30.4.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 100/22

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Boj proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků

2009/C 100/04

Dne 17. ledna 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Boj proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. října 2008. Zpravodajem byl pan IOZIA.

Na 448. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. října 2008 (jednání dne 23. října 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko jednomyslně.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor lituje, že se doposud přijatá opatření na prevenci podvodů a padělání bezhotovostních platebních prostředků a na boj proti nim neukázala jako dostačující k tomu, aby zabránila šíření tohoto jevu. Jak již Komise zdůraznila v akčním plánu 2004–2007, ačkoli byl právní rámec Společenství vylepšen a posílen, nebyla zatím plně rozvinuta ani výměna informací mezi soukromými a veřejnými subjekty, ani účinná spolupráce mezi příslušnými orgány členských států.

1.2   Za hlavní překážku účinného provádění systému boje proti podvodům označila Komise problémy při výměně údajů o subjektech, které v EU páchají podvody nebo jsou považovány za rizikové. V zájmu zaručení účinné prevence se zdá nezbytné rozšířit formy výměny informací o subjektech páchajících podvody prostřednictvím zlepšení kanálů spolupráce mezi příslušnými orgány členských států.

1.3   Další překážkou účinného boje proti podvodům je nejednotnost právních předpisů, které upravují výkon vyšetřovacích pravomocí ze strany jednotlivých národních správců daní, a různá intenzita opatření k prosazování práva. Potřeba účinného sbližování jednotlivých vnitrostátních předpisů se tedy jeví jako hlavní cesta, kterou je třeba se vydat, aby se učinila přítrž podvodům v tomto sektoru, neboť tato trestná činnost má tradičně nadnárodní charakter.

1.4   Evropská unie proto musí zlepšit svoji strategii boje proti podvodům a padělání platebních prostředků prostřednictvím velkého počtu opatření. Za tímto účelem musí být:

—

rozvinuta výměna informací mezi soukromými a veřejnými subjekty,

—

zintenzivněna spolupráce mezi příslušnými orgány členských států,

—

harmonizovány vnitrostátní předpisy z hlediska prevence a potírání trestných činů, a to především ustanovení upravující ochranu údajů v rámci EU, aby byla umožněna přeshraniční výměna informací,

—

vytvořen při každém příslušném národním orgánu počítačový archiv, v němž by byly shromažďovány informace o prvcích typických pro rizikové transakce,

—

svěřen Europolu úkol monitorovat prevenci a boj proti podvodům a koordinovat dostupné informační databáze,

—

prováděny cílené informační kampaně prostřednictvím sdružení spotřebitelů, aby se vzbudila pozornost uživatelů vůči možným druhům rizik spojených s používáním bezhotovostních platebních prostředků a zajistila vědomá účast v zájmu účinnějšího a včasného boje.

2.   Rozšíření bezhotovostních platebních prostředků a souvisejících podvodů

2.1   Současná úroveň rozvoje světového hospodářství se vyznačuje značným rozšířením bezhotovostních platebních prostředků, jako jsou kreditní a debetní karty a internetové bankovnictví. Transakcí prováděných elektronickými platebními prostředky neustále přibývá co do objemu i hodnoty jak v rámci jednoho státu, tak i přeshraničně, a předpokládá se, že vzhledem k ustavičnému vývoji trhů a pokroku v technologiích systémů elektronických plateb nadále porostou.

2.2   Potřeba zajistit rozvoj bezhotovostních platebních prostředků v EU souvisí s procesem liberalizace pohybu kapitálu a s uskutečněním hospodářské a měnové unie. Moderní hospodářství založené na technologiích potřebuje účinný platební systém, neboť jeho pozitivní přímý vliv na konkurenceschopnost finančního sektoru zlepšuje celkovou efektivnost ekonomického systému. Systémy elektronických plateb jsou uznávány jako prostředek povzbuzující spotřebitelské výdaje a hospodářský růst, neboť usnadňují nákup zboží a služeb. Odhaduje se, že v Evropské unii se každoročně uskuteční 231 miliard transakcí (hotovostních a bezhotovostních) v celkové výši 52 000 miliard eur.

