17.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 286/34

1.1

Problematika dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a její kontroly mezi členskými státy je řízena směrnicí č. 92/3 Rady ze 3. února 1992.

1.2

Tento text pojednává jak o přepravě radioaktivního odpadu mezi členskými státy, tak o jeho dovozu a vývozu. Chce zaručit, aby členské státy určení a tranzitu byly informovány o přepravě radioaktivního odpadu do jejich země, nebo který je přepravován přes jejich území. Mají možnost jej přijmout či odmítnout.

1.3

V případě vývozu jsou o přepravě informovány orgány třetích zemí určení.

1.4

Po více než deseti letech celkem uspokojivého uplatňování považovala Komise za nutné přikročit k několika úpravám, oprávněným z praktických a právních důvodů.

1.5

Revizní proces spadá do páté etapy iniciativy za zjednodušení právních předpisů pro vnitřní trh (SLIM Simple Legislation for Internal Market).

1.5.1

Jejím záměrem bylo si klást otázky ohledně možnosti:

1.5.2

Na závěr tohoto procesu bylo formulováno 14 doporučení, jež posloužila za základ pro úvahu o revizi směrnice.

2.1

Evropská komise uvádí čtyři důvody pro úpravu směrnice 92/3:

2.2

Konečně, Komise si přeje zlepšit strukturu textu z hlediska technicko-právního.

3.1

Jak poznamenala Komise, aplikování textu na praxi přineslo několik problémů praktického rázu. V rámci postupu SLIM vyslovil jaderný průmysl doporučení, jež směřují k upřesnění a zjednodušení existujících postupů za účelem zvýšení účinnosti systému a lepší předvídatelnosti a časových možností.

3.2

Snaha Komise zjednodušit a aktualizovat směrnici tak, aby byla v souladu s posledními směrnicemi Euratomu a mezinárodními úmluvami, zejména Společnou úmluvou o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a bezpečnosti při nakládání s radioaktivním odpadem, je oprávněná.

3.3

Snahy o zjednodušení existujících postupů, jako například zobecnění automatického schvalovacího postupu (článek 6), zavedení potvrzení o přijetí žádosti o souhlas (článek 8), úprava jazykového systému standardního dokumentu (článek 13), si zaslouží zviditelnění a schválení. Možná by bývalo stálo za to zajít ještě dále v duchu postupu SLIM. Je skutečností, že několik obtíží, na něž praxe poukázala, přetrvává. Některé z navrhovaných úprav kromě toho vyvolávají otázky ohledně jejich zavádění do praxe. Jiné úpravy hrozí narušit hladký průběh přepravy radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva. Konečně, průmysloví aktéři vyjádřili obavy nad rozšířením působnosti směrnice 92/3 Euratomu na vyhořelé palivo určené k přepracování, jehož důsledkem bude pravděpodobně ztížení přepravy a nárůst administrativních postupů bez toho, že by byla zvýšena ochrana obyvatelstva a pracovníků, které jsou již zajištěny jinými právními nástroji, zejména Společnou úmluvou o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a bezpečnosti radioaktivního odpadu, jakož i platnými pravidly o dopravě radioaktivních materiálů.

4.1.1

Jednou z podstatných úprav nového návrhu je rozšíření působnosti směrnice na veškeré vyhořelé palivo, bez rozlišení, zda má být přepracováno či trvale skladováno.

Za současné situace je vyhořelé palivo, určené k přepracování, na rozdíl od radioaktivního odpadu považováno za zboží, jež čeká na své využití, a nespadá do působnosti směrnice 92/3.

4.1.2

Toto rozlišování mezi vyhořelým palivem určeným k trvalému skladování, jež je považováno za radioaktivní odpad a vyhořelým palivem určeným k přepracování bylo několikrát Komisí jasně vysvětleno (odpovědi na písemné parlamentní otázky E-1734/97 a P-1702/02) Tento způsob rozlišování odráží mimo jiné právo každého členského státu stanovit a uplatňovat svou vlastní politiku nakládání s vyhořelým palivem, jakož i rozdíly ve strategickém přístupu, které v této oblasti existují.

4.1.3

Komise chce rozšířit působnost směrnice na vyhořelé palivo určené k přepracování a odvolává se na důvody z oblasti ochrany před škodlivým zářením a důvody logické ( jedná se o stejnou hmotu, jediný rozdíl spočívá v jejím určení). V okamžiku, kdy budou radioaktivní materiály spadat do stejného systému, bez ohledu na jejich další určení, je důležité, aby nedošlo k tomu, že navrhovaná úprava bude zneužita k tomu, aby vytvářela překážky přepravě vyhořelého paliva. To je důvodem, proč je takzvaný mechanismus automatického povolení jedním z rovnovážných prvků textu a musí být zachován. K této rovnováze rovněž přispěje přísnější definice důvodů pro zamítnutí povolení k přepravě státy tranzitu.

