CS

|| KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

V Bruselu dne 14. 7. 2004

KOM(2004) 486 v konečném znění

2004/0155 (COD) 2004/0159 (COD) Svazek I

 

Návrh

SMĚRNIC EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterými se přepracovává směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu a směrnice Rady 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí

(předložený Komisí) {SEC(2004) 921}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           OBECNÉ POZNÁMKY

Jednotný finanční trh v EU bude hrát zásadní úlohu při podpoře konkurenceschopnosti evropského hospodářství a při snižování nákladů společností na kapitál. V roce 2004 byla v Akčním plánu finančních služeb oznámena směrnice o nových pravidlech kapitálové přiměřenosti pro úvěrové instituce a investiční podniky, v souladu s pokrokem učiněným na úrovni zemí skupiny G 10 v rámci Basilejského výboru pro bankovní dohled[1].

Na základě dohody zemí skupiny G 10 v rámci Basilejského výboru pro bankovní dohled, takzvané Basilejské dohody (Basel I) přijaté v roce 1988, zavedlo více než 100 zemí minimální kapitálové požadavky[2]. Bylo to zhruba ve stejné době, kdy EU přijala klíčové směrnice (směrnici 89/299/EHS ze dne 17. dubna 1989 o kapitálu úvěrových institucí, směrnici 89/647/EHS ze dne 18. prosince 1989 o ukazateli kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí, konsolidované ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2003 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu).

Tyto směrnice se zabývaly riziky úvěrových institucí vyplývajícími z poskytování úvěrů. Směrnice 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí rozšířila pravidla pro úvěrové riziko a tržní riziko na investiční podniky.

1) Potřeba zlepšit evropské požadavky

Stávající pravidla výrazně přispěla k vytváření jednotného trhu a zavádění vysokých norem obezřetnosti. Mají však několik závažných nedostatků.

1. Hrubé odhady úvěrového rizika vedou k velice hrubému měření rizika, a proto hrozí, že přestanou být důvěryhodné.

2. Prostor pro kapitálovou arbitráž: inovace na trzích umožnily finančním institucím provádět účinné arbitráže v případě nesouladu mezi jejich vlastním rozložením kapitálu na pokrytí rizik a minimálními kapitálovými požadavky.

3. Neuznává se účinné snižování rizik: stávající směrnice přiměřeným způsobem nepřihlížejí k technikám snižování rizik.

4. Škála rizik upravených stávajícími směrnicemi není úplná, na některá rizika, zejména na operační riziko, se nevztahují žádné kapitálové požadavky.

5. Orgány dohledu nejsou povinny vyhodnotit skutečný rizikový profil úvěrových institucí, aby se ujistily, že úvěrová instituce má k dispozici kapitál přiměřený svému rizikovému profilu.

6. Chybí požadavek na spolupráci orgánů dohledu: v situaci, kdy trh čím dál tím častěji přesahuje hranice států, musejí orgány účinně spolupracovat na dohledu nad mezinárodními skupinami za účelem snížení administrativní zátěže.

7. Chybí dostatečné informace: stávající směrnice neusnadňují dodržování účinné disciplíny na trhu, která by hospodářským subjektům poskytla spolehlivé informace, na nichž by mohly zakládat svá hodnocení.

8. Nedostatečná pružnost regulačního rámce: současnému systému EU chybí pružnost, která by mu umožnila držet krok s rychlým vývojem finančních trhů a zásad řízení rizik i s novými prvky nástrojů regulace a dohledu.

Co by se stalo v případě zachování současné situace?

Panuje obecná shoda, že současná situace je neudržitelná. Kapitálové požadavky by zůstaly nepřiměřené rizikům, čímž by se snížila účinnost obezřetnostních pravidel a zvýšila se rizika pro spotřebitele a finanční stabilitu. Nadále by nebyl podchycen plný rozsah rizik, která na sebe berou některé finanční instituce. Kromě toho by se aktivně nepodporovaly nebo neuznávaly nejnovější a nejúčinnější techniky řízení rizik a skupiny poskytující finanční služby, které působí ve více než jednom členském státě, by byly i nadále nepřiměřeně zatíženy v důsledku několika vrstev regulace a dohledu. EU by nebyla schopna získávat odpovídající výhody z budoucích změn, protože je velice obtížné rychle měnit její současný regulační rámec. Vzhledem k navrhovanému celosvětovému uplatňování nové Basilejské dohody by bylo odvětví finančních služeb v EU výrazně znevýhodněno v porovnání s ostatními soutěžiteli.

2) Přístup této směrnice

V Akčním plánu finančních služeb, který Komise přijala v roce 1998, bylo uvedeno, že EU potřebuje přesné a moderní obezřetnostní normy, které budou v souladu s mezinárodními normami. Kromě toho by měly být také přiměřené, to znamená, že by měly brát v úvahu snížení rizik vyplývající z kontextu, v němž byla nabyta expozice, zejména při poskytování úvěrů spotřebitelům a malým nebo středně velkým subjektům. Měly by platit pro úvěrové instituce i investiční podniky (stejné podmínky hospodářské soutěže), ale měly by být také poměrné a plně přihlížet k různorodosti finančních institucí v EU.

2.           Konzultace a hodnocení vlivu

a) Konzultace zúčastněných stran

Komise zahájila konzultace se zúčastněnými stranami v listopadu 1999. Tři komplexní dokumenty o těchto konzultacích byly zveřejněny ve dnech 22. 11. 1999, 5. 2. 2001 a 1. 7. 2003. Dne 18. 11. 2002 se konal podrobný strukturovaný dialog se zúčastněnými stranami. Byly rovněž zveřejněny dokumenty o konkrétních odborných tématech (nemovitosti a kryté dluhopisy ze dne 7. 4. 2003, očekávané a neočekávané ztráty ze dne 26. 11. 2003, podniky kolektivního investování ze dne 3. 2. 2004).

Účastníci konzultací obecně vyslovovali velkou podporu hlavním cílům projektu. Vítali zvýšení citlivosti vůči rizikům vedoucí k větší finanční stabilitě a vyjadřovali názor, že je naprosto nutné aktualizovat pravidla tak, aby reagovala na významná zdokonalení technik měření a řízení rizik ve finančních službách a na složitější regulační a dohledovou praxi. Většina účastníků souhlasí s přístupem Komise, podle něhož by se rámec EU pro oblast kapitálu měl přepracovat tak, aby byl v souladu s novým mezinárodním rámcem, ovšem měl by se od něj lišit, vyžadují-li to specifika EU.

Méně složité instituce

Zásada uplatňování nových pravidel na všechny úvěrové instituce a poskytovatele investičních služeb v Evropě, bez ohledu na jejich právní formu nebo komplexnost, která mimo jiné zabrání vzniku „druhořadých“ institucí, jenž by byl nevyhnutelný, pokud by se pravidla uplatnila jen na některé subjekty, má širokou podporu. Je tedy vidět, že navrhovaný nový rámec je vnímán jako rámec, který je dobře strukturován pro účely obecného používání.

Pružnost nové směrnice

Navrhovaný přístup, který by měl zajistit, že nový rámec bude schopen reagovat na inovace na trhu i v oblasti dohledu, aby odvětví finančních služeb v EU zůstalo optimálně efektivní a konkurenceschopné, se také setkal se stálou, širokou a silnou podporou. Zúčastněné strany uvítaly myšlenku stanovit trvalé zásady a cíle v článcích a připojit k nim mandát, který by umožnil zařadit podrobnější a technická ustanovení do příloh. Postup pro změny příloh musí zaručovat plnou a efektivní konzultaci se zúčastněnými stranami.

Investiční podniky

V přístupu k investičním podnikům byly provedeny významné změny, aby se přihlédlo k obavám vyjádřeným některými zástupci investičních podniků, že by podléhali takovým kapitálovým požadavkům, které jsou podle jejich názoru vhodnější pro úvěrové instituce.

Složitost

Někteří účastníci konzultací požadovali jednodušší a méně závazná pravidla. Komise zvýšila jasnost a srozumitelnost textu. Koncepce textu bude přitažlivá pro instituce, které hledají jednoduchá pravidla, jimiž by se mohly řídit, i pro instituce, které si přejí postupně přejít na složitější kapitálová pravidla. Navrhovaný nový rámec obsahuje celou škálu různě složitých možností a přístupů.

Od roku 1999 se také uskutečnilo několik konzultací o konkrétních tématech. Návrh přihlíží k velice podrobným a užitečným komentářům zúčastněných stran, zejména bank a investičních podniků.

b) Hodnocení vlivu

Bylo provedeno rozšířené hodnocení vlivu, aby se zjistilo, zda je nutná činnost na úrovni EU, a pokud ano, tak jaká.

Basilejský výbor zveřejnil kvantitativní studii vlivu (QIS3) na úvěrové instituce ve 40 zemích, která hodnotila vliv nových basilejských návrhů na minimální kapitálové požadavky pro banky. Komise mu byla nápomocna tím, že rozšířila tuto studii na země EU, které nebyly v Basileji zastoupeny. Studie dospěla k závěru, že nová pravidla obecně sníží kapitálové požadavky pro úvěrové instituce v EU o přibližně 5 % oproti současné úrovni. Kromě toho jsou u různých přístupů výsledky v souladu s cíli, podařilo se zejména skloubit neutrální přístup nového rámce ke kapitálovým požadavkům s vhodnými pobídkami, které motivují instituce k přechodu ke složitějším přístupům. Závěrem lze dodat, že malé domácí úvěrové instituce, které přijmou jednoduchý přístup, mohou dosáhnout mírného snížení kapitálových požadavků, velké úvěrové instituce s mezinárodní působností, které přijmou pokročilejší přístup, budou podléhat v podstatě nezměněným kapitálovým požadavkům a malé, avšak specializované a technicky vyspělé úvěrové instituce v EU, které přijmou pokročilý přístup, mohou v porovnání s dnešní situací dosáhnout podstatného snížení kapitálových požadavků. Je nutno poznamenat, že hlavním zdrojem snížení kapitálových požadavků je retailové portfolio, které se z velké části skládá z úvěrů v hodnotě méně než 1 milion EUR poskytovaných malým a středně velkým podnikům a z hypoték na obytné nemovitosti. Toto snížení kapitálových požadavků pro úvěrové instituce vyvažuje zejména nový požadavek na kapitál pro krytí operačního rizika.

Komise na žádost Evropské rady vyslovenou na zasedání v Barceloně zadala studii o důsledcích navrhovaných nových kapitálových požadavků pro úvěrové instituce a investiční podniky v EU[3]. Závěrečná zpráva vypracovaná společností PricewaterhouseCoopers hovoří o příznivém dopadu (obsahuje pouze dvě výhrady, které se týkají investičních podniků a rizikového kapitálu, k nimž Komise ve svých návrzích přihlédla)[4]. Hlavní závěr je ten, že nový rámec kapitálových požadavků by měl být přínosný pro EU i pro obezřetnostní regulaci v EU. Kapitálové požadavky na úvěrové instituce v EU by se měly snížit o ± 5 % (90 miliard EUR), což by se mělo projevit ročním zvýšením zisků o ± 10 až 12 miliard EUR. Z nových požadavků neplynou žádné nevýhody pro menší úvěrové instituce a nic nenaznačuje, že by zadávaly podnět k fúzím nebo konsolidacím. Rozhodnutí vztáhnout směrnici na všechny úvěrové instituce nepřináší podnikům EU žádné konkurenční nevýhody, stejně tak jako rozhodnutí USA použít pouze pokročilé přístupy na přibližně 20 velkých úvěrových institucí nepředstavuje významný konkurenční prvek. Náklady, které budou muset úvěrové instituce v EU vynaložit na splnění požadavků, nejsou dány pouze dohodou Basel II, většinu z těchto investic (možná až 80 %) by úvěrové investice stejně musely uskutečnit, přestože by tak mohly učinit v průběhu delšího časového období. Je nutno zdůraznit, že ve většině členských států EU nedojde k žádným negativním dopadům na dostupnost a cenu finančních prostředků pro malé a střední podniky („procyklické“ účinky budou méně významné a méně škodlivé než současná pravidla). Obavy malých a středních podniků pramení z nedostatečné znalosti dohody Basel II. Makroekonomické účinky dohody Basel II na hospodářství EU jsou malé, mohlo by dojít k neškodnému šoku na straně nabídky, který by snížil náklady podniků na kapitál a zvýšil by HDP EU o 0,07 %. Obecně lze říci, že nový kapitálový rámec sníží zranitelnost bankovního systému tím, že zvýší informovanost o rizicích, zlepší řízení rizik a povede k účinnějšímu rozložení kapitálu, které by mělo mít v delším časovém horizontu pozitivní účinky na hospodářství EU.

3.           Právní základ

Návrhy se zakládají na čl. 47 odst. 2 Smlouvy, což je právní základ pro přijímání opatření Společenství založených na dotvoření vnitřního trhu v oblasti finančních služeb. Vybraným nástrojem je směrnice, jakožto nejvhodnější prostředek k dosažení cílů a změně stávajících směrnic upravujících stejná odborná témata. Ustanovení návrhů se omezují na to, co je nutné k dosažení sledovaných cílů.

4.           Poznámky k článkům

Návrhy používají techniku přepracování (interinstitucionální dohoda 2002/C 77/01), která umožňuje podstatně změnit stávající právní předpisy bez samostatné pozměňující směrnice. Právní předpisy EU jsou díky tomu méně složité, přístupnější a srozumitelnější.

V mnoha ustanoveních jsou provedeny nepodstatné změny, čímž se zlepší struktura, formulace a čtivost směrnic.

A.          Směrnice 2000/12/ES

Článek 4: Definice

Článek 4 obsahuje některé nové definice základních pojmů, které vyjasňují jejich význam a přispívají k jejich lepšímu pochopení.

Článek 22:

Stávající znění bylo přeformulováno, aby se vyjasnily a upravily povinnosti úvěrových institucí, které se týkají zavedení účinných interních systémů řízení rizik. Vzhledem k tomu, že úvěrové instituce, na něž se směrnice vztahuje, jsou různorodé, budou tyto požadavky plnit na poměrném základě. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze V.

Články 56-67:

Bylo provedeno několik změn. Přestože se neplánuje přezkum definice „kapitálu“, je nutno provést menší změny v důsledku pozměněného přístupu Basilejského výboru k očekávaným ztrátám („rozhodnutí z Madridu“).

Články 68-75:

Úvěrové instituce musí mít neustále k dispozici přiměřený kapitál a musí oznámit jeho minimální úroveň. Je stanoveno, jak je třeba tyto požadavky splnit, jestliže je úvěrová instituce součástí skupiny (byla zachována stávající možnost, kdy orgány členských států mohou upustit od některých požadavků, byly pro ni však stanoveny podrobnější podmínky). Výpočet požadavků byl upřesněn s ohledem na zavedení nařízení (ES) č. 1606/2002 o mezinárodních účetních standardech.

Články 76-101:

Tato ustanovení nahrazují stávající požadavky na ukazatel kapitálové přiměřenosti pro úvěrové riziko a zavádějí dvě metody výpočtu hodnot rizikově vážené expozice.

Standardizovaný přístup (články 78-83) vychází ze stávajícího rámce, kde jsou rizikové váhy určeny přiřazením aktiv a podrozvahových položek k omezenému počtu rizikových košů. Citlivost vůči riziku byla zvýšena pomocí řady kategorií expozic a rizikových košů (článek 79). Snížily se rizikové váhy na nehypoteční retailové položky (75 %) a na hypotéky na obytné nemovitosti (35 %). Byla zavedena riziková váha 150 % na aktiva, která jsou 90 dní po splatnosti (100 % v případě hypoték na obytné nemovitosti). K přiřazování rizikových vah je povoleno používat rating ratingových agentur, je-li toto hodnocení k dispozici („externí rating“, články 81-83). Příslušná technická ustanovení jsou uvedena v příloze VI.

Přístup založený na interním ratingu (IRB, články 84-89) umožňuje úvěrovým institucím, aby používaly své vlastní odhady rizikových parametrů přítomných v jejich různých expozicích vůči úvěrovému riziku. Tyto parametry tvoří vstupy do povinného výpočtu, který byl navržen tak, aby poskytoval 99,9% úroveň jistoty. Základní přístup umožňuje úvěrovým institucím, aby zároveň používaly vlastní odhady pravděpodobnosti selhání a, pro ostatní složky rizika, hodnoty stanovené v předpisech. V případě pokročilého přístupu mohou úvěrové instituce využívat své vlastní odhady ztrát a expozice v důsledku selhání. Úvěrové instituce mohou při odhadech hodnot rizikových parametrů použít seskupené údaje. To umožní malým úvěrovým institucím používat k výpočtu kapitálových požadavků rizikově citlivější přístup.

Navrhovaná přechodná pravidla (článek 85) pro přístup založený na interním ratingu jsou dostatečně pružná, aby úvěrovým institucím umožnila během přiměřeného časového období převést různé obchodní linie a kategorie expozic do základního nebo pokročilého přístupu založeného na interním ratingu. U méně významných kategorií expozic a obchodních linií je povoleno „částečné“ uplatňování přístupu (kapitálové požadavky lze vypočítat podle standardizovaného přístupu, i když úvěrová instituce používá pro ostatní kategorie expozic přístup založený na interním ratingu). Navrhovaný rámec EU uznává, že pro malé úvěrové instituce by požadavek na vytvoření systému hodnocení některých protistran mohl představovat velkou zátěž. Stálé částečné využívání různých přístupů pro tyto kategorie expozic se proto navrhuje dokonce i v případech, kdy jsou expozice úvěrových institucí vůči takovým protistranám významné (článek 89).

Příslušná technická ustanovení týkající se přístupu založeného na interním ratingu jsou obsažena v příloze VI.

Články 90-93:

Tato pravidla se zabývají společnými tématy v oblasti technik snižování úvěrového rizika a konzistentně upravují společná podkladová rizika a ekonomické účinky. Uznávají širší škálu poskytovatelů zajištění a záruk / úvěrových derivátů než dosud. Základní přístup založený na interním ratingu obsahuje z obezřetnostního hlediska vhodnou úroveň uznávání finančních pohledávek a fyzického zajištění. Úvěrové instituce mají k dispozici alternativní metodiky, které jim umožní vybrat si mezi různě složitými metodami (jednoduchá metoda se zakládá na jednoduchém přístupu substituce rizikových vah, komplexní metoda zahrnuje použití koeficientu volatility na hodnotu obdrženého zajištění). Pro výpočet koeficientu volatility jsou k dispozici více či méně složité přístupy (jednoduchý „dohledový“ přístup, kde jsou hodnoty referenčních koeficientů volatility stanoveny v tabulce, nebo rizikově citlivější přístup založený na „vlastních odhadech“). Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze VIII.

Články 94-101:

Tyto články poprvé zavádějí harmonizovaný soubor pravidel pro kapitálové požadavky v oblasti sekuritizačních činností a investic. Tím výrazně zdokonalují rámec kapitálových požadavků, který úvěrovým institucím umožní využívat výhod, které z těchto činností mohou vyplynout, pokud jde o financování, řízení rozvahy atd. Navíc sníží rozsah, v němž lze sekuritizaci pokládat za nástroj kapitálové arbitráže. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze IX.

Články 102-105:

Tato ustanovení zavádějí požadavky, jejichž cílem je zohledňovat operační riziko, jemuž jsou úvěrové instituce vystaveny. K dispozici jsou tři různé metody. Jednoduchý přístup (článek 103) je založen na jednom ukazateli příjmu (přístup základního ukazatele - BIA). Tento přístup upravuje vytváření kapitálové rezervy na krytí operačního rizika, aniž by od úvěrových institucí vyžadoval zavedení technicky vyspělých a nákladných informačních systémů o jejich expozici vůči riziku. Přesnější přístup založený na obchodních liniích (standardizovaný přístup - STA) (článek 104) je citlivější vůči riziku, protože požadavek na kapitál na krytí operačního rizika se liší podle relativních rizik různých obchodních linií. Tento přístup bude pravděpodobně přitažlivý pro velký počet malých / méně komplexních úvěrových institucí. Složitější metody (pokročilé přístupy k měření - AMA) (článek 105) samy měří operační riziko, ovšem vyžadují náročnější normy řízení rizika. Předpokládá se, že tyto pokročilé přístupy k měření postupně zavedou hlavně velké úvěrové instituce působící na mezinárodní úrovni a menší specializované úvěrové instituce, které pro své hlavní činnosti vyvinuly pokročilé systémy sledování rizik. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze X.

Články 106-119:

V těchto článcích bylo provedeno několik změn, aby bylo dosaženo souladu mezi kapitálovými požadavky a pravidly velké angažovanosti, zejména s ohledem na rozšířené uznávání technik snižování úvěrového rizika.

Články 123-124:

Tyto články odpovídají druhému „pilíři“ dohody Basilejského výboru. Článek 51A vyžaduje, aby úvěrové instituce zavedly interní postupy, které jim umožní měřit a řídit rizika a stanovit výši „vnitřně stanoveného kapitálu“, kterou samy považují za přiměřenou ke krytí daných rizik. Od příslušných orgánů se vyžaduje (článek 124), aby přezkoumaly, zda úvěrové instituce plní různé právní závazky v oblasti organizace a kontroly rizik, a aby vyhodnotily rizika, kterým jsou úvěrové instituce vystaveny. Orgány dohledu na základě tohoto hodnocení rozhodnou o existenci případných slabých stránek na úrovni kontrol nebo držení kapitálu. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze XIII.

Články 125-143:

V EU se stále více rozvíjí přeshraniční obchod a sílí tendence centralizovat řízení rizik v rámci nadnárodních skupin. Je proto nutné, aby se zlepšila koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány dohledu v EU. Musí se dále rozvíjet stávající, dobře zavedená úloha orgánu dohledu na konsolidovaném základě. Článek 136 poskytuje orgánům dohledu minimální harmonizovaný soubor pravomocí, díky nimž budu moci vyžadovat od úvěrových institucí nápravu jakéhokoli porušení požadavků směrnice.

Článek 144:

Byl stanoven soubor minimálních požadavků na zveřejňování informací příslušnými orgány členských států, aby se posílilo sbližování způsobů, kterými směrnici uplatňují, a aby se do uplatňování směrnice vnesla transparentnost.

Články 145-149:

Tato ustanovení odpovídají „třetímu“ pilíři nové dohody Basilejského výboru. Skutečnost, že úvěrové instituce budou zveřejňovat informace pro hospodářské subjekty, posílí spolehlivost a stabilitu finančního systému, zaručí stejné podmínky hospodářské soutěže a zároveň bude brán ohled na citlivost některých informací. Článek 147 vyžaduje, aby většina úvěrových institucí zveřejňovala určité informace alespoň jednou ročně, podle některých kritérií může být nutné zveřejňovat informace i častěji. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze XII.

Článek 150:

Směrnice musí držet krok s vývojem na trhu. Nezbytného stupně pružnosti je dosaženo rozdělením pravidel na základní a technická (uvedená zejména v přílohách směrnice), která se možná budou muset pozměnit v krátkodobém či střednědobém horizontu. Článek 150 připojuje k oblastem uvedeným ve směrnici 2000/12/ES (předložené v roce 1989) nové technické oblasti a navrhuje, aby se nové technické přílohy mohly měnit stejně rychlým postupem.

B.           Směrnice 93/6/EHS o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí

Článek 2: Oblast působnosti

Článek 2 upřesňuje, jak se požadavky uplatní na jednotlivé investiční podniky, skupiny investičních podniků a smíšené skupiny.