2.2.1   V posledních letech byl nicméně celosvětově zaznamenán vzestup rozšíření bezhotovostních platebních prostředků. Konkrétně v roce 2004 činil počet transakcí bezhotovostními platebními prostředky na obyvatele v EU-25 142 (z nichž bylo 32,3 transakcí platebními kartami), v evropských zemích, které přijaly euro, činil 150 (z nichž bylo 28,3 transakcí platebními kartami) a ve Spojených státech 298 (z nichž bylo 47,5 transakcí platebními kartami). V roce 2006 činily stejné údaje v EU-25 158 (z nichž bylo 55,2 transakcí platebními kartami), v evropských zemích, které přijaly euro, 166 (z nichž bylo 50,5 transakcí platebními kartami) a ve Spojených státech 300 (z nichž bylo 145,1 transakcí platebními kartami). V Evropské unii zaznamenalo v roce 2006 vyšší počet transakcí bezhotovostními platebními prostředky na obyvatele Finsko, kde bylo provedeno 294 transakcí, z nichž 153,9 transakcí bylo učiněno platebními kartami, Nizozemsko, s 257 transakcemi, z nichž 103,2 byly transakce platebními kartami, a Spojené království s 239 transakcemi, z nichž 111,4 byly transakce platebními kartami (1).

2.2.2   Španělsko mělo v roce 2006 nejvyšší počet terminálů v místě prodeje (POS terminálů), tj. 1 291 000, na 1 276 transakcí na terminál v průměrné výši 52 eur, následuje Francie, kde bylo zřízeno 1 142 000 terminálů, na 4 938 transakcí na terminál v průměrné výši 51 eur, a Itálie s 1 117 000 terminály, na 690 transakcí na terminál v průměrné výši 93 eur. Nejvyšší počet transakcí na POS terminál zaznamenalo Finsko, kde jich bylo učiněno 7 799 v průměrné výši 35 eur, ačkoli bylo zřízeno 105 000 terminálů. Naopak průměrná částka jednotlivých transakcí kreditními a debetními kartami byla nejvyšší v Irsku (94 eur), ačkoli bylo zřízeno 53 000 POS terminálů (2).

2.2.3   Existence harmonizovaného právního rámce na území Evropské unie umožní poskytovatelům služeb racionalizovat platební infrastruktury a služby a uživatelům využívat širší nabídky výběru a z vysoké úrovně ochrany.

2.3   Možnost využívání těchto platebních prostředků kdekoliv na světě vyžaduje, aby byly účinné, snadné k použití, široce přijímané, spolehlivé a cenově poměrně dostupné. Protože stupeň účinnosti závisí na jejich bezpečnosti, je nezbytné zaručit maximální úroveň technické bezpečnosti, která bude z ekonomického pohledu udržitelná. Zvýšení úrovně bezpečnosti je třeba měřit podle statistik podvodů a stanovit pro ně zvláštní referenční bezpečnostní kritéria.

2.3.1   Rozšiřování podvodů může mít negativní vliv na důvěru spotřebitelů v platební systémy a je považováno za jednu z hlavních překážek rozvoje elektronického obchodování. Dalším důsledkem šíření podvodů je poškození obchodníkovy pověsti a zkreslená představa spotřebitelů o úrovni bezpečnosti používání platebních prostředků.

2.4   Nadnárodní podvody jsou daleko častější než podvody uvnitř jednotlivých zemí, zejména pokud jde o platební transakce na dálku, především přes internet. Podle údajů Komise (3) činil v roce 2000 objem podvodů ve spojitosti s platebními kartami 600 mil. eur, což je přibližně 0,07 % tehdejšího obratu v odvětví platebních karet, přičemž k největšímu nárůstu došlo u plateb na dálku (po telefonu, prostřednictvím pošt nebo přes internet). Nejnovější studie ukázaly, že v roce 2006 bylo do podvodů s bezhotovostními platebními prostředky v Evropské unii zapojeno 500 000 podniků, které provedly 10 milionů podvodných transakcí, jež způsobily škodu ve výši zhruba jedné miliardy eur, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2005. Konkrétně byly podvody nejčastější ve Spojeném království, ve Francii, Itálii, Španělsku a Německu.

