14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/44

1.1

Jako reakci na sociální a ekonomické změny posledních dvaceti let, především změny v potřebách spotřebitele, vytvořili evropští maloobchodníci systém velkých maloobchodních řetězců. Základní myšlenkou bylo usnadnit spotřebiteli nakupování tím, že se široká škála potravin a jiného zboží umístí pod jednu střechu. Z marketingového hlediska se velké maloobchodní řetězce snaží přitáhnout stále více spotřebitelů tím, že atraktivním způsobem nabízejí zboží za konkurenční ceny. Maloobchod s potravinami zaznamenal vzhledem ke své velikosti a důležitosti nejrozsáhlejší změny, které měly největší dopad na spotřebitele. V UK je 80 % potravinářských výrobků zakoupeno ve velkých maloobchodních řetězcích, což představuje jeden z největších podílů v EU. Supermarkety a hypermarkety mohou spotřebiteli nabídnout až 20 000 produktových řad.

1.2

Během let přinesly velké maloobchodní řetězce nakupujícím řadu výhod co se týče škály výrobků a konkurenčních cen. Velké maloobchodní řetězce poskytují spotřebiteli především široký sortiment potravinářských výrobků pod jednou střechou v kombinaci s rozsáhlými možnostmi bezplatného parkování. Usnadňují nakupování s dětmi a umožňují přístup tělesně postiženým. Některé poskytují bankovní služby, občerstvení a zařízení pro recyklaci. Mnoho z nich umožňuje nákup online a dodávkovou službu po okolí. Možnost každotýdenního nákupu pro celou domácnost na jednom místě a za konkurenční ceny přitahuje do supermarketů spotřebitele a vysvětluje růst podílu velkých řetězců na celkovém trhu s potravinami a smíšeným zbožím.

1.3

Ve většině nových členských států mají velké maloobchodní řetězce menší podíl na trhu než v zemích evropské patnáctky, ale jejich podíl na trhu prudce vzrůstá.

Velké maloobchodní řetězce využívají několik typů provozoven:

1.4

Podíl velkých maloobchodních řetězců na trhu se v jednotlivých členských státech výrazně liší. V Maďarsku se tři největší podniky maloobchodu podílejí na trhu s potravinami a smíšeným zbožím 29 procenty. Ve Spojeném království ovládají tři největší podniky maloobchodu 60 % trhu s potravinami a smíšeným zbožím, v Irsku je to 66 %. Podíl tří největších podniků maloobchodu na trhu s potravinami a smíšeným zbožím v několika vybraných členských zemích je následující: Polsko 14,2 %, Česká republika 25,4 %, Slovensko 42,6 %, Slovinsko 77,3 %. V posledních 10 letech lze vypozorovat trend, podle kterého trhu s potravinami postupně dominuje menší množství velkých podniků maloobchodu. Prodej potravin představuje v průměru 70 % trhu s potravinami a smíšeným zbožím (Pramen: GfK Consumer Scan/Household Panel).

2.1

Generální ředitelství pro vnitřní trh vybralo několik druhů zboží pan-evropských (1) značek dostupných ve čtrnácti zemích EU v období září 2002 – říjen 2003 a s využitím dat shromážděných AC Nielsen porovnalo jejich ceny. Následující cenový index ukazuje, že ceny se v rámci čtrnácti členských zemích výrazně lišily. V tabulce najdeme nejnižší a nejvyšší cenu vybraných výrobků v daných členských státech. Jako základ pro srovnání byl použit medián EU = 100.

2.2

Výrobky pan-evropských značek jako ty výše uvedené jsou velmi známé mezi spotřebiteli v celé EU.

Rozdíly v cenách výrobků generických značek a bez značky jsou výraznější. Ani zde ale není viditelný žádný trend v cenových rozdílech mezi členskými zeměmi:

2.3

Zatímco výše uvedené odchylky v cenách značkového i neznačkového zboží nám poskytují obrázek o současné situaci, časté monitorování cen by nám mělo umožnit stanovit, zda ceny těchto druhů zboží k sobě konvergují, jak by se dalo očekávat v podmínkách plně fungujícího vnitřního trhu. Generální ředitelství pro vnitřní trh se domnívá, že v podmínkách dobře fungujícího vnitřního trhu by cenové rozdíly neměly být tak vysoké. Výsledek podobného výzkumu, který byl proveden v USA, ukázal nižší cenové rozdíly než v EU.

