11.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/76

1.1

Toto stanovisko z vlastní iniciativy k tématu Hlavní směry hospodářské politiky (2005-2008) v souvislosti s Integrovanými hlavními směry pro růst a zaměstnanost má být vnímáno jako doplněk ke stanovisku k tématu Hlavní směry zaměstnanosti – 2005/2008 (1). Výbor opakovaně kritizuje způsoby konzultací, které neprospívají vlastní soudržnosti obou stanovisek. Současné pojednání hlavních směrů a hlavních směrů politiky zaměstnanosti by lépe zobrazilo mnohostranné provázání obou oblastí.

1.1.1

S cílem lepšího provádění Lisabonské strategie se Evropská rada na jarním zasedání usnesla, že propojí hlavní směry hospodářsko politické a politiky zaměstnanosti a bude je integrovat do lisabonského procesu.

1.1.2

Již ve svém stanovisku k Hlavním směrům hospodářské politiky 2003-2005 (2) Výbor upozorňoval na to, aby se kombinace politik více zaměřovala na růst a plnou zaměstnanost. Toto doporučení je i nadále aktuální.

1.2

Evropská centrální banka musí v rámci svých smluvních závazků kromě cenové stability vyhovět i reálně hospodářským požadavkům na růst a zaměstnanost. V rámci koordinace jednotlivých makropolitických oblastí, definovaných v kolínském procesu, musí být začleněna do konstruktivního dialogu s tvůrci rozpočtové a mzdové politiky.

1.3

Integrované hlavní směry je třeba vidět jako doporučení pro hospodářské politiky členských zemí, jejichž zodpovědné provádění podle principu subsidiarity ovšem spadá do oblasti členských států. „V oblastech, které nespadají do jeho výlučné pravomoci, vyvíjí v souladu se zásadou subsidiarity Společenství činnost pouze tehdy a do té míry, pokud sledovaných cílů nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejich rozsahu či účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství.“ (čl. 5 Smlouvy o ES). Hospodářská politika je nicméně záležitostí všeobecného zájmu (čl. 99, odst. 1 Smlouvy o ES).

1.4

Toto stanovisko přináší pohled na celoevropské hospodářství, aniž by byla narušena různorodost jednotlivých národních hospodářství členských zemí.

2.1

Po čtyřech letech frustrujícího hospodářského růstu v EU bylo v roce 2005 dosaženo opět jen 1,5 procenta (EU-25) a 1,3 procenta (eurozóna). Existují ovšem významné rozdíly ve vývoji jednotlivých členských zemí. I přes růst hospodářství nevyužilo evropské hospodářství v plné míře celosvětové oživení. Zaostávání za jinými mimoevropskými průmyslovými zeměmi a regiony se dále zvětšilo.

2.1.1

Na základě významného poklesu hodnoty eura vycházely výrazné impulsy pouze ze zahraničního obchodu pro hospodářskou aktivitu. Důvěra evropských spotřebitelů se od roku 2003 jen pomalu zlepšila a v roce 2005 se v řadě měsíců opět zhoršila, což vedlo pouze k malému navýšení spotřebitelské poptávky. Nemůžeme ovšem ani nadále hovořit o vnitřní poptávce, která by znamenala silný konjunkturální vzestup. Dále přetrvávající nejistota evropských spotřebitelů se také odráží ve srovnání se zahraničím ve vysoké míře spořivosti.

2.1.2

Investice do vkladů, které na začátku úpadku v roce 2001 téměř nepřetržitě klesaly, v posledním roce opět posílily. Výhodné možnosti financování prostřednictvím nízkých úroků a rostoucí zisky podniků zajišťují i nadále rámcové podmínky příznivé pro investice, spíše pro finanční investice s vysokou ziskovostí na burze, než pro kapitálové investice. Výbor vyjadřuje dále znepokojení nad odlivem kapitálu do USA, který je také projevem slabého investování v Evropě. Zlepšení místních podmínek zůstává tedy prioritou, pokud má být dosažen trvalý nárůst investic. Hlavním důvodem nízké úrovně investic je v současnosti slabá spotřebitelská poptávka. Míra inflace se zároveň pohybuje i přes trvale vysoké ceny za energii na uspokojivé úrovni. To platí především pro klíčovou inflaci (bez energie a nezpracovaných potravin), která se pohybuje ještě více pod celkovou inflací (headline). Geopolitická rizika a omezení kapacity při těžbě ropy skrývají ovšem potenciál pro budoucí inflační tlak. Výzvy ohledně vývoje cen za surovou ropu budou ještě dále pojednány.