2.5   Rozšíření a nadnárodní povaha podvodů vyžaduje vypracování jednotné celoevropské strategie pro předcházení podvodům, neboť jednotlivá již přijatá opatření členských států jsou sice účinná, ale na zastavení takové hrozby, jako jsou podvody v souvislosti s platebními prostředky, nestačí.

2.6   Ke splnění všech požadavků trhu a vzbuzení důvěry ve využívání nových technologií je kromě toho nezbytné zintenzivnit úsilí o zavedení bezpečného elektronického podpisu v rámci iniciativ stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999. Elektronický podpis je ostatně nezbytný i ke spuštění projektu elektronické správy (eGoverment). Projekt STORK, který má podporu EU, usiluje o vyřešení problémů spojených s interoperabilitou systémů.

2.7   Komise konstatovala, že podvody uskutečňované ukradenými nebo padělanými bezhotovostními platebními prostředky organizují především zločinecké organizace, které mají často velmi složitou strukturu složenou z lidí, prostředků a logistické podpory, působí na přeshraniční bázi a využívají nejmodernější techniky k páchání platebních podvodů prostřednictvím internetu nebo padělání platebních karet. Tyto organizace dokáží rychle měnit své pracovní postupy, a mohou tak obcházet protiopatření, která vůči nim byla podniknuta.

2.7.1   Důkazy získané při vyšetřování umožnily dokázat, že v nejsložitějších případech podvodné činnosti organizace obvykle jednají podle standardního a osvědčeného postupu, který vychází z následujícího operačního schématu:

—

určení obchodů, do nichž členové organizací vnikají nezákonně v nočních hodinách nebo se v nich zdržují ve vhodných úkrytech, aby tam po zavírací době do POS terminálů napojených na pokladnu nainstalovali nejmodernější elektronická zařízení, která zachytí kódy na magnetických proužcích platebních karet a příslušné kódy PIN,

—

následné získávání údajů uložených na zmíněných elektronických zařízeních prostřednictvím odstranění těchto zařízení nebo prostřednictvím elektronického převodu s využitím technologií GSM nebo bluetooth, aby se mohlo přistoupit k následnému zhotovení plastových klonů platebních karet i s kódy PIN,

—

používání nezákonně napodobených kreditních a debetních karet k nákupům zboží nebo k výběru hotovosti z bankomatů i v jiných zemích, než ve kterých došlo ke klonování kódů.

3.   Právní rámec Společenství

3.1   Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních cílů Evropské unie je zajistit řádné fungování vnitřního trhu a platební systémy jsou neodmyslitelnou součástí tohoto cíle, byla před časem přijata zvláštní opatření zaměřená na vypracování společné strategie boje proti podvodům souvisejícím s platebními kartami, v souladu se dvěma hlavními směry spočívajícími:

—

v harmonizaci smluvních ustanovení, která upravují vztahy mezi vydavateli a držiteli karet, a ustanovení upravujících způsoby provádění plateb;

—

v tom, že každý členský stát určí trestné činy, trestané účinnými a odrazujícími sankcemi, které bude ukládat za páchání podvodů souvisejících s platebními kartami.

3.2   Do první oblasti patří:

—

doporučení Komise 87/598/EHS ze dne 8. prosince 1987 o vztazích mezi finančními institucemi, obchodníky, kteří jsou poskytovateli služeb, a spotřebiteli (4), na jehož základě byl vydán evropský kodex správného chování v oblasti elektronického bankovnictví zaměřený na zajištění přijetí systémů na ochranu spotřebitelů;

—

doporučení Komise 88/590/EHS ze dne 17. listopadu 1988 o vztazích mezi držiteli a vydavateli platebních karet (4), na jehož základě byli vydavatelé platebních nástrojů vyzváni k přijetí společných smluvních podmínek týkajících se bezpečnosti platebních nástrojů a příslušných údajů a povinností vyplývajících pro držitele karet ze ztráty, krádeže nebo padělání platebního nástroje;

—

doporučení Komise 97/489/ES ze dne 30. července 1997 o zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v oblasti elektronických platebních prostředků (4). V tomto doporučení jsou konkrétně stanoveny informace, které musí být obsaženy ve smluvních podmínkách souvisejících s vydáváním a používáním elektronických platebních prostředků;

—

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, na jejímž základě byl dále upraven systém předcházení praní peněz, neboť obsahuje ustanovení týkající se omezení používání hotovostních platebních prostředků;

—

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, jejímž účelem je zajistit koordinaci vnitrostátních ustanovení týkajících se obezřetnostních požadavků, přístupu nových poskytovatelů platebních služeb na trh, požadavků na informace a příslušných práv a povinností uživatelů a poskytovatelů platebních služeb.

