Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o koordinaci postupů při zadávání některých veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby v oblasti obrany a bezpečnosti

Dne 24. ledna 2008 se Rada, v souladu s čl. 47 odst. 2 a články 55 a 95 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o koordinaci postupů při zadávání některých veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby v oblasti obrany a bezpečnosti

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. října 2008. Zpravodajem byl pan OPRAN.

Na 448. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 21., 22. a 23. října 2008 (jednání dne 23. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 46 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.1.1 Výbor se značným uspokojením konstatuje, že při přípravě návrhu této směrnice hráli aktivní úlohu experti z členských států a zástupci z obranného průmyslu včetně zainteresovaných stran a poprvé rovněž lídři z řad sociálních partnerů. Intenzivně se zapojili do vypracování dokumentu, který Komise přijala dne 5. prosince 2007. Multilaterální a bilaterální konzultace se zástupci organizované občanské společnosti EU se týkaly všech aspektů veřejných zakázek v oblasti obrany (poptávky, nabídky, právního rámce a výrobků).

1.2.1 Výbor je přesvědčen (1), že řešení Komise, jež plně respektuje výhradní právo členských států v oblasti obrany, inovačním způsobem zajistí dodržování článku 296 Smlouvy (v oblasti obrany) a článku 14 platné směrnice o veřejných zakázkách (v oblasti bezpečnosti). Přiznává členským státům právo použít výjimku na zakázky v těchto oblastech v případech, kdy se jedná o nutnou ochranu podstatných zájmů jejich bezpečnosti. Zároveň je v souladu s judikaturou Soudního dvora a s jeho výslovnou žádostí omezit v zakázkách v oblasti obrany využívání výjimek z předpisů Společenství pouze na výjimečné případy (2).

1.2.2 Účelem navrhované směrnice o zadávání zakázek v oblasti obrany je omezit počet případů, kdy se členské státy odvolávají na článek 296, neboť stávající předpisy ES pro zadávání zakázek nejsou považovány za přizpůsobené specifickým požadavkům na dodávky zbraní, střeliva a válečného materiálu.

1.2.3 Článek 296 zůstane zachován, což znamená, že členské státy budou mít i nadále možnost se tohoto článku dovolávat, pokud budou zakázky považovány za natolik citlivé či tajné, že ani ustanovení nové směrnice nebudou postačovat k ochraně zájmů jejich bezpečnosti. Existuje tedy přímá spojitost mezi novou směrnicí a článkem 296.

1.2.4 V zájmu souladu mezi primárním právem EU (Smlouva) a sekundárním právem (směrnice) musejí mít oba akty stejnou oblast působnosti. V opačném případě by to vedlo ke vzniku právní nejistoty.

1.3 Současné nejasné situaci, kdy vedle sebe paralelně existují dva aktivní „vojenské seznamy“, jež jsou nesystematicky využívány veřejnými zadavateli členských států a průmyslem, by se měla co nejdříve učinit přítrž určením společného seznamu, který bude platit na veškeré zadávání zakázek a obchodní postupy. Optimálním řešením by bylo přijetí a používání společného vojenského seznamu pro celou oblast působnosti obou nových směrnic navrhovaných Komisí. Z prozatím dostupných možností jsou nejvýznamnější tyto dvě:

1.3.1 Možnost č. 1: při těchto aktivitách pokračovat v používání seznamu z 15. dubna 1958, především kvůli kontinuitě, neboť uživatelé s dříve nabytou zkušeností jsou s tímto seznamem obeznámeni a je jim snadno dostupný. Přitom je však dobře známo, že současná verze tohoto seznamu je příliš obecná a příliš rozsáhlá, že seznam nebyl od svého přijetí před 50 lety aktualizován a zcela nepokrývá nové technologie, jichž je zapotřebí k tomu, aby bylo možno čelit velmi reálným a komplexním hrozbám.

1.3.2 Možnost č. 2: začít používat Společný vojenský seznam EU, který byl Radou přijat dne 19. března 2007 a aktualizován dne 10. března 2008, včetně materiálu zahrnutého v kodexu chování Evropské unie o vývozu zbraní, který byl Radou přijat dne 7. července 2000. Tento kodex bude rovněž využíván ve spojení s novou směrnicí o transferu produktů pro obranné účely uvnitř Společenství.

