52007PC0530




[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 19.9.2007

KOM(2007) 530 v konečném znění

2007/0197 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů

(předložená Komisí) {SEK(2007) 1179}{SEK(2007) 1180}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Elektřina a plyn představují srdce evropského blahobytu. Bez konkurenčního a účinného evropského trhu s elektřinou a plynem budou evropští občané za jednu ze svých nejzákladnějších denních potřeb platit nadměrnou cenu. Trh s elektřinou a plynem je rovněž zásadně důležitý pro konkurenceschopnost Evropy, neboť energie je důležitým vstupem pro evropský průmysl.

Dále platí, že konkurenční a účinný trh s elektřinou a plynem je podmínkou pro řešení otázky změny klimatu. Pouze s fungujícím trhem je možné vyvinout účinně fungující mechanismus obchodování s emisemi a odvětví obnovitelné energie splňující ambiciózní cíl, na kterém se dohodla Evropská rada, tedy zajistit, aby v roce 2020 pocházelo 20 % energie v EU z obnovitelných zdrojů.

Konkurenční trh s elektřinou a plynem v rámci celé EU je nakonec klíčový i pro zajištění bezpečnosti dodávek energie v Evropě, neboť pouze na celoevropském a konkurenčním trhu se mohou objevovat směrodatné signály pro investice a právě takový trh nabízí spravedlivý přístup k síti pro všechny potenciální investory a poskytuje skutečné a účinné pobídky jak pro provozovatele sítí, tak pro výrobce, aby investovali miliardy eur, jak to bude v EU během následujících dvou desetiletí potřeba.

Proces liberalizace trhu s elektřinou a plynem byl zahájen asi před 10 lety. Během těchto 10 let se mnoha občanům Evropy dostalo výhod vyplývajících z většího výběru a větší hospodářské soutěže, stejně jako lepších služeb a bezpečnosti. Posouzení, které provedla Komise a evropské energetické regulační orgány, však prokázalo, že proces rozvoje skutečně konkurenčních trhů není ani zdaleka u konce. V praxi se až příliš velkému množství občanů a podniků v EU možnosti skutečné volby dodavatele nedostává. Fragmentace trhu podél hranic jednotlivých států, vysoká míra vertikální integrace a vysoká koncentrace trhu představují základ neexistence skutečného vnitřního trhu.

Od června 2003, kdy vstoupily v platnost současné směrnice o elektřině a plynu, Komise neustále sledovala jejich používání a účinky na trh a byla v pravidelném kontaktu se všemi dotčenými zúčastněnými stranami. Komise zejména každoročně zveřejňovala svoji srovnávací zprávu o provádění vnitřního trhu s elektřinou a plynem. Uspořádala florentské Elektroenergetické regulační fórum a madridské Plynárenské regulační fórum, kde se pravidelně scházeli zástupci ministerstev, vnitrostátních regulačních orgánů, Komise, provozovatelů přenosových a přepravních soustav, dodavatelů, obchodníků, spotřebitelů, odborů, uživatelů sítí a energetických burz.

Na konci roku 2005 vyzvalo zasedání Evropské rady v Hampton Court k vypracování evropské energetické politiky. V návaznosti na tuto výzvu zveřejnila Komise dne 8. března 2006 Zelenou knihu o vývoji společné, soudržné evropské energetické politiky. Veřejné konzultace přinesly 1680 odpovědí. Již v roce 2005 zahájila Komise šetření podmínek hospodářské soutěže na trzích s plynem a elektřinou. Energetické šetření poskytlo odpovědi na obavy, které vyjadřovali spotřebitelé a noví účastníci v odvětví a které se týkaly rozvoje velkoobchodních trhů s plynem a elektřinou a omezené možnosti výběru, kterou spotřebitelé mají. Závěrečná zpráva o šetření byla Komisí přijata společně s komplexním souborem opatření s cílem navrhnout novou energetickou politiku pro Evropu dne 10. ledna 2007.

Sdělení Komise ze dne 10. ledna 2007 s názvem „Energetická politika pro Evropu“[1] zdůraznilo význam dotvoření vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem. Vycházelo z komplexní zprávy o vnitřním trhu, z konečných výsledků odvětvového šetření podmínek hospodářské soutěže a hloubkových přezkumů situace vnitrostátních trhů s elektřinou a plynem. Komise zároveň provedla posouzení dopadu, kterým hodnotila možnosti politiky týkající se dotvoření vnitřního trhu s plynem a elektřinou. Posouzení dopadu zahrnovalo i konzultace se zúčastněnými stranami. Organizace s kořeny v 19 zemích vyplnily celkem 339 dotazníků. 73 dotazníků bylo navíc přijato od organizací, které nemají napojení na konkrétní zemi. Byly provedeny pohovory s dalšími 56 zúčastněnými stranami, především se společnostmi, které by mohly být zasaženy oddělením majetku či přísnějšími požadavky na průhlednost.

Zasedání Evropské rady konané na jaře 2007 vyzvalo Komisi, aby navrhla další opatření, jako například:

- účinné oddělení dodavatelských a výrobních činností od provozování sítě;

- další harmonizaci pravomocí a větší nezávislost vnitrostátních energetických regulačních orgánů;

- vytvoření nezávislého mechanismu pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů;

- vytvoření mechanismu pro provozovatele přenosových nebo přepravních soustav, kterým by mohli zlepšit koordinaci provozování sítí a jejich zabezpečení, přeshraniční obchod a provoz sítě; a

- vyšší průhlednost operací na energetickém trhu.

Evropská rada také zdůraznila potřebu posílit zabezpečení dodávek v duchu solidarity mezi členskými státy.

Evropský parlament ve svém usnesení o perspektivách vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou přijatém dne 10. července 2007 vyjádřil společné energetické politice jednoznačnou politickou podporu, s tím, že „oddělení vlastnictví je nejúčinnější nástroj pro nediskriminační podporu investic do infrastruktury, spravedlivý přístup k síti pro nové účastníky a průhlednost trhu“. Parlament však zdůraznil, že jsou nezbytná i další opatření a že rozdíly mezi trhem s elektřinou a zemním plynem mohou vyžadovat odlišné úpravy provádění. Parlament rovněž vyzval k silnější „spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány na úrovni EU prostřednictvím orgánu EU, což je jedním ze způsobů, jak více rozvíjet evropské metody regulace přeshraničních záležitostí“.

Rada evropských energetických regulačních orgánů (CEER) přivítala sdělení Komise ze dne 10. ledna a jednoznačně podpořila výzvu volající po nových právních předpisech EU, které projekt jednotného energetického trhu obnoví. 6. června 2007 zveřejnily evropské energetické regulační orgány sadu šesti studií přijímajících stanovisko k hlavním otázkám nových energetických právních předpisů. Podpořily zejména návrhy Komise v oblasti posíleného nezávislého regulačního dohledu na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU a v oblasti účinného oddělení přenosových nebo přepravních sítí. Regulační orgány jasně doporučily, aby oddělení vlastnictví přenosových nebo přepravních soustav v zásadě odpovídalo modelu vyžadovanému novými právními předpisy EU a aby platilo jak pro elektřinu, tak pro plyn.

Tyto prvky byly plně brány v úvahu při přípravě současných návrhů, které jsou shrnuty níže.

1. ÚčINNÉ ODDěLENÍ DODAVATELSKÝCH A VÝROBNÍCH čINNOSTÍ OD PROVOZOVÁNÍ SÍTě

1.1. Stávající ustanovení o oddělení nejsou dostatečná pro zajištění dobře fungujícího trhu

Stávající právní předpisy požadují, aby bylo provozování sítě právně a funkčně odděleno od dodavatelských a výrobních činností. Členské státy tento požadavek splnily za použití různých organizačních struktur. Několik členských států založilo pro provozování sítě zcela oddělenou společnost, zatímco jiné vytvořily právní subjekt v rámci integrované společnosti. Požadavek právního a funkčního oddělení znamenal pozitivní příspěvek ke vzniku konkurenčního trhu s elektřinou a zemním plynem v několika členských státech.

Zkušenosti však ukázaly, že v případech, kdy je provozovatel přenosové či přepravní soustavy právním subjektem existujícím v rámci integrované společnosti, vznikají tři typy problémů.

Zaprvé může provozovatel přenosové nebo přepravní soustavy zacházet se svými přidruženými společnostmi lépe než s třetími stranami představujícími konkurenci. Ve skutečnosti mohou integrované společnosti využívat majetek tvořící síť k tomu, aby konkurenci vstup na trh ztížily. Základním důvodem je, že právní a funkční oddělení neřeší základní střet zájmů v rámci integrované společnosti, kde na straně jedné zájmy dodavatelské a výrobní usilují o maximalizaci prodeje a podílu na trhu, zatímco provozovatel sítě je povinen nabízet nediskriminační přístup konkurenci. Tento nevyhnutelný střet zájmů je téměř nemožné kontrolovat regulačními prostředky, protože nezávislost provozovatele přenosové nebo přepravní soustavy v rámci integrované společnosti by bylo možné sledovat jen s využitím mimořádně obtížné a rušivé regulace.

Zadruhé není možné podle stávajících pravidel o oddělení zaručit nediskriminační přístup k informacím, protože neexistují účinné prostředky, které by bránily provozovatelům přenosových nebo přepravních soustav sdělovat citlivé tržní informace výrobnímu nebo dodavatelskému podniku v rámci integrované společnosti.

Zatřetí dochází k deformaci investičních pobídek v rámci integrované společnosti. Vertikálně integrovaní provozovatelé soustav nemají pobídky k rozvíjení soustavy v celkovém zájmu trhu a tedy k usnadnění vstupu nových subjektů na úrovni výroby nebo zásobování; naopak, v jejich nevyhnutelném zájmu je nové investice omezovat, když by z nich měli přínos jejich konkurenti a když by na jejich „domovský trh“ přivedly další konkurenty. Namísto toho mají investiční rozhodnutí přijímaná vertikálně integrovanými společnostmi tendenci stranit potřebám přidružených dodavatelských společností. Zdá se, že takové společnosti bývají zvláště neochotné zvyšovat propojení či kapacitu dovozu zemního plynu, čímž by se zvyšovala hospodářská soutěž na jejich domácím trhu, a to vnitřnímu trhu škodí.

Společnost, která zůstane vertikálně integrovaná, má zkrátka vnitřní motivaci jak k nedostatečným investicím do nových sítí (ze strachu, že by takové investice pomohly konkurentům prosperovat na „jejím“ domovském trhu), tak – kde je to možné – upřednostňovat vlastní prodejní společnosti, když jde o přístup k síti. To má negativní vliv na konkurenceschopnost EU a bezpečnost jejích dodávek a brání to dosažení cílů v oblasti změny klimatu a životního prostředí.

Údaje o investicích v nedávných letech prokazují, že: vertikálně integrované společnosti například ze svých příjmů z poplatků z pronájmu přeshraničního přetížení do nových propojení znovu investovaly výrazně méně než plně oddělené společnosti. Účinné oddělení odstraňuje určité deformované investiční pobídky, které jsou typické pro vertikálně integrované provozovatele přenosových nebo přepravních soustav. Napomáhá tedy bezpečnosti dodávek. Komise vypozorovala, že účinné oddělení provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav podporuje jejich investiční aktivitu. Dotčené členské státy navíc následně přitahovaly investory do nové infrastruktury, kteří například budovali terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG).

Přínos oddělení vlastnictví navíc dokládají ceny elektřiny na různých trzích v posledních letech: během posledních 10 let vertikálně integrované společnosti více zvyšovaly ceny a udržovaly je vyšší než společnosti plně oddělené.

1.2. Účinnější oddělení provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav je tedy jednoznačně nutné

Konkrétní návrh v tomto ohledu objasňuje, že možností, kterou Komise upřednostňuje, zůstává oddělení vlastnictví. V praxi to znamená, že členské státy musejí zajistit, aby stejná osoba či stejné osoby nebyly oprávněny vykonávat kontrolu nad dodavatelským podnikem a současně mít jakékoli zájmy na provozovateli přenosové nebo přepravní soustavy nebo na přenosové nebo přepravní soustavě jako takové ani ve vztahu k nim uplatňovat jakákoli práva. Toto ustanovení platí rovněž opačně, tedy že kontrola nad provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy vylučuje možnost mít zájmy na dodavatelském podniku nebo ve vztahu k němu uplatňovat jakákoli práva.

Tato možnost umožňuje situaci, kdy stejná osoba, například penzijní fond, má v držení menšinové podíly (není ovládajícím vlastníkem) jak v provozovateli přenosové nebo přepravní soustavy, tak v dodavatelském podniku. Takový menšinový akcionář však nesmí disponovat oprávněním blokovat rozhodnutí v obou podnicích, ani nesmí jmenovat členy jejich představenstev a dozorčích rad, ani nesmí žádná osoba být členem představenstva a dozorčí rady obou podniků. Tato možnost, která zajišťuje jasné oddělení vlastnictví provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav a dodavatelských podniků, představuje nejúčinnější a stabilní způsob dosažení účinného oddělení přenosových nebo přepravních sítí a tudíž i vyřešení nevyhnutelného střetu zájmů.

Aby bylo možné tuto variantu provést, mohou se členské státy rozhodnout pro následující postup, který může pomoci plně ochránit zájmy akcionářů vertikálně integrovaných společností. Akcie vertikálně integrované společnosti je možné rozdělit na akcie společnosti vlastnící přenosovou nebo přepravní soustavu na jedné straně a na akcie dodavatelské společnosti na straně druhé. Následně je možné tyto akcie rozdělit akcionářům předtím vertikálně integrované společnosti.

Zatímco Komise má za to, že oddělení vlastnictví je i nadále upřednostňovanou možností, nabízí členským státům, které se rozhodnou jít jinou cestou ještě alternativní možnost . Tato možnost však musí poskytovat stejné záruky, pokud jde o nezávislost fungování předmětné sítě, a stejnou míru pobídek pro investování do nové síťové infrastruktury, z níž by měli prospěch konkurenti. Tato možnost, která se odchyluje od základního přístupu k oddělení vlastnictví, je známa jako „nezávislý provozovatel soustavy“. Umožňuje vertikálně integrovaným společnostem zachovat si vlastnictví svých síťových aktiv, ale vyžaduje, aby vlastní přenosovou nebo přepravní síť spravoval nezávislý provozovatel soustavy – podnik či subjekt, který je zcela oddělený od vertikálně integrované společnosti – provádějící veškeré funkce provozovatele sítě. Navíc platí, že aby se zajistilo, že provozovatel zůstane nezávislý a bude jednat nezávisle na vertikálně integrované společnosti, je nutné zavést regulaci a nepřetržité regulační sledování.