3.3   V rámci druhé oblasti byla vzhledem k nárůstu podvodů a ke skutečnosti, že preventivní opatření byla prováděna pouze na vnitrostátní úrovni, vydána tato opatření:

—

sdělení Komise KOM(1998) 395 Rámec pro opatření pro boj proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků (4), v němž Komise navrhla řadu opatření na podporu dostatečně bezpečného prostředí pro platební prostředky a příslušné nástroje podpory;

—

rozhodnutí Rady 2000/642/SVV ze dne 17. října 2000 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací, na jehož základě byly stanoveny minimální normy týkající se spolupráce finančních zpravodajských jednotek zemí Společenství;

—

sdělení Komise KOM(2001) 11 ze dne 9. února 2001 Předcházení podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků (5), jehož prostřednictvím Komise zahájila akční plán EU na období 2001–2003 pro předcházení podvodům. V plánu se prohlašuje, že prevence je založena na spolupráci mezi příslušnými orgány veřejné moci a provozovateli platebních systémů. V této souvislosti bylo zdůrazněno, že k nejvýraznějším zlepšením došlo v oblasti technických zařízení, která zvyšují bezpečnost plateb, např. zavedení čipových karet, mechanismy rychlého oznámení ztráty nebo krádeže platebního nástroje a zavedení zařízení (jako jsou PIN či jiné kódy) na co největší zamezení možnostem podvodů nebo jejich omezení;

—

výměna informací mezi bankami a vnitrostátními orgány veřejné moci a mezi členskými státy je považována za zásadní prvek účinné strategie pro předcházení podvodům. Za tímto účelem plán předpokládal přijetí mechanismu zaměřeného na vytvoření stálého dialogu mezi všemi subjekty zapojenými do boje proti podvodům (vydavateli kreditních karet, bankovními asociacemi, provozovateli sítí, Europolem, vnitrostátními policejními jednotkami). Komise kromě toho zamýšlela uspořádat několik mezinárodních setkání, jichž by se účastnili vysocí představitelé pořádkových sil a soudů, s cílem zvýšit povědomí o problematice platebních podvodů a jejich dopadu na finanční systémy;

—

rámcové rozhodnutí Rady 2001/413/SVV ze dne 28. května 2001 o potírání podvodů a padělání bezhotovostních platebních prostředků. V tomto rámcovém rozhodnutí se od všech členských států vyžaduje stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, včetně trestu odnětí svobody, které mohou vést k vydání pachatele. Tyto sankce budou ukládány za páchání podvodů souvisejících s platebními kartami (uskutečňovaných i prostřednictvím nástrojů výpočetní techniky, elektronických zařízení nebo jiných speciálních zařízení), jako je:

—

krádež nebo jiné neoprávněné přisvojení platebního prostředku;

—

pozměnění či padělání platebních prostředků za účelem podvodného použití;

—

přijetí, získání, přeprava, prodej nebo převod na jinou osobu, nezákonné vlastnictví a používání neoprávněně přisvojeného, pozměněného či padělaného platebního prostředku;

—

neoprávněné zadání, pozměnění a vymazání elektronických údajů nebo neoprávněný zásah do počítačového programu či systému;

—

podvodná výroba, přijetí, prodej nebo vytvoření nástrojů, programů a dalších prostředků speciálně uzpůsobených k uskutečnění výše uvedených činů;

—

v rozhodnutí se navíc vymezuje konkrétní rámec mezinárodní spolupráce, na jehož základě si členské státy musí poskytovat vzájemnou pomoc při vyšetřování souvisejícím s řízeními týkajícími se trestných činů uvedených v tomto rámcovém rozhodnutí. Pro výměnu informací a pro jiné styky mezi členskými státy určí členské státy operační kontaktní místa nebo mohou využít stávajících operačních struktur;