1.4.1 Výbor není přesvědčen o účinnosti přístupu, který Komise zaujala, kdy ve snaze nepřevzít v nové směrnici článek 14 současné směrnice o veřejných zakázkách 18/2004 (tajné zakázky) namísto toho přímo odkazuje na příslušné články Smlouvy v oblasti veřejné bezpečnosti (zejména články 30 a 296). To může být zavádějící při jednání s veřejnými zadavateli, kdy je třeba vědět, co je a co není považováno za přiměřené.

1.4.2 Vzhledem k tomu, že většina veřejných zakázek na citlivý obranný a bezpečnostní materiál obsahuje alespoň určité tajné či důvěrné informace, Komise se rozhodla začlenit do nové směrnice specifická ustanovení o bezpečnosti informací. Výslovné vyloučení všech „tajných zakázek“ a všech zakázek vyžadujících „speciální bezpečnostní opatření“ bez uvedení jejich definic by mohlo výrazně snížit oblast působnosti nové směrnice a je s ním spojeno značné riziko, že by toto vyloučení zásadně změnilo charakter návrhu.

1.4.3 Na jedné straně Výbor schvaluje dvoustupňový přístup Komise k řešení této citlivé problematiky:

Výbor se domnívá, že postup navržený Komisí je rozumným řešením pro všechny zúčastněné. Na druhé straně však také doporučuje převzít příslušná ustanovení článku 14 směrnice o veřejných zakázkách jako vhodnou součást směrnice o zadávání zakázek v oblasti obrany.

1.5.1 Výbor ve svém posouzení dospěl k závěru, že nová směrnice zcela odpovídá specifickým postupům při zadávání veřejných zakázek (na stavební práce, dodávky a služby) (4) v oblasti obrany a bezpečnosti, neboť:

1.5.1.1 Zakázky na zbraně, střelivo a válečný materiál zadávané veřejnými zadavateli jsou vyjmuty z působnosti dohody o veřejných zakázkách uzavřené v rámci Světové obchodní organizace (WTO);

1.5.1.2 V každém členském státě existuje pouze jeden zadavatel – vláda (5);

1.5.1.4 je třeba zajistit vysokou míru nezávislosti zadávacího postupu na úrovni členských států.

1.5.2 V souvislosti s V&V Výbor souhlasí s tvrzením, že tržní mechanismy a zadávání veřejných zakázek nebývají vždy realistické, neboť členské státy provádějí část této činnosti samy a často navazují dlouhodobé vztahy s výzkumnými a technologickými instituty a průmyslem, od nichž požadují, aby pro ně vyvinuly systémy, které ozbrojené síly potřebují.

1.6 „Nakupovat v Evropě“ – individuální rozhodnutí členských států

1.6.1 Pokud jde o návrh zrušit zásadu „nakupovat v Evropě“/„přednost evropskému zboží“ či „ustanovení o vzájemnosti“, Výbor považuje přístup Komise za přijatelný pro členské státy při zohlednění následujících aspektů:

1.6.1.1 Směrnice stanoví pravidla jak zadávat zakázky na obranný materiál, ale nebude určovat jaký materiál by měl být zakázkou získán. To je ponecháno na rozhodnutí zákazníků, tj. členských států.

1.6.1.2 Zůstává výhradním právem členských států, aby rozhodly, zda soutěž otevřou dodavatelům ze zemí mimo EU, v souladu s Dohodou o vládních zakázkách.

1.6.1.3 Veřejní zadavatelé budou mít volnost v rozhodování, zda přizvat výlučně společnosti z EU či zahrnout společnosti pocházející ze zemí mimo EU.

1.6.2 Na závěr Výbor vyslovuje přesvědčení, že oznámení o upřednostňování evropského zboží není výrazem protekcionismu, ale spíše nutným krokem směrem k „hledání nové rovnováhy“ v mezinárodní obranné průmyslové a technologické spolupráci, zejména ve vztahu ke Spojeným státům.

1.7.1 Pokud jde o obchodování s obrannými produkty se třetími zeměmi, Výbor se domnívá, že nová směrnice nezmění současnou situaci a je vhodným řešením.