2.1.3

Výbor je překvapen, že rostoucí zisky velkých podniků v letech 2003 a 2004 nevyústily i přes příznivou finanční situaci a dobrou návratnost v investice do výzkumu a výroby, které by EU umožnily zmírnit konkurenci, které musí čelit. Namísto toho jsou nahromaděné likvidity odváděny na zvláštní výnosy akcionářů, zpětný nákup vlastních akcií společností, na stimulaci kurzu na burze nebo na fúze a akvizice, které jsou impulsem pro restrukturalizaci. Výbor je obzvláště znepokojen krátkodobým zaměřením, které brání nutným dlouhodobým obchodním investicím.

2.1.4

Jedním z hlavních problémů evropského hospodářství je kromě současné slabé poptávky a v porovnání se zahraničím nižšího růstu vysoká strukturální nezaměstnanost. Proto vedlo poslední konjunkturální oživení pouze ve velmi malé míře ke zlepšení na pracovním trhu. Počet nezaměstnaných se vytrvale pohybuje okolo 9 %, což je vysoké číslo, a tím zůstává vytváření hodnot v evropských národních hospodářstvích za jejich potenciálem. K tomu se přidává fakt, že současné investiční oslabení dále omezuje šance na růst v budoucnosti.

2.1.5

Tato tendence „jobless-recovery“ byla pozorována v podobné formě i na pracovních trzích v jiných srovnatelných průmyslových zemích a regionech. Situace na pracovním trhu je tam ovšem většinou významně příznivější. Podle odhadu Komise (3) se hospodářský růst v roce 2005 a 2006 odrazí ve více než 3 milionech nových pracovních míst v EU. Efekt bude ovšem s ohledem na míru nezaměstnanosti slabý, neboť je třeba počítat s nárůstem výdělečného obyvatelstva podmíněného návratem na pracovní trh, který bude způsoben lepší hospodářskou situací.

2.1.6

Proto zůstává zaměstnání nevyužitého potenciálu pracovní síly jednou z největších výzev, se kterou se EU musí vypořádat. Měly by být zaváděny specifické programy, které usnadní vstup žen a mladých lidí na trh práce, a další, které znovu zapojí starší pracovníky.

2.2

Vedle aktuálních hospodářsko-politických a finančně-politických problémových oblastí, jako jsou neuspokojivá situace na pracovním trhu a především nezaměstnanost a rostoucí deficity veřejných rozpočtů, stojí EU před dalšími výzvami, které jsou sice známy již dnes, k jejichž plnému rozvoji dojde ovšem až v budoucnosti.

2.2.1

Za prvé se musí EU potýkat se zostřenou hospodářskou konkurencí. Silně rostoucí národní hospodářství Číny a Indie představují nové konkurenty, kteří před deseti lety v celosvětovém hospodářském hodnocení ještě nehráli žádnou roli. Celosvětový potenciál pracovní síly se zdvojnásobil, vztahy mezi kapitálem a prací se z celosvětového pohledu změnily. Čína a Indie, které mají vysoký počet obyvatel, mají ve srovnání s tradičními průmyslovými zeměmi z důvodu svého hospodářského vývoje k dispozici daleko méně kapitálu na jednoho zaměstnance.

2.2.2

Je zapotřebí podniknout vše pro to, aby dosavadní důsledky globalizace a zesílené mezinárodní dělby práce byly chápány i jako šance pro budoucnost Evropy. Po hospodářském otevření Číny a dalších jihoasijských a východoasijských států roste sice konkurence a investice, na druhé straně se pro evropské firmy otevírají obrovské trhy pro odbyt, které nabízejí významný potenciál v souvislosti s tamějším rostoucím blahobytem. Hospodářská politika musí odpovídajícím způsobem provázet strukturální změny, které s tím souvisí. K tomu patří také vytvoření celosvětových rámcových podmínek v souvislosti s ochranou ekologických a sociálních minimálních standardů i majetkových práv.

2.2.3

EU se musí vyrovnávat i s dramatickým nárůstem ceny ropy, který souvisí s globalizací a celosvětově stoupající poptávkou po ropě. Díky úsporám při spotřebě a většímu používání jiných zdrojů energie se právě v EU významně snížila závislost na ropě v porovnání s dřívějším stavem. Právě konkurující průmyslové země – např. Čína – jsou tím silněji postiženy. EU by mohla nadměrně profitovat z recyklace příjmů zemí vyvážejících ropu prostřednictvím jejich výdajů za dovoz.

2.2.4

Druhá velká výzva pro evropská národní hospodářství spočívá v demografickém vývoji a stárnutí společnosti s tím souvisejícím. EU může tento vývoj ovlivnit ovšem pouze v omezené míře, neboť jak Komise správně konstatovala na jiném místě, spadá řada otázek souvisejících s demografickými změnami do oblasti odpovědnosti členských států nebo sociálních partnerů. Demografické změny představují dále společenský jev, který je pouze omezeně přístupný pro opatření hospodářské politiky. O to více zaleží na tom, aby byl směr vytyčen tak, aby bylo možno nutné změny provést včas.