4.2.1

Nový návrh definuje stát tranzitu takto: „jakákoli země, jiná než země původu nebo země určení, na jehož území se přeprava plánuje nebo přes jehož území se přeprava uskutečňuje“. Co je potřeba chápat pod pojmem území? Zahrnuje pozemní prostor, výsostné vody, výlučnou hospodářskou oblast a vzdušný prostor?

4.2.2

Bude nutné jasně upřesnit pojmy, neboť důsledky opatření se mohou značně různit podle toho, zda například výlučná hospodářská oblast je chápána jako nedělitelná součást území nebo ne. Je na místě připomenout, že v mezinárodním právu se kompetence státu různí podle toho, která část území je brána v úvahu.

4.2.3

Veřejné mezinárodní právo přiznává státům plnou suverenitu nad výsostnými vodami, ale ne nad výlučnou hospodářskou oblastí a kontinentálním šelfem, kde jsou jejich práva omezená, EHSV má za to, že je potřeba chápat pod pojmem území tranzitního státu jeho pozemní a vzdušný prostor, a stejně tak i výsostné vody, ale nezahrnovat do něj výlučnou hospodářskou oblast.

4.2.4

Tato pozice je rovněž ospravedlněna faktem, že například ve Středozemním moři neexistuje výlučná hospodářská oblast, neboť mořská pánev zde není natolik rozsáhlá, aby to umožnila. Nicméně, v Evropské unii jsou četné středozemní státy, které by tím pádem neměly stejná práva jako ostatní členské státy. EHSV mimo to doporučuje, aby tato přesnější definice území státu tranzitu byla aplikována v souladu s právy a povinnostmi navigace, uznávanými mezinárodním právem a zejména principem pokojného proplutí výsostnými vodami, podle specifických ustanovení článku 27 (3) (i) Společné úmluvy.

4.3.1

Je vhodné si položit otázku o rozsahu práv přiznaných státům tranzitu v rámci této směrnice.

4.3.2

Je s podivem, že směrnice předpokládá předběžný souhlas států tranzitu, ať už se jedná o členské státy Společenství či třetí státy.

4.3.3

Když členské státy musí žádat o předběžné povolení převozu přes třetí zemi, musí se ujistit, že tato země dodržuje smluvené normy bezpečnosti.

4.4.1

Článek 27(3)(i) Společné úmluvy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) uvádí, že žádné z opatření úmluvy „nepoškozuje ani neohrožuje lodě a letadla všech států v uplatňování práv a svobod námořní, říční a letecké dopravy, jak je stanovuje mezinárodní právo“.

4.4.2

Skupina SLIM nejprve navrhla přidat do směrnice srovnatelné opatření, což by bylo vskutku na místě.

4.4.3

V každém případě bude nutné přesněji vymezit důvody, které může členský stát tranzitu uvést jako důvod k odmítnutí souhlasu s přepravou. Směrnice 92/3 vytvořila odchylný režim ze zásad společného trhu pro jadernou energii a jako takový musí být tento odchylný režim uplatňován přísným způsobem. Směrnice tedy stanovuje, že státy tranzitu mohou odmítnout přepravu pouze z důvodu nerespektování mezinárodních a komunitárních předpisů o dopravě, nicméně současný návrh Komise se spokojuje s odkazem na nepřesnou formulaci „příslušné platné právní předpisy“.

4.4.4

Bylo by užitečné a jasnější rozlišovat mezi případem členského státu tranzitu a členského státu určení. Pro členský stát tranzitu je hlavním problémem zajistit, že chystaná přepravní operace vskutku splňuje podmínky, stanovené v mezinárodních a komunitárních předpisech pro přepravu radioaktivních materiálů. Pro členský stát určení se jedná o rozsáhlejší problematiku, která se netýká pouze otázek dopravy, ale také nakládání s radioaktivním materiálem.

4.4.5

Ćlánek 6 § 3 by tedy mohl znít takto:

Odmítnutí udělit souhlas či stanovení podmínek pro udělení souhlasu musí být řádně odůvodněny:

4.4.6

Konečně, mechanismus takzvaného automatického povolení, který umožňuje zabránit členským státům v tom, aby se uchylovaly k opatřením, jejichž účelem je odložit či protahovat délku postupů, je velmi užitečný a neměl by být uváděn v pochybnost (článek 6 § 2 návrhu).

4.5.1

Návrh směrnice přináší skutečná zjednodušení existujících postupů a je na místě to ocenit. Přetrvávají nicméně některé obtíže a nějaké otázky ohledně praktického uplatňování některých úprav.

