30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/57

1.1

Zavést právní předpisy za účelem úplného omezení vlastnictví počítačových rezervačních systémů mateřskými dopravci v EU a opatření, díky nimž by se předešlo budoucím investicím (ať už přímým či nepřímým) dopravců do těchto systémů.

1.2

Zachovat pravidla pro mateřské dopravce, dokud tyto letecké společnosti nezredukují své podíly ve společnostech provozujících počítačové rezervační systémy.

1.3

Zrušit ustanovení o neutrálním zobrazování. Zachování základního zobrazení je v praxi omezeno preferencemi a strategiemi jednotlivých i firemních cestujících, přičemž v prostředí internetového cestování jsou pravidla neutrality zřídkakdy dodržována nebo nejsou v kodexu chování zahrnuta vůbec.

1.4

Prosadit, aby se tarify vždy zobrazovaly včetně všech tax, poplatků, příplatků a nákladů provozovatelů počítačových rezervačních systémů. Dále zajistit, aby byly informace o letu transparentní, zvláště když existují klamavé praktiky jako sdílení kódů, přičemž ze zobrazení musí být zřejmé, kteří dopravci let zajišťují.

1.5

Umožnit cestovním kancelářím a leteckým společnostem svobodně vyjednávat s provozovateli počítačových rezervačních systémů o podmínkách využití a nákupu údajů z MIDT (datové pásky s marketingovými informacemi).

1.6

Posílit pravidla pro ochranu údajů, aby byly chráněny veškeré subjekty dat v rámci PNR (jmenná evidence cestujících), nikoliv pouze cestující.

1.7

Prosazovat oddíl kodexu věnovaný ochraně údajů; EU musí především zajistit přenos osobních informací uchovávaných u leteckého dopravce do třetích zemí (komerčním nebo vládním organizacím), a uznat jej formou bilaterálních smluv s vládami třetích zemí, spíše než formou dohod, jež nejsou právně závazné.

1.8

Zavést nový právní předpis, podle něhož musí být bez výjimky všechny PNR vytvořené předplatiteli počítačových rezervačních systémů chráněny články kodexu týkajícími se ochrany údajů, včetně leteckých společností, které zadávají hosting svých databází PNR provozovatelům počítačových rezervačních systémů, a rovněž cestovních kanceláří, provozovatelů služeb pro cesty, pobyty a zájezdy a firem.

1.9

Odstranit ustanovení, podle kterého mohou předplatitelé zrušit smlouvy s provozovateli počítačových rezervačních systémů s tříměsíční výpovědní lhůtou.

1.10

Formálně uznat provozovatele počítačových rezervačních systémů za správce údajů, nikoliv pouze pro údaje o letecké a železniční dopravě, ale rovněž pro údaje týkající se hotelů, automobilů, trajektů, pojištění a ostatních údajů zahrnutých do jejich systémů.

1.11

Podporovat vstup na trh nových provozovatelů počítačových rezervačních systémů a tím posilovat konkurenci mezi prodejci systémů. Předplatitelům a spotřebitelům to přinese výhody v podobě lepších služeb, technologií a konkurenčních cen.

1.12

Podporovat poskytovatele vlakových spojů, aby své informace zveřejňovali formou počítačových rezervačních systémů, a podporovat tak v rámci EU ekologičtější způsoby cestování.

2.1

Dne 15. listopadu 2007 navrhla Komise revizi kodexu chování č. 2299/89 pro počítačové rezervační systémy. Toto nařízení bylo vydáno za účelem prevence narušení hospodářské soutěže na specifickém trhu, pro který by nebyla obecná pravidla hospodářské soutěže dostatečná. V té době byly počítačové rezervační systémy jediným možným prostředkem, jak se spotřebitelé mohli dostat k cestovním informacím, a především byly počítačové rezervační systémy vlastněny a kontrolovány leteckými společnostmi.

2.2

Počítačový rezervační systém je počítačový systém využívaný k uchovávání, získávání, distribuci a rezervaci cestovních produktů.

