14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/1


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Evropské průmyslové distrikty a nové znalostní sítě

(2005/C 255/01)

Dne 1. července 2004 se Evropský hospodářský a sociální výbor v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu rozhodl, že vypracuje stanovisko k tématu Evropské průmyslové distrikty a nové znalostní sítě.

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“, která odpovídala za přípravu podkladů pro Výbor, přijala své stanovisko dne 16. března 2005. Zpravodajem byl p. Pezzini.

Výbor přijal následující stanovisko dne 6. dubna 2005 na svém 416. plenárním zasedání 127 hlasy pro, 3 členové se zdrželi hlasování.

1.   Úvod

1.1

O distriktech se vedou rozsáhlé diskuse na všech úrovních a ve všech průmyslových zemích, zejména během posledních 15 let. Rozvojové země a stejně tak i partnerské země Středomoří se snaží vytvořit systém distriktů, který je již zaveden v řadě zemí Evropské unie, aby napomohly rozvoji svého podnikání.

1.2

Provedené analýzy prokázaly, že distrikty mají kladný vliv na politiku zaměstnanosti, a podaly řadu příkladů osvědčených postupů (1) v oblasti firemní sociální odpovědnosti již řadu let předtím, než Komise vydala příslušnou Zelenou knihu (2).

1.3

Na druhé straně vedou nové hospodářské a sociální jevy a nové znalostní sítě ke změnám tradičních svazků distriktů, směrují výrobní systémy k metadistriktům (3) a vyvolávají potřebu vytvářet sítě mezi jednotlivými hospodářskými oblastmi.

1.4

Ve snaze shrnout tuto širokou problematiku se toto stanovisko z vlastní iniciativy dotýká následujících témat:

Část 2: Definice a nedořešené otázky

Část 3: Od distriktů k evropským znalostním metadistriktům

Část 4: Distrikty v USA a na mezinárodní úrovni

Část 5: Současná situace a existující nástroje v Evropské unii

Část 6: Směrem k nové strategické politice EU zaměřené na znalostní distrikty

Část 7: Závěrečná doporučení

1.5

Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy o nových evropských sítích inteligentních distriktů (4) je:

provést terénní analýzu současných technologických distriktů a tzv. metadistriktů;

vyhodnotit podmínky pro úspěšný rozvoj nových distriktů a analyzovat jejich potenciál z hlediska Lisabonské strategie, a to jak v současné Evropské unii složené z 25 členských států, tak v budoucí Evropské unii složené z 28 členských států;

položit základy integrované evropské politiky na podporu nových evropských sítí znalostních distriktů a metadistriktů;

posoudit, jaké nástroje jsou zapotřebí k uskutečňování této politiky, vyhodnotit současné distrikty a navrhnout možné úpravy, změny a inovace;

stanovit základ pro vznik opravdové evropské platformy (5) jako podkladu pro nové evropské sítě znalostních distriktů v Evropské unii o 25 členských státech;

přispět k vytváření většího počtu kvalitnějších pracovních míst.

1.6

Evropský hospodářský a sociální výbor již mnohokrát zdůraznil, jaký závazek na sebe Evropská rada vzala, když jako základní cíl Lisabonské strategie definovala „učinit z Evropy nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku světa, schopnou udržitelného růstu a s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“.

1.6.1

Nyní více než kdy dříve musejí strategie růstu vycházet ze schopnosti:

co nejefektivněji sloučit jednotlivé politiky rozvoje;

do větší míry zapojit sociální partnery s cílem zajistit pokročilejší rozvoj zaměstnanosti a udělit distriktům větší impuls;

posílit výměny mezi technologickým výzkumem a místním průmyslovým rozvojem;

dosáhnout vysokého kritického množství průmyslových podniků, školicích a výzkumných institucí, pokročilých malých a středních podniků, kvalifikovaných lidských zdrojů, finančních a dalších služeb, rizikového kapitálu a rozhodovacích činitelů ve veřejné i soukromé sféře;

urychlit vývoj výrobních a distribučních systémů ve stálé evropské sítě na základě znalostí, schopnosti sdílet informace, znalosti a zkušenosti a schopnosti je absorbovat, zdokonalovat a předávat dále.

1.7

Po více než čtyřech letech od doby, kdy bylo započato s uskutečňováním Lisabonské strategie, zbývá dnes zklamání z toho, jak skrovný je pokrok v uskutečňování jejích cílů a reakci na proces, o nějž usiluje. Dokonce i zpráva o Lisabonské strategii vypracovaná Skupinou na vysoké úrovni za předsednictví Wima Koka obsahuje závěr, že „neuspokojivé provádění strategie je zapříčiněno zejména tím, že zde chybí rozhodná politická akce“ dodatkem, že „agenda je přetížena, koordinace je nedostatečná a priority jsou ve vzájemném střetu“  (6).

1.8

Na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004 zdůraznil předseda Evropské komise, že Kokova zpráva „podává realistické, nicméně zneklidňující hodnocení postupu. Ukazuje, že nyní musíme jednat, abychom dohnali ztracený čas“ (7). Konkrétněji zdůraznil nutnost „přehodnotit priority, posoudit dosažený pokrok a přijmout větší odpovědnost za to, že budou trvale sledovány“ (8). Výbor také na tuto věc vyjádřil svůj názor ve svém nedávno přijatém stanovisku (9).

1.9

Při přehodnocování priorit v rámci Lisabonské strategie by se také podle názoru EHSV mělo na průmyslové distrikty a jejich rozvoj pohlížet jako na klíčový prvek při vytváření nových znalostí a zejména při vytváření většího počtu lepších pracovních míst. Přitom je třeba využívat značných možností, které skýtají sítě, díky nimž se mohou opakovaně vzájemně obohacovat kodifikované znalosti výzkumu na jedné straně a nepodchycené (tacitní) znalosti, (10) které se šíří a jež jsou zakořeněny v oblastech výroby a distribuce, na straně druhé.

1.10

Důležitá je podpora iniciativ na místní úrovni a schopnost začleňovat je do sítě tak, jak to odpovídá Lisabonské strategii: je třeba za prvé podporovat vytváření a rozvoj inovativních podniků v celé Unii, zejména v nových členských státech, a za druhé rozšiřovat možnosti pro vzájemné setkávání a spolupráci těchto podniků v duchu pevnější hospodářské a sociální soudržnosti.

1.11

Nové „otevřené technologické distrikty“ umožňují integraci a síťové propojení všech aktérů činných v dané oblasti s aktéry v ostatních oblastech.

1.12

Z praktického hlediska hrají evropské sítě otevřených technologických distriktů zásadní úlohu při dosahování těchto cílů:

zajišťování kvalitních pracovních míst, která cestou větší odpovědnosti, hlubší zainteresovanosti a nové kulturní vyspělosti mobilizují všechny schopnosti pracujících;

rozšiřování technologií a know-how a urychlování přeměny inovativních aplikací v úspěšnost v tržních podmínkách;

zajišťování lepších a kvalifikovanějších pracovních míst a stimulace nových, diverzifikovanějších profesních funkcí;

podpora hlubšího povědomí o zachovávání a ochraně životního prostředí a místních oblastí, ve který distrikty fungují, a stanovování nejvhodnějších prostředků pro podporu sociální, hospodářské a ekologické udržitelnosti;

upevňování hospodářské a sociální soudržnosti a zlepšování hospodaření podniků v dané oblasti s cílem kodifikovat společná pravidla a jazyk a dosáhnout takového druhu společenství, které vyrůstá v neustálém cyklu vzájemného učení;

upevňování a rozvoj trvalých praktických komunikačních a kooperačních sítí, které vzájemně propojují firmy, pracující, vynálezce, komunity, veřejné a soukromé instituce, svět financí, vysoké školy a další vzdělávací zařízení, komerční a tržní systémy a řadu dalších aktérů oblastního rozvoje;

upevňování přirozeného smyslu mladých lidí pro iniciativu a podnikatelského ducha;

rozvoj průmyslového a distribučního tkaniva nové rozšířené Evropy harmonickou a soutěžní cestou a urychlení jeho plného začlenění do nového, většího jednotného trhu.

