8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/87

1.1

Tímto návrhem doporučení (1) k obsahu audiovizuálních a informačních služeb, ve všech formách jejich poskytování, od vysílání až po internet, Komise navrhuje, aby po druhé hodnotící zprávě ze dne 12. prosince 2003 o aplikaci doporučení Rady ze dne 24. září 1998 k vývoji konkurenceschopnosti evropského odvětví audiovizuálních a informačních služeb následovaly další kroky podporováním vnitrostátních rámců zaměřených na dosažení srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých a lidské důstojnosti (2).

1.2

Byly uvedeny tyto hlavní důvody pro nutnost tohoto dodatečného doporučení jsou to úkoly vznikající v souvislosti s nedávným vývojem techniky – v první řadě je to zvyšující výkon a paměťová kapacita nových počítačů a skutečnost, že nové technologie umožňují přenos informací jako např. videových sekvencí prostřednictvím mobilních telefonů třetí generace (3), a dále pak znepokojení veřejnosti, a zejména rodičů a pedagogů, v důsledku rozšiřování nezákonných, nevhodných a nevyžádaných materiálů prostřednictvím všech forem vysílání – od rozhlasového a televizního až po internetové.

1.3

Ačkoliv Komise má své pravomoci pro navrhování doporučení v této oblasti, která nespadá do sféry harmonizace právních předpisů, kdykoli to považuje za nezbytné pro zajištění fungování a rozvoje jednotného trhu, v tomto případě si přála zapojit Radu a Evropský parlament přímo do přípravy návrhu tohoto dokumentu a jeho schvalování.

Jedním z cílů tohoto doporučení je zvýšení konkurenceschopnosti evropského audiovizuálního a informačního odvětví podporováním národních rámců zaměřených na dosažení srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých a lidské důstojnosti a Komise zastává názor, že širší veřejná diskuse vyvolaná Evropským parlamentem ve spojení s angažovaností členských států, které se setkávají v rámci Evropské rady, usnadní dosažení tohoto cíle. Komise proto navrhuje, aby jako právní základ pro přijetí tohoto doporučení byl použit článek 157 Smlouvy.

1.4

V tomto návrhu doporučení Komise vyjadřuje naději, že Evropský parlament a Rada členským státům doporučí, aby vytvořily právní a další podmínky pro vytváření klimatu sebedůvěry, který podpoří rozvoj odvětví audiovizuálních a informačních služeb.

Za tímto účelem vyzdvihuje čtyři typy opatření zaměřených na:

1.5

Komise dále věří, že Evropský parlament a Rada musí doporučit, aby jednotlivá odvětví a dotyčné strany

1.6

Příloha tohoto návrhu obsahuje některé orientační pokyny pro zavádění opatření na národní úrovni zaměřených na zajištění práva na odpověď napříč všemi médii, včetně:

2.1

Otázka ochrany nezletilých před škodlivým obsahem a uplatňování práva na odpověď v televizních programech se objevila poprvé ve směrnici Rady 89/552/EEC ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých zákonných ustanovení, předpisů či administrativních postupů členských států týkajících se výkonu činností souvisejících s televizním vysíláním (4), která byla pozměněna směrnicí 97/36/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. června 1997 (5), (známé též jako směrnice „Televize bez hranic“).

2.2

Jak však Komise uvádí, prvním dokumentem Společenství se snahou o zavedení určité úrovně regulace obsahu audiovizuálních a informačních služeb bylo doporučení ze dne 24. září 1998 odrážející podstatu úvah v Zelené knize o ochraně nezletilých a lidské důstojnosti při poskytování audiovizuálních a informačních služeb ze dne 16. října 1996 (6) a závěry usnesení o nezákonném a škodlivém obsahu na internetu, ze dne 17. února 1997 (7), které obsahovalo řadu doporučení členským státům tomuto odvětví a dotyčným stranám, aby podporovaly, zejména prostřednictvím samoregulace, klima důvěry přispívající k rozvoji audiovizuálních a informačních služeb při současném zajištění vysoké úrovně ochrany nezletilých a lidské důstojnosti.