2.2.5

Hlavní příčinou demografických změn je trvalé prodlužování délky života, rostoucí počet obyvatel nad 60 let a trvale nízká porodnost. Změna ve věkové skladbě ovlivňuje všechny trhy národního hospodářství, na pracovním trhu bude od roku 2020 chybět stále více mladých pracovních sil, výrobní trhy se budou muset přizpůsobit jiným zákazníkům a na kapitálovém trhu se změní chování ve spoření a poptávka po investicích. Dále lze předpokládat, že se vyšší všeobecná intenzita konkurence podmíněná globalizací projeví na pracovním trhu a vyžádá si jinou organizaci práce v rámci sociálního dialogu. Koncepce celoživotního vzdělávání nachází právě v této souvislosti své oprávnění (4). I sociální dialog a občanská společnost budou při překonávání demografických změn zapotřebí.

2.2.6

Aby mohl být vytvořen konkurenceschopný hospodářský prostor založený na znalostech, je třeba, aby podniky byly schopny podporovat a rozvíjet technologické a organizační změny, produktivitu a inovaci. Toho je možné dosáhnout pouze stálým přizpůsobováním kvalifikací zaměstnanců na měnící se poptávku a pomocí aktivních strategií podniků. K naplnění tohoto cíle musí podniky chápat odbornou přípravu jako střednědobou či dlouhodobou investici a ne jako činnost opravňující k očekávání rychlé či okamžité návratnosti investic. Odborná příprava, školení a celoživotní vzdělávání by neměly být chápány izolovaně. Musí být provázány se služebním postupem zaměstnanců. Jde o to prostřednictvím odborné přípravy zajistit motivaci nezávislou na věku, a sice zhodnocením kompetencí a oživením profesní kariéry. Je tedy třeba v rámci individuálního profesního plánování, v souladu se strategií podniku dále vyvíjet potřebné nástroje, např. hodnocení kompetencí či potvrzení nově získaných znalostí (5).

2.3

Vývoj celosvětového hospodářství v posledních pěti letech podporuje ctižádostivé cíle Lisabonské strategie k trvalému posílení konkurenceschopnosti a zajištění pracovních míst. Zásady lisabonské agendy by měly být přijaty. Pouze s důvěrou ve vlastní síly a s odvahou ke změnám se EU může stát vedoucím hospodářským prostorem na světě založeným na znalostech se zajištěnými lepšími pracovními místy tak, jak je jejím cílem. Zprávy tohoto Výboru (6) a významné skupiny expertů (7) (Kokova zpráva) pro Evropskou radu k vyhodnocení dosavadních výsledků s ohledem na Lisabonskou strategii vidí ovšem dosažení vytyčených cílů velmi vzdálené. Hospodářský růst v EU pod tlakem požadavků měnové politiky, která mu neposkytuje prostředky na oživení poptávky prostřednictvím výdajů, v poslední době viditelně zaostává za růstem Spojených států. Průměrná míra růstu EU dosahuje v letech 2001-2004 sotva 1,5 %. Zaostávání HDP v EU per capita a růstu produktivity v porovnání s jinými srovnatelnými průmyslovými zeměmi a regiony nebylo sníženo.

2.3.1

Lisabonská agenda přitom nabízí řadu podnětů, jak posílit dynamiku vnitřní ekonomiky v EU a v jejích členských zemích (8).

2.3.2

Potenciál pro silnější růst může být ve většině členských států získán posílením kvóty výdělku.

2.4

Jedním z důvodů oslabení růstu v Evropě a dosavadního frustrujícího vývoje na pracovním trhu spočívá v dosud neřešených strukturálních problémech, s kterými musí bojovat především velká národní hospodářství v eurozóně. Všechny vlády členských států se shodnou na tom, že je nutná finančně politická konsolidace veřejných rozpočtů a překonání oslabení růstu.

2.4.1

EU se musí sama stát motorem růstu, aby v porovnání s jinými vedoucími hospodářskými prostory dále neztrácela půdu a ještě mohla dosáhnout velmi ctižádostivých cílů v rámci lisabonské agendy.

2.4.2

Podle názoru Výboru v této souvislosti přísluší důležitá úloha sociálním partnerům a ostatním organizacím zastupujícím občanskou společnost. Výbor znovu odkazuje na své stanovisko ke zlepšení provádění Lisabonské strategie (9), které bylo psáno v kontextu tohoto stanoviska.