2.4

Pro cenové rozdíly existuje řada důvodů – odlišné provozní náklady jako jsou náklady na pracovní sílu, dopravní náklady, náklady na nakládání s odpady, velikost provozovny a objem obratu, dále místní poplatky a hladina konkurenčních cen jak u kupující tak u prodávající strany. Důležitou roli mohou hrát také odlišné preference a chutě spotřebitelů, které ve velké míře závisí na kulturních zvyklostech. Dále je nutné vzít v úvahu místní podmínky trhu jako je hustota obyvatel, klima a stav procesu zásobování.

3.1

Během prvních pěti let inzerovali hlavní podniky maloobchodu s potravinami pomocí hesel typu: „Nízké ceny každý den“, „Více zboží za vaše peníze“, „Dobré jídlo stojí méně“, „S námi zaplatíte méně každý den“. Stále se tvrdí, že velké maloobchodní řetězce jsou zastánci spotřebitelů, protože tlačí dolů nespravedlivě vysoké ceny. Důvodem pro toto tvrzení je zjevně fakt, že spotřebitelé přisuzují ceně vysokou důležitost. To by teoreticky měla být dobrá zpráva pro spotřebitele, zvláště z krátkodobého hlediska, ale je třeba brát v úvahu také dlouhodobé následky. Zemědělcům se musí nabídnout přijatelná cena, aby byla zajištěna dodávka potravin vysoké kvality vyprodukovaných v podmínkách dobrého životního prostředí. Všechny subjekty zainteresované v procesu zpracování a distribuce musí mít přiměřený zisk.

3.2

ASDA, jeden ze supermarketů ve Spojeném království (vlastní ho americký gigant Wal-Mart) v podstatě učinil ze snižování cen svoji filantropickou misi, když prohlásil: „Naším cílem je, aby se zboží a služby staly dostupnějšími pro každého“. Zdá se, že novou filozofií je utratit za potraviny co nejméně. V mnoha případech by nás velké maloobchodní řetězce chtěly ve své inzerci přesvědčit, že nejdůležitější věc ohledně potravin je jejich cena. Procentuální podíl příjmu domácnosti vydaný za potraviny v Evropě stále klesá (viz příloha 1).

3.3

Velké maloobchodní řetězce obvykle dávají nejútočnější cenové nabídky na základní potraviny, které fungují jako „cenová lákadla“, protože se musí kupovat často. Řetězce však zvyšují marže na jiných položkách, kterých si spotřebitelé tolik nevšímají. V některých členských státech se „cenová lákadla“ prodávají pod náklady. V některých členských státech, např. v Belgii, Francii, Irsku, Itálii, Lucembursku, Portugalsku, jakož i ve Španělsku a Řecku, je prodej pod náklady za určitých okolností zakázán.

3.4

Prodej pod náklady a agresivní cenová politika mohou eventuálně vést k protikonkurenčním praktikám.

4.1

Rostoucí sektor velkých maloobchodních řetězců vytvořil po celé Evropě několik tisícovek pracovních míst, mnohá s nízkým platem a často na částečný úvazek. V nedávné studii (Industrial Relations in the Retail Sector, říjen 2004, komparativní studie) publikované na webové stránce Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek se uvádí, že okolo 60 % zaměstnanců maloobchodu tvoří ženy a že velký podíl tvoří mládež a pracovníci s nízkou kvalifikací. Plat je relativně nízký a pracuje se hodně na částečný úvazek a o víkendech. Odvětví prochází významnou strukturální změnou, ve které hraje roli proces koncentrace a diversifikace a tlak na restrukturalizaci, deregulaci a redukci pracovní síly. Dalším charakteristickým rysem je obvykle velký rozdíl v platu žen a mužů, vzhledem k tomu, že vysoký podíl žen je zaměstnán na částečný úvazek a vzhledem k převaze žen v zaměstnání s nízkým postavením.