—

sdělení Komise KOM(2004) 679 ze dne 20. října 2004 Nový akční plán EU (2004–2007) pro předcházení podvodům v oblasti bezhotovostních platebních prostředků. Prostřednictvím akčního plánu 2004–2007 Komise vzhledem k nárůstu případů hackerství a krádeží identity zamýšlí posílit existující podněty v oblasti předcházení podvodům, a tím přispět k udržení a zvýšení důvěry v platební prostředky. Prioritní cíl Komise spočívá v zajištění bezpečnosti platebních prostředků a systémů a zvýšení spolupráce mezi orgány veřejné moci a soukromým sektorem a má být uskutečňován prostřednictvím:

—

posílení skupiny odborníků EU pro předcházení podvodům a nového uspořádání její činnosti;

—

přijetí koordinované strategie výrobců platebních prostředků, poskytovatelů služeb platebního styku a vnitrostátních orgánů, aby byla uživatelům zaručena co nejvyšší – ekonomicky schůdná – úroveň zabezpečení elektronického platebního styku;

—

výměny informací mezi zúčastněnými stranami za účelem včasného odhalení a hlášení pokusů o podvod;

—

posílení spolupráce mezi správními orgány EU v otázkách prevence podvodů v oblasti platebních prostředků a zlepšení kapacity vnitrostátních donucovacích orgánů vést vyšetřování případů podvodné činnosti;

—

dalších způsobů hlášení ztracených a odcizených platebních karet v EU.

4.   Připomínky a návrhy

4.1   Ačkoli byl právní rámec Společenství vylepšen a posílen, nebyla zatím plně rozvinuta ani výměna informací mezi soukromými a veřejnými subjekty, ani účinná spolupráce mezi příslušnými orgány členských států. Vzhledem k nedávnému rozšíření Evropské unie o nové členské státy je proto nutné, aby všechny členské státy převedly do národního práva ustanovení obsažená v rámcovém rozhodnutí a ve sděleních.

4.1.1   Za hlavní překážku účinného provádění systému boje proti podvodům označila Komise problémy při výměně údajů o subjektech, které v EU páchají podvody nebo jsou považovány za rizikové. Proto byla již v akčním plánu 2004–2007 zdůrazněna nutnost harmonizovat předpisy upravující ochranu údajů v rámci EU, aby byla umožněna rozsáhlá přeshraniční výměna informací, a to i stanovením sbližování stávajících platných předpisů EU o ochraně osobních údajů.

4.2   V zájmu zaručení účinné prevence by se například mohlo posoudit, zda by bylo účelné vytvořit při každém příslušném národním orgánu počítačový archiv, který by spravovaly společnosti vydávající karty a v němž by byly shromažďovány informace o prodejních místech a o rizikových transakcích a identifikační údaje prodejních míst a zákonných zástupců obchodů, vůči nimž bylo uplatněno právo na odstoupení od smlouvy upravující vydávání platebních karet, a to z bezpečnostních důvodů nebo kvůli podvodnému jednání oznámenému orgánům soudní moci. Shromažďovány by byly rovněž informace o transakcích, které držitelé platebních karet neuznali nebo je oznámili orgánu soudní moci, a informace o bankomatech, se kterými bylo neoprávněně manipulováno. Tento archiv by mohl být – v souladu s vnitrostátními právními předpisy - využíván i k analyzování trestné činnosti a ke spolupráci (i mezinárodní) mezi policejními orgány zaměřené na prevenci a potírání trestních činů páchaných prostřednictvím kreditních karet nebo jiných platebních prostředků.

4.3   Kromě výměny informací o subjektech páchajících podvody by bylo vhodné posílit spolupráci s příslušnými orgány členských států a stanovit nové podněty pro rozsáhlejší shromažďování informací a jejich výměnu mezi subjekty zapojenými do prevence podvodů, se zvláštním zřetelem na policejní síly a společnosti vydávající platební karty.