2.5

Nejistota ohledně zaměstnanosti vedla v některých členských státech k tomu, že spotřebitelé nenakupují nebo nákupy přesouvají do budoucna. Tímto vzniká mechanizmus očekávání (Attentismus), který oslabuje vnitřní poptávku, dlouhodobé transakce jsou zastaveny a hospodářský růst je narušen. Skutečnost, že nižší spotřební výdaje v některých členských zemích, které souvisely s konjunkturálním poklesem (2001-2003), s následující konjunkturou nijak významně nevzrostly, vzbuzuje obavy. Podobně situace vypadá ohledně investičních rozhodnutí podniků. Existuje nebezpečí, že se posílí očekávání, která se sama naplňují, a zůstane zachována tvrdošíjná konjunkturální nerovnováha. Tomuto nebezpečí je třeba předejít vhodnými opatřeními.

2.5.1

Krize důvěry zaměstnanců a spotřebitelů je v mnoha zemích Evropského společenství posílena chybnými výkony a chybným chováním vedoucích sil a celých vedoucích struktur. Výbor považuje za důležité, aby evropské země, podporované Evropským společenstvím, věnovaly zvýšenou pozornost nedostatkům v kvalifikaci a integritě v oblasti vedoucích pracovníků, pokusily se je odstranit a vyvíjely zvýšenou aktivitu. Dále je třeba myslet na to, jak je možno pomocí zvýšené průhlednosti, příp. i zostřené míry ručení, přimět odpovědnost rozhodujících činitelů k přísné orientaci úloh a sociální odpovědnosti.

2.5.2

Překonání krize důvěry ve velkých národních hospodářstvích eurozóny je jednou z hlavních úloh. Pouze strategie finanční a sociálně politické udržitelnosti udrží a posílí důvěru občanů v schopnost jednat jejich národních vlád a institucí EU (10).

2.5.3

Odlehčení veřejných rozpočtů a posílení sociálního systému zabezpečení bude možné pouze ve spojení s dlouhodobým zlepšením situace na pracovním trhu. Reformy pracovního trhu, které drží krok se zrychlující se hospodářskou změnou, musí být integrovány jako jádro udržitelné hospodářské politiky. V souladu s Lisabonskou strategií může stát provádět řídící funkce, aby podpořil odpovídající investice a tvorbu pracovních míst v nových oblastech jako pozitivní odpověď na globalizaci.

2.5.4

Proto je velmi důležité, aby bylo pomocí lepší koordinace opatření v oblastech obchodu, konkurence, průmyslu, inovace, vědomostí a vzdělání jako i zaměstnanosti přesně směřováno na tyto nové oblasti a šance, které se v nich nabízejí. Občanská společnost jako celek by zde měla dostát své odpovědnosti.

2.5.5

Je bezpodmínečně nutné, aby i peněžní a fiskální politika podporovala (11) stimulaci růstu a zaměstnanosti. Členské státy doopravdy potřebují koordinaci hospodářské politiky. Současně je však nutné dbát na to, aby politická opatření v souvislosti s konjunkturou k oživení poptávky neohrozila důvěru ve stabilitu.

3.1

Strukturální reformy bez dostatečné poptávky mají negativní vliv na zaměstnanost. Již dnes musí být zohledněn vysoký dlouhodobý tlak na výdaje, který vyplývá ze stárnutí obyvatelstva. Za tohoto předpokladu by mohla fiskální politika v rámci vyrovnané makroekonomické politiky přispět k posílení efektivní poptávky (12).

3.1.1

Proto musí členské státy vycházet z realistického a transparentního plánování rozpočtu. Kritika výdajů a výdajová disciplína by byly dokladem kvality veřejných výdajů a příspěvkem k vyššímu růstu. To platí pro všechny úrovně EU. Je třeba přísnějších mechanizmů prosazování v rámci jednotlivých zemí, aby tato rizika byla řešena tam, kde vznikají. Podzimní prognóza Komise 2005 k deficitu veřejných rozpočtů podtrhuje nutnost konsolidace. I přes trvající (i když bez pohybu) konjunkturální oživení odhaduje Komise, že rozpočtový deficit EU-25 se bude v letech 2005 a 2006 pohybovat s hodnotou 2,7 % jen nepodstatně pod referenční hodnotou 3 %.

3.1.2

Finančně politická disciplína je důležitý předpoklad pro to, aby Evropský systém centrálních bank zaručil cenovou stabilitu při relativně nízkých úrocích. ECB by měla dále kontrolovat stoupající rizika pro cenovou stabilitu, jako např. taková, která souvisejí s celosvětovým přebytkem likvidity nebo efekty druhého kola při vzestupu cen energií na burze. Tímto podporuje Výbor konstatování Komise, že udržení cenové stability má zůstat nejvyšším cílem ECB.

