15.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 305/1

—

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány přispívají rozhodujícím způsobem k úspěchu evropských iniciativ. Evropské právo je prováděno na místní a regionální úrovni; je úkolem příslušných místních orgánů a občanů, aby svým chováním skutečně a trvale ovlivnili spotřebu energie;

—

domnívá se, že energetická politika a politika změny klimatu spolu souvisí a musí být sladěny, protože 80 % emisí CO2 v Evropě pochází z výroby energie. Proto je důležité, aby opatření, která jsou navržena pro politiku klimatu, byla zohledněna v oblasti energetiky a naopak. Energetická politika zaměřená na životní prostředí a na účinnost je také vždy současně politikou klimatu;

—

podporuje snahu Komise o okamžité odstranění správních překážek, nespravedlivých podmínek přístupu do sítě (např. diskriminace distributorů obnovitelných energií) a složitých postupů;

—

vyzývá Komisi, aby prostřednictvím vhodných opatření zamezila koncentracím trhu a podpořila rozmanitost účastníků trhu;

—

podporuje cíl uspořit v EU do roku 2020 zvýšením energetické účinnosti 20 % energií a zároveň by uvítal, kdyby byl tento cíl definován za závazný;

—

důrazně připomíná, že energetická účinnost tvoří jádro evropské energetické politiky a měla by mít ve všech úvahách nejvyšší prioritu;

—

pochybuje, zda technologie CCS (Carbon capture and storage) lze považovat za dlouhodobé řešení, protože podstatně snižují stupeň účinnosti příslušného zařízení a kromě toho nejsou z dnešního hlediska ekonomicky příliš účinné. Z globálního hlediska může být strategie CCS nicméně přechodným řešením.

Zpravodaj

:

pan VÖGERLE (AT/SES), starosta obce Gerasdorf bei Wien

1.

zdůrazňuje význam energie jako podstatného pilíře moderního života. Přerušení v dodávkách a krize v zásobování mají proto dalekosáhlý dopad a způsobují citelné hospodářské škody. Proto má společná evropská energetická politika a její cíle zabezpečení dodávek, udržitelnost a konkurenceschopnost i z hlediska místních a regionálních orgánů velký význam; k dosažení těchto cílů je zapotřebí vyváženého energetického mixu;

2.

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány přispívají rozhodujícím způsobem k úspěchu evropských iniciativ. Evropské právo je prováděno na místní a regionální úrovni; je úkolem příslušných místních orgánů a občanů, aby svým chováním skutečně a trvale ovlivnili spotřebu energie;

3.

proto vyzývá příslušné evropské instituce, zejména Komisi, aby přiměřeně zohlednily směrodatnou úlohu místních a regionálních orgánů v rámci evropské energetické politiky při konkrétním provádění energetického balíčku;

4.

domnívá se, že energetická politika a politika změny klimatu spolu souvisí a musí být sladěny, protože 80 % emisí CO2 v Evropě pochází z výroby energie. Proto je důležité, aby opatření, která jsou navržena pro politiku klimatu, byla zohledněna v oblasti energetiky a naopak. Energetická politika zaměřená na životní prostředí a na účinnost je také vždy současně politikou klimatu;

5.

poukazuje na to, že spotřebitel, který jedná uvědoměle, hraje při uskutečňování evropských cílů rozhodující úlohu. Proto je nutno dát do popředí všech úvah spotřebitele. Je nutno připomenout, že sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva jsou obzvláště silně postiženy každým zvýšením cen energií. Pomocná opatření, která poskytuje veřejný sektor, by se proto měla v souladu s udržitelností a soudržnou politikou klimatu investovat do opatření k budování povědomí spíš než do čistě finanční podpory;

6.

připomíná, že očekávání v souvislosti s liberalizací trhu elektřinou a plynem, tj. snížení cen a zrušení monopolního postavení společností dodávajících energie, nebyla splněna ve všech členských státech. Kromě toho se domnívá, že je z důvodu příliš nízkých investic do elektráren a sítí, zejména do obnovitelných a místních zdrojů energie a sítí, ohroženo zabezpečení dodávek. Jestliže bude trvat současný vývoj, lze v budoucnosti očekávat krize v zásobování;

7.

proto vyzývá Komisi, aby vytvořila pobídky pro výrobce a provozovatele sítí, aby opět mohli (jako před liberalizací) investovat do výstavby výrobních zařízení a do výstavby infrastruktury sítí. Možným krokem tímto směrem by mohlo být sestavení místních a regionálních plánů získávání energie, které vycházejí z příspěvků místní a regionální úrovně;

8.

podporuje snahu Komise o okamžité odstranění správních překážek, nespravedlivých podmínek přístupu do sítě (např. diskriminace distributorů obnovitelných energií) a složitých postupů;

9.

vyslovuje se pro oddělení (unbundling), přičemž se společenskoprávní rozdělení podporované silným regulátorem považuje za dostatečné;

10.

vyzývá Komisi, aby prostřednictvím vhodných opatření zamezila koncentracím trhu a podpořila rozmanitost účastníků trhu (včetně městských podniků);