2.3

V souvislosti s tímto důležitým dokumentem Evropský hospodářský a sociální výbor ve svém stanovisku ze dne 29. dubna 1998 (8) upozornil na několik klíčových aspektů týkajících se zásad, povahy, rozsahu a obsahu jakékoli regulace mající za cíl zajištění účinné ochrany nezletilých a lidské důstojnosti v audiovizuálních médiích. V závěru doporučil, aby postup při regulaci audiovizuálních služeb byl harmonizován a integrován na mezinárodní úrovni. Zdůraznil aspekty používání systémů pro rating obsahu a filtrovacího softwaru, vyjasnění odpovědnosti za nezákonný a škodlivý obsah, doporučování iniciativ pro informování a zvýšení povědomí rodičů, pedagogů a vyzval k větší spolupráci a koordinaci mezi evropskými a mezinárodními organizacemi. V tomto stanovisku bylo také navrženo, aby byl vytvořen evropský či ještě lépe mezinárodní rámec pro vypracování etických kodexů, obecných zásad a opatření na základní úrovni pro zajištění vhodné ochrany nezletilých a lidské důstojnosti.

2.4

Po tomto prvním dokumentu bylo na úrovni Společenství, Radou a Komisí, přijato několik iniciativ s podobným zaměřením (9).

2.5

EHSV také měl několik iniciativ se stejným obsahem. Nejdůležitějšími z nich jsou:

Čtenáře odkazujeme na úvahy a doporučeními obsažené v těchto dokumentech.

3.1

EHSV vítá iniciativu Komise na rozšíření a provádění doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. září 1998 ve světle výsledků druhé hodnotící zprávy o jeho aplikaci v klíčových aspektech jako je ochrana nezletilých a ochrana lidské důstojnosti, boj proti sociální diskriminaci v jakékoli podobě a zajištění práva na odpověď napříč médii, včetně internetu.

3.2

EHSV bere na vědomí, že v daném kontextu Smlouva nedává Evropské unii pravomoci pro harmonizaci zákonů vztahujících se na audiovizuální sektor, avšak vyjadřuje politování nad tímto stavem věcí a doporučuje, aby tato záležitost byla řešena při dalších úpravách Smluv.

3.3

EHSV považuje za nelogické, aby při zcela otevřených hranicích v souladu se směrnicí Televize bez hranic byla pro ochranu nezletilých a ochranu lidské důstojnosti, ochranu cti a soukromí v médiích v rámci Evropské unie nezbytné se dovolávat jako klíčového faktoru ne práv týkajících se osobnosti jako takových, ale „rozvoje konkurenceschopnosti evropského odvětví audiovizuálních a informačních služeb“. Ochrana tohoto základního práva občanů nesmí být chápána pouze jako vedlejší aspekt dosažení cíle rozvoje trhu audiovizuálních služeb.

3.4

EHSV však uznává, že s ohledem na výše zmíněná právní omezení je toto doporučení v duchu navrženém Komisí nejlepší metodou pro dosažení pokroku v dané záležitosti. Výbor také souhlasí s právním základem navrhovaným Komisí v tomto doporučení (článek 157 Smlouvy o založení Evropského společenství), který je vlastně shodný s právním základem použitým v doporučení Rady ze dne 24. září 1998 k rozvoji konkurenceschopnosti evropského odvětví audiovizuálních a informačních služeb podporováním vnitrostátních rámců zaměřených na dosažení srovnatelné a účinné úrovně ochrany nezletilých a lidské důstojnosti (14), který je doplňován tímto návrhem doporučení a rozhodnutím Rady ze dne 20. prosince 2000 o zavedení programu podporujícího rozvoj a distribuci evropské audiovizuální tvorby (MEDIA Plus – Rozvoj, distribuce a propagace 2001-2005) (15).

