28.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/29


Stanovisko Výboru regionů zelená kniha o jakosti zemědělských produktů

2009/C 120/06

VÝBOR REGIONŮ

naléhavě vyzývá k vypracování podpůrného rámce, který by přinesl dlouhodobou stabilitu pro účely investičních rozhodnutí tím, že by prosazoval tržně orientovaná opatření včetně právních předpisů zavádějících označení země, kde byly produkty vypěstovány, a normy produkce EU;

navrhuje podpořit systémy zeměpisných označení a soukromé systémy certifikace řízené zemědělci, a to za předpokladu, že veřejné orgány zaručí jakost a původ těchto produktů;

žádá o určení jasné a společné definice některých vyhrazených termínů označujících metody územní produkce, například „farmářský produkt“, „tradiční výrobek“, „horský produkt“ a „bez genetické modifikace“;

požaduje, aby byla povinnost označovat, v jaké zemi byl produkt vypěstován, rozšířena i na suroviny a částečně zpracované potraviny;

domnívá se, že zeměpisné označení by mělo být rozšířeno na zpracované produkty;

zastává názor, že není nutné zvažovat nové systémy, ale že je zapotřebí podpořit ty stávající;

navrhuje podpořit rozšíření ochrany CHOP a CHZO i v rámci WTO;

je přesvědčen, že je nutné výslovně zakázat používání geneticky modifikovaných organismů ve všech výrobních fázích výrobků majících chráněné označení původu (CHOP), chráněné zeměpisné označení (CHZO) a označení „zaručená tradiční specialita“ (ZTS), aby se zajistila ochrana a zachování tradičních výrobních metod a typických vlastností výrobků;

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost větší flexibility a navýšení v oblasti finančních prostředků vymezených na propagaci;

navrhuje, aby Komise přezkoumala certifikaci ZTS.

Zpravodaj

:

pan Milner Whiteman Obe (UK/UEN-EA), člen Rady okresu Bridgnorth

Odkaz

Zelená kniha o jakosti zemědělských produktů: normy pro produkty, požadavky na hospodaření a systémy jakosti

KOM(2008) 641 v konečném znění

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

VÝBOR REGIONŮ

Obecné poznámky

1.

vítá tuto zelenou knihu, neboť jejím cílem je vypracovat rámec, který by umožnil podpořit a chránit jakost zemědělských produktů EU, umožnil větší akceptaci spotřebitelů a bránil narušování hospodářské soutěže způsobenému podvodným používáním existujících názvů. Díky tomu budou regiony, jejich krajina a identita, jež jsou formovány zemědělci a jejich výrobou, dlouhodobě udržitelné, což přispěje k budoucímu regionálnímu rozvoji a sníží se riziko vylidnění venkovských oblastí;

2.

naléhavě vyzývá k vypracování podpůrného rámce, který by přinesl dlouhodobou stabilitu pro účely investičních rozhodnutí tím, že by prosazoval tržně orientovaná opatření včetně právních předpisů zavádějících označení země, kde byly produkty vypěstovány, a normy produkce EU, a to zejména v oblastech bezpečnosti a hygieny potravin, ochrany životního prostředí a tradičních výrobních postupů;

3.

vyzývá, aby v zelené knize získalo úsilí společné zemědělské politiky o jakostní produkci silnější impuls a bylo zdůrazněno. Není pochyb, že nařízení (ES) č. 510/2006 a (ES) č. 509/2006 o označování původu byla zatím jen zřídka aplikována vzhledem k podloženým pochybnostem, zda podstatná část spotřebitelů jasně chápe význam zkratek a výrazů jako CHOP, CHZO, ZTS a ekologické zemědělství. Je tedy třeba znovu promyslet a zorganizovat oblast propagačních a informačních iniciativ týkajících se takových produktů a lépe propojit činnosti prvního a druhého pilíře SZP s podporou jakostní produkce a snížením nákladů spojených s certifikačními a kontrolními postupy;

4.