4.2

Velké maloobchodní řetězce poskytují lidem širokou škálu druhů zaměstnání, ale pokladní a zaměstnanci, kteří doplňují regály, obvykle představují dno platové stupnice. V závislosti na stavu zaměstnanosti v daném členském státu se výše jejich platu může pohybovat na úrovni minimální mzdy nebo mírně nad ní.

4.3

Pohyblivá pracovní doba může vyhovovat studentům, pracovníkům na částečný úvazek, přechodně zaměstnaným a těm, kteří mají rodičovské povinnosti nebo jiné zaměstnání. Nejdůležitější je, aby pracovníci na částečný úvazek nebyli nijak diskriminováni.

4.4

Evropské řetězce by se měly rozvíjet tak, aby nabízely spotřebiteli kvalitní služby poskytované kvalifikovaným personálem pracujícím v bezpečných a dobrých pracovních podmínkách. Neustálá koncentrace v sektoru velkých maloobchodních řetězců vede ke vzniku nových konkurenčních strategií (např. k cenovým válkám), k silnému tlaku na regulaci nákladů včetně nákladů na pracovní sílu, k deregulaci provozní doby a k práci v pozdních hodinách a o víkendech.

4.5

„Přestože ceny potravin se snížily díky konkurenčním cenám, větší efektivitě nakupování, administrativě, způsobům uskladnění, marketingu a dobré kvalitě potravin, realitou nicméně je, že levné potraviny začínají znamenat i levnou pracovní sílu. Měli bychom o tom začít daleko více uvažovat, zatímco podporujeme supermarkety, aby se stavěly proti sobě v cenových válkách.“ Prof. Tim Lang, Thames Valley University.

4.6

Kromě toho, když dovážíme ze zemí třetího světa měli bychom brát v potaz tamní pracovní podmínky.

5.1

Koncentrace v maloobchodu s potravinami prudce vzrostla po celé Evropě. Mezi lety 1993 a 2002 vzrostl podíl na trhu pěti největších podniků maloobchodu s potravinami v průměru o 21,7 % a v zemích evropské patnáctky tak dosáhl průměru 69,2 %. V roce 2002 se tento průměr pohyboval v rozpětí od 37 % v Itálii, přes 52,7 % v Řecku k 94,7 % ve Švédsku (pramen: zpráva spol. London Economics pro Ministerstvo životního prostředí Spojeného království).

5.2

V některých členských státech je stejná úroveň koncentrace na nakupující i prodávající straně. V jiných členských státech existují skupiny nákupčích složené z prakticky nezávislých maloobchodníků (např. na bázi dobrovolných řetězců) a proto je na národní úrovni nakupující strana koncentrovaná více než stana prodávající.

5.3

Hypermarkety rozšiřují svoji nabídku služeb a sortiment zboží, zatímco diskonty budou pokračovat v expanzi v oblasti potravin. Protože se orientují na nízké ceny mohly by časem nabídnout výrobky vysoké kvality za nejnižší možné ceny.

5.4

Nejnovějším trendem v obchodu s ovocem a zeleninou je ústup komoditního obchodování. Řetězce se ve svých nákupech chtějí orientovat na malé množství vybraných velkých dodavatelů, kteří jim mohou dělat partnery po celý rok. EHSV v jednom svém předešlém stanovisku (2) uvedl, že „široký výběr čerstvého ovoce a zeleniny je považován za specifickou výhodu hypermarketů. Na druhé straně místní trhy sklízí chválu za lepší kvalitu, čerstvé zboží, široký výběr, spolehlivost a osobní kontakt.“

5.5

Řetězce podpořily konsolidaci dodavatelů, a to zvláště dodavatelů potravin. To se stalo například v případě dodavatelů chleba. Především v Irsku a ve Spojeném království měla cenová soutěž mezi prodejci chleba za následek uzavírání rozsáhlého počtu pekáren a trhu nyní dominuje několik rozsáhlých pekáren. Supermarketům to umožnilo poskytnout spotřebiteli chléb za nízkou cenu, ale se sníženou nutriční hodnotou. Chléb s vyšší nutriční hodnotou je nabízen i nadále, ale za vyšší cenu.