V některých případech mohou být vertikálně integrované společnosti nuceny odprodat některá svůj majetek, konkrétně přenosové nebo přepravní sítě, nebo předat jeho provozování třetí straně, což by vedlo ke splnění navrhovaných požadavků účinného oddělení. Nezdá se však, že by existovala jakákoli alternativa k navrhovaným možnostem, pokud máme zajistit úplnou nezávislost provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav.

Uvedené dvě možnosti platí stejným způsobem pro elektroenergetické i plynárenské odvětví. Přestože Komise uznává, že v současné době obecně řečeno došlo k většímu pokroku směrem k oddělení vlastnictví v elektroenergetickém odvětví v EU, nenašla Komise žádné přesvědčivé argumenty ospravedlňující rozdílné zacházení s těmito dvěma odvětvími. Zejména existuje v obou odvětvích základní střet zájmů mezi dodavatelskými a výrobními činnostmi na straně jedné a provozováním a rozvojem sítě na straně druhé. Navíc platí, že klíčem k uzavření dlouhodobých dodavatelských smluv s výrobci plynu není vlastnictví sítě, ale existence silné zákaznické základny. EU nepochybně zůstane vysoce atraktivním trhem pro dodávky plynu bez ohledu na vlastnickou strukturu nákupních společností, které – jakmile projdou účinným oddělením – budou schopny soutěžit o plyn stejnou měrou. Komise dále uznává, že přeprava plynu, na rozdíl od přenosu elektřiny, spočívá ve fyzickém přemísťování molekul plynu plynovodem. Provozovatel přepravní soustavy tak má vyšší míru kontroly, pokud jde o stanovení směru toku a využití kapacity soustavy. To znamená, že účinné oddělení plynárenských sítí je přinejmenším stejně důležité jako v případě elektroenergetických sítí.

Předkládaný návrh však za účelem podpoření investic do nových energetických infrastruktur ze strany dodavatelských a výrobních společností zahrnuje také možnost dočasného odchýlení od pravidel upravujících oddělení vlastnictví kvůli stavbě nové infrastruktury. Tato výjimka se bude používat případ od případu, s ohledem na ekonomické parametry nové investice, cíle vnitřního trhu a stejně tak s ohledem na zajištění bezpečnosti dodávek.

Ve shodě s článkem 295 ES návrh platí stejným způsobem jak pro společnosti ve veřejném, tak v soukromém vlastnictví. To znamená, že bez ohledu na veřejnou či soukromou povahu společnosti by neměla být žádná osoba ani žádná skupina osob, samostatně ani ve spojení s jinými, schopna ovlivňovat složení představenstva či rad, hlasování či rozhodování buď provozovatelů přenosových či přepravních soustav, anebo dodavatelských či výrobních společností. Tímto se zajišťuje, že v případech, kdy jsou dodavatelské či výrobní činnosti ve veřejném vlastnictví, je stále zaručena nezávislost provozovatele přenosové nebo přepravní soustavy, který je též ve veřejném vlastnictví; tyto návrhy ale nepožadují, aby společnosti ve vlastnictví státu prodávaly svoje sítě společnostem v soukromém vlastnictví. Pro splnění tohoto požadavku by například mohl jakýkoli veřejný subjekt či stát převést svoje práva (která znamenají „vliv“) na jinou právnickou osobu ve veřejném či soukromém vlastnictví. Je důležité, aby ve všech případech, kdy se provádí oddělení, musel dotčený členský stát prokázat, že v praxi jsou výsledky skutečně účinné a že společnosti fungují vzájemně naprosto odděleně, takže v rámci celé EU jsou zajištěny skutečně rovné podmínky.

Nakonec platí, že na ty členské státy, kde neexistují sítě pro přenos elektřiny ani pro přepravu zemního plynu, ale pouze distribuční síť, se ustanovení o oddělení vlastnictví přenosových nebo přepravních sítí nepoužije.

1.3. Aspekty týkající se třetích zemí

Předkládaný návrh vyžaduje účinné oddělení provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav a dodavatelských a výrobních činností nejen na vnitrostátní úrovni, ale v rámci celé EU. Zejména to znamená, že žádná dodavatelská ani výrobní společnost, jež je aktivní kdekoli v EU, nesmí vlastnit ani provozovat přenosový nebo přepravní systém v žádném členském státu EU. Tento požadavek platí stejně pro společnosti z EU, jako pro společnosti ze zemí mimo EU.

Soubor opatření obsahuje pojistky zajišťující, aby v případě, že budou společnosti ze třetích zemí chtít získat významný podíl či dokonce kontrolu nad sítí v EU, budou muset prokazatelně a jasně vyhovět stejným požadavkům na oddělení jako společnosti z EU. V případě, kdy kupující nemůže prokázat jak svoji přímou, tak nepřímou nezávislost na dodavatelských a výrobních činnostech, může Komise zasáhnout.

Dále platí, že dobře fungující trhy a sítě jsou zásadně důležité pro konkurenceschopnost ekonomiky a pro blaho občanů. Cílem předkládaného návrhu je prosazovat hospodářskou soutěž na evropských energetických trzích a prosazovat řádné fungování těchto trhů. V této souvislosti je naprosto nezbytné – aniž by tím byly dotčeny mezinárodní závazky Společenství – zajistit, aby všechny hospodářské subjekty aktivní na evropských energetických trzích dodržovaly zásady pro investory na trhu a jednali v souladu s nimi. Komise proto navrhuje požadavek, aby osoby ze třetích zemí a třetí země nemohly získat kontrolu nad přenosovou nebo přepravní soustavou ve Společenství ani nad provozovatelem přenosové nebo přepravní soustavy ve Společenství, pokud to nebude povoleno smlouvou mezi EU a předmětnou třetí zemí. Cílem tohoto opatření je zaručit, že budou společnosti ze třetích zemí dodržovat stejná pravidla, která platí pro podniky sídlící v EU, dodržováním litery i ducha těchto pravidel, a nikoli je diskriminovat. Komise nakonec provede zběžné a hloubkové přezkoumání širších aspektů vnější energetické politiky EU a výsledky této práce zveřejní.

K důležité otázce oddělení je nakonec třeba říci, že současné návrhy na účinné oddělení představují nezbytný a rozhodující krok k tomu, aby bylo dosaženo integrace trhu v rámci celé EU. V konečném důsledku mohou pomoci vytvořit nadnárodní provozovatele přenosových nebo přepravních soustav, neboť provozovatelé již nebudou déle brzděni vzájemnou nedůvěrou. Současně ale platí, že pokud by došlo ke vzniku nadnárodních provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav bez zajištění jejich úplné nezávislosti, hospodářská soutěž mezi přidruženými dodavatelskými a výrobními společnostmi by byla pravděpodobně z důvodu rizika uzavírání tajných dohod oslabena. Bez účinného oddělení by proto taková spolupráce vedla k obavám ohledně hospodářské soutěže. Předkládané návrhy zahrnují několik dodatečných opatření, jejichž cílem je prosazovat integraci trhu EU, zejména pokud jde o lepší spolupráci mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav.

2. POSÍLENÍ PRAVOMOCÍ A NEZÁVISLOSTI VNITROSTÁTNÍCH REGULAčNÍCH ORGÁNů

2.1. Silné vnitrostátní regulační orgány dohlížející nad průběhem trhů s elektřinou a plynem

Stávající směrnice o elektřině a plynu požadují, aby členské státy založily regulační orgány. V několika členských státech představují regulační orgány dobře zavedené instituce s důležitými pravomocemi a prostředky, což jim umožňuje zajišťovat řádnou regulaci trhu. V jiných členských státech byly regulační orgány zakládány teprve nedávno a jejich pravomoci jsou slabší nebo jsou rozptýleny mezi více různých orgánů. Kompletní přezkoumání podle jednotlivých zemí, která Komise provedla, na tuto nestejnorodost a v mnoha případech i slabost regulačních orgánů poukázala.

Zkušenosti těch členských států, kde jsou trhy již několik let otevřené, stejně jako z odvětví veřejných služeb otevřených hospodářské soutěži jasně ukazují, že silné regulační orgány jsou pro zajištění řádně fungujícího trhu nezbytné, zejména pokud jde o používání síťových infrastruktur.

Z těchto důvodů má předkládaný návrh za cíl posílení pravomocí regulačních orgánů. Zaprvé je jim třeba dát jasný mandát ke spolupráci na evropské úrovni, v úzké spolupráci s Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů a s Komisí, aby se tak zajistilo, že vnitřní trh s elektřinou a plynem v Evropské unii bude konkurenceschopný, bezpečný a environmentálně udržitelný a že se účinného otevření trhu dostane všem spotřebitelům i dodavatelům.

Zadruhé se navrhuje posílit jejich pravomoci regulace trhu, zejména v následujících oblastech:

- sledování, zda provozovatelé přenosových nebo přepravních a distribučních soustav dodržují pravidla pro přístup třetích stran, závazky v oblasti oddělování, vyrovnávací mechanismy, řízení přetížení a vzájemného propojení;

- přezkoumávání investičních plánů provozovatelů přenosové nebo přepravní soustavy, posuzování investičních plánů provozovatelů přenosové nebo přepravní soustavy v jejich výroční zprávě, pokud jde o to, jak dalece odpovídají investiční plány provozovatelů přenosových nebo přepravních sítí celoevropskému desetiletému plánu rozvoje; sledování bezpečnosti a spolehlivosti sítě a posuzování pravidel pro bezpečnost a spolehlivost sítě;

- sledování povinností, pokud jde o průhlednost;

- sledování míry otevřenosti trhu a hospodářské soutěže, prosazovaní účinné hospodářské soutěže, a to ve spolupráci s úřady pro hospodářskou soutěž; a

- zajištění účinnosti opatření pro ochranu spotřebitelů.

Elektřina a zemní plyn se zásadně liší od jiného obchodovaného zboží, protože se jedná o produkty, jež jsou založeny na využívání a které je nemožné nebo velmi nákladné skladovat. Díky tomu jsou citlivé na zneužívání trhu a regulační dohled nad podniky aktivními na trhu s elektřinou a plynem je tak nutné zvýšit. Regulační orgány proto musejí mít přístup k informacím ohledně provozních rozhodnutí společností. Navrhuje se, aby společnosti povinně uchovávaly záznamy údajů týkajících se jejich provozních rozhodnutí po dobu pěti let, aby je měly k dispozici vnitrostátní regulační orgány, úřady pro hospodářskou soutěž a Komise, aby tak tyto orgány obvinění ze zneužívání trhu mohly účinně kontrolovat. Tím se omezí rozsah zneužívání trhu, zvýší se důvěra v trh, a tak dojde ke stimulaci obchodu a hospodářské soutěže.

Některým typům obchodníků (např. bankám) již takové povinnosti vyplývají ze směrnice o trzích finančních nástrojů, ti by neměli mít takovou povinnost zdvojenou. Proto by takovou povinností uchovávání záznamů neměly být dotčeny předpisy Společenství o finančních trzích, s nimiž by měla taková povinnost být slučitelná. Je třeba, aby regulační orgány energetického trhu a finančních trhů spolupracovaly, aby si tak vzájemně umožňovaly získání přehledu nad dotčenými trhy. Před přijetím pokynů definujících požadavky ohledně uchovávání záznamů vyzýváme Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů a Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR), aby spolupracovaly a Komisi oznámili obsah takových pokynů.

Aby mohly regulační orgány plnit své povinnosti, je třeba poskytnout jim pravomoc provádět šetření, vyžadovat veškeré nezbytné informace a ukládat odrazující sankce. Během plnění jejich regulačních funkcí se po nich bude rovněž vyžadovat, aby plně braly v úvahu cíle energetické účinnosti.

2.2. Prokazatelná nezávislost regulačních orgánů znamená důvěru trhu

Nezávislé regulační orgány představují klíčový princip dobrého řízení a zásadní podmínku důvěry trhu. Stávající právní předpisy vyzývají regulační orgány, aby byly plně nezávislé na zájmech plynárenského a elektroenergetického odvětví. Nespecifikují však, jak se může taková nezávislost prokazatelně zajistit, a nezaručují nezávislost na krátkodobých politických zájmech.

Jak bylo na jaře 2007 zdůrazněno v závěrech Evropské rady i Evropského parlamentu, posilování nezávislosti vnitrostátních energetických regulačních orgánů proto představuje prioritu.

Navrhuje se, aby byl regulační orgán právně samostatný a funkčně nezávislý na jakémkoli jiném veřejném či soukromém subjektu a aby jeho zaměstnanci a osoby zodpovídající za jeho řízení jednali nezávisle na jakýchkoli tržních zájmech a aby nevyhledávali ani nepřijímali pokyny od žádných subjektů státní správy ani jiných veřejných či soukromých subjektů. Za tím účelem se navrhuje, aby měly regulační orgány právní subjektivitu, rozpočtovou autonomii, vhodné lidské i finanční zdroje a nezávislé vedení.

3. NEZÁVISLÝ MECHANISMUS PRO SPOLUPRÁCI A ROZHODOVÁNÍ VNITROSTÁTNÍCH REGULAčNÍCH ORGÁNů: AGENTURA PRO SPOLUPRÁCI ENERGETICKÝCH REGULAčNÍCH ORGÁNů

3.1. Pozitivní zkušenost skupiny ERGEG je třeba rozvinout do formální struktury pro spolupráci

Přestože došlo k podstatnému rozvoji vnitřního trhu s energií, určitá regulační mezera zůstává v otázkách přeshraničních. Aby bylo možné tuto záležitost řešit, iniciovala Komise samoregulační fóra, například Florentské fórum (elektřina) a Madridské fórum (plyn). Tato fóra přivádějí ke společnému jednání zúčastněné strany, aby tak dosáhly posílení spolupráce.

Navíc byla rozhodnutím Komise z roku 2003 za účelem usnadnění konzultací, koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány v členských státech a mezi těmito orgány a Komisí s ohledem na konsolidaci vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem zřízena nezávislá poradní skupina pro elektřinu a zemní plyn s názvem „Skupina evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství“ (European Regulators Group for Electricity and Gas – ERGEG). Skupina ERGEG sestává ze zástupců vnitrostátních regulačních orgánů.

Činnosti skupiny ERGEG v posledních letech znamenaly velmi pozitivní příspěvek k dotváření vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou formou vydávání nezávazných pokynů a zasílání doporučení a vyjádření Komisi. Popud k organizaci samoregulačních fór a vytvoření skupiny ERGEG však nevedlo ke skutečnému postupu směrem k vývoji společných norem a přístupů, jak je to nezbytné k tomu, aby se přeshraniční obchod a rozvoj prvních regionálních trhů a nakonec i evropského energetického trhu stal realitou.