zdůrazňuje, že standardizace produktů a koncentrace výroby jsou faktory, které zemědělce vystavují výkyvům na světovém trhu a které ohrožují územní rozmanitost;

5.

vítá skutečnost, že zelená kniha uznává, že jakost zemědělských produktů neodlučitelně souvisí s regionálními tradicemi, rozvojem a udržitelností; ty však musí být podporovány a chráněny systémy, jako jsou např. systémy zeměpisných označení, jejichž práva duševního vlastnictví musejí být chráněna před příliš častým falšováním označení tím, že bude zřízen mezinárodní rejstřík;

6.

považuje za důležité, aby se podporoval rozvoj iniciativ, jako jsou trhy se zemědělskými produkty a přímý prodej, které vyloučením prostředníků zkracují obchodní řetězec. Tyto iniciativy kromě snížení spotřebitelských cen, snížení spotřeby paliv, a tedy i znečišťování životního prostředí, podporují sezónní místní tradiční produkty, jejich nabídka je čerstvá, autentická a chutná; jsou také lépe kontrolovatelné;

7.

rozhodně souhlasí s tím, že nejlepší zbraní zemědělců z EU je jakost jejich produktů a že spotřebitelé od potravin vyžadují dobré chuťové vlastnosti, tradici, autentičnost a především místní původ a požadují rovněž dobré životní podmínky zvířat a ochranu životního prostředí; zemědělci z EU tedy mají možnost jasně na trhu odlišit své produkty a prodat je za vyšší cenu;

8.

souhlasí s tím, že z hlediska jednání v rámci WTO je nezbytné, aby vzhledem ke stále otevřenějšímu globálnímu trhu byli spotřebitelé dobře informováni o normách EU pro jakost a bezpečnost potravin a aby jim byly prezentovány jako příznivá vlastnost produktů, jež je často odlišuje od ostatních. Vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila, aby zeměpisná označení uznávali obchodní partneři EU;

9.

zdůrazňuje potřebu rámce, díky němuž bude možné udržet krok se stále rostoucími požadavky spotřebitelů i evropských zemědělců. V důsledku toho zemědělci potřebují podpůrná opatření, jako např. větší flexibilitu a navýšení co se týče finančních prostředků určených na propagaci systémů certifikace, ať se již jedná o systémy zeměpisných označení či soukromé systémy řízené zemědělci, a to za předpokladu, že veřejné orgány zaručí jakost a původ těchto produktů. Tyto systémy jsou flexibilní a jsou schopny rychle reagovat na nové požadavky trhu či zemědělců;

Úloha místních a regionálních orgánů

10.

domnívá se, že místní a regionální orgány mají široké zkušenosti a prokázaly, že jsou schopny ovlivňovat a podporovat jakost zemědělské produkce prostřednictvím svých činností souvisejících s řízením plánů EU pro rozvoj venkova, územního plánování a regionálního rozvoje. Existuje celá řada případů, kdy veřejné orgány přispěly ke zvýšení jakosti díky tomu, že podpořily takové systémy jako systémy zeměpisných označení;

11.

poukazuje na novou podobu společné zemědělské politiky (podpora oddělená od produkce) i na to, že evropští zemědělci jsou čím dál tím více vystavováni globálnímu trhu. V důsledku toho je nezbytně nutné, aby bylo uznáno, že výrobní a kvalitativní normy, jež splňují evropští zemědělci (v oblastech jako udržitelnost, hygienické a zdravotní záruky za plodiny a výrobky, bezpečnostní podmínky, respektování práv pracovníků, dobré životní podmínky zvířat či územní rozvoj regionů), jsou vyšší než normy třetích zemí, a aby byly tyto zvýšené požadavky i po roce 2013 kompenzovány přímými platbami EU. To je obzvláště důležité pro místní a regionální orgány, neboť aktivity EU v oblasti zemědělství mají vliv na ekonomiku, krajinu i společnost všech regionů;

12.