Článek 3: Definice

Tento článek obsahuje několik nových a pozměněných definic základních pojmů, které vyjasňují jejich význam a přispívají k jejich lepšímu pochopení.

Článek 11: Zacházení s obchodním portfoliem

Definice „obchodního portfolia“ je upřesněna, aby se zvýšila jistota týkající se platných kapitálových požadavků a aby se omezila možná arbitráž ohledně hranice mezi „bankovním portfoliem“ a „obchodním portfoliem. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze VII.

Články 18 a 20:

Článek 18 stanoví minimální kapitálové požadavky na krytí tržního rizika pro úvěrové instituce a investiční podniky. Nově upravuje zacházení s pozicemi v podnicích kolektivního investování, úvěrové deriváty a řadu dalších prvků zaměřených na zvýšení citlivosti vůči riziku. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v přílohách I až VII. Článek 20 rozšiřuje na investiční podniky pravidla týkající se kapitálových požadavků na krytí úvěrového a operačního rizika stanovená ve směrnici 2000/12, v jejich nynější podobě. Mezi nové prvky úvěrového rizika patří zacházení s úvěrovými deriváty a pozměněné měření expozice repo obchodů a financování cenných papírů / komodit. U operačního rizika byly provedeny významné změny s cílem přihlédnout ke zvláštním charakteristikám odvětví investičních podniků, zároveň byla investičním podnikům spadajícím do kategorie nízkého rizika, středního rizika nebo středního/vysokého rizika ponechána možnost nadále používat požadavky založené na výdajích.

Článek 28: Velká angažovanost

Kromě několika změn velké angažovanosti v případě transakcí souvisejících s obchodním portfoliem je zachována současná situace, kdy se na úvěrové instituce a investiční podniky vztahují stejná pravidla. Novým prvkem je pozměněné měření expozice repo obchodů a financování cenných papírů / komodit. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze VI.

Článek 33: Hodnocení pozic pro účely plnění oznamovací povinnosti

Tento článek zavádí větší požadavky na hodnocení pozic obchodního portfolia s cílem zaručit obezřetnostní stabilitu v širším kontextu pravidel, která stanoví denní hodnocení pozic obchodního portfolia. Příslušná technická ustanovení jsou obsažena v příloze VII.

Článek 22: Konsolidované požadavky

Je zachována možnost, aby příslušné orgány upustily od uplatnění konsolidovaných požadavků u skupin, které se skládají z investičních podniků, ovšem je podmíněna splněním většího počtu obezřetnostních podmínek.

Článek 34: Řízení rizik a hodnocení kapitálu

Článek 34 rozšiřuje na investiční podniky povinnost, která platí pro úvěrové instituce (článek 17 směrnice 2000/12), zavést účinné interní systémy řízení rizik. S ohledem na různorodost dotčených institucí se tyto požadavky budou plnit na poměrném základě. Tento článek rozšiřuje na investiční podniky také požadavek z článku 51A směrnice 2000/12, podle něhož musejí mít interní postupy pro měření a řízení rizik, jimž jsou vystaveny, a pro stanovení kapitálu („vnitřně stanoveného“ kapitálu), který považují za dostatečný na pokrytí těchto rizik. Tato ustanovení doplňují požadavky na řízení rizik u investičních podniků, které jsou již obsaženy ve směrnici 2004/39/ES.

Článek 37: Dohled

Tento článek uplatňuje pravidla stanovená ve směrnici 2000/12 obdobně na investiční podniky.

Článek 42

Stejně jako směrnice 200/12 i směrnice 93/6 musí reagovat na vývoj na trhu. Nezbytného stupně pružnosti je dosaženo rozdělením pravidel na základní a technická (uvedená zejména v přílohách), která se možná budou muset pozměnit v krátkodobém nebo střednědobém horizontu. Mělo by být možné měnit technické přílohy rychlým postupem. Vzhledem k tomu, že se v nadcházejících letech očekává značný vývoj regulační praxe, je do tohoto článku zahrnuto ustanovení o přezkumu zacházení s riziky vůči protistraně.

ê2000/12/ES

2004/0155 (COD)

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracování)

ònový

(Text s významem pro EHP)

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 první a třetí větu této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[5],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[6],

vzhledem k těmto důvodům:

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 1 (přizpůsobený)

(1) Směrnice Rady 73/183/EHS ze dne 28. června 1973 o odstranění omezení svobody usazování a volného pohybu služeb pro samostatnou činnost bank a jiných finančních institucí[7], první směrnice Rady 77/780/EHS ze dne 12. prosince 1977 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu[8], směrnice Rady 89/299/EHS ze dne 17. dubna 1989 o kapitálu úvěrových institucí[9], druhá směrnice Rady 89/646/EHS ze dne 15. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu[10], směrnice Rady 89/647/EHS ze dne 18. prosince 1989 o ukazateli kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí[11], směrnice Rady 92/30/EHS ze dne 6. dubna 1992 o dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě[12] a směrnice Rady 92/121/EHS ze dne 21. prosince 1992 o sledování a kontrole velké úvěrové angažovanosti úvěrových institucí[13] byly vícekrát podstatně změněny. Je proto třeba z důvodů jasnosti a racionality přistoupit ke kodifikaci těchto směrnic a spojit je do jediného textu. Ö Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejím výkonu[14] byla několikrát podstatně změněna. Protože je třeba učinit další změny, měla by být v zájmu jasnosti přepracována. Õ

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 2 (přizpůsobený)

Podle Smlouvy je zakázáno jakékoli diskriminační zacházení v oblasti usazování a poskytování služeb, jež by se zakládalo na státní příslušnosti nebo na skutečnosti, že podnik není usazen v členském státě, kde jsou dané služby poskytovány.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 3

(2) K usnadnění přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu je nutno odstranit nejrušivější rozdíly mezi právními předpisy členských států, které upravují právní postavení těchto institucí.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 4 (přizpůsobený)

(3) Tato směrnice je z hlediska svobody usazování i z hlediska volného pohybu služeb v bankovnictví základním nástrojem pro dosažení společného vnitřního trhu, jak bylo rozhodnuto Jednotným evropským aktem a naplánováno v Bílé knize Komise.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 5 (přizpůsobený)

(4) Z důvodů ochrany úspor i k vytvoření rovných podmínek hospodářské soutěže mezi úvěrovými institucemi se musí koordinační opatření týkající se úvěrových institucí vztahovat na všechny tyto instituce. Je však nutné Ö Mělo by se však Õ náležitě přihlížet k objektivním rozdílům v jejich právním postavení a k jejich úkolům, jak je stanoví vnitrostátní právní předpisy.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 6 (přizpůsobený)

(5) Proto musí by měla být oblast působnosti těchto opatření co nejširší, aby se vztahovala na všechny instituce, jejichž činnost spočívá v přijímání splatných peněžních prostředků od veřejnosti ve formě vkladů i v jiných formách, jako je soustavné vydávání dluhopisů a obdobných cenných papírů a poskytování úvěru na vlastní účet. Je nutné Ö Měly by se Õ stanovit výjimky pro některé úvěrové instituce, na něž se tato směrnice nemůže vztahovat. Tato směrnice se nedotýká Ö by se neměla dotýkat Õ použití vnitrostátních právních předpisů, které stanoví zvláštní doplňková povolení umožňující úvěrovým institucím vykonávat určité činnosti nebo provozovat určité druhy operací.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

(6) Účelem přijatého přístupu je dosáhnout Ö Je vhodné provést Õ pouze nezbytnou základní harmonizaci, dostatečnou k zajištění vzájemného uznávání povolení a systémů obezřetnostního dohledu, což umožní vydávat jednotné povolení pro celé Společenství a uplatňovat zásadu, že obezřetnostní dohled vykonává domovský členský stát. Na požadavek, aby byl předložen obchodní plán, je tudíž třeba pohlížet pouze jako na prvek umožňující příslušným orgánům rozhodovat na základě přesnějších informací vycházejících z objektivních hledisek. Přesto je Ö by měla být Õ možná jistá pružnost v požadavcích na právní formu úvěrových institucí, a Ö co se týče Õ ochrany názvů bank.

ònový

(7) Protože cíle navrhované akce nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto, z důvodu rozsahu či účinků akce, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, se tato směrnice omezuje na minimum, které je nutné k dosažení uvedených cílů, a nepřekračuje rámec toho, co je pro daný účel nezbytné.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

(8) Úvěrové instituce musí podléhat rovnocenným finančním požadavkům, aby byly zajištěny rovnocenné záruky pro vkladatele a rovnocenné podmínky hospodářské soutěže pro srovnatelné skupiny úvěrových institucí. Až do další koordinace je třeba stanovit vhodné strukturální ukazatele, které Ö což Õ umožní v rámci spolupráce mezi vnitrostátními orgány sledovat postavení srovnatelných druhů úvěrových institucí jednotnými metodami. Tento postup by měl přispět k postupnému sbližování soustav ukazatelů stanovených a uplatňovaných v členských státech. Je nicméně nutné rozlišovat mezi ukazateli zaměřenými ukazatele zaměřené na zajištění řádného řízení úvěrových institucí od ukazatelů stanovených pro účely hospodářské a měnové politiky.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 9 (přizpůsobený)

ðnový

(9) Zásada vzájemného uznávání a zásada kontroly domovským členským státem vyžadují, aby příslušné orgány každého členského státu nevydaly povolení nebo je odňaly v případech, kdy z okolností, např. z obchodního plánu, z rozmístění Ö činností Õ nebo ze skutečně provozované činnosti, zřetelně vyplývá, že si úvěrová instituce zvolila právo jednoho členského státu s úmyslem vyhnout se přísnějším normám jiného členského státu, na jehož území hodlá provozovat nebo provozuje převážnou část své činnosti. Úvěrová instituce, která je právnickou osobou, musí Ö by měla Õ být povolena v členském státě, ve kterém má sídlo. Úvěrová instituce, která není právnickou osobou, musí Ö by měla Õ mít své skutečné sídlo v členském státě, ve kterém byla povolena. Členské státy musí Ö by měly Õ dále vyžadovat, aby se skutečné sídlo úvěrové instituce vždy nalézalo v jejím domovském členském státě a aby tam skutečně vykonávala vykonávalo činnost.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 10 (přizpůsobený)

(10) Příslušné orgány by neměly povolit nebo zachovat povolení úvěrové instituci, mohou-li jim úzká propojení mezi úvěrovou institucí a jinými fyzickými nebo právnickými osobami bránit účinně vykonávat jejich dohlížecí funkce. Již povolené úvěrové instituce jsou Ö by měly Õ rovněž povinny uspokojit příslušné orgány v tomto směru. Definice „úzkého propojení“ v této směrnici sestává pouze z minimálních kritérií. Nebrání členským státům, aby ji uplatnily také na jiné situace, než které výslovně uvádí. Samotná skutečnost nabytí významného podílu na základním kapitálu určité společnosti nepředstavuje účast, k níž se přihlíží ve smyslu pojmu „úzkého propojení“, pokud byl tento podíl nabyt pouze jako dočasná investice, aniž by umožňoval ovlivňovat strukturu nebo finanční politiku úvěrové instituce.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 11 (přizpůsobený)

(11) Odkaz na účinný výkon dohlížecích funkcí orgány dohledu se vztahuje i na dohled na konsolidovaném základě, který je třeba vykonávat nad úvěrovými institucemi, pokud to stanoví právní předpisy Společenství. V těchto případech musí mít Ö by Õ orgány, kterým se podává žádost o povolení, Ö měly mít Õ možnost určit, které orgány jsou příslušné k výkonu dohledu nad danou úvěrovou institucí na konsolidovaném základě.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 12 (přizpůsobený)

Domovský členský stát může pro instituce, které povolily jeho příslušné orgány, stanovit pravidla přísnější než pravidla uvedená v čl. 5 odst. 1 prvním pododstavci a odstavci 2 a v článcích 7, 16, 30 a 51.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 13 (přizpůsobený)

Zrušení nutnosti povolení pro pobočky úvěrových institucí Společenství s sebou nezbytně nese zrušení poskytování kapitálu.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 14 (přizpůsobený)

(12) Zvolený přístup umožňuje Úvěrové instituce povolené v domovském členském státě na základě vzájemného uznávání Ö by měly být oprávněny Õ provozovat v celém Společenství některé nebo všechny činnosti uvedené v seznamu v příloze I tím způsobem, že zřídí pobočky nebo poskytují služby. Na provozování činností, jež nejsou uvedeny v seznamu, se vztahují obecná ustanovení Smlouvy o svobodě usazování a volném pohybu služeb.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 15 (přizpůsobený)

(13) Je nicméně vhodné rozšířit vzájemné uznání na činnosti uvedené v seznamu příloze I, pokud jsou provozovány finanční institucí, jež je dceřiným podnikem úvěrové instituce, pokud se na tento dceřiný podnik vztahuje konsolidovaný dohled nad jeho mateřským podnikem a pokud splňuje určité přísné podmínky.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 16 (přizpůsobený)

(14) U podniků institucí, které nebyly ve svém domovském členském státě povoleny jako úvěrové instituce, a u činností neuvedených v seznamu příloze I může Ö by měl mít Õ hostitelský členský stát v souvislosti s výkonem práva usazování a volného pohybu služeb Ö možnost Õ vyžadovat dodržení zvláštních ustanovení svých vnitrostátních právních předpisů, jsou-li tyto předpisy slučitelné s právem Společenství a odůvodněny obecným zájmem a nepodléhají-li tyto úvěrové instituce nebo činnosti srovnatelným pravidlům obsaženým v právních předpisech svých domovských členských států.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 17 (přizpůsobený)

(15) Členské státy musí Ö by měly Õ zajistit, aby činnosti, jež jsou předmětem vzájemného uznávání, bylo možno bez překážek provozovat stejným způsobem jako v domovském členském státě, nejsou-li v rozporu s právními předpisy hostitelského členského státu na ochranu obecného zájmu.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 18 (přizpůsobený)

Existuje nezbytný vztah mezi účelem této směrnice a liberalizací pohybu kapitálu, uskutečňovanou na základě jiných právních předpisů Společenství. Opatření týkající se liberalizace bankovních činností musí být v každém případě v souladu s opatřeními pro liberalizaci pohybu kapitálu.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 19 (přizpůsobený)

(16) Předpisy upravující činnost poboček úvěrových institucí se skutečným sídlem mimo Společenství by si měly odpovídat ve všech členských státech. Je důležité zajistit, aby tyto předpisy nebyly příznivější než ty, jež se vztahují na pobočky podniků institucí z jiného členského státu. Mělo by být stanoveno, že Společenství může Ö by mělo mít možnost Õ uzavírat dohody se třetími zeměmi o použití ustanovení, která na základě vzájemnosti poskytnou pobočkám stejné zacházení na jeho území. Na pobočky úvěrových institucí, které mají sídlo mimo Společenství, se nevztahuje Ö by se neměl vztahovat Õ volný pohyb služeb podle čl. 49 druhého pododstavce Smlouvy ani svoboda usazování v jiných členských státech než těch, kde jsou usazeny. Žádosti o povolení dceřiného podniku nebo o nabytí účasti podávané podnikem, který se řídí právem třetí země, se vyřizují postupem, jehož účelem je zajistit, aby se úvěrovým institucím Společenství dostalo v dané třetí zemi zacházení na zásadě vzájemnosti.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 20 (přizpůsobený)

Povolení, která úvěrovým institucím vydají příslušné vnitrostátní orgány, budou mít platnost v celém Společenství podle této směrnice a nikoliv vnitrostátní jako dosud. Tím pozbudou účinku dosavadní doložky o vzájemnosti. Z toho důvodu je třeba zavést pružný postup, aby bylo možno hodnotit vzájemnost v rámci Společenství. Společenství hodlá mít své finanční trhy otevřeny ostatnímu světu, a proto není účelem tohoto postupu uzavřít finanční trhy Společenství, ale spíše rozšířit liberalizaci celosvětových finančních trhů v jiných třetích zemích. Za tímto účelem stanoví tato směrnice postupy pro jednání s třetími zeměmi a, jako krajní východisko, možnost přijmout opatření k pozastavení přijímání nových žádostí o povolení nebo k omezení nových povolení.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 21 (přizpůsobený)

(17) Je žádoucí, aby bylo na základě vzájemnosti dosaženo dohody mMezi Společenstvím a třetími zeměmi by mělo být na základě vzájemnosti dosaženo dohody o umožnění praktického výkonu dohledu na konsolidovaném základě v co nejrozsáhlejší zeměpisné oblasti.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 22 (přizpůsobený)

(18) Odpovědnost za dohled nad finančním zdravím úvěrových institucí a zvláště nad jejich platební schopností spočívá Ö by měla spočívat Õ na příslušných orgánech jejich domovských členských státech. Příslušné orgány hostitelského členského státu si ponechají odpovědnost Ö by měly nést odpovědnost Õ za dohled nad likviditou Ö poboček Õ a měnovou politikou Ö měnovými politikami Õ . Dohled nad tržními riziky musí Ö by měl Õ být předmětem úzké spolupráce mezi příslušnými orgány hostitelského a domovského členského státu.

ê 2000/12/ES body odůvodnění 23 a 24 (přizpůsobený)

ðnový

(19) Plynulé Hladké fungování vnitřního bankovního trhu vyžaduje nejen právní normy, ale též úzkou a pravidelnou spolupráci ð a významné posílení konvergence regulačních a dohlížecích postupů ï mezi příslušnými orgány členských států. Pokud se jedná o Ö Zejména za tímto účelem by se mělo Õ posuzování otázek týkajících se jednotlivých úvěrových institucí ð a vzájemná výměna informací uskutečňovat v Evropském výboru orgánů bankovního dohledu zřízeném rozhodnutím Komise 2004/5/ES [15] .ï zůstává nejvhodnějším fórem kontaktní skupina vytvořená orgány bankovního dohledu. Tato skupina je vhodným orgánem pro vzájemnou výměnu informací podle článku 28. Vzájemná výměna informací nicméně nenahrazuje Ö by v žádném případě neměla nahradit Õ dvoustrannou spolupráci. podle článku 28. Příslušné orgány hostitelského členského státu Ö hostitelských členských států Õ mohou Ö by měly mít možnost Õ , aniž tím je dotčena jejich vlastní kontrolní pravomoc, na základě podnětu příslušných orgánů domovského členského státu nebo v naléhavých případech z vlastního podnětu ověřovat, zda je činnost úvěrové instituce na území domovského členského státu usazené na jejich území vykonávána v souladu s právními předpisy a se zásadami řádných správních a účetních postupů a přiměřené vnitřní kontroly.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 25 (přizpůsobený)

(20) Je vhodné umožnit výměnu informací mezi příslušnými orgány a orgány nebo subjekty, jež ze své funkce pomáhají posilovat stabilitu finančního systému. Pro zachování důvěrnosti sdělovaných informací musí Ö by měl Õ být přísně vymezen okruh jejich příjemců.

ê 2000/12/ES body odůvodnění 26 a 27 (přizpůsobený)

(21) Některá protiprávní jednání, jako např. podvody a zneužívání vnitřních informací, mohou ovlivnit stabilitu i integritu finančního systému také v případech, kdy se jedná o jiné podniky instituce než úvěrové instituce. Je nutné stanovit podmínky, na jejichž základě je uvedená výměna informací Ö v takových případech Õ přípustná.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 28 (přizpůsobený)

(22) Je-li stanoveno, že informace lze poskytnout pouze s výslovným souhlasem příslušných orgánů, mohou Ö měly by Õ tyto orgány Ö mít možnost Õ případně podmínit svůj souhlas splněním přísných podmínek.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 29

(23) Měla by být rovněž schválena výměna informací mezi příslušnými orgány na straně jedné a centrálními bankami a jinými subjekty s obdobnými úkoly, které jednají jako měnové úřady, případně dalšími veřejnými orgány pověřenými dohledem nad platebními systémy na straně druhé.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 30 (přizpůsobený)

(24) Za účelem posílení obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi a ochrany klientů úvěrových institucí by mělo být stanoveno, že auditor má Ö by auditoři měli mít Õ povinnost bezodkladně informovat příslušné orgány ve všech případech, které stanoví tato směrnice, o určitých skutečnostech, jež zjistí Ö kdy Õ při výkonu své činnosti Ö zjistí určité skutečnosti Õ , a které mohou mít vážný dopad na finanční situaci nebo na řídicí a účetní organizaci úvěrové instituce. S ohledem na sledovaný cíl je žádoucí, aby Ö Z téhož důvodu by Õ členské státy stanovily Ö měly také stanovit Õ , že by se tato povinnost měla vztahovat Ö vztahuje Õ na všechny případy, kdy auditor zjistí uvedené skutečnosti při výkonu své činnosti v podniku, který má úzká propojení s některou úvěrovou institucí. Povinnost auditorů oznamovat příslušným orgánům, je-li to vhodné, některé skutečnosti a rozhodnutí týkající se úvěrové instituce, které zjistí při výkonu svých povinností v jiném než finančním podniku, Ö by Õ sama o sobě nemění Ö neměla měnit Õ povahu jejich činnosti v daném podniku ani způsob, kterým musí své úkoly v tomto podniku vykonávat.

ê 2000/12/ES body odůvodnění 31 až 35 (přizpůsobený)

Společné základní normy pro kapitál úvěrových institucí jsou klíčovým prvkem vytvoření vnitřního trhu v oblasti bankovnictví, poněvadž kapitál zajišťuje kontinuitu činnosti úvěrových institucí a ochranu úspor. Tato harmonizace posílí dohled nad úvěrovými institucemi a přispěje k další koordinaci v bankovnictví.

Tyto normy se musí vztahovat na všechny úvěrové instituce povolené ve Společenství.

Kapitál úvěrové instituce může sloužit k absorpci ztrát, jež nejsou kryty dostatečnými zisky. Kapitál také slouží příslušným orgánům jako důležité kritérium, zvláště pro hodnocení platební schopnosti úvěrových institucí a pro jiné účely dohledu.

Na vnitřním trhu v oblasti bankovnictví mezi sebou úvěrové instituce přímo soutěží, a proto musí být definice a normy týkající se kapitálu jednotné. Proto nesmějí být kritéria pro stanovení skladby kapitálu ponechána výhradně na vůli členských států. Přijetí společných základních norem nejlépe poslouží zájmům Společenství, neboť zabrání narušením hospodářské soutěže a posílí bankovní soustavu Společenství.