1.13

V dnešním stále globalizovanějším světovém hospodářství má rozvoj znalostní Evropy významné důsledky pro národní, regionální a místní řád a mezinárodní rovnováhu. Tyto důsledky se týkají rychlého nabývání a používání nových technologií, náboru a přijímání kvalifikovaných pracovních sil na mezinárodní úrovni a konečně možnosti decentralizovat organizaci procesu výroby a distribuce při současném zajištění, že tento proces bude i nadále soudržný a pružný a podrží si vysokou úroveň kvality.

1.14

Působení globalizace a prakticky současný vznik a vývoj síťových technologií s sebou přináší krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé změny ve výrobní ekonomice a zejména v ekonomice distriktů.

1.15

Současné distrikty již dosáhly otevřenosti vůči novým trhům a v poslední době podporují politické změny, kam patří například stále častější přemísťování výrobních činností, podněcované ekologickými podmínkami v některých zemích a jištěné stále dokonalejším využíváním výpočetní techniky.

1.16

V EU skládající se z 25 států je v průměru 50 % produkce distriktů určeno pro zahraniční trh. To znamená že distrikty již své průmyslové struktuře dodaly mezinárodní charakter a ve svém odbytu se v rostoucí míře orientují na mezinárodní trh.

1.17

Musí dojít k posunu od internacionalizace ke globalizaci:

vedle uplatňování výrobků na zahraničních trzích se musí globalizace týkat i jednotlivých fází výroby;

je třeba upevňovat systém získávání informací na tradičních i nových trzích, co se týče možných zahraničních partnerů a možností v oblastech mimo současné hranice, na podporu politiky pronikání na trh a možných partnerských svazků;

je třeba diverzifikovat „zahraniční“ doménu - jak z hlediska míst, kde probíhá výroba, tak z hlediska míst, kde dochází k prodeji - a vypracovat strategii síťového propojení a společného podnikání tak, aby se začlenily i další operativní oblasti a jejich specifické charakteristiky; to je třeba provést nejenom z podnikového hlediska, ale také s ohledem na zdroje inovací, výzkum a nové projekty a myšlenky, přičemž je třeba mít vždy na paměti průmyslové, finanční, organizační a školicí aspekty;

důležité je maximálně využívat kulturní identitu jednotlivých oblastí, tak aby se z jejich zařazení a začlenění do celoevropské sítě vytěžilo maximum;

k tomu, aby bylo možno čelit novým problémům na poli konkurenceschopnosti, je nyní zapotřebí rozvíjet stálé školení pracujících a vytváření nových odborných kvalifikací (11).

1.18

V důsledku rozšiřování zeměpisných hranic, jež je podněcováno hospodářskými výhodami a umožňováno technickou podporou, se uvolňují svazky územní blízkosti, které dříve vymezovaly průmyslové distrikty a tvořily základ jejich síly. To vede ke vzniku vůdčích firem, jejichž zaměření, pokud jde o trhy pro odbyt a dodávky, se posouvá od územního k virtuálnímu, vycházejícímu zejména ze strategií hospodářských výhod.

1.19

V současnosti je na evropské průmyslové podniky zaměřena pozornost, protože procházejí velice citlivým stadiem. Je třeba řešit problémy dvojího druhu:

otevírání a konkurence nových trhů (nejnebezpečnější jsou asijské země);

nutnost reorganizovat a obnovit vztahy mezi firmami, v neposlední řadě zavedením nových technologií a nových nepodchycených i kodifikovaných znalostí.

1.20

Významné změny si vynucuje nová konfigurace konkurenčních modelů na globálním trhu. Nové integrované platformy a sítě se musejí zabývat tématy, jako jsou výzkum a inovace, konstrukce a forma nových výrobků a výrobní postupy, řízení nových, kvalifikovanějších lidských zdrojů a nových materiálů, propagace a marketing, účetnictví a úvěrové finančnictví, logistika a trh a řízení zákaznických služeb.

1.21

Na mezinárodní úrovni je oblastí, kde se jev průmyslových distriktů a klastrů projevuje nejvýrazněji, Severní Amerika, kde se početně zmnohonásobily od Pacifiku až po Atlantik; jako příklady mohou sloužit Silicon Valley, průmyslové klastry u San Diega nebo Route 128. Distrikty - byť na jiné úrovni průmyslového vývoje - nalezneme také v Latinské Americe: v Mexiku (klastr Guadalajara), v Brazílii (Sinos Valley) nebo v Uruguayi (masný klastr). Co se týče Asie, nalézáme významné příklady v Indii (klastr Agra, klastr Tiruppur a klastr Ludhiana), v Pákistánu (klastr Sialkot), v Jižní Koreji (klastr montáže spotřební mikroelektroniky) a v Indonésii (klastr střední Jávy). Tento fenomén pronikl již také do Afriky, kde je distriktů v některých subsaharských zemích celá řada.

1.22

V Evropě nalézáme vedle desítek příkladů z Itálie nejvýznamnější distrikty a klastry ve Francii, kde byl proto v roce 1998 založen Francouzský klub průmyslových distriktů, a v Německu, kde nalézáme přes padesát „Raumordnungsregionen“ a obzvláště významnou iniciativu v Bádensku-Württembersku. Významné jsou také klastry ve Velké Británii: konkrétně jmenujme například Cambridge High-Tech Cluster, Motor Sport Cluster v Birminghamu nebo klastry ve Skotsku a v dalších oblastech. Objevila se také řada kladných příkladů ve Skandinávii, kde se velký význam připisuje učení jakožto klíčovému předpokladu vývoje, jemuž napomáhá geografická blízkost. V nových členských státech můžeme najít významné příklady například v různých oblastech České republiky, Maďarska, Polska, Slovinska, Malty a pobaltských států.

2.   Definice a nedořešené otázky

2.1

Není snadné podat jednu úplnou definici fenoménu distriktů, jenž je na celosvětové úrovni tak rozdílný, dynamický a různorodý.

2.2

Obecně můžeme průmyslové distrikty definovat jako místní homogenní výrobní systémy vyznačující se výraznou koncentrací průmyslových firem, většinou malé a střední velikosti, s vysokou úrovní specializace výroby.

2.3

V závěrečné zprávě Odborné skupiny pro podnikové klastry a sítě Generálního ředitelství pro podnikání při Evropské komisi (12) se distrikty definují jako

„skupiny nezávislých společností a příslušných institucí, které:

vzájemně spolupracují a soutěží,

jsou zeměpisně soustředěny do jedné nebo několika oblastí, i když klastry mohou mít globální rozsah,

specializují se v určité oblasti, propojené společnými technologiemi a kvalifikací,

jsou založeny na vědeckých poznatcích nebo jsou tradiční,

klastry mohou být buď institucionalizované (mít vlastního manažera/ředitele klastru), nebo neinstitucionalizované,

klastr má kladný vliv na inovace a konkurenceschopnost, kvalifikovanost a informovanost a na růst a dlouhodobou podnikatelskou dynamiku.“

2.3.1

V posledních desetiletích se distrikty, které svou existenci zahájily podněcováním tvorby a rozvoje výrobních činností v odvětvích průmyslu a služeb, v oblastech o specifických ekonomických charakteristikách, vyvinuly většinou autonomní cestou, kde svou činnost zaměřovaly na konkrétní odvětví, v nichž získaly a rozvinuly velmi významné konkurenční výhody. Nutnost dosahovat stále vyšší úrovně kvality a bezpečnosti pak vedla distriktové firmy k tomu, že se zaměřovaly na stále užší volné specializované tržní segmenty, jak to dokládá vysoká jakost jejich výrobků.

2.4

Distrikty nejsou pouze skupiny firem, které mohou být specializované a nacházejí se v dané oblasti; jsou to také skupiny firem, jež hrají podle týmových pravidel. Každé uskupení spolupracuje na projektech a společně soutěží, přičemž místní oblast není zdaleka jenom kulisou, na jejímž pozadí vyvíjejí firmy svou činnost a výrobu, nýbrž je to aktivní aspekt napomáhající integraci z hlediska sociálního i hospodářského a rovněž z hlediska výrobního cyklu. Dá se říci, že místní oblast je zásobárnou výrobních tradic a praktických znalostí.

