují požadavky na zvolení za předsedu poradního výboru.

d) Generální tajemník Rady zašle každý rok smluvním státům žádost o potvrzení jmen uznávaných nezávislých osob a/nebo o sdělení jmen jejich náhradníků.

e) Souhrnný seznam všech uznávaných nezávislých osob bude zveřejněn na internetové stránce Rady.

f) Uznávané nezávislé osoby nemusejí být státními příslušníky nebo rezidenty státu, který je nominoval, ale musejí být státními příslušníky smluvního státu a rezidenty na území, na něž se vztahuje oblast působnosti arbitrážní úmluvy.

g) Příslušným orgánům se doporučuje, aby pro konkrétní případ vypracovaly schválené deklarace o přijetí nominace a prohlášení o nezávislosti, jež vybrané uznávané nezávislé osoby podepíší.

7.2 Ustavení poradního výboru

a) Smluvní stát, který vydal první daňový výměr, t. j. pravomocné rozhodnutí správce daně o dodatečném příjmu nebo rovnocenný dokument, který má za následek nebo patrně bude mít za následek vznik dvojího zdanění ve smyslu článku 1 arbitrážní úmluvy, učiní z vlastního podnětu a po dohodě s druhým smluvním státem (dalšími členskými státy) kroky k ustavení poradního výboru a ke konání jeho schůzí, ledaže se dotyčné smluvní státy dohodnou jinak.

b) Příslušné orgány by měly ustavit poradní výbor nejpozději šest měsíců po vypršení lhůty uvedené v článku 7 arbitrážní úmluvy. Pokud to jeden příslušný orgán neučiní, je oprávněn převzít iniciativu jiný příslušný orgán.

c) Kromě předsedy a zástupců příslušných orgánů se poradní výbor zpravidla bude skládat ze dvou uznávaných nezávislých osob. U trojstranných případů, kdy se musí poradní výbor zřídit na základě vícestranného přístupu, přihlédnou smluvní státy k požadavkům čl. 11 odst. 2 arbitrážní úmluvy a zavedou případně další jednací řád k zajištění toho, aby poradní výbor včetně svého předsedy byl s to přijímat stanoviska prostou většinou svých členů.

d) Poradnímu výboru bude nápomocen sekretariát, na který poskytne prostředky a zařízení smluvní stát, z jehož podnětu byl ustaven, ledaže se dotyčné smluvní státy dohodnou jinak. Z důvodů nezávislosti bude tento sekretariát fungovat pod dohledem předsedy poradního výboru. Členové sekretariátu budou vázáni mlčenlivostí podle ustanovení čl. 9 odst. 6 arbitrážní úmluvy.

e) Místo, kde se bude poradní výbor scházet, a místo, kde se má podávat její stanovisko, mohou příslušné orgány dotyčných smluvních států určit předem.

f) Před první schůzí poradního výboru mu smluvní státy poskytnou veškerou odpovídající dokumentaci a informace, a zejména veškeré doklady, zprávy, korespondenci a závěry použité během řízení pro dosažení vzájemné dohody.

7.3 Fungování poradního výboru

a) Případ se považuje za předložený poradnímu výboru dnem, kdy předseda potvrdí, že členové poradního výboru obdrželi veškerou odpovídající dokumentaci a veškeré informace uvedené v bodě 7.2 písm. f).

b) Jednání poradního výboru se povede v úředním jazyce nebo jazycích zúčastněných smluvních států, ledaže s přihlédnutím ke přání poradního výboru příslušné orgány rozhodnou po vzájemné dohodě jinak.

c) Poradní výbor může požádat stranu, od níž pochází prohlášení nebo dokument, aby zajistila překlad do jazyka anebo jazyků, v nichž je jednání vedeno.

d) Při současném dodržování ustanovení článku 10 arbitrážní úmluvy může poradní výbor požádat smluvní státy, a zejména smluvní stát, který vydal první daňový výměr, t. j. pravomocné rozhodnutí správce daně o dodatečném příjmu nebo rovnocenný dokument, který měl za následek nebo může mít za následek vznik dvojího zdanění ve smyslu článku 1, aby se dostavily před poradní výbor.

e) Náklady řízení před poradním výborem, které hradí rovným dílem dotyčné smluvní státy, budou spočívat ve správních nákladech poradního výboru a v odměnách a výdajích uznávaných nezávislých osob.

f) Pokud se příslušné orgány smluvních států nedohodnou jinak:

i) náhrada výdajů uznávaných nezávislých osob se omezí na náhradu běžně poskytovanou vysoce postaveným úředníkům smluvního státu, z jehož podnětu byl poradní výbor ustaven;

ii) odměny uznávaných nezávislých osob budou činit 1 000 EUR na osobu a den jednání poradního výboru a předseda bude dostávat odměnu o 10 % vyšší než ostatní uznávané nezávislé osoby.

g) Skutečné náklady vzniklé v souvislosti s jednáním poradního výboru uhradí smluvní stát, z jehož podnětu byl poradní výbor ustaven, ledaže příslušné orgány dotyčných smluvních států rozhodnou jinak.