Definice kapitálu stanovená v této směrnici určuje nejvyšší možný počet položek a kvalifikujících částek, ponechávajíc každému členskému státu na uvážení, zda použije všechny nebo jen některé tyto položky nebo zda přijme nižší limity pro kvalifikující částky.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 36 (přizpůsobený)

(25) Tato směrnice upřesňuje kvalifikační kritéria pro některé položky kapitálu, Ö že pro některé položky kapitálu by měla být stanovena kvalifikační kritéria, Õ přičemž členské státy mohou uplatňovat přísnější pravidla.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 37 (přizpůsobený)

Zpočátku jsou společné základní normy vymezeny natolik široce, aby obsáhly všechny položky tvořící kapitál v jednotlivých členských státech.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 38

(26) Podle povahy rozlišuje tato směrnice položky tvořící kapitál jednak na položky tvořící vlastní původní kapitál a jednak na položky tvořící dodatkový kapitál.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 39 (přizpůsobený)

(27) S ohledem na skutečnost, že položky tvořící dodatkový kapitál nejsou stejné povahy jako položky tvořící vlastní původní kapitál, je třeba je nezahrnovat Ö neměly by být zahrnuty Õ do kapitálu v částce vyšší než 100 % vlastního původního kapitálu. Navíc výše určitých položek zahrnutých do dodatkového kapitálu musí Ö by měla Õ být omezena na 50 % vlastního původního kapitálu.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 39 (přizpůsobený)

(28) Aby bylo zabráněno narušení hospodářské soutěže, nesmějí veřejné úvěrové instituce Ö by neměly Õ zahrnovat do svého kapitálu záruky, které jim poskytly členské státy nebo orgány místní správy.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 40 (přizpůsobený)

(29) Bude-li v rámci dohledu třeba určit výši konsolidovaného kapitálu skupiny úvěrových institucí, provede se Ö měl by se Õ výpočet Ö provést Õ v souladu s touto směrnicí.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 41 (přizpůsobený)

ðnový

(30) Přesná účetní technika, jež má být použita pro výpočet kapitálu, a kapitálové přiměřenosti ð jeho přiměřenosti rizikům, kterým je úvěrová instituce vystavena, ï a pro hodnocení soustředění angažovanosti, musí Ö by měla Õ brát na zřetel ustanovení směrnice Rady 86/635/EHS ze dne 8. prosince 1986 o výročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách bank a jiných finančních institucí[16], jež obsahuje některé úpravy směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založené na čl. 44 odst. 3 2 písm. g) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách Ö [17] Õ, ð nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů[18], podle toho kterým z nich se řídí účetnictví úvěrových institucí podle vnitrostátního práva. ï

ê 2000/12/ES body odůvodnění 42 až 47 (přizpůsobený)

Ustanovení týkající se kapitálu jsou součástí širšího mezinárodního úsilí sblížit pravidla pro kapitálovou přiměřenost platná v nejvýznamnějších zemích.

Na společném bankovním trhu musí instituce mezi sebou přímo soutěžit a přijetí společných norem pro kapitálovou přiměřenost v podobě minimálního ukazatele zabrání narušení hospodářské soutěže a posílí bankovní soustavu Společenství.

Komise vypracuje zprávu a bude pravidelně přezkoumávat ustanovení týkající se kapitálu, aby je zpřísnila a tím dosáhla většího sblížení ve společné definici kapitálu. Toto sblížení umožní zlepšit kapitálovou přiměřenost úvěrových institucí ve Společenství.

Ustanovení týkající se ukazatele kapitálové přiměřenosti jsou výsledkem práce Poradního výboru pro bankovnictví, který má za úkol podávat Komisi návrhy zaměřené na koordinaci ukazatelů uplatňovaných v členských státech.

Stanovení vhodného ukazatele kapitálové přiměřenosti hraje ústřední úlohu při dohledu nad úvěrovými institucemi.

Ukazatel, který oceňuje aktiva a podrozvahové položky podle stupně úvěrového rizika, je obzvláště vhodným měřítkem kapitálové přiměřenosti.

ònový

(31) Minimální kapitálové požadavky hrají ústřední úlohu při dohledu nad úvěrovými institucemi a při vzájemném uznávání metod dohledu. V tomto směru je nutno posuzovat ustanovení týkající se minimálních kapitálových požadavků společně s dalšími zvláštními nástroji, jež rovněž harmonizují základní metody dohledu nad úvěrovými institucemi.

(32) Aby se předešlo narušení hospodářské soutěže a posílila se bankovní soustava na vnitřním trhu, je vhodné stanovit společné minimální kapitálové požadavky.

(33) Pro účely zajištění přiměřené platební schopnosti je důležité stanovit minimální kapitálové požadavky, které oceňují aktiva a podrozvahové položky podle stupně rizika.

ê 2000/12/ES body odůvodnění 48 až 51 (přizpůsobený)

Vytvoření společných norem pro kapitál ve vztahu k aktivům a podrozvahovým položkám vystaveným úvěrovému riziku je tudíž základní součástí harmonizace potřebné k dosažení vzájemného uznávání metod dohledu a tím dotvoření vnitřního trhu v oblasti bankovnictví.

V tomto směru je nutno posuzovat ustanovení týkající se ukazatele kapitálové přiměřenosti společně s dalšími zvláštními nástroji, jež rovněž harmonizují základní metody dohledu nad úvěrovými institucemi.

Na společném bankovním trhu musí instituce mezi sebou přímo soutěžit a přijetí společných norem pro kapitálovou přiměřenost v podobě minimálního ukazatele zabrání narušení hospodářské soutěže a posílí bankovní soustavu Společenství.

Tato směrnice stanoví rozdílné oceňování záruk poskytovaných různými finančními institucemi. Komise se proto zavazuje přezkoumat, zda směrnice ve svém celku významněji nenarušuje hospodářskou soutěž mezi úvěrovými institucemi a pojišťovnami a na základě výsledků přezkumu posoudit, zda je zapotřebí nápravy.

ònový

(34) Je nutné přihlédnout k různorodosti úvěrových institucí ve Společenství tím, že se vymezí alternativní přístupy k výpočtu minimálních kapitálových požadavků na krytí úvěrového rizika, které budou zahrnovat různé úrovně citlivosti vůči riziku a vyžadovat různé úrovně komplexnosti. Skutečnost, že se úvěrovým institucím poskytne možnost využít externí ratingy a vlastní odhady jednotlivých parametrů úvěrového rizika, významně zlepšuje citlivost vůči riziku a obezřetnost pravidel úvěrového rizika. Úvěrovým institucím by měly být poskytnuty vhodné pobídky, které by je motivovaly k přijetí rizikově citlivějších přístupů.

(35) Minimální kapitálové požadavky by měly být přiměřené rizikům, na jejichž krytí jsou určeny. Mělo by se v nich odrážet zejména snížení úrovně rizika dané vysokým počtem relativně malých expozic.

(36) Měly by se ve větší míře uznávat techniky snižování úvěrového rizika, a to v rámci pravidel, která zajistí, že platební schopnost nebude ohrožena nesprávným uznáváním.

(37) Pro řádné zohlednění rizik a snižování rizik v důsledku sekuritizační či investiční činnosti úvěrové instituce je v minimálních kapitálových požadavcích pro úvěrové instituce nutné stanovit pravidla rizikově citlivého a obezřetnostního posuzování takové činnosti.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 52 (přizpůsobený)

Příloha III určuje způsob zacházení s podrozvahovými položkami v souvislosti s výpočtem požadavků na kapitál úvěrových institucí. Pro hladké fungování vnitřního trhu, a zvláště za účelem zajištění stejných podmínek hospodářské soutěže, jsou členské státy povinny usilovat o to, aby jejich příslušné orgány oceňovaly smlouvy o novaci a dohody o započtení jednotně. Příloha III přihlíží k práci mezinárodního fóra, na němž se setkávají orgány dohledu nad bankovnictvím, v otázce uznávání dvoustranných dohod o započtení, zejména v otázce možnosti výpočtu požadavků na kapitál pro krytí některých operací na základě čistých částek namísto hrubých, existují-li právně závazné dohody zajišťující, že je úvěrové riziko omezeno na čistou částku. Pravidla přijatá na širší mezinárodní úrovni povedou v mnoha třetích zemích ke zlepšení obezřetnostního dohledu nad OTC derivátovými nástroji mezinárodně působících úvěrových institucí a skupin úvěrových institucí, které konkurují úvěrovým institucím Společenství. Toto zlepšení má za následek příznivější povinné krytí kapitálem, jež přihlíží k tomu, že dohody o započtení uznané orgány dohledu vedou ke snížení možných budoucích úvěrových rizik. Mimoburzovní zúčtování (OTC) derivátových nástrojů, uskutečňované clearingovými středisky jednajícími jako centrální protistrana, hraje v některých členských státech významnou úlohu. Je vhodné uznat výhody takového zúčtování, spočívající ve snížení úvěrového rizika a souvisejícího systémového rizika v rámci posuzování úvěrového rizika z hlediska obezřetnosti. Je nutné plně pokrýt současná i možná budoucí rizika plynoucí ze zúčtovaných kontraktů OTC derivátových nástrojů a odstranit nebezpečí, že by se rizika pro clearingové středisko nahromadila tak, až by přesáhla tržní hodnotu zajištění (kolaterálu), aby se zúčtovaným OTC derivátovým nástrojům dostalo pro přechodné období stejného posouzení z hlediska obezřetnosti jako derivátovým nástrojům obchodovaným na burze. Příslušné orgány musí být uspokojeny v požadavcích na úroveň počátečních marží a pohyblivých marží a na kvalitu a úroveň ochrany poskytovanou zajištěním (kolaterálem). Příloha III vytváří pro úvěrové instituce členských států obdobnou možnost pro uznávání dvoustranného započtení příslušnými orgány, a tím jim poskytuje stejné podmínky hospodářské soutěže. Dotyčná pravidla jsou dobře vyvážená i vhodná pro další posílení výkonu obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi. Příslušné orgány členských států měly zajistit, aby se výpočet zvýšení faktorů zakládal na skutečné jmenovité hodnotě namísto zjevné.

ò nový

(38) Operační riziko představuje pro úvěrové instituce významné riziko, a proto musí být kryto kapitálem. Je nutné přihlédnout k různorodosti úvěrových institucí ve Společenství tím, že se vymezí alternativní přístupy k výpočtu požadavků na krytí operačního rizika, které budou zahrnovat různé úrovně citlivosti rizika a budou vyžadovat různé úrovně komplexnosti. Úvěrovým institucím by měly být poskytnuty vhodné pobídky, které by je motivovaly k přijetí rizikově citlivějších přístupů. Vzhledem k tomu, že techniky měření a řízení operačního rizika byly vypracovány teprve v poslední době, měla by se pravidla průběžně přezkoumávat a případně aktualizovat, přičemž by se měl brát ohled i na náklady různých obchodních linií a na uznávání technik snižování rizika.

(39) Pro zajištění odpovídající platební schopnosti úvěrových institucí uvnitř skupiny je nutné, aby se minimální kapitálové požadavky uplatňovaly na základě konsolidované finanční situace skupiny. Aby byl kapitál vhodně rozložen uvnitř skupiny a aby byl v případě potřeby dostupný na ochranu úspor, měly by minimální kapitálové požadavky platit pro jednotlivé úvěrové instituce skupiny, pokud nelze tohoto cíle účinně dosáhnout jiným způsobem.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 53 (přizpůsobený)

Minimální ukazatel stanovený v této směrnici posiluje úroveň kapitálu úvěrových institucí ve Společenství. Sazba 8 % byla přijata po statistickém průzkumu kapitálových požadavků platných na počátku roku 1988.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 54

(40) Základní pravidla pro sledování velké angažovanosti úvěrových institucí by měla být harmonizována. Členské státy by přesto měly mít možnost přijímat přísnější ustanovení než ta, která stanoví tato směrnice.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 55 (přizpůsobený)

(41) Sledování a kontrola angažovanosti úvěrové instituce je Ö by měla být Õ nedílnou součástí dohledu nad ní. Přílišné soustředění angažovanosti na jednoho klienta nebo jednu ekonomicky spjatou skupinu klientů Ö proto Õ může způsobit nepřípustné riziko ztráty. Takovou situaci lze hodnotit tak, že je na újmu platební schopnosti úvěrové instituce.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 56 (přizpůsobený)

(42) Na vnitřním trhu v oblasti bankovnictví vstupují Ö Vzhledem k tomu, že Õ úvěrové instituce Ö vstupují na vnitřním trhu Õ do přímé vzájemné hospodářské soutěže, Ö měly by být Õ podmínky dohledu proto musí být rovnocenné v celém Společenství. Za tímto účelem se musí kritéria používaná k určení soustředění angažovanosti stát předmětem právně závazných pravidel na úrovni Společenství a nemohou být nechána plně na uvážení členských států. Přijetí společných pravidel pak nejlépe poslouží zájmům Společenství, poněvadž zabrání rozdílům v podmínkách hospodářské soutěže a současně posílí bankovní soustavu Společenství.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 57 (přizpůsobený)

ðnový

(43) Ustanovení týkající se ukazatele kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí obsahují klasifikaci angažovanosti nesené úvěrovými institucemi. Tato klasifikace by proto měla být použita k definici angažovanosti pro účely omezení velké angažovanosti. Nicméně ð Přestože při vymezení angažovanosti pro účely omezení velké angažovanosti je vhodné vycházet z definice obsažené v ustanoveních o minimálních kapitálových požadavcích ke krytí úvěrového rizika, ï není v zásadě vhodné odkazovat na rizikové váhy nebo stupně rizika stanovené ve zmíněných ustanoveních. Tyto rizikové váhy a stupně rizika byly určeny pro stanovení obecnéhoých požadavkuů na kapitálovou přiměřenost ke krytí úvěrového rizika úvěrových institucí. Při regulaci velké angažovanosti je cílem Ö S cílem Õ omezit maximální ztrátu, kterou může úvěrová instituce utrpět kvůli jednomu klientoviu nebo jedné ekonomicky spjaté skupině klientů., Jje proto vhodné použít obezřetný přístup, který by jako obecné pravidlo Ö přijmout pravidla pro určení velké angažovanosti, která by Õ přihlížela k nominální fiktivní hodnotě angažovanosti, avšak neuplatňovala by rizikové váhy nebo stupně rizik.

ònový

(44) Přestože je až do dalšího přezkumu ustanovení o velké angažovanosti žádoucí povolit uznávání účinků snižování úvěrového rizika podobným způsobem, který je povolen pro účely minimálních kapitálových požadavků, aby se snížily požadavky na výpočty, je nutné připomenout, že pravidla pro snižování úvěrového rizika byla vypracována v souvislosti s obecným diverzifikovaným úvěrovým rizikem vyplývajícím z angažovanosti vůči velkému počtu protistran. Uznání účinků takových technik pro účely stanovení limitů velké angažovanosti, které se provádí s cílem omezit maximální ztrátu, která by mohla vzniknout kvůli jednomu klientovi nebo jedné ekonomicky spjaté skupině klientů, by mělo být doprovázeno obezřetnostními ochrannými opatřeními.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 58 (přizpůsobený)

(45) V případech, kdy úvěrová instituce nabude angažovanosti vůči vlastnímu mateřskému podniku nebo vůči jiným dceřiným podnikům tohoto mateřského podniku, je zapotřebí zvláštní obezřetnosti. Řešení angažovanosti nabyté úvěrovými institucemi se musí Ö by se mělo Õ dít zcela samostatně a v souladu se zásadami řádné bankovní správy bez ohledu na jakékoliv jiné okolnosti než tyto zásady. Ustanovení této směrnice stanoví, že v V případech, kdy vliv osob, které drží přímou nebo nepřímou kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, může nepříznivě působit na řádné a obezřetné řízení této instituce, učiní Ö by Õ příslušné orgány Ö měly učinit Õ vhodná opatření k ukončení tohoto stavu. V oblasti velké angažovanosti by měly být také stanoveny zvláštní normy Ö , včetně přísnějších omezení, Õ pro angažovanost nabytou úvěrovou institucí vůči vlastní skupině., přičemž v tomto případě jsou oprávněna přísnější omezení než u jiné angažovanosti. Není však třeba přísnějších omezení, Ö Takové normy se však nemusejí použít, Õ je-li mateřským podnikem finanční holdingová společnost nebo úvěrová instituce nebo jsou-li jinými dceřinými podniky buď úvěrové či finanční instituce, nebo podniky pomocných bankovních služeb, pokud se na všechny podniky vztahuje dohled nad úvěrovou institucí na konsolidovaném základě. V takových případech umožňuje sledování skupiny podniků na konsolidovaném základě dostatečný dohled a nevyžaduje uplatnění přísnějších limitů angažovanosti. Při tomto přístupu budou bankovní skupiny vedeny k tomu, aby organizovaly svou strukturu způsobem, který umožní dohled na konsolidovaném základě, jež je žádoucí, poněvadž umožňuje všestrannější úroveň dohledu.

ònový

(46) Úvěrové instituce by si měly zajistit takový vnitřně stanovený kapitál, který je s ohledem na rizika, jimž jsou nebo by mohly být vystaveny, přiměřený množstvím, kvalitou i rozložením. Měly by proto zavést strategie a postupy pro hodnocení a udržování přiměřenosti svého vnitřně stanoveného kapitálu.

(47) Příslušné orgány mají povinnost ujistit se, že úvěrové instituce jsou dobře organizovány a disponují přiměřeným kapitálem s ohledem na rizika, kterým jsou nebo by mohly být vystaveny.

(48) Pro účinné fungování vnitřního bankovního trhu by měl Evropský výbor orgánů bankovního dohledu přispět ke konzistentnímu uplatňování této směrnice a ke sbližování praxe v oblasti dohledu v celém Společenství.

(49) Z téhož důvodu, a proto, aby se zajistilo, že úvěrové instituce Společenství, které působí v několika členských státech, nebudou nepoměrně zatíženy v důsledku ponechání odpovědnosti za povolování a dohled na příslušných orgánech jednotlivých členských států, je nutné výrazně posílit spolupráci příslušných orgánů. Proto by měla být posílena úloha orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě. Evropský výbor orgánů bankovního dohledu by měl takovou spolupráci posilovat a podporovat.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 65 (přizpůsobený)

(50) Dohled nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě musí být Ö je Õ zaměřen zejména na ochranu zájmů vkladatelů dotyčných Ö úvěrových Õ institucí a na zajištění stability finančního systému.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 59 (přizpůsobený)

(51) Aby byl účinný, musí Ö měl by Õ být dohled na konsolidovaném základě uplatňován vůči všem bankovním skupinám včetně těch, jejichž mateřské podniky nejsou úvěrovými institucemi. Příslušné orgány musí Ö by měly Õ mít k dispozici potřebné právní nástroje, aby mohly tento dohled vykonávat.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 60 (přizpůsobený)

(52) V případě skupin s diverzifikovanou činností, ve kterých mateřský podnik kontroluje alespoň jeden dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, musí být Ö by Õ příslušné orgány Ö měly být Õ schopny posoudit finanční situaci úvěrové instituce v rámci skupiny. Až do budoucí koordinace mohou členské státy stanovit vhodné metody konsolidace pro dosažení cílů této směrnice. Příslušné orgány musí Ö by měly Õ mít přinejmenším prostředky k získání informací potřebných k plnění svých úkolů ode všech podniků ve skupině. V případě skupin podniků zabývajících se různými finančními činnostmi musí Ö by měla Õ být zavedena spolupráce mezi orgány příslušnými k dohledu nad jednotlivými finančními odvětvími. Ö Až do budoucí koordinace by členské státy měly mít možnost stanovit vhodné metody konsolidace pro dosažení cílů této směrnice. Õ

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 61 (přizpůsobený)

(53) Členské státy mohou navíc Ö by měly mít možnost Õ nevydat nebo odejmout bankovní povolení v případě některých skupinových struktur, jež považují za nevhodné pro provozování bankovních činností, zejména proto, že nad těmito strukturami nelze vykonávat účinný dohled. Za tímto účelem mají Ö by Õ příslušné orgány Ö měly mít Õ pravomoci uvedené v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci a odstavci 2, v čl. 14 odst. 1 písm. c) a v článku 16 za účelem zajistit Ö potřebné k zajištění Õ řádného a obezřetného řízení úvěrových institucí.

ê 2000/12/ES body odůvodnění 62 až 64 (přizpůsobený)

Členské státy mohou rovněž zavést vhodný dohled, uskutečňovaný vhodnými postupy, nad skupinami se strukturami, na něž se nevztahuje tato směrnice. Pokud se takové struktury stanou běžnými, je třeba doplnit tuto směrnici tak, aby se vztahovala i na ně.

Dohled na konsolidovaném základě musí zahrnovat všechny činnosti vymezené v příloze I. Proto musí být všechny podniky zabývající se především uvedenými činnostmi zahrnuty v dohledu na konsolidovaném základě. Definice finanční instituce musí proto pokrývat tyto činnosti.

Směrnice 86/635/EHS spolu se směrnicí 83/349/EHS stanovila pravidla pro konsolidaci platná pro konsolidované účetní závěrky zveřejňované úvěrovými institucemi. V důsledku toho je možné přesněji vymezit metody, které by měly být používány při výkonu obezřetnostního dohledu na konsolidovaném základě.

ònový

(54) S cílem zvýšit účinnost fungování vnitřního bankovního trhu a poskytnout občanům Společenství přiměřenou úroveň transparentnosti je nutné, aby příslušné orgány zveřejňovaly, jak provádějí tuto směrnici, a to způsobem umožňujícím smysluplné srovnání.

(55) Za účelem posílení tržní disciplíny a motivace úvěrových institucí ke zlepšení jejich tržní strategie, kontroly rizik a interní organizace řízení by úvěrové instituce měly podléhat povinnosti zveřejňovat určité údaje.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 66 (přizpůsobený)

(56) Přezkoumávání otázek v oblastech, na něž se vztahuje tato směrnice a jiné směrnice o činnosti úvěrových institucí, zejména s výhledem na bližší koordinaci, vyžaduje spolupráci mezi příslušnými orgány a Komisí. v rámci poradního výboru. Poradní výbor příslušných orgánů členských států pro bankovnictví se nedotýká jiných forem spolupráce mezi orgány dohledu v oblasti povolování úvěrových institucí a dohledu nad nimi, zejména spolupráce v rámci kontaktní skupiny vytvořené orgány bankovního dohledu.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 67 (přizpůsobený)

(57) Se zřetelem k vývoji bankovnictví se mohou občas ukázat nezbytnými technické úpravy podrobných pravidel stanovených v této směrnici. Případné nezbytné úpravy provede Komise po konzultaci s Poradním výborem pro bankovnictví v rámci prováděcích pravomocí svěřených Komisi Smlouvou. Opatření nezbytná pro provedení této směrnice je třeba přijímat v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi Ö [19] Õ .

ònový

(58) Je vhodné stanovit zvláštní přechodná ustanovení, aby nedošlo k narušení trhů a byla zajištěna kontinuita celkových úrovní kapitálu.

(59) Vzhledem k tomu, že pravidla týkající se minimálních kapitálových požadavků jsou citlivá vůči riziku, je žádoucí průběžně přezkoumávat, zda mají významný dopad na ekonomický cyklus. Komise, s přihlédnutím k příspěvku Evropské centrální banky, by měla o těchto tématech podávat zprávy Evropskému parlamentu a Radě.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 68 (přizpůsobený)

Ustanovení čl. 36 odst. 1 této směrnice umožňuje úvěrovým institucím zřízeným ve formě družstva nebo fondu zahrnout společné a nerozdílné závazky jejich dlužníků do kapitálu ve smyslu čl. 34 odst. 2 bodu 7. Dánská vláda vyjádřila silný zájem na tom, aby se jejich několik hypotečních úvěrových institucí organizovaných jako družstvo nebo fond přeměnilo na akciové společnosti. K umožnění a usnadnění této přeměny je nezbytné poskytnout dočasnou odchylku, která jim umožní zahrnout část jejich společných a nerozdílných závazků do kapitálu. Tato dočasná odchylka by neměla ovlivnit hospodářskou soutěž mezi úvěrovými institucemi.