3.2

Vysoký tlak na přizpůsobení systémů sociální ochrany nevzniká v první řadě globalizací, nýbrž především díky vysoké strukturní nezaměstnanosti a podstatným demografickým změnám na základě poklesu porodnosti a nárůstu délky života, což může vést ke stále delším obdobím důchodového zabezpečení. Požadavek vyjádřený Komisí na trvalou modernizaci systémů sociálního zajištění podporuje Výbor stejně, jako všechny její snahy na vytvoření pracovních míst, protože vysoká míra sociální jistoty je nezbytná, aby byla zajištěna rovnováha mezi konkurenceschopností, poptávkou a sociální soudržností (13). Přitom je třeba zachovat sociální jistotu, které mnoho lidí právem důvěřuje.

3.2.1

Reforma systému sociální ochrany musí být úzce propojena se specifickými plány na usnadnění vstupu žen na trh práce. Z tohoto důvodu je třeba zabezpečit také zařízení pro předškolní děti, školy atd. Mají být podporována opatření, která umožňují lepší slučitelnost rodiny a povolání, jako např. častější celodenní péče pro malé děti (14). V zemích, ve kterých není dostatečná nabídka na opatrování dětí, je míra zaměstnanosti žen relativně nízká. Naopak v zemích s vysokou zaměstnaností žen je dobrý přístup k zařízením pro opatrování dětí. Průzkumy ukázaly, že v EU existuje významný rozdíl mezi přáním ohledně počtu dětí (2,3) a skutečným počtem dětí (1,5). Porodnost 2,1 by přitom již stačila, aby bylo zamezeno budoucímu úbytku evropského obyvatelstva. Vytváření vhodné infrastruktury organizace práce při zajištění ochrany zaměstnanců pomocí větší atraktivity práce na částečný úvazek pro zaměstnance a zaměstnavatele jako i podnětně neutrálně zaměřené ulehčení přerušení výdělečné činnosti a flexibilní pracovní doba by mohly přinejmenším v některých členských zemích významně posílit podněty k návratu na pracovní trh po období výchovy dětí. Pomocí trvalé reformy pracovního trhu, která vede k větší poptávce po pracovních silách, se posiluje postavení zaměstnanců a tím ochota zaměstnavatelů k lepší slučitelnosti zaměstnání a rodiny.

3.2.2

I vlády a sociální partneři jsou vyzýváni, aby pomocí společných kolektivních dohod podporovali nové možnosti zaměstnanosti a vytváření rovnováhy mezi flexibilitou a bezpečností, zejména vstřícnou inovacím. Pokud jde o „pracovníky vyššího věku“, Výbor v této souvislosti podpořil doporučení a analýzu Komise v jejím sdělení (KOM(2004) 146 v konečném znění), že„…sociální partneři by měli rozšířit a zintenzívnit své snahy, jak na úrovni státní, tak v měřítku Unie a vytvořit novou kulturu v oblasti stárnutí a řízení změn. Až příliš často zaměstnavatelé upřednostňují systémy předčasného odchodu do důchodu“. Hlavním problémem je zvýšit míru zaměstnanosti. V tomto bodě se EHSV domnívá, že nelze zvýšit celkovou míru zaměstnanosti, případně specificky zaměstnanost věkové skupiny 55-64 let bez toho, že by rovněž pokračovalo zvyšování míry zaměstnanosti kategorií potenciálních zaměstnanců, kteří jsou v nich nedostatečně zastoupeni. Proto by měla být přijata významná opatření k mobilizování všech existujících rezerv pracovní síly v Unii, ať už se jedná zejména o mladé lidi, příliš často udržované v demotivující nezaměstnanosti, což je znepokojující pro budoucnost celkové míry zaměstnanosti, nebo o ženy či osoby se zdravotním postižením (15).

3.3

Výbor podtrhuje nutnost vyjádřenou Komisí, aby míry zaměstnanosti byly především ve velkých národních hospodářstvích zvýšeny a nabídka pracovních sil trvale navýšena. Aby byla zajištěna dlouhodobá udržitelnost evropského hospodářství, musí se boj proti masové nezaměstnanosti stát nejvyšší prioritou.

3.3.1

Vysoká strukturální nezaměstnanost a rozšíření celosvětového hospodářského obchodu představují další požadavky s ohledem na účinné a dynamické přizpůsobení pracovních trhů. Především na exportních trzích, ale i v sektoru služeb, se v souvislosti se silně expandujícím celosvětovým obchodem otevírají početné nové příležitosti. Tím vznikají zcela nové požadavky na schopnost přizpůsobení pracovních trhů, jejichž zvládnutí také předpokládá stabilní rámcový systém.