11.

domnívá se, že posílení nadnárodních sítí znamená zlepšení možností místní a regionální úrovně jednat (např. při nákupu energií);

12.

odmítá zřizování nových správních struktur jako např. nového evropského subjektu pro dohled nad energetikou, protože vnitrostátní regulační orgány jsou schopny dosáhnout cílů, které navrhla Komise a potvrdila Evropská rada;

13.

vyzývá Komisi, aby vytvořila systém obchodování s emisemi tak, aby elektrárny v rámci alokačního plánu obdržely jen takový počet emisních povolenek, který bude odpovídat výrobě plánovaného množství elektrické energie a tepla v tepelné elektrárně s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla (kogenerace). Tím by byl dán jasný signál cíli zvyšování energetické účinnosti při výrobě elektřiny;

14.

podporuje cíl uspořit v EU do roku 2020 zvýšením energetické účinnosti 20 % energií a zároveň by uvítal, kdyby byl tento cíl definován za závazný;

15.

důrazně připomíná, že energetická účinnost tvoří jádro evropské energetické politiky a měla by mít ve všech úvahách nejvyšší prioritu;

16.

vyzývá příslušné evropské instituce, v první řadě Komisi, aby mimo jiné v následujících oblastech zajistila vhodné rámcové podmínky:

17.

vyzdvihuje, že se na regionální a místní úrovni provádějí četná opatření a přispívají k úspěšnosti evropské iniciativy:

18.

žádá, aby bylo na výměnu osvědčených postupů na regionální a místní úrovni uvolněno víc prostředků EU, např. v rámci programu Inteligentní energie – Evropa (IEE);

19.

žádá Komisi, aby stanovila cíle pro úhrnnou energetickou účinnost (tj. energetická náročnost celého hospodářství). Členské státy a regiony by tak při dosahování tohoto cíle byly flexibilní, neboť by mohly využít širší paletu opatření, včetně opatření zaměřených na spotřebu energie přístrojů a odvětvovou strukturu (regionálního) hospodářství;

20.

podporuje závazný cíl pokrýt do roku 2020 20 % celkové spotřeby energie obnovitelnými zdroji energie;

21.

vyzdvihuje, jak důležité jsou ze socioekonomického hlediska a z hlediska jejich významu při zabezpečování dodávek a účinnosti přenosu místní domácí zdroje energie a připomíná, že podpora obnovitelných zdrojů energie by se měla řídit příslušnými zeměpisnými, klimatickými a ekonomickými podmínkami; zdůrazňuje v tomto ohledu klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů v podpoře a získávání místních obnovitelných zdrojů energie;

22.

souhlasí s plánováním cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, které musí zahrnovat především sektor vytápění a chlazení, přičemž je třeba přikládat zvláštní význam kombinované výrobě elektřiny a tepla/chladu;

23.

připomíná, že udržitelnost musí stát v popředí veškerých opatření. Země, které začaly brzy využívat biomasu jakožto zdroj energie, již nyní pokrývají podstatnou část své spotřeby energie právě biomasou. Vyvstává přitom ovšem často problém, že potřebu již nestačí pokrýt pouze regionálně dostupná energie (zejména dřevo) a biopaliva musí být dovážena na místo určení na velké vzdálenosti. V takovém případě se tato alternativa stává méně udržitelnou. Měly by tedy být zváženy jiné, méně energeticky náročné způsoby dopravy;

24.

domnívá se, že členským státům, které mají pouze omezené možnosti výroby energie z obnovitelných zdrojů, by mělo být umožněno, aby dosáhly cílů v oblasti obnovitelné energie pomocí obchodování buď v rámci celounijního systému osvědčení „zelené energie“, anebo prostřednictvím dvoustranných smluv s jinými státy, jež mají větší zásobu obnovitelných energií. Zde je cílem snížení celkových nákladů na dosažení cílů v oblasti obnovitelné energie;

25.

vyzývá Komisi a členské státy, aby pro vypracování národních akčních plánů ve prospěch obnovitelných zdrojů energie stanovily povinnost konzultovat místní a regionální orgány;

26.

podporuje závazný cíl pokrýt do roku 2020 10 % celkové spotřeby paliv biopalivy za předpokladu, že výroba bude udržitelná;

27.

zdůrazňuje, jak důležitá bude rozmanitost zdrojů energie a druhů biomasy;

28.

považuje za důležité, aby politika v oblasti klimatu byla zvažována v mezinárodním kontextu a aby různá biopaliva byla podporována na základě jejich vlivu na životní prostředí a klima v průběhu jejich celoživotního cyklu, který zahrnuje výrobní postupy, dopravu apod. Vedle podpory vlastní výkonné evropské produkce může mít význam dovoz ze států mimo EU. V oblasti biopaliv by se měl podporovat ekologický a energeticky účinný způsob výroby, nezávisle na druhu biopaliva a využitých rostlin;

29.