1.7.2 V odvětví budou nadále obecně platit pravidla WTO a zejména Dohoda o vládních zakázkách.

1.8.1 Výbor je přesvědčen, že nová směrnice představuje podstatný krok k vytvoření netrpělivě očekávaného evropského trhu s obranným materiálem, a to z následujících důvodů:

1.8.1.1 Otevření vnitřního trhu výrobkům v oblasti obrany zlepší konkurenceschopnost evropského trhu s obranným materiálem.

1.8.1.2 Výbor se domnívá, že k úspěšnému vybudování evropského trhu s obranným materiálem je nutné zavést transparentní a konkurenceschopná pravidla zadávání zakázek platná v celé Unii. To povede k větší otevřenosti trhů s obranným materiálem mezi členskými státy, která bude ku prospěchu všem: ozbrojeným silám, daňovým poplatníkům a průmyslovým odvětvím.

1.9.1 Komise se vyhnula konkrétním a přímým návrhům v oblasti kompenzace, neboť ji považuje za kontraproduktivní postup, který narušuje tržní mechanismy. Komise však rovněž uznává, že názory na tuto problematiku se mohou různit.

1.9.2 Členské státy a průmyslová odvětví mají totiž s tímto nástrojem různé zkušenosti a nejsou v pohledu na něj jednotní. V současné době se Evropská obranná agentura (EDA) zabývá způsoby, jak se s touto situací vyrovnat. Dokud kompenzace existuje, chce ji Komise výhodně využít k vytvoření evropské technologické a průmyslové základny obrany (European Defence Technological and Industrial Base – EDTIB). Současně však uznává, že v řádně fungujícím evropském trhu s obranným materiálem se tato praxe stane nadbytečnou.

2.1 Výbor důrazně doporučuje, aby všechny iniciativy EU v oblasti obrany a bezpečnosti vycházely z nejvyšší politické úrovně: Evropské rady, vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a řídícího výboru EDA v ministerském složení (EDA-SBMF).

2.2 Výbor se domnívá, že evropské instituce by měly svou podporu soustředit na tyto hlavní cíle obranného průmyslu:

2.2.1 udržet výkonnost a konkurenceschopnost EDTIB v celosvětovém měřítku, zaručit včasné určování reálných průmyslových a vojenských cílů zásadního významu – jak pro velké společnosti, tak pro MSP;

2.2.2 mezinárodně zviditelnit hlavní programy tohoto významného průmyslového odvětví;

2.2.3 podporovat nynější a budoucí investice do rozvoje inovačních technologií;

2.2.4 zaručit pracovní místa v obranném průmyslu na úrovni EU, neboť udržení lidských zdrojů, t.j. profesionálních sborů kvalifikovaných zaměstnanců v odvětví, je zásadní podmínkou pro udržitelný růst odvětví a pro rozvoj a zavádění nejmodernějších technologií;

2.2.5 oživit odvětví vytvořením stejných soutěžních podmínek pro všechny zúčastněné, např. odstraněním státních zásahů do činností podniků;

2.6 povzbuzovat iniciativy Evropské obranné agentury, která musí být schopna zastávat úlohu katalyzátoru iniciativ, které vycházejí z jednoho či více členských států. EDA může napomáhat rozšířit okruh členských států zapojených do programů, např. v případě budoucího evropského těžkého dopravního vrtulníku, bezpilotních letounů (UAV), softwarového taktického rádia atd.

2.3. Výbor doporučuje Evropské radě, vysokému představiteli pro SZBP a řídícímu výboru EDA-SBMF, aby posoudili, vybrali a zveřejnili konečné rozhodnutí o seznamu obranného materiálu a výrobků, které mají používat všichni členové EU zapojení do evropského trhu s obranným materiálem (EDEM) a do evropské technologické a průmyslové základny obrany (EDTIB). Je třeba zvolit mezi těmito možnostmi:

2.3.1 pokračovat v používání seznamu z roku 1958, především kvůli kontinuitě, přestože je seznam příliš obecný a rozsáhlý a od svého přijetí před 50 lety nebyl nikdy aktualizován;

2.3.2. nahradit existující a stále používaný starý seznam Společným vojenským seznamem Evropské unie (the Common Military List of the EU), který byl Radou přijat dne 19. března 2007 a aktualizován dne 10. března 2008, včetně materiálu zahrnutého v kodexu chování Evropské unie o vývozu zbraní, který byl Radou přijat dne 7. července 2000, a přejmenovat jej na Společný vojenský seznam EU (the EU Common Military List). Používání tohoto kodexu ve spojení s novou směrnicí o transferu produktů pro obranné účely uvnitř Společenství již bylo schváleno.