5.6

Řada supermarketů si zřídila vlastní pekárny, kde se peče z předem zakoupeného zmraženého těsta.

6.1

Společnost London Economics ve své zprávě z roku 2003 uvedla, že v roce 2001 žádný z členských států neměl soustavně nejvyšší poměr mezi maloobchodními cenami a výkupními cenami od zemědělců. Tento poměr se obecně pohybuje v rozmezí 1 až 5ti násobku výkupních cen. V případě chleba, jehož hlavní přísadou je mouka, může tento poměr dosáhnout až 30ti násobku výkupních cen, což odráží velký podíl jiných než zemědělských nákladů na výrobě chleba.

6.2

V roce 2001 poměr mezi maloobchodními a výkupními cenami jehněčího vzrostl ve Spojeném království a v Irsku a poklesl ve Francii a v Německu. V případě ovoce a zeleniny nevykazuje tento poměr žádný výrazný trend, popřípadě mírně klesá. Velkoobchod s ovocem a zeleninou je již po nějakou dobu na ústupu, ale hotovostní trh s čerstvými produkty si zachoval svoji důležitost a to se někdy odráží ve velké fluktuaci cen, která je zapříčiněna počasím a stavem zásob. Nákupčí obchodních řetězců přecházejí na sezónní nebo roční kontrakty s malým počtem dodavatelů, aby zajistili stabilitu cen čerstvých produktů a snížili náklady na tyto produkty. Tím se bude stabilizovat poměr mezi maloobchodními cenami a výkupními cenami od zemědělců. Pokud se rozpoutá cenová válka může to znamenat, že prvovýrobci budou mít nižší marži a zvýšené náklady.

6.3

Pokud kupní síla velkých maloobchodních řetězců povede ke snížení cen jejich dodavatelů a pokud tyto nižší ceny budou přeneseny na zákazníka, nemusí to nutně znamenat snížení procentuální marže zemědělců, ale vlastní výkupní cena placená zemědělcům bude nižší a tak bude mít zemědělec malý nebo žádný zisk.

6.4

Britská National Farmers Union provedla v roce 2002 výzkum, ve kterém košík potravin obsahující hovězí maso, vejce, mléko, chléb, rajčata a jablka stál v supermarketu v průměru 55 EUR. Zemědělec dostal přibližně 16 EUR, což představuje méně než třetinu maloobchodní ceny. Co se týče jednotlivých produktů, zemědělci dostali 26 % koncové ceny hovězího, 8 % v případě chleba a 14 % v případě slaniny.

6.5

Index cen zemědělských výrobců (v reálné hodnotě) klesl u všech zemědělských produktů v období 1990-2002 v zemích evropské patnáctky o 27 %. Nominální hodnota cen zemědělské produkce se po stejnou dobu držela zhruba na stejné úrovni. Velký rozdíl v trendu výkupních cen od zemědělců a maloobchodních cen přitáhl značnou pozornost, ale nepanuje všeobecná shoda týkající se důvodů divergence těchto dvou trendů. (zpráva London Economics, 2003).

6.6

Je třeba přivítat fakt, že velké maloobchodní řetězce nabízejí stále více výrobků s označením Fair Trade. Steve Steckton a Erin White ve svém článku publikovaném 8. června 2004 v časopise Wall Street Journal napsali ohledně supermarketů, které prodávají výrobky s označením Fair Trade: „Britský supermarket Sainsburys prodával Fair Trade banány za více než čtyřnásobek ceny normálních banánů, což představuje více než 16 násobek příjmu pěstitelů. Tesco nedávno prodávalo libru Fair Trade kávy za 3,46 USD, zatímco pěstitel dostává okolo 44 centů nad hladinou ceny na světovém trhu. ‚Supermarkety využívají výhody označení, aby měli vyšší zisk, protože vědí, že spotřebitel je ochoten zaplatit o něco více, když se jedná o výrobky Fair Trade,‘ uvedla Emily Dardaine, manažerka produkce ovoce u Mezinárodní organizace pro označování produktů Fair Trade (Fair-trade labelling organisation international, FLO), což je federace skupin Fair trade se sídlem v Německu.“