připomíná, že podporování výroby biopaliv ve třetích zemích je v rozporu s cílem snížit závislost na dovozu v oblasti energetiky a vytváří nové závislosti a proto zdůrazňuje, že dovoz ze států mimo EU musí mít podřadný význam. Při dovozu energie musí být zohledněna hlediska udržitelnosti a energetické účinnosti z perspektivy životního cyklu jednotlivých biopaliv;

30.

zdůrazňuje význam výroby biopaliv udržitelným způsobem, aby se zabránilo ztrátě biologické rozmanitosti. Je nutné zabránit tomu, aby rozsáhlé „monokultury“ energetických plodin (soustředěné pěstování jedné plodiny na velkém území) nadměrně narušovaly místní ekosystém;

31.

zdůrazňuje, že u dovozu bioenergetických surovin musí být zohledňován kodex udržitelnosti. EU by mohla svými požadavky kladenými na své obchodní partnery přispět k podporování ekologických a sociálně spravedlivých hospodářských konceptů, aby předešla zničení významných přírodních stanovišť. Mezinárodní proces diskusí a také rozvoj příslušných pravidel by měl být okamžitě zahájen;

32.

pochybuje, zda technologie CCS (Carbon capture and storage) lze považovat za dlouhodobé řešení, protože podstatně snižují stupeň účinnosti příslušného zařízení a kromě toho nejsou z dnešního hlediska ekonomicky příliš účinné. Z globálního hlediska může být strategie CCS nicméně přechodným řešením;

33.

výzkum a vývoj CCS technologie je nutno více podpořit;

34.

vyzývá, aby při povolování nových uhelných elektráren byla brána v úvahu technologie CCS, jakmile bude komerčně dostupná;

35.

konstatuje, že současné úsilí v sektoru energetických technologií není dostatečné. Kromě toho je systém velmi těžkopádný, takže uplatnění nových technologií často trvá desítky let;

36.

požaduje další navýšení prostředků pro energetické technologie v rámcovém programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace i v programu Inteligentní energie – Evropa. Právě demonstrace nových technologií na regionální a místní úrovni přispívá ke zvyšování povědomí obyvatelstva, jakož i růstu přiměřené úrovně kvalifikací pracovní síly. Podpora výzkumu a vývoje musí být přístupná jak menším soukromým podnikatelským subjektům, tak i veřejným subjektům;

37.

konstatuje, že vývojem pokrokových technologií se vytváří i základna pro možnosti vývozu. Z toho plyne příležitost vytvořit mnoho nových pracovních míst;

38.

zastává názor, že pouze široká a rozsáhlá přeshraniční spolupráce a dohody v oblasti energetické politiky a ochrany klimatu, které usilují o udržitelné životní prostředí, vyšší energetickou účinnost a šetrné zacházení s energií, jsou z krátkodobého i dlouhodobého hlediska úspěšné a pro příští generace v EU i mimo ní budou velmi prospěšné;

39.

žádá, aby technická podpora v žádném případě neprobíhala tak, že se výrobky a způsoby výroby, které jsou v EU zastaralé nebo zakázané, budou za úplatu nebo bezplatně vyvážet do třetích zemí. Přitom je třeba dbát na to, aby taková kritéria platila na všech úrovních (EU, národní, regionální, místní) a pro všechny instituce (i pro EIB);

40.

vyzývá Komisi, aby se více zasazovala o to, že se v EU budou využívat nejlepší mezinárodní zkušenosti z oblasti energetické účinnosti a že evropské iniciativy, snahy EU a osvědčené postupy budou šířeny i za hranicemi EU;

41.

konstatuje, že místní a regionální orgány mohou ovlivnit vytváření cen za energie jen v málo oblastech a velmi omezeně. Příležitost se naskytuje tam, kde lze uplatnit velké množství vlastních zdrojů energie, v případě, že mohou cenově konkurovat jiným energetickým surovinám na liberalizovaném trhu. Kromě toho je možné se pokusit prostřednictvím opatření na zvyšování povědomí zvýšit povědomí občanů tak, aby převzali vyšší náklady vzniklé využíváním obnovitelných energií. Trvalé platby finanční pomoci (příspěvky na energetické náklady, příspěvky na topení) vyvolávají pochybnosti, protože u spotřebitele obvykle nevedou k žádné změně chování. Místo toho Výbor zastává podporování opatření k energetické účinnosti, které vedou jak k úsporám nákladů tak ke zvýšení životní kvality. Tato podpora by měla zahrnovat přístup spotřebitelů k informacím o spotřebě energie (inteligentní měřící přístroje) a místních a regionálních orgánů k informacím o oblastní spotřebě energie, aby bylo možné zaměřit opatření na energetickou účinnost a podporu tak, abychom se vyhnuli strádání u lidí s nízkými příjmy (finanční nedostupnost paliv);

42.

pozoruje s obavami dopad zvýšené poptávky po energetických surovinách, který vede k nepřiměřenému zvyšování cen potravin. Hlubší zhodnocení trhu energií a očekávané poptávky po bioenergetických surovinách je proto nezbytné, zejména proto, aby se mohl zhodnotit dopad na trh potravin i na úrovni malých regionů.