2.3.2.1 Výbor považuje sloučení aktualizovaného seznamu z roku 1958, specificky uvádějícího materiál a technologie, na něž se vztahuje odchylka, se Společným vojenským seznamem EU, stanoveným v kodexu chování Evropské unie pro vývoz zbraní, za možné řešení.

2.3.3 Výbor se domnívá, že Evropská obranná agentura by měla v tomto odvětví být významnou hybnou silou a fungovat jako fórum pro mezivládní diskusi o budoucnosti obranného průmyslu, V&V v obraně a rozšíření evropské technologické a průmyslové základny obrany (EDTIB).

2.3.4 Současně Výbor uznává pravomoci Evropské komise a prominentní roli, kterou hraje v oblasti zadávání veřejných zakázek, při aktivování a podpoře evropské technologické a průmyslové základny obrany, a je přesvědčen, že zkušenost Evropské komise bude prospěšná při úsilí o restrukturalizaci a rozvoj obranného průmyslu členských států.

2.3.5 Výbor uznává, že v procesu rozvoje politiky evropského obranného materiálu je důležité zohledňovat zájmy a návrhy samotného obranného průmyslu. Výbor se nicméně domnívá, že aktivity EDA je možné výrazně zlepšit pomocí oficiálního, užšího zapojení zástupců obranného průmyslu a nevládních expertů do činnosti ředitelství EDA. Tito zástupci a experti (členové organizované občanské společnosti) by měli být zastoupeni v řídícím výboru agentury, nicméně se ještě musí projednat jejich postavení, právo vyjádřit se, právo na hlasování a podobně.

2.3.6 V souvislosti s uplatňováním kodexu chování při zadávání veřejných zakázek Výbor uznává, že všechny členské státy EU a NATO by měly být schopny zapojit se do programů spolupráce v rámci svých finančních, průmyslových a technologických možností a že by se měla věnovat patřičná pozornost zájmům malých a středních států.

2.4 Výbor zastává názor, že v zájmu statistického hodnocení a řádného referenčního srovnávání by Komise měla pravidelně předkládat zprávu o pokroku v provádění směrnice, která bude strukturovaná jak na úrovni států, tak na úrovni Společenství.

2.5 Výbor se domnívá, že působnost navrhované směrnice by měla být rozšířena na celý Evropský hospodářský prostor.

3.1.1 Mnohé členské státy velmi často využívají článek 296 Smlouvy o ES (8) a článek 14 směrnice o veřejných zakázkách (2004/18) k tomu, aby téměř automaticky použily výjimku z předpisů ES na nákup vojenského a bezpečnostního materiálu. Jinými slovy: „to, co by mělo být výjimkou, bývá ve skutečnosti často pravidlem.“

3.1.2 V oblasti veřejných zakázek chybí přiměřená evropská legislativa pro zadávání citlivých veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti.

3.1.3 Používání neharmonizovaných pravidel poškozuje spolupráci ve V&V, při zadávání zakázek a ve výrobních programech.

3.1.4 Na straně poptávky existuje 27 státních zákazníků, kterým činí velké potíže harmonizovat své vojenské požadavky a spojit svou kupní sílu do společných projektů zadávání zakázek.

3.1.5 Na úrovni EU existuje předpisový rámec, který obsahuje 27 odlišných souborů státních pravidel a postupů pro všechny významné oblasti (vývoz, transfery, zadávání zakázek atd.) a který představuje podstatnou překážku pro hospodářskou soutěž a spolupráci a způsobuje značné dodatečné náklady (9).

3.1.6 Vytvoření evropského trhu s obranným materiálem je klíčovým faktorem pro splnění cílů evropské bezpečnostní a obranné politiky.