7.1

Při prověřování praktik velkých maloobchodních řetězců vůči dodavatelům je třeba brát v úvahu faktor odlišného stupně a povahy koncentrace trhu v různých členských státech EU. Jak bylo naznačeno výše, spotřebitelé přisuzují velkou důležitost ceně a vzhledem k tomu, že poptávka spotřebitelů také ovlivňuje nabídku, jsou maloobchodní subjekty pod značným tlakem snižovat ceny. Cílem řetězců je nabídnout spotřebiteli nízké ceny a proto vyvíjí tlak na své dodavatele, aby snížili ceny. To platí v oblasti potravin a především na trzích s vysokým stupněm koncentrace. Jako zbraň proti dodavateli používají řetězce stálou hrozbu, že přestanou odebírat jeho produkt, pokud nenabídne lepší podmínky. Obrovské řetězce navíc často přesouvají své nákupčí z jednoho úseku do druhého, aby tak předešly vzniku osobního vztahu mezi nákupčími a dodavateli. Nákupčí má za úkol se neustále snažit, aby získal od dodavatele nižší a nižší ceny. Řetězce mohou zapříčinit rozvoj nebo krach společnosti tím, že přestanou odebírat její výrobky a přejdou k jiné společnosti, a to především v případě, kdy dodavatel vložil velké kapitálové investice, aby mohl dodávat určitou řadu výrobků jednomu velkému řetězci. Dodavatelé, především ti malí, často nemají dostatečné finanční zdroje, aby mohli vyhovět požadavkům řetězců. Jakou šanci pak mají zemědělci, aby dostali přijatelné ceny na trzích, kde velké řetězce mají takovou kupní sílu?

7.2

Kupní síla se kromě schopnosti získat od dodavatelů slevy na transakce může projevit smluvními povinnostmi, kterými může maloobchodník zavázat dodavatele, jako jsou např. poplatky za zápisné z položek a za vystavené zboží, zpětné slevy na prodané zboží, neoprávněný vysoký příspěvek na výdaje maloobchodníka na reklamu a vyžadování výhradní dodávky.

7.3

Dodavatelé potravin do velkých maloobchodních řetězců jsou často pod silným finančním tlakem, protože dostávají platbu s velkým zpožděním, někdy až 120 dní (ojediněle 180) po dodání potravinářských výrobků. Naproti tomu spotřebitel platí hned při koupi. Dlouhé prodlevy v platbách přispívají hlavní měrou k zisku maloobchodních řetězců, protože dodavatelé jim poskytují bezúročné půjčky.

7.4

Maloobchodní řetězce někdy nutí dodavatele dodávat potraviny po určitou dobu pod náklady, aby od nich nepřestávaly produkty odebírat. Tyto praktiky mohou dodavatelům a zemědělcům způsobit značné finanční ztráty.

7.4.1

Zavedení aukčního systému on-line posílilo pozici velkých řetězců v získávání levných výrobků, které mohou prodávat pod svým vlastním označením. Tímto systémem hledají velké řetězce pomocí internetu nabídky na dodávku výrobků (především vlastního/privátního označení). Dodavatelé vzájemně soutěží o dodávky za co nejnižší cenu.

7.5

Etikety s vlastním (privátním) označením se u všech významných řetězců objevují stále rychleji. Tento trend je nejzřetelnější v Irsku, v Británii a také na rozvíjejících se trzích. „Vysoké tempo růstu vlastních etiket na rozvíjejících se trzích je přímo spojeno s expanzí globálních maloobchodních subjektů za jejich tradiční geografické hranice“, uvedla Jane Perrin z AC Nielsen. Jelikož úroveň kvality zboží některých vlastních značek vzrostla, maloobchodní řetězce mohou zvýšit hladinu zisku s malými náklady na reklamu.

7.6

Systém vlastního označení dává supermarketům větší moc ve vztahu s dodavateli.

7.7

V prostředí, ve kterém je možné rychle napodobit vítěznou maloobchodní taktiku, získala strategie vlastního (privátního) označení maloobchodního subjektu velký význam při jeho odlišování od konkurence.