4.3.1   Za tímto účelem by mohly být racionalizovány již existující formy spolupráce v oblasti boje proti padělání eura a mohlo by se stanovit, že příslušné vnitrostátní správní orgány budou přímo zapojeny i do prevence podvodů v oblasti bezhotovostních platebních prostředků.

4.3.2   V tomto ohledu by se mělo uvažovat o tom, že Europol – jemuž již byly na základě rozhodnutí Rady ze dne 29. dubna 1999 přiděleny pravomoci pro boj proti padělání peněz a jiných platebních prostředků – by měl za úkol monitorovat prevenci a boj proti podvodům v oblasti bezhotovostních platebních prostředků za účelem:

—

koordinace správy počítačových archivů jednotlivých členských států, v nichž jsou uchovávány informace o domnělém padělání platebních karet, s cílem umožnit pro účely nutného vyšetřování přístup i příslušným orgánům jiných členských států;

—

oznamování vydavateli nebo správci karet v reálném čase případů podvodné činnosti zjištěných v jiných členských státech;

—

umožnění výměny informací mezi policejními jednotkami a orgány soudní moci jednotlivých členských států, kterou stanoví rámcové rozhodnutí Rady 2001/413/SVV ze dne 28. května 2001.

4.4   V této souvislosti by se měla uvážit možnost vzájemně propojit policejní jednotky a vyšetřovací orgány jednotlivých členských států zapojených do boje proti podvodům a padělání bezhotovostních platebních prostředků za účelem přímé výměny uvedených informací prostřednictvím systému certifikované elektronické pošty a také sdílení specifických databází.

4.4.1   Takováto iniciativa, která nicméně vyžaduje předchozí dohodu o obsahu údajů zařazených do těchto archivů a soulad s vnitrostátními právními předpisy v oblasti ochrany soukromí, by umožnila – v souladu s ustanoveními článku 79 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 – učinit významný krok vpřed ve zlepšování boje proti podvodům souvisejícím s bezhotovostními platebními prostředky, neboť by mohla dát vyšetřovacím orgánům k dispozici nezbytné informace přímo, v reálném čase a bez nadbytečných byrokratických požadavků. V tomto ohledu by nicméně bylo vhodné stanovit minimální evropské normy týkající se typologie údajů, které mohou být – v souladu s ustanoveními směrnice 95/46/ES o ochraně osobních údajů – předmětem výměny, aby byla zajištěna společná platforma informací použitelných pro boj proti podvodům.

4.5   Největší překážkou v boji proti podvodné činnosti páchané na území EU je nejednotnost právních předpisů, které upravují výkon vyšetřovacích pravomocí ze strany jednotlivých vnitrostátních správních orgánů, a různá intenzita opatření k prosazování práva. Lze totiž vytušit, že podvodná činnost se vyskytuje ve státech, kde jsou dozírací pravomoci institucí pověřených kontrolou slabší, čili tam, kde jsou uplatňované sankce nezpůsobilé k výkonu své preventivní funkce. Potřeba účinného sbližování jednotlivých vnitrostátních předpisů se jeví jako jediná strategie, kterou je třeba uplatňovat, aby se učinila přítrž podvodům v tomto sektoru, neboť jak se zdůrazňuje již v akčním plánu 2004–2007, předchozí opatření se neukázala jako dostačující k tomu, aby zabránila hrozbě, kterou představují podvody v oblasti bezhotovostních platebních prostředků.

4.5.1   V tomto ohledu (6) je třeba přezkoumat, zda členské státy skutečně převedly do svého trestního práva definice trestných činů tak, jak je stanoví články 2, 3 a 4 rámcového rozhodnutí Rady 2001/413/SVV ze dne 28. května 2001 upravující trestné činy související s platebními nástroji, počítačové trestné činy a trestné činy související se speciálními zařízeními. V souladu se zásadou svrchovanosti členských států by bylo vhodné přezkoumat, zda jsou sankce uplatňované na tyto trestné činy skutečně odrazující, a to i s ohledem na stanovenou trestní sazbu. Zároveň by se v EU měly harmonizovat sankční postupy u případů podobné závažnosti, jak již bylo stanoveno například v oblasti právních předpisů o praní špinavých peněz.