ê 2000/12/ES body odůvodnění 69 až 71

(69) Použití rizikové váhy 20 % na držení hypotečních dluhopisů úvěrovými institucemi může narušit stabilitu vnitrostátního finančního trhu, na kterém tyto nástroje hrají převažující úlohu. V tomto případě se použijí prozatímní opatření pro použití rizikové váhy 10 %. Trh pro tvorbu cenných papírů prochází rychlým vývojem. Je tedy žádoucí, aby Komise spolu s členskými státy přezkoumala obezřetné nakládání s cennými papíry zajištěnými aktivy (ABS) a do 22. června 1999 předložila návrhy směřující k přizpůsobení platných právních předpisů tak, aby vymezily vhodné nakládání s cennými papíry zajištěnými aktivy. Příslušné orgány mohou povolit rizikovou váhu 50 % na aktiva, jež jsou zajištěna hypotékami na kanceláře nebo víceúčelové podnikatelské prostory, do 31. prosince 2006. Nemovitosti, na něž se vztahuje hypotéka, musí podléhat přísným hodnotícím kritériím a pravidelnému přeceňování, při němž se přihlíží k vývoji na trhu obchodních nemovitostí. Nemovitosti musí být buď užívané nebo pronajaté vlastníkem. Na úvěry na rozvoj nemovitostí se riziková váha 50 % nevztahuje.

(70) K zajištění harmonického uplatňování ustanovení týkajících se velké angažovanosti by měly mít členské státy možnost uplatňovat nové limity ve dvou etapách. Nejmenším úvěrovým institucím lze důvodně poskytnout delší přechodné období, neboť příliš rychlé uplatnění 25% pravidla by mohlo příliš prudce snížit jejich úvěrovou činnost.

(71) Mimo to současně dochází k harmonizaci podmínek ozdravění a likvidace úvěrových institucí.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 72 (přizpůsobený)

(60) Je rovněž zapotřebí harmonizovat Ö Budou rovněž harmonizovány Õ nástroje dohledu nad likviditními riziky.

ê 2000/12/ES bod odůvodnění 73 (přizpůsobený)

Tato směrnice se nesmí dotknout povinností členských států týkajících se lhůt k provedení uvedených v části B přílohy V.

ònový

(61) Tato směrnice respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Unie jako obecné zásady práva Společenství.

(62) Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla týkat pouze těch ustanovení, která představují podstatnou změnu ve srovnání s předchozími směrnicemi. Povinnost provést nezměněná ustanovení vyplývá z předchozích směrnic.

(63) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států, které se týkají lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze XIII části B do vnitrostátního práva.

ê2000/12/ES

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

ònový

OBSAH

HLAVA I || PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

HLAVA II || PODMÍNKY PŘÍSTUPU K ČINNOSTI ÚVĚROVÝCH INSTITUCÍ A JEJÍHO VÝKONU

HLAVA III || USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE SVOBODY USAZOVÁNÍ A VOLNÉHO POHYBU SLUŽEB

Oddíl 1 || Úvěrové instituce

Oddíl 2 || Finanční instituce

Oddíl 3 || Výkon práva usazování

Oddíl 4 || Volný pohyb služeb

Oddíl 5 || Pravomoc příslušných orgánů hostitelského členského státu

HLAVA IV || VZTAHY SE TŘETÍMI ZEMĚMI

Oddíl 1 || Oznamování podniků ze třetích zemí a podmínky přístupu na trhy těchto zemí

Oddíl 2 || Spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí při dohledu na konsolidovaném základě

HLAVA V || ZÁSADY A TECHNICKÉ NÁSTROJE OBEZŘETNOSTNÍHO DOHLEDU A ZVEŘEJŇOVÁNÍ

Kapitola 1 || Zásady obezřetnostního dohledu

Oddíl 1 || Pravomoc domovského a hostitelského členského státu

Oddíl 2 || Výměna informací a profesní tajemství

Oddíl 3 || Povinnosti osob odpovědných za právní kontrolu výročních a konsolidovaných účetních závěrek

Oddíl 4 || Pravomoc ukládat sankce a právo na soudní přezkum

Kapitola 2 || Technické nástroje obezřetnostního dohledu

Oddíl 1 || Kapitál

Oddíl 2 || Opatření ke krytí rizik

Pododdíl 1 || Úroveň použití

Pododdíl 2 || Výpočet kapitálových požadavků

Pododdíl 3 || Minimální úroveň kapitálu

Oddíl 3 || Minimální kapitálové požadavky pro krytí úvěrového rizika

Pododdíl 1 || Standardizovaný přístup

Pododdíl 2 || Přístup založený na interním ratingu

Pododdíl 3 || Snižování úvěrového rizika

Pododdíl 4 || Sekuritizace

Oddíl 4 || Minimální kapitálové požadavky pro krytí operačního rizika

Oddíl 5 || Velká angažovanost

Oddíl 6 || Kvalifikované účasti mimo finanční sektor

Kapitola 3 || Postup hodnocení úvěrových institucí

Kapitola 4 || Dohled a zveřejňování údajů příslušnými orgány

Oddíl 1 || Dohled

Oddíl 2 || Zveřejňování údajů příslušnými orgány

Kapitola 5 || Zveřejňování údajů úvěrovými institucemi

HLAVA VI || ZMOCŇOVACÍ USTANOVENÍ

HLAVA VII || PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Kapitola 1 || Přechodná ustanovení

Kapitola 2 || Závěrečná ustanovení

PŘÍLOHA I || Seznam činností podléhajících vzájemnému uznání

PŘÍLOHA II || Klasifikace podrozvahových položek

PŘÍLOHA III || Zacházení s derivátovými nástroji

PŘÍLOHA IV || Typy derivátů

PŘÍLOHA V || Technická kritéria pro organizaci a řízení rizik

PŘÍLOHA VI || Standardizovaný přístup

PŘÍLOHA VI část 1 || Rizikové váhy

PŘÍLOHA VI část 2 || Uznávání ratingových agentur a přiřazování rizikových vah k jejich externím ratingům

PŘÍLOHA VI část 3 || Použití externích ratingů ratingových agentur ke stanovení rizikových vah

PŘÍLOHA VII || Přístup založený na interním ratingu

PŘÍLOHA VII část 1 || Hodnota rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát

PŘÍLOHA VII část 2 || PD, LGD a splatnost

PŘÍLOHA VII část 3 || Hodnota expozice

PŘÍLOHA VII část 4 || Minimální požadavky pro IRB přístup

PŘÍLOHA VIII || Snižování úvěrového rizika

PŘÍLOHA VIII část 1 || Uznatelnost

PŘÍLOHA VIII část 2 || Minimální požadavky

PŘÍLOHA VIII část 3 || Výpočet účinku snižování úvěrového rizika

PŘÍLOHA VIII část 4 || Nesoulad splatností

PŘÍLOHA VIII část 5 || Kombinace snižování úvěrového rizika ve standardizovaném přístupu

PŘÍLOHA VIII část 6 || Techniky snižování úvěrového rizika s využitím koše nástrojů

PŘÍLOHA IX || Sekuritizace

PŘÍLOHA IX část 1 || Definice pro účely přílohy X

PŘÍLOHA IX část 2 || Minimální požadavky pro uznání významného převodu úvěrového rizika a výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát u sekuritizovaných expozic

PŘÍLOHA IX část 3 || Externí ratingy

PŘÍLOHA IX část 4 || Výpočet

PŘÍLOHA X || Operační riziko

PŘÍLOHA X část 1 || Přístup základního ukazatele

PŘÍLOHA X část 2 || Standardizovaný přístup

PŘÍLOHA X část 3 || Pokročilé přístupy k měření

PŘÍLOHA X část 4 || Kombinované používání různých metodik

PŘÍLOHA X část 5 || Klasifikace druhů ztrát

PŘÍLOHA XI || Technická kritéria pro přezkum a hodnocení příslušnými orgány

PŘÍLOHA XII || Technická kritéria pro zveřejňování údajů

PŘÍLOHA XII část 1 || Obecná kritéria

PŘÍLOHA XII část 2 || Obecné požadavky

PŘÍLOHA XII část 3 || Kvalifikační požadavky pro používání určitých nástrojů nebo metodik

PŘÍLOHA XIII část A || Zrušené směrnice a směrnice je pozměňující (uvedené v článku 158)

PŘÍLOHA XIII část B || Lhůty k provedení (uvedené v článku 159)

PŘÍLOHA XIV || Srovnávací tabulka

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

HLAVA I

ÖPŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A Õ DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI

ê 2000/12/ES čl. 2 odst. 1 a 2 (přizpůsobený)

Článek 1

1.           Tato směrnice se vztahuje na Ö stanoví pravidla pro Õ přístup k činnosti úvěrových institucí, a Ö pro Õ její výkon Ö a pro obezřetností dohled nad těmito institucemi. Õ Tato směrnice se vztahuje na všechny úvěrové instituce.

2.           Články 25 a 52 až 56 Ö Článek 39 a hlava V kapitola 4 oddíl 1 Õ se rovněž vztahují na finanční holdingové společnosti a smíšené holdingové společnosti se skutečným sídlem ve Společenství.

3.           Instituce trvale vyřazené odstavcem 3 Ö podle článku 5 Õ , s výjimkou centrálních bank členských států, se pro účely článků 25 a 52 až 56 Ö článku 39 a hlavy V kapitoly 4 oddílu 1 Õ považují za finanční instituce.

ê 2000/12/ES čl. 2 odst. 3 (přizpůsobený)

Článek 2

Tato směrnice se nevztahuje se na činnost Ö následujících subjektů Õ :

– centrálních bank členských států,

– bank poštovních úřadů,

– v Belgii: na činnost „Institut de Réescompte et de Garantie/Herdiscontering- en Waarborginstituut“,

– v Dánsku: na činnost „Dansk Eksportfinansieringsfond“, „Danmarks Skibskreditfond“ a „Dansk Landbrugs Realkreditfond“,

– v Německu: na činnost „Kreditanstalt für Wiederaufbau“, podniků uznávaných na základě „Wohnungsgemeinnützigkeitsgesetz“ (zákona o neziskovém užívání bytů) za orgány státní bytové politiky, které se nezabývající především bankovními operacemi, a podniků uznávaných podle uvedeného zákona za neziskové bytové podniky,

– v Řecku: na činnost „Ελληνική Τράπεζα Βιομηχανικής Αναπτύξεως,“, (Elliniki Trapeza Viomichanikis Anaptyxeos), „Ταμείο Παρακαταθηκών και Δανείων“ (Tamio Parakatathikon kai Danion) a „Ταχυδρομικό Ταμιευτήριο“ (Tachidromiko Tamieftirio),

– ve Španělsku: na činnost „Instituto de Crédito Oficial“,

– ve Francii: na činnost „Caisse des dépôts et consignations“,

– v Irsku: na činnost úvěrových sdružení a dobročinných společností („credit unions“ a „friendly societies“),

– v Itálii: na činnost „Cassa depositi e prestiti“,

– v Nizozemsku: na činnost „Nederlandse Investeringsbank voor Ontwikkelingslanden NV“, „NV Noordelijke Ontwikkelings Maatschappij“, „NV Industriebank Limburgs Instituut voor Ontwikkeling en Financiering“ a „Overijsselse Ontwikkelingsmaatschappij NV“,

– v Rakousku: na činnost podniků uznávaných za nezisková stavební sdružení a „Österreichische Kontrollbank AG“,

– v Portugalsku: na činnost „Caixas Económicas“ existujících k 1. lednu 1986, které nemají formu akciových společností, s výjimkou „Caixa Económica Montepio Geral“,

– ve Finsku: na činnost „Teollisen yhteistyön rahasto Oy/Fonden för industriellt samarbete Ab“ a „Kera Oy/Kera Ab“,

– ve Švédsku: na činnost „Svenska Skeppshypotekskassan“,

– ve Spojeném království: na činnost „National Savings Bank“, „Commonwealth Development Finance Company Ltd“, „Agricultural Mortgage Corporation Ltd“, „Scottish Agricultural Securities Corporation Ltd“, na činnost zmocněnců Koruny pro zámořské vlády a správní orgány („Crown Agents for overseas governments and administrations“), úvěrových sdružení („credit unions“) a obecních bank („municipal banks“),

êAkt o přistoupení z roku 2003

– v Lotyšsku: na činnost „kra¯jaizdevu sabiedrı¯bas“, to znamená podniků, které jsou podle „kra¯jaizdevu sabiedrı¯bu likums“ uznávány za družstevní podniky, jež poskytují finanční služby jen svým členům,

– v Litvě: na činnost „kredito unijos“ kromě „Centrine kredito unija“,

– v Maďarsku: na činnost „Magyar Fejlesztési Bank Rt.“ a „Magyar Export-Import Bank Rt.“,

– v Polsku: na činnost „Spółdzielcze Kasy Oszczędnościowo – Kredytowe“ a „Bank Gospodarstwa Krajowego“.

ê Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 1 (přizpůsobený)

4.         O jakýchkoli změnách seznamu v odstavci 3 Komise rozhodne postupem uvedeným v čl. 60 odst. 2 .

ê 2000/12/ES čl. 2 odst. 5 a 6 (přizpůsobený)

Článek 3

1.         Ö Jedna či několik úvěrových institucí Õ Úvěrové instituce, které se k 15. prosinci 1977 nacházely v témž členském státě a jsou trvale přidruženy k ústřednímu subjektu, jenž nad nimi má kontrolu a jenž je usazen v témž členském státě, mohou být osvobozeny od požadavků uvedených v čl. 6 odst. 1 a v článcích 8 a 59 Ö v článku 7 a v čl. 11 odst. 1 Õ , pokud nejpozději dne 15. prosince 1979 stanoví stávající vnitrostátní právní předpisy, že:

a)           závazky ústředního subjektu a přidružených institucí jsou společné a nerozdílné nebo že závazky přidružených institucí jsou plně zaručeny ústředním subjektem,

b)           platební schopnost a likvidita ústředního subjektu a všech přidružených institucí jsou sledovány jako celek na základě konsolidovaných účetních závěrek,

c)           řídící orgány ústředního subjektu jsou oprávněny vydávat pokyny řídícím orgánům přidružených institucí.

Na úvěrové instituce s místní působností, které se po 15. prosinci 1977 Ö trvale Õ přidruží k ústřednímu subjektu ve smyslu prvního pododstavce, lze uplatňovat podmínky stanovené v prvním pododstavci, pokud tvoří běžné přírůstky k síti náležející ústřednímu subjektu.

ê Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 2 (přizpůsobený)

V případě úvěrových institucí, s výjimkou institucí zřízených na územích nově získaných vysušením mořských mělčin a institucí vzniklých rozdělením nebo fúzí stávajících institucí závislých na ústředním subjektu nebo jemu odpovědných, může Komise podle postupu stanoveného v čl. 60 odst. 2 Ö v článku 150 Õ stanovit další pravidla pro použití druhého pododstavce, včetně zrušení výjimek stanovených v prvním pododstavci, pokud se domnívá, že by přidružení nových institucí, na které by se použil druhý pododstavec, mohlo mít nepříznivý dopad na hospodářskou soutěž.

ê 2000/12/ES čl. 2 odst. 5 a 6 (přizpůsobený)

2.         Úvěrové instituce ve smyslu odst. 5 Ö 1 Õ prvního pododstavce mohou být rovněž vyňaty z působnosti článku 5 Ö článků 9 a 10 Õ , jakož i článků 40 až 51 a 65 Ö hlavy V kapitoly 2 oddílů 2, 3, 4, 5 a 6 a kapitoly 3 Õ , vztahují-li se Ö uvedená ustanovení Õ na všechny takto přidružené úvěrové instituce spolu s hlavním ústředním subjektem uvedené články na konsolidovaném základě, aniž je dotčeno použití uvedených článků Ö ustanovení Õ na ústřední subjekt.

Při vynětí se články 13, 18, 19, čl. 20 odst. 1 až 6 a články 21 a 22 Ö 16, 23, 24, 25, čl. 26 odst. 1 až 3, článek 28 a články 29 až 37 Õ vztahují na celek sestávající z ústředního subjektu a přidružených institucí.

ê 2000/12/ES článek 1 (přizpůsobený)

Článek 4

Definice

Pro účely této směrnice Ö se použijí následující definice: Õ

ê 2000/28/ES čl. 1 body 1 až 5 (přizpůsobený)

(1) „úvěrovou institucí“ se rozumí:

a)      podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet,

b)      instituce elektronických peněz ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/46/ES ze dne 18. září 2000 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností [20].;

            Pro účely dohledu na konsolidovaném základě se za úvěrovou instituci považuje úvěrová instituce ve smyslu prvního pododstavce nebo jakýkoliv soukromý nebo veřejný podnik, který odpovídá definici v prvním pododstavci a bylo mu vydáno povolení v třetí zemi.

            Pro účely dohledu nad velkou angažovaností a její kontroly se za úvěrovou instituci považuje úvěrová instituce ve smyslu prvního pododstavce včetně poboček této úvěrové instituce v třetích zemích, jakož i všechny soukromé nebo veřejné podniky včetně svých poboček, které odpovídají definici v prvním pododstavci a které získaly povolení ve třetí zemi.

(2) „povolením“ se rozumí nástroj vystavený úřady v jakékoliv formě, jímž se uděluje právo vykonávat činnost úvěrové instituce;

(3) „pobočkou“ se rozumí provozovna bez právní subjektivity, jež tvoří součást úvěrové instituce a jež přímo provádí všechny nebo některé operace tvořící podstatu činnosti úvěrových institucí; má-li úvěrová instituce sídlo v jednom členském státě a více provozoven v jiném členském státě, považují se tyto provozovny za jedinou pobočku.

(4) „příslušnými orgány“ se rozumějí vnitrostátní orgány, které právní předpisy opravňují k dohledu nad úvěrovými institucemi;

(5) „finanční institucí“ se rozumí podnik jiný než úvěrová instituce, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo výkon jedné nebo více činností uvedených v bodech 2 až 12 v příloze I;

ònový

(6) „institucí“ pro účely hlavy V kapitoly 2 oddílů 2 a 3 se rozumí instituce podle definice uvedené [v čl. 2 odst. 3 směrnice Rady 96/3/EHS[21]];

ê 2000/12/ES čl. 1 body 6 až 8 (přizpůsobený)

(7) „domovským členským státem“ se rozumí členský stát, v němž byla úvěrová instituce povolena v souladu s články 4 až 11 Ö 6 až 9 a 11 až 14 Õ ;

(8) „hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát, v němž má úvěrová instituce pobočku nebo v němž poskytuje služby;

(9) „kontrolou“ se rozumí vztah mezi mateřským a dceřiným podnikem, jak je vymezen v článku 1 směrnice 83/349/EHS, nebo obdobný vztah mezi fyzickou nebo právnickou osobou a podnikem;

ê 2002/87/ES čl. 29 bod 1 písm. a) (přizpůsobený)

ðnový

(10) „účastí“ pro účely dohledu na konsolidovaném základě a pro účely bodů 15 a 16 čl. 34 Ö 57 Õ odst. 2 Ö písm. o) a p), článku 71 až 73 a hlavy V kapitoly 4 Õ se rozumí účast ve smyslu první věty článku 17 směrnice Ö Rady Õ 78/660/EHS Ö [22] Õ nebo přímé nebo nepřímé držení nejméně 20 % hlasovacích práv v podniku nebo základního kapitálu podniku;

ê 2000/12/ES čl. 1 body 10 až 13 (přizpůsobený)

(11) „kvalifikovanou účastí“ se rozumí přímé nebo nepřímé držení nejméně 10 % základního kapitálu podniku nebo hlasovacích práv v podniku nebo jakákoli jiná možnost uplatňování podstatného vlivu na řízení Ö daného Õ podniku, v němž má daná osoba účast. Ö; Õ

(12) „počátečním kapitálem“ se rozumí kapitál, jak je vymezen v čl. 34 odst. 2 bodech 1 a 2;

(12) „mateřským podnikem“ se rozumí:

a)      mateřský podnik ve smyslu článků 1 a 2 směrnice 83/349/EHS,

b)      pro účely dohledu na konsolidovaném základě a kontroly velké angažovanosti Ö článků 71 až 73, hlavy V kapitoly 2 oddílu 5 a kapitoly 4 Õ se za mateřský podnik považuje mateřský podnik ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 83/349/EHS a jakýkoliv podnik, který podle názoru příslušných orgánů účinně uplatňuje rozhodující vliv v jiném podniku;

(13) „dceřiným podnikem“ se rozumí:

a)      dceřiný podnik ve smyslu článků 1 a 2 směrnice 83/349/EHS,

b)      pro účely dohledu na konsolidovaném základě a kontroly velké angažovanosti Ö článků 71 až 73, hlavy V kapitoly 2 oddílu 5 a kapitoly 4 Õ se za dceřiný podnik považuje dceřiný podnik ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 83/349/EHS a jakýkoliv podnik, ve kterém podle názoru příslušných orgánů účinně uplatňuje mateřský podnik rozhodující vliv.

Dceřiné podniky dceřiných podniků se rovněž považují za dceřiné podniky podniku, který je jejich původním mateřským podnikem;

ònový

(14) „mateřskou úvěrovou institucí v členském státě“ se rozumí úvěrová instituce, která má dceřiný podnik ve formě úvěrové instituce nebo finanční instituce nebo která drží v takové instituci účast, zároveň sama není dceřiným podnikem jiné úvěrové instituce povolené v témž členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti zřízené v témž členském státě a nemá v ní účast žádná jiná úvěrová instituce povolená v témž členském státě;

(15) „mateřskou finanční holdingovou společností v členském státě“ se rozumí finanční holdingová společnost, která sama není dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v témž členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti zřízené v témž členském státě;

(16) „mateřskou úvěrovou institucí v EU“ se rozumí mateřská úvěrová instituce v členském státě, která není dceřiným podnikem jiné úvěrové instituce povolené v kterémkoli členském státě ani finanční holdingové společnosti zřízené v kterémkoli členském státě a v níž nemá účast žádná jiná úvěrová instituce povolená v kterémkoli členském státě;

(17) „mateřskou finanční holdingovou společností v EU“ se rozumí mateřská finanční holdingová společnost v členském státě, která není dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v kterémkoli členském státě;

ê 2000/12/ES čl. 1 body 14 až 18 (přizpůsobený)

(14) „Zóna A“ zahrnuje všechny členské státy a všechny ostatní země, které jsou plnoprávnými členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jakož i země, které uzavřely zvláštní dohody o úvěrech s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) v rámci jeho Všeobecné dohody o zápůjčce (GAB). Každá země, která změní splátkový plán svého vnějšího státního dluhu, se nicméně vylučuje ze zóny A na dobu pěti let.

(15) „Zóna B“ zahrnuje všechny země, jež nejsou v zóně A.

(16) „Úvěrovými institucemi zóny A“ se rozumějí všechny úvěrové instituce povolené v členských státech v souladu s článkem 4, včetně jejich poboček v třetích zemích, a všechny soukromé a veřejnoprávní podniky, které odpovídají definici v bodu 1 prvním pododstavci a jsou povoleny v jiných zemích zóny A, včetně jejich poboček.

(17) „Úvěrovými institucemi zóny B“ se rozumějí všechny soukromé a veřejnoprávní podniky povolené mimo zónu A, které odpovídají definici v bodu 1 prvním pododstavci, včetně jejich poboček uvnitř Společenství.