3.3.2

Evropské trhy práce musí být schopny pomocí větší flexibility lépe a dynamičtěji reagovat na trendy jako „outsourcing“ a „offshoring“. Systémy pojištění v nezaměstnanosti, systémy sociální ochrany a zprostředkování práce by měly fungovat tak, aby pokryly nejen přechod z nezaměstnanosti do zaměstnání, nýbrž aby i ulehčily změnu různých situací zaměstnanosti, jako jsou práce, vzdělávání, přerušení práce a samostatná výdělečná činnost. Jelikož Společenství má v této oblasti pouze omezený mandát, je úlohou členských států použít v tomto smyslu své instituce trhu práce.

3.3.3

Nadále trvají vážná omezení v mobilitě zaměstnanců v přeshraniční mobilitě v rámci EU. Výbor vyzývá členské státy, aby seriózně prověřily, zda nemají být ukončena přechodná období. Přitom je nutno příslušně začlenit a konzultovat sociální partnery na všech relevantních úrovních (16). Zachování přechodného období musí být v každém případě odůvodněno závažnými a objektivními argumenty.

3.3.4

Míra nezaměstnanosti u osob bez vzdělání příp. s nízkým vzděláním je nadprůměrná, a proto představuje podpora vzdělávání a další profesní příprava jeden z nejdůležitějších nástrojů politiky trhu práce. Vzdělání a profesní příprava jsou investice do lidského kapitálu. Zvyšují šance jednotlivců na pracovním trhu a rozšiřují výrobní možnosti podniků. Faktor vzdělanosti je důležitou složkou pro rozvoj produktivity a mezinárodní konkurenceschopnosti. Sociální partneři by se měli v kolektivních smlouvách a ve všech pro ně směrodatných smluvních poměrech dohodnout na tom, že zaměstnanci a pracovníci budou udržovat a rozšiřovat svůj postup v zaměstnání pomocí dalšího vzdělávání.

3.3.5

Především u mladistvých je profesní příprava právem považována za nutný předpoklad pro budoucí zaměstnání, i když tato ještě nepředstavuje dostatečnou podmínku pro odpovídající pracovní poptávku. Starší osoby, které stejně jako mladiství a mladí lidé, představují vysoké procento nezaměstnaných, jsou vyzýváni, aby pomocí dalšího vzdělání a kvalifikace nabyli nových vědomostí. Pokud produktivní potenciál starších pracovníků není využit, pak to není kvůli jejich stáří, ale kvůli zastaralosti jejich kvalifikace, což se dá napravit další odbornou přípravou. Je nutno upřesnit, že nestačí provádět politiku pro věkové kategorie od 40 nebo 50 let (17).

3.4

Výbor považuje za závažný problém vysoké zatížení faktoru práce daněmi a sociálními dávkami.

4.1

Výbor sdílí názor Komise, že rozšířený a prohloubený vnitřní trh je důležitou součástí hospodářské politiky zaměřené na zaměstnanost a růst. Výbor ovšem nevidí příčinu problémů při naplňování Lisabonské strategie výlučně nebo ani prioritně v nedostatečně integrovaném vnitřním trhu.

4.1.1

Doposud plně neuskutečněná integrace trhu služeb může být stěží označována jako hlavní příčina pro slabý výkon trhů práce a hospodářského růstu. Většina nezaměstnaných patří do skupiny málo kvalifikovaných, kteří by z integrovaného evropského vnitřního trhu služeb profitovali jen v malé míře. Odstranění daňových překážek může sice zlepšit investiční klima a překonání překážek v mobilitě může být ulehčením pro některé zaměstnavatele a zaměstnance. To ovšem stěží přispěje k podstatnému odlehčení národních pracovních trhů. Další rozvoj vnitřního trhu s cílem vytvoření skutečného a vyváženého vnitřního trhu služeb může být důležitým příspěvkem.

4.1.2

Výbor je názoru, že by bylo mylné za každou cenu srovnávat maximální stupeň integrace trhů s optimálním stupněm integrace. Především v případě typicky regionálních nebo místních trhů, na kterých se pohybuje řada podnikatelů v oblasti služeb, se bude objem přeshraničně poskytovaných služeb vždy pohybovat pouze ve velmi omezeném rámci. Právě zde by mohla nucená harmonizace vyvolat dojem, že politika EU dostatečně nezohledňuje regionální specifika a tím zhoršuje stávající omezení. Z tohoto důvodu musí být překážky, které momentálně existují, jasně pojmenovány a zváženy v porovnání s regulacemi, které budou existovat i v budoucnu kvůli specifikům členských států a jimž se účastníci trhu musí přizpůsobit. Přitom je třeba upřednostnit pečlivé zvážení podle trhů a sektorů.

4.1.3

Výbor podporuje i doporučení Komise zrušit státní pomoc, která narušuje konkurenci, nebo pomoc více přesunout do oblastí výzkumu, inovace a vzdělávací politiky související s lisabonským programem. Se stanoveným cílem zesílené intenzity konkurence by bylo dosaženo odlehčení veřejných rozpočtů příp. posílení veřejných investic s dobrým výhledem do budoucnosti.