3.5

EHSV opětovně potvrzuje svůj názor vyjádřený ve stanovisku (16) k návrhu doporučení Rady k ochraně nezletilých a lidské důstojnosti při poskytování audiovizuálních a informačních služeb (98/C 214/07) v tom smyslu, že evropské odvětví audiovizuálních a informačních služeb může dosáhnou využití svého plného potenciálu pouze v atmosféře důvěry, kterou lze zase naopak dosáhnout pouze, pokud bude zaručena ochrana nezletilých a lidské důstojnosti

3.6

EHSV též potvrzuje své přesvědčení, že pouze harmonizovaný a integrovaný postup při regulaci audiovizuálních služeb může přinést účinné provádění jakýchkoli ochranných opatření, zejména co se týče používání systémů pro rating obsahu a filtrovacího softwaru a vyjasnění odpovědnosti za nezákonný a škodlivý obsah. Proto Výbor opětovně vyzývá k větší spolupráci a koordinaci mezi evropskými a mezinárodními organizacemi a opětovně navrhuje vypracování etických kodexů, obecných zásad a opatření na základní úrovni pro odpovídající ochranu nezletilých a lidské důstojnosti.

3.7

EHSV upozorňuje zejména na definici koncepce lidské důstojnosti uvedenou v Chartě lidských práv Evropské unie, která je nedílnou součástí Evropské ústavy (článek I-2) a na potřebu, v kontextu tohoto návrhu doporučení, aby tato koncepce byla chápána zcela v souladu se záměry a obsahem zmíněné Charty.

3.8

EHSV věří, že účinná ochrana nezletilých a lidské důstojnosti ve světle technického pokroku v odvětví audiovizuálních a informačních služeb vyžaduje zejména podporu mediální gramotnosti tak, „aby spotřebitelé měli možnost používat média způsobem odpovídajícím hodnotám společnosti a rozvíjet svůj vlastní úsudek.“  (17)

3.9

Pokud se týče zejména internetu, EHSV věří, že zásadní význam má koordinace politik a opatření na podporu gramotnosti a bezpečného užívání internetu mladistvými osobami, a proto souhlasí se závěry Evropského fóra o škodlivém a nezákonném obsahu kyberprostoru: samoregulace, ochrana uživatelů a pravomoci médií, které bylo organizovaného Radou Evropy dne 28. listopadu 2001 (18).

3.10

EHSV opět potvrzuje svoji podporu samoregulaci tam, kde je odůvodněná, a vyzdvihuje význam modelů koregulace, jelikož ty se jeví jak obzvláště účinné při uplatňování pravidel na ochranu nezletilých osob, jak je konkrétně uvedeno v doporučení Komise k budoucnosti regulační politiky v oblasti audiovize COM(2003) 784 final z 15. prosince 2003 (19).

3.11

Aniž by tímto byl nějak dotčen zásadní význam iniciativ na podporu mediální gramotnosti, vítá EHSV záměr stanovit kritéria Společenství pro popis a rozpoznávání obsahu audiovizuálních služeb, avšak zdůrazňuje, že s ohledem na specifické rysy jednotlivých kultur by obsah měl být posuzován na národní nebo regionální úrovni.

3.12

EHSV chce vyjádřit svoji podporu naprosté většině velice pozitivních inovací a vylepšení obsažených v této nové iniciativě Komise, které představují významný pokrok oproti předchozímu doporučení. Z nich Výbor vyzdvihuje:

3.13

EHSV však věří, že by mělo být možné jít v tomto doporučení ještě dále, což je níže objasněno.

4.1.1

Nezletilí nejsou jedinou skupinou, která potřebuje zvláštní ochranu před škodlivým a nebezpečným obsahem, zejména s násilím, pornografií a pedofilií – to se týká také dalších citlivějších a zranitelnějších skupin jako jsou starší osoby či osoby se sníženou schopností učení, a doporučení by se mělo vztahovat také na tyto skupiny.