7.8

Tento posun moci z dodavatele na maloobchodní subjekt sahá daleko za hranice výhod vyplývajících z vlastnictví místa na regálech a z vlastního (privátního) označení. S pomocí zákaznických karet mají dnes maloobchodní subjekty lepší možnost nahlédnout do identity, profilu a nákupních návyků spotřebitele než jakýkoliv dodavatel. Tato možnost je dále posílena přístupem k zákazníkovi, který má maloobchodní subjekt každý týden.

7.9

Přestože obchodní řetězce prosazují výrobky s vlastním (privátním) označením, poptávka spotřebitele znamená, že v nabídce musí mít i výrobky známých značek. Obchodní řetězce však chtějí snížit počet dodavatelů značkových výrobků a zavedly systém skupinového managementu. Skupinový management je způsob, který obchodní řetězce využívají ke snižování počtu dodavatelů, od kterých nakupují a následně tak snižují své náklady a zvyšují marže. Obchodní řetězec si pro každou skupinu produktových řad vybere jednoho hlavního dodavatele, který mu dodává všechny produktové řady dané skupiny. Společnost s vedoucí značkou je obvykle vybrána, aby dodávala řadu dalších příbuzných výrobků, aby si udržela své výrobky na pultech supermarketů. Tak například společnost dodávající značkový sýr Cheddar může být požádána, aby dodávala i všechny ostatní typy sýra, které řetězec žádá a které by jinak musel získávat od jiných dodavatelů. Tento systém je výhodný pro největší dodavatelské společnosti, a omezuje tak možnosti vstupu malým a místním dodavatelům. Spotřebiteli tak se může snížit možnost výběru.

7.10

Mnohé malé a střední potravinářské podniky jsou vysoce ohroženy, zvláště pokud jsou do velké míry závislé na jednom velkém obchodním řetězci. Obchodní řetězce mohou po dobu tří let žádat provizi 2 % ročně. Pokud se podniku nepodaří splnit stanovené podmínky, řetězec si vybere jiného dodavatele. Malé a střední podniky musejí snižovat náklady a marži, aby nezkrachovaly. To znamená snížení ceny placené zemědělcům, méně zaměstnanců a snížení kvalitu výrobků.

8.1

Spotřebitelé budou nadále žádat od supermarketů konkurenční ceny, stálou nabídku zboží se zárukou dobré kvality, kvalitní služby a příjemné prostředí na nakupování.

8.2

Spotřebitelé by se měli zapojit do dialogu s prvovýrobci a dodavateli potravinářských výrobků, aby získali vyváženější pohled na politiky uskutečňované na maloobchodní úrovni.

8.3

Spotřebitelé by měli být informováni, když dodavatelé financují zvláštní slevy nebo nízké cenové nabídky.

8.4

Spotřebitelům je třeba poskytnout lepší vzdělání ohledně všech aspektů obchodu s potravinami a dlouhodobých následků jejich poptávky. Velké mimoměstské supermarkety nabízející potraviny za nízké ceny nemají často velký význam pro rodiny s nízkými příjmy, které neseženou vhodnou dopravu, aby si v nich mohly koupit potravinářské výrobky za nízké ceny.

8.5

Obezita a trvale udržitelná spotřeba představují pro spotřebitele jedny ze základních otázek. Maloobchodníci musí zaujmout politická stanoviska v těchto záležitostech.

9.1

Následkem reformy SZP (oddělení dotací od produkce) budou zemědělci ve svých rozhodnutích ohledně druhu produkce více ovlivněni podněty z maloobchodního sektoru týkajícími se cen a poptávky. Systém podpory, který byl součástí SZP, nebude dále stanovovat stejnou nejnižší cenovou hladinu pro zemědělskou produkci. To znamená, že obchodní řetězce budou mnohem významnějšími tvůrci cen v potravinovém řetězci než dosud. Také vyšší objem dovozu potravin do společenství bude tlačit výkupní ceny dolů, pokud světové ceny budou nízké. Konečným výsledkem bude pravděpodobně vyšší fluktuace cen potravin v závislosti na dodávce a poptávce.