(18) „Nebankovním sektorem“ se rozumějí všichni dlužníci jiní než úvěrové instituce, vymezené v bodech 16 a 17, centrální banky, ústřední vlády, orgány regionální a místní správy, Evropská společenství, Evropská investiční banka (EIB) a mezinárodní rozvojové banky, jak jsou vymezeny v bodu 19;

ê 2004/69/ES článek 1 (přizpůsobený)

„mezinárodními rozvojovými bankami“ se rozumějí Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní finanční korporace, Meziamerická rozvojová banka, Asijská rozvojová banka, Africká rozvojová banka, Fond pro znovuzačlenění Rady Evropy, Severská investiční banka, Karibská rozvojová banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Evropský investiční fond a Korporace pro meziamerické investice.

ê 2000/12/ES čl. 1 bod 20

(20) „vysoce rizikovými“, „středně rizikovými“, „středně/nízko rizikovými“ a „nízko rizikovými“ podrozvahovými položkami se rozumějí položky popsané v čl. 43 odst. 2 a uvedené v příloze II;

ònový

(18) „subjekty veřejného sektoru“ se rozumějí nekomerční správní subjekty, které jsou odpovědné centrální vládě, orgánům regionální nebo místní správy nebo orgánům, které z pohledu příslušných orgánů vykonávají stejné funkce jako orgány regionální a místní správy;

ê 2002/87/ES čl. 29 bod 1 písm. b) (přizpůsobený)

(19) „finanční holdingovou společností“ se rozumí finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně, nebo převážně úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi, přičemž alespoň jeden z dceřiných podniků je úvěrovou institucí, a která není smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES[23]; ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu;

(20) „smíšenou holdingovou společností“ se rozumí mateřský podnik, který není finanční holdingovou společností ani úvěrovou institucí, ani smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu směrnice 2002/87/ES, mezi jehož dceřinými podniky je alespoň jedna úvěrová instituce;

ê 2000/12/ES čl. 1 bod 23 (přizpůsobený)

(21) „podnikem pomocných bankovních služeb“ se rozumí podnik, jehož hlavní činností je vlastnictví nebo správa nemovitostí, řízení služeb zpracování dat nebo jiné podobné činnosti, kterými napomáhá hlavní činnosti jedné nebo více úvěrových institucí;

ònový

(22) „operačním rizikem“ se rozumí riziko ztráty, které vyplývá z vnějších událostí nebo z nedostatků či selhání vnitřních procesů, osob a systémů a které zahrnuje právní riziko;

ê 2000/12/ES čl. 1 bod 24 (přizpůsobený)

„angažovaností“ se pro účely článků 47, 48 a 49 rozumějí aktiva a podrozvahové položky uvedené v článku 43 a v přílohách II a IV, bez uplatnění rizikových vah nebo stupňů rizika tam stanovených; rizika uvedená v příloze IV se vypočtou pomocí jedné z metod stanovených v příloze III, aniž se uplatní rizikové váhy protistrany; se souhlasem příslušných orgánů lze vyloučit z definice angažovanosti všechny položky plně kryté kapitálem, pokud tento kapitál není zahrnut do výpočtu ukazatelů kapitálové přiměřenosti nebo do výpočtu jiných sledovaných ukazatelů stanovených v této směrnici a jiných předpisech Společenství; angažovanost nezahrnuje:

– u devizových operací angažovanost nabytou při obvyklém průběhu zúčtování během 48 hodin po zaplacení, nebo

– u operací při koupi nebo prodeji cenných papírů angažovanost nabytou při obvyklém průběhu vypořádání během pěti pracovních dnů po zaplacení nebo dodání cenných papírů podle toho, k čemu dojde dřív;

ònový

(23) „centrální banky“ zahrnují Evropskou centrální banku, není-li stanoveno jinak;

(24) „rizikem rozmělnění“ se rozumí riziko, že se výše pohledávky sníží hotovostními nebo nehotovostními úvěry poskytnutými dlužníkovi;

(25) „pravděpodobností selhání“ se rozumí pravděpodobnost selhání protistrany během jednoho roku;

(26) „ztrátou“ se rozumí ekonomická ztráta, včetně podstatných účinků diskontu a podstatných přímých a nepřímých nákladů souvisejících se získáváním částek splatných podle nástroje;

(27) „ztrátou při selhání“ se rozumí poměr mezi ztrátou na expozici z důvodu selhání protistrany a mezi částkou dlužnou v okamžiku selhání,

(28) „konverzním faktorem“ se rozumí poměr mezi částkou příslibu, která dosud není vyčerpána, ale podléhá povolenému limitu a bude vyčerpána a nebude splacena v okamžiku selhání, a mezi částkou příslibu, která dosud není vyčerpána;

(29) „očekávanou ztrátou“ se rozumí poměr mezi ztrátou očekávanou u expozice v případě selhání protistrany nebo v případě rozmělnění v období jednoho roku a mezi částkou dlužnou v okamžiku selhání;

(30) „snižováním úvěrového rizika“ se rozumí technika, kterou úvěrová instituce používá ke snižování úvěrového rizika spojeného s expozicí nebo expozicemi, které si úvěrová instituce ponechává;

(31) „majetkovým zajištěním úvěrového rizika“ se rozumí technika snižování úvěrového rizika, u níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí úvěrové instituce vyplývá z práva dané úvěrové instituce v případě selhání protistrany nebo v případě jiné předem určené úvěrové události týkající se protistrany realizovat, obdržet, přivlastnit si nebo zadržet určitá aktiva nebo částky nebo snížit hodnotu expozice na částku nebo tuto expozici nahradit částkou, která představuje rozdíl mezi hodnotou expozice a hodnotou pohledávky vůči úvěrové instituci;

(32) „zajištěním úvěrového rizika třetí stranou“ se rozumí technika snižování úvěrového rizika, u níž snížení úvěrového rizika z expozice úvěrové instituce vyplývá ze závazku třetí strany zaplatit částku v případě selhání dlužníka nebo v případě jiné předem určené události;

(33) „zpětným obchodem (repo obchodem)“ se rozumí jakýkoli obchod uskutečněný na základě dohody, která odpovídá definici „dohody o zpětném odkoupení“ nebo „dohody o zpětném odprodeji“ uvedené v [čl. 3 písm. m) směrnice 93/6/EHS];

(34) „půjčkami nebo výpůjčkami cenných papírů a komodit“ se rozumějí jakékoli obchody, které odpovídají definicím „půjček cenných papírů a komodit“ nebo „výpůjček cenných papírů a komodit“ uvedeným v [čl. 3 písm. n) směrnice 93/6/EHS];

(35) „hotovostním nástrojem“ se rozumí vkladní list nebo jiný podobný nástroj vydaný úvěrovou institucí poskytující úvěr;

(36) „sekuritizací“ se rozumí transakce nebo systém transakcí, jímž je úvěrové riziko související s jedním či větším počtem úvěrových expozic rozděleno na tranše a:

a)      finanční toky této transakce nebo systému transakcí závisejí na kvalitě podkladových expozic, a dále

b)      podřízenost tranší určuje rozložení ztrát během doby existence transakce nebo systému transakcí;

(37) „tradiční sekuritizací“ se rozumí sekuritizace, ve které dochází k ekonomickému převodu úvěrových expozic na sekuritizační jednotku pro speciální účel vydávající cenné papíry. Tento převod je doprovázen buď převodem vlastnictví převedených úvěrových expozic od původce, nebo přistoupením k pohledávce. Vydané cenné papíry nepředstavují pro původce platební závazky;

(38) „syntetickou sekuritizací“ se rozumí sekuritizace, ve které je úvěrové riziko rozděleno do jednotlivých tranší pomocí úvěrových derivátů nebo záruk a úvěrové expozice zůstávají v rozvaze původce;

(39) „tranší“ se rozumí smluvně vytvořený segment úvěrového rizika spojeného s úvěrovými expozicemi, přičemž pozice v tomto segmentu představuje větší nebo menší úvěrové riziko než stejně velká pozice v jakémkoli jiném segmentu, aniž by se přihlíželo k zajištění úvěrového rizika, kterou držitelům pozice v daném segmentu nebo v jiných segmentech poskytly třetí strany;

(40) „sekuritizovanou pozicí“ se rozumí jakákoli expozice v sekuritizaci;

(41) „původcem“ se rozumí:

a)      buď subjekt, který byl, ať již samostatně nebo prostřednictvím spojených osob, přímo či nepřímo, subjektem smlouvy zakládající závazky nebo budoucí závazky dlužníka či budoucího dlužníka, čímž došlo k sekuritizaci expozice,

b)      nebo subjekt, který získá od třetí strany podkladové expozice s úvěrovým rizikem a pak je sekuritizuje;

(42) „sponzorem“ se rozumí úvěrová instituce, která není původcem a která vytváří a spravuje program komerčních papírů zajištěných aktivy nebo jiný sekuritizační systém, v jehož rámci nakupuje úvěrové expozice od třetích stran;

(43) „úvěrovým posílením“ se rozumí smluvní ujednání, na jehož základě dojde ke zvýšení úvěrové kvality sekuritizované pozice oproti kvalitě, kterou by pozice měla bez takového posílení, včetně posílení provedeného zařazením tranší, které jsou v sekuritizaci podřízenější, nebo jinými typy zajištění úvěrového rizika;

(44) „sekuritizační jednotkou pro speciální účel“ se rozumí svěřenecký nebo jiný subjekt, který není úvěrovou institucí a je zřízen za účelem provádění sekuritizace či sekuritizací; jeho činnost je omezena na úkony, které jsou nezbytné k dosažení uvedeného cíle; jeho struktura je navržena tak, aby zajistila naprosté oddělení závazků jednotky od závazků původce; držitelé účasti v této jednotce mohou svou účast volně vyměňovat nebo zastavovat;

ê 2000/12/ES čl. 1 body 25 až 27 (přizpůsobený)

(45) „ekonomicky spjatou skupinou klientů“ se rozumějí:

a)      dvě nebo více fyzických či právnických osob, které, není-li prokázán opak, představují jediné riziko, poněvadž jedna z nich má přímou či nepřímou kontrolu nad druhou osobou nebo ostatními osobami, nebo

b)      dvě nebo více fyzických či právnických osob, mezi nimiž neexistuje vztah kontroly, jak je vymezen Ö uveden Õ v první odrážce, avšak na které je nutno pohlížet jako na představující jediné riziko, poněvadž jsou vzájemně tak propojeny, že pokud by se jedna z nich dostala do finančních obtíží, druhá osoba nebo všechny ostatní osoby by se pravděpodobně ocitly v platebních obtížích;

(46) „úzkým propojením" se rozumí stav, kdy jsou dvě nebo více fyzických či právnických osob spojeny Ö jedním z následujících způsobů Õ :

a)      účastí, čímž se rozumí Ö ve formě Õ držení, přímého nebo kontrolou, nejméně 20 % hlasovacích práv nebo základního kapitálu některého podniku, nebo

b)      kontrolou, čímž se rozumí vztah mezi mateřským a dceřiným podnikem ve všech případech uvedených v čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice 83/349/EHS nebo obdobný vztah mezi fyzickou či právnickou osobou a podnikem; dceřiný podnik jiného dceřiného podniku se rovněž považuje za dceřiný podnik mateřského podniku, který stojí v čele těchto podniků.

c)      Stav, kdy jsou dvě nebo více fyzických či právnických osob Ö skutečností, že obě nebo všechny osoby jsou Õ trvale vázány k jedné a téže Ö třetí Õ osobě vztahem kontroly; se rovněž považuje za úzké propojení mezi těmito osobami.

(47) „uznávanými burzami“ se rozumějí burzy uznávané Ö , které jsou jako takové uznány Õ příslušnými orgány, Ö a Õ které Ö splňují následující podmínky Õ :

a)      fungují pravidelně,

b)      mají pravidla vydaná nebo schválená příslušnými orgány domovské země burzy, které vymezují Ö vymezující Õ podmínky, za nichž burza působí, podmínky přístupu na burzu a podmínky, jež musí smlouva splňovat, aby ji burza mohla účinně zpracovat,

c)      mají clearingový mechanismus, který stanoví, že Ö takže Õ smlouvy uvedené v příloze IV musí splňovat požadavky Ö podléhají požadavkům Õ na denní margin marži Ö , která Õ poskytující podle názoru příslušných orgánů Ö poskytuje Õ vhodnou ochranu.

ê 2000/12/ES článek 3 (přizpůsobený)

Článek 5

Zákaz přijímání vkladů nebo jiných splatných prostředků od veřejnosti podniky jinými než úvěrovými institucemi

Členské státy zakáží osobám nebo podnikům, které nejsou úvěrovými institucemi, vykonávat podnikatelskou činnost spočívající v přijímání vkladů nebo jiných splatných prostředků od veřejnosti.

Tento zákaz Ö První odstavec Õ se nevztahuje na přijímání vkladů nebo jiných splatných prostředků členským státem nebo orgány regionální či místní samosprávy členského státu nebo veřejnými mezinárodními subjekty, jichž jsou jeden či více členských států členy, nebo na případy výslovně stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo právními předpisy Společenství, za podmínky, že tyto činnosti podléhají předpisům a kontrolním opatřením určeným k ochraně vkladatelů a investorů, které se vztahují se na tyto případy.

ê2000/12/ES

HLAVA II

PODMÍNKY PŘÍSTUPU K ČINNOSTI ÚVĚROVÝCH INSTITUCÍ A JEJÍHO VÝKONU

ê 2000/12/ES článek 4 (přizpůsobený)

è1 Směrnice 2004/xx/ES článek 3

Článek 6

Povolení

Členské státy stanoví, že úvěrové instituce musí před zahájením své činnosti získat povolení. Ö Aniž jsou dotčeny články 7 až 9, 11 a 12Õ stanoví podmínky pro vydání tohoto povolení v souladu s články 5 až 9 a sdělí je è1 Komisi ç .

ê 2000/12/ES článek 8 (přizpůsobený)

Článek 7

Obchodní plán a organizační struktura

Členské státy vyžadují, aby byl k žádostem o povolení přiložen obchodní plán, z nějž budou vyplývat mj. druhy zamýšlené činnosti a organizační struktura dané úvěrové instituce.

ê 2000/12/ES článek 9 (přizpůsobený)

Článek 8

Hospodářské potřeby

Členské státy nesmějí vyžadovat, aby žádost o povolení byla zkoumána z hlediska hospodářských potřeb trhu.

ê 2000/12/ES čl. 5 odst. 1 (přizpůsobený)

Článek 9

Počáteční kapitál

1.           Aniž jsou dotčeny jiné obecné podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy, vydají příslušné orgány povolení pouze tehdy, má-li úvěrová instituce samostatný kapitál a nebo počáteční kapitál činí nejméně 5 milionů EUR.

ê 2000/12/ES čl. 1 bod 11 (přizpůsobený)

„Počátečním kapitálem“ se rozumí Ö zahrnuje Õ kapitál Ö a rezervy Õ , jak je vymezen Ö uvedeno Õ v čl. 34 odst. 2 bodech 1 a 2 Ö v čl. 57 písm. a) a b) Õ .

ê 2000/12/ES čl. 5 odst. 1 a 2 (přizpůsobený)

Členské státy mohou rozhodnout, že úvěrové instituce existující ke dni 15. prosince 1979, které nesplňují požadavky týkající se Ö samostatného Õ kapitálu, mohou pokračovat ve své činnosti. Mohou tyto úvěrové instituce osvobodit od požadavku stanoveného v čl. 6 Ö 11 Õ odst. 1 prvním pododstavci.

2.           Členské státy však mohou Ö za níže uvedených podmínek Õ vydat povolení určitým kategoriím úvěrových institucí s počátečním kapitálem nižším, než je částka předepsaná Ö uvedená Õ v odstavci 1: V takových případech:

a)      počáteční kapitál nesmí být nižší než jeden milion EUR,

b)      dotyčné členské státy musí Komisi sdělit důvody využití Ö této Õ možnosti, poskytované tímto odstavcem,

c)      bude při zveřejnění seznamu uvedeného v článku 11 u názvu úvěrové instituce, uvedena poznámka o tom, že daná úvěrová instituce která nedosahuje minimálního kapitálu předepsaného Ö uvedeného Õ v odstavci 1, Ö musí být na seznamu uvedeném v článku 14 příslušná poznámka Õ .

ê 2000/12/ES čl. 5 odst. 3 až 7 (přizpůsobený)

Článek 10

1.         Kapitál úvěrové instituce nesmí poklesnout pod výši počátečního kapitálu vyžadovanou podle odstavců 1 a 2 Ö článku 9 Õ při vydání povolení.

2.         Členské státy mohou rozhodnout, že úvěrové instituce existující ke dni 1. ledna 1993, jejichž kapitál nedosahuje výše předepsané pro počáteční kapitál v odstavcích 1 a 2 Ö v článku 9 Õ , mohou pokračovat ve své činnosti. V takovém případě nesmí jejich kapitál poklesnout pod nejvyšší úroveň dosaženou po dni 22. prosince 1989.

3.         Převezme-li kontrolu nad úvěrovou institucí spadající do kategorie uvedené v odstavci 4 Ö 2 Õ jiná fyzická nebo právnická osoba než ta, která měla nad úvěrovou institucí kontrolu dříve, musí kapitál této úvěrové instituce dosáhnout alespoň úrovně předepsané Ö uvedené Õ pro počáteční kapitál v odstavcích 1 a 2 Ö článku 9 Õ .

4.         Za určitých zvláštních okolností a se souhlasem příslušných orgánů nesmí při fúzi dvou nebo více úvěrových institucí spadajících do kategorie uvedené v odstavci 4 Ö 2 Õ kapitál Ö úvěrové Õ instituce, která vznikne fúzí, klesnout pod celkovou výši kapitálu fúzovaných Ö úvěrových Õ institucí ke dni fúze, pokud není dosaženo úrovně vyžadované podle odstavců 1 a 2 Ö článku 9 Õ .

5.         Pokud by v případech uvedených v odstavcích 3, 4 a 6 Ö 1, 2 a 4 Õ měl být kapitál snížen, mohou příslušné orgány za odůvodněných okolností umožnit dotyčné úvěrové instituci, aby ve vymezené lhůtě napravila svůj stav nebo ukončila svou činnost.

ê 2000/12/ES článek 6 (přizpůsobený)

Článek 11

Řídící orgán a umístění skutečného sídla úvěrových institucí

1.           Příslušné orgány vydají úvěrové instituci povolení pouze tehdy, řídí-li její činnost skutečně nejméně dvě osoby.

Příslušné orgány dále nNevydají povolení, pokud tyto osoby nepožívají dobré pověsti nebo nemají dostatek zkušenosti pro výkon svých funkcí.

2.           Členské státy vyžadují, aby:

a)      každá úvěrová instituce, která je právnickou osobou a která má podle vnitrostátního práva, kterým se řídí, sídlo, měla skutečné sídlo v členském státě, kde má své sídlo,

b)      každá jiná úvěrová instituce měla skutečné sídlo v členském státě, který jí vydal povolení a ve kterém skutečně vykonává svou činnost.

ê 2000/12/ES článek 7 (přizpůsobený)

Článek 12

Akcionáři a společníci

1.           Příslušné orgány vydají povolení k činnosti úvěrové instituci až poté, co jim je sdělena totožnost jejích přímých nebo nepřímých akcionářů nebo společníků, kteří v nich mají jako fyzické nebo právnické osoby kvalifikovanou účast, a výše jejich účastí.

Pro účely definice Ö Při určování Õ kvalifikované účasti ve smyslu tohoto článku se přihlédne k hlasovacím právům uvedeným v článku 7 Ö 92 Õ směrnice Ö Evropského parlamentu a Rady Õ 88/627/EHS[24] 2001/34/ES[25].

2.           Příslušné orgány odmítnou vydat povolení, nejsou-li přesvědčeny, že dotyční akcionáři nebo společníci vyhovují nárokům kladeným v zájmu zajištění řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce.

3.           Existují-li úzká propojení mezi úvěrovou institucí a jinými fyzickými či právnickými osobami, vydají příslušné orgány povolení pouze tehdy, nebrání-li tato propojení účinnému výkonu jejich dohlížecích funkcí.

Příslušné orgány rovněž odmítnou vydat povolení, pokud účinnému výkonu jejich dohlížecích funkcí brání právní nebo správní předpisy třetí země, jimiž se řídí jedna či více fyzických nebo právnických osob, s nimiž má úvěrová instituce úzké propojení, anebo obtíže související s uplatňováním těchto Ö právních a správních Õ předpisů.

Příslušné orgány vyžadují od úvěrové instituce předkládání údajů, jež potřebují ke sledování toho, zda jsou trvale dodržovány podmínky uvedené v tomto odstavci.

ê 2000/12/ES články 8 a 9 (přizpůsobený)

Článek 8

Obchodní plán a organizační struktura

Členské státy vyžadují, aby byl k žádostem o povolení přiložen obchodní plán, z nějž budou vyplývat mj. druhy zamýšlené činnosti a organizační struktura dané úvěrové instituce.

Článek 9

Hospodářské potřeby

Členské státy nesmějí vyžadovat, aby žádost o povolení byla zkoumána z hlediska hospodářských potřeb trhu.

ê 2000/12/ES článek 10 (přizpůsobený)

Článek 13

Zamítnutí žádosti

Zamítnutí žádosti o povolení musí být odůvodněno a oznámeno žadateli do šesti měsíců od obdržení žádosti nebo, byla-li žádost neúplná, do šesti měsíců ode dne, kdy žadatel zaslal údaje nezbytné k rozhodnutí. V každém případě však musí být rozhodnuto do dvanácti měsíců od doručení žádosti.

ê 2000/12/ES článek 11 (přizpůsobený)

Článek 14

Oznámení povolení Komisi

Každé vydání povolení musí být oznámeno Komisi.

ÖNázev Õ každé úvěrové instituce Ö , které bylo uděleno povolení, Õ se zapíše do seznamu. , který Komise Ö tento seznam Õ zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství Ö Evropské unie Õ a průběžně Ö ho Õ aktualizuje.

ê 2000/12/ES článek 12 (přizpůsobený)

Článek 15

Předchozí konzultace s příslušnými orgány ostatních členských států

1.         Před vydáním povolení úvěrové instituci Ö příslušné orgány konzultují Õ je třeba konzultovat příslušné orgány druhého zúčastněného členského státu, je-li úvěrová instituce Ö v případě, že: Õ

Öa) dotčená úvěrová instituce je Õ dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v jiném členském státě, nebo

Öb) dotčená úvěrová instituce je Õ dceřiným podnikem mateřského podniku úvěrové instituce povolené v jiném členském státě, nebo

Ö c) Õ       úvěrovou institucí kontrolovanou týmiž fyzickými nebo právnickými osobami, Ö dotčená úvěrová instituce je kontrolována týmiž fyzickými a právnickými osobami, Õ které kontrolují úvěrovou instituci povolenou v jiném členském státě.

ê 2002/87/ES článek 29 bod 2 (přizpůsobený)

2.         Ö Před vydáním povolení úvěrové instituci Õ příslušný orgán Ö konzultuje příslušný orgán Õ zúčastněného členského státu pověřený dozorem dohledem nad pojišťovnami nebo investičními podniky je konzultován před vydáním povolení úvěrové instituci, která je: Ö v případě, že: Õ

a)      Ö dotčená úvěrová instituce je Õ dceřiným podnikem pojišťovny nebo investičního podniku povoleného ve Společenství, nebo

b)      Ö dotčená úvěrová instituce je Õ dceřiným podnikem mateřského podniku pojišťovny nebo investičního podniku povoleného ve Společenství, nebo

c)      Ö dotčená úvěrová instituce je Õ kontrolována toutéž fyzickou či právnickou osobou, která kontroluje pojišťovnu nebo investiční podnik povolený ve Společenství.