2.2.1

V současnosti existující čtyři počítačové rezervační systémy: SABRE, Galileo, Worldspan a Amadeus. Všechny mají americké vlastníky s výjimkou systému Amadeus, který má evropského vlastníka. V roce 2007 došlo k fúzi systémů Galileo a Worldspan, stále však fungují jako samostatné subjekty.

2.3

Podmínky počítačových rezervačních systémů se zcela změnily vzhledem k tomu, že:

2.3.1

Většina leteckých společností prodala své podíly ve společnostech provozujících počítačové rezervační systémy, hlavními výjimkami jsou Air France, Lufthansa a Iberia. (1)

2.3.2

S příchodem internetu přestaly být počítačové rezervační systémy jediným dostupným prostředkem pro provádění rezervací letenek. Jelikož přístup k internetu se ve všech státech EU zlepšuje (2) a technologie pro prodej letenek přes internet se zdokonalují, počet lidí, kteří se budou pro přístup k cestovním údajům spoléhat výhradně na počítačové rezervační systémy bude dále klesat.

2.4

V USA je trh s počítačovými rezervačními systémy deregulován od roku 2004 a předpokladem pro to bylo, že se mateřští dopravci úplně vzdali vlastnictví počítačových rezervačních systémů. Od té doby klesly poplatky za rezervaci o 20–30 %. Evropští dopravci mají potíže konkurovat dopravcům americkým, protože nejsou schopni vyjednat s provozovateli počítačových informačních systémů výhodnější smlouvy.

2.5

Vlivem kodexu je i nadále trh s počítačovými rezervačními systémy v EU ovládán oligopolem a vyjednávací síla hlavních účastníků je nevyvážená. Počítačové rezervační systémy mají zaručený trh a jsou navázány na cestovní kanceláře, zatímco letecké společnosti zlepšily svou vyjednávací pozici rozvojem prodeje přes internet.

2.6

S výjimkou pravidla pro mateřské dopravce se předpokládá, že obecné zákony upravující hospodářskou soutěž v EU by v případě neexistence zvláštních předpisů pro tento sektor dokázaly zamezit zneužívání, např. netržnímu stanovování cen.

3.1.1

Letecké společnosti vlastnící počítačové rezervační systémy se označují jako „mateřští dopravci“. Zrušení pravidel pro mateřské dopravce by bylo příliš riskantní, protože tři z velkých evropských leteckých dopravců (Iberia, Lufthansa, Air France) vlastní významné podíly v systému Amadeus. Rizika narušení hospodářské soutěže jsou příliš vysoká a převaha na domácích trzích zůstává reálnou hrozbou pro ostatní počítačové rezervační systémy a dopravce, kteří žádný takový systém nevlastní.

3.1.2

EU by měla zavést úplné omezení vlastnictví a držby akcií počítačových rezervačních systémů (stávajících i budoucích) pro letecké společnosti.

3.1.3

Úplné oddělení vlastnictví mezi počítačovými rezervačními systémy a leteckými společnostmi nebo jinými dopravci s konečnou platností vyloučí možnost provádění nekalých praktik nebo nekalé soutěže mateřskými dopravci. V takovém případě by mohl být kodex chování ještě více zjednodušen, přičemž by mohly být zrušeny četné klauzule, které zavádí návrh Komise 709-2007 kvůli mateřským dopravcům. To by prospělo distribučnímu trhu vůbec, jelikož provozovatelé počítačových rezervačních systémů a letecké společnosti by soutěžili za stejných podmínek bez podezřívání nebo strachu ze zneužití.

3.1.4

Dokud tyto podmínky nebudou splněny, musí být pro mateřské dopravce zachována zvláštní ustanovení článku 10, aby se předešlo narušení hospodářské soutěže.

3.2.1

Kodex zaručuje, že jsou všechna zobrazení letů v počítačových rezervačních systémech neutrální a jsou seřazena tak, aby nedocházelo ke zkreslování či diskriminaci. Cestovní kanceláře musí informovat své zákazníky o letech v pořadí podle nejkratší doby letu (přímé lety bez zastávky, přímé lety a nepřímé lety). Zákazníci nicméně mohou požadovat zobrazení seřazené podle svých vlastních potřeb.

3.2.2

Dodržení neutrality zobrazení na současném trhu je neefektivní, především kvůli tomu, že neexistují nařízení o neutralitě pro distribuci internetovými prostředky, jako jsou např. internetové stránky leteckých společností a nástroje, přes které firmy samy provádějí rezervace.

3.2.3

Tržní poptávka zaručuje, že zákazník bude mít přístup ke všem dopravcům. Dokonce i v internetových cestovních kancelářích, které vlastní provozovatelé počítačových rezervačních systémů, např. Lastminute.com nebo ebookers, jsou dostupné všechny letecké společnosti, které jsou k dostání v předprodeji, byť jejich řazení není objektivní.

3.2.4

Internetové stránky zaměřené na cestování (3), které nabízejí porovnání cen, umožňují dopravcům nebo cestovním kancelářím zaplatit si za lepší umístění ve výsledcích hledání, nezávisle na ceně nebo letovém řádu. Spotřebitel může seřadit lety podle řady kritérií, jako např. celkové ceny, času odletu, dopravce nebo celkové doby letu. Spotřebiteli tak není upřen přístup k neutrálním informacím, protože tyto informace jsou pro něj stále dostupné. Spotřebitel si nakonec zvolí možnost, která je pro něj nejvhodnější.

3.2.5

Zobrazování letů pro podniky se většinou řídí firemní cestovní strategií, tarify a dopravci, a nikoli neutralitou.

3.2.6

Zrušení neutrality zobrazování by dopravcům umožňovalo zaplatit přednostní pozici v zobrazení počítačových rezervačních systémů. Není však pravděpodobné, že by menší dopravci ztratili velký podíl na trhu, a to z výše uvedených důvodů: spotřebitel si bude vybírat na základě svých potřeb, a nikoli na základě pořadí zobrazení. Jako příklad lze uvést výsledky hledání ve vyhledávači Google, kde jsou informace volně dostupné, i když si někteří provozovatelé za pozici mohou zaplatit. V cestovním průmyslu to může fungovat stejně.

3.2.7

Vzhledem k těmto podmínkám se doporučuje zrušit článek 5, který se týká zobrazování. Informace nemusí být regulovány, jelikož tržní síly a volba spotřebitele zajistí spravedlivé zastoupení dostupných cestovních údajů.

3.2.8

Zajištění maximální transparentnosti tarifů tím, že se budou uvádět včetně všech tax a poplatků, včetně poplatků pro provozovatele počítačových rezervačních systémů, již při prvním zobrazení výsledků, je v zájmu spotřebitelů. To zabrání leteckým dopravcům ovlivňovat zobrazení tím, že příplatky zahrnou do ceny až v pozdější fázi nákupu.

3.3.1

Údaje z MIDT obsahují podrobné informace o rezervačních činnostech cestovních kanceláří a leteckých společností. Tyto informace jsou shromažďovány počítačovými rezervačními systémy a jsou prodávány leteckým společnostem. Datové pásky s marketingovými informacemi poskytují leteckým společnostem cenné konkurenční informace včetně rezervací cestovních kanceláří, tržeb a typických přepravních vzorců.

3.3.2

Pro zajištění rovnováhy mezi leteckými společnostmi a cestovními kancelářemi a v zájmu spotřebitelů by skrytí identity cestovních kanceláří, ať už přímé nebo nepřímé, bylo celkovým přínosem pro trh. Nicméně vzhledem k tomu, že údaje z MIDT lze získat i z jiných zdrojů, jako např. z IATA, měli by mít předplatitelé možnost vyjednávat s provozovateli počítačových rezervačních systémů o tom, jak budou tyto údaje využívány, aniž by se při tom museli řídit nějakými předpisy.

3.3.3

Doplnit do článku 7 ustanovení, jež leteckým společnostem a předplatitelům umožní svobodně vyjednávat s provozovateli počítačových rezervačních systémů podmínky nákupu údajů z MIDT.

3.4.1

Současné předpisy se snaží chránit cestovní kanceláře tím, že jim umožňují ukončit smlouvu s provozovateli počítačových rezervačních systémů s tříměsíční výpovědní lhůtou.

3.4.2

Doporučuje se zrušit čl. 6 odst. 2, a umožnit tak svobodné vyjednávání mezi stranami bez potřeby regulace.

3.5.1

Hosting by měl zůstat oddělený od smluv s provozovateli počítačových rezervačních systémů, aby nebyly zvýhodňovány hostované letecké společnosti, především mateřští dopravci. Pokud mateřští dopravci prodají své podíly ve společnostech provozujících počítačové rezervační systémy, může toto ustanovení zaniknout.

3.6.1

PNR je dokument, který počítačový rezervační systém vytvoří, jakmile si cestující zarezervuje letenku, vlakovou jízdenku, ubytování, pronájem automobilu, pojištění nebo jinou službu související s cestováním. Informace obsažené v tomto dokumentu jsou velmi citlivé, a měly by se na ně proto vztahovat přísné zákony o ochraně osobních údajů. Mimo jiné tyto informace zahrnují jméno cestujícího, jeho kontaktní údaje, datum narození, osobní preference, jež mohou odhalit jeho vyznání (např. pokud požádá o košer stravu), údaje o osobě, která letenku platí, údaje o kreditní kartě, o přátelích, rodinných příslušnících či spolupracovnících, kteří si rezervují stejný let, jméno a kontaktní údaje cestovní kanceláře, a v případě firemních cestujících se do PNR často vkládají kódy, kterými se značí, který odbor nebo klient platí náklady na letenku, nebo příslušnost k odborovým organizacím. Na základě těchto informací je možné vypracovat velmi detailní profil jak cestujících, tak i dalších osob či subjektů, jež jsou zapojeny do procesu rezervace, a EU musí zajistit ochranu těchto osobních údajů, tak jak je uvedeno v kodexu.

3.6.2

Zákony na ochranu údajů obsažené v kodexu chování jsou provozovateli počítačových rezervačních systémů systematicky porušovány, vždy když:

3.6.3

Rovněž směrnice 95/46/ES (jež doplňuje předpisy kodexu chování týkající se ochrany údajů) je porušována, jelikož podle ní provozovatelé počítačových rezervačních systémů jakožto „správci údajů“ musí k odhalení osobních údajů obdržet souhlas subjektu údajů a jelikož údaje nesmí být přenášeny mimo EU, pokud cílová země neposkytuje stejnou úroveň ochrany údajů. V USA žádný takový zákon o ochraně údajů neexistuje, takže vláda USA či komerční subjekty z USA mohou cestovní údaje z EU využít k vytvoření profilů a schraňovat tyto údaje bez časového omezení. Příkladem může být projekt s názvem APIS (Advanced Passenger Information), na jehož základě mají být údaje o cestujících z EU zpracovávány vládou USA za účelem udělení povolení přicestovat do země.

3.6.4

Posílit pravidla pro ochranu údajů, aby byly chráněny veškeré subjekty údajů v rámci PNR, nikoliv pouze cestující.

3.6.5

Prosazovat oddíl kodexu věnovaný ochraně údajů; EU musí především zajistit přenos osobních informací uchovávaných u leteckého dopravce do třetích zemí (komerčním nebo vládním organizacím) a uznat jej formou bilaterálních smluv s vládami třetích zemí, spíše než formou dohod, jež nejsou právně závazné.

3.6.6

Měl by být zaveden nový předpis, podle něhož musí být bez výjimky všechny PNR vytvořené předplatiteli počítačových rezervačních systémů chráněny články kodexu týkajícími se ochrany údajů, včetně leteckých společností, které zadávají hosting svých databází PNR provozovatelům počítačových rezervačních systémů, a rovněž cestovních kanceláří, provozovatelů služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, firem a veškerých dalších subjektů, které vytvářejí rezervace u počítačových rezervačních systémů.

4.1

Zjednodušení kodexu chování má za cíl vytvořit přirozenější hospodářské prostředí, ve kterém si počítačové rezervační systémy konkurují na základě cen a kvality služeb, přičemž hlavní prioritou zůstávají zájmy spotřebitelů.