2.5

Zrychlení přenosu informací a možnost prozkoumat v krátkém časovém rámci celé dodavatelské panorama usnadnily firmám práci a současně je přinutily se přizpůsobit. Rovnováha uvnitř distriktů se změnila. Do vytváření a upevňování nových technologických modelů se začlenil celý výrobní řetězec, což má vliv na odbornou pracovní náplň, organizaci práce, rozvoj pracujících a oblasti růstu.

2.6

V rostoucí míře jsou distrikty propojovány a integrovány se specializovanými servisními středisky, odbornými školami, vysokými školami, technologickými parky a výzkumnými středisky v dané oblasti. Kvalita vytvářeného produktu, která je pro přežití firem distriktu věcí zásadní důležitosti, záleží zejména na jejich schopnosti sloučit stávající výrobní tradice s požadavkem inovací a specializace, jak ji vyjadřuje nebo vnímá trh.

2.7

Internacionalizace výroby ve stále rostoucí míře vyžaduje, aby firmy investovaly do nadnárodních sítí. Tam, kde síť, v jejímž rámci chtějí vybudovat svou konkurenční výhodu, přesahuje lokální sféru, musejí být malé a střední podniky stejně jako velké nadnárodní společnosti schopny pořídit si odpovídající technická zařízení, jež jim umožní sdružovat a zpracovávat poznatky a zaměstnávat odpovědné a motivované pracovníky.

2.8

Zatímco na jedné straně rostoucí integrace trhu postihuje firmy, které jsou zvyklé operovat na omezených trzích, skýtá na druhé straně významné příležitosti nalézt nová odbytiště, zvláště u dynamičtějších malých a středních podniků. Výrazné technologické změny nejsou vždy ku prospěchu velkým společnostem. Síťová ekonomika (net economy) mnohdy neutralizuje faktory jako je zeměpisná vzdálenost nebo dostupnost nezávislé distribuční sítě, čímž se vyrovnávají některé z tradičních slabin malých a středních podniků. Musejí však dokázat (za podpory asistenčních a servisních středisek) dokonale využívat možností, které technický vývoj nabízí.

2.9

Internet již částečně překonal zeměpisná omezení. Zásadní faktory, jako je rychlá výměna informací nebo sledování příležitostí, které pro svou úspěšnost vyžadovaly co nejkratší dobu realizace, jsou nyní zajišťovány spojením pomocí informačních technologií.

2.10

I když je dnes mnohem více možností i možných činností než dříve, nemůže internet stále ještě konkurovat osobnímu styku. Kontakt z očí do očí při využití znalostí a zkušeností je dosud nenahraditelný. Jakkoliv internet oslabuje vliv zeměpisných vzdáleností a mění strukturu distriktů tím, že firmy podněcuje k tomu, aby rostoucí měrou navazovaly styky s aktéry za svými místními (a často i státními) hranicemi, hraje vztah důvěry mezi aktéry stále ještě zásadní úlohu.

3.   Od distriktů k evropským znalostním metadistriktům

3.1

K tradičním průmyslovým distriktům se v rostoucí míře přičleňují metadistrikty, ve které se tyto distrikty také někdy transformují. Oproti klasickým distriktům můžeme metadistrikty definovat jako integrované průmyslové platformy, v jejichž rámci aktéři technického odvětví expandují a přibírají nová střediska zpracování znalostí a užitého výzkumu a hledí za hranice svého nejbližšího sousedství s cílem vyvinout výrobní a distribuční systémy zaměřující se na sdílené hodnoty a strategie.

3.2

Metadistrikty umožňují, aby jednotlivé fáze probíhaly na zeměpisně vzdálených místech, vybraných podle ekonomických faktorů a místních možností za současného udržení úrovně výroby a - zejména v případě výroby - zaručení jakosti cestou „učení se interakcemi“, což umožňuje, aby došlo k posunu od hlavně reaktivního přístupu k přístupu aktivnímu.

3.3

S tím, jak dochází k posunu směrem k metadistriktům, musejí distrikty v rostoucí míře fungovat jako znalostní laboratoř. Politiku, která je nutná na podporu změny postavení distriktu v rámci globální logiky, musejí provádět buď veřejné instituce a zvláště orgány místní a územní samosprávy, nebo - a to především - samy firmy, a tato politika se musí týkat lidských zdrojů a úrovně inovací v procesu, který by zajistil plnou účast řídících činitelů z veřejného i soukromého sektoru.

3.4

Metadistrikty rozšiřují síť mezi malými, středními a velkými firmami, které vzájemně interreagují a upevňují svou spolupráci a pracovní svazky s nejmodernějšími středisky vědeckotechnického výzkumu. Působí zde tyto hnací síly:

vůdčí aktéři, což jsou ti, kteří dokáží ve svém odvětví udávat směr vývoje;

investice vynaložené na dosažení vysoké technické úrovně;

spolupráce mezi firmami vzájemně a mezi firmami na jedné straně a výzkumnou základnou na straně druhé;

motivace, školení a výcvik pracovníků na všech úrovních.

3.5

Obecně vzato máme čtyři prvky, které nám pomohou určit, zda se jedná o metadistrikt:

multisektorialita: funguje zde řetězcový přístup, kam spadá celý servis, oblast výzkumu nebo vývojová činnost,

lokalita: koncepci zeměpisné blízkosti nahrazuje koncepce síťových vazeb a maximálního využívání různých kulturních identit partnerů,

důležitost: odvětví zastoupená v metadistriktech jsou významná pro ekonomiku a vyznačují se výrazným počtem středisek produkujících znalosti,

vůdčí subjekty: jsou zde vůdčí společnosti, které dokáží metadistrikt nasměrovávat, a to v prostředí, které se vyznačuje vysokým zastoupením malých a středních podniků.

3.6

Proces porozumění tomuto jevu s cílem naplánovat podporu, která se bude metadistriktům poskytovat, je nepochybně dosud složitější a mnohotvárnější, v neposlední řadě proto - jak již bylo zmíněno při definování metadistriktů - že cílem je na experimentálním základě vybrat výrobní oblasti s vynikajícími výsledky, se silnými existujícími nebo potenciálními vazbami na svět výzkumu, výroby a inovací. Porozumět těmto jevům je však složité, protože nemáme dostatek empirických studií ani statistických podkladů.

3.7

Plánovací proces musí zahrnovat všechny elementy potřebné ke zdokonalení analýzy vlastností metadistriktů:

zjištění a kvantifikace tradičních aktérů: společností činných ve specializovaných výrobních odvětvích, produkujících suroviny a polotovary, strojírenské nástroje nebo výrobní služby; složky odvětví; zjištění vůdčích specializací v jednotlivých odvětvích; modely transferu technologie mezi firmami;

zjištění a kvantifikace nových aktérů v systému: vysoké školy; vědeckovýzkumná střediska; technický servis pro firmy; komunikace a marketing; zjištění vůdčích aktérů; vztahy a interakce s výrobním řetězcem; modely transferu technologie a spolupráce;

analýza referenčních úrovní na národní i mezinárodní úrovni k nalezení podobných výrobních systémů; hodnocení makrodynamiky v daných souvislostech; posouzení vývojových strategií prováděných veřejnými orgány v daných souvislostech; posouzení systémů vztahů mezi veřejnými a soukromými subjekty a mezi vysokoškolskými a výzkumnými institucemi a firmami;

posouzení konkurenceschopnosti metadistriktových odvětví a potenciálu systému; provedení analýzy silných a slabých stránek, možností a rizik pro metadistrikty, se zvláštním zřetelem ke slabinám a rizikům;

stanovení směrnic pro intervence politiky a činnosti pro výzkum, investice, internacionalizace a konkurenceschopnost na zahraničních trzích;

stanovení stupně vyškolení a zapojení pracovníků, kteří jsou v distriktech zaměstnáni, a to na všech úrovních.