4.1.2

Různé aspekty týkající se ochrany nezletilých zmíněné v nedávném stanovisku EHSV k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o založení víceletého programu Společenství pro podporu bezpečnějšího používání internetu (20) by měly být brány jako užitečná doporučení pro členské státy, která by měla být zahrnuta do tohoto návrhu doporučení, zejména i:

4.1.3

Zvláštní pozornost, která je věnována používání internetu, však neznamená, že je věnováno méně pozornosti tradičním formám médií, zejména radiovému a televiznímu vysílání, kde se musíme vypořádat s přestupky proti nejzranitelnější skupině veřejnosti, zejména nezletilým, jako se samostatným problémem, a to buď prostřednictvím samoregulace nebo prostřednictvím regulace jiných orgánů.

4.2.1

Ochrana lidské důstojnosti v médiích nemůže být omezena na zákaz všech forem diskriminace. V případech, kdy je to odůvodněné s ohledem na potenciální dopad na společnost, by programy s obsahem, který by mohl ohrožovat soukromí či základní práva kterékoli osoby, měly být posuzovány příslušnými národními orgány.

4.2.2

V této oblasti by členským státům mělo být doporučeno, aby:

4.3.1

Kromě práva na odpověď by zde mělo být i ustanovení o „právu na opravu“ se stejným obecným rozsahem a za stejných podmínek, aby bylo možné bojovat s nepravdivým, nesprávným či nepřesným obsahem poškozujícím lidská práva.

4.3.2

Je třeba jasně uvést, že právo na odpověď může být zaručeno nejen legislativními prostředky, ale také samoregulačními a koregulačními opatřeními.

4.3.3

Příloha musí zahrnovat ustanovení o:

4.3.4

První odrážka přílohy, ve které se uvádí bez ohledu na národnost by měla být rozšířena o text nebo místa bydliště.

5.1

EHSV ještě jednou vítá návrh doporučení, které je projednáváno, s výhradami uvedenými v oddílu „obecné připomínky“ a s ohledem na technické inovace a pokrok, které přinesou nové úkoly jak z hlediska kvality, tak i kvantity, dále navrhuje, aby čtyři roky po jeho přijetí bylo provedeno hodnocení dopadu tohoto doporučení na členské státy, toto odvětví a na další zainteresované strany.

5.2

Maje na zřeteli proces hodnocení zmíněný v předchozím bodě EHSV navrhuje, aby bylo zřízeno monitorovacího centrum, které bude mít za úkol systematicky sledovat opatření podporovaná členskými státy, tímto odvětvím a dalšími zainteresovanými stranami.

a)

Rozhodnutí č. 276/1999/EC Evropského parlamentu a Evropské komise ze dne 25. ledna 1999 o víceletém akčním plánu Společenství k rozvoji bezpečného užívání Internetu bojem proti nezákonnému a škodlivému obsahu globálních sítí, zejména ve vztahu k ochraně dětí a nezletilých (v Úř. věstníku L 33, 6.2.1999 pozměněné rozhodnutím 1151/2003/EC ze dne 16. června 2003, v Úř. věstníku L 162, 1.7.2003, kterým se akční plán prodlužuje o dva roky);

b)

Sdělení Komise ze dne 14. prosince 1999 k principům a obecným zásadám audiovizuální politiky Společenství v digitálním věku, ve kterém se uvádí, že stanovený rámec musí zaručit účinnou ochranu obecných zájmů společnosti jako je svoboda vyjadřování a právo na odpověď, ochrana autorů a jejich tvorby, pluralismus, ochrana spotřebitelů, ochrana nezletilých, ochrana lidské důstojnosti a podpora jazykové a kulturní různorodosti (COM(1999) 657 final);

c)

závěry Komise ze dne 17. prosince 1999 o ochraně nezletilých ve světle vývoje digitálních audiovizuálních služeb, které vyzdvihují potřebu přizpůsobit a doplnit současné systémy ochrany nezletilých před škodlivým audiovizuálním obsahem ve světle probíhajícího technického a sociálního rozvoje a rozvoje trhu (v Úř. věstníku C 8, 12.1.2000);

d)