3.2.1 Výbor vítá iniciativu Komise začlenit citlivé nevojenské zakázky v oblasti bezpečnosti do oblasti působnosti nové směrnice, a to vzhledem k tomu, že:

3.2.1.1 V dnešním strategickém prostředí existují nadnárodní a asymetrické hrozby (10). Dělící čára mezi vojenskou a nevojenskou, vnitřní a vnější bezpečností je stále méně zřetelná a vyžaduje komplexní reakci;

3.2.1.2 Ozbrojené a bezpečnostní síly často úzce spolupracují a používají podobný materiál, k jehož vývoji se využívají stejné technologie a vyrábějí jej stejné společnosti;

3.2.1.3 Nevojenské zakázky v některých oblastech (např. v boji proti terorismu) mohou být stejně citlivé jako vojenské zakázky a vyžadují stejné či vyšší záruky bezpečnosti během zadávacího procesu;

3.2.1.4 V případech, kdy mají zakázky v oblasti bezpečnosti a obrany stejné specifické rysy, je logické vyžadovat uplatňování stejných pravidel pro zadávání zakázek.

3.2.2 Výbor se rovněž domnívá, že optimálním řešením je uplatňovat stejné zacházení vůči všem evropským institucím, které mají odpovědnost v oblasti obrany, vnitřní bezpečnosti a tajných zpravodajských služeb.

3.3.1 Ke splnění speciálních požadavků tohoto odvětví nová směrnice navrhuje tři konkurenční postupy a také pragmatickou cestu vpřed.

3.3.1.1 Tato řízení obsahují specifická ustanovení o bezpečnosti informací (14), jejichž smyslem je zajistit, aby citlivé informace zůstaly chráněny před nepovoleným přístupem.

3.3.1.2 Začlenění speciálních ustanovení o bezpečnosti dodávek do řízení zaručí, aby ozbrojené síly byly zásobovány včas, zejména v krizových situacích či během ozbrojených konfliktů:

3.4.1 Zásada spoluúčasti: požadavek zabránit neregulérním situacím vyplývajícím z chybějících opatření Společenství, která upravují koordinaci v současné době platných postupů při zadávání veřejných zakázek.

3.4.2 Zásada proporcionality: pokud budou ustanovení směrnice v plném rozsahu dodržována, umožní jejich přejímání do vnitrostátního práva jednotlivým členským státům zohlednit specifické rysy a vlastnosti citlivých nákupů zadávaných v oblasti obrany a bezpečnosti.

3.5.1 Při přejímání směrnice mají členské státy možnost, pokud si to přejí, vytvořit právní předpisy použitelné pro všechny své veřejné zakázky včetně citlivých nákupů v oblasti obrany a bezpečnosti.

3.5.2 Nový nástroj by měl poskytnout vyšší míru flexibility, zaručit přiměřenou úroveň transparentnosti a zlepšit přístup na trh zejména pro nestátní dodavatele a MSP.

3.5.3 Aby mohla směrnice fungovat v plném rozsahu, je třeba ji podpořit standardizací a přiměřeným režimem pro pohyb uvnitř EU.

3.6.1 V souvislosti s praktickým zaváděním kodexu chování při zadávání veřejných zakázek Výbor zdůrazňuje, že malí a středně velcí dodavatelé obranného materiálu a technologií mají jakožto přispěvatelé na výzkum a poskytovatelé zaměstnání zásadní význam pro rozvoj státních a evropských vojenských kapacit.

3.7.1 Jako u všech reforem je zde riziko, že všichni v zásadě souhlasí s nutností „něco“ udělat, ale nedokáží se shodnout na žádných praktických opatřeních ani podepsat dokument či dohodu, které by umožnily další vývoj odvětví.

3.7.2 Hlavní otázkou je, jak dlouho může evropská technologická a průmyslová základna obrany přežít, pokud bude Evropa i nadále odkládat reformy, které jsou pokládány za nevyhnutelné?

V Bruselu dne 23. října 2008.

předseda

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Ve stanovisku Výbor objasňuje svůj postoj a konstatuje, že: 1) země, jež tvoří jádro evropského obranného hospodářského, průmyslového a technologického potenciálu, se zasazují o zachování odchylky k ochraně podstatných zájmů státní bezpečnosti podle článku 296 Smlouvy o ES; 2) uplatňování článku 296 Smlouvy o ES je omezeno judikaturou Evropského soudního dvora.