4.6.1

Struktura směrnice byla upravena tak, aby jednotlivé etapy postupu byly snáze rozpoznatelné. Existují specifická opatření pro dovoz a vývoz, ale jejich součinnost s obecnými pravidly upřesňujícími etapy postupu by měla být vyjasněna.

4.6.2

Tak například společné aplikování článku 10 § 1 a obecných podmínek návrhu by vedlo členský stát určení k tomu, aby předložil sám sobě žádost o souhlas, což je poněkud zvláštní.

4.6.3

V článku 10 § 2, označení „osoba odpovědná za provedení přepravy“ není právě přesné a mohlo by zahrnout celou skupinu prostředníků. Pokud se jedná o právní odpovědnost, bude tato definována smluvně, či předpisy nebo legislativně?

4.6.4

Otázku vyvolává formulace článku 10 §2 a článku 12, upřesňující podmínky, za kterých je vývoz zakázán. Má tedy členský stát tranzitu mimo jiné zhodnotit schopnost třetího státu určení nakládat s radioaktivním odpadem bezpečným způsobem (článek 12 § 1 (c) )? Co by se stalo, kdyby členský stát tranzitu usoudil, že třetí stát určení k němu nemá odpovídající možnosti?

4.6.5

S cílem dosáhnout přesné definice pravidel vývozu radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva mimo území EU se navrhuje, aby byl článek 12 (c) směrnice upraven vložením výhrady, že úřady členských států nepovolí přepravu do třetí země, ve které technické, právní nebo správní zdroje a pravidla veřejné účasti na rozhodování nezajišťují bezpečné nakládání s radioaktivním odpadem přinejmenším na úrovni závazné v zemích EU.

4.6.6

Článek 11 pojednávající o kontrole vývozu ze Společenství nespecifikuje přesný způsob, jakým bude souhlas orgánů třetího státu určení požadován a získáván. Navíc, uplatňování obecných pravidel návrhu je v rozporu s faktem, že třetí státy určení se nacházejí mimo území Společenství a nepodléhají právnímu řádu Společenství.

4.6.7

Odmítnutí souhlasu k přepravě státem určení. Podobně jako tomu bylo v případě států tranzitu, bylo by i zde vhodné lépe stanovit a vymezit důvody, na které je možno se odvolat pro ospravedlnění odmítnutí souhlasu k přepravě (článek 6 § 3 se zaměřuje na oba typy států).

4.7.1

„Radioaktivní odpad“: článek 3 § 1 nově definuje radioaktivní odpad, definice se opírá o definici ve Společné úmluvě, avšak obsahuje některé rozdíly. Jedná se zejména o to, která země rozhoduje o označení radioaktivního odpadu. Bylo by tedy vhodné se držet definice Společné úmluvy.

4.7.2

„Technické specifikace“: článek 9 se odvolává na pojem „technických specifikací, na základě kterých byla přeprava schválena“, bez dalšího vysvětlení tohoto pojmu. Tento pojem je často používán v dopravních předpisech pro radioaktivní odpad a vyhořelé palivo, s ohledem na možné záměny by bylo vhodné jasně definovat význam tohoto termínu.

4.7.3

„Povolení – schválení – přijetí – souhlas“: více článků návrhu (článek 4 až 7 a článek 10, 11 a 13) se bez rozdílu odvolávají na tyto pojmy. Sjednocení terminologie by usnadnilo čtení a interpretaci textu. EHSV navrhuje zachovat dva pojmy: povolení a svolení. Povolení: tento termín by označoval souhlas země původu. Svolení: tento termín by označoval souhlas udělený zemí určení anebo zemí tranzitu. Toto rozlišování by skutečně umožnilo odlišit dvě velké etapy postupu kontroly, které směrnice stanovuje.

5.1

EHSV vyslovuje svoji podporu revizi směrnice za účelem jejího uvedení do souladu s posledními směrnicemi Euratomu a mezinárodními úmluvami, jakož i jejího zjednodušení a upřesnění existujících postupů. Výbor radostně vítá, že je do návrhu zařazen mechanismus automatického povolení, kterým bude zabráněno průtahovým manévrům.

5.2

Poukazuje však na nutnost dobře definovat pravidla pro tranzit, aby nemohlo docházet k tomu, že budou nepatřičným způsobem narušovat přepravu radioaktivního odpadu ve Společenství, což by bylo v rozporu s pravidly společného trhu pro jadernou energii.

5.3

Konečně, bude nutné upřesnit pravidla pro dovoz a vývoz a znovu přísněji stanovit důvody, na základě kterých mohou státy tranzitu a určení ospravedlnit odmítnutí schválení.