3.8

Posun směrem k znalostnímu systému přináší značné problémy v řízení podniků:

přeměna distriktu na formu otevřené sítě, respektive místní sítě zařazené do rámce globálních výrobních, distribučních a znalostních sítí, vyžaduje, aby u společností distriktu došlo k posunu od starého systému dělby práce vycházejícího z výroby, který pro ně funguje dobře, k novému znalostně orientovanému systému, rozšířenému na všechny pracovníky, na řídící činitele z veřejného i soukromého sektoru a na všechny úrovně. Zatímco předchozí systém se soustředí na schopnost řídit praktické operace výrobního procesu, u nového systému je kritickým prostředkem schopnost řídit globální informační toky, komunikovat za použití vědeckotechnického jazyka a řídit složité organizační modely, a to vše na pozadí vnitřní nutnosti, aby distrikt reinvestoval do pracovního školení a do strukturovaných znalostí;

ústředními interakčními procesy jsou svazky spolupráce a vzájemné důvěry mezi podnikateli v distriktu a mezi podnikateli na jedné straně a zaměstnanci na straně druhé, pluralistická organizace výrobního procesu a vztah vzájemné spolupráce mezi firmami a mezi firmami a orgány místní a územní samosprávy. Klíčovým prvkem je hodnota koncepce sociálního kapitálu v rámci systému distriktu  (13) a to, jakým způsobem politiky reagují na postupné rozptylování tohoto sociálního kapitálu a degeneraci živého a dynamického systému místních interakcí;

distrikt obsahuje celou paletu ambicí a frustrací, soutěživosti, nápodoby a spolupráce, která definuje celou komunitu. Je konstruován tak, že postihuje nevýhodné praktiky a odměňuje ty, kdo upřednostňují rozvoj distriktu, a to udílením schvalovací pečeti.

3.9

Konečně na významu zjevně nabývají nové servisní struktury, které působí jako kognitivní rozhraní mezi místním kontextem a globálními sítěmi. Vznikají nové agentury, jejich stimulací jsou potřeby místních firem a originální mechanismy soutěže a spolupráce a jejichž účelem je napomoci rozvoji výrobního kontextu.

4.   Distrikty v USA a na mezinárodní úrovni

4.1

Podle některých odhadů existovalo v USA v polovině devadesátých let minulého století již 380 distriktů/klastrů činných v široké oblasti nejrůznějších odvětví výroby a služeb, zahrnujících 67 % pracujícího obyvatelstva a představujících 61 % výroby USA (14). Řada z těchto odvětví se zrodila z krizí regionální výroby, jak tomu bylo například u klastrů kalifornského San Diega, které vznikly jako výsledek restrukturalizace obranného sektoru. Ty těží z význačné úlohy, kterou hraje stát a místní orgány státní správy při zavádění procesu, který od té doby převzal soukromý sektor. Například v Arizoně spustila vládní komise na místních univerzitách iniciativu zaměřenou na zjištění místních distriktů a seskupení hlavních aktérů soukromého sektoru, čímž napomohla vytvoření distriktních organizací k posouzení a řešení problémů a možností jednotlivých distriktů. Podobné iniciativy byly provedeny i v dalších státech USA, například ve státě New York, v Minnesotě, Oklahomě a Oregonu.

4.2

V Kanadě se vytvoření a rozvoj mezinárodně uznávaných znalostních průmyslových distriktů staly ústředním bodem „inovační strategie“ federální vlády. Sem patří zejména federální grantové agentury zjišťující výzkumné investice vynaložené v 27 krajích a městech země. V rámci kanadské inovační strategie je jedním z hlavních cílů federální inovační politiky vybudovat do roku 2010 minimálně deset mezinárodně uznávaných „technologických klastrů“. V Kanadě je vcelku běžné, že se v centru průmyslového distriktu nachází některá velká výzkumná instituce, kterou bývá často univerzita (15).

4.3

V Asii a v Latinské Americe jsou příklady obzvláště různorodé. Distrikty se nacházejí v Indii a také v Číně. V Pákistánu tlak nových konkurenčních hnacích sil uvolněných liberalizací trhu a globalizací akcentoval tendenci pracovat s průmyslovými sdruženími a se službami, které poskytují, tak, aby byly splněny mezinárodně uznávané normy zajištění jakosti. V Brazílii a v Mexiku musejí distrikty v důsledku výrazného pronikání Číny na severoamerický trh čelit mezinárodní konkurenci v cenové oblasti. Tato konkurence vede k větší vertikální integraci na jedné straně a k diferenciaci distriktů na straně druhé.

4.4

Na Novém Zélandě uskutečňují místní orgány státní správy na podporu průmyslových distriktů různé iniciativy. V Austrálii vzniká řada iniciativ na nižší úrovni, jako jsou iniciativy místních orgánů státní správy v Adelaide, Cairns a Hunter Valley, v jejichž rámci byly vytipovány skupiny firem, rozvinuta dynamika mezi nimi ve vztahu k jejich potřebám a v některých případech byly poskytnuty státní granty na studie, poradenství a administrativní služby.

5.   Současná situace a stávající nástroje v Evropské unii

5.1

V mnoha částech Evropy se průmyslová politika, která byla dosud obecně orientována na odvětvové politiky a iniciativy, začala ohlížet i na místní oblast, aby udržela podmínky, které přispěly k úspěchu známek „Made in …“. Mnohdy se však místní výrobní systémy setkávají s obtížemi při hledání správných odpovědí z organizačního a řídicího hlediska. Tím se otevřely dveře novým typům podpory, které již nejsou směrovány na jednotlivé firmy, nýbrž se spíše zaměřují na místní systém jako celek.

5.2

Místní orgány státní správy společně s vysokými školami, výzkumnými ústavy, průmyslovými sdruženími a úvěrovými institucemi se starají o podpůrná opatření zaměřená na šíření inovací, zvyšování kvality, podporu odbytu místních výrobků a konečně na vytváření systémových projektů cestou iniciativ zaměřených na obchodní vztahy.

5.3

Průmyslové distrikty jsou v současnosti v řadě evropských zemí právně uznávány (například v Itálii zákonem č. 317/1991) a panuje všeobecná shoda v tom, že jsou pro národní hospodářství skutečným přínosem. To platí zejména pro Itálii. Přesto není snadné je přesně identifikovat a oficiální čísla si neodpovídají, pokud jde o jejich počty nebo o odvětví, v nichž se specializují.

5.4

Iniciativy na podporu distriktů se uskutečňují na oblastní úrovni v Itálii (v Piedmontu, Lombardii, Venetu, Emiliu Romagnu a Toskánsku), ve Španělsku (Katalánsko a Valencie) a v Německu (např. iniciativy BioRegio, Exist a InnoRegio). Ve Francii formuloval DATAR (16), což je meziresortní útvar podléhající předsedovi vlády, konkrétní politiky na podporu rozvoje místních výrobních systémů (SPL), jež jsou součástí Francouzského klubu průmyslových distriktů. Řadu příkladů distriktů nalézáme ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku.

5.5

Také skandinávské země si vypracovaly svůj přístup k politice distriktů. V Dánsku má metoda distriktů výrazný vliv na hospodářskou politiku země a ve Finsku ovlivnila podpora distriktů nejenom hospodářskou politiku, ale i vědecký výzkum, techniku a školství.

5.6

V nových členských státech jsou od let 2000-2001 zaváděny různé programy rozvoje distriktů, kam spadá „kooperační“ program v České republice a maďarský program NFT GVOP, který se týká rozvoje průmyslových parků (17) a jenž pochází od nevládní organizace (NGO (18)) nazvané Sdružení průmyslových parků. V Maďarsku je v současnosti 165 průmyslových parků, které se podílejí 18 % na zaměstnanosti v průmyslu a 28 % na průmyslovém vývozu. V období 1997 - 2003 investovalo Maďarsko do průmyslových parků 46 182 000 eur (19). V západním Zadunají byl zaveden program PGK (20) a v Polsku byl spuštěn program pro vytváření klastrů a sítí malých a středních podniků. Slovinsko spustilo v roce 2000 tříletý program rozvoje distriktů, jenž zahrnuje více než 500 firem a na 50 institucí. Přes 130 pilotních a zkušebních projektů probíhá v pobaltských zemích. Na Maltě uskutečňují místní orgány strategii na podporu klíčových distriktů v odvětvích, jako je zdravotnictví, oceánografie, informační technologie, letectví a služby. Významné příklady máme také v kandidátských zemích, jako např. distrikt Temešvár v Rumunsku. V Bulharsku bylo v rámci programu PHARE „Vytváření kapacit pro urychlený růst sektoru malých a středních podniků v Bulharsku“ vytipováno v roce 2001 pět potenciálních distriktů. S cílem dosáhnout jejich dalšího rozvoje rozhodlo Ministerstvo hospodářství o vytvoření národní agentury se specifickým úkolem řídit jejich rozvoj.

