8.8.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 185/20

1.1

EHSV oceňuje návrh směrnice, který je součástí tematické strategie na ochranu a zachování evropského mořského prostředí, jež může zahrnout a koordinovat nějaké již existující právní opatření, především co se týče postupu v životním prostředí, podobně jako je stanoveno v RSV (Rámcová směrnice o vodě).

1.2

Výbor je ovšem kritický v tom smyslu, že návrh směrnice je sice důležitý, ale nedostatečný, neboť stav moří je natolik špatný, že by bylo zapotřebí přísnějších opatření, aby bylo dosaženo uplatnění a kontroly stávajících předpisů. Návrhem se částečně zasahuje do stavu mořského životního prostředí, proto si Výbor myslí, že rámcová směrnice by lépe splňovala účel, co se týče následného zapojení a rozvoje aspektů, které zde nebyly v dostatečné míře a hloubce zahrnuty.

1.3

Jelikož nejsou vytvářeny nové právní či správní nástroje, nýbrž se pouze využívá již existujících, nevznikají pro členské státy další finanční náklady a především žádný nárůst administrativy, zároveň jsou integrovány stanovené systémy pro účast a konzultace veřejnosti a zainteresovaných stran, což je zásadní pro silnější zapojení občanů do témat životního prostředí.

1.4

EHSV chce předložit několik návrhů, které považuje za důležité pro zlepšení obsahu návrhu směrnice, Komise může hodnotit tyto návrhy jako příspěvek občanské společnosti, které se to týká.

1.4.1

Za prvé musí být upřesněno a stanoveno, jaké koordinační a kontrolní funkce má Komise vůči regionálním samosprávným celkům, jejichž úlohou je hodnocení a stanovení cílů a prováděcích opatření pro mořské prostředí, které spadá do jejich kompetencí. Tím by měly být vytvořeny ve všech mořských regionech jednotné a vyvážené postupy, neboť v této souvislosti musí být zohledněn přeshraniční charakter našich moří a oceánů a centralizovaná koordinace by dokonce umožnila jednat v třetích zemích, ve kterých je možné provádět opatření Společenství, a především v těch, se kterými nás vážou mezinárodní dohody.

1.4.2

S ohledem na existující definice, především na definici o dobrém ekologickém stavu na základě generických kvalitativních deskriptorů, považuje EHSV za nutné zahrnutí kvantitativních deskriptorů, jako např. u RSV pro vnitřní toky, neboť dobrý stav moří z velké části závisí na kvantitě. Jako minimální cíle pro životní prostředí by měl být stanoven obsah sdělení, jak je objasněno v odstavci 5.5, neboť zachování generického postupu obsaženého v návrhu směrnice může narušit celkovou účinnost směrnice.

1.4.3

Výběr specifických oblastí, které jsou tak definované neboť v nich nelze dosáhnout ekologických cílů, by mohl na základě nejednoznačných definicí vést v praxi k zneužití a proto EHSV navrhuje, aby byly důvody a postup schválení jejich výjimečnosti Komisí jednoznačně a přesně definovány.

1.5

Nakonec je třeba poukázat na dvě témata, která jsou velmi důležitá pro provádění zde navržených cílů. První se vztahuje na neprodlené použití všech dříve ustanovených opatření, které jsou obsaženy v balíčcích ERIKA I, II a III, především ty, které se vztahují na přístavy zodpovědné za příjem lodí, transevropské sítě pro dohled na provoz na mořích, zřízení systému auditu států pro registraci lodí, prozkoumání a inventarizace odpadových výrobků (včetně bomb, nádrží s radioaktivními výrobky) atd.

1.5.1

Za druhé je třeba připomenout a provádět výzkum v mořském prostředí, aby na základě obsáhlých a podložených znalostí mohly být konkretizovány cíle a stanoveny programy opatření pro opětovné nastolení dobrého stavu životního prostředí. V tomto ohledu by bylo nutné širší zapojení do evropského rámcového programu pro výzkum.

