8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/22

1.

2.

3.

4.

5.

1.1

Využitelná energie (1) je základem našeho dnešního způsobu života a kultury. Teprve její dostatečná disponibilita vedla k současnému životnímu standardu: průměrná délka života, zaopatření potravou, obecný blahobyt a osobní volný prostor dosáhly ve velkých a rozvíjejících se průmyslových národech dosud nepoznané úrovně. Bez dostatečného zásobování energií by byly tyto výdobytky ohroženy.

1.2

Nutnost zajištěného, cenově výhodného, ekologického a trvale udržitelného zásobování využitelnou energií stojí v popředí rozhodnutí rady z Lisabonu, Göteborgu a Barcelony. V souladu s tím sleduje Evropská unie v energetické politice tři úzce propojené a stejně důležité cíle, totiž ochranu a zlepšování (1) konkurenceschopnosti, (2) spolehlivosti zásobování a (3) životního prostředí, všechny společně ve smyslu trvale udržitelného rozvoje.

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor v několika stanoviscích (2) konstatoval, že příprava a využívání energie jsou spojeny se zatěžováním životního prostředí, riziky, vyčerpáváním zdrojů a s problematickými zahraničně politickými závislostmi a nepostižitelnostmi – viz současnou cenu ropy – a že nejdůležitější opatření ke snížení rizika zásobování, rizika hospodářských krizí a jiných rizik spočívá v co nejvšestrannějším a vyváženém využívání všech druhů a forem energie, včetně veškerého úsilí o úsporu a racionální využíváni energie.

1.4

Žádná z možností a technik, které mohou přispět k zásobování energií v budoucnu, není technicky perfektní, zcela bez rušivých vlivů na životní prostředí, nesplňuje všechny potřeby a není ve svém potenciálu dostatečně dlouhodobě prognostikovatelná. Kromě toho současný trend a vývoj nákladů jak konvenčních nositelů energie, tak také alternativních forem energie jasně ukazují, že energie v budoucnosti již bude sotva dostupná za tak výhodných nákladů, jak tomu bylo doposud při spalování (3) fosilních nositelů energie jako ropa, uhlí a zemní plyn.

1.5

Z tohoto důvodu se předvídavá a zodpovědná evropská energetické politika nemůže spoléhat ani na to, že energetické zásobování zaměřené na výše uvedené cíle může být zaručeno využíváním pouze několika málo nositelů energie.

1.6

Dlouhodobě disponibilní zásobování energií, které je šetrné k životnímu prostředí a ekonomicky kompatibilní, tedy není zajištěno ani v Evropě ani globálně (4). Klíč k možným řešením může vzejít pouze z dalšího intenzivního výzkumu a vývoje. To musí zahrnovat i zřizování pilotních zařízení, jejich technické a hospodářské ověřování a konečně jejich postupné zavádění na trh.

1.7

Evropský hospodářský a sociální výbor kromě toho poukázal na to, že diskuse o problému energie by měla být orientována globálněji a měla by zahrnovat mnohem větší časový prostor, jelikož změny v energetice probíhají jen pomalu a emise klimatických plynů (skleníkových plynů) nepředstavují regionální, nýbrž globální problém. Mimo to lze očekávat, že se stav problému dále přiostří zejména v druhé polovině tohoto století.

1.8

Jak omezení na straně zdrojů, tak také problematiku emisí totiž dále zhoršuje prognóza, že se světová potřeba energie podmíněná růstem obyvatelstva a potřebou méně vyvinutých zemí dohnat země více vyvinuté, do roku 2060 předběžně zdvojnásobí nebo dokonce ztrojnásobí. Podle dnešní úrovně poznání nebude možno tuto velmi značnou dodatečnou potřebu kompenzovat pouze zvýšením efektivnosti a úsporami energie.

1.9

Strategii a perspektivu vývoje je tak nutno zaměřit nad tento časový horizont roku 2060.

1.10

Jak již Evropský hospodářský a sociální výbor konstatoval, existuje ve vnímání problematiky občany a ve veřejné diskusi široká škála názorů sahající od podceňování rizik a šancí k jejich přeceňování.

1.11

V důsledku toho také ještě neexistuje žádná dostatečně jednotná globální energetická politika. Tato skutečnost mimo to ztěžuje potřebnou rovnost příležitostí EU v globální hospodářské soutěži.