3.         Dotyčné příslušné orgány uvedené v prvním a druhém pododstavci Ö odstavcích 1 a 2 Õ vzájemně konzultují zejména při hodnocení vhodnosti akcionářů a pověsti a zkušeností osob, které se podílejí na řízení jiného podniku ze stejné skupiny. Vzájemně se informují Ö si vyměňují informace Õ o všech údajích týkajících se vhodnosti akcionářů a pověsti a zkušeností ředitelů majících význam pro ostatní příslušné orgány zúčastněné při vydávání povolení i při průběžné kontrole dodržování provozních podmínek.

ê 2000/12/ES článek 13 (přizpůsobený)

Článek 16

Pobočky úvěrových institucí povolených v jiném členském státě

Hostitelské členské státy nesmějí vyžadovat další povolení nebo poskytnutí kapitálu pro pobočky úvěrových institucí povolených v jiných členských státech. Zřizování poboček a dohled nad nimi se řídí článkem 17, čl. 20 odst. 1 až 6 a články 22 a 26 Ö články 22, 25, čl. 26 odst. 1 až 3, články 29 až 37 a článkem 40 Õ .

ê 2000/12/ES článek 14 (přizpůsobený)

Článek 17

Odnětí povolení

1.           Příslušné orgány mohou odejmout povolení vydané úvěrové instituci pouze tehdy, pokud tato instituce:

a)      nevyužije své povolení do dvanácti měsíců, výslovně se jej zřekne nebo neprovozuje činnost po dobu více než šesti měsíců, nestanoví-li daný členský stát, že v takových případech povolení zaniká;

b)      získala povolení na základě nepravdivých prohlášení nebo jinými nedovolenými prostředky;

c)      přestala splňovat podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno;

d)      nadále nevlastní dostatečný kapitál nebo již nadále není schopna plnit své závazky vůči svým věřitelům, a zejména pokud již nezajišťuje bezpečnost jí svěřených majetkových hodnot;

e)      spadá pod některý jiný případ, kdy lze podle vnitrostátních právních předpisů povolení odejmout.

2.           Odnětí povolení musí být odůvodněno a sděleno Ö se odůvodní a sdělí Õ dotčeným osobám;. oOdnětí musí být Ö se Õ rovněž oznámeno Ö oznámí Õ Komisi.

ê 2000/12/ES článek 15 (přizpůsobený)

Článek 18

Název

Úvěrové instituce mohou při výkonu své činnosti bez ohledu na předpisy Ö hostitelského členského státu o Õ používání slov „banka“, „spořitelna“ nebo jiných obdobných označení existujících v hostitelském členském státě užívat na celém území Společenství týž název, jaký užívají v členském státě, kde mají své skutečné sídlo. Při nebezpečí záměny může hostitelský členský stát z důvodu ujasnění požadovat, aby byl název doplněn vysvětlujícím dodatkem.

ê 2000/12/ES čl. 16 odst. 1 (přizpůsobený)

Článek 19

Kvalifikovaná účast v úvěrové instituci

1.           Členské státy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osobya, která hodlá přímo nebo nepřímo držet kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, o tom nejprve uvědomí příslušné orgány a oznámí jim výši zamýšlené účasti.

Každá fyzická nebo právnická osoba rovněž uvědomí příslušné orgány o zamýšleném zvýšení své kvalifikované účasti, kterým by její podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dosáhl nebo překročil hranice 20 %, 33 % nebo 50 % nebo kterým by se daná úvěrová instituce stala jejím dceřiným podnikem.

Aniž je dotčen odstavec 2, mohou příslušné orgány ve lhůtě nejvýše tří měsíců od oznámení podle prvního Ö a druhého Õ pododstavce vyslovit nesouhlas s tímto úmyslem, nejsou-li přesvědčeny, že Ö dotčené Õ osoby uvedené v prvním pododstavci vyhovují nárokům kladeným v zájmu zajištění řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce. Pokud nevysloví nesouhlas s Ö daným Õ úmyslem uvedeným v prvním pododstavci, mohou stanovit lhůtu pro jeho uskutečnění.

ê 2002/87/ES článek 29 bod 3 (přizpůsobený)

2.           Je-li nabyvatelem účasti uvedené v odstavci Ö osobou, která hodlá nabýt účast uvedenou v odstavci Õ 1, úvěrová instituce, pojišťovna nebo investiční podnik povolený v jiném členském státě, mateřský podnik úvěrové instituce, pojišťovny nebo investičního podniku povoleného v jiném členském státě nebo fyzická nebo právnická osoba s kontrolou nad úvěrovou institucí, pojišťovnou nebo investičním podnikem povoleným v jiném členském státě a pokud by se Ö úvěrová Õ instituce, v níž nabyvatel hodlá nabýt účast, tím stala dceřiným podnikem nebo by se dostala pod jeho kontrolu, musí Ö předchází Õ vyhodnocení tohoto nabytí předcházet konzultace podle článku 12 Ö 15 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 16 odst. 3 (přizpůsobený)

Článek 20

3. Členské státy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba, která hodlá zcizit svou přímo či nepřímo drženou kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, nejprve uvědomí příslušné orgány o zamýšlené výši zcizované účasti. Každá fyzická nebo právnická osoba rovněž uvědomí příslušné orgány o zamýšleném snížení své kvalifikované účasti, kterým by její podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech klesl pod 20 %, 33 % nebo 50 % nebo kterým by daná úvěrová instituce přestala být jejím dceřiným podnikem.

ê 2000/12/ES čl. 16 odst. 4 až 6 (přizpůsobený)

Článek 21

14.         Jakmile úvěrová instituce zjistí, že v ní došlo k nabytí nebo zcizení kapitálové účasti, na jejichž základě došlo k překročení hranic nebo poklesu pod hranice uvedené v odstavcích 1 a 3 Ö čl. 19 odst. 1 a v článku 20 Õ , uvědomí o tom příslušné orgány.

Nejméně jednou za rok jim Ö příslušným orgánům Õ rovněž sdělí totožnost akcionářů a společníků s kvalifikovanými účastmi a výši těchto účastí, jak to vyplývá zejména z informací podávaných na výročních valných hromadách akcionářů a společníků nebo v rámci povinností společností kotovaných na burze.

25.         Jestliže by vliv osob uvedených v odstavci 1 Ö čl. 19 odst. 1 Õ mohl mít nepříznivý dopad na řádné a obezřetné řízení instituce, stanoví členské státy, že příslušné orgány učiní opatření nezbytná k ukončení tohoto stavu. Tato opatření mohou spočívat zejména v soudních příkazech, sankcích proti řídícím pracovníkům nebo pozastavení hlasovacích práv spojených s podíly drženými dotyčnými akcionáři nebo společníky.

Obdobná opatření se použijí vůči fyzickým nebo právnickým osobám, které nesplní povinnost předběžného hlášení podle odstavce 1 Ö čl. 19 odst. 1 Õ . Dojde-li k nabytí účasti přes nesouhlas příslušných orgánů, stanoví členské státy, aniž jsou dotčeny jiné uplatnitelné sankce, že výkon dotyčných hlasovacích práv je pozastaven nebo že odevzdané hlasy jsou neplatné nebo mohou být prohlášeny za neplatné.

36.         Pro účely definice Ö Při určování Õ kvalifikované účasti a jiných hranic účasti uvedených v tomto článku se přihlíží ke hlasovacím právům uvedeným v článku 7 Ö 92 Õ směrnice 88/627/EHS Ö 2001/34/ES Õ .

ê 2000/12/ES článek 17 (přizpůsobený)

ðnový

Článek 22

Postupy a organizace vnitřní kontroly

1.           Příslušné orgány domovského členského státu vyžadují, aby měla každá úvěrová instituce řádné řídicí a účetní postupy a odpovídající mechanismus vnitřní kontroly. ð řádné správní uspořádání, včetně jasné organizační struktury s dobře vymezenými, transparentními a konzistentními liniemi odpovědnosti, účinné postupy k určení, řízení, kontrole a ohlašování rizik, kterým je nebo by mohla být vystavena, a přiměřené mechanismy vnitřní kontroly, včetně řádných administrativních a účetních postupů. ï

2.           Uspořádání, postupy a mechanismy uvedené v odstavci 1 jsou úplné a přiměřené povaze, rozsahu a složitosti činností úvěrové instituce. Přihlíží se k technickým kritériím uvedeným v příloze V.

ê2000/12/ES

HLAVA III

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE SVOBODY USAZOVÁNÍ A SVOBODY POSKYTOVÁNÍ VOLNÉHO POHYBU SLUŽEB

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

ÖOddíl 1 Úvěrové instituce Õ

ê 2000/12/ES článek 18 (přizpůsobený)

Článek 23

Úvěrové instituce

Členské státy stanoví, že činnosti uvedené v příloze I mohou být na jejich území provozovány v souladu s čl. 20 odst. 1 až 6, čl. 21 odst. 1 a 2 a článkem 22 Ö článkem 25, čl. 26 odst. 1 až 3, čl. 28 odst. 1 a 2 a články 29 až 37 Õ buď prostřednictvím zřízení pobočky, nebo poskytováním služeb kteroukoliv úvěrovou institucí, jež byla povolena a jež podléhá dohledu příslušných orgánů jiného členského státu, pokud se vydané povolení vztahuje na tyto činnosti.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

Ö Oddíl 2 Finanční instituce Õ

ê 2000/12/ES čl. 19 první a třetí pododstavec (přizpůsobený)

Článek 24

Finanční instituce

1.           Členské státy stanoví, že činnosti vyjmenované v příloze I mohou být na jejich území provozovány v souladu s čl. 20 odst. 1 až 6, čl. 21 odst. 1 a 2 a článkem 22 Ö článkem 25, čl. 26 odst. 1 až 3, čl. 28 odst. 1 a 2 a články 29 až 37 Õ buď prostřednictvím zřízení pobočky, nebo poskytováním služeb kteroukoliv finanční institucí jiného členského státu, která je dceřiným podnikem úvěrové instituce nebo společným dceřiným podnikem dvou nebo více úvěrových institucí, jejíž společenská smlouva a stanovy povolují tyto činnosti a která splňuje všechny následující podmínky:

a)      mateřský podnik nebo podniky byly povoleny jakožto úvěrové instituce v členském státě, jehož právem se mateřský podnik Ö finanční instituce Õ řídí,

b)      dotyčné činnosti jsou skutečně provozovány na území zmíněného členského státu,

c)      mateřský podnik nebo podniky drží alespoň 90 % hlasovacích práv spojených s podíly nebo akciemi v dceřiném podniku Ö ve finanční instituci Õ ,

d)      mateřský podnik nebo podniky splňují požadavky příslušných orgánů, pokud se jedná o obezřetné řízení dceřiného podniku Ö finanční instituce Õ , a prohlásí se souhlasem příslušných orgánů domovského členského státu, že ručí společně a nerozdílně za závazky dceřiného podniku Ö finanční instituce Õ ,

e)      na dceřiný podnik Ö finanční instituci Õ se skutečně vztahuje, zvláště pokud jde o dotyčné činnosti, konsolidovaný dohled nad mateřským podnikem nebo každým z mateřských podniků podle článků 52 až 56 Ö hlavy V kapitoly 4 oddílu 1 Õ , zejména za účelem výpočtu ukazatele kapitálové přiměřenosti, kontroly velké angažovanosti a omezení účastí, jak je stanoví článek 50 Ö 120 Õ .

Dodržování těchto podmínek ověří příslušné orgány domovského členského státu, které dceřinému podniku Ö finanční instituci Õ vystaví osvědčení, jež musí být přiloženo k oznámení uvedenému v čl. 20 odst. 1 až 6, čl. 21 odst. 1 a 2 Ö článcích 25 a 28 Õ .

Příslušné orgány domovského členského státu zajistí dohled nad dceřiným podnikem Ö finanční institucí Õ v souladu s čl. 5 odst. 3 a články 16, 17, 26, 28, 29, 30 a 32 Ö čl. 10 odst. 1, články 19 až 22, článkem 40, články 42 až 52 a článkem 54 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 19 šestý pododstavec (přizpůsobený)

2.           Přestane-li finanční instituce Ö uvedená v prvním pododstavci odstavce 1 Õ splňující podmínky tohoto článku plnit některé ze stanovených podmínek, oznámí to její domovský členský stát příslušným orgánům hostitelského členského státu a činnosti provozované Ö uvedenou finanční Õ institucí v hostitelském členském státě se začnou řídit právem hostitelského členského státu.

ê 2000/12/ES čl. 19 čtvrtý pododstavec (přizpůsobený)

3.           Ustanovení uvedená v tomto článku Ö odstavcích 1 a 2 Õ se obdobně použijí na dceřiné podniky Ö finanční instituce uvedené v prvním pododstavci odstavce 1. Õ s nezbytnými úpravami. Zejména se „úvěrovou institucí“ rozumí „finanční instituce splňující podmínky stanovené v článku 19“, a „povolením“ rozumí „společenská smlouva a stanovy“.

ê 2000/12/ES čl. 19 odst. 5 a 6 (přizpůsobený)

V čl. 20 odst. 3 se druhý pododstavec čte takto:

„Příslušné orgány domovského členského státu rovněž sdělí výši kapitálu dceřiné finanční instituce a konsolidovaný ukazatel kapitálové přiměřenosti její mateřské úvěrové instituce.“

Přestane-li finanční instituce splňující podmínky tohoto článku plnit některé ze stanovených podmínek, oznámí to její domovský členský stát příslušným orgánům hostitelského členského státu a činnosti provozované institucí v hostitelském členském státě se začnou řídit právem hostitelského členského státu.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

ÖOddíl 3 Výkon práva usazování Õ

ê 2000/12/ES čl. 20 odst. 1, 2 a 3 první a druhý pododstavec (přizpůsobený)

Článek 25

Výkon práva usazování

1.           Úvěrová instituce, která hodlá zřídit pobočku na území jiného členského státu, to oznámí příslušným orgánům svého domovského členského státu.

2.           Členské státy stanoví, že úvěrová instituce, která hodlá zřídit pobočku v jiném členském státě, v oznámení podle odstavce 1 uvede tyto údaje:

a)      členský stát, na jehož území hodlá zřídit pobočku,

b)      obchodní plán pobočky, uvádějící mimo jiné zamýšlené druhy činnosti a organizační uspořádání pobočky,

c)      adresu v hostitelském členském státě, kde lze získat potřebné dokumenty,

d)      jména osob Ö , které budou odpovídat Õ odpovědných za řízení pobočky.

3.           Nemají-li příslušné orgány domovského členského státu důvod k pochybnostem o přiměřenosti správního uspořádání nebo o finančním stavu úvěrové instituce s ohledem na její zamýšlenou činnost, sdělí údaje podle odstavce 2 do tří měsíců od obdržení veškerých údajů příslušným orgánům hostitelského členského státu a zároveň o tom uvědomí dotyčnou Ö úvěrovou Õ instituci.

Příslušné orgány domovského členského státu rovněž sdělí výši kapitálu a ukazatel kapitálové přiměřenosti úvěrové instituce.

ê 2000/12/ES článek 19 pátý pododstavec (přizpůsobený)

Ö Odchylně od druhého pododstavce Õ příslušné orgány domovského členského státu Ö v případě uvedeném v článku 24 Õ rovněž sdělí výši kapitálu dceřiné finanční instituce a konsolidovaný ukazatel kapitálové přiměřenosti její mateřské úvěrové instituce.

ê 2000/12/ES čl. 20 odst. 3 třetí pododstavec (přizpůsobený)

4.           Pokud příslušné orgány domovského členského státu odmítnou sdělit údaje podle odstavce 2 příslušným orgánům hostitelského členského státu, odůvodní toto odmítnutí dotyčné Ö úvěrové Õ instituci do tří měsíců od obdržení veškerých údajů.

Proti odmítnutí nebo nevydání stanoviska se lze odvolat k soudu domovského členského státu.

ê 2000/12/ES čl. 20 odst. 4 až 7 (přizpůsobený)

Článek 26

14.         Dříve než pobočka úvěrové instituce zahájí činnost, učiní příslušné orgány hostitelského členského státu do dvou měsíců od obdržení údajů podle odstavce 3 Ö článku 25 Õ přípravy k dohledu nad úvěrovou institucí v souladu s článkem 22 Ö oddílem 5 Õ a případně stanoví podmínky, jimiž se provozování této činnosti musí v hostitelském členském státě řídit z důvodů veřejného zájmu.

25.         Po obdržení sdělení od příslušných orgánů hostitelského členského státu nebo po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 14, nebylo-li sdělení učiněno, může být pobočka zřízena a Ö může Õ zahájit svou činnost.

36.         Změní-li se některý z údajů sdělovaných podle odst. 2 písm. b), c) a d), Ö čl. 25 písm. b), c) nebo d), Õ sdělí to úvěrová instituce nejpozději jeden měsíc před uskutečněním této změny písemně příslušným orgánům domovského členského státu a hostitelského členského státu, aby se mohly ke změně vyslovit příslušné orgány domovského členského státu podle odstavce 3 Ö článku 25 Õ a příslušné orgány hostitelského členského státu podle odstavce 1 Ö tohoto článku Õ 4.

47.         U poboček, které zahájily svou činnost v souladu s předpisy hostitelského členského státu před 1. lednem 1993, se má za to, že byly předmětem postupu podle Ö článku 25 a Õ odstavců 1 až 5 Ö a 2 tohoto článku Õ . Od uvedeného Ö toho Õ dne se na ně vztahuje odstavec 6 Ö 3 tohoto článku Õ a články 18, 19, 22 a 29 Ö článek 23, oddíly 2 a 5 a článek 43 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 1 bod 3 poslední věta

Článek 27

Mmá-li úvěrová instituce sídlo v jednom členském státě a více provozoven v jiném členském státě, považují se tyto provozovny za jedinou pobočku.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

Ö Oddíl 4 Volný pohyb služeb Õ

ê 2000/12/ES článek 21 (přizpůsobený)

Článek 28

Volný pohyb služeb

1.           Úvěrová instituce, která hodlá zahájit činnost na území jiného členského státu v rámci volného pohybu služeb, oznámí příslušným orgánům domovského členského státu činnosti uvedené v příloze I, které hodlá provozovat.

2.           Příslušné orgány domovského členského státu uvědomí o tomto oznámení Ö uvedeném v odstavci 1 Õ do jednoho měsíce od obdržení příslušné orgány hostitelského členského státu.

3.           Tímto článkem nejsou dotčena práva nabytá úvěrovými institucemi poskytujícími služby před 1. lednem 1993.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

Ö Oddíl 5 Pravomoc příslušných orgánů hostitelského členského státu Õ

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 1 (přizpůsobený)

Článek 29

Pravomoc příslušných orgánů hostitelského členského státu

1. Hostitelský členský stát může pro statistické účely vyžadovat, aby všechny úvěrové instituce, které mají pobočky na jeho území, podávaly příslušným orgánům tohoto státu pravidelně zprávy o své činnosti na jeho území.

Při výkonu povinností uložených jim článkem 27 Ö 41 Õ mohou hostitelské členské státy vyžadovat od poboček úvěrových institucí pocházejících z jiných členských států tytéž informace, jaké k tomuto účelu vyžadují od tuzemských úvěrových institucí.

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 2 až 4 (přizpůsobený)

Článek 30

12.         Shledají-li příslušné orgány hostitelského členského státu, že Ö úvěrová Õ instituce, která má pobočku nebo poskytuje služby na jeho území, nedodržuje právní předpisy vydané daným státem v souladu s touto směrnicí, které vymezují pravomoc příslušných orgánů hostitelského členského státu, vyzvou dotyčnou Ö úvěrovou Õ instituci, aby ukončila tento protiprávní stav.

23.         Nezjedná-li dotyčná Ö úvěrová Õ instituce nápravu, uvědomí o tom příslušné orgány hostitelského členského státu příslušné orgány domovského členského státu.

Ty neprodleně učiní veškerá vhodná opatření, aby zajistily, že dotyčná Ö úvěrová Õ instituce ukončí tento protiprávní stav. Povahu těchto opatření sdělí příslušným orgánům hostitelského členského státu.

34.         Pokračuje-li dotyčná Ö úvěrová Õ instituce přes opatření učiněná domovským členským státem nebo proto, že se taková opatření ukáží být nedostatečná nebo že nebyla dotčeným státem učiněna, v porušování právních předpisů hostitelského členského státu uvedených v odstavci 2 Ö 1 Õ , může hostitelský členský stát poté, co o tom uvědomí příslušné orgány domovského členského státu, učinit vhodná opatření, aby zabránil dalším nesrovnalostem nebo aby je potrestal, a případně též zakázat dané Ö úvěrové Õ instituci zahajovat další operace na jeho území. Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné úvěrovým institucím doručovat písemnosti nezbytné pro taková opatření.

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 5 (přizpůsobený)

Článek 31

5. Odstavci 1 až 4 Ö Články 29 a 30 Õ není dotčena pravomoc hostitelských členských států činit vhodná opatření k zabránění nebo potrestání nesrovnalostí spáchaných na jejich území, které jsou v rozporu s právními předpisy, jež přijaly z důvodů veřejného zájmu. To zahrnuje možnost zakázat úvěrové instituci zahajovat další operace na jejich území.

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 6 (přizpůsobený)

Článek 32

6. Opatření přijatá podle odstavců 3, 4 a 5 Ö čl. 30 odst. 2 a 3 nebo článku 31 Õ obsahující sankce nebo omezení svobody poskytování služeb musí být řádně odůvodněna a oznámena Ö úvěrové Õ instituci. Proti každému opatření se lze odvolat k soudu členského státu, jehož orgány je přijaly.

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 7 (přizpůsobený)

Článek 33

7. Dříve než zahájí postup podle odstavců 2, 3 a 4 Ö článku 30 Õ , mohou příslušné orgány hostitelského členského státu v naléhavých případech přijmout předběžná opatření nezbytná pro ochranu vkladatelů, investorů a dalších osob, jimž jsou služby poskytovány. O takových opatřeních neprodleně uvědomí Komisi a příslušné orgány ostatních dotčených členských států.

Po konzultaci s příslušnými orgány dotčených členských států může Komise rozhodnout, že daný členský stát musí uvedená opatření změnit nebo zrušit.

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 8 (přizpůsobený)

Článek 34

8. Hostitelský členský stát může při výkonu pravomoci svěřené mu na základě této směrnice učinit vhodná opatření, aby zabránil nesrovnalostem na svém území nebo je potrestal. To zahrnuje možnost zakázat úvěrové instituci zahajovat další operace na jeho území.

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 9 (přizpůsobený)

Článek 35

9. O případném odnětí povolení jsou uvědoměny příslušné orgány hostitelského členského státu, jež učiní vhodná opatření, aby znemožnily dané Ö úvěrové Õ instituci zahajovat další operace na jeho území a aby ochránily zájmy vkladatelů.

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 10 (přizpůsobený)

Článek 36

10. Členské státy sdělí Komisi počet a povahu případů, v nichž došlo k zamítnutí podle čl. 20 odst. 1 až 6 Ö článků 25 a 26 Õ nebo k přijetí opatření podle odstavce 4 tohoto článku Ö čl. 30 odst. 3 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 22 odst. 11 (přizpůsobený)

Článek 37

11. Tento článek Ö oddíl Õ se nedotýká práva úvěrových institucí se skutečným sídlem v jiném členském státě nabízet své služby všemi dostupnými sdělovacími prostředky v hostitelském členském státě, není-li to v rozporu s případnými předpisy o formě a obsahu takové reklamy přijatými z důvodů veřejného zájmu.