(2) Veřejné zakázky zadávané v oblasti obrany a bezpečnosti v současné době spadají do oblasti působnosti směrnice 2004/18/ES, kromě výjimek, které odpovídají případům uvedeným v článcích 30, 45, 46, 55 a 296 Smlouvy. Soudní dvůr ve své ustálené judikatuře jednoznačně rozhodl, že využívání odchylek z práva Společenství, včetně odchylky uvedené v článku 296 Smlouvy, se musí omezit na výjimečné a jasně vymezené případy.

(3) Podle vyjádření Soudu je výjimka vyhrazena pro „výjimečné a jasně definované případy“ a „není určena k rozsáhlému používání“.

(4) Zakázka může být považována za veřejnou zakázku na stavební práce, pouze pokud její předmět konkrétně zahrnuje provedení činností vyplývajících z oddílu 45 „Společného slovníku pro veřejné zakázky“ (CPV).

(5) Kromě nákupů zanedbatelného rozsahu uskutečněných soukromými bezpečnostními společnostmi a místními správními orgány.

(6) Bezpečnost dodávek: konkrétní potřeby členských států z hlediska bezpečnosti dodávek u citlivých veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti vyžadují zvláštní předpisy, a to jak na úrovni smluvních požadavků, tak na úrovni kritérií pro výběr kandidátů.

(7) Postup, který vyžaduje, aby v případě, že se jedná o dodávky s odhadovanou hodnotou vyšší než částka stanovená vládou zadávající země, přijal zahraniční prodejce obranného materiálu celkový závazek průmyslového zisku, který se vyjadřuje pomocí minimálního procentuálního podílu přidané hodnoty zadávající země, proporčně k celkové hodnotě zakázky. Kompenzační zakázky, které prodávající (offsetor) zadá státnímu průmyslu zadávající země, musejí splňovat přísné technologické normy a musejí vytvořit nový či dodatečný obchodní tok pro místní podniky, které z kompenzace těží (offsetee). Prodávající splní svůj hospodářský závazek v jasně stanovené a přiměřené časové lhůtě a bude povinován vyplatit finanční náhrady za hospodářské závazky, které v této lhůtě nebyly splněny. Průmyslový zisk bude považován za realizovaný v okamžiku, kdy benefitující podniky v časové lhůtě kompenzační zakázky vyúčtují.

(8) V článku 296 Smlouvy o ES se uvádí: „1. Ustanovení této smlouvy nebrání použití následujících pravidel: a) členský stát není povinen poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění podle jeho názoru odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti; b) každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na společném trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. 2. Rada může na návrh Komise jednomyslným rozhodnutím změnit seznam výrobků, na něž se vztahuje odst. 1 písm. b), vypracovaný dne 15. dubna 1958.“

(9) Podle studie vypracované pro Evropskou komisi pod názvem „Intra-Community Transfers of Defence Products“ (Transfery produktů pro obranné účely uvnitř Společenství) dosáhly dodatečné náklady překážek transferů uvnitř Společenství v roce 2003 částky 3,16 miliard EUR. Unisys, Intra-Community Transfers of Defence Products, Evropská komise, Brusel, 2005, s. 6.

(10) Sdělení Evropské komise Směrem k politice EU v oblasti vybavení pro obranu, KOM(2003) 113 v konečném znění ze dne 11.3.2003, stanovisko EHSV v Úř. věst. C 10, s. 1, 10.1.2004, zpravodaj pan Wilkinson.

(11) Řízení, ve kterých veřejný zadavatel vyzývá hospodářské subjekty podle svého výběru a vyjednává s nimi podmínky zakázky.

(12) Řízení, ve kterých může každý hospodářský subjekt žádat o účast a ve kterých pouze ty hospodářské subjekty, které vyzve veřejný zadavatel, mohou podat nabídku.

(13) Veřejný zadavatel může omezit počet zájemců v omezených řízeních, vyjednávacích řízeních se zveřejněním oznámení o zakázce a v soutěžním dialogu. Takové snížení počtu uchazečů by mělo být provedeno na základě objektivních kritérií uvedených v oznámení o zakázce.

(14) Bezpečnosti informací: často důvěrný charakter informací souvisejících s citlivými veřejnými zakázkami v oblasti obrany a bezpečnosti vyžaduje ochranná opatření jak na úrovni samotného zadávacího řízení, tak na úrovni kritérií pro výběr kandidátů i smluvních požadavků veřejných zadavatelů.