5.7

V Nizozemsku je metoda distriktů přímo začleněna do vládní politiky a programů. V Rakousku byla zavedena specifická opatření na posílení svazků mezi výzkumnými ústavy a soukromým sektorem, zmírnění zákonných a administrativních překážek bránících inovacím, na podporu konkrétních distriktů a na vybudování odborných vzdělávacích středisek.

5.8

Politika na podporu distriktů vyžaduje systémový a integrovaný přístup beroucí v úvahu svazky mezi firmami, mezi průmyslovými odvětvími a konečně mezi firmami, institucemi a místními orgány. Při tomto přístupu má být soukromý sektor hnací silou iniciativ a veřejný sektor má fungovat jako prostředník a katalyzátor.

5.9

„Systém distriktů“ tvoří základ různých forem horizontální integrace mezi firmami, zaujímajících rozmezí od svazků mezi primárními a pobočnými firmami až (v rámci odvětví) po outsourcing. Tato integrace dláždí cestu pro udržení vysoké flexibility a rovněž pro zajištění úspor z rozsahu, které jsou typické pro velké společnosti, cestou integrované výroby. Rozčleněním jednotlivých výrobních stadií dokáže distrikt zajistit samostatně všechny fáze výrobního řetězce v rámci odvětví, v němž působí. Tak je možno pružně řídit výrobní náklady a snadněji se přizpůsobovat požadavkům trhu.

5.10

Úspěch, který mají produkty distriktů na mezinárodních trzích, je také plodem výrazné schopnosti inovovat a trvalého výzkumu ke zdokonalování výrobků. Tomu napomáhá konkurence mezi jednotlivými firmami distriktu a interakce s místními vysokými školami a akademickými institucemi. Díky této synergii se i taková odvětví, jež jsou běžně považována za technicky méně rozvinutá, jako je textilní a oděvní průmysl, stala konkurenceschopnými na mezinárodní úrovni.

5.11

Dosud patří mezi faktory, které se berou v úvahu při stanovování ukazatelů případné existence distriktu, hustota podniků, odvětvová specializace a procentuální podíl zaměstnanců ve výrobním sektoru. Vždy se tedy jednalo o kvantitativní hodnoty, vyhovující požadavku rozhodovat na objektivním základě. Je však třeba vzít také v úvahu takové faktory, jako je hospodářský profil, inovace výrobků, celková strategie firem a - což je nejdůležitější - element „sítě“. Tento posledně uvedený faktor má zásadní význam pro stanovení původu struktury distriktu i pro určování budoucích silných stránek metadistriktu, s ohledem na úzký svazek mezi průmyslem a výzkumem.

5.12

Na úrovni EU mohou k rozvoji evropských technologických distriktů přispět různé iniciativy. Avšak skutečně integrovaná politika na podporu rozvoje inovačních distriktových sítí v souladu s opětovným zavedením Lisabonské strategie, jak požadovala Evropská rada na svém zasedání ve dnech 4. a 5. listopadu 2004, a s cílem co nejrychleji spříst ekonomické tkanivo malých a středních podniků ve starých a nových členských státech v rozšířený jednotný trh musí teprve vzniknout.

5.13

EU složená z 15 států měla řadu nástrojů Společenství, které bylo možno používat na podporu rozvoje a vytváření sítí znalostních distriktů. Tyto nástroje spadají většinou pod regionální politiku, politiku výzkumu a vývoje, politiku podnikání a inovací, politiku informační společnosti a politiku školení.

5.13.1

Regionální politika. Díky významným finančním přídělům mohla výzkumně inovační politika strukturálních fondů poskytnout skutečnou podporu regionálnímu rozvoji, a to cestou inovačních akcí podle článku 10 Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), programu RIS (Regionální inovační strategie) a iniciativ Společenství, jako je Interreg III–C. Současně nabízí Evropský investiční fond a Evropská investiční banka „Iniciativu růstu“ jako prostředek, pomocí něhož mohou malé a střední podniky vytvářet inovační sítě.

5.13.2

Evropská politika výzkumu a rozvoje techniky: Šestý rámcový program výzkumu a vývoje na období 2002–2006 je významným zdrojem potenciální podpory znalostních distriktů, zejména v oblastech:

nových nástrojů, integrovaných projektů a sítí vynikajících podniků, vytvořených s cílem dosáhnout cílů vytyčených v rámci horizontální tematické priority pro malé a střední podniky;

větev „výzkumu a inovací“;

Studijní grant Marie Curie pro firmy v rámci druhého specifického programu;

koordinační program ERA-NET;

vědecko-řídicí akce pro předvídání technického vývoje.

5.13.3

Akční plán „Více výzkumu pro Evropu: směrem ke 3 % HDP“ zahrnuje řadu nových akcí na národní i celoevropské úrovni. Dále bude možné rozvinout podpůrné iniciativy pro znalostní distrikty v EU cestou služeb odvozených od radionavigačního a satelitního programu Galileo.

Jak však zdůraznily zprávy z poslední doby, zejména ta, jež se zabývá zapojením malých podniků do programu, může být přístup pro malé firmy zejména v nových členských státech značně obtížný. (21)

5.13.4

Politika podnikání: Pokud jde o politiku podnikání a inovací, je třeba zaznamenat tyto akce:

Program Inovace a malé a střední podniky;

program RITTS (Regionální strategie inovací a transfer technologie);

projekty TRIP (Nadregionální inovační projekty);

pilotní program PAXIS pro vytvoření a vývoj sítí inovačních firem a další uskutečňované pilotní projekty na podporu rozvoje odvětvových sítí průmyslových distriktů;

síť Euro Info Centre Network.

5.13.5

Mezi zajímavé iniciativy Generálního ředitelství pro podnikání patří iniciativy k rozvoji distriktových sítí a práce vykonané v rámci programu IDABC na podporu firem a firemních sítí. Pokud jde o společná opatření na podporu udržitelného rozvoje řízená Generálním ředitelstvím pro životní prostředí, je třeba zvláště uvést iniciativy pro spolupráci mezi průmyslovými distrikty na poli certifikace EMS-EMAS (Systém řízení a kontroly podniků z hlediska ochrany životního prostředí), financované na regionální úrovni.

5.13.6

Politika informační společnosti: Význačné možnosti pro projekty na podporu distriktových sítí skýtá program eEurope 2005 a konkrétněji iniciativy eGovernment, eBusiness, eCommerce, eProcurement, Broadband networks, eInclusion a Go digital.

5.13.7

Politika vzdělávání a školení: Na podporu školení v oblasti znalostních sítí je možno využít různých opatření v rámci programů Socrates a Leonardo; dále je možno plánovat iniciativy v rámci programů e-Learning a eEurope 2005.

6.   Směrem k nové strategické politice EU zaměřené na znalostní distrikty

6.1

Na jarním zasedání Evropské rady v roce 2004 bylo zdůrazněno, že „opatření přijímaná na úrovni Evropské unie jsou jenom částí plánů na to, jak naplnit Lisabonskou strategii; na své uskutečnění teprve čekají četné reformy a investice, které jsou věcí členských států“ (22). Tento postoj byl opakovaně potvrzen na zasedání Evropské rady ve dnech 4. a 5. listopadu 2004, kde Wim Kok předložil svou zprávu (23).

6.2

Nejvýznamnější problémy se týkají tří základních strategických oblastí růstu:

6.2.1

Vývoj inteligentních nadnárodních sítí: toho by se mělo dosáhnout například využitím Iniciativy růstu Společenství a upřednostňováním investic do výzkumu, inovací a celoživotního vzdělávání. Dalším významným prvkem je vytipování a vypracování kvalifikace nových profesních funkcí, zvýšeným využíváním nástrojů síťové spolupráce v rámci šestého rámcového programu.