Postupem času je odvětví energetiky stále složitější a detailnější, jsou do něj zapojeny stále rozmanitější finanční zájmy. Současný přístup v rámci skupiny ERGEG, který v praxi zpravidla vyžaduje pro dosažení shody souhlas 27 regulačních orgánů a více než 30 provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav, nevede k dostatečným výsledkům. Vedl k vytvoření celé řady nezávazných kodexů a k úsilí dosáhnout shody ohledně společných přístupů metodou „postupné konvergence“, nevedl ale ke skutečným rozhodnutím ohledně obtížných otázek, která je nyní třeba přijmout.

Technické předpisy, podle kterých musejí elektroenergetické společnosti fungovat, tzv. „síťové kodexy“, se v současnosti mezi jednotlivými členskými státy, ba dokonce i v rámci jediného členského státu významně liší. Máme-li integrovat energetické trhy v EU, je třeba, aby tyto předpisy prošly procesem konvergence a poté harmonizace. .

Komise vyhodnotila různé možnosti organizace požadovaných úkolů, včetně toho, zda by mohla být Komise schopna tyto úkoly plnit sama. Harmonizace těchto záležitostí ani dosahování pokroku ohledně nové infrastruktury nepředstavuje úkol, který by typicky spadal do sféry působnosti Komise. Komise ve skutečnosti takovou činnost nikdy neprováděla. Tato činnost vyžaduje spolupráci odborných kapacit 27 vnitrostátních regulačních agentur (VRA); jsou to právě tyto agentury, kdo se má shodnout na úpravách jejich vnitrostátních síťových kodexů. V praxi může pouze orgán pocházející z vnitrostátních regulačních orgánů být katalyzátorem všech potřebných zdrojů vnitrostátních regulačních orgánů, jež jsou nezbytné pro dosažení úspěchu v těchto záležitostech. Agentura se může prostřednictvím své Rady regulačních orgánů – která sestává z VRA – obracet na pracovníky těchto VRA. Komise v takovém postavení není.

Komise došla k závěru, že požadované úkoly by měl nejlépe plnit samostatný subjekt, nezávislý na Komisi a stojící mimo ni. Rozhodnutí ze zasedání Evropské rady z jara 2007 i nedávná rozhodnutí Evropského parlamentu toto řešení podpořila[2].

Bylo proto zváženo vytvoření sítě vnitrostátních regulačních orgánů s většími pravomocemi. Síť úřadů pro hospodářskou soutěž vytvořená v roce 2004 v rámci nařízení Rady (ES) č. 1/2003 nabízí určitý model. Tento postup by nicméně vyžadoval vytvoření autonomních pravomocí, jimiž by Komise disponovala v odvětví energetiky (v současné době existují tyto pravomoci pouze v oblasti předpisů pro hospodářskou soutěž). Pravomoci VRA by měly v každém případě být posíleny a harmonizovány.

Dále by bylo možné použít jako vzor systém evropských centrálních bank, pro to však chybí právní základ ve Smlouvě. Takový postup by prostě vyžadoval novelizaci Smlouvy.

Komise proto došla k závěru, že pokud má být vytvořen nezávislý orgán, který by mohl předkládat Komisi návrhy týkající se rozhodnutí zahrnujících podstatná rozhodnutí a přijímat individuální regulační rozhodnutí, závazná pro třetí strany, ve věci podrobných technických záležitostí, které mu budou svěřeny, je jediným řešením založení agentury.

Hlavní navrhované úkoly by na evropské úrovni doplňovaly regulační úkoly, které provádějí vnitrostátní regulační orgány. Struktura by měla poskytovat rámec pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů, pro regulační přezkumy spolupráce mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav a prostor pro přijímání jednotlivých rozhodnutí týkajících se infrastruktury na území více než jednoho členského státu. Analýza odráží zásady definované Komisí v návrhu interinstitucionální dohody o provozním rámci pro evropské regulační agentury[3], zejména pokud jde o pravomoc přijímat individuální rozhodnutí právně závazná pro třetí strany.

Následující návrh vychází také z varianty „ERGEG+“ zmiňované ve sdělení Komise ze dne 10. ledna 2007 „Energetická politika pro Evropu“[4].

3.2. Hlavní úkoly navrhované Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů

Regulační úkoly, které na vnitrostátní úrovni plní regulační orgány, by Agentura doplňovala na evropské úrovni tímto:

- Poskytování rámce pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů. Tento rámec se navrhuje pro zlepšení vyřizování přeshraničních situací. Agentura stanoví postupy pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů, zejména pokud jde o výměnu informací a rozdělení pravomocí v případech týkajících se více než jednoho členského státu. Tento rámec bude rovněž prosazovat regionální spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány.

- Regulační dohled nad spoluprací mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav. Agentura bude zodpovídat za sledování a přezkoumávání činností Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav a činností Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav zemního plynu. Zejména se zapojí do určování priorit prostřednictvím pracovního programu sítí, do přezkoumávání jejich desetiletého investičního plánu a do přípravy technického a tržního kodexu. Přezkoumáváním plánu investic není nijak dotčena zodpovědnost provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav za technických poruch, jak je definováno v rámci vnitrostátních právních předpisů. Co se týče tohoto technického a tržního kodexu, bude mít Agentura pravomoc žádat provozovatele přenosových nebo přepravních soustav, aby své návrhy upravili nebo aby se některými konkrétními otázkami zabývali podrobněji. Bude také moci doporučovat, aby Komise tyto kodexy prohlásila za právně závazné, pokud by se jejich dobrovolné plnění ze strany provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav ukázalo jako nedostatečné nebo pro určité záležitosti nevhodné. Agentura může doporučit úpravu návrhu vypracovaného provozovateli přenosových nebo přepravních soustav nebo může Komisi doporučit doplňující ustanovení. V praxi bude mít tento mechanismus podobu konstruktivního a neustálého dialogu mezi Agenturou, provozovateli přenosových nebo přepravních systémů a Komisí. Zapojení Agentury bude klíčem k zajištění toho, aby spolupráce mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav probíhala účinným a průhledným způsobem ku prospěchu vnitřního trhu.

- Individuální rozhodovací pravomoci. S ohledem na řešení konkrétních přeshraničních otázek se navrhuje, aby byly Agentuře svěřeny individuální rozhodovací pravomoci ohledně žádostí o výjimky[5] týkající se infrastrukturního majetku evropského významu a pravomoc rozhodovat o regulačním režimu platném pro infrastrukturu na území více než jednoho členského státu. Agentura by navíc byla schopna přijímat konkrétní rozhodnutí ohledně individuálních technických otázek, jsou-li tyto Agentuře svěřeny v rámci konkrétních pokynů přijatých na základě směrnic o plynu a elektřině v rámci postupu projednávání ve výborech.

- Úloha obecného poradenství. Agentura by plnila obecně poradenskou úlohu ve vztahu ke Komisi, pokud jde o záležitosti regulace trhu, a mohla by vydávat nezávazné pokyny, jimiž by šířila osvědčené postupy mezi vnitrostátními regulačními orgány. Případ od případu by také měla pravomoc v souvislosti s prováděcími opatřeními přijatými Komisí v rámci uplatňování právních předpisů Společenství v plynárenském a elektroenergetickém odvětví přezkoumávat rozhodnutí přijatá vnitrostátními regulačními orgány, která mají přímý dopad na vnitřní trh, a poskytovat stanoviska pro Komisi.

I když není možné rozšířit pravomoci agentury tak, aby zahrnovaly normativní rozhodnutí (jako formální přijímání závazných pokynů), bude nová agentura celkově hrát zásadně významnou úlohu při vývoji a provádění pravidel pro evropský trh s plynem a elektřinou.

3.3. Řízení navrhované Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů

Institucionální uspořádání a zásady správy Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů vychází ze standardních pravidel a postupů platných pro regulační agentury ve Společenství.

Je však třeba brát v úvahu nezbytnou nezávislost regulačních funkcí. Za tím účelem se navrhuje kromě správní rady zodpovídající za veškeré administrativní a rozpočtové záležitosti vytvořit také radu regulačních orgánů, která bude zodpovídat za veškeré regulační záležitosti a veškerá regulační rozhodnutí. Ředitel, kterého jmenuje správní rada po konzultaci s radou regulačních orgánů, bude vybírán z užšího výběru připraveného Komisí. Ředitel bude Agenturu zastupovat a bude zodpovídat za její každodenní řízení. Struktura agentury navíc předpokládá existenci odvolací rady, která bude kompetentní k řešení odvolání proti rozhodnutím přijatým agenturou.

3.4. Finanční aspekty

Navrhuje se, aby byl vzhledem k úkolům agentury počet jejích pracovníků omezen na 40-50 lidí. Toto posouzení vychází z rozsáhlé analýzy potřeb pracovníků u vnitrostátních regulačních orgánů a z pečlivé analýzy minimálních zdrojů potřebných pro provádění navrhovaných úkolů, zejména ve světle možností součinnosti při využívání zdrojů vnitrostátních regulačních orgánů jako pomoci při práci agentury. Navrhovaný počet pracovníků odpovídá potřebám těchto orgánů[6]. Jak bylo uvedeno výše, pokud by měla Komise provádět úkoly agentury, byl by počet potřebných pracovníků mnohem vyšší.

Celkové roční náklady na chod agentury jsou odhadovány přibližně ve výši 6–7 milionů EUR za rok, z čehož 5 milionů EUR jsou náklady na zaměstnance (vychází se z průměrných nákladů na zaměstnance Evropské komise, tj. 0,117 milionu EUR ročně, přičemž tato částka zahrnuje i náklady spojené s budovami a související administrativní náklady), 1 milion EUR představují provozní náklady (zasedání, studie, překlady, publikace a náklady v rámci styku s veřejností) a zbytek představují investiční výdaje (vztahující se k zakoupení movitého majetku a související výdaje) a náklady na služební cesty.

Roční náklady agentury budou hrazeny z příspěvků Společenství. Agentura má omezené příjmy v podobě poplatků, které budou platit třetí strany, když agentura přijme určitá rozhodnutí.

3.5. Úloha Komise

V zásadě existují tři různá bezpečnostní opatření zajišťující pozici Komise a úlohu strážce Smlouvy.

Především platí, že pokud agentura přijme rozhodnutí, bude takové rozhodnutí závazné pouze pro konkrétní technické situace výslovně stanovené v nařízení a směrnicích či uvedené případ od případu v závazných pokynech. Mimo tento rámec nebude Agentura disponovat právem politického rozhodování.

Zadruhé platí, že pokud by spolupráce provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav nebo VRA ohrožovala účinnou hospodářskou soutěž a účinné fungování trhu, oznámí to agentura okamžitě Komisi a ta může následně přijmout nezbytná opatření pro nápravu situace. Komise se může také rozhodnout jednat z vlastní iniciativy.

Zatřetí platí, že v případech, kdy je potřeba přijmout podstatné rozhodnutí, tak může učinit pouze Komise. V těchto případech bude agentura hrát pouze přípravnou a poradenskou úlohu. Právní služba Komise v tomto ohledu text důkladně přezkoumala, aby bylo zajištěno, že agentura nedisponuje pravomocí svobodného přijímání podstatných rozhodnutí.

Dále je na Komisi, aby prostřednictvím přijímání závazných pokynů úkoly agentury dále specifikovala a určovala.

4. ÚčINNÁ SPOLUPRÁCE MEZI PROVOZOVATELI PřENOSOVÝCH NEBO PřEPRAVNÍCH SOUSTAV

4.1. Intenzivní spolupráce mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav je pro integraci trhů s elektřinou a zemním plynem nezbytná

Aby mohla být uskutečněna integrace trhu, musí probíhat také účinná spolupráce provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav (PPS) a musí existovat jasný a stabilní regulační rámec, včetně koordinace regulace. Pravidla pro přístup k síti a provozní pravidla musejí být slučitelná, musí probíhat účinná výměna informací mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav, musí fungovat dobrá koordinace nových investic v zájmu zvýšení kapacit propojení. Provozovatelé elektroenergetických přenosových soustav či přepravních soustav zemního plynu dobrovolně spolupracují v rámci stávajících struktur, kterými jsou například organizace Provozovatelé evropských přenosových soustav (PEPS) a Přeprava zemního plynu v Evropě (GTE). Spolupracují na regionální úrovni v provozních záležitostech a účastní se práce technických orgánů jako Unie pro koordinaci přenosu elektřiny (UCTE) a Evropské sdružení pro usměrňování výměny energie – plyn (EASEE-Gas). Tyto iniciativy spolupráce na více rovinách přinesly významný prospěch vnitřnímu trhu a vedly k vyšší účinnosti a bezpečnosti sítí.

Avšak omezení této dobrovolné spolupráce se projevila například v podobě nehod sítí a výpadků elektřiny z důvodu nedostatečné koordinace provozu sítí či chybějících propojení v elektroenergetických a plynárenských sítích, nebo v podobě obtíží při navrhování či schvalování společných technických norem. Proto se navrhuje uložit provozovatelům přenosových a přepravních soustav posílení jejich spolupráci v celé řadě klíčových oblastí, se zaměřením na následující hlavní záležitosti.

- Vypracování tržního a technického „kodexu“: Pro integraci trhů s elektřinou a plynem je třeba mít k dispozici vzájemně provázaný soubor technických a tržních kodexů. Dnes tyto kodexy existují ve vnitrostátní podobě nebo ve formě doporučení organizací jako UCTE či EASEE-gas. Problém současné situace je trojí: zaprvé se stávající pravidla nezabývají všemi oblastmi, které je třeba harmonizovat za účelem dosažení fungování integrovaného trhu, zadruhé vnitrostátní kodexy často nejsou vzájemně slučitelné a zatřetí často nejsou právně závazné či vynutitelné. Mezi příklady těchto kodexů lze zařadit provozní příručku UCTE pro bezpečnost a spolehlivost sítí pro přenos elektřiny či doporučení EASEE-gas ohledně kvality zemního plynu.

- Dobrovolný proces ve vztahu k provozovatelům přenosových nebo přepravních sítí coby pragmatický způsob vývoje podrobných technických a tržních kodexů zůstává v návrhu zachován. Tyto kodexy jsou často technicky komplikované a je třeba, aby existoval účinný proces jejich úpravy, když je to nezbytné. Návrh přidává silný regulační dohled nad obsahem a nad sledováním dodržování a vynucování těchto pravidel ze strany vnitrostátních regulačních orgánů, agentury a/nebo Komise, v závislosti na povaze předmětného návrhu. V případě, že provozovatelé přenosových nebo přepravních soustav nebudou schopni se shodnout na nezbytném technickém a tržním kodexu nebo nebudou schopni je provádět, mohou být tyto předpisy navrženy a přijaty na základě návrhu Komise v rámci postupu projednávání ve výborech.