9.2

Pokud budou mít zemědělci po určité období klesající příjmy a rostoucí náklady, více jich bude krachovat. Takový vývoj by mohl vést ke snížení produkce potravin v Evropě, a to by zabránilo vývoji multifunkčního zemědělství v EU. Zabránilo by to také uskutečnění cíle na udržení a rozvoj života na venkově. Aby se zabránilo takovému vývoji, musí zemědělci promýšlet pěstitelské metody a výběr produktů. Jedna alternativa by byla využít nových tendencí a vsadit např. na pěstování vysokohodnotných potravin nebo na úplně nové produkty, vyzkoušet nové cesty odbytu na trhu a rozvíjet nové formy spolupráce (např. nákupní družstva, zemědělské obchody ve městech), nabízet dovolenou na statku aj., aby si upevnili své postavení.

9.3

Je obtížné porovnávat rozdíl mezi cenami zemědělců a maloobchodními cenami na celkovém trhu EU, protože není možné zjistit náklady a ziskové rozpětí zpracovatelského a maloobchodního sektoru. Je však zřejmé, že pokud budou velké obchodní řetězce prodávat zemědělské produkty pod náklady, zemědělec jako poslední článek řetězce dostane nižší cenu, protože zpracovatel a supermarket budou i nadále nasazovat marži, aby nezkrachovali.

a)

Velké obchodní řetězce mají důvěru, že nabízejí bezpečné potraviny.

b)

Velké obchodní řetězce jsou v pravidelném kontaktu se spotřebiteli, protože ti zde nakupují každý týden.

c)

Zákaznické karty umožňují řetězcům získat podrobné informace o nákupních návycích zákazníků a poskytují jim tak významnou databázi zákazníků a důležité informace pro další obchodování.

d)

Provádějí výzkum trhu, aby zjistily jaké jsou potřeby zákazníka.

e)

Ovlivňují nákupní chování pomocí speciálních cenových nabídek, slev, zákaznického servisu, uspořádání provozovny a jejího designu. V tomto kontextu mají velké obchodní řetězce schopnost ovlivňovat směr trhu.

11.1

Je třeba zvýšit informovanost a průhlednost ohledně struktury stanovení cen a ziskového rozpětí u maloobchodníků, dodavatelů (výrobců potravinářských produktů) a prvovýrobců.

11.2

Členské státy musí zajistit existenci přiměřené konkurence ve svých regionech a podporovat spolupráci drobných zemědělských výrobců, zpracovatelů a maloobchodníků a tím zachovat jejich konkurenceschopnost v prostředí velkých zemědělských výrobců, zpracovatelů a distribučních sítí. Členské státy a instituce EU musí rovněž zajistit, aby existovaly různé druhy obchodu, a vyvarovat se úplné liberalizace, která by vedla k další koncentraci na trhu.

11.3

Generální ředitelství pro vnitřní trh musí nepřetržitě sledovat a hodnotit maloobchodní ceny po celé EU, aby se ujistilo, že v celém společenství je přítomna zdravá hospodářská soutěž.

11.4

Jednou z oblastí zákona o hospodářské soutěži, na kterou je třeba nahlížet, je definice veřejného zájmu. Neměla by se omezovat jen na ceny a tržní síly.

11.5

Úřady pro hospodářskou soutěž by se měly neustále zabývat otázkou kupní síly velkých maloobchodních řetězců na trhu s potravinami.

11.6

Je možné, že v budoucnu bude maloobchod s potravinami ovládán malým počtem subjektů. To by mohlo znamenat menší výběr a vyšší ceny pro spotřebitele. Komise a vlády členských států musí mít na paměti tuto eventuální možnost.

11.7

EU musí zajistit trvalou produkci dostatečného množství potravin na výživu svých občanů. Nesmíme se stát závislými na dodávkách potravin z nečlenských zemí.

11.8

Je nutné provádět podrobný výzkum a analýzu marží a transmise cen ve vztahu mezi zemědělci a spotřebitelem, který nakupuje potraviny ve velkých maloobchodních řetězcích.