2.1

V roce 2002 (1) Komise předložila sdělení, ze kterého vychází tento návrh směrnice, který stanovuje strategii na ochranu a zachování mořského prostředí z environmentálního pohledu, jejímž cílem je podporovat udržitelné využívání moří a zachovat mořské ekosystémy. V Šestém akčním programu pro životní prostředí se již odkazovalo na nutnost vytvořit opatření pro ochranu a zachování mořského prostředí, a bylo vyjasněno, že cíl udržitelného využívání moří a oceánů nemůže být dosažen prostřednictvím jednotlivých opatření. Ukázalo se, že je nutné rychle jednat, neboť mnoho nebezpečí, která byla konstatována v šestém akčním programu, se staly realitou, která překonává nejhorší očekávání (2).

2.2

Strategie navržená v uvedeném sdělení Komise vychází ze situace evropského mořského prostředí, která se v důsledku dopadu klimatických změn, znečištění moří nebezpečnými látkami, obchodního rybolovu, eutrofizace moří, a dále díky nebezpečnému nasazování exogenních druhů výrazně zhoršila. S ohledem na další překážky institucionálního charakteru, např. výlučná zodpovědnost členských států za své mořské vody, existence mezinárodních smluv s účinkem na třetí země a řada těžko proveditelných a kontrolovatelných globálních dohod (3) je zřejmé, že tato strategie musí být i přes zjištěné překážky vypracována.

2.3

Nedávno a ve stejné době jako tento návrh směrnice bylo předloženo jiné sdělení (4), které nebylo konzultováno s EHSV, v němž je zmíněno brzké vypracování zelené knihy o strategii pro mořské prostředí. Domníváme se, že Komise by měla brát v potaz obsah a připomínky ze stanovisek EHSV, a proto by bylo nejlepší vyžádat si novou konzultaci, do které by byly začleněny naše poznatky a stanoviska o politikách týkajících se mořského prostředí (rybolov, doprava, uhlovodíky atd.). EHSV jako zástupce občanské společnosti chce vyslovit svůj názor.

3.1

Návrh směrnice, kterým se zabýváme, je nástroj k provádění strategie na ochranu a zachování mořského prostředí. Dále jsou zohledněny mezinárodní úmluvy, především ty, které v rámci Spojených národů (5) podepsala Komise a členské státy, a regionální dohody (6), jejichž cíle mají být dosaženy pomocí této směrnice.

3.2

Návrh směrnice je rozdělen do pěti kapitol. V první se stanoví obecná ustanovení, ve kterých se definují předmět (článek 1), oblast působnosti (článek 2), mořské regiony a subregiony (článek 3), mořské strategie (článek 4), koordinace a spolupráce (článek 5) a příslušné orgány (článek 6).

3.3

Z této první části třeba poukázat na obsah článku 4 o mořské strategii, kterou mají vypracovat členské státy pro dotčený mořský region, která bude minimálně obsahovat následující:

Dále by měl nejpozději do roku 2016 být vypracován program opatření určený k dosažení dobrého environmentálního stavu moří a oceánů.

3.4

V druhé a třetí kapitole jsou vypracovány mořské strategie, v druhé jsou obsaženy předpisy pro vypracování strategií, ve třetí programy opatření.

3.4.1

Výchozím bodem pro vypracování mořských strategií je pro členské státy počáteční posouzení jejich evropských mořských vod (článek 7), do kterého zahrnují různé prvky, přičemž kladou důraz na hospodářskou a sociální analýzu jejich využívání a nákladů souvisejících se zhoršením mořského prostředí. Dále je určen dobrý environmentální stav (článek 8 a příloha II) a stanoveny environmentální cíle (článek 9 a příloha III), nakonec jsou stanoveny způsoby programů sledování (článek 10 a příloha II a IV) a způsoby schválení (článek 11).