poukazuje na to, že by měly být vytvořeny předpoklady pro to, aby místní a regionální orgány mohly v rámci programů rozvoje venkova EU přispívat k jakosti zemědělské produkce či ji velkou měrou podporovat. Místní a regionální orgány mají hlavní úlohu při stanovování priorit a provádění těchto programů, jimž se podařilo rozvinout a přinést skutečné výhody pro zemědělce z EU;

13.

konstatuje pozitivní výsledky iniciativ na nové přizpůsobení zemědělství konkrétním územím, díky nimž vznikly pevnější vazby mezi územím původu, spotřebiteli a zemědělstvím. Zemědělské trhy a aktivity ve školách představují konkrétní příklady toho, jak se mohou občané a zejména děti seznámit s rostlinnými produkty, s jejich produkčními metodami, organoleptickými vlastnostmi a sezónní povahou. Vyzývá Evropskou komisi, aby podpořila šíření těchto osvědčených postupů;

14.

uznává, že aktivity místních a regionálních orgánů zaměřené na zvýšení poptávky po jakostních zemědělských produktech v podobě opatření na plošné zlepšení zadávání veřejných zakázek včetně oblasti školního a nemocničního stravování, by mohly významně přispět k dosažení cílů zelené knihy. Vyzývá proto, aby prostřednictvím odpovídající formy podpory došlo k jejich postupnému všeobecnému rozšíření. Vyzývá Komisi k tomu, aby zohlednila výsledky těchto projektů místních a regionálních orgánů a přitom zvážila určité aspekty, které berou v úvahu jakost zemědělských produktů, jako je omezení potravinových odpadů v jídelnách;

15.

zdůrazňuje také činnost, kterou různé místní a regionální orgány EU vyvíjejí (v rámci rozvojových programů) ve třetích zemích na podporu tradičních výrobních postupů, respektu k ekosystémům, biologické rozmanitosti a potřeb místních spotřebitelů;

Požadavky na produkci a obchodní normy

16.

chtěl by připomenout Komisi, že zemědělci, spotřebitelé i průmysl stále odmítají plán i logo EU (na to bylo nedávno upozorněno na konferenci Komise o normách v únoru 2007). Spotřebitele a jeho akceptaci bude snadnější získat pomocí jasného označování původu a specifické jakosti. Navíc čas, jež by si vyžádala příprava loga, a náklady vynaložené na inspekce pro posouzení shody prováděné u zemědělců a na získání akceptace spotřebitelů jsou považovány za zbytečné. Kromě toho si trh a zemědělci vypracovali vlastní plány na dosažení těchto cílů. Proto bychom pro lepší akceptaci ze strany spotřebitelů a s cílem lépe využít daných prostředků navrhovali podpořit systémy zeměpisných označení a soukromé systémy certifikace řízené zemědělci, a to za předpokladu, že veřejné orgány zaručí jakost a původ těchto produktů. To by bylo pro zákazníky srozumitelnější a nevytvářelo by to další administrativní a finanční zátěž;

17.

vyzývá ke zjednodušení obchodních norem, ale zdůrazňuje, že je potřeba vytvořit užší vztah mezi nároky na produkci a produktem díky vyjasnění terminologie, právnímu uplatňování a poskytování správných informací spotřebitelům prostřednictvím označování. Domnívá se rovněž, že by měly by být odstraněny překážky, které přinášejí jen malý prospěch, i kvantitativní odchylky, pokud jde o pojem jakosti potravin. Vítá proto nedávný návrh Evropské komise na zrušení norem týkajících se rozměrů a tvaru různých druhů ovoce a zeleniny. Je nutné i nadále dodržovat přísná opatření, aby se tak dosáhlo ochrany a důvěry zemědělců i spotřebitelů. Obzvlášť důležité je to u geneticky modifikovaných organismů, tj. u geneticky modifikovaných potravin. Takováto opatření by však neměla být zdvojením ochranného účinku jiných právních předpisů, jež brání klamání spotřebitelů. K tomu by mohly posloužit jasné definice nároků na produkci a stanovení charakteristik, jimiž se má řídit používání některých pojmů, např. pojmů „chov ve volném výběhu“ či „nízkouhlíkový“. Mohlo by být vhodné definovat jak obecné produkty, tak minimální požadavky pro jejich prodej. Dále by mohlo být vhodné určit jasnou a společnou definici některých vyhrazených termínů označujících metody územní produkce, například „farmářský produkt“, „tradiční výrobek“, „horský produkt“ a „bez genetické modifikace“. Tyto termíny by se za odpovídající úrovně samokontroly, která by byla trvale ověřitelná, mohly dobrovolně uvádět na etiketách;