6.2.2

Napomáhání konkurenceschopnosti firem na globálním trhu a ekologické udržitelnosti: dílem to bude zahrnovat rozvoj širokopásmových komunikací a vysokorychlostních sítí, nutných pro výzkum a inovace (GEANT), využívání pilotních aplikací programu Galileo a rozvoj iniciativ v rámci programu eEurope 2005.

6.2.3

Vytvoření „politiky sousedství“ (24) v rozšířené Evropské unii: cílem by mělo být dosáhnout pevněji zasazených a konzistentnějších synergií s novými sousedy EU s výhledem na vytvoření oblasti prosperity a bezpečnosti, zavést mechanismy spolupráce v citlivých záležitostech, jako je správa společných hranic, kontrola migračních toků nebo boj proti organizovanému zločinu.

6.3

Ve všech nových zemích EU, zejména v nových členských státech, se zvyšuje povědomí o důležitosti sítí distriktů a průmyslových klastrů jako prostředku, jak zlepšit konkurenceschopnost a produktivitu, posílit politiku zaměstnanosti, zvýšit kvalitu práce a stimulovat rozvoj malého a středního podnikání.

6.4

EHSV je toho názoru, že by měla existovat integrovaná politika na úrovni Unie k vytvoření evropské platformy na podporu vytváření nových evropských sítí znalostních metadistriktů.

6.5

EHSV je přesvědčen, že tyto metadistrikty jsou skutečným klíčem k úspěšnosti na globálním trhu, protože dokáží zabezpečit malým a středním podnikům lepší přístup ke kvalifikaci na vysoké úrovni a k moderním sdíleným službám a novým znalostním zařízením, přičemž současně stimulují dokonalejší řízení firem a lépe informované a zralejší pracovní síly.

6.6

EHSV zastává stanovisko, že vytvoření evropské platformy pro distrikty může pro malé a střední podniky představovat velice potřebný koherentní, transparentní a snadno přístupný rámec, a to pro staré i nové členské státy, kandidátské země i evropské sousedy EU.

6.7

Tato evropská platforma pro distrikty by měla být schopna koordinovat onu řadu politik řízených jednotlivými generálními ředitelstvími, nástroje, které jsou v současnosti dostupné, a akce Společenství.

6.8

Finanční prostředky, které by byly na tuto platformu přidělovány, musejí být dostatečné na to, aby platforma mohla podporovat akce Unie. Opatření koordinovaná přes tuto platformu a prováděná v rámci Lisabonské strategie mohou nepochybně přispět k rozvoji malého a středního podnikání, jež je obzvláště bohaté na hluboce zakořeněné nepodchycené znalosti. Iniciativy Společenství mohou tyto znalosti kodifikovat a přeměnit ve společný fond a rovněž je přenést do evropských sítí.

6.9

Evropská platforma pro distrikty by měla představovat programový rámec pro:

nové iniciativy pro evropské metadistriktové sítě v určitých průmyslových odvětvích, pokud to bude zapotřebí - například vytvoření technologických platforem v odvětvích biochemie, kosmonautiky, textilního průmyslu nebo informačních a komunikačních technologií;

nové iniciativy sloužící k vytvoření společné strategické vize, tak aby se prozkoumaly budoucí možnosti EU v oblastech, v nichž se produkty a výrobní inovace v současnosti testují s předpokladem potenciálního rozvoje;

akce na vybudování strategických kapacit u distriktových sítí ve starých i nových členských státech, kandidátských zemích i zemí sousedících;

zjištění vztahu mezi metadistrikty a politikou zaměstnanosti;

opatření na podporu kulturního růstu pracovníků v distriktových organizacích;

výměna nejlepší síťové praxe na základě harmonizovaných hodnotících kritérií a harmonizovaného postupu; cílem zde je vytvořit solidní základnu pro oblast výzkumu a inovací v rozšířené Evropské unii, s hodnocením vlivů a s jasnou a porovnatelnou zpětnou vazbou, tak aby byl získán přiměřený objem kodifikovaných a přenositelných znalostí;

opatření pro společné školení distriktových manažerů, vedoucích podnikatelů a manažerů finančních a úvěrových systémů, které by se provádělo ve spojení s rozhodovacími činiteli v politické oblasti a s funkcionáři veřejného sektoru, jakož i s vedoucími činiteli orgánů místní a územní samosprávy podílejícími se na vzdělávacím procesu;

zřízení kateder v rámci programu Jean Monnet (25) pro nové sítě znalostních distriktů a evropských cen za nejúspěšnější a přenositelné příklady evropských distriktů;

ustavení systému studijních pobytů pro distriktové agenty pro technologii, tak aby se financovala přítomnost výzkumných pracovníků a odborníků v marketingu a v revizní kontrole technologií v rámci sítí;

vypracování silné komunikační a informační funkce na základě interaktivního portálu pro znalostní distrikty;

pobídky pro osvojování znalostí a zkušeností a pro přístup k projektům za pomoci ústavů Společného výzkumného střediska, zejména Ústavu pro perspektivní technická studia v Seville;

zařazení speciální rozpočtové kapitoly v souladu se 7. rámcovým programem pro výzkum a technický rozvoj pro rozvoj sítí znalostních distriktů;

zařazení programu podpůrných činností pro rozvoj distriktů v rámci nového rámce politiky soudržnosti na období 2007-2013.

7.   Závěrečná doporučení

7.1

Ve všech vyspělejších zemích probíhá v současnosti deindustrializace. V EU vzrostla přidaná hodnota v terciární sféře na 70 % celkového HDP (22 % v průmyslu, 5 % ve stavebnictví a 3 % v zemědělství) (26). Tento proces by však neměl být podporován, protože značný podíl přidané hodnoty se odvádí do podnikatelské sféry nebo z ní pochází (27): obchod a doprava 21,6 %, finanční a obchodní služby 27,2 %, veřejná správa 21,6 % (28).

7.1.1

Politika schopná podporovat a šířit kulturu, jež zvyšuje zkušenosti distriktů, může bezpochyby udělat hodně pro to, aby distrikty v celé rozšířené EU dokázaly konkurovat zemím, kde se nízké náklady na pracovní síly pojí s neexistencí dialogu mezi sociálními partnery a se zanedbáváním zdravotních a bezpečnostních norem na pracovišti.

7.1.2

Podle názoru EHSV by měla nová politika usilovat o větší využívání té konkurenční výhody, jež vyplývá z uplatňování pozitivní a sociálně odpovědné praxe v podnikání (29). To by vedlo všechny aktéry výrobní sféry k tomu, aby se práci věnovali s pocitem vědomí a odpovědnosti, dodržovali dodací lhůty, stanovovali „spravedlivé ceny“ (30) a zajišťovali kompetentní, včasné a důkladné poprodejní služby.

7.2

EHSV vyzývá k přístupu, kterým by se zdokonalovaly nové distriktové sítě, zejména v nových členských státech, tak, aby se stimulovala informovaná, trhem vyvolávaná poptávka.

7.3

V průběhu tří až čtyř let by se měla vyplácet postupně klesající podpora na vypracovávání studií proveditelnosti a zahajovacích studií, zprostředkovávání sítí a úhradu nákladů na udržitelný vývoj a nákladů na zkušebny pro certifikační účely.

7.4

Technologické prostředí a sociální vztahy se rychle mění a vyžadují si urychlené vytváření nových profesních funkcí. Proto jsou zapotřebí trvalé školicí nástroje (31) pro:

zprostředkovatele sítí,

odborníky v technologickém marketingu,

osoby, které by se dokázaly starat o inovace a transfer technologie,

manažery metadistriktů.

7.5

Na základě svých zkušeností EHSV doufá, že bude možno pořádat pro aktéry ve veřejné i soukromé sféře, pracovníky ze světa průmyslu, vysokých škol a bank kurzy zaměřené na oblast metadistriktů. Ty by bylo možno doplnit studijními pobyty a granty, které by mimo jiné zajišťovaly výměny mezi veřejným a soukromým sektorem a mezi podnikovou a akademickou sférou.

7.6

GŘ pro inovace, které vykonává hodně práce na podporu zkušeností EU v globálním kontextu, by mělo zvýšit svou podporu na opatření týkající se zavedení, sledování a hodnocení mezidistriktového a nadnárodního managementu a měření technologického předvídání s cílem soustavně rozšiřovat kulturní a informační databázi současných změn a nástrojů k jejich hodnocení.

7.7

Na podporu úvěrových opatření, která ve všech členských státech a zejména pak v nových členských zemích představují vždy zásadní problém, by bylo možno ustavit při EIF (32) kontaktní centrum, které by se prostřednictvím svých záručních nástrojů staralo o poskytování záruk na úvěry poskytované bankami, finančními institucemi, konsorcii a družstvy poskytujícími služby firmám v metadistriktech.

7.8

Podle názoru EHSV představují nové znalostní distrikty vynikající prostředí pro odzkoušení nejmodernějších forem firemní sociální odpovědnosti prostřednictvím relací eGovernment, eBusiness a nově eBusiness2business, které mají zásadní význam pro nadnárodní rozvoj distriktových sítí, za podpory společných interoperabilních sítí IDABC (33), přičemž značnou pozornost si zasluhuje program eEurope 2005 (34).

7.9

EHSV je přesvědčen, že je rovněž důležité, aby Komise vypracovala kompendium společné terminologie, kterou by používaly všechny distrikty zapojené do programů Společenství, a celoevropskou interaktivní databázi zahrnující všechny distrikty podle odvětví a oblastí činnosti.

7.10

V rámci GŘ pro podnikání by bylo také možno ustavit centrum Společenství pro koordinaci a spolupráci mezi distrikty a jednotlivými zapojenými institucemi. Toto centrum by mj. mohlo vypracovávat a aktualizovat příručky osvědčených postupů, které by se distribuovaly na regionální úrovni.

7.11

Kultura podporující firemní sociální odpovědnost spatřuje podnik jako zdroj pro obecnou veřejnost a snaží se odstraňovat byrokracii a náklady s ní spojené, kvůli nimž jsou akce méně přitažlivé. Užitečný nástroj při rozšiřování zkušeností získaných v rámci programu SLIM (35) na distrikty může představovat iniciativa „SLID“.

7.12

Podle názoru EHSV by bylo vhodné vybudovat poradenské centrum, které by poskytovalo rady a pomoc ve věcech duševního vlastnictví a další služby distriktům, které se rychle stávají nedílnou součástí evropských sítí a globálního trhu.

7.13

Rovněž je třeba usnadňovat účast orgánů distriktů v prenormativních a konormativních projektech uskutečňovaných v rámci CEN, Cenelec, ETSI a NORMAPME (36), jež podporují technický rozvoj.

7.14

EHSV také soudí, že situaci a potřebám průmyslových distriktů je třeba věnovat pozornost také v rámci 5. víceletého programu podnikání a konkurenceschopnosti (2007–2013) (37).

7.15

Podle názoru EHSV vycházejícího ze zkušeností získaných v uplynulých letech a ze závěrů zasedání Evropské rady v Lisabonu, Barceloně a Seville by bylo účelné ustavit evropskou platformu pro trvalý dialog, která by byla členěna podle odvětví a oblastí činnosti. Na této platformě by se setkávali vůdčí činitelé distriktů, veřejné orgány, sociální partneři, představitelé finančních kruhů, výzkumná střediska a nevládní organizace.

7.15.1

EHSV soudí, že by se mělo uvažovat nad uznáním evropských znalostních metadistriktů ze strany Společenství, což by:

napomohlo výměnám jak uvnitř, tak vně jednotného trhu;

umožnilo firmám různých zemí sloučit své zdroje do společného fondu;

dodalo projektu distriktů skutečně evropskou značku, s přímým přístupem k evropským systémům a programům.

7.15.2

V této souvislosti se EHSV domnívá, že by bylo užitečné uspořádat o předkládaném stanovisku veřejné slyšení, na které by byly přizvány orgány distriktů a další zainteresované organizace z různých regionů. Cílem by bylo podnítit přeshraniční spolupráci a osvětlit její výhody:

politicky: přeshraniční hospodářská spolupráce napomáhá integraci EU a výkonnosti na světových trzích;

z hlediska zjednodušení: dokáže stanovit nové formy přístupu k poznávacím, finančním a výrobním zdrojům;

hospodářsky, z hlediska soutěže: evropské znalostní distrikty (EZD) by mohly utvořit evropské konsorcium, které by mohlo upravit známku kvality EU;

z hlediska širokého záběru partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem: nová distriktová uskupení by měla zahrnovat jak soukromé podniky, tak místní orgány, protože orgány mohou hrát významnou úlohu jako katalyzátory nových návrhů;

tím, že zprostředkovávají styk mezi podniky, vysokými školami a výzkumnými institucemi, využívají systematicky výhod nových technologií a inovací.

7.15.3

Konsorcium EZD by mělo pěstovat ducha podnikavosti, sociální odpovědnosti, vytváření nových činností a rozvoj dalšího školení a napomáhat přeshraničním partnerským svazkům. Mělo by být:

volně a snadno přístupné, jak pro jednotlivce, tak pro organizace veřejného i soukromého sektoru;

jednoduché, pružné a přizpůsobivé rozdílným potřebám svých členů;

schopné adaptovat se na tržní trendy;

ustanoveno na úrovni EU, se zapojením velkého počtu členských států nebo přidružených zemí (38).

7.15.4

Forma: EZD by měl být soukromý orgán, a tedy by neměl pořádat veřejné finanční sbírky.

7.15.5

Přístup: na EZD by se měla vztahovat kritéria podobná těm, jež se uplatňují při zřizování konsorcií v 6. rámcovém programu výzkumu a technického rozvoje. Mělo by být zřízeno na pětileté období (39), které by se mohlo prodlužovat, a mělo by být zapsáno do speciálního registru v rámci platformy EZD, kterou by Komise ustavila.

7.15.6

Právní postavení: Jednání s institucemi Společenství by měl organizovat jeden ustanovený koordinátor EZD, jak je tomu u integrovaných projektů a sítí vynikající činnosti v rámcovém programu výzkumu a technického rozvoje.

7.16

Závěrem: EHSV soudí, že zkušenosti, které vyplynuly z existence distriktů a nyní jsou zaměřovány na znalostní metadistrikty, poskytují vynikající možnosti pro:

zvyšování zaměstnanosti;

zlepšování sociálních vztahů na pracovním trhu;

rozšiřování profesní kvalifikace pracujících na všech úrovních;

zajišťování zdraví a bezpečnosti při práci;

získávání a prodlužování certifikátů na poli etiky a ochrany životního prostředí (ISO 14000 a EMAS);

lepší řešení úvěrové problematiky a dopad programu Basilej II;

zvyšování kvality a konkurenceschopnosti výrobků „Made in Europe“;

podporu a rozšiřování možností vývozu;

překonání břemena byrokracie zatěžujícího práci, pracovníky i podnik.

7.17

Proto - ze všech těchto důvodů - je třeba rozvoj metadistriktů podporovat a podněcovat na všech úrovních, ať již na úrovni místní, národní nebo celoevropské.

V Bruselu dne 6. dubna 2005.

Předsedkyně

Evropského hospodářského a sociálního výboru

Anne-Marie SIGMUND


(1)  Viz Becchettini o průmyslových distriktech a sociálních důsledcích, 1995.

(2)  KOM(2001) 366 v konečném znění ze dne 18. 7. 2001.

(3)  Z řeckého „meta“, což znamená „po“, „nad“, „mimo“ či „přes“ (přesahující). Metadistrikt tedy přesahuje tradiční oblast distriktu a je na tradičních distriktech vybudován.

(4)  „Novými“ distrikty jsou distrikty inteligentní/znalostní/technologické, které v porovnání s distrikty průmyslovými dokonale využívají informační a komunikační technologie.