3.4.2

Ve třetí kapitole jsou určeny programy opatření, které mají být provedeny členskými státy v dotčených mořských prostředích (článek 12 a příloha V), aby bylo dosaženo dobrého environmentálního stavu, Komise musí být na základě počátečních posouzení informovaná o programech opatření (článek 14), aby je mohla poté schválit (článek 15). Jsou stanoveny také ad-hoc opatření pro zvláštní oblasti (článek 13).

3.5

Kapitola IV obsahuje předpisy ohledně aktualizace strategií pro dotčené mořské regiony (článek 16) a požadavek na předložení průběžné zprávy každé tři roky (článek 17). Zvláštní zmínku si zaslouží článek 18, kterým se zavádí předpisy pro veřejné konzultace a informace v souladu se směrnicí 2003/35/ES. Také je zmíněna povinnost Komise vypracovat hodnotící zprávu o provádění této směrnice (článek 19), a provést přezkum obsahu směrnice patnáct let po vstupu v platnost.

3.6

V poslední, páté kapitole, se stanoví technická přizpůsobení, s obzvláštním důrazem na přílohy směrnice (článek 21) a Výbor, který bude Komisi v této činnosti nápomocen (článek 22).

4.1

Současný návrh směrnice musí být projednán v souvislosti s již zmiňovaným sdělením Komise Radě a Evropskému parlamentu „Směrem ke strategii ochrany a zachování mořského životního prostředí“ (viz stanovisko CESE 578/2003 ke sdělení). Sdělení obsahuje následující klíčové body:

4.2

Ve stanovisku EHSV jsou uvedeny následující aspekty:

4.3

V tomto ohledu jsou do návrhu směrnice určitým způsobem integrovány důležité příspěvky stanoviska EHSV a je stanoven podobný postup pro aktivity jako v RSV, s velkým rozdílem v úloze Komise, členských států a organizace různých jejích prvků, aniž by pro to byly dostatečně vysvětleny důvody a využití, a především jsou ve směrnici obsaženy závažné protiklady. Např:

4.4

EHSV chápe, že stávající návrh směrnice je:

4.5

Provádění směrnice spočívá téměř výlučně na členských státech, Komise řídí aktivity, je informována členskými státy a smysluplně schvaluje či odmítá definice o environmentálním stavu, cíle a indikátory životního prostředí, plán sledování a program opatření pro zvláštní oblasti.

4.6

Nejsou vytvářeny nové legislativní ani řídící nástroje, využívá se stávajících nástrojů na úrovni Společenství a takových, které jsou stanoveny v mezinárodních dohodách podepsaných Evropskou unií.

4.7

Je vyjasněna forma podílu veřejnosti a zájmových stran prostřednictvím členských států.

5.1

Zkušenosti získané z uplatňování ambiciózních evropských ustanovení v členských státech (RSV, IPPC) ukazují, že Komise musí mít důležitou roli nejen při dohledu, nýbrž také za dodržení zásady subsidiarity i ohledně koordinace a centralizace opatření k podpoře států. Za tímto účelem by měla Komise pod jejím vedením zřídit fórum úřadů zodpovědných za regiony a mořské oblasti, za účasti zájmových stran z vědeckých institucí, které se průkazně specializují v této oblasti, jakož i úřadů zodpovědných za rybolov a radionuklidy.

5.2

V návrhu směrnice by proto neměly být zahrnuty jen povinnost informovat a schvalovat s ohledem na navrhované počáteční vyhodnocení, dobrý environmentální stav, environmentální cíle, program sledování a program opatření, včetně ad-hoc opatření pro zvláštní oblasti, nýbrž i stanovit postup a lhůtu na zpracování možných odmítnutí. Tento postup by měl počítat s účastí zainteresovaných stran a všeobecně s veřejností a obsahovat prvky s dostatkem podnětů.