- Celkem tento návrh definuje jedenáct hlavních oblastí spolupráce. Roční pracovní programy Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav (viz kapitola 1.2) připravované na základě konzultací se všemi zúčastněnými stranami a nová Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (viz kapitola 3) budou určovat priority a specifikovat konkrétněji, jaký technický a tržní kodex je potřeba. Spolupráce mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav by měla rovněž zahrnovat sledování provádění technického a tržního kodexu.

- Výzkumné a inovační činnosti společného zájmu: Spolupráce PPS by měla vytvořit rámec pro stanovení, financování a řízení výzkumných a inovačních činností nutně podporujících zdravý technický rozvoj a vývoj evropských elektroenergetických a plynárenských sítí, zejména napomáhajících bezpečnosti dodávek a energetické účinnosti, aby bylo možné zvyšovat podíl nízkouhlíkových technologií.

- Koordinace provozování sítě. Spolupráce PPS by měla zahrnovat společné provozování sítí v souladu s dohodnutými tržními a technickými kodexy. Odkazuje také na výměnu provozních informací o sítích a na koordinované zveřejňování informací o přístupu k síti, například prostřednictvím společné průhledné platformy.

- Plánování investic. Aby bylo možné zajistit dostupnost přenosové či přepravní kapacity dostatečné pro plnění poptávky a integraci vnitrostátních trhů, potřebovali by provozovatelé sítě koordinované dlouhodobé plánování rozvoje soustavy, aby mohli plánovat investice do sítě a sledovat rozvoj kapacity přenosové či přepravní sítě. Současná představa je taková, že Evropská síť provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav bude zveřejňovat plány rozvoje sítě zahrnující modelování integrované sítě, vývoj scénářů a posouzení pružnosti a dosažitelnosti integrovaného systému. Výhled těchto plánů rozvoje by měl být dostatečně dlouhý (např. nejméně 10 let), aby bylo možné včas zjistit nedostatečnost investic, zejména ve vztahu k přeshraničním kapacitám.

Zejména co se týče posledních dvou úkolů, hrají regionální iniciativy při integraci trhu pozitivní úlohu. Spolupráce provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav na evropské úrovni by měla být doplněna i regionální úrovní, aby bylo možné zajistit reálný praktický pokrok, optimální řízení sítě[7] a adekvátní plánování a realizaci investic. Regulační rámec by měl prosazovat, koordinovat a rozvíjet regionální iniciativy mezi provozovatelem přenosové či přepravní soustavy a regulačními orgány, jako je tomu například v případě regionálních iniciativ vedených skupinou ERGEG či iniciativ, jako je Pentalaterální fórum v severozápadní Evropě, a jak to doporučují významné zúčastněné strany jako Eurelectric.

4.2. Lepší mechanismus spolupráce

Je důležité, aby bylo na evropské úrovni plně uznáváno, že struktury zajišťující spolupráci provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav mají pravomoc výše uvedené úkoly realizovat. Za tím účelem Komise formálně realizací těchto úkolů pověří Evropské sítě provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav (zemního plynu a elektřiny).

Způsob spolupráce provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav, tedy obchodních společností, musí být průhledný. Mohou navazovat na stávající struktury, jako jsou GTE a ETSO. Avšak úkoly a zodpovědnosti požadované po provozovatelích přenosových nebo přepravních soustav budou znamenat potřebu centrální a stálé struktury zajišťující spolupráci, a to jak co se týče organizace, tak praktických nástrojů pro plánování a provozování sítí.

Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů bude sledovat, jak Evropská síť provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav provádí své úkoly, které jsou jí svěřeny.

Zapojení zúčastněných stran a konzultace se zúčastněnými stranami, jako jsou výrobci, dodavatelé, zákazníci a provozovatelé distribučních soustav, se vyvine ve standardní postup, který budou provozovatelé přenosových nebo přepravních soustav využívat od začátku své práce na konkrétní záležitosti. Za tím účelem budou zúčastněné strany konzultovány ohledně jakýchkoli návrhů tržního a technického kodexu připraveného provozovateli přenosových nebo přepravních soustav a budou moci připomínkovat roční pracovní program provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav. Agentura bude dohlížet, aby byly takové konzultace prováděny řádně.

5. DOKONALEJšÍ FUNGOVÁNÍ TRHU

Předkládaný návrh rovněž usiluje o zlepšení legislativního rámce, aby se usnadnil přístup třetích stran k základním infrastrukturám a aby se zvýšila průhlednost trhu, posílila jeho integrace a zlepšil přístup k maloobchodním zákazníkům.

5.1. Výjimky

Současné právní předpisy umožňují na předem stanovené období vyjmout větší novou infrastrukturu z působnosti pravidel o regulovaném přístupu pro třetí strany. Bylo dokončeno nebo rozpracováno několik infrastruktur, včetně plynárenských a elektroenergetických propojení a zařízení LNG, kde byla tato možnost využita. Byl tak podpořen pokrok u projektů, které znamenají přínos jak pro bezpečnost dodávek, tak pro hospodářskou soutěž. Současně ale dosavadní zkušenosti ukazují, že pro společnosti připravující tyto projekty, regulační orgány i Komisi by bylo výhodné, aby se postup žádání o výjimky a jejich udělování zjednodušil a aby byly některé podmínky objasněny. Komise proto navrhuje vypracovat pokyny, které by žadatelům a regulačním orgánům při aplikaci podmínek udělení výjimky napomáhaly. Aby se však zajistilo, že infrastruktura s udělenou výjimkou bude moci být optimálně využívána trhem, navrhuje se zobecnit minimální požadavky, pokud jde o ustanovení upravující přidělení kapacity a řízení přetížení nebo překročení kapacity u nové infrastruktury, jež bývala dosud používána případ od případu.

5.2. Průhlednost

Vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem trpí nedostatečnou likviditou a průhledností, což brání účinnému přidělování zdrojů, omezuje možnosti odstínění rizik a blokuje vstup nových účastníků. Je potřeba, aby se zvýšila důvěra v trh, jeho likvidita a počet účastníků trhu, a to větším množstvím informací, které má trh k dispozici.

Současné požadavky na průhlednosti se zaměřují na zveřejňování kapacity sítě, aby tak účastníci na trhu mohli vidět, zda je kapacita dostupná a zda je veškerá dostupná kapacita nabízena trhu. Avšak účastníci na trhu rovněž potřebují mít rovný přístup k informacím, které určují pohyby velkoobchodních cen.

Strany, které v současné době odpovídají za největší část toku zemního plynu a elektřiny a které vlastní většinu aktiv na trhu, mají více informací a lepší přístup k nim než noví účastníci na trhu. V elektroenergetickém odvětví existují požadavky ve formě pokynů, které jsou připojeny k nařízení definujícímu požadavky na průhlednost ohledně výroby elektřiny, tyto však nejsou dostačující, v plynárenství pak v současnosti žádné takové požadavky neexistují. Proto se navrhuje rozšířit požadavky na průhlednosti, aby zahrnovaly zásoby plynu, výhledy poptávky a nabídky, náklady na vyrovnávání sítě a obchodování.

Řádné a úplné dodržování těchto požadavků pak musí být kontrolováno a sledováno vnitrostátními regulačními orgány, a proto je třeba jejich pravomoci příslušným způsobem posílit.

Pokud jde o otázku průhlednosti ve vztahu k derivátům a finančním nástrojům, v jejichž souvislosti tyto návrhy na dotčené společnosti další požadavky nekladou, přezkoumá Komise tuto otázku dopodrobna a dojde k závěru do poloviny roku 2008. Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů a Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry se vyzývají ke spolupráci, aby dále prošetřily a poskytly informace ohledně otázky, zda by transakce se smlouvami o dodávkách plynu a elektřiny a s deriváty v oblasti zemního plynu a elektrické energie měly podléhat požadavkům na průhlednost před uskutečněním obchodu a/nebo po něm.

5.3. Přístup ke skladování

Stávající směrnice o vnitřním trhu se zemním plynem uvádí, že v případech, kde je skladovací zařízení zásadně důležitým zařízením umožňujícím dodávky zákazníkům, musejí jejich provozovatelé poskytnout přístup třetím stranám. Členské státy mají možnost zajistit přístup k těmto skladovacím zařízením buď na základě podmínek definovaných regulačním orgánem, nebo uložením povinnosti provozovatelům skladovacích soustav vyjednat podmínky přístupu se zákazníky. Požadavky obsažené ve směrnici se omezují na obecné zásady a ponechávají značnou svobodu při definování regulačního rámce členským státům. Tyto obecné zásady byly následně naplněny na Madridském fóru, kde se všechny zúčastněné strany dohodly na dobrovolných „Pokynech provozovatelům skladovacích zařízení týkající se osvědčených postupů při zajištění přístupu třetích stran“ (GGPSSO). Skupina ERGEG však došla k závěru, že celkové provádění těchto pokynů je nedostatečné.

Aby byly tyto pokyny účinně aplikovány, navrhuje Komise čtyři opatření:

- učinit zásady obsažené v pokynech právně závaznými a zajistit detailní provádění pokynů v rámci postupu projednávání ve výborech;

- provést právní a funkční oddělení provozovatelů skladovacích zařízení, které jsou součástí dodavatelských podniků;

- posílit pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů, aby mohly dohlížet na přístup ke skladování;

- vyžadovat, aby systém předpisů uplatňovaný na skladovací zařízení, byl jasný.

Aby mohly být tyto pokyny právně závazné, bude nařízení rozšířeno a bude definovat, jak budou provozovatelé skladovacích soustav nabízet služby přístupu třetím stranám a jak mají přidělovat kapacitu a řídit překročení kapacity. Bude také definovat požadavky na průhlednost a navrhovat opatření umožňující vznik sekundárního trhu se skladovací kapacitou. Tato pravidla by měla zajišťovat, že budou veškeré skladovací kapacity dostupné pro třetí strany nabízeny trhu nediskriminačním a průhledným způsobem, a měla by jasně odrazovat od nadměrné rezervace kapacity. Tato pravidla budou rovněž sloužit k zajištění shody s navrhovanými minimálními požadavky ohledně infrastruktury, pro kterou byla udělena výjimka.

Požadavkem na právní a funkční oddělení provozovatelů skladovacího zařízení se významně posílí účinný přístup ke skladování. Skutečnost, že v současnosti se dodavatelé, potřebují-li skladovací kapacitu, musejí obracet na konkurenci, aby si mohli smluvně sjednat zajištění svých skladovacích potřeb, neposiluje důvěru v trh a pro nové účastníky na trhu představuje závažnou překážku. Požadavek na oddělení provozovatelů skladovacích zařízení tuto situaci zlepší a umožní konkurentům a regulačním orgánům kontrolovat, zda se trhu nabízí veškerá dostupná skladovací kapacita .

Komise navrhuje eliminovat nejasnosti existující v oblasti podílu skladovací kapacity nabízené trhu, a to požadavkem, aby kritéria, kdy a jak má mít třetí strana přístup ke skladování, definovaly členské státy a aby byla tato kritéria zveřejněna. Úkolem regulačního orgánu následně bude kontrolovat, zda jsou tato kritéria uplatňována řádně na všechna skladovací zařízení.

5.4. Přístup k LNG terminálům

Úloha LNG při dodávkách plynu do Evropské unie je stále významnější a realizuje se i plánuje mnoho investic do terminálů LNG. Z tohoto důvodu je nutné, aby existovala průhledná pravidla pro přístup k terminálům LNG. Regulační orgány stanovily potřebu, skupina ERGEG připravila pokyny s cílem vytvořit společný přístup pro přístup třetích stran k terminálům LNG.

Přestože mnoho postavených terminálů LNG využilo možnost získat výjimku z přístupu pro třetí strany a z regulačního zásahu dle článku 22 směrnice, existují také terminály LNG, u nichž pravidla pro přístup třetích stran platí. Protože stávající směrnice pouze stanovuje obecný požadavek, že přístup musí být regulován, ponechává prostor pro odlišné interpretace v jednotlivých členských státech. Výjimka podle článku 22 je navíc vždy dočasná a po uplynutí období výjimky se na terminály LNG budou vztahovat příslušné předpisy. Proto Komise navrhuje stanovit jasněji definovaná pravidla pro přístup třetích stran k terminálům LNG. Aby mohly být tyto pokyny právně závazné, bude nařízení rozšířeno, aby definovalo, jak budou provozovatelé terminálů LNG nabízet služby pro přístup třetích stran a jak mají přidělovat kapacitu a řídit překročení kapacity. Bude také definovat požadavky na průhlednost a navrhovat opatření umožňující vznik sekundárního trhu s kapacitou terminálů. Tato pravidla budou rovněž sloužit k zajištění shody s navrhovanými minimálními požadavky ohledně infrastruktury, pro kterou byla udělena výjimka.

5.5. Dlouhodobé dodavatelské smlouvy

Dvoustranné dodavatelské smlouvy na navazujícím trhu nabízejí příležitost, aby energeticky náročná odvětví dosáhla větší předvídatelnosti cen. Takové smlouvy však představují riziko zamezení přístupu na navazující trh a bránění spotřebitelům ve výměně dodavatele, čímž by se omezovala hospodářská soutěž. Aby snížila nejistotu trhu, připraví Komise v následujících měsících pokyny ve vhodné formě o shodě dvoustranných dlouhodobých dodavatelských smluv na navazujícím trhu s předpisy ES o hospodářské soutěži.

5.6. Rámec pro postupné vytvoření evropského maloobchodního trhu

Ani v případě trhu s elektřinou, ani trhu se zemním plynem není dosud možné hovořit o evropském maloobchodním trhu (domácnosti a malé podniky), neboť zákazníci – předpokládáme-li, že mají možnost výběru – jsou stále povinni využívat dodavatele usazené v téže zemi. Vytvoření skutečného trhu pro evropské koncové uživatele je konečným cílem vnitřního trhu s elektřinou a plynem: je to nezbytné pro vytvoření konkurenceschopných trhů a pro dosažení maximální účinnosti. Liberalizace maloobchodního trhu je důležitá, aby se zajistilo, že budou moci všichni občané EU požívat výhod hospodářské soutěže. Pokud by se liberalizace týkala pouze velkých zákazníků, mohly by evropské domácnosti skončit v situaci, kdy budou dotovat svůj průmysl, a investiční signály pro nové výrobní a dodavatelské kapacity by byly deformovány. Od 1. července 2007 jsou všechny maloobchodní trhy v EU otevřeny konkurenci, ale v praxi jsou mnozí spotřebitelé vázáni ke svým historickým dodavatelům, protože nebyl navzdory požadavkům zaveden vhodný právní rámec. Evropský maloobchodní trh může být vytvářen pouze postupně. Pro stimulaci tohoto procesu zvažuje Komise vytvoření maloobchodního fóra analogického s Florentským a Madridským fórem, kde byly učiněny pozitivní zkušenosti. Toto fórum by umožnilo se zaměřit na specifické otázky maloobchodu a mělo by sloužit jako platforma pro všechny zúčastněné strany k prosazování vzniku maloobchodního trhu v rámci celé EU. Fórum by poskytlo vedení pro navrhované závazky členských států a regulačních orgánů, pokud jde o vytvoření jasných pravidel hospodářské soutěži na maloobchodním trhu, s ohledem na postupnou harmonizaci pravidel trhu, což umožní vznik přeshraničních maloobchodních trhů.