ê2000/12/ES

HLAVA IV

VZTAHY SE TŘETÍMI ZEMĚMI

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

Ö Oddíl 1 oznamování podniků ze třetích zemí a podmínky přístupu na trhy těchto zemí Õ

ê 2000/12/ES článek 23 (přizpůsobený)

Oznamování dceřiných podniků ze třetích zemí a podmínky přístupu na trhy těchto zemí

1.           Příslušné orgány členských států uvědomí Komisi a příslušné orgány ostatních členských států o:

a) každém povolení vydaném přímému nebo nepřímému dceřinému podniku jednoho nebo více mateřských podniků, které se řídí právem třetí země.

b) každém nabytí účasti v úvěrové instituci ve Společenství takovým mateřským podnikem, jímž se úvěrová instituce stane jeho dceřiným podnikem.

Je-li vydáno povolení přímému nebo nepřímému dceřinému podniku jednoho nebo více mateřských podniků, které se řídí právem třetí země, upřesní příslušné orgány strukturu této skupiny ve zprávě, kterou zašlou Komisi na základě článku 11.

2.           Členské státy uvědomí Komisi o všech obecných obtížích, s nimiž se jejich úvěrové instituce setkaly při zřizování poboček nebo provozování bankovní činnosti v některé třetí zemi.

3.           Komise pravidelně vypracovává zprávu o zacházení s úvěrovými institucemi Společenství v třetích zemích ve smyslu odstavců 4 a 5, pokud jde o zřizování poboček, provozování bankovních činností a o nabývání účastí v úvěrových institucích třetích zemí. Komise předloží tyto zprávy Radě spolu s případnými návrhy v tomto směru.

4.           Shledá-li Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 3 nebo jiných informací, že některá třetí země nezabezpečuje úvěrovým institucím Společenství účinný přístup na svůj trh, srovnatelný s přístupem poskytovaným Společenstvím úvěrovým institucím z této třetí země, může Radě navrhnout, aby ji pověřila jednáním s cílem získat srovnatelné příležitosti v hospodářské soutěži pro úvěrové instituce Společenství. Rada rozhodne kvalifikovanou většinou.

5.           Shledá-li Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 1 nebo jiných informací, že se úvěrovým institucím Společenství nedostává v třetí zemi národního zacházení poskytujícího stejné příležitosti v hospodářské soutěži, jaké mají tuzemské úvěrové instituce, a že nejsou dány podmínky účinného přístupu na tamní trh, může zahájit jednání s cílem napravit tento stav.

6.           Za okolností uvedených v prvním pododstavci lze kromě zahájení jednání rovněž kdykoliv rozhodnout postupem podle čl. 60 odst. 2, že příslušné orgány členských států omezí nebo odloží svá rozhodnutí o žádostech o povolení podaných ke dni zmíněného rozhodnutí nebo později, jakož i o nabytí účasti přímými nebo nepřímými mateřskými podniky, které se řídí právem dané třetí země. Doba trvání uvedených opatření nesmí přesáhnout tři měsíce.

Před uplynutím tříměsíční lhůty a s ohledem na výsledek jednání může Rada na návrh Komise rozhodnout kvalifikovanou většinou, že tato opatření budou nadále použitelná.

6.           Shledá-li Komise, že nastala některá ze situací uvedených v odstavcích 4 a 5, sdělí jí členské státy na její žádost údaje:

a)       o každé žádosti o povolení přímého nebo nepřímého dceřiného podniku jednoho nebo více mateřských podniků, které se řídí právem dané třetí země;

b)       o každém záměru takového podniku nabýt účasti v některé úvěrové instituci Společenství, jímž by se úvěrová instituce stala jeho dceřiným podnikem, pokud jim byl tento záměr ohlášen podle článku 16.

Povinnost sdělovat údaje pomine, jakmile dojde k dohodě se třetí zemí uvedenou v odstavcích 4 nebo 5 nebo jakmile přestanou být použitelná opatření uvedená v odst. 5 druhém a třetím pododstavci.

7.           Opatření přijatá na základě tohoto článku musí být v souladu se závazky Společenství vyplývajícími z mezinárodních dvoustranných nebo mnohostranných dohod upravujících přístup k činnosti úvěrových institucí a její výkon.

ê 2000/12/ES článek 24 (přizpůsobený)

è1 Směrnice 2004/xx/ES

è1 Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 7

Článek 38

Pobočky úvěrových institucí se sídlem mimo Společenství

1.         Členské státy neuplatňují vůči pobočkám úvěrových institucí, jež mají skutečné sídlo mimo Společenství, předpisy upravující přístup k činnosti a její výkon, jež by je zvýhodňovaly před pobočkami úvěrových institucí se skutečným sídlem ve Společenství.

2.         Příslušné orgány oznámí Komisi a è1 Evropskému bankovnímu výboru ç veškerá povolení vydaná úvěrovým institucím se skutečným sídlem mimo Společenství pro jejich pobočky.

3.         Aniž je dotčen odstavec 1, může Společenství v dohodách uzavřených v souladu se Smlouvou s jednou nebo více třetími zeměmi sjednat použití ustanovení, jež na základě vzájemnosti poskytnou pobočkám úvěrové instituce, která má skutečné sídlo mimo Společenství, rovné zacházení na celém území Společenství.

ònový

Oddíl 2

Spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí při dohledu na konsolidovaném základě

ê 2000/12/ES článek 25 (přizpůsobený)

Článek 39

1.           Komise může na žádost některého z členských států nebo z vlastního podnětu předkládat Radě návrhy na sjednání dohod s jednou nebo více třetími zeměmi o způsobech výkonu dohledu na konsolidovaném základě nad:

a)      úvěrovými institucemi, jejichž mateřské podniky mají skutečné sídlo v třetí zemi, a

b)      úvěrovými institucemi v třetích zemích, jejichž mateřské podniky, a to úvěrové instituce nebo finanční holdingové společnosti, mají skutečné sídlo ve Společenství.

2.           Dohody uvedené v odstavci 1 jsou uzavírány zejména k zajištění toho, aby:

a)      příslušné orgány členských států mohly získávat informace nezbytné pro výkon dohledu na základě konsolidované finanční situace nad úvěrovými institucemi a finančními holdingovým společnostmi nacházejícími se ve Společenství, které mají dceřiné nebo přidružené podniky, jež jsou úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi mimo Společenství,

b)      příslušné orgány třetích zemí mohly získávat informace nezbytné pro výkon dohledu nad mateřskými podniky se skutečným sídlem na jejich území, které mají dceřiné nebo přidružené podniky, jež jsou úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi v jednom nebo více členských státech.

ê Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 8

3.           Aniž je dotčen čl. 300 odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropského společenství Komise za pomoci Evropského bankovního výboru přezkoumá výsledky jednání uvedených v odstavci 1 a výsledný stav. 

ê 2000/12/ES

HLAVA V

ê2000/12/ES

ðnový

ZÁSADY A TECHNICKÉ NÁSTROJE OBEZŘETNOSTNÍHO DOHLEDU ð A ZVEŘEJŇOVÁNÍ ï

ê2000/12/ES

KAPITOLA 1

ZÁSADY OBEZŘETNOSTNÍHO DOHLEDU

ònový

Oddíl 1

Pravomoc domovského a hostitelského členského státu

ê 2000/12/ES článek 26 (přizpůsobený)

Článek 40

Kontrolní pravomoc domovského členského státu

1.           Obezřetnostní dohled nad úvěrovou institucí včetně činností provozovaných v souladu s články 18 a 19 Ö 23 a 24 Õ vykonávají příslušné orgány domovského členského státu, aniž jsou dotčena ustanovení této směrnice, která stanoví příslušnost orgánů hostitelského členského státu.

2.           Odstavcem 1 není dotčen dohled na konsolidovaném základě podle této směrnice.

ê 2000/12/ES článek 27 (přizpůsobený)

Článek 41

Pravomoc hostitelského členského státu

Hostitelský členský stát až do další koordinace vykonává ve spolupráci s příslušnými orgány domovského členského státu dohled nad likviditou poboček úvěrových institucí.

Aniž jsou dotčena opatření nezbytná k posílení evropského měnového systému, ponechává si plnou příslušnost k opatřením vyplývajícím z provádění své měnové politiky.

Tato opatření nesmí stanovit diskriminaci nebo omezení založené na skutečnosti, že úvěrová instituce byla povolena v jiném členském státě.

ê 2000/12/ES článek 28 (přizpůsobený)

Článek 42

Spolupráce v oblasti dohledu

Příslušné orgány členských států, jichž se to týká, úzce spolupracují při dohledu nad činností úvěrových institucí, zejména nad činností provozovanou prostřednictvím zřizování poboček v jednom nebo více členských státech jiných než stát, v němž mají skutečné sídlo. Tyto orgány si navzájem poskytují veškeré informace o řízení, správě a vlastnictví úvěrových institucí, jež mohou usnadnit dohled nad nimi nebo zkoumání podmínek pro vydání povolení, jakož i veškeré informace, jež mohou usnadnit sledování těchto institucí, zvláště ve vztahu k likviditě, platební schopnosti, pojištění vkladů, omezení velké angažovanosti, správním a účetním postupům a organizaci vnitřní kontroly.

ê 2000/12/ES článek 29 (přizpůsobený)

Článek 43

Kontrola na místě v pobočkách zřízených v jiném členském státě

1.           Hostitelské členské státy stanoví, že v případě úvěrové instituce, která je povolena povolené v jiném členském státě a provozuje provozující činnost prostřednictvím pobočky, mohou příslušné orgány domovského členského státu poté, co o tom uvědomí příslušné orgány hostitelského členského státu země, za tímto účelem ověřovat na místě samy nebo prostřednictvím svých zmocněnců údaje uvedené v článku 28 Ö 42 Õ .

2.           Příslušné orgány domovského členského státu rovněž mohou za účelem kontroly poboček využít některý z dalších postupů uvedených v čl. 55 odst. 7 Ö článku 141 Õ .

3.           Tímto článkem Ö Odstavci 1 a 2 Õ není dotčeno právo příslušných orgánů hostitelského členského státu provádět v rámci výkonu svých povinností podle této směrnice kontroly na místě v pobočkách zřízených na jejich území.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

Ö Oddíl 2 Výměna informací a profesní tajemství Õ

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 1 až 3 (přizpůsobený)

Článek 44

Výměna informací a profesní tajemství

1.           Členské státy stanoví, že všechny osoby pracující v současnosti nebo v minulosti pro příslušné orgány, jakož i auditoři a odborníci jednající jménem příslušných orgánů, jsou vázáni profesním tajemstvím.

To znamená, že Ö Žádné Õ důvěrné informace, které získají při výkonu svých služebních povinností, Ö ne Õ smějí sdělit jiné osobě nebo orgánu jen Ö jinak než Õ v souhrnné nebo obecné podobě, z níž nelze určit totožnost jednotlivých Ö úvěrových Õ institucí, aniž jsou dotčeny případy stanovené trestním právem.

Byl-li však na úvěrovou společnost instituci vyhlášen konkurs nebo nařízena likvidace, lze v občanském soudním řízení sdělit důvěrné informace, které se nedotýkají třetích osob účastnících se pokusu o záchranu úvěrové instituce.

2.           Odstavec 1 není překážkou výměně informací mezi příslušnými orgány různých členských států v souladu s touto směrnicí a ostatními směrnicemi vztahujícími se na úvěrové instituce. Na tyto informace se vztahuje povinnost dodržování profesního tajemství podle odstavce 1.

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 4 (přizpůsobený)

Článek 45

4. Příslušný orgán, který obdrží důvěrné informace podle odstavce 1 nebo 2 Ö článku 44 Õ , může tyto informace využít pouze při výkonu svých povinností Ö a pouze pro následující účely: Õ

a)         k prověření toho, zda jsou splněny podmínky pro přístup k činnosti úvěrových institucí, a k usnadnění sledování podmínek výkonu této činnosti na nekonsolidovaném nebo konsolidovaném základě, zejména s důrazem na likviditu, platební schopnost, velkou angažovanost, správní a účetní postupy a organizaci vnitřní kontroly, nebo

b)         k ukládání sankcí, nebo

c)         ve správním řízení při opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného orgánu, nebo

d)         v soudním řízení zahájeném na základě článku 33 Ö 55 Õ nebo zvláštních ustanovení této směrnice nebo jiných směrnic přijatých v oblasti úvěrových institucí.

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 3 (přizpůsobený)

Článek 46

3.         Členské státy mohou s příslušnými orgány třetích zemí nebo s orgány či subjekty institucemi třetích zemí, jak jsou vymezeny v odstavcích 5 a 6 Ö článku 47 a v čl. 48 odst. 1 Õ , uzavírat dohody o spolupráci, upravující výměnu informací, pouze tehdy, pokud jsou sdělené informace chráněny profesním tajemstvím alespoň v míře stanovené v tomto článku. Účelem výměny informací musí být plnění dohlížecích úkolů zmíněných orgánů nebo institucí.

Pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, ke kterým tyto orgány daly souhlas.

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 5 (přizpůsobený)

Článek 47

5. Odstavce 1 a 4 Ö Ustanovení čl. 44 odst. 1 a článku 45 Õ nejsou překážkou výměny informací uvnitř jednoho členského státu tam, kde existují dva nebo více příslušných orgánů, nebo ve vzájemném styku členských států mezi příslušnými orgány a:

a)         orgány příslušnými k dohledu nad jinými finančními institucemi a pojišťovacími společnostmi, jakož i orgány odpovědnými za dohled nad finančními trhy,

b)         subjekty zúčastněnými na likvidaci nebo konkursu úvěrových institucí a dalších obdobných řízeních,

c)         osobami příslušnými k provádění právními předpisy stanoveného auditu účetnictví úvěrových institucí a jiných finančních institucí,

při výkonu jejich dohlížecích funkcí;.

Není dotčena ani možnost poskytovat orgánům subjektům spravujícím systémy pojištění vkladů informace, které potřebují pro výkon svých funkcí.

ÖV obou případech Õ se na obdržené informace vztahuje profesní tajemství podle odstavce 1 Ö čl. 44 odst. 1 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 6 až 7 (přizpůsobený)

Článek 48

16.         Odchylně od odstavců 1 až 4 Ö článků 44 až 46 Õ mohou členské státy povolit výměnu informací mezi příslušnými orgány a Ö následujícími orgány Õ :

a)      orgány odpovědnými za dohled nad subjekty zúčastněnými na likvidaci a konkursu úvěrových institucí a obdobných řízení, nebo

b)      orgány odpovědnými za dohled nad osobami pověřenými výkonem právními předpisy stanoveného auditu účetnictví pojišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků a jiných finančních institucí.

ÖV takových případech Õ Ččlenské státy, které využijí možnosti stanovené v prvním pododstavci požadují splnění alespoň těchto podmínek:

a)       informace jsou Ö musí být Õ určeny k výkonu dohledu uvedeného v prvním pododstavci,

b)      informace získané v této souvislosti podléhají Ö musí podléhat Õ profesnímu tajemství podle odstavce 1 Ö čl. 44 odst. 1 Õ ,

c)      pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům, které orgány mohou přijímat informace podle tohoto odstavce.

27.         Odchylně od odstavců 1 až 4 Ö článků 44 až 46 Õ mohou členské státy za účelem posílení stability a jednotnosti finančního systému povolit výměnu informací mezi svými příslušnými orgány a orgány nebo subjekty zákonem pověřenými zjišťováním a vyšetřováním případů porušení práva obchodních společností.

ÖV takových případech Õ Ččlenské státy, které využijí možnosti stanovené v prvním pododstavci požadují splnění alespoň těchto podmínek:

a)      informace jsou určeny k výkonu úkolů uvedených v prvním podoodstavci,

b)      informace získané v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle odstavce 1 Ö čl. 44 odst. 1 Õ ,

c)      pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

Provádějí-li v některém členském státě orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci zjišťování nebo vyšetřování s pomocí, jejíž povaha vyplývá z jejich konkrétní pravomoci, osob k tomu pověřených, které nejsou zaměstnanci veřejné správy, lze možnost stanovenou v prvním pododstavci rozšířit na tyto osoby za podmínek uvedených Ö upřesněných Õ v druhém pododstavci.

Pro uplatnění třetího odrážky druhého pododstavce sdělí orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci příslušným orgánům, které sdělily dotyčnou informaci, jména a přesné vymezení úkolů osob, jimž má být informace předána.

Členské státy oznámí Komisi a ostatním členským státům názvy orgánů nebo subjektů, kterým mají smějí být sdělovány informace podle tohoto odstavce Ö článku Õ .

Do 31. prosince 2000 Komise vypracuje zprávu o uplatňování tohoto odstavce Ö článku Õ .

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 8 (přizpůsobený)

Článek 49

8. Tento Ö oddíl Õ článek není příslušnému orgánu překážkou v tom, aby sděloval Ö následujícím orgánům či subjektům Õ informace určené k výkonu jejich funkce:

a)         centrálním bankám a jiným subjektům s obdobnými úkoly, které jednají jako měnové úřady,

b)         případně jiným státním orgánům odpovědným za dohled nad platebními systémy.

Ani nebrání těmto orgánům nebo subjektům sdělovat příslušným orgánům informace, které pro ně jsou nezbytné pro účely odstavce 4 Ö článku 45 Õ .

Informace obdržené v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle tohoto článku Ö čl. 44 odst. 1 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 9 první a druhý pododstavec (přizpůsobený)

Článek 50

9. Kromě toho Členské státy mohou, odchylně od odstavců 1 a 4 Ö čl. 44 odst. 1 a článku 45 Õ , na základě zákona povolit sdělování určitých informací jiným ústředním orgánům své státní správy odpovědným za přípravu právních předpisů týkajících se dohledu nad úvěrovými institucemi, finančními institucemi, investičními službami a pojišťovacími společnostmi, jakož i inspektorům pověřeným těmito orgány.

Tyto informace však lze sdělit jen tehdy, je-li to nezbytné z důvodů obezřetnostního dohledu.

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 9 třetí pododstavec (přizpůsobený)

Článek 51

Členské státy nicméně stanoví, že informace obdržené na základě odstavců 2 a 5 Ö čl. 44 odst. 2 a článku 47 Õ a informace získané při kontrolách na místě podle čl. 29 Ö 43 Õ odst. 1 a 2 smějí být sděleny podle tohoto odstavce Ö článku Õ pouze s výslovným souhlasem příslušného orgánu, který tyto informace poskytl, nebo příslušného orgánu členského státu, v němž byla provedena kontrola na místě.

ê 2000/12/ES čl. 30 odst. 10 (přizpůsobený)

Článek 52

10. Tento článek Ö oddíl Õ nebrání příslušným orgánům Ö členského státu Õ sdělovat informace uvedené v odstavcích 1 až 4 Ö článcích 44 až 46 Õ zúčtovacímu clearingovému středisku nebo obdobnému subjektu oprávněnému vnitrostátním zákonem poskytovat zúčtovací nebo vypořádací služby pro některý trh jejich členských států, mají-li za to, že je nutné jim tyto informace sdělit, aby bylo zajištěno řádné fungování těchto orgánů v případě nesplnění závazků selhání nebo možnosti nesplnění závazků selhání některého hospodářského subjektu. Informace obdržené v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle odstavce 1 Ö čl. 44 odst. 1 Õ .

Členské státy však zajistí, aby informace obdržené na základě odstavce 2 Ö čl. 44 odst. 2 Õ mohly být dále sděleny za okolností uvedených v tomto odstavci Ö článku Õ výhradně s výslovným souhlasem příslušných orgánů, které tyto informace poskytly.

ònový

Oddíl 3

Povinnosti osob odpovědných za právní kontrolu výročních a konsolidovaných účetních závěrek

ê 2000/12/ES článek 31 (přizpůsobený)

Článek 53

Povinnosti osob odpovědných za právní kontrolu výročních a konsolidovaných účetních závěrek

1.           Členské státy zajistí alespoň, že aby a) každá osoba oprávněná ve smyslu Ö osmé Õ směrnice Rady 84/253/EHS[26] k tomu, aby v úvěrové instituci plnila úkol uvedený v článku 51 Ö čtvrté Õ směrnice Rady 78/660/EHS[27], článku 37 směrnice Rady 83/349/EHS nebo v článku 31 směrnice Ö Rady Õ 85/611/EHS[28] anebo jiný úkol stanovený právními předpisy, bezodkladně sdělí příslušným orgánům každou skutečnost nebo rozhodnutí týkající se daného podniku Ö dané úvěrové instituce Õ , jež zjistila při plnění svého úkolu a jež by mohly:

a)      představovat zásadní porušení právních nebo správních předpisů, které stanoví podmínky pro povolení nebo které konkrétně upravují provozování činnosti úvěrové instituce, nebo

b)      ovlivnit nepřetržitost fungování úvěrové instituce, nebo

c)      způsobit, že bude odmítnuto ověření účtů nebo k nim bude udělen výrok s výhradou.

ÖČlenské státy zajistí alespoň, aby Õ b) tato osoba měla rovněž povinnost oznamovat veškeré skutečnosti a Ö nebo Õ rozhodnutí, jež zjistí při plnění úkolu uvedeného v písmenu a) Ö v prvním pododstavci Õ v podniku, který má úzké propojení plynoucí ze vztahu kontroly s úvěrovou institucí, v níž tato osoba plní svůj úkol.

2.           Sdělí-li osoby oprávněné ve smyslu směrnice 84/253/EHS v dobré víře příslušným orgánům některé skutečnosti nebo rozhodnutí uvedené v odstavci 1, nepovažuje se to za porušení jakéhokoli omezení poskytování informací, jak je stanoví smlouva nebo právní či správní předpis, a u těchto osob nevzniká žádná odpovědnost.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

ÖOddíl 4 Pravomoc ukládat sankce a právo na soudní přezkum Õ

ê 2000/12/ES článek 32 (přizpůsobený)

Článek 54

Pravomoc příslušných orgánů ukládat sankce

Aniž jsou dotčeny postupy pro odnětí povolení a předpisy trestního práva, stanoví členské státy, že jejich příslušné orgány mohou při porušení právních nebo správních předpisů v oblasti dohledu a výkonu činnosti přijmout opatření nebo uplatnit sankce vůči úvěrovým institucím nebo osobám odpovědným za jejich řízení s cílem především ukončit zjištěné protiprávní jednání nebo jeho příčiny.

ê 2000/12/ES článek 33 (přizpůsobený)

Článek 55

Soudní přezkum

Členské státy stanoví, že rozhodnutí týkající se úvěrové instituce vydané na základě právních a správních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí lze napadnout u soudu. Totéž platí, pokud nebylo vydáno rozhodnutí do šesti měsíců ode dne podání žádosti o povolení, která obsahuje veškeré údaje vyžadované podle platných předpisů.

ê 2000/28/ES čl. 1 bod 2 (přizpůsobený)

Článek 33a

Na úvěrové instituce se použije článek 3 směrnice 2000/46/ES.