7.4 Stanovisko poradního výboru

Smluvní státy očekávají, že stanovisko bude obsahovat:

a) jména členů poradního výboru;

b) žádost; žádost obsahuje:

- obchodní firmy a sídla zúčastněných podniků;

- zúčastněné příslušné orgány;

- popis skutkové podstaty a okolností sporu;

- jasné stanovení nároku,

c) stručné shrnutí průběhu jednání;

d) argumenty a metody, na nichž se zakládá rozhodnutí ve stanovisku;

e) stanovisko;

f) místo, kde se stanovisko podává;

g) datum, kdy se stanovisko podává;

h) podpisy členů poradního výboru.

Rozhodnutí příslušných orgánů a stanovisko poradního výboru budou oznámeny takto:

i) Jakmile je bylo přijato rozhodnutí, zašle příslušný orgán, jemuž byl případ předložen, kopii rozhodnutí příslušných orgánů a kopii stanoviska poradního výboru každému jednotlivému zúčastněnému podniku.

ii) Příslušné orgány smluvních států se mohou dohodnout na zveřejnění rozhodnutí i stanoviska v úplném znění a rovněž se mohou dohodnout na zveřejnění rozhodnutí i stanoviska bez uvedení obchodních firem zúčastněných podniků a s vynecháním dalších údajů, které by mohly prozradit totožnost zúčastněných podniků. V obou výše uvedených případech je zapotřebí souhlasu podniků a před samotným zveřejněním musí zúčastněné podniky písemně oznámit příslušnému orgánu, kterému byl případ předložen, že nemají námitky proti zveřejnění rozhodnutí a stanoviska.

iii) Stanovisko poradního výboru bude vyhotoveno ve třech (nebo u trojstranných případů ve více) originálech, z nichž jeden bude zaslán příslušným orgánům zúčastněných smluvních států a jeden bude předán generálnímu sekretariátu Rady k archivaci. Dojde-li k dohodě ohledně zveřejnění stanoviska, bude zveřejněno v původním jazyce nebo jazycích na internetové stránce Komise.

8. Výběr daně a účtování úroků během řízení o vyřešení přeshraničních sporů

a) Členským státům se doporučuje přijmout veškerá opatření nezbytná k tomu, aby podniky zúčastněné v řízeních o vyřešení přeshraničních sporů na základě arbitrážní úmluvy dosáhly během takových řízení pozastavení výběru daně za stejných podmínek jako podniky, které jsou stranami vnitrostátních odvolacích/soudních řízení, i když v některých členských státech mohou tato opatření vést k legislativním změnám. Bylo by vhodné, aby členské státy rozšířily tato opatření i na řízení o vyřešení přeshraničních sporů na základě smluv o zamezení dvojího zdanění mezi členskými státy.

b) Vzhledem k tomu, že během vyjednávání v rámci řízení pro dosažení vzájemné dohody by daňový poplatník neměl být nepříznivě dotčen tím, že existují různé přístupy k účtování úroků a vracení daní během období, které uběhne do završení řízení pro dosažení vzájemné dohody, doporučuje se členským státům, aby uplatňovaly jeden z těchto postupů:

- uvolnění daně k výběru a vrácení bez úroku, nebo

- uvolnění daně k výběru a vrácení s úrokem, nebo

- každý případ se má řešit podle merita věci co do účtování nebo vrácení úroku (pokud možno během řízení pro dosažení vzájemné dohody).

9. Přistoupení nových členských států EU k arbitrážní úmluvě

Členské státy se vynasnaží podepsat a ratifikovat úmluvu o přistoupení nových členských států EU k arbitrážní úmluvě co nejdříve, avšak v každém případě nejpozději do dvou let od přistoupení k EU.

10. Závěrečná ustanovení

S cílem zajistit stejné a účinné uplatňování kodexu se členské státy vyzývají, aby každé dva roky zaslaly Komisi zprávu o fungování kodexu v praxi. Na základě těchto zpráv chce Komise předkládat zprávy Radě a může navrhnout přezkum ustanovení tohoto kodexu.

[1] „Ceny pro vnitropodnikové oceňování; určeno pro nadnárodních podniky a správce daně“.

[2] Úř. věst. L/1990/225, 20.8.1990 — úmluva 90/436/EHS.

[3] Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Hospodářskému a sociálnímu výboru: „Na cestě k vnitřnímu trhu bez daňových překážek – strategie, jak společnostem zajistit konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob pro jejich činnosti v rámci EU“ , KOM(2001)582 v konečném znění ze dne 23.10.2001.

[4] Úř. věst. C/2004/122, 30.4.2004, s. 45.

[5] Úř. věst. C/2006/176, 28.7.2006, s. 8.

[6] Úř. věst. C/2006/49, 28.2.2006, s. 23.

[7] Úř. věst. C/2006/176, 28.7.2006, s. 1.

[8] KOM(2007) 71 v konečném znění ze dne 28.2.2007.

[9] Viz zejména odstavec 81 ve věci Thin Cap GL, C-524/04 ze dne 13.3.2007 .

[10] Úř. věst. C/2008/106, 26.4.2008, s. 13.

[11] Viz pracovní dokument útvarů Komise.

[12] Úř. věst. C/2005/160, 30.6.2005, s. 1-22.

[13] Úř. věst. L/2008/174, 3.7.2008, s. 1-5.

[14] http://www.consilium.europa.eu/cms3_Applications/applications/Accords/details.asp?cmsid=297&id=2004119&lang=en&doclang=en.