4.1.4

Integrace evropských kapitálových trhů je důležitá pro oživení růstu v EU. Během posledních let byly vyvinuty značné snahy k vytvoření regulačních rámcových podmínek pro integrovaný kapitálový trh a trh finančních služeb. Na základě této skutečnosti Výbor věnuje pozornost stížnostem na příliš rychlé a nákladné kolo harmonizací.

4.1.5

Před další harmonizací a regulací je třeba provést pečlivé přezkoumání s ohledem na kritéria nutnosti a naléhavosti. Projekty týkající se směrnic, které nejsou akutní, by měly být pozastaveny. Spíše je vhodné soustředit se předběžně na tržně orientované a nákladově efektivní provádění a konsolidaci některých ještě ne zcela uzavřených zákonodárných iniciativ nejbližší minulosti. Výbor podporuje s tímto související stanoviska, která byla stanovena v Bílé knize o politice finančních služeb Komise (2005-2010).

4.2

Výbor vítá cíle stanovené Komisí k volnějšímu rozvoji obchodu. Úsporná a modernizovaná administrativa, která se omezuje na hlavní kompetence, má úsporný potenciál, ale může zanechat členské státy v rozpacích, jestliže budou zbaveny intervenčních nástrojů v případě krizí. Členské státy by se měly více soustředit na naplnění hlavních státních úkolů, jako je vzdělání, veřejná infrastruktura, vnitrostátní a zahraniční politika a sociální zajištění a vysoká úroveň veřejného zdraví. Výbor v této souvislosti nadále podporuje stanoviska Komise ve prospěch hospodářského významu lepší legislativy. Posílené konzultace zainteresovaných stran v zákonodárných procesech prospívají transparentnějšímu rozhodování ve smyslu legislativy a účastníků trhu.

4.2.1

Posílená intenzita konkurence bude také hnacím motorem pro podporu inovací. Politické rámcové podmínky pro inovace a obecně vzato pro výzkum by měly být vylepšeny. V této souvislosti Výbor připomíná, že ve svých četných stanoviscích učinil návrhy, které jsou stále aktuální a které zde může pouze potvrdit (18).

4.2.2

EHSV konstatuje, že v hlavních směrech nebyla tématu odstranění byrokracie věnována dostatečná pozornost. Proto opětovně zdůrazňuje význam koncepce EU ke zlepšení zákonodárství; Výbor postrádá v hlavních směrech trvalou výzvu členským státům, aby přijaly opatření ke zjednodušení byrokracie, jako např. zjednodušení daňového a příspěvkového systému. Totéž platí pro legislativu na úrovni EU a pro její národní provádění. Krátké postupy rozhodování a zjednodušené jednací předpisy by snížily náklady a odlehčily veřejné rozpočty.

4.2.3

V oblasti regulace, deregulace a liberalizace trhů je nutné pečlivé zvážení zájmů ochrany spotřebitele a životního prostředí i sociálně-politických cílů a celohospodářských šancí pro růst. Budoucí zákonodárné aktivity a aktivity právního dozoru by měly více než doposud podléhat analýze dopadů legislativy (19).

4.2.4

Právě MSP a jiní samostatní pracovníci jsou obsáhlými regulacemi nadprůměrně omezováni v své aktivitě, protože disponují pouze jednoduchými řídícími a administrativními strukturami. Výbor proto obnovuje požadavek na vytvoření zvláštního statutu pro MSP (20).

4.2.5.

Velkou šanci vidí Výbor také v posílené spolupráci veřejného sektoru se sektorem podnikatelským při provádění veřejných úkolů (Public-Private-Partnership). Tato nejnovější forma spolupůsobení členských států EU a Společenství by dokonce při provádění veřejných úkolů měla zajistit, aby existovaly rovné podmínky pro soukromý a veřejný sektor, aby se tak maximalizoval prospěch pro veřejnost. Půjčky od soukromého sektoru na financování projektů by měly být zvažovány, pokud je to nákladově efektivní a bez ohledu na to, jak jsou projekty navrženy, budovány nebo řízeny.

4.3

Koncepce celoživotního vzdělávání – především pomocí flexibilních učebních metod – má v souvislosti se znalostní společností důležitou roli. K uskutečnění celoživotního vzdělávání je zapotřebí společenské vzdělávací kultury a infrastruktury, která ho bude podporovat. Sociální partneři a občanská společnost by měli podporovat vzor celoživotního vzdělávání. I v oblasti vzdělání a profesní přípravy by mělo být více využíváno možnosti Public-Private-Partnership. K financování infrastruktur je zapotřebí nyní ještě zesílené státní podpory, která doposud neprobíhá v dostatečné míře. Celkové výdaje na vzdělání a profesní přípravu v EU-25 tvořily naposledy (2002) 5,2 % HDP a dosahovaly tak úrovně srovnatelných hospodářských prostorů. Pouze 0,6 % HDP ovšem pocházelo ze soukromých prostředků; tato hodnota je daleko nižší než hodnota srovnatelného regionu a mohla by být zvýšena v případě, kdy je to cenově efektivní po dobu trvání projektu nebo období půjčky.