ê2000/12/ES

KAPITOLA 2

TECHNICKÉ NÁSTROJE OBEZŘETNOSTNÍHO DOHLEDU

Oddíl 1

Kapitál

ê 2000/12/ES čl. 34 odst. 1 (přizpůsobený)

Článek 56

Obecné zásady

1. Kdykoli členský stát při provádění právních předpisů Společenství týkajících se obezřetnostního dohledu nad činností úvěrové instituce přijme právní nebo správní předpis, který používá termín kapitál nebo odkazuje na pojem kapitálu, uvede tento termín nebo pojem v soulad s definicí použitou v odstavcích 2, 3 a 4 a v článcích 35 až 38 Ö článcích 57 až 61 a v článcích 63 až 66 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 34 odst. 2 první pododstavec (přizpůsobený)

ðnový

Článek 57

S výhradou mezí stanovených v článku 38 Ö 66 Õ se nekonsolidovaný kapitál úvěrových institucí skládá z těchto položek:

1a)    základní kapitál ve smyslu článku 22 směrnice 86/635/EHS, pokud již byl splacen, k němuž se připočte emisní ážio, s vyloučením kumulativních prioritních akcií,

2b)    rezervní fondy ve smyslu článku 23 směrnice 86/635/EHS a hospodářský výsledek vzniklý v důsledku uplatnění konečného hospodářského výsledku., Členské státy mohou povolit zařazení prozatímního zisku do doby, než bude přijato formální rozhodnutí, pouze v případech, kdy byly takové zisky ověřeny osobami odpovědnými za audit účetnictví, a pokud se ke spokojenosti příslušných orgánů prokáže, že jejich výše byla oceněna v souladu se zásadami stanovenými ve směrnici 86/635/EHS a že v ní nejsou zahrnuty žádné předvídatelné výdaje nebo dividendy;

3c)    rezervy na všeobecná bankovní rizika ve smyslu článku 38 směrnice 86/635/EHS,

4d)    rezervní fondy na nové ocenění ve smyslu článku 33 směrnice Rady 78/660/EHS,

5e)    úpravy hodnot ocenění ve smyslu čl. 37 odst. 2 směrnice 86/635/EHS,

6f)     jiné položky ve smyslu článku 35 Ö 63 Õ ,

7g)    závazky členů úvěrových institucí zřízených ve formě družstva a společné a nerozdílné závazky dlužníků některých institucí organizovaných ve formě fondů, jak jsou uvedeny v čl. 36 Ö 64 Õ odst. 1,

8h)    kumulativní prioritní akcie na dobu určitou a podřízený dluh cizí kapitál uvedený v čl. 36 Ö 64 Õ odst. 3.

Odečtou se v souladu s článkem 38 Ö 66 Õ následující položky:

9i)     účetní hodnota vlastních akcií v držení úvěrové instituce,

10j)   nehmotná aktiva ve smyslu čl. 4 („Aktiva“) odst. 9 směrnice 86/635/EHS,

k11)  podstatné ztráty v běžném finančním roce,

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 4 písm. a) (přizpůsobený)

l12)   účasti v jiných úvěrových a finančních institucích přesahující 10 % jejich základního kapitálu,

m13) podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 35 Ö 63 Õ a čl. 36 Ö 64 Õ odst. 3, které má úvěrová instituce vůči úvěrovým a finančním institucím, v nichž má majetkovou účast přesahující 10 % jejich základního kapitálu,

n14)  účasti v jiných úvěrových a finančních institucích nepřesahující 10 % jejich základního kapitálu, podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 35 Ö 63 Õ a čl. 36 Ö 64 Õ odst. 3, které má úvěrová instituce vůči úvěrovým a finančním institucím jiným než uvedeným v bodech 12 a 13 Ö tomto pododstavci Õ , pokud jde o celkovou výši těchto účastí, podřízených pohledávek a nástrojů přesahující 10 % kapitálu této úvěrové instituce vypočítaného před odpočtem položek v bodech 12 až 16 Ö písmenech l) až p) tohoto pododstavce Õ ,

o15)  účasti ve smyslu čl. 1 odst. 9 Ö 4 odst. 10 Õ , které má úvěrová instituce v:

i)       pojišťovnách ve smyslu článku 6 Ö první Õ směrnice Ö Rady Õ 73/239/EHS Ö [29] Õ , článku 6 Ö první Õ směrnice Ö Rady Õ 79/267/EHS Ö [30] Õ nebo čl. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES[31],

ii)      zajišťovnách ve smyslu čl. 1 písm. c) směrnice 98/78/ES,

iii)     holdingových pojišťovnách ve smyslu čl. 1 písm. i) směrnice 98/78/ES,

p16)  každá z následujících položek, které má úvěrová instituce vůči podnikům subjektům vymezeným v bodě 15 Ö písmeni o) Õ , ve které v nichž má účast:

i)       nástroje uvedené v čl. 16 odst. 3 směrnice 73/239/EHS,

ii)      nástroje uvedené v čl. 18 odst. 3 směrnice 79/267/EHS,

ònový

q)      u úvěrových institucí, které při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic postupují podle oddílu 3 pododdílu 2, záporné hodnoty vyplývající z výpočtu uvedeného v příloze VII části 1 odst. 34 a očekávané ztráty vypočítané podle přílohy VII části 1 odst. 30 a 31,

r)       hodnota expozice sekuritizačních pozic, které podle přílohy IX části 4 obdrží rizikovou váhu 1 250 %, vypočítaná podle metody uvedené v téže části.

ê 2000/12/ES čl. 34 odst. 2 bod 2 poslední věta (přizpůsobený)

ðnový

ÖPro účely písmene b) Õ mohou členské státy mohou povolit zařazení prozatímního zisku do doby, než bude přijato formální rozhodnutí, pouze v případech, kdy byly takové zisky ověřeny osobami odpovědnými za audit účetnictví, a pokud se ke spokojenosti příslušných orgánů prokáže, že jejich výše byla oceněna v souladu se zásadami stanovenými ve směrnici 86/635/EHS a že v ní nejsou zahrnuty žádné předvídatelné výdaje nebo dividendy;.

ðU úvěrové instituce, která je původcem sekuritizace, se do položky uvedené v písmeni b) nezahrnou čisté zisky, které vyplývají z kapitalizace budoucího příjmu ze sekuritizovaných aktiv a představují úvěrové posílení pozic v sekuritizaci.ï

ê 2002/87/ES čl.29 odst. 4 písm. b) (přizpůsobený)

Článek 58

Je-li účast v jiné úvěrové instituci, finanční instituci, pojišťovně nebo zajišťovně nebo holdingové pojišťovně držena dočasně za účelem operace finanční pomoci, kteréá má reorganizovat a zachránit tento podnik, může se příslušný orgán odchýlit od ustanovení o odpočtu uvedených v bodech 12 až 16 Ö písmenech l) až p) Õ .

Článek 59

Jako alternativu odpočtu položek uvedených v bodech 15 a 16 Ö písmenech o) až p) Õ mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby obdobně použily metody 1, 2 nebo 3 uvedené v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES. Metoda 1 (účetní konsolidace) se použije Ö se může použít Õ , pouze pokud si je příslušný orgán jist úrovní integrovaného řízení a vnitřní kontroly u podniků, které by byly zahrnuty do konsolidace. Zvolená metoda je uplatňována dlouhodobě a konzistentně.

Článek 60

Členské státy mohou stanovit, že pro výpočet nekonsolidovaného kapitálu nemusí úvěrové instituce podléhající dohledu na konsolidovaném základě podle kapitoly 3 Ö 4 oddílu 1 Õ nebo doplňkovému dozoru podle směrnice 2002/87/ES odpočítávat položky uvedené v bodech 12 až 16 Ö písmenech l) až p) Õ , které jsou drženy v úvěrových institucích, finančních institucích, pojišťovnách nebo zajišťovnách nebo holdingových pojišťovnách, které jsou zahrnuty do působnosti dohledu na konsolidovaném základě nebo doplňkového dozoru.

Toto ustanovení se vztahuje na všechna pravidla obezřetnostního dohledu harmonizovaná předpisy Společenství.

ê 2000/12/ES čl. 34 odst. 3 (přizpůsobený)

Článek 61

3. Pojem kapitálu, jak je vymezen v odst. 2 bodech 1 až 8 Ö čl. 57 písm. a) až h) Õ , obsahuje nejvyšší možný počet položek a částek. Využití těchto položek a stanovení nižších mezí, jakož i odpočet jiných položek, než které jsou uvedeny v odst. 2 bodech 9 až 13 Ö čl. 57 písm. i) až r) Õ , se ponechává na uvážení členským státům. Členské státy však musí brát na zřetel postup směřující ke společné definici kapitálu.

K tomuto účelu Komise předloží nejpozději do 1. ledna 1996 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku a článků 35 až 39, doplněnou případnými návrhy na jejich změny, jež považuje za nezbytné. Nejpozději dne 1. ledna 1998 pak Evropský parlament a Rada přezkoumají v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem definici kapitálu za účelem jednotného uplatňování společné definice.

ê 2000/12/ES čl. 34 odst. 4 (přizpůsobený)

4. Položky uvedené v odst. 2 bodech 1 až 5 Ö čl. 57 písm. a) až e) Õ musí mít úvěrová instituce možnost okamžitě a neomezeně použít ke krytí rizik nebo ztrát, jakmile se vyskytnou. Jejich výše musí být čistá ode všeho zdanění předvídatelného v době výpočtu nebo musí být vhodně upravena, pokud zdanění snižuje částku, do jejíž výše lze tyto položky použít ke krytí rizik nebo ztrát.

ònový

Článek 62

Členské státy podávají Komisi zprávy o pokroku při vymezování společné definice kapitálu. Jestliže ze zpráv vyplyne, že je třeba změnit tento článek a články 35 až 39, Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě příslušný návrh změny nejpozději do 1. ledna 2009.

ê 2000/12/ES článek 35 (přizpůsobený)

Článek 63

Jiné položky

1.           Pojem kapitálu používaný členským státem může zahrnovat jiné položky, mají-li, bez ohledu na jejich právní nebo účetní označení, následující znaky:

a)      úvěrová instituce je může volně použít ke krytí běžných bankovních rizik v případech, kdy dosud nebyly určeny příjmové nebo kapitálové ztráty,

b)      jejich existenci zachycuje vnitřní účetnictví,

c)      jejich výši stanoví vedení úvěrové instituce, ověřují ji nezávislí auditoři, je sdělována příslušným orgánům a podléhá jejich dohledu.

2.           Jako jiné položky mohou být rovněž připuštěny časově neomezené cenné papíry a jiné nástroje, které splňují následující podmínky:

a)      nesmějí být splatné z podnětu držitele nebo bez předchozího souhlasu příslušného orgánu,

b)      dohoda, na jejímž základě dluh vznikl, musí stanovit, že úvěrová instituce má možnost odložit splácení úroku z tohoto dluhu,

c)      pohledávka věřitele vůči úvěrové instituci musí být plně podřízena pohledávkám všech nepodřízených věřitelů,

d)      doklady, jimiž se řídí vydávání cenných papírů, musí stanovit dluh a nezaplacený úrok v takové výši, aby kryly ztráty, přičemž úvěrová instituce může pokračovat ve své činnosti,

e)      přihlédne se pouze ke skutečně splaceným částkám.

K těmto položkám lze také přiřadit kumulativní prioritní akcie jiné než uvedené v čl. 34 Ö 57 Õ odst. 2 bodu 8 Ö písm. h) Õ .

ònový

3.           U úvěrových institucí, které při výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice postupují podle oddílu 3 pododdílu 2, lze přijmout jako jiné položky kladné hodnoty vyplývající z výpočtu provedeného podle přílohy VII části 1 odst. 34, a to až do výše 0,6 % hodnot rizikově vážené expozice vypočítaných podle pododdílu 2. U těchto úvěrových institucí se úpravy ocenění a rezervy zahrnuté do výpočtu podle přílohy VII oddílu 3 části 1 odst. 34 a úpravy ocenění a rezervy pro expozice podle čl. 57 písm. e) mohou do kapitálu zahrnout pouze v souladu s tímto ustanovením. Pro tyto účely se do hodnot rizikově vážené expozice nezahrnou hodnoty vypočítané pro sekuritizační pozice s rizikovou vahou 1 250 %.

ê 2000/12/ES článek 36 (přizpůsobený)

Článek 64

Jiná ustanovení o kapitálu

1.           Závazky členů úvěrových institucí zřízených ve formě družstva, uvedené v čl. 34 odst. 2 bodu 7 Ö čl. 57 písm. g) Õ , představují nesplacený základní kapitál těchto družstev spolu s právními závazky členů těchto družstev provést další nevratné platby, pokud úvěrová instituce utrpí ztrátu; v tomto případě musí být tyto platby bezodkladně vymahatelné.

Se společnými a nerozdílnými závazky dlužníků v případě úvěrových institucí organizovaných jako fondy bude zacházeno stejně jako s předchozími položkami.

Všechny tyto položky lze zahrnout do kapitálu, pokud jsou podle vnitrostátních právních předpisů považovány za kapitál institucí tohoto typu.

2.           Členské státy nezahrnou do kapitálu veřejných úvěrových institucí záruky, které těmto institucím vystavily samy nebo jejich orgány.

3.           Členské státy nebo příslušné orgány mohou zahrnout do kapitálu kumulativní prioritní akcie na dobu určitou uvedené v čl. 34 odst. 2 bodu 8 Ö čl. 57 písm. h) Õ a podřízený dluh cizí kapitál uvedený tamtéž, jsou-li zde závazné dohody, na jejichž základě se pohledávky z nich řadí v případě konkursu nebo likvidace úvěrové instituce za pohledávky všech ostatních věřitelů a nebudou uhrazeny, dokud nejsou uhrazeny všechny ostatní v té době neuhrazené dluhy.

Podřízený dluh musí dále splnit tyto dodatečné podmínky:

a)      lze přihlédnout pouze ke skutečně splacené částce,

b)      musí mít původní dobu splatnosti nejméně pět let, po níž může být splacen, není-li splatnost dluhu stanovena, je splatný pouze na základě pětileté výpovědi, pokud nepřestane být považován za kapitál nebo pokud není pro předčasné splacení výslovně vyžadován souhlas příslušných orgánů. Příslušné orgány mohou povolit dřívější splacení dluhu za podmínky, že žádost o povolení je podána z podnětu dlužníka a není tím dotčena platební schopnost úvěrové instituce;

c)      rozsah, v němž může být zahrnut do kapitálu, musí být postupně zmenšován v průběhu nejméně posledních pěti let přede dnem splatnosti,

d)      dohoda o úvěru nesmí obsahovat žádné ustanovení stanovící, že se za určitých okolností jiných než likvidace úvěrové instituce stane úvěr splatným před stanoveným dnem splatnosti.

ê2000/12/ES čl. 36 odst. 3 písm. b) vyjma prvních 19 slov

ðnový

ð Pro účely druhého pododstavce písm. b), ï není-li splatnost dluhu stanovena, je splatný pouze na základě pětileté výpovědi, pokud nepřestane být považován za kapitál nebo pokud není pro předčasné splacení výslovně vyžadován souhlas příslušných orgánů. Příslušné orgány mohou povolit dřívější předčasné splacení dluhu za podmínky, že žádost o povolení je podána z podnětu dlužníka a není tím dotčena platební schopnost úvěrové instituce;

ònový

4.           Úvěrové instituce do svého kapitálu nezahrnou ani oceňovací rozdíly ze změn reálné hodnoty spojené se zisky a ztrátami ze zajištění peněžních toků finančních nástrojů ohodnocených amortizovanou cenou, ani zisky nebo ztráty ze svých závazků oceněných reálnou hodnotou, které jsou způsobeny změnami vlastního úvěrového hodnocení úvěrové instituce.

ê 2000/12/ES článek 37 (přizpůsobený)

Článek 65

Výpočet kapitálu na konsolidovaném základě

1.           Má-li být výpočet proveden na konsolidovaném základě, použijí se konsolidované částky položek uvedených v čl. 34 Ö 57 Õ odst. 2 v souladu s pravidly stanovenými články 52 až 56 Ö v kapitole 4 oddíle 1 Õ . Mimoto lze do konsolidovaných rezervních fondů za účelem výpočtu kapitálu zařadit následující položky, jsou-li kreditními položkami („pasivy“):

a)      veškeré menšinové podíly ve smyslu článku 21 směrnice 83/349/EHS v případech, kde je použito metody plné konsolidace,

b)      rozdíl po první konsolidaci ve smyslu článků 19, 30 a 31 směrnice 83/349/EHS,

c)      kurzové rozdíly zahrnuté do konsolidovaných rezervních fondů v souladu s čl. 39 odst. 6 směrnice 86/635/EHS,

d)      veškeré rozdíly plynoucí ze zanesení některých účastí v souladu s metodou předepsanou v článku 33 směrnice 83/349/EHS.

2.           Jsou-li výše uvedené položky debetními položkami („aktivy“), musí být při výpočtu konsolidovaného kapitálu odečteny. Ö Jsou-li položky uvedené v odst. 1 písm. a) až d) debetními položkami („aktivy“), tak se při výpočtu konsolidovaného kapitálu odečtou. Õ

ê 2000/12/ES čl. 38 odst. 1 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 66

Odpočty a omezení

1.           Na položky uvedené v čl. 34 odst. 2 bodech 4 až 8 Ö čl. 57 písm. d) až h) Õ se vztahují tato omezení:

a)      součet položek v bodech 4 až 8 Ö písmenech d) až h) Õ nesmí přesáhnout maximum rovné 100 % položek v bodech 1 plus 2 a 3 minus 9, 10 a 11 Ö v písmenech a) plus b) a c) minus i) až k) Õ ð a 50 % položek v písmeni q) ï ,

b)      součet položek v bodech 7 až 8 Ö písmenech g) až h) Õ nesmí přesáhnout maximum rovné 50 % položek v bodech 1 plus 2 a 3 minus 9, 10 a 11 Ö v písmenech a) plus b) a c) minus i) až k) Õ ð a 50 % položek v písmeni q) ï

c)      součet položek v bodech 12 a 13 ð písmenech l) až q) ï se odečte od součtu všech položek.

ònový

2.           Položky uvedené v čl. 57 písm. r) se odečtou od součtu položek uvedených v písmenech a) až h) téhož článku, pokud je úvěrová instituce nezahrne do výpočtu hodnot rizikově vážené expozice pro účely článku 75, jak je uvedeno v příloze IX části 4.

ê 2000/12/ES čl. 38 odst. 2

23.         Příslušné orgány mohou povolit úvěrovým institucím, aby překročily omezení stanovená v odstavci 1 za přechodných a výjimečných okolností.

ê 2000/12/ES článek 39 (přizpůsobený)

Článek 67

Prokázání příslušným orgánům

Dodržování podmínek stanovených v čl. 34 odst. 2, 3 a 4 a v článcích 35 až 38 Ö v tomto oddíle Õ musí být prokázáno ke spokojenosti příslušných orgánů.

ònový

Oddíl 2

Opatření ke krytí rizik

Pododdíl 1 – Úroveň použití

Článek 68

1.           Úvěrové instituce plní povinnosti stanovené v článcích 22 a 75 a v oddílu 5 na individuálním základě.

2.           Každá úvěrová instituce, která není ani dceřiným podnikem v členském státě, v němž je povolena a kde je nad ní vykonáván dohled, ani mateřským podnikem, a každá úvěrová instituce, která není zahrnuta do konsolidace podle článku 73, plní povinnosti stanovené v článcích 120 a 123 na individuálním základě.

3.           Každá úvěrová instituce, která není ani mateřským, ani dceřiným podnikem, a každá úvěrová instituce, která není zahrnuta do konsolidace podle článku 73, plní povinnosti stanovené v kapitole 5 na individuálním základě.

Článek 69

1.           Členské státy se mohou rozhodnout, že nepoužijí čl. 68 odst. 1 na žádný dceřiný podnik úvěrové instituce, pokud dceřiný podnik i úvěrová instituce podléhají povolení a dohledu dotyčného členského státu a dceřiný podnik je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad úvěrovou institucí, která je jeho mateřským podnikem, a pokud jsou splněny všechny následující podmínky, aby bylo zajištěno přiměřené rozdělení kapitálu mezi mateřský podnik a dceřiné podniky:

a)      neexistuje ani se nepředpokládá žádná hmotná nebo právní překážka, která by bránila rychlému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřským podnikem;

b)      mateřský podnik se nepodmíněně, výslovně a neodvolatelně zavázal převést kapitál do dceřiného podniku a vyrovnat jeho závazky, nebo pokud mají rizika v dceřiných podnicích zanedbatelný význam;

c)      postupy hodnocení rizika, měření rizika a kontroly používané v mateřském podniku se vztahují i na dceřiný podnik;

d)      mateřský podnik má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů řídícího orgánu dceřiného podniku.

2.           Členské státy mohou využít možnost uvedenou v odstavci 1, jestliže je mateřským podnikem finanční holdingová společnost zřízená ve stejném členském státě jako úvěrová instituce za předpokladu, že podléhá stejnému dohledu jako úvěrové instituce, zejména normám stanoveným v čl. 71 odst. 1.

Článek 70

Příslušné orgány mohou v konkrétních případech povolit, aby mateřské úvěrové instituce v členském státě zahrnuly do výpočtu svých požadavků podle čl. 68 odst. 1 dceřiné podniky ve Společenství, které splňují podmínky stanovené v čl. 69 odst. 1 písm. a), c) a d) a jejichž významné expozice nebo významné závazky se vztahují k dané mateřské úvěrové instituci v členském státě.

Článek 71

1.           Aniž jsou dotčeny články 68 až 70, mateřské úvěrové instituce v členském státě plní v rozsahu a způsobem uvedeným v článku 133 povinnosti stanovené v článcích 75, 120, 123 a v oddíle 5 na základě své konsolidované finanční situace.

2.           Aniž jsou dotčeny články 68 až 70, úvěrové instituce kontrolované mateřskou finanční holdingovou společností v členském státě plní v rozsahu a způsobem uvedeným v článku 133 povinnosti stanovené v článcích 75, 120, 123 a v oddíle 5 na základě konsolidované finanční situace dané finanční holdingové společnosti.

V případě, že mateřská finanční holdingová společnost v členském státě kontroluje více než jednu úvěrovou instituci, použije se první pododstavec pouze na úvěrovou instituci, na niž se vztahuje dohled na konsolidovaném základě podle článků 125 a 126.

Článek 72

1.           Mateřské úvěrové instituce v EU plní povinnosti stanovené v kapitole 5 na základě své konsolidované finanční situace.

V případě svých významných dceřiných podniků však zveřejní informace uvedené v příloze XII části 1 odstavci 5 na individuálním nebo subkonsolidovaném základě.

2.           Úvěrové instituce kontrolované mateřskou finanční holdingovou společností v EU splní povinnosti stanovené v kapitole 5 na základě konsolidované finanční situace dané finanční holdingové společnosti.

V případě svých významných dceřiných podniků však zveřejní informace uvedené v příloze XII části 1 odstavci 5 na individuálním nebo subkonsolidovaném základě.

3.           Příslušné orgány, které odpovídají za výkon dohledu na konsolidovaném základě podle článků 125 až 131, mohou rozhodnout, že odstavce 1 a 2 zcela nebo částečně nepoužijí na úvěrové instituce, které jsou zahrnuty do srovnatelného zveřejnění, které provádí na konsolidovaném základě mateřský podnik zřízený ve třetí zemi.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 3 (přizpůsobený)

Článek 73

61.         Členské státy nebo příslušné orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě podle článku 53 Ö článků 125 až 131 Õ mohou v níže uvedených Ö následujících Õ případech rozhodnout, že úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných bankovních služeb, který je které jsou dceřiným podnