14.10.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/72

1.1

Článek 149 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství stanovuje, že „Společenství přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykovou rozmanitost“.

1.2

Dne 24. září 1998 schválila Rada ministrů doporučení o evropské spolupráci při zajišťování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání, kterým „vyzvala členské státy, aby podpořily nebo zavedly systém zajišťování kvality a přiměly vysoké školy a příslušné orgány ke spolupráci a výměně zkušeností“. Bude záležet na Komisi, „aby takovou spolupráci podpořila a podala zprávu o provedení cílů doporučení na evropské úrovni a na úrovni členských států“.

1.3

Zpráva předložená Komisí (1)svědčí o značném pokroku, kterého bylo dosaženo „v zavádění systému zajišťování kvality a podpory spolupráce“; zdůrazňuje však, že to není dostačující a podotýká, že „je třeba dalekosáhlejších opatření za účelem zkvalitnění výkonnosti evropského vysokoškolského vzdělávání, aby se stalo transparentnější a důvěryhodnou značkou pro naše občany i pro studenty a vědce z jiných světadílů“.

1.4

V září 2003 se v rámci Boloňského procesu sešli evropští ministři školství v Berlíně ve snaze o vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a dospěli k závěru, že systémy zajišťování kvality zakládající se na několika hlavních rysech, jako je hodnocení programů či institucí prostřednictvím vnitřního hodnocení a vnějších posudků, zapojení studentů, uveřejnění výsledků a mezinárodní účast, byly obecně řečeno provedeny ve všech členských státech.

1.5

V tomto období se ministři rozhodli požádat Evropskou síť pro zajišťování kvality ve vysokoškolském vzdělávání (ENQA) (2),aby vypracovala „Společný soubor standardů, postupů a směrů o zajišťování kvality, našla způsoby, jak zajistit vzájemné posouzení systémů zajišťování kvality a/nebo akreditačních agentur či orgánů a podala o tom v roce 2005 zprávu ministrům prostřednictvím řídící skupiny“.

1.6

Ministři se rovněž zavázali, že podpoří rozvoj zajišťování kvality na institucionální, národní a evropské úrovni a zdůraznili, že je potřeba vypracovat vzájemně sdílená kritéria a metodologie pro zajišťování kvality. Rovněž zdůraznili, že v souladu s dodržováním principu institucionální autonomie leží odpovědnost za zajišťování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání hlavně a především na každé instituci, která zabezpečuje základnu pro skutečnou odpovědnost akademického systému v národním rámci kvality.

1.7

Proto se na závěr dohodli, že do roku 2005 by národní systémy zajišťování kvality měly zahrnovat:

1.8

V souladu s článkem 149 odst. 4 Smlouvy předložila Komise tento návrh doporučení (3) Radě a Evropskému parlamentu a požádala Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska

1.9

EHSV chápe důvody předkládané Komisí a souhlasí s principy stanovenými pro vytváření a zvyšování kvality vysokoškolského vzdělávání zaváděním dobrých praktik na institucionálním základě a rozvojem managementu kvality na evropské úrovni. Systematické uplatňování metodologií zajišťování kvality jakožto nástroje pro soustavné zlepšování současné kvality je nejlepším způsobem pro zabezpečení skutečně vysoké kvality vysokoškolského vzdělávání ve vzdělávacích zařízeních EU podporující univerzitní vzdělávání v různých členských státech a napomáhající rovnosti mezi různými národními vzdělávacími systémy.

1.10

EHSV znovu potvrzuje svůj názor, že je velmi důležité oprostit se při této problematice od perspektivy Společenství a pozitivně hodnotí přístup přijatý Komisí pro dosažení cílů stanovených v Lisabonské strategii a konkrétněji v závěrech zasedání Evropské rady v Barceloně v březnu 2002, kde bylo konstatováno, že evropské vzdělávací a školící systémy by se měly stát „do roku 2010 značkou světové kvality“.

2.1

Doporučení obsahuje pět kroků, které je třeba udělat pro dosažení vzájemného uznávání:

2.1.1

Požadovat od všech institucí vysokoškolského vzdělávání působících na jejich území, aby zavedly nebo rozvíjely přísné interní mechanismy zajišťování kvality.

2.1.2

Požadovat od všech organizací zajišťujících kvalitu nebo poskytujících akreditace, které působí na jejich území, aby byly ve svém hodnocení nezávislé, uplatňovaly prvky zajišťování kvality stanovené v doporučení Rady ze září 1998 a aby pro účely hodnocení uplatňovaly společný soubor standardů, postupů a hlavních směrů.

2.1.3

Podporovat organizace zajišťující kvalitu a poskytující akreditace spolu s organizacemi, které zastupují vysokoškolské vzdělávání, aby založily „evropský registr organizací zajišťujících kvalitu a poskytujících akreditaci“ a určily podmínky registrace.

2.1.4

Umožnit institucím vysokoškolského vzdělávání působícím na jejich území vybrat si v evropském registru mezi organizacemi zajišťujícími kvalitu nebo akreditaci takovou agenturu, která vyhovuje jejich potřebě a profilu.

2.1.5

Přijmout hodnocení vypracované všemi organizacemi zajišťujícími kvalitu a akreditace uvedenými v evropském registru, jako základ pro rozhodnutí o vydávání licencí nebo financování institucí vysokoškolského vzdělávání včetně rozhodnutí o nárocích na studentské granty a půjčky.

2.2

V návrhu je Komise vyzvána aby:

3.1.1

Požadavek na vysokou kvalitu vzdělávání a školení je velmi důležitý pro dosažení cílů Lisabonské strategie. V této souvislosti EHSV znovu opakuje, jak důležitá je větší mobilita studentů a pracovníků pro rozvoj společnosti založené na znalostech v Evropě. Takováto mobilita může být klíčovým faktorem, aby se stal celoevropský trh práce skutečností a společnost založená na znalostech konkurenceschopnější.

3.1.2

To je také smyslem navrhovaného doporučení, jelikož za účelem úplného dosažení takovéto mobility je nezbytné vzájemné uznávání kvalifikací a diplomů, což naopak vyžaduje účinné, souvislé mechanismy napříč Evropou zahrnující všechny zainteresované strany. Proto je obzvláště důležité, aby byly navrženy vhodné pracovní metody pro hodnocení kvality vysokoškolského vzdělávání a jeho akreditaci v Evropě.

3.1.3

EHSV se nicméně domnívá, že tyto hodnotící mechanismy, které jsou samozřejmě důležité pro zvyšování kvality a důvěryhodnosti vysokoškolského vzdělávání, nesmí být příliš závislé na bezprostředních požadavcích trhu, jelikož je třeba vzít v úvahu dlouhodobé cíle a výhledy, začínaje základním výzkumem.

3.1.4

EHSV dále zdůrazňuje, že financování vysokoškolského vzdělávání je stále klíčovým faktorem pro dosažení základních vzdělávacích cílů. Nebylo by správné, kdyby bylo vysokoškolským zařízením bráněno získat přístup ke kvalitnějším hodnotícím a akreditačním agenturám z důvodu finančních omezení.

3.1.5

Současná iniciativa Komise popsaná v navrhovaném doporučení Rady je v souladu se stanoviskem Výboru přijatém v roce 1997 (4), zejména když se tvrdí, že:

3.1.6

EHSV si je vědom potřeby pro mladé Evropany a veřejnost obecně, aby byli informování o kvalitě různých vysokoškolských zařízení.

Standardy a kritéria používaná pro hodnocení nebo akreditaci evropských zařízení však musí sloužit jako referenční body pro zvýšení průhlednosti a usnadnění porovnatelnosti napříč Evropou a současně více podporovat různorodost mezi institucemi a pomoci zabezpečit, aby byly spíše vedeny podle potřeb dnešní společnosti, než aby přispívaly k harmonizaci právních předpisů členských států, úmyslně vypuštěných z Ústavy Unie.

3.1.7

Ve společnosti založené na znalostech, která má představovat základnu pro vytvoření nejvyspělejší hospodářské, sociální, technologické a kulturní oblasti na světě, jsou systémy zajišťování kvality a celkové procesy kvality nezbytné pro pokrok a zlepšování služeb poskytovaných zákazníkům a uživatelům.

Z tohoto důvodu by měly členské státy zabezpečit vzdělávací zařízení dostatečnými zdroji na rozvoj kvality hodnotících procedur, aby docházelo ke zlepšování vzdělávání jako produktu. Navíc, vazby mezi univerzitami a společností obecně by měly být zintenzívněny, aby bylo umožněno mladým lidem s vysokoškolským vzděláním snadněji vstoupit na trh práce; to vyžaduje, aby byli sociální partneři více zapojeni do systémů zajišťování kvality vysokoškolského vzdělávání a měli lepší znalosti o budoucích potřebách trhu práce.

3.1.8

EHSV znovu zdůrazňuje dva klíčové principy pro dosažení cílů týkajících se vzájemného uznávání, které by měly být v textu doporučení členským státům konkrétně zmíněny:

3.2.1

EHSV sdílí názor, že kritéria a standardy uplatňované každou institucí za účelem rozvoje interních metod hodnocení musí vycházet z rámce, v kterém vlastní instituce funguje.

Klíčové prvky pro systematické zlepšování musí být založeny na těchto vnitřních mechanismech zajišťování kvality, spolu s využitím výsledků učení a kompetencí. Tato zlepšení musí především držet krok s měnícími se potřebami společnosti, jak bylo stanoveno sborem zainteresovaných subjektů, jež zahrnuje univerzitní učitele, odborníky, absolventy, experty v daných oblastech, studenty a sociální partnery.

3.2.2

EHSV vítá návrh na vypracování příručky ENQA o postupech pro zabezpečení kvality, která by obsahovala několik obecně přijatých modelů nebo protokolů, založených na osvědčených postupech v členských státech. Tato příručka by se však měla co nejvíce zaměřit na podporu zajišťování kvality ve vzdělávacích zařízeních, která ještě neuplatňují tyto postupy, a na povzbuzení většího používání v těch institucích, které již tak činí.

Rovněž souhlasí s Komisí, pokud jde o potřebu definovat principy zajišťování kvality napříč Evropou, které budou součástí příručky ENQA, zejména s ohledem na autonomii univerzit, veřejnou odpovědnost a nezávislost vnějších organizací zajišťujících hodnocení a/nebo akreditaci, proporcionalitu a spravedlnost; to jsou principy, kterých by se měly všechny strany držet.

3.2.3

EHSV se domnívá, že je důležité zabezpečit, aby organizace provádějící vnější hodnocení vysokoškolských zařízení plnily vysoké normy nezávislosti a profesionality.

Je však důležité objasnit, co se v tomto případě nezávislostí rozumí a zda-li by tyto organizace měly být ziskové či nikoli. Je nutné zajistit, aby tyto organizace byly skutečně nezávislé ve vztahu k organizacím podrobujícím se hodnocení, což vede k druhé otázce, zda-li by měly být ziskové či nikoli. Je jednoznačné, že tyto organizace musí mít potřebné prostředky, aby mohly dělat svou práci (což zahrnuje být zaplaceny za práci, kterou dělají). Jestliže však budou působit stejným způsobem jako podnik, s činnostmi směřujícími k zisku, mohla by tím být ohrožena jejich celková nezávislost.

3.2.4

Vytvoření evropského registru organizací zajišťujících kvalitu a poskytujících akreditace je zajímavá, odsouhlasená myšlenka, ale v doporučení nejsou vyjasněny administrativní mechanismy pro tento registr; tím se předpokládá, že kvalita organizací skutečně provádějících hodnocení kvality vysokoškolských zařízení bude sama zhodnocena a zajištěna, a v zásadě umožní, aby byly kvalifikace přijímány a uznávány v rámci Evropy a mimo ní.

3.2.4.1

EHSV doporučuje, aby Komise zvážila možnost zahrnout do registru rubriky, které umožní rozlišit na jedné straně akreditace zavádějící základní evropské reference pro hlavní profesní odvětví a na druhé straně ustanovení o kvalitě či akreditaci zasahující do specializovaných nebo specifických oblastí.

3.2.5

EHSV vítá myšlenku udělat vysokoškolská zařízení zodpovědnými tím, že jim bude umožněno vybrat si organizaci zajišťující kvalitu a poskytující akreditace, která vyhovuje jejich potřebě a profilu, pod podmínkou, že tato organizace je zahrnuta v registru a je v dané zemi uznávána jako nezávislá a důvěryhodná.

Možnost, aby univerzity rozvíjely strategii akreditace, která je nejvhodnější pro jejich konkrétní činnosti a cíle, by však neměla vést k situaci, že budou instituce tříděny podle kvality vybrané organizace.

EHSV upozorňuje všechny zainteresované strany, že jestliže organizace zajišťující kvalitu a poskytující akreditace budou samy mít rozdílnou úroveň kvality, existuje vážné riziko, že by tím byla ovlivněna kvalita vlastního hodnocení, což by vedlo k různým klasifikacím vysokoškolských institucí.

3.2.6

EHSV považuje za důležité, aby současné národní systémy kvality a akreditace byly úzce spojeny s evropskými akreditačními dohodami.

Členské státy jsou ve skutečnosti zodpovědné za organizování národních systémů zajišťování kvality a akreditace a musí provést rozhodnutí o tom, zda udělit licenci nebo poskytnout univerzitám finanční prostředky či nikoli. To by však mělo být úzce spojeno s evropskými akreditačními dohodami, aby bylo možné usnadnit vzájemné uznávání kvalifikací a diplomů.

Akreditační kritéria a certifikace nečlenskými státy by mohly představovat nástroj na podporu celkového obrazu o těchto institucích a nebyly by financovány státem.

Třebaže tyto alternativy nejsou stejné, pokud jde o to, co znamenají pro učinění členských států zodpovědnými za poskytování kvalitního vzdělávání, EHSV považuje za pozitivní, že Komise „podporuje fázi zakládání a testování nadnárodních hodnocení a akreditací jednotných a společných studijních programů“, spolu se založením „evropské akreditace v oblasti jako je medicína či inženýrství“, což by mohlo představovat klíčový krok směrem k tomu, aby se „tolik diskutované ‚vzájemné uznávání‘ stalo skutečností“.

3.2.7

Jedním z principů, na kterých doporučení zakládá systémy zajišťování kvality, je zapojení všech zainteresovaných stran.

EHSV se domnívá, že socioekonomičtí provozovatelé mohou v tomto ohledu významně přispívat díky svým specifickým zkušenostem, které mohou být nejcennější, pokud jde o použití metod. Organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců, jakožto forum pro veřejné mínění o záležitostech trhu práce, spolu s dalšími přímo ovlivněnými stranami, musí být schopny hrát klíčovou roli v tomto celkovém procesu systematického zlepšování kvality vysokoškolského vzdělávání v Evropě.