Dobře fungující maloobchodní trhy budou rovněž hrát velmi významnou úlohu při zvyšování povědomí lidí o domácí spotřebě energie a o cenách energie, protože veškerá opatření za účelem snížení emisí CO2 a zvýšení energetické účinnosti vyžadují přispění ze strany domácností. Hospodářská soutěž v oblasti dodávek domácnostem povědomí lidí v oblasti energetiky zvýší. Avšak současná praxe, kdy spotřebitelé obdrží jednou ročně pouze konečný účet za svoji spotřebu, takové povědomí nevytváří, a ani neumožňuje, aby dodavatelé rozvinuli konkurenceschopné služby zohledňující specifické potřeby domácností. Dodavatelé proto potřebují více informací, aby mohli zajistit, že zákazníci obdrží informace o své spotřebě energie a o jejích cenách častěji.

Je zřejmé, že svoboda výběru musí být u spotřebitelů doprovázena silnými zárukami ohledně práv zákazníků. Ohrožení zákazníci se těší vysoké míře ochrany již ve stávající směrnici, což má zajistit, že budou mít přístup k energii, kterou potřebují k normálnímu životu. Tato opatření však byla v některých zemích nesprávně použita, a proto Komise navrhuje pro objasnění rámce definovat závazné pokyny. Současně Komise navrhuje posílit práva všech zákazníků, mj. tím, že jim bude poskytnuto právo kdykoli změnit dodavatele, a požadavkem na energetické společnosti, že vyúčtování musí být zákazníkům provedeno do jednoho měsíce po výměně dodavatele spotřebitelem.

Komise nakonec došla k závěru, že pro provozovatele distribučních soustav (PDS) jsou stávající pravidla pro právní a funkční oddělení dostatečná. Nenavrhuje proto rozšiřovat pravidla ohledně oddělení vlastnictví naznačená v kapitole 4 výše na PDS.

6. SPOLUPRÁCE PRO POSÍLENÍ BEZPEčNOSTI DODÁVEK

6.1. Sledování bezpečnosti dodávek provozovateli přenosových nebo přepravních sítí

Je důležité zajistit, aby mohly elektroenergetické a plynárenské soustavy uspokojovat poptávku i v dobách špičky. V případě elektřiny je toto možné pouze tehdy, když existují dostatečné výrobní kapacity (přiměřenost výrobních kapacit) a kdy je síť schopna přenášet či přepravovat energii od výrobců ke konečným spotřebitelům (přiměřenost sítě). V případě zemního plynu je nutné, aby existovala dostatečné dovozní a skladovací kapacity.

Směrnice 2005/89/ES vyžaduje, aby vnitrostátní regulační orgány, za pomoci provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav, každoročně Komisi podávaly hlášení o bezpečnosti dodávek elektřiny. Směrnice 2004/67/ES požaduje, aby členské státy podávaly hlášení o situaci v oblasti bezpečnosti dodávek zemního plynu a o regulačním rámci kvůli posílení investic do infrastruktury. Navrhované úpravy nařízení (ES) č. 1228/2003 a (ES) č. 1775/2005 svěřují síti provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav úlohu vypracovávání výhledů přiměřenosti soustav pro každé léto a zimu, stejně jako výhledů dlouhodobých. Evropský rozměr je nezbytný, aby bylo možné brát v úvahu možnosti vývozu a dovozu elektřiny a plynu za podmínek špičkové poptávky. Vzhledem k přeshraničním tokům elektřiny a plynu v rámci vnitřního trhu je třeba perspektivy zpracovat na evropské úrovni.

6.2. Spolupráce členských států

V předpisech EU jsou dva nástroje zabývající se bezpečností dodávek zemního plynu. Zaprvé směrnice 2003/55/ES zavedla členským státům všeobecnou povinnost sledování. Zadruhé se směrnice 2004/67/ES týká konkrétně opatření, která mají zajistit bezpečnost dodávek zemního plynu. Tato druhá směrnice zakládá Koordinační skupinu pro otázky plynu a definuje „mechanismus Společenství“ pro případ přerušení dodávek.

Tyto nástroje zajišťují určitou koordinační platformu. Nedefinují kvantitativní cíle, pokud jde o zabezpečení dodávek, ani nestanovují žádné povinnosti, pokud jde o zásoby plynu. Neposkytují ostatně ani rámec pro regionální spolupráci v případě závažného přerušení dodávek.

Směrnice 2004/67/ES byla členskými státy provedena teprve nedávno. Její článek 10 uvádí, že Komise do 19. května 2008 vypracuje zprávu o provádění a zejména o účinnosti nástrojů a může vypracovat další návrhy týkající se zabezpečení dodávek. Tato zpráva bude zejména řešit opatření pro zabezpečení dodávek týkající se zásob zemního plynu.

Jelikož se tedy jedná v této věci o první krok, předkládané návrhy nepozměňují směrnici 2004/67/ES a řeší pouze dvě záležitosti:

- Zpřísnění povinností ohledně průhlednosti ve vztahu k úrovním komerčních zásob. Každý provozovatel skladovacích zařízení bude mít povinnost denně zveřejňovat množství využitelného plynu ve svých zařízeních. Tato povinnost by významným způsobem zvýšila vzájemnou důvěru v regionální i dvoustrannou pomoc v případech závažného přerušení dodávek.

- Solidarita. Navrhuje se, aby členské státy spolupracovaly za účelem prosazování regionální a dvoustranné solidarity. Smyslem této spolupráce je nalézt řešení pro situace, které by mohly pravděpodobně vést k závažným přerušením dodávek plynu s dopadem na členský stát. Příklady této koordinace zahrnují zjednodušení vnitrostátních opatření pro řešení mimořádných situací či vypracování praktických postupů vzájemné pomoci. Bude-li to třeba, přijme Komise pokyny pro regionální spolupráci v rámci solidarity.

2007/0197 (COD)

Návrh

NAřÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů

(Text s významem pro EHP) |

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[8],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[9],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[10],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Sdělení Komise ze dne 10. ledna 2007 s názvem „Energetická politika pro Evropu“[11] zdůraznilo význam dotvoření vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem. Za klíčové opatření k dosažení tohoto cíle bylo považováno zlepšení předpisového rámce na úrovni Společenství.

(2) Rozhodnutím Komise 2003/796/ES[12] byla zřízena nezávislá poradní skupina pro elektřinu a zemní plyn s názvem „skupina evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství“ (European Regulators Group for Electricity and Gas – ERGEG) za účelem usnadnění konzultací, koordinace a spolupráce mezi regulačními orgány v členských státech a mezi těmito orgány a Komisí s ohledem na konsolidaci vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem. Tuto skupinu tvoří zástupci vnitrostátních regulačních orgánů zřízených podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES[13] a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřních trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES[14].

(3) Kroky podniknuté skupinou ERGEG od jejího zřízení přispívají k pokroku na vnitřním trhu s elektřinou a zemním plynem. Nicméně se v tomto odvětví všeobecně uznává (a skupina ERGEG tuto skutečnost sama navrhla), že by v rámci Společenství měla být zavedena dobrovolná spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány s jasnými kompetencemi a s pravomocí přijímat v řadě specifických případů individuální regulační rozhodnutí.

(4) Evropská rada na svém jarním zasedání v roce 2007 vyzvala Komisi, aby navrhla opatření za účelem zřízení nezávislého mechanismu pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů.

(5) Na základě posouzení dopadů týkajícího se požadavků na zdroje pro ústřední subjekt se dospělo k závěru, že nezávislý ústřední subjekt nabízí oproti dalším možnostem z dlouhodobého hlediska řadu výhod. Proto by měla být zřízena Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „agentura“).

(6) Agentura by měla zajistit náležitou koordinaci regulačních funkcí prováděných na vnitrostátní úrovni vnitrostátními regulačními orgány v souladu se směrnicemi 2003/54/ES a 2003/55/ES a v případě potřeby zajistit jejich dokončení na úrovni Společenství. Z tohoto důvodu je nutné zajistit nezávislost agentury, její technickou a regulační kapacitu, průhlednost a efektivitu.

(7) Agentura by měla monitorovat spolupráci mezi provozovateli přenosových a přepravních soustav v odvětví elektřiny a plynu, jakož i provádění úkolů Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav a Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav zemního plynu. Účast agentury je zásadní k zajištění toho, aby spolupráce mezi provozovateli přenosových a přepravních soustav probíhala efektivním a průhledným způsobem ve prospěch vnitřního trhu.

(8) Je vhodné stanovit rámec, podle kterého mohou vnitrostátní regulační orgány spolupracovat. Tento rámec by měl usnadnit jednotné uplatňování právních předpisů na vnitřním trhu s elektřinou a plynem v celém Společenství. Pokud jde o situace týkající se více než jednoho členského státu, měla by agentura mít pravomoc přijímat individuální rozhodnutí. Tato pravomoc by se měla vztahovat na regulační režim pro infrastrukturu propojující alespoň dva členské státy, výjimky z pravidel vnitřního trhu pro nová elektrická propojovací vedení a nové plynové infrastruktury nacházející se ve více než jednom členském státu.

(9) Jelikož má agentura přehled o vnitrostátních regulačních orgánech, měla by mít ve vztahu ke Komisi poradní roli, pokud jde o otázky tržní regulace. Rovněž by měla informovat Komisi v případech, kdy se domnívá, že spolupráce mezi provozovateli přenosové či přepravní soustavy nepřináší potřebné výsledky nebo že vnitrostátní regulační orgán, jehož rozhodnutí porušilo pokyny či obecné zásady, není ochoten dodržet stanovisko agentury.

(10) Agentura by rovněž měla mít pravomoc vydávat nezávazné pokyny, které by regulačním orgánům a účastníkům trhu napomáhaly ve sdílení osvědčených postupů.

(11) Struktura agentury by měla být přizpůsobena konkrétním potřebám regulace v oblasti energetiky. Zejména se musí plně vzít v úvahu zvláštní úloha vnitrostátních regulačních orgánů a jejich nezávislost.

(12) Správní rada by měla mít potřebné pravomoci pro stanovení rozpočtu, kontrolu jeho plnění, určení vnitřních pravidel, přijetí finančních předpisů a jmenování ředitele.

(13) Agentura by měla mít potřebné pravomoci pro účinné a především nezávislé plnění regulačních funkcí. Nezávislost regulačních orgánů představuje nejen klíčovou zásadu řádné správy věcí veřejných, ale je rovněž zásadní podmínkou k zajištění důvěry trhu. S ohledem na situaci na vnitrostátní úrovni by rada regulačních orgánů měla jednat nezávisle na jakýchkoli tržních zájmech a neměla by vyžadovat ani přijímat pokyny od jakéhokoliv vládního nebo jiného veřejného či soukromého subjektu.

(14) V případech, kdy má agentura rozhodovací pravomoci, by zúčastněné strany měly mít z důvodů úspornosti postupu právo na odvolání k odvolacímu senátu, který by měl být součástí agentury, ale měl by být nezávislý na jakémkoli jejím správním nebo regulačním orgánu.

(15) Agentura by měla být financována zejména ze souhrnného rozpočtu Evropských společenství prostřednictvím poplatků a dobrovolných příspěvků. Pro agenturu by měly být nadále k dispozici zejména zdroje v současnosti sdílené regulačními orgány pro účely jejich spolupráce na evropské úrovni. Na případné subvence vyplácené ze souhrnného rozpočtu Evropských společenství se bude nadále vztahovat rozpočtový proces Společenství. Kromě toho by měl Účetní dvůr provést audit účtů podle článku 91 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 ze dne 23. prosince 2002 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 185 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství[15].

(16) Agentura by měla mít vysoce odborné zaměstnance. Agentura by měla zejména využívat odbornosti a zkušenosti zaměstnanců přidělených vnitrostátními regulačními orgány, Komisí a členskými státy. Na zaměstnance agentury by se měl vztahovat služební řád úředníků Evropských společenství, pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a pravidla společně přijatá institucemi Evropských společenství pro uplatňování těchto řádů. Správní rada by měla po dohodě s Komisí přijmout potřebná prováděcí opatření.

(17) Agentura by měla uplatňovat obecná pravidla týkající se přístupu veřejnosti k dokumentům drženým institucemi Společenství. Správní rada by měla zavést praktická opatření na ochranu obchodně citlivých údajů a osobních údajů.

(18) Účast třetích zemí na práci agentury by měla být umožněna v souladu s příslušnými dohodami, které uzavře Společenství.

(19) S ohledem na to, že cíle navrhovaného postupu, tj. spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány na úrovni Společenství, nemohou být členskými státy dostatečně dosaženy, a mohou být proto lépe dosaženy na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak je to stanoveno v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Zřízení

Zřizuje se Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „agentura“). Agentura se zřizuje k tomu, aby na úrovni Společenství doplnila regulační činnosti prováděné na vnitrostátní úrovni regulačními orgány uvedenými v článku 22a směrnice 2003/54/ES a článku 24a směrnice 2003/55/ES a v případě potřeby jejich aktivity koordinovala.

Článek 2

Právní postavení a sídlo

1. Agentura je institucí Společenství s postavením právnické osoby.

2. V každém členském státě má agentura co nejširší právní subjektivitu udělovanou právnickým osobám podle vnitrostátního práva. Může zejména nabývat nebo zcizovat movitý a nemovitý majetek a být účastníkem v soudním řízení.

3. Agenturu zastupuje její ředitel.

4. Agentura sídlí v [místo]. Dokud nebudou připraveny její prostory, bude dočasně působit v prostorách Společenství.

Článek 3

Složení

Agenturu tvoří:

1. správní rada, která vykonává své povinnosti stanovené v článku 10;

2. rada regulačních orgánů, která vykonává své povinnosti stanovené v článku 12;

3. ředitel, který vykonává své povinnosti stanovené v článku 14;

4. odvolací senát, který vykonává své povinnosti stanovené v článku 16.

Článek 4

Úkony prováděné agenturou

Agentura může:

5. vydávat stanoviska určená provozovatelům přenosových nebo přepravních soustav;

6. vydávat stanoviska určená regulačním orgánům;

7. vydávat stanoviska a doporučení určená Komisi;

8. přijímat individuální rozhodnutí ve zvláštních případech uvedených v článcích 7 a 8.

Článek 5

Obecné úkoly

Na žádost Komise nebo ze svého vlastního podnětu může agentura poskytnout Komisi stanovisko ke všem otázkám souvisejícím s účelem, ke kterému byla zřízena.

Článek 6

Úkoly související se spoluprací provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav

1. Agentura poskytne Komisi stanovisko k návrhu stanov, seznamu členů a návrhu jednacího řádu Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav v souladu s čl. 2b odst. 2 nařízení (ES) č. 1228/2003 a Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav zemního plynu v souladu s čl. 2b odst. 2 nařízení (ES) č. 1775/2005.

2. Agentura sleduje provádění úkolů Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, jak je stanoveno v článku 2d nařízení (ES) č. 1228/2003, a Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav zemního plynu, jak je stanoveno v článku 2d nařízení (ES) č. 1775/2005.

3. Agentura může poskytnout stanovisko Evropské síti provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav, jak je stanoveno v čl. 2d odst. 2 nařízení (ES) č. 1228/2003, a Evropské síti provozovatelů přepravních soustav zemního plynu, jak je stanoveno v čl. 2d odst. 2 nařízení (ES) č. 1775/2005, o technickém nebo tržním kodexu, o návrhu ročního pracovního programu a návrhu desetiletého investičního plánu.

4. Agentura poskytne Komisi řádně odůvodněné stanovisko, pokud se domnívá, že návrh ročního pracovního programu nebo návrh desetiletého investičního plánu, které jí byly předloženy v souladu s čl. 2d odst. 2 nařízení (ES) č. 1228/2003 a čl. 2d odst. 2 nařízení (ES) č. 1775/2005, nezajišťují nediskriminaci, účinnou hospodářskou soutěž a účinné fungování trhu.

5. Agentura poskytne Komisi řádně odůvodněné stanovisko v souladu s čl. 2e odst. 2 nařízení (ES) č. 1228/2003 a čl. 2e odst. 2 nařízení (ES) č. 1775/2005, pokud se domnívá, že technický nebo tržní kodex nezajišťuje nediskriminaci, účinnou hospodářskou soutěž a účinné fungování trhu, že technický či tržní kodex nebyl odsouhlasen v přiměřené časové lhůtě nebo že provozovatelé přenosové a přepravní soustavy technický nebo tržní kodex neprovádějí.

6. Agentura sleduje regionální spolupráci mezi provozovateli přenosových a přepravních soustav uvedenou v článku 2h nařízení (ES) č. 1228/2003 a v článku 2h nařízení (ES) č. 1775/2005.

Článek 7

Úkoly týkající se vnitrostátních regulačních orgánů

1. Agentura přijme individuální rozhodnutí o technických otázkách v případech, kdy jsou taková rozhodnutí stanovena v pokynech či obecných zásadách v souladu se směrnicí 2003/54/ES, směrnicí 2003/55/ES, nařízením (ES) č. 1228/2003 nebo nařízením (ES) č. 1775/2005.

2. Agentura může v souladu se svým pracovním programem nebo na žádost Komise přijmout nezávazné pokyny, které regulačním orgánům a účastníkům trhu napomáhají ve sdílení osvědčených postupů.

3. Agentura podporuje spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány a mezi regulačními orgány na regionální úrovni. Pokud se agentura domnívá, že k této spolupráci jsou potřebná závazná pravidla, předloží Komisi příslušná doporučení.

4. Agentura poskytne na žádost kteréhokoli regulačního orgánu nebo na žádost Komise stanovisko ke skutečnosti, zda je rozhodnutí přijaté regulačním orgánem v souladu s pokyny či obecnými zásadami uvedenými ve směrnici 2003/54/ES, směrnici 2003/55/ES, nařízení (ES) č. 1228/2003 nebo nařízení (ES) č. 1775/2005.

5. Pokud vnitrostátní regulační orgán nedodrží stanovisko agentury uvedené v odstavci 4 ve lhůtě čtyř měsíců od data jeho obdržení, informuje agentura Komisi.

6. Pokud se vnitrostátní regulační orgán setká v konkrétním případě s obtížemi při výkladu pokynů či obecných zásad uvedených ve směrnici 2003/54/ES, směrnici 2003/55/ES, nařízení (ES) č. 1228/2003 nebo nařízení (ES) č. 1775/2005, může požádat agenturu o stanovisko. Po konzultaci s Komisí vydá agentura stanovisko do čtyř měsíců.

7. Agentura přijme rozhodnutí o regulačním režimu pro infrastrukturu propojující alespoň dva členské státy v souladu s čl. 22d odst. 3 směrnice 2003/54/ES a čl. 24d odst. 3 směrnice 2003/55/ES.

Článek 8

Ostatní úkoly

1. Agentura může udělovat výjimky, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 4 písm. a) nařízení (ES) č. 1228/2003. Agentura může rovněž udělovat výjimky na základě čl. 22 odst. 3 písm. a) směrnice 2003/55/ES, pokud se dotyčná infrastruktura nachází na území více než jednoho členského státu.

2. Agentura navrhuje nezávislého provozovatele soustavy v souladu s čl. 10 odst. 4 směrnice 2003/54/ES a čl. 9 odst. 4 směrnice 2003/55/ES.

Článek 9

Správní rada

1. Správní rada se skládá z dvanácti členů. Šest z nich jmenuje Komise a šest Rada. Funkční období je pětileté a lze ho jednou prodloužit.

2. Správní rada ze svých členů jmenuje svého předsedu a místopředsedu. Místopředseda automaticky nahradí předsedu, pokud tento nemůže plnit své povinnosti. Funkční období předsedy a místopředsedy je dva a půl roku a lze ho prodloužit. V každém případě však funkční období předsedy a místopředsedy skončí v okamžiku ukončení jejich členství ve správní radě.

3. Schůze správní rady svolává její předseda. Nerozhodne-li správní rada jinak, účastní se jednání ředitel agentury. Správní rada se schází nejméně dvakrát za rok na řádném zasedání. Schází se rovněž z podnětu předsedy, na žádost Komise nebo na žádost alespoň třetiny svých členů. Správní rada může k účasti na jednání přizvat jako pozorovatele jakoukoli osobu s potenciálně relevantními stanovisky. Členům správní rady mohou být s ohledem na jednací řád nápomocni poradci nebo odborníci. Služby sekretariátu pro správní radu zajistí agentura.

4. Rozhodnutí správní rady jsou přijímána na základě dvoutřetinové většiny přítomných členů.

5. Každý člen má jeden hlas. Jednací řád podrobněji popisuje postup při hlasování, zejména podmínky, za jakých může jeden člen jednat jménem jiného člena, a případně rovněž pravidla upravující schopnost usnášení.

Článek 10

Úkoly správní rady

1. Správní rada jmenuje po poradě s radou regulačních orgánů ředitele v souladu s čl. 13 odst. 2.

2. Správní rada jmenuje členy rady regulačních orgánů v souladu s čl. 11 odst. 1.

3. Správní rada jmenuje členy odvolacího senátu v souladu s čl. 15 odst. 1.

4. Před 30. zářím každého roku a po konzultaci s Komisí a po schválení radou regulačních orgánů v souladu s čl. 12 odst. 3 přijme správní rada pracovní program agentury pro nadcházející rok a předloží jej Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. Pracovní program se přijme, aniž je tím dotčen roční rozpočtový proces.

5. Správní rada vykonává v souladu s články 18 až 21 své rozpočtové pravomoci.

6. Správní rada rozhodne po obdržení souhlasu Komise, zda přijme jakákoli dědictví, dary nebo příspěvky z jiných zdrojů Společenství.

7. Správní rada vykonává disciplinární pravomoc nad ředitelem.

8. Správní rada v případě potřeby v souladu s čl. 25 odst. 2 vypracuje personální politiku agentury.

9. Správní rada v souladu s článkem 27 přijme zvláštní opatření týkající se práva na přístup k dokumentům agentury.

10. Správní rada přijme výroční zprávu o činnosti agentury uvedenou v čl. 14 odst. 8 a nejpozději do 15. června ji předloží Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Účetnímu dvoru. Tato zpráva obsahuje nezávislou část schválenou radou regulačních orgánů týkající se regulačních činností agentury během příslušného roku.

11. Správní rada přijme svůj jednací řád.

Článek 11

Rada regulačních orgánů

1. Rada regulačních orgánů se skládá z jednoho zástupce regulačních orgánů pro každý členský stát, jak je uvedeno v článku 22a směrnice 2003/54/ES a v článku 24a směrnice 2003/55/ES, a z jednoho zástupce Komise bez hlasovacího práva. Vnitrostátní regulační orgány jmenují jednoho náhradníka za každý členský stát.

2. Rada regulačních orgánů ze svých členů zvolí svého předsedu a místopředsedu. Místopředseda nahradí předsedu, pokud tento nemůže plnit své povinnosti. Funkční období předsedy a místopředsedy je dva a půl roku a lze ho prodloužit. V každém případě však funkční období předsedy a místopředsedy skončí v okamžiku ukončení jejich členství v radě regulačních orgánů.

3. Rada regulačních orgánů rozhoduje na základě dvoutřetinové většiny svých členů. Každý člen nebo náhradník má jeden hlas.

4. Rada regulačních orgánů přijme svůj jednací řád.

5. Rada regulačních orgánů jedná při plnění regulačních úkolů, které pro ni vyplývají z tohoto nařízení, nezávisle a nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od žádné vlády členského státu ani od jakékoli strany hájící veřejný nebo soukromý zájem.

6. Služby sekretariátu pro radu regulačních orgánů zajistí agentura.

Článek 12

Úkoly rady regulačních orgánů

1. Před přijetím stanovisek, doporučení a rozhodnutí uvedených v článcích 5, 6, 7 a 8, poskytne rada regulačních orgánů své stanovisko řediteli. Kromě toho rada regulačních orgánů v rámci svých pravomocí poskytne pokyny řediteli při plnění jeho úkolů.

2. Rada regulačních orgánů předloží v souladu s čl. 10 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 své stanovisko ke kandidátovi na funkci ředitele. Rada přijme toto rozhodnutí tříčtvrtinovou většinou svých členů.

3. Rada regulačních orgánů v souladu s čl. 10 odst. 4 a čl. 14 odst. 6 a v souladu s návrhem rozpočtu sestaveným podle čl. 20 odst. 1 schvaluje pracovní program agentury na nadcházející rok a předloží tento návrh nejpozději do 1. září správní radě ke schválení.

4. Rada regulačních orgánů schválí nezávislou část výroční zprávy týkající se regulačních činností, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 10 a v čl. 14 odst. 8.

Článek 13

Ředitel

1. Agenturu řídí ředitel, který při výkonu svých funkcí jedná nezávisle. Aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci Komise, správní rady a rady regulačních orgánů, ředitel nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od jakékoli vlády nebo jakéhokoli orgánu.

2. Ředitel je jmenován správní radou na základě zásluh, dovedností a zkušeností z nejméně dvou kandidátů navržených Komisí po předchozí výzvě k vyjádření zájmu. Před jmenováním může být kandidát vybraný správní radou vyzván, aby učinil prohlášení před příslušným výborem Evropského parlamentu a zodpověděl otázky jeho poslanců.

3. Funkční období ředitele je pětileté. V průběhu devíti měsíců předcházejících konci tohoto období provede Komise vyhodnocení. Při něm Komise posuzuje především:

9. výkon ředitele;

10. úkoly a potřeby agentury pro nadcházející roky.

4. Správní rada jednající na návrh Komise může s ohledem na hodnotící zprávu a pouze v případech odůvodněných úkoly a potřebami agentury jednou prodloužit funkční období ředitele, a to nanejvýše o další tři roky.

5. Správní rada informuje Evropský parlament o svém záměru prodloužit funkční období ředitele. Do jednoho měsíce před prodloužením svého funkčního období může být ředitel vyzván, aby učinil prohlášení před příslušným výborem Evropského parlamentu a zodpověděl dotazy poslanců.

6. Pokud nebude funkční období prodlouženo, setrvá ředitel ve své funkci až do jmenování svého nástupce.

7. Ředitel může být sesazen z funkce pouze rozhodnutím správní rady po poradě s radou regulačních orgánů. Správní rada toto rozhodnutí schválí na základě tříčtvrtinové většiny svých členů.

8. Evropský parlament nebo Rada může ředitele vyzvat k předložení zprávy o plnění jeho úkolů.

Článek 14

Úkoly ředitele

1. Ředitel zodpovídá za zastupování agentury a za její vedení.

2. Ředitel připravuje práci správní rady. Bez hlasovacího práva se účastní práce správní rady.

3. Ředitel přijímá stanoviska, doporučení a rozhodnutí uvedená v článcích 5, 6, 7 a 8 se souhlasem rady regulačních orgánů.

4. Ředitel zodpovídá za provádění ročního pracovního programu agentury pod vedením rady regulačních orgánů a pod administrativní kontrolou správní rady.

5. Ředitel podnikne potřebné kroky, zejména přijetí vnitřních správních pokynů a zveřejňování oznámení, aby zajistil fungování agentury v souladu s tímto nařízením.

6. Ředitel každý rok vypracuje návrh pracovního programu agentury na následující rok a předloží tento návrh do 30. června daného roku radě regulačních orgánů a Komisi.

7. Ředitel v souladu s článkem 20 provede odhad příjmů a výdajů agentury a v souladu s článkem 21 provádí rozpočet agentury.

8. Ředitel každý rok vypracuje návrh výroční zprávy, která bude obsahovat část týkající se regulačních činností agentury a část týkající se finančních a správních záležitostí.

9. Pokud jde o zaměstnance agentury, vykonává ředitel pravomoci stanovené v čl. 25 odst. 3.

Článek 15

Odvolací senát

1. Odvolací senát se skládá ze šesti členů a šesti náhradníků vybraných ze současných nebo bývalých vedoucích pracovníků vnitrostátních regulačních orgánů, orgánů pro hospodářskou soutěž nebo jiných vnitrostátních institucí či institucí Společenství, kteří mají odpovídající zkušenosti v odvětví energetiky. Odvolací senát jmenuje svého předsedu. Rozhodnutí odvolacího senátu jsou přijímána na základě kvalifikované většiny nejméně čtyř z šesti jeho členů. Odvolací senát se svolává podle potřeby.

2. Členy odvolacího senátu jmenuje po výzvě k vyjádření zájmu správní rada na návrh Komise a po poradě s radou regulačních orgánů.

3. Funkční období členů rady regulačních orgánů je pětileté. Toto období lze prodloužit. Členové odvolacího senátu jsou ve svém rozhodování nezávislí; nejsou vázáni žádnými pokyny. Členové odvolacího senátu nesmějí v agentuře, v její správní radě ani v její radě regulačních orgánů vykonávat žádné jiné povinnosti. Členové odvolacího senátu nesmí být během svého funkčního období odvoláni, s výjimkou případu, kdy se dopustili vážného porušení úředních povinností, a správní rada po konzultaci s radou regulačních orgánů vydala rozhodnutí v tomto smyslu.