1.12

Dokonce i uvnitř členských států Unie existují jisté rozdíly v postoji k problému energie. I když panuje jak zde, tak také na úrovni EU rozsáhlá shoda v tom, že všechny možnosti – v několika členských státech s výjimkou jaderné energie – mají být dále rozvíjeny. Za tímto účelem se používá velký počet tomu odpovídajících výzkumných a vývojových programů a ostatních, z části dokonce kumulativních podpůrných programů, a to jak na úrovni členských států, tak také ze strany EU.

1.13

Zvláštní cílem EU přitom je střednědobě až dlouhodobě podstatně zvýšit využívání obnovitelných nositelů energie, což může být ku prospěchu i ochraně podnebí. V této souvislosti hraje geotermie důležitou úlohu.

2.1

Geotermické získávání energie zahrnuje ty techniky, které čerpají z proudu tepelné energie vyvěrajícího z velmi horkého nitra Země na povrch Země a využívají ho. Jako teplonosné médium se přitom používá voda (5) (v tekutém/plynném skupenství).

2.1.1

Kompaktnost proudu tepelné energie je však velmi malá. Teploty panující pod povrchem Země stoupají s rostoucí hloubkou jen velmi slabě: Obecná průměrná hodnota se pohybuje kolem vzestupu teploty o 3 °C na 100 m hloubky. Geologické zóny, v nichž dochází se stoupající hloubkou k většímu vzestupu teploty, se označují jako geotermické anomálie.

2.1.2

Tepelná bilance zemských vrstev blízkých povrchu může být také ovlivněna slunečním zářením, toto je dále přesto zařazováno pod tepelnou energii Země.

2.2

Rozlišují se dvě formy využívání tepelné energie Země.

2.2.1

Přitom se na jedné straně jedná o využívání tepelné energie k vytápění. K vytápění je v současné době v EU zapotřebí zhruba 40 % celkového energetického zásobování a k tomu stačí zpravidla relativně nízké teploty (vody) (již < 100 °C).

2.2.1.1

K vytápění samotnému se mimo jiné používají tak zvané geotermální sondy, u nichž koaxiální trubkou, která je na dolním konci (v hloubce 2,5 – 3 km) proti zemi ukončena, protéká protichůdně voda a přitom přijímá využitelný tepelný výkon až do 500 kWth.

2.2.1.2

Zvláštní druh využívání tepelné energie Země blízké povrchu spočívá v používání geotermálních čerpadel („obrácený chladící stroj“) k vytápění budov (od zhruba 2 kWth do 2 MWth); přitom se ještě dodatečně používá „chladivo“ (6). To má několik variant, které podle technik dosahují hloubek již od jednoho metru až do několika stovek metrů.

2.2.2

Na druhé straně se jedná o výrobu elektrické energie, pro kterou jsou naopak nutné vyšší teploty (vody) (například > 120 °C), přičemž voda, která má být zahřátá je obvykle vedena podložím pomocí dvou vývrtů umístěných ve větší vzdálenosti, kterými voda protichůdně protéká. Tímto způsobem lze docílit větších tepelných výkonů, tedy zhruba 5 až 30 MWth.

2.2.2.1

Ale i tyto teploty (vody) jsou ještě nízké vzhledem k požadované termodynamické účinnosti (pro přeměnu tepelné energie na energii elektrickou) a vzhledem k potřebné teplotě varu pro oběh turbín.

2.2.2.2

Kvůli tomu se pro oběh turbín používají především pracovní látky s teplotou varu, která je nižší než teplota varu vody (jako například perfluorpentan C5F12). Za tímto účelem jsou vyvinuty speciální oběhy turbín jako „organic rankine cycle“ (proces ORC) nebo proces Kalina.

2.2.3

Zvláště výhodné je kombinovat obě formy využití (elektřinu a teplo) a teplo, které není využito při výrobě proudu nebo pro výrobu proudu využít k vytápění: současná příprava vytápění a elektrické energie.

2.3

Pro dodávky technicky využitelné energie zejména pro výrobu proudu jsou ovšem zpravidla vhodné jen dostatečně hluboko – totiž několik kilometrů – pod povrchem Země ležící zdroje tepelné energie. To vyžaduje nákladné hloubkové vrty.

2.3.1.

Dále značně stoupají náklady na napojení a provoz těchto zařízení v závislosti na jejich hloubce. Podle plánovaného druhu využití je nutno porovnat hloubkový vrt, stupeň účinnosti a získané teplo.

2.4

Proto se využitelné zdroje tepelné energie hledají nejprve hlavně v těch geologických zónách, kde jsou geotermické anomálie.

2.4.1

Zjevné geotermické anomálie (tak zvaná vysoce entalpická (7) ložiska) se tak nalézají především v regionech se zvýšenou vulkanickou činností (Island, Itálie, Řecko, Turecko). Vysoce entalpická ložiska byla již ve starověku používána jako léčebné lázně a zhruba sto let se využívají také k výrobě proudu (Larderello, Itálie, 1904).

2.4.2

Naproti tomu se lehké geotermické anomálie (tak zvaná nízkoentalpiská hydrotermální ložiska), to znamená pouze lehce zvýšený nárůst teploty s přibývající hloubkou, nacházejí v tektonicky aktivních oblastech (příkop na horním Rýně, Tyrhénské moře, Egejské moře, atd.) a dále jsou rozšířena v nánosech obsahujících vodu (Panonská pánev v Maďarsku a v Rumunsku, severoněmecko-polská pánev).

2.5

Jelikož je počet zón s geotermickými anomáliemi omezený, sílí od poloviny osmdesátých let stále více snahy o zpřístupnění tepelné energie uložené také v „normálních“ geologických formacích, aby se lépe uspokojila stoupající poptávka po využitelné energii a aby bylo možno lépe přizpůsobit nabídku tepla respektive energie příslušné regionální potřebě.

2.5.1

Tak se na začátku devadesátých let začalo s využíváním ložisek, která leží mimo geotermické anomálie – převážně v německém jazykovém prostoru – k získávání energie. S výrobou elektrické energie se začalo v Altheimu a Bad Blumbau (Rakousko) a v Neustad-Glewe (Německo) teprve v posledních čtyřech letech.

2.5.2

Jelikož je za tímto účelem nutno dosáhnout hloubky nejméně 2,5 km, lépe ale 4 až 5 km a více, jsou nutné odpovídající hloubkové vrty.

2.6

Výhody tohoto procesu spočívají v tom, že

2.7

Nevýhody ale spočívají v tom, že

3.1

V podstatě se u hloubkové geotermie jedná o tři techniky zpřístupnění a užívání – obvykle s nutností vždy nejméně dvou vrtů (dubleta) (8) – nebo jejich varianty, a to

Vedle toho se vyvíjejí povrchové techniky (9), které mají umožnit lepší přenos tepelné energie respektive využití tepelné energie.

3.2

V současné době činí v EU nainstalovaná kapacita výroby proudu z geotermických zařízení – hlavně s využitím geotermických anomálií – zhruba 1 GWel, tedy zhruba 2‰ celkového elektrického výkonu nainstalovaného v EU, a to z největší části v Itálii. K bezprostřednímu využití tepelné energie pro vytápění je v současné době nainstalováno zhruba 4 GWth. Odhady na rok 2010 již ale očekávají 8 GWth nebo více.

3.3

Žádný z obou druhů využití tedy nepřináší kvantitativně závažný příspěvek k zásobování energií v EU a sám jejich podíl na využívání obnovitelných nositelů energie je dosud zanedbatelný.

3.4

Využívání geotermické energie v posledních letech však ukazuje zřetelný nárůst, a sice v důsledku podpory jak v rámci členských států, tak také ze strany EU. Pokud se přitom jedná o rozsah tepelného výkonu od několika po několik desítek MWth, přispívá tím geotermie také k decentrálnímu zásobování energií.

3.5

Podle názoru Evropského hospodářského a sociálního výboru je to zcela oprávněné a hodno podpory. Také zde se většinou jedná o pilotní zařízení, v nichž se mají zkoušet a dále vyvíjet různé metody.

3.6

Mimo oblasti s geotermickými anomáliemi činí náklady na kWhel elektrické energie v současné době ještě polovinu nákladů na solární proud a dvojnásobek nákladů na větrnou energii; a i to většinou vyžaduje, aby byly současně vyráběny tepelná energie a proud.

3.6.1

Geotermickou nabídku energie však zde lze (viz výše) rozsáhle orientovat podle spotřeby, což bude mít u rostoucích podílů obnovitelných energií na energetickém trhu stále větší výhodu. Pak totiž budou kolísání výkonu energie větru a solární energie vyžadovat dodatečná regulační a vyrovnávací opatření; výhledově se nakonec neobejdou bez akumulačních médií jako vodík, která spotřebovávají energii a vyvolávají náklady.

4.1

V případě, že může odpadnout omezení na zóny geotermických anomálií (viz též bod 2.4 a 2.5), má geotermická výroba energie velký potenciál, aby rozhodujícím způsobem přispěla k trvale udržitelnému zásobování energií, které bude šetrné k životnímu prostředí (viz též bod 4.13).

4.2

Ke zpřístupnění a k rozvoji tohoto potenciálu jsou pro výrobu elektřiny hospodářsky rentabilní nutné vrty do hloubky nejméně 4 až 5 km, aby mohly být zpřístupněny ty vrstvy (hornin), které vykazují minimální teploty ve výši zhruba 150 °C, jež jsou potřebné pro hospodářsky uspokojivou výrobu elektřiny. Kromě toho tam musí být hornina zpracována (stimulována) tak, aby byla umožněna dostatečná výměna tepelné energie mezi horkou horninou a přírodní respektive injektovanou vodou stejně jako dostatečné proudění vody.

4.2.1.

Naproti tomu stačí (viz bod 2.2.1.1) pro pouhé využití tepla (na vytápění) i vrty do menších hloubek, např. 2-3 km.

4.3

Odpovídající technologické projekty jsou na několika místech (například Soultz-sous-Forêts, Groß Schönebeck) různých geologických formací v Evropě již ve stádiu vývoje a zkoušek. Vývojový potenciál zde spočívá v rozvoji technologií využívání pokud možno nezávislých na místě a tím schopných vývozu. Tento cíl však vyžaduje ještě značné výzkumné a vývojové úsilí.

4.4

Na jedné straně platí, že je třeba dále rozvíjet různé techniky, které již v základních rysech existují, dokud nebudou schopny nasazení, a verifikovat výše uvedené předpoklady pro trvale udržitelnou výtěžnost geotermické energie.

4.4.1

Zvláště důležitou otázkou přitom je, zda jsou v takovémto stimulovaném ložisku skutečně splnitelné hydraulické a termodynamické předpoklady pro dostatečnou trvalou udržitelnost.

4.5

Na druhé straně je pak také nutno postupně natolik vylepšit a racionalizovat jednotlivé kroky postupu, aby náklady na toto využívání energie byly konkurenceschopné (viz níže). K tomu je nutno vyvinout odpovídající výzkumné a vývojové úsilí (viz bod 1.6), ale také úsilí zaměřené na přípravu trhu, aby se dosáhlo výrobně podmíněných úspor nákladů.

4.6

Střednědobě je nutno chápat pojem konkurenceschopnosti tak, že geotermická výroba energie může z hlediska nákladů konkurovat výrobě větrné energie. Toto je nutno očekávat s ohledem na stále jasněji vyplývající nevýhody větrné energie. Tyto se týkají její velmi silně kolísající nabídky, což jak známo vede ke značným sekundárním nákladům a také emisím na jiném místě, k zátěži obyvatel a obrazu krajiny, ale také ke stoupající potřebě oprav a udržování. V celkovém zhodnocení musí být zohledněna i finanční zátěž spotřebitelů, resp. veřejného sektoru.

4.7

Z dlouhodobého hlediska a s přihlédnutím k pravděpodobně dále stoupajícím cenám ropy a zemního plynu (a jejich možnému nedostatku) vyvstává otázka obecné konkurenceschopnosti geotermicky získávané energie. To znamená, zda také tento způsob využití energie – s přihlédnutím k externím nákladů všech technik přeměny energie – a pokud ano – kdy, může být dlouhodobě schopný konkurence bez jakýchkoli subvencí respektive bez přednostního zacházení zkreslujícího trh.

4.8

Do té doby je však nutno (10):

4.9

Evropský hospodářský a sociální výbor s uspokojením uznává, že v této oblasti již bylo mnohé učiněno. Plně podporuje Komisi v jejich výzkumných a vývojových projektech, které v této věci probíhají nebo byly vypsány a také v jejím úmyslu ještě značně posílit své odpovídající snahy v dalším výzkumném a vývojovém rámcovém programu. Podporuje také členské státy v jejich výzkumných a vývojových programech a rovněž v jejich snahách již nyní usnadnit a stimulovat podpůrnými opatřeními pokusné zavádění na trh.

4.10

Evropský hospodářský a sociální výbor v této souvislosti opakuje své dřívější doporučení týkající se využití příležitostí Evropského výzkumného prostoru pro rozsáhlou, transparentní, koordinovanou a všemi partnery podporovanou strategii ENERGETICKÝ VÝZKUM a jejich přeměnu ve významný prvek Sedmého výzkumného a vývojového rámcového programu a programu Euratom.

4.11

V ní by měla být také obsažena nutná výzkumná a vývojová opatření pro rozvoj geotermie a měla by získat své přiměřené místo, dokud nebude možno na neustále se měnícím energetickém trhu lépe odhadnout a zhodnotit dlouhodobý vývoj nákladů a skutečně realizovatelný potenciál těchto technologií.

4.12

Kromě toho Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje zahrnout všechny výzkumné a vývojové programy o geotermii – to znamená také ty dosud výhradně podporované jen na národní úrovni – ve smyslu otevřené koordinace v co nejširší míře do evropského energetického výzkumného programu a tím také podporovat evropskou kooperaci.

4.13

V této souvislosti také Evropský hospodářský a sociální výbor spatřuje příležitost nových členských států k účasti na výzkumném a vývojovém rámcovém programu EU. Obnova stávajících energetických systémů, která v těchto zemích probíhá, by se měla využít k tomu, aby tam byla rovněž instalována příslušná pilotní a demonstrační zařízení.

4.14

Evropský hospodářský a sociální výbor dále doporučuje, aby se Komise zabývala harmonizací účinných opatření podporujících uvedení na trh (například zákony o napájení proudem) v rámci EU do té míry, aby byla nejdříve alespoň v rámci techniky „geotermie“ umožněna v celé EU volná soutěž mezi technikami stejného druhu.

4.15

S ohledem na současnou přípravu tepelné energie k vytápění a elektrické energie, která se u geotermie nabízí a pro niž je geotermie zvláště vhodná, Evropský hospodářský a sociální výbor kromě toho doporučuje, aby se Komise snažila také o příslušné tepelné sítě a využití tepla.

5.1

Pod pojem geotermického získávání energie se zahrnují všechny techniky, které využívají proud tepelné energie vyvěrající z velmi horkého nitra Země na zemský povrch.

5.2

Toto se v prvé řadě týká zásobování tepelnou energií pro vytápění, ale také elektrickou energií nebo současnou přípravou obou forem energie.

5.3

V oblastech geotermických anomálií již dochází k uplatnění geotermického získávání energie, jeho relativní přínos k celkovému zásobování energií je však přitom velmi malý.

5.4

Využitím technologií, které otevírají také oblasti mimo geotermické anomálie, může geotermické získávání energie rozvinout potenciál pro významný přínos k trvale udržitelnému zásobování energií, a to zejména v oblasti základního zásobování. To je však spojeno s hlubinnými vrty do hloubky zhruba 4 až 5 km a dodatečnými „stimulačními opatřeními“.

5.5

Avšak také v „nehlubokém“ využívání tepelné energie Země pomocí čerpadel tepelné energie k vytápění a klimatizování místností spočívá slibný rozvojový potenciál.

5.6

Potenciál k základnímu zásobování energií odlišuje geotermii od postupů s kolísající nabídkou (jako větrné energie a solární energie), které jsou nebo budou stále více odkázány na regulační, vyrovnávací a akumulační techniky a které v důsledku záboru území a svého působení na obraz krajiny narážejí na odpor obyvatelstva.

5.7

Evropský hospodářský a sociální výbor opakuje své doporučení týkající se využití příležitostí Evropského výzkumného prostoru prostřednictvím rozsáhlé strategie ENERGETICKÉHO VÝZKUMU.

5.8

V ní by měla být obsažena i nutná výzkumná a vývojová opatření podporující rozvoj geotermie, v dalším pokračování a přiměřeném posilování příslušných programů, které již probíhají.

5.9

Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje, aby byly výzkumné a vývojové programy zabývající se geotermií, které byly dosud podporovány výhradně na národní úrovni, začleněny ve smyslu otevřené koordinace do některého evropského energetického výzkumného programu.

5.10

Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje vytvořit ve všech členských státech počáteční, průběžně se snižující stimuly a úpravy pro uvedení na trh (například zákon o úsporách proudu) jakož i pro soukromé investory, které by dočasně zatraktivnily zpřístupňování a prodej podporované energie a přispět k tomu, aby se jejich hospodářský potenciál mohl vyzkoušet, zlepšit a zhodnotit.

5.11

Evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje harmonizovat podpůrná opatření tohoto druhu v rámci EU do té míry, že bude v rámci techniky „geotermie“ umožněna volná hospodářská soutěž v rámci EU.