(5)  KOM(2002) 714 v konečném znění ze dne 11. 12. 2002 uvádí, že platformy „mají napomáhat tržní spolupráci a vypracovat dlouhodobý strategický plán výzkumu a vývoje konkrétních technologií (…). Zajistí synergii mezi veřejnými orgány, uživateli, regulátory, průmyslovými podniky, spotřebiteli a špičkovými zařízeními (…). Je zapotřebí společného směřování výzkumu, který dokáže vytvářet nové pracovní příležitosti, a navazujícího regulačního rámce, ve kterém je možno tyto technologie rozvíjet a uvádět na trh.“

(6)  Facing the challenge, zpráva Wima Koka o Lisabonské strategii, předložená Komisi dne 3. listopadu 2004 a Evropské radě na zasedání v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004.

(7)  Projev designovaného předsedy Komise na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 4. a 5. listopadu 2004.

(8)  Tamtéž, viz pozn. 7.

(9)  Úř. věst. C 120, 20.5.2005, zpravodajové: pánové Vever, Ehnmark a Simpson.

(10)  Nelson, R a Winter, S.G. (1982), An evolutionary theory of economic change. Nepodchycené (tacitní) znalosti nejsou oproti informacím a kodifikovaným znalostem formalizovány a mohou být generovány pouze sociálními interakcemi/vztahy.

(11)  Viz KOM(2004) 474 v konečném znění ze dne 14.7.2004 a stanovisko Výboru 139/2005 ze dne 10.2.2005, zpravodaj: pan Koryfidis.

(12)  Viz Závěrečnou zprávu Odborné skupiny pro podnikové klastry a sítě, strana 9 – Evropská komise, Generální ředitelství pro podnikání, projekt MAP (Víceletý program) 2002.

(13)  Průzkum mezi pracujícími v distriktu ukazuje, že je u nich vyvinut silný smysl pro angažovanost a motivaci, a to i na těch nejnižších úrovních (oblast Lombardie, preambule k Zákonu o metadistriktech, 2004).

(14)  Viz materiál OECD „Podpora podnikání a inovačních malých a středních podniků v globální ekonomice“ - Druhá ministerská konference OECD o malých a středních podnicích, Istanbul, 3.-5. června 2004.

(15)  Viz Canada Foundation for innovation – J. Adam, „Research funding: key to clusters“, 2003.

(16)  DATAR: Délégation à l'aménagement du territoire et à l'action régionale.

(17)  Parky vyžadují plochu minimálně 25 000 m2. Firma řídí infrastrukturu a záležitosti spojené s podnikáním. K projektu přispívá společně veřejný a soukromý sektor - banky a finanční instituce bohužel nikoli.

(18)  NGO je anglická zkratka výrazu „non-governmental organisation“, tedy nevládní organizace.

(19)  Pramen: Janos Toth, člen EHSV.

(20)  PGK: Pannon Gazdasagi Kezdemenyezes.

(21)  Viz tiskovou zprávu Cordis „Cíle projektu EU ke zvýšení účasti malých a středních podniků v 6. rámcovém programu“ ze dne 14. 1. 2005; viz též Evropská komise, pětileté hodnocení výzkumu a vývoje na poli techniky informační společnosti ze dne 17. 1. 2005.

(22)  Zpráva Komise pro jarní zasedání Evropské rady „Uskutečňování Lisabonu – Reformy pro rozšířenou Unii“ - KOM(2004) 29 v konečném znění ze dne 20. 2. 2004.

(23)  Viz pozn. 2.

(24)  Barcelonský proces pro středomoří (od roku 1995); Asociační a stabilizační proces pro západní Balkán; smlouvy o spolupráci a partnerství se zeměmi Společenství nezávislých států (bývalý SSSR).

(25)  Od počátku roku 1990 do října 2003 schválilo GŘ pro vzdělávání a kulturu přibližně 2 500 projektů výuky na témata EU; sem patří 82 evropských center, 601 kateder a 1560 stálých kurzů a modulů. Oznámení o nabídkách financování jsou každoročně zveřejňována na internetové adrese http://evropa.eu.int/comm/education/programmes/ajm/index_en.html

(26)  Pramen: Eurostat, struktura hrubé přidané hodnoty, 2002.

(27)  Podle Úřadu pro hospodářské analýzy vytváří každý dolar konečné poptávky vydaný na vyrobené zboží 0,55 dolaru HDP ve výrobním sektoru a 0,45 dolaru HDP v nevýrobních odvětvích. Manufacturing in America: A Comprehensive Strategy to Address the Challenges to U.S. Manufacturers; Ministerstvo obchodu, leden 2004 (http://www.commerce.gov/DOC_MFG_Report_Complete.pdf) November 2004-MANUFUTURE . EVROPEAN COMMISSION

(28)  Pramen: Eurostat, tamtéž.

(29)  Viz Zelená kniha o podnikové sociální odpovědnosti, KOM(2001) 366 v konečném znění ze dne 18.7.2001.

(30)  Zásada „spravedlivé ceny“ byla oficiálně schválena hlavami států nebo šéfy vlád na zasedání Evropské rady v Cardiffu v roce 1998. „Náklady na ochranu životního prostředí musejí být zahrnuty do ceny výrobku a nesmějí jimi být zatěžovány příští generace!“. Jeden z nejrychlejších způsobů, jak ekologické hledisko zahrnout, spočívá ve stanovování cen odrážejících ekologické náklady výrobku a služeb a ve využívání tržních nástrojů ke sledování pozitivních cílů ochrany životního prostředí.

(31)  Viz pozn. 11.

(32)  EIF - Evropský investiční fond - byl založen v roce 1994 se dvěma základními cíli: podporovat sítě a usnadňovat úvěry pro malé a střední podnikání. Akcionáři EIF jsou EIB, Evropská komise a řada evropských bank. V průběhu několika posledních let zajišťoval EIF v rostoucí míře úvěrovou podporu malým a drobným podnikům.

(33)  Stanovisko EHSV 1610/2003 ze dne 10. 12. 2003, zpravodaj: pan Pezzini (Úř. věstník C 80 ze dne 30.3.2004). Přeshraniční síťování za využití informačních technologií (IT) se stalo klíčovým nástrojem pro vzájemné sbližování orgánů státní správy různých zemí a na podporu jejich kooperativních snah pro dosažení moderní a bezpečné rozšířené Evropské unie. Studie Komise dále trvale prokazují, že nástroje v této oblasti vedou k hospodářskému vzrůstu (s vyšší návratností). V letech 1993-1995 zahájila Komise iniciativu Společenství v tomto směru nazvanou „Výměna údajů mezi administrativami“ (IDA), přičemž první fáze měla název IDA I (1995-1999). V období 1999-2004 byla na IDA II vyčleněna z prostředků Společenství částka 127 milionů eur, ze které bylo zhruba 60 % využito na odvětvové projekty společného zájmu (PCIs) a zbytek byl vynaložen na horizontální opatření k zajištění interoperability a dokonalé přístupnosti transevropských sítí.

(34)  eEurope 2005: informační společnost pro všechny. Akční plán přijatý na zasedání Evropské rady v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002. Shrnutí: Cílem Akčního plánu je zajistit příznivé prostředí pro soukromé investice na vytváření nových pracovních míst, ke zvýšení produktivity, k modernizaci veřejných služeb a k tomu, aby měl každý člověk možnost být příslušníkem globální informační společnosti. eEurope 2005 proto usiluje o stimulování bezpečných služeb, aplikací a obsahu založených na všeobecně dostupné širokopásmové infrastruktuře.

(35)  Program SLIM byl zahájen počátkem devadesátých let z iniciativy GŘ XXIII, aby se snížilo byrokratické břemeno, které v té době malé podniky zatěžovalo - mnohem více než v současnosti. Program SLIM vedl k programu BEST.

(36)  CEN: European Committee for Standardisation (Evropský výbor pro normalizaci); Cenelec: European Committee for Electrotechnical Standardisation (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice); ETSI: European Telecommunications Standards Institute (Evropský institut pro normy v oblasti telekomunikací); NORMAPME: European Office of Crafts, Traders a Small to Medium Sized Enterprises for Standardisation (Evropský úřad řemeslníků, obchodníků a malých a středních podniků pro normalizaci).

(37)  Viz KOM(2004) 781 v konečném znění ze dne 7. 12. 2004.

(38)  Srv. rámcový program výzkumu a technického rozvoje.

(39)  Omezená akreditační doba zaručí, že se budou distrikty trvale vyvíjet a neustrnou.