4.2

Měla by být pečlivě sledována míra slučování informací (např. poskytovatelů železničního spojení nebo nízkonákladových dopravců) jako důsledek svobody určování cen. Začlenění železničních a nízkonákladových dopravců zajistí spotřebiteli nižší ceny (a více alternativ pro cesty) přes počítačové rezervační systémy na krátké/střední vzdálenosti. To může vést k situaci, kdy si velcí dopravci budou konkurovat cenami, a celkově se tak sníží ceny letenek na střední/dlouhé vzdálenosti. Pro ty, kteří jsou při hledání cestovních informací odkázáni na provozovatele počítačových rezervačních systémů, by toto byl zásadní přínos.

4.3

Začlenění informací železničních dopravců do zobrazení počítačových rezervačních systémů by mělo být podporováno, vzhledem k tomu, že je to klíčový faktor pro snížení vlivu letecké dopravy na životní prostředí a propaguje „zelenější“ způsoby cestování.

4.4

Sledovat dopad zrušení neutrality zobrazování. Tržní síly by měly působit proti možnosti narušení hospodářské soutěže i v případě mateřských dopravců. Regulačním cílem kodexu by nemělo být prosazení jediného sjednoceného a neutrálního zdroje informací (počítačové rezervační systémy) – díky měnícím se tržním podmínkám, především internetu, to přestává mít význam.

4.5

Sledování socioekonomického dopadu navrhnutých změn kodexu chování by mělo být zaměřeno také na malé a střední podniky, včetně dopravců a cestovních kanceláří, které by nově povolená flexibilita na trhu s počítačovými rezervačními systémy mohla ohrozit.

4.6

EU musí zajistit, aby byli lidé obeznámeni s využíváním osobních údajů obsažených v jejich záznamech o rezervaci. Většina lidí o existenci počítačových rezervačních systémů neví, ani o tom, co se stane s osobními informacemi, které tímto způsobem poskytnou. Pokud si tohoto nebudou vědomi, nebude mít právo na přístup k údajům, které se jich týkají, tak jak je navrhováno v kodexu, žádný smysl. Je nepravděpodobné, že by kdy nějaký cestující kontaktoval provozovatele počítačových rezervačních systémů v souvislosti se svými údaji, a to prostě proto, že cestující netuší, co se s těmito údaji děje; a pokud by to věděli, nedali by souhlas k jejich využívání.

4.7

Při konzultacích zvýšit zastoupení skupin, které nejsou přímo součástí cestovního distribučního systému, jako např. organizací spotřebitelů a odborníků na ochranu údajů. To povede k vyváženějšímu pohledu na stav trhu s počítačovými rezervačními systémy v EU.

4.8

Přezkoumat vývoj internetových technologií týkajících se cestování. Provozovatelé počítačových rezervačních systémů a další společnosti zabývající se technologiemi v cestování výrazně vylepšili dostupnost a nabídku funkcí systému během rezervace i po ní. Tato vylepšení v internetové technologii poskytnou větší možnosti spotřebiteli a možná urychlí další změny právních předpisů.

4.9

V dalším technologickém vývoji se letecké společnosti v USA přímo napojily na cestovní kanceláře (a vyhnuly se tak počítačovým rezervačním systémům), a tímto krokem dále změnily oblast počítačových rezervačních systémů. Závislost na provozovatelích počítačových rezervačních systémů se snižuje, zatímco spotřebitelé, cestovní kanceláře a letecké společnosti získávají větší vliv.

4.10

Podporovat nové subjekty na trhu. Zvyšování konkurence mezi oligopoly v EU oživí trh s počítačovými rezervačními systémy. V USA se po deregulaci objevila nová generace provozovatelů počítačových rezervačních systémů (4), která je díky využívání nových technologií schopna nabídnout leteckým společnostem vysoce atraktivní služby za nižší ceny.

4.11

Posoudit dopad snižování distribučních nákladů jak na vnitřní trh, tak na mezinárodní trh z hlediska cen letenek a konkurenčního postavení ve srovnání s americkými dopravci.

4.12

Přezkoumat kodex chování za 2 až 3 roky a zhodnotit postavení mateřských dopravců, prosazování ochrany osobních dat a podmínky trhu a konzultace s dalšími zájmovými skupinami před případnou další revizí.