4.6   Přijetí navrhovaných opatření by umožnilo účinně bojovat proti podvodům a usnadnilo by vytvoření jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA), v jejímž rámci by bylo možné platit bezhotovostními platebními prostředky v celé eurozóně, počínaje jediným účtem a stejnými základními podmínkami nezávisle na místě bydliště uživatelů, což by vedlo k odstranění stávajícího rozlišování mezi domácími a přeshraničním platbami.

4.7   Evropská unie musí posílit svoji strategii boje proti podvodům a padělání platebních prostředků prostřednictvím velkého počtu opatření. Zásadní roli hraje informování široké veřejnosti, jehož cílem je dále zvyšovat povědomí uživatelů kreditních a debetních karet, a zlepšit tak úroveň informovanosti spotřebitelů o možných druzích rizik spojených s používáním bezhotovostních platebních prostředků. U neopatrných spotřebitelů může být úspěšný například phishing. Evropské instituce musejí toto šíření informací podporovat prostřednictvím evropských kampaní, které bude koordinovat Komise.

4.8   Za tímto účelem je důležitá úloha sdružení spotřebitelů a obchodu: jejich úzká spolupráce by mohla zvýšit počet opatření na „včasné varování“ a na zvyšování povědomí a informování o nejrozšířenějších a nejnovějších praktikách. K dosažení tohoto cíle se jeví jako nezbytné podporovat cílené informační kampaně pro spotřebitele, a to i formou praktických a snadno dostupných rad, aby vzrostlo povědomí o účinnosti platebních karet a o okamžitých opatřeních, která je třeba přijmout v případě, kdy se člověk stane obětí podvodu.

4.9   Úsilí členských států by mělo vyústit i ve zpřísnění trestů za trestné činy podvodu a jejich skutečné stíhání. Trestní právo by v případě trestných činů spáchaných v jiných zemích Unie a také (ve velmi závažných případech) ve třetích zemích mělo být použitelné kdekoliv, čímž by se rozšířil evropský právní prostor. Tento postup se začíná šířit a přibývá návrhů na stíhání trestných činů a uvalování sankcí. Vzhledem ke skutečnosti, že podvody v oblasti platebních prostředků obvykle páchají organizované skupiny a k trestnému jednání dochází na území více států, jsou účinnými nástroji boje úmluva a protokoly OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, které přijalo Valné shromáždění dne 15. listopadu 2000 a 31. května 2001 a které stanoví tvrdé sankce za trestné činny páchané v mezinárodním měřítku.

V Bruselu dne 23. října 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1)  Pramen: Evropská komise, KOM(2005) 603 v konečném znění ze dne 1. prosince 2005 – návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2000/12/ES a 2002/65/ES, SEK(2005) 1535.

(2)  Zdroj: výroční zpráva italské centrální banky z roku 2007 – příloha. Údaje se zakládají na informacích poskytnutých ECB, BIS, italskou poštou a italskou centrální bankou.

(3)  Pramen: Evropská komise, KOM(2004) 679 v konečném znění ze dne 20. října 2004 – sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Evropské centrální bance a Europolu – Nový akční plán EU (2004–2007) pro předcházení podvodům v oblasti bezhotovostních platebních prostředků, SEK(2004) 1264.

(4)  Pozn. překl.: dokument není k dispozici v češtině.

(5)  Pozn. překl.: dokument není k dispozici v češtině.

(6)  V této souvislosti Evropská komise ve svém dokumentu SEK(2008) 511 ze dne 22. dubna 2008 (pracovní dokument útvarů Komise – zpráva o podvodech v oblasti bezhotovostních platebních prostředků v EU: provádění akčního plánu 2004–2007) [dokument není k dispozici v češtině] zdůrazňuje nutnost účinných sankcí, neboť sankce uplatňované v některých členských státech jsou příliš mírné na to, aby měly odrazující účinek (viz dvě zprávy předložené Komisí v dubnu 2004 – KOM(2004) 356 – a v únoru 2006 – KOM(2006) 65 – o opatřeních přijatých členskými státy v rámci provádění rámcového rozhodnutí Rady 2001/413/SVV ze dne 28. května 2001).