Směrnice 2000/31/EC ze dne 8. června 2000 o elektronickém obchodování, která obsahuje ustanovení týkající se ochrany nezletilých a ochrany lidské důstojnosti, zejména čl. 16, bod 1), písm. e), podle kterého členské státy a Komise mají povzbuzovat vypracování etických kodexů týkajících se ochrany nezletilých a lidské důstojnosti (v Úř. věstníku L 178, 17.7.2000);

e)

Sdělení Komise: Vytváření bezpečnější informační společnosti prostřednictvím zlepšování bezpečnosti informačních infrastruktur a boje s trestnou činností související s počítači, které navrhuje celou škálu legislativních a nelegislativních opatření jako reakci na narušování soukromí, neoprávněný přístup, průmyslovou sabotáž a zneužívání duševního vlastnictví (COM(2000) 890 final: zpravodajem byl pan Dantin) a návrh rámcového rozhodnutí o útocích proti informačním systémům, který jej nahradil (COM(2002) 173 final ze dne 19.4.2002) a stanovisko ze dne 28.11.2001 v Úř. věstníku C 48, 21.1.2002: Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k bezpečnosti sítí a informací: návrh přístupu k evropské politice: zpravodajem byl pan Retureau.

f)

hodnotící Zpráva Radě a Evropskému parlamentu o aplikaci doporučení Rady ze dne 24. září 1998 týkajícího se ochrany nezletilých a ochrany lidské důstojnosti, která popisuje výsledky aplikace doporučení jako „povzbudivé“. Zpráva však také zdůrazňuje nutnost toho, aby se uživatelé více zapojovali a aby bylo poskytnuto více času na aplikaci doporučení. Tyto body byly zdůrazněny v závěrech Rady ze dne 23. července 2001 k hodnotící zprávě Komise (Úř. věstník C 213, 31.7.2001).

g)

čtvrtá Zpráva Komise o aplikaci Směrnice 89/553/EEC Televize bez hranic, přijatá dne 6. ledna 2003, v pracovním programu pro přezkoumání této směrnice uvedeném v příloze navrhuje uskutečnění veřejné konzultace věnované mimo jiné problematice ochrany nezletilých a práva na odpověď (COM(2002) 778 final ze dne 6.1.2003). Tato veřejná konzultace vycházela z diskusních příspěvků zveřejněných na webových stránkách Komise: http://europa.eu.int/comm/avpolicy/regul/review-twf2003/consult_en.htm.

h)

druhá hodnotící zpráva o doporučení Rady ze září 1998 týkající se výše uvedeného a přijatá dne 12. prosince 2003, která obsahuje kritickou analýzu opatření přijatých členskými státy a na úrovni EU;

i)

sdělení Komise k budoucnosti regulační politiky v oblasti audiovize, které stanoví střednědobé priority politiky Společenství při regulaci tohoto odvětví na pozadí rozšířené Evropy a ve kterém, se zřetelem na výhrady vyjádřené ve veřejné konzultaci o směrnici Televize bez hranic, Komise zmiňuje potřebu aktualizovat doporučení k ochraně nezletilých a ochraně lidské důstojnosti, se zaměřením na vypracování modelů samoregulace a koregulace, zejména v on-line prostředí, aby bylo zajištěno řádné dodržování zásad ochrany nezletilých a veřejného pořádku. Komise také oznámila, že přijme myšlenku práva na odpověď, které by se vztahovalo na všechna média a které by zpočátku mohlo být zakotveno v doporučení k ochraně nezletilých a lidské důstojnosti (COM(2003) 784 final z e dne 15.12.2003).

j)

nedávný návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o založení víceletého programu Společenství pro podporu bezpečnějšího používání internetu a nových on-line technologií se zaměřením na koncové uživatele – zejména rodiče, pedagogy a děti (COM(2004) 91 final ze dne 12.3.2004).