4. Členové odvolacího senátu se nesmí účastnit žádného odvolacího řízení, pokud na něm mají jakýkoli osobní zájem, nebo pokud dříve působili jako zástupci některé ze stran řízení, nebo pokud se podíleli na rozhodnutí, vůči němuž se odvolání podává.

5. Pokud se člen odvolacího senátu domnívá, že by se některý člen z důvodů popsaných v odstavci 4 nebo z jakéhokoli jiného důvodu neměl účastnit odvolacího řízení, náležitě o tom informuje odvolací senát. Proti členu odvolacího senátu může být kteroukoli stranou odvolacího řízení vznesena námitka na základě důvodů uvedených v odstavci 4 nebo z důvodu podezření z podjatosti. Námitka nemůže být vznesena na základě státní příslušnosti členů a nebude rovněž přípustná, pokud strana odvolacího řízení, vědoma si důvodu pro námitku, již podnikla procedurální krok.

6. Odvolací senát rozhodne o dalším postupu v případech uvedených v odstavcích 4 a 5 bez účasti dotčeného člena. Za účelem přijetí takového rozhodnutí je dotčený člen nahrazen v odvolacím senátu svým náhradníkem, a to za předpokladu, že náhradník se nenachází v obdobné situaci. V takovém případě předseda vybere náhradníka z dostupných náhradníků.

Článek 16

Odvolání

1. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba může podat odvolání proti rozhodnutí uvedenému v článku 7 a 8, které je určeno této osobě, nebo proti rozhodnutí, které má přímý a osobní dopad na tuto osobu, i když má podobu rozhodnutí určeného jiné osobě.

2. Odvolání a jeho zdůvodnění musí být písemně podáno agentuře do dvou měsíců od oznámení rozhodnutí dotčené osobě, nebo pokud k němu nedošlo, do dvou měsíců ode dne, kdy agentura zveřejnila své rozhodnutí. Odvolací senát rozhodne o odvolání do dvou měsíců ode dne, kdy bylo odvolání podáno.

3. Odvolání podané na základě odstavce 1 nemá odkladný účinek. Odvolací senát však může, pokud to podle jeho názoru okolnosti vyžadují, pozastavit uplatňování rozhodnutí, vůči němuž se odvolání podává.

4. Pokud je odvolání přípustné, odvolací senát přezkoumá, zda je odvolání náležitě opodstatněné. Odvolací senát podle potřeby vyzve v rámci určených časových lhůt strany k odvolacímu řízení za účelem podání vyjádření k oznámením vydaným odvolacím senátem nebo ke sdělením jiných stran odvolacího řízení. Strany odvolacího řízení mají právo na ústní vyjádření.

5. Odvolací senát může v rámci ustanovení tohoto článku vykonávat jakékoli pravomoci v kompetenci agentury nebo může případ postoupit příslušnému orgánu agentury. Toto postoupení je podmíněno rozhodnutím odvolacího senátu.

6. Rada regulačních orgánů přijme svůj jednací řád.

Článek 17

Žaloby u Soudu prvního stupně a Soudního dvora

1. V souladu s článkem 230 Smlouvy lze proti rozhodnutí přijatému odvolacím senátem nebo v případech, kdy odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti rozhodnutí přijatému agenturou podat žalobu u Soudu prvního stupně nebo u Soudního dvora.

2. Pokud agentura nepřijme rozhodnutí, lze u Soudu prvního stupně nebo u Soudního dvora podat žalobu pro nečinnost v souladu s článkem 232 Smlouvy.

3. Agentura přijme nezbytná opatření zajišťující soulad s rozsudkem Soudu prvního stupně nebo Soudního dvora.

Článek 18

Rozpočet agentury

1. Příjmy agentury tvoří především:

11. dotace ze Společenství zahrnutá do souhrnného rozpočtu Evropských společenství (oddíl Komise);

12. poplatky placené agentuře v souladu s článkem 19;

13. jakýkoli dobrovolný příspěvek od členských států nebo jejich regulačních orgánů;

14. jakákoli dědictví, dary nebo příspěvky uvedené v čl. 10 odst. 6.

2. Výdaje pokrývají náklady na zaměstnance, administrativu, infrastrukturu a provoz.

3. Příjmy a výdaje jsou v rovnováze.

4. Veškeré příjmy a výdaje agentury jsou předmětem prognózy na každý rozpočtový rok, který se shoduje s kalendářním rokem, a jsou zaneseny do jejího rozpočtu.

Článek 19

Poplatky

1. V souladu s čl. 8 odst. 1 jsou agentuře splatné poplatky za žádost o udělení výjimky.

2. Výše zmíněné poplatky stanoví Komise.

Článek 20

Sestavování rozpočtu

1. Ředitel nejpozději k 15. únoru každého roku vypracuje předběžný návrh rozpočtu pokrývající provozní výdaje a program práce předpokládané pro nadcházející rozpočtový rok a tento předběžný návrh předloží správní radě spolu s prozatímním seznamem prozatímních pracovních míst. Správní rada každý rok na základě návrhu vypracovaného ředitelem provede odhad příjmů a výdajů agentury pro následující rozpočtový rok. Správní rada tento odhad společně s návrhem plánu zřízení předloží nejpozději k 31. březnu Komisi. Před přijetím odhadu je návrh vypracovaný ředitelem předložen radě regulačních orgánů, která může k tomuto návrhu vydat stanovisko.

2. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě (dále jen „rozpočtový orgán“) odhad společně s předběžným návrhem souhrnného rozpočtu Evropských společenství.

3. Komise na základě odhadů začlení do předběžného návrhu souhrnného rozpočtu Evropských společenství prognózy, které považuje za potřebné s ohledem na plán zřízení a částku příspěvku, který má být čerpán ze souhrnného rozpočtu v souladu s článkem 272 Smlouvy.

4. Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst agentury.

5. Správní rada vypracuje rozpočet agentury. Konečným se tento rozpočet stane po konečném schválení souhrnného rozpočtu Evropských společenství. V případě potřeby se rozpočet náležitě upraví.

6. Správní rada neprodleně informuje rozpočtový orgán o svém záměru provést jakýkoli projekt, který by mohl mít výrazný finanční dopad na financování jejího rozpočtu, a zejména o jakémkoli projektu týkajícím se majetku, jako je pronájem nebo koupě budov. Správní rada je povinna o tom neprodleně informovat Komisi. Pokud bude mít některá složka rozpočtového orgánu v úmyslu vydat stanovisko, oznámí agentuře do dvou týdnů po obdržení informace o stavebním projektu svůj záměr vydat stanovisko. V případě neobdržení odpovědi může agentura zahájit plánovanou akci.

Článek 21

Plnění a kontrola rozpočtu

1. Ředitel vykonává své povinnosti schvalujícího úředníka a plní rozpočet agentury.

2. Nejpozději k 1. březnu po uzavření každého rozpočtového roku účetní agentury předloží účetnímu Komise a Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku společně se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový rok. Nejpozději do 31. března následujícího roku zašle agentura zprávu o rozpočtovém a finančním řízení rovněž Evropskému parlamentu a Radě. Účetní Komise provede konsolidaci předběžné účetní závěrky orgánů a decentralizovaných subjektů podle článku 128 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002[16].

3. Nejpozději k 31. březnu po uzavření každého rozpočtového roku účetní Komise předloží Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku agentury společně se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový rok. Zpráva o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový rok se předloží také Evropskému parlamentu a Radě.

4. Po obdržení komentáře Účetního dvora k předběžné účetní závěrce agentury v souladu s ustanoveními článku 129 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 ředitel na vlastní odpovědnost vypracuje konečnou účetní závěrku agentury a předloží ji správní radě k vyjádření stanoviska.

5. Správní rada vydá stanovisko ke konečné finanční závěrce agentury.

6. Ředitel předloží tuto konečnou účetní závěrku společně se stanoviskem správní rady nejpozději do 1. července po uzavření rozpočtového roku Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Soudnímu dvoru.

7. Konečná účetní závěrka se zveřejňuje.

8. Ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na jeho komentář nejpozději do 15. října. Kopii této odpovědi zašle také správní radě a Komisi.

9. Ředitel v souladu s ustanovením čl. 146 odst. 3 nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 předloží Evropskému parlamentu na jeho žádost jakékoli informace potřebné pro řádný průběh udělení absolutoria pro daný rozpočtový rok.

10. Evropský parlament na základě doporučení Rady kvalifikovanou většinou rozhodne do 15. května roku N + 2 o udělení absolutoria řediteli za plnění rozpočtu za rozpočtový rok N.

Článek 22

Finanční předpisy

Správní rada po poradě s Komisí vypracuje finanční předpisy platné pro agenturu. Tato pravidla se mohou odchylovat od nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002, pokud to vyžadují zvláštní potřeby fungování agentury a pouze s předchozím souhlasem Komise.

Článek 23

Opatření proti podvodům

1. V zájmu boje proti podvodům, korupci a ostatním nezákonným činům se na agenturu bez omezení vztahují ustanovení nařízení (ES) č. 1073/1999[17].

2. Agentura přistoupí k interinstitucionální dohodě uzavřené dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o interním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF)[18] a neprodleně přijme odpovídající ustanovení platná pro všechny pracovníky agentury.

3. Rozhodnutí o financování a dohody a z nich plynoucí prováděcí nástroje výslovně stanoví, že Účetní dvůr a OLAF může v případě potřeby provádět namátkové kontroly u příjemců peněz vyplácených agenturou i u pracovníků odpovědných za přidělování těchto peněz.

Článek 24

Výsady a imunity

Na agenturu se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

Článek 25

Zaměstnanci

1. Na zaměstnance agentury se vztahuje služební řád úředníků Evropských společenství, pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a pravidla společně přijatá institucemi Evropských společenství pro uplatňování těchto řádů.

2. Správní rada v dohodě s Komisí přijme potřebná prováděcí opatření v souladu s ustanoveními článku 110 služebního řádu úředníků Evropských společenství.

3. Agentura vůči vlastním zaměstnancům vykonává pravomoci dané jmenujícímu orgánu služebním řádem úředníků Evropských společenství a orgánu oprávněnému uzavírat dohody o podmínkách zaměstnání ostatních pracovníků Evropských společenství.

4. Správní rada může přijmout ustanovení umožňující zaměstnávat v agentuře dočasně přidělené odborníky z členských zemí.

Článek 26

Odpovědnost agentury

1. V případě mimosmluvní odpovědnosti je agentura povinna v souladu s obecnými právními zásadami členských států urovnat případnou škodu, kterou agentura nebo její zaměstnanci způsobí při plnění svých povinností. Soudní dvůr Evropských společenství má jurisdikci v jakémkoli sporu týkajícím se urovnání takové škody.

2. Osobní finanční odpovědnost a disciplinární odpovědnost zaměstnanců agentury vůči agentuře se řídí příslušnými ustanoveními týkajícími se zaměstnanců agentury.

Článek 27

Přístup k dokumentům

1. Na dokumenty v držení agentury se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001[19].

2. Správní rada do šesti měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost přijme praktická opatření pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001.

3. Rozhodnutí přijímaná agenturou v souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 mohou být předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv nebo řízení před Soudním dvorem v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 195 a 230 Smlouvy.

Článek 28

Účast třetích zemí

Agentura je otevřená účasti třetích zemí, které nejsou členy Evropské unie a které za tímto účelem uzavřely dohody se Společenstvím. Na základě příslušných ustanovení těchto dohod jsou vypracována opatření uvádějící zejména povahu, rozsah a procedurální aspekty zapojení těchto zemí do práce agentury, včetně ustanovení týkajících se finančních příspěvků a zaměstnanců.

Článek 29

Jazykové záležitosti

1. Pro agenturu platí ustanovení nařízení č. 1 z 15. dubna 1958.

2. O vnitřních jazykových záležitostech agentury rozhoduje správní rada.

3. Překladatelské služby potřebné pro fungování agentury zajistí Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie.

Článek 30

Vyhodnocení

1. Komise provádí vyhodnocení činností agentury. Toto hodnocení zahrnuje výsledky dosažené agenturou a její pracovní metody, ve vztahu k jejímu účelu, mandátu a úkolům definovaným v tomto nařízení a v jejích ročních pracovních programech.

2. První hodnotící zprávu předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě nejpozději čtyři roky poté, co se první ředitel ujal svých povinností. Komise poté hodnotící zprávu předkládá nejméně každých pět let.

Článek 31

Vstup v platnost a přechodná opatření

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie .

2. Články 5, 6, 7 a 8 vstoupí v platnost [po uplynutí 18 měsíců od data vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne [ ...]

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

Příloha 1 LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ

Oblast politiky: DOPRAVA A ENERGETIKA Činnost: Vnitřní trh odvětví energetiky |

NÁZEV OPATřENÍ: AGENTURA PRO SPOLUPRÁCI ENERGETICKÝCH REGULAčNÍCH ORGÁNů |

1. ROZPOčTOVÉ LINIE + OKRUHY

V rámci kapitoly 06 …

Vytvoření vhodné struktury Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (regulační agentury), tj.:

- vytvoření položky 06 s názvem „Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů“

- vytvoření položky 06 XX XX – s názvem „Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů“ – Příspěvkový okruh 1 a 2

- vytvoření položky 06 XX XX – s názvem „Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů“ – Příspěvkový okruh 3

Volba článků a položek v rámci kapitoly 06 03 bude určena rozpočtovým procesem pro rok 2009.

2. SOUHRNNÉ ÚDAJE

2.1 . Příspěvek na akci:

Roční příspěvek je zahrnut v částce zadané v souladu s článkem XXX pro rok 2009 a následující roky.