18.

zdůrazňuje, že se neustále ukazuje, že spotřebitelé z EU chtějí vědět, kde se pěstují jejich potraviny. Počet příkladů dokazujících, že jsou v této otázce spotřebitelé klamáni, stále roste. Proto Výbor požaduje, aby byla povinnost označovat, v jaké zemi byl produkt vypěstován, rozšířena i na suroviny, částečně zpracované potraviny a základní složky konečných produktů, jako např. na sýr či šunku;

19.

doporučuje, aby byla v členských státech sjednocena daň z přidané hodnoty na produkty ze zemědělské výroby a chovu zvířat, protože spravedlivou hospodářskou soutěží mezi zemědělskými výrobci se zajistí vyšší kvalita produktů;

Specifické systémy jakosti EU

20.

zdůrazňuje, že je zapotřebí mít všeobecnou důvěru spotřebitelů v systémy zeměpisných označení EU. Je jasné, že spotřebitelé musí být lépe informováni o charakteru těchto systémů a souvisejících právech duševního vlastnictví respektovaných na mezinárodní úrovni i o tom, jak jsou neoddělitelně spjaty s regionálními společenstvími. Je obzvláště důležité zahájit propagační kampaně, které by spotřebitele o tomto tématu informovaly a které by měly specifický rozpočet. V rámci EU použijí členské státy opatření nutná k zastavení neoprávněného používání označení CHOP a CHZO na svém území, podle čl. 13, odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006;

21.

naléhavě upozorňuje, že je nutné si získat důvěru spotřebitelů díky celkové transparentnosti, uvádění zeměpisného označení by proto mělo být rozšířeno na zpracované produkty. Aby nebyla narušena budoucí integrita systémů zeměpisných označení, musí být u produktů se zeměpisným označením uvedeným na etiketě konečného výrobku zajištěno, že podíl složky je dostatečně významný, aby byl definující charakteristikou; užití zeměpisného označení musí být schváleno příslušným ochranným sdružením a příslušnými orgány;

22.

domnívá se, že pokud se jedná o zeměpisné označení, je důležité stanovit kritéria, která mohou být využita k rozhodnutí, zda jde o nechráněné jméno nebo zda může být chráněno jako zeměpisné označení. Seznam výrobků by mohl být rozšířen, aby zahrnoval lesní plody a volně rostoucí houby i výrobky z nich. Mělo by se také zajistit, aby seznam výrobků zahrnoval produkty z lesních plodů a ovoce. Komise by také měla zohlednit existenci kolektivních certifikačních označení uznaných členskými státy (specifická kvalita), a měla by členským státům navrhnout společná pravidla pro uznávání těchto nástrojů kvality;

23.

má za to, že je zapotřebí větší jednoty v typologii organizací a postupů kontroly a certifikace ekologických produktů tak, aby spotřebitelům poskytovaly bezpečnost a důvěru prostřednictvím nového loga EU pro ekologické zemědělství, což by zaručilo stejná kritéria produkce, kontroly a certifikace na úrovni Společenství, přispělo k vyřešení problémů a ještě větší podpoře jednotného trhu ekologických výrobků ve Společenství a mohlo by uspokojivě přispět ke zlepšení informovanosti spotřebitelů o existenci jednotných a účinných předpisů a kontrol pro potraviny z ekologické produkce v celé Evropské unii;

24.