5.3

Obsah počátečního hodnocení je popsán v příloze II. V tabulce k „tlakům a dopadům“ je třeba v souladu se sdělením, které předcházelo návrhu směrnice, definovat antropogení příčiny a jejich souvislost s zatížením a dopadem a s prvky a cíly ochrany mořského prostředí, aby mohly v této souvislosti být stanoveny vhodné aktivity a politické opatření strategie.

5.4

Definice „dobrého environmentálního stavu“ a „environmentálního stavu mořského prostředí“ je prováděna na základě „kvalitativních generických deskriptorů a kritérií a norem“. Kvantitativní deskriptory by měly být rovněž zahrnuty, neboť některé proměnné veličiny vztahující se jak na počáteční hodnocení tak na dobrý environmentální stav, vyžadují tuto charakteristiku ve svých deskriptorech. Pro sledování proměnných veličin zahrnutých do programů sledování jsou vyžadovány referenční kvantitativní údaje (např. hustota fytoplanktonu).

5.5

V článku 9 a příloze III se environmentální cíle definují na základě příliš obecných kritérií. Bylo by přínosné, kdyby byly stanoveny minimální prvky a cíle, přičemž by měl být zohledněn přinejmenším obsah sdělení z roku 2002:

5.6

Program opatření (článek 12, příloha IV) musí obsahovat minimálně opatření, která jsou podle evropské legislativy povinná, především to, které se vztahuje na pobřežní vody a jehož akční program má za cíl zamezit škodám způsobeným různými zdroji znečištění, které jsou vyjmenovány v předchozím odstavci. Dále by byly zahrnuta i opatření, která jsou povinná podle mezinárodních dohod a úmluv, jakož i ad hoc opatření zaměřená na snížení dopadu zhoršení mořského prostředí ve „zvláštních oblastech“. Výhoda spočívá v tom, že všechny opatření a aktivity, které jsou rozděleny do různých ustanovení a právních předpisů, tak mohou být obsaženy v jednom celku a jejich dodržování tak bude usnadněno.

5.6.1

Na druhou stranu nesmí zůstat pouze u soupisu opatření, neboť se již ukázalo, že to nedokázalo zamezit zhoršování životního prostředí, a tak budou stěží stačit k tomu, aby se dosáhlo uspokojivého ekologického stavu mořských oblastí. V tomto smyslu by bylo důležité pravidelně šířit v pobřežních státech osvědčené postupy v oblasti ekotechnologie (ekologické záchody, čisticí prostředky bez fosfátů, nárazníkové zóny a omezení v pobřežních oblastech atd.).

5.7

Návrh směrnice umožňuje, aby členské státy vybraly zvláštní oblasti, ve kterých nebude možno dosáhnout environmentálních cílů z následujících příčin:

5.7.1

Toto znění je natolik nejednoznačné, že při provádění může dojít ke zneužití, a proto je nutná:

5.8

S ohledem na aspekty koordinace a spolupráce je vhodné mít na paměti třetí země, s nimiž EU sdílí oceány a moře, a ne pouze ty, se kterými má mezinárodní dohody, aby tak byla podpořena jejich spolupráce za účelem dosažení dobrých výsledků v oblasti životního prostředí.

5.9

Účast zainteresovaných stran a veřejnosti je v návrhu směrnice řízena pomocí stávajících státních systémů. Tyto jsou ale v řadě zemí zpochybňovány, v některých případech kvůli chybějící transparentnosti, v jiných kvůli pozdnímu zodpovídání otázek, a někdy na základě nejasností v souvislosti s organizacemi, které jsou považovány za „zainteresované strany“ atd. Proto by měla Komise stanovit jednoduchý a účinný postup pro shromažďování a zpracovávání stížností nebo obvinění ze strany zainteresovaných stran a veřejnosti, kterým by bylo zaručeno právo na informace, konzultace a účast veřejnosti. V tomto smyslu by mělo být odstraněno kritérium „smysluplnosti“ ze schvalovacího postupu, jak již bylo zmíněno.