2.2. Doba trvání

Akce má neomezenou dobu trvání (každoroční příspěvek)

2.3. Souhrnný víceletý odhad výdajů:

a) Shrnutí položek závazků a položek plateb (finanční zásah)

v milionech EUR

Rok | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | Následující rozpočtové roky |

Položky závazků | 1,970 | 3,940 | 6,084 | 6,314 | 6,434 |

Položky plateb | 1,970 | 3,940 | 6,084 | 6,314 | 6,434 |

2.4. Soulad s finančním plánem a s finančním výhledem

x Návrh je v souladu se stávajícím finančním plánem (2007/2013)

2.5. Finanční dopady na straně příjmů

x Žádné finanční dopady

3. ROZPOČTOVÉ CHARAKTERISTIKY

Druh výdajů | Nové | Příspěvek ESVO | Příspěvek kandidátských zemí | Okruh ve finančním výhledu |

NCE | DA/NDA | ANO | ANO | ANO | Č. 1.a |

4. PRÁVNÍ ZÁKLAD

Smlouva ES: Článek 95

5. POPIS A DŮVODY

5.1 . Potřeba zásahu ze strany Společenství

5.1.1. Sledované cíle

ES již přijalo řadu opatření k vytvoření vnitřního trhu s energií[20], jejichž cílem je nabídnout všem spotřebitelům v EU skutečnou volbu, ať už jde o občany nebo podniky, nové obchodní příležitosti či větší přeshraniční obchod. Ze sdělení o vnitřním trhu s energií[21] a ze závěrečné zprávy o šetření k hospodářské soutěži[22] vyplývá, že stávajícími předpisy a opatřeními těchto cílů ještě dosaženo nebylo. Sdělení Komise ze dne 10. ledna 2007 s názvem „Energetická politika pro Evropu“[23] stanovilo cíl vytvořit evropskou distribuční soustavu pro zemní plyn a elektřinu a skutečně konkurenceschopný celoevropský trh s energií. Jedním z klíčových prvků k dosažení tohoto cíle je zlepšení regulace trhu na vnitrostátní a evropské úrovni a zejména účinná spolupráce vnitrostátních regulačních orgánů v podobě „nového, společného subjektu na úrovni Společenství“.

Komise v roce 2003 zřídila nezávislou poradní skupinu pro elektřinu a zemní plyn s názvem „skupina evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství“ (ERGEG) za účelem usnadnění konzultací, koordinace a spolupráce mezi regulačními orgány v členských státech a mezi těmito orgány a Komisí. Činnost skupiny ERGEG v posledních letech velmi přispěla k dotvoření vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem. Nicméně většina zúčastněných stran, včetně samotných regulačních orgánů, se domnívá, že vývoj vnitřních trhů si žádá formální mechanismus, který umožní spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů a rozhodování o důležitých přeshraničních otázkách.

Z povahy úkolů, na kterých se má tento mechanismus podílet, vyplývá, že mechanismus může mít pouze podobu regulační agentury. Tato analýza odráží zásady definované Komisí v předloze interinstitucionální dohody o vytvoření rámce pro evropské regulační agentury[24], zejména pokud jde o možnost přijímat individuální rozhodnutí, která jsou právně závazná pro třetí strany.

5.1.2. Opatření přijatá v souvislosti s hodnocením ex-ante

Komise posoudila dopad zřízení agentury s ohledem na řadu kritérií. Především byl posuzován problém, který se má vyřešit, a potřeby, které je třeba splnit.

Vnitrostátní energetické regulační orgány mají pravomoci pro regulaci svého vnitrostátního trhu. Nicméně, integrace každého vnitrostátního trhu s cílem vytvořit vnitřní trh EU vyžaduje nyní pro určité druhy rozhodnutí akt na úrovni EU. Mezi zúčastněnými stranami v tomto smyslu panuje shoda. Většina zúčastněných stran, včetně samotných regulačních orgánů, se domnívá, že vývoj vnitřních trhů si žádá formální mechanismus pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů a rozhodování o důležitých přeshraničních otázkách.

Za druhé byla posuzována přidaná hodnota zásahu Společenství a alternativy vytvoření evropské regulační agentury. Bylo zkoumáno, zda by tyto nové úkoly nemohla provádět samotná Komise. Regulační zásahy vyžadují vysoce odborné dovednosti, zejména znalost fyzikálních parametrů soustavy, úrovně investic potřebných v daném odvětví (výroba a přenos nebo přeprava), přístupových sazeb a mechanismu pro řešení sporů. Tyto úkoly vyžadují velmi odborné technické znalosti, které Komise nemá. Získání potřebných odborných znalostí by si pravděpodobně vyžádalo vytvoření nového ředitelství v rámci Komise. Kromě toho by tato varianta převedla institucionální roli Komise na odbornější orgán, aniž by tato činnost měla jakékoli přínosy. Proveditelné by mohly být i jiné systémy, jako například model systému evropských centrálních bank. Tato varianta se jevila jako atraktivní, ale chyběl jí právní základ, jako je článek ve Smlouvě v oblasti energetiky. Uvažovalo se o vytvoření silnější sítě vnitrostátních energetických regulačních orgánů, jako je síť orgánů pro hospodářskou soutěž vytvořená Komisí v roce 2004 na základě nového antimonopolního nařízení Rady (ES) č. 01/2003. V tomto systému vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nevykonávají kolektivní rozhodovací pravomoc, ale uplatňují přesná pravidla pro určení kompetentního orgánu, výměny informací a postupů. Komise uplatňuje obecnou evokační pravomoc a může převzít řešení případu, například pokud mají dva vnitrostátní regulační orgány rozporná stanoviska. Tento systém však funguje v souvislosti s autonomní pravomocí Komise v oblasti hospodářské soutěže. Komise nemá tyto autonomní rozhodovací pravomoci, pokud jde o regulaci energetických trhů (mimo otázek hospodářské soutěže), a proto by na tuto síť neměla stejný vliv.

Po posouzení alternativních modelů se dospělo k závěru, že vzhledem k povaze úkolů, které se mají svěřit tomuto mechanismu, je jedinou možností regulační agentura s pravomocí přijímat individuální rozhodnutí, která jsou právně závazná pro třetí strany. Tato možnost vychází rovněž z předpokladu, že pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů budou posíleny a harmonizovány.

5.2. Zamýšlená opatření a rozpočtové intervenční režimy

S ohledem na dosažení svých cílů bude agentura provádět následující činnosti:

- Poskytování rámce pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů. Navrhuje se zlepšit řízení přeshraničních situací. Agentura stanoví pravidla a postupy pro spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány, zejména pokud jde o výměnu informací a rozdělení pravomocí v případech ovlivňujících více než jeden členský stát.

- Přezkum předpisového rámce spolupráce mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav. Navrhuje se, aby přezkum spolupráce mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav, zejména pokud jde o vypracování tržních a technických kodexů, koordinaci provozování sítě a plánování investic, byl prováděn agenturou. Za tímto účelem by měly být návrhy opatření, která mají společně přijímat provozovatelé přenosových nebo přepravních soustav, předkládány agentuře. V případě, že tato opatření nezajišťují nediskriminaci, účinnou hospodářskou soutěž nebo efektivní fungování trhu, poskytne agentura stanovisko provozovatelům přenosových nebo přepravních soustav. V praxi bude mít tento mechanismus podobu konstruktivního dialogu mezi provozovateli přenosových nebo přepravních soustav, přičemž Komise zasáhne jen v nejkrajnějším případě.

- Individuální rozhodovací pravomoci. V omezeném počtu případů se navrhuje svěřit agentuře individuální rozhodovací pravomoci. Takovým případem je vyřizování žádostí o udělení výjimky[25], které se týkají prostředků infrastruktury evropského zájmu.

- Role obecného poradenství. Agentura bude mít rovněž poradní roli ve vztahu ke Komisi, pokud jde o otázky regulace trhu a může vydat nezávazné pokyny pro šíření osvědčených postupů mezi vnitrostátními regulačními orgány, aniž by tím byly dotčeny úkoly svěřené provozovatelům přenosových nebo přepravních soustav.

Veškeré příjmy a výdaje agentury jsou předmětem prognózy na každý rozpočtový rok, který se shoduje s kalendářním rokem, a musí být zaneseny do jejího rozpočtu.

Pokud jde o příjmy a výdaje, je rozpočet vyvážený. Bez ohledu na jiné zdroje a příspěvky, které ještě budou určeny, zahrnují příjmy agentury v zájmu zajištění rovnováhy příjmů a výdajů příspěvek Společenství zanesený do souhrnného rozpočtu Evropského společenství.

Výdaje agentury zahrnují zejména odměňování zaměstnanců, náklady na administrativu a infrastrukturu, provozní náklady a výdaje spojené s prací rady regulačních orgánů a odvolacího senátu.

5.3. Způsoby plnění

Právní postavení agentury by mělo být takové, aby jí při plnění jejích úkolů umožňovalo vystupovat jako právnická osoba.

Správní rada bude sloužit jako nástroj rozpočtové a správní kontroly agentury. Správní radu tvoří dvanáct členů. Šest z nich jmenuje Komise a šest Rada. Funkční období je pětileté, lze ho jednou prodloužit.

Agenturu vede ředitel jmenovaný správní radou na dobu pěti let, jeho funkční období lze jednou prodloužit. Ředitel je zákonným zástupcem agentury.

Rozhodnutí agentury přijímá rada regulačních orgánů. Aby byla zajištěna nezávislost rozhodování na výkonné pravomoci (správní radě), musí existovat samostatná rada regulačních orgánů. Radu regulačních orgánů bude tvořit ředitel a jeden zástupce za každý členský stát. Zástupci členského státu vzejdou z regulačního orgánu daného členského státu.

Rozhodnutí přijatá agenturou mohou být předmětem odvolání. Odvolání lze podávat k odvolacímu senátu, který má 6 členů.

6. FINANčNÍ DOPAD

6.1. Způsob výpočtu celkových nákladů na akci (určí GŘ pro rozpočet a GŘ pro administrativu)

Roční náklady agentury budou uhrazeny z příspěvků Společenství. Různé druhy výdajů lze rozdělit takto:

Náklady na zaměstnance

Navrhovaný rozpočet vychází z předpokládaného počtu 48 zaměstnanců. Celkové roční náklady na zaměstnance se odhadují na 5,184 milionu EUR, přičemž se za průměrné náklady považují náklady na zaměstnance Evropské komise, což je 0,117 milionů EUR za rok, které zahrnují výdaje spojené s budovami a související administrativní výdaje (poštovné, telekomunikace, výpočetní technika, atd.).

Náklady na zaměstnance budou od roku 2009 zahrnovat náklady na nábor zaměstnanců. Odhad nákladů na zaměstnance vychází z následujícího plánu náboru:

Nábor | Celkový počet zaměstnanců |

První polovina roku 2009 | +10 | 10 |

Druhá polovina roku 2009 | +10 | 20 |

První polovina roku 2010 | +10 | 30 |

Druhá polovina roku 2010 | +10 | 40 |

První polovina roku 2011 | +8 | 48 |

Investiční výdaje

Výdaje týkající se pořizování movitého majetku a související výdaje budou v prvních dvou letech pokryty částkou 0,350 milionu EUR. Pro následující roky byla vyčleněna částka 0,05 milionu EUR pro pokrytí dodatečných nákladů. Tato položka se může lišit v závislosti na technickém vybavení poskytovaném hostitelským členským státem.

Provozní náklady

Tyto náklady pokrývají zasedání a studie a rovněž náklady na překlad, zveřejnění a vztahy s veřejností. Podle předběžných odhadů činí tyto provozní náklady 1 milion EUR ročně.

Výdaje na služební cesty

Plnění úkolů agentury bude vyžadovat služební cesty v Evropské unii i mimo ni (cestovní výdaje a výdaje na ubytování). Rozpočet výdajů na služební cesty se odhaduje na 0,150 milionu EUR ročně - v době, kdy bude agentura plně funkční. Tyto odhady byly stanoveny na základě skutečných průměrných nákladů na výdaje na služební cesty vynaložené GŘ TREN. Mohou se lišit podle umístění sídla agentury.

6.2. Rozdělení podle jednotlivých prvků činnosti

Závazky v milionech eur (v běžných cenách)

Rozdělení / kategorie | Rok 2009 | Rok 2010 | Rok 2011 | Rok 2012 | Následující rozpočtové roky |

Náklady na zaměstnance Vybavení Provozní náklady | 1,755 0,150 0,150 | 4,095 0,200 0,400 | 5,616 0,050 0,700 | 5,616 0,050 0,900 | 5,616 0,050 1,000 |

Výdaje na služební cesty | 0,050 | 0,100 | 0,150 | 0,180 | 0,200 |

Celkem | 2,105 | 4,795 | 6,516 | 6,746 | 6,866 |

6.3. Shrnutí položek závazků / položek plateb

v milionech eur

Roky a násl. | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | Následující roky |

Položky závazků | 1,970 | 3,940 | 6,084 | 6,314 | 6,434 |

Položky plateb | 1,970 | 3,940 | 6,084 | 6,314 | 6,434 |

7. SLEDOVÁNÍ A VYHODNOCENÍ

Správa prostředků svěřených agentuře je pod kontrolou Účetního dvora (článek 21), Evropského parlamentu (článek 21) a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (článek 23).

8. OPATřENÍ PROTI PODVODůM

Viz bod 7 výše.

[1] KOM(2007) 1.

[2] Evropská rada schvaluje své závěry k vytvoření nezávislého mechanismu pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů a pro přijímání rozhodnutí ohledně významných přeshraničních záležitostí, přičemž přijatá zpráva Vidala-Quadrase uvádí, že EP „vítá návrh Komise na posílení spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány na úrovni EU prostřednictvím orgánu EU, což je jedním ze způsobů, jak více rozvíjet evropské metody regulace přeshraničních záležitostí;je přesvědčen o tom, že regulační orgány by měly rozhodovat o konkrétně vymezených technických a obchodních otázkách na základě dostatečných informací, a případně by přitom měly přihlížet ke stanoviskům provozovatelů přenosových soustav a jiných významných zúčastněných stran, a rozhodnutí těchto orgánů by měla být právně závazná.“

[3] KOM(2005) 59.

[4] Úř. věst. C […], […], s. […].

[5] Jak je definována v článku 22 směrnice 2003/55/ES a v článku 7 nařízení (ES) č. 1228/2003.

[6] Organizační schéma bude připojeno k důvodové zprávě.

[7] Například v případě elektřiny je jasné, že u některých záležitostí je třeba stanovení technických kodexů určit pro každou synchronní oblast.

[8] Úř. věst. C […], […], s. […].

[9] Úř. věst. C […], […], s. […].

[10] Úř. věst. C […], […], s. […].

[11] Úř. věst. C […], […], s. […].

[12] Úř. věst. L 296, 14.11.2003, s. 34.

[13] Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37.

[14] Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 57.

[15] Úř. věst. L 357, 31.12.2002, s. 72.

[16] Úř. věst. L 248, 16.9.2002, s. 1.

[17] Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1.

[18] Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15.

[19] Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.

[20] Včetně směrnic pro otevření druhotného trhu, nařízení zaměřených na harmonizaci technických norem potřebných pro praktické zprovoznění přeshraničního obchodu a směrnic zaměřených na zabezpečení dodávek.

[21] Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané Perspektivy vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou - KOM(2006) 841.

[22] Sdělení Komise „Šetření podle článku 17 nařízení (ES) 1/2003 v odvětvích zemního plynu a elektrické energie v Evropě (závěrečná zpráva)“, KOM(2006) 851.

[23] Úř. věst. C […], […], s. […].

[24] KOM(2005) 59.

[25] Jak je uvedeno v článku 22 směrnice 2003/55/ES a v článku 7 nařízení (ES) č. 1228/2003.