zastává názor, že není nutné zvažovat nové systémy, ale že je zapotřebí podpořit ty stávající, např. v oblasti dobrých životních podmínek zvířat. Uvítal by podporu Komise v podobě pokynů a podpory důvěryhodnosti, ale jakékoliv další návrhy nových log jsou zbytečné vzhledem k tomu, že na spotřebitelském trhu jsou uznávána stávající loga a jejich hodnota, jako např. v případě francouzského loga „label rouge“;

25.

domnívá se, že by měl být namísto toho zaveden systém sankcí za neoprávněné používání chráněných označení a že by měly být určeny subjekty odpovědné za dohled nad sankcemi a za jejich navrhování ve všech členských státech EU;

26.

co se týče chráněných označení upozorňuje na příležitost zavést ve všech členských státech povinnost úředního postupu při ochraně označení původu před jeho zneužitím nebo napodobením. Dále navrhuje odlišit způsoby a normy ochrany produktů s chráněným označením, přičemž by se rozlišovaly produkty charakterizované značnou reputací v mezinárodním měřítku a velkými exportními možnostmi, a to nejen z důvodu vyššího rizika padělání a zneužití, od produktů převážně rozšířených na místních trzích, které jsou v důsledku toho méně vystaveny neoprávněnému využívání označení původu. Pro tuto kategorii produktů doporučuje zjednodušený postup uznávání, který by se omezoval na ochranu vnitrostátního nebo regionálního charakteru. Vzhledem k vývoji výrobních a zpracovatelských technologií, který je zvláště rychlý v některých odvětvích, považuje za vhodné umožnit úpravy výrobních postupů zjednodušenou cestou;

27.

bylo by vhodné podpořit rozšíření ochrany CHOP a CHZO i v rámci WTO. Domnívá se kromě toho, že je nutné aktivně pokračovat ve sjednávání dvoustranných dohod s různými nečlenskými zeměmi EU o vzájemném uznávání zemědělsko-potravinářských označení. Vzhledem k přílivu nových žádostí o zeměpisná označení z třetích zemí navrhujeme prozkoumat možnost vytvoření evropské agentury kvality zemědělské produkce. Jak výrobky na vývoz, tak ty, co nejsou předmětem vývozu, by měly mít možnost získat uznání EU, forma mezinárodní ochrany by případně mohla být jiná v závislosti na riziku skutečného neoprávněného užívání výrobku, lze zvážit rozlišení dle rozsahu ochrany pro výrobky, u nichž je riziko neoprávněného užívání vysoké a které jsou určeny na vývoz a je u nich nutná mezinárodní ochrana WTO. U výrobků, u nichž je riziko neoprávněného užívání nižší a týká se místního trhu, by mohl být navržen jednodušší postup s uznáním členského státu ověřeného v Bruselu (srovnatelné s úrovní stávající přechodné ochrany) a evropská právní ochrana. Stejně tak je zásadní, aby zeměpisná označení byla chráněna uvnitř EU a aby členské státy byly na svém území povinny jednat v případě neoprávněného užívání či napodobování chráněných zeměpisných označení. Navrhuje se specifické ustanovení v článku 13 nařízení (ES) č. 510/2006 v tomto smyslu. Komise musí bránit úřední ochranu na mezinárodní úrovni a zejména na úrovni EU;

28.

je přesvědčen, že je nutné výslovně zakázat používání geneticky modifikovaných organismů ve všech výrobních fázích výrobků majících chráněné označení původu (CHOP), chráněné zeměpisné označení (CHZO) a označení „zaručená tradiční specialita“ (ZTS), aby se zajistila ochrana a zachování tradičních výrobních metod a typických vlastností výrobků;

Systémy certifikace

29.

doporučuje, aby byla podpořena aktivnější účast organizací výrobců a aby byla vůdčí úloha v této oblasti přenechána trhu. Dobře strukturované soukromé systémy zahrnující rovněž řízení výrobců jsou citlivější než právní předpisy, a jsou proto schopné reagovat rychleji na místní poptávku; příklady můžeme nalézt ve Švédsku, Spojeném království či Německu;

30.