4.3.1

EHSV se již v dřívějším stanovisku vyjádřil k souvislosti mezi kulturní výměnou a mladými lidmi v rámci akčního programu v oblasti celoživotního vzdělávání (21). Na tomto místě je třeba znovu zdůraznit význam tohoto vztahu pro vytvoření znalostní společnosti. Podpora kulturní výměny (především u mládeže) vzbuzuje zájem o jiné kultury a přispívá pozitivně k vzájemné výměně vědomostí.

4.3.2

Výbor vítá, že pomocí rozhodnutí o směrnici o uznávání diplomů byly odstraněny významné překážky pro mobilitu pracovníků a samostatně výdělečně činných osob. Výbor vyzývá členské státy, aby se postaraly o rychlé provedení. Dále by měla být pomocí pravidelných srovnání výkonů a referenčních ukazatelů univerzit a škol, jaké je např. prováděno v rámci studie z Pisy a boloňského procesu, pozitivně ovlivňována ctižádost a ochota k výkonu účastníků (22).

4.3.3

Evropský terciální vzdělávací systém je nedostatečně zaměřen na cíl stát se celosvětově vedoucím prostorem pro špičkový výzkum. Koncepci špičkových center a špičkových uskupení by měla být tam, kde tomu tak v dostatečné míře ještě není, věnována na národní a evropské úrovni větší pozornost. Tím by bylo možné působit proti odlivu evropských špičkových badatelů do zámoří.

4.4

Očekávaný pokles a stárnutí obyvatelstva v Evropě vyžaduje stále více technologických inovací, aby mohl být v budoucnosti zajištěn blahobyt celé evropské společnosti. Komise ovšem zjistila a správně podotkla, že snahy ke zvýšení inovace v EU doposud nebyly dostatečné (23).

4.4.1

Aby mohla být posílena inovační činnost na evropské úrovni, považuje Výbor za nevyhnutelné, aby byly odstraněny překážky v jejím přeshraničním šíření. Inovační činnost, která ještě nedosahuje možné intenzity, patří vedle neuspokojivé situace na pracovním trhu k významným faktorům, které způsobují zpomalení růstu produktivity v eurozóně. Aby bylo možné dosáhnout lepších výsledků inovace, musí být odstraněny příčiny fragmentace trhu, které v současné době brání šíření nových technologií.

4.4.2

Výbor sdílí názor Komise, že zlepšení rámcových podmínek a systému pobídek pro vytvoření produktivní a inovacím vstřícné atmosféry je nadále nutné, aby bylo možné častěji získávat podniky pro investice do výzkumu.

4.4.3

Státní podpora inovací by měla být účinnější a cílenější, aby bylo zabráněno nesprávným pobídkám pro soukromé investory, a tím nesprávnému využívání veřejných prostředků. Projekty by měly častěji probíhat v rámci úzkého dialogu univerzit a podniků – nehledě na nutnost základního výzkumu – aby byl účinněji propojen výzkum a privátní sektor.

4.4.4

Pravidla pro státní podpůrná opatření by měla být transparentnější, aby tak byl umožněn jednodušší přístup k veřejným prostředkům pro výzkum. Posílená spolupráce i v rámci služebních míst Komise je Výborem vítána. Výbor zdůrazňuje již několikrát přednesený požadavek, aby rámcové podmínky podpory byly přístupné a využitelné i pro MSP a mikropodniky.

4.4.5

I patent Společenství platný pro celou EU by měl podpůrné působení na inovaci. Překážky s tím spojené (jako např. „jazykový problém“) by měly být překonatelné. Výbor se ještě jednou důrazně zasazuje za co nejrychlejší zavedení evropského patentu Společenství.

4.5

Jak Výbor již zdůraznil ve svém dřívějším stanovisku, je třeba věnovat zvláštní pozornost podpoře podnikatelských aktivit (24). Především u MSP existuje v souvislosti s inovacemi zvláštní potenciál. Aby mohly kompenzovat nevýhody u nákladů, které mají ve srovnání s etablovanými většími podniky, musejí se prosadit pomocí inovačních výrobků a služeb. EHSV proto vítá výzvu Komise, aby v přístupu k finančním prostředkům všeobecně a k rizikovým kapitálovým trhům pro mladé podniky v Evropě nebyly tvořeny překážky (25).