má za to, že stávající systémy certifikace pro produkty s přidanou hodnotou by lépe odpovídaly požadavkům společnosti, pokud by poskytovaly jasné a spolehlivé informace o tom, kde a jakým způsobem byl produkt vypěstován, a nutriční údaje;

31.

domnívá se, že by bylo vhodné zavést společné hlavní směry a zlepšit tak informovanost spotřebitelů o minimálních požadavcích, které lze vyžadovat ohledně základní kvality potravin. Ty by měly být stanoveny nezávislými výbory tak, aby byl zajištěn konsensus všech příslušných složek potravinového řetězce nezávisle na tom, kde tyto strany sídlí;

32.

souhlasí s názorem, že klíčem k úspěchu soukromých systémů je zapojení výrobců. Rovněž důležitá je široká podpora sdružením výrobců. To je zárukou toho, že kontroly, náklady a normy budou pro zemědělce z EU skutečně výhodné;

33.

zdůrazňuje, že je nutné zohlednit finanční a administrativní zátěž malých výrobců, kteří využívají řemeslné zemědělské postupy; vyzývá v tomto ohledu k zachování výjimek, jež byly přiznány těmto výrobcům, kteří strukturálně nejsou s to dodržovat určité normy;

Další body

34.

vyzývá Komisi, aby zvážila možnost větší flexibility a navýšení v oblasti finančních prostředků vymezených na propagaci. Je třeba přehodnotit priority v této oblasti, aby bylo možné více zohlednit systémy certifikace bez ohledu na jejich povahu;

35.

domnívá se, že by evropští zemědělci mohli dojít většího uznání a vyvinout lepší obchodní systémy, pokud by předpisy v oblasti státní podpory pro propagaci potravin byly méně přísné a byly by posíleny a zlepšeny veřejné systémy certifikace Společenství (CHOP, CHZO, ZTS, logo pro nejvzdálenější regiony, ekologická produkce);

36.

vyzývá k tomu, aby se malým zemědělcům umožnil přístup k mikroúvěrům na investice do jakosti výroby a místního zajišťování potravin. V tomto ohledu vyzývá ke zvážení možnosti přesměrovat zdroje, které jsou dnes vyhrazeny na intervenční opatření, těm výrobcům, kteří používají výrobní metody vedoucí k zemědělství v rámci spravedlivého obchodu a udržitelnému zemědělství;

37.

nepovažuje za nezbytné, aby se podporovalo vytváření nových systémů certifikace ve Společenství, které by mohlo vést k zmatkům a administrativním komplikacím. Domnívá se však, že by mohlo být vhodné předem stanovit hlavní směry, jež by zajistily objektivní obsah ostatních druhů certifikace (ISO, BIO atd.) u jiných výrobků než CHOP a CHZO. Dále považuje za vhodné, aby byla posílena a lépe koordinována spolupráce různých kontrolních orgánů;

38.

navrhuje, aby Komise přezkoumala certifikaci „zaručená tradiční specialita“ (ZTS) a zavedla „speciální stupeň“ evropské potravinové známky, který bude novým systémem certifikace kvality pro tradiční/místní/řemeslné výrobky, jež splňují soubor parametrů minimální kvality a tak naplňují jiné hodnoty související s oblastí výroby, místní/regionální ekonomikou, udržitelným obhospodařováním půdy, jejich příspěvkem k zachování venkovského obyvatelstva, cestovního ruchu, místní kvality života atd. Systém certifikace by měl používat termíny jako tradiční výrobek, místní výrobek, regionální výrobek atd.;

39.

vyzývá Komisi, aby poskytla finanční podporu jak v rámci jednotného trhu, tak v třetích zemích na informační a propagační kampaně, které by podporovaly a vysvětlovaly význam různých evropských označení kvality zemědělských výrobků i extenzivní podmínky a pravidla výroby, která musí evropští zemědělci dodržovat ve srovnání s ostatními zeměmi (týkající se životního prostředí a dobrých životních podmínek zvířat, vysoké normy bezpečnosti potravin atd.).

V Bruselu dne 13. února 2009.

předseda

Výboru regionů

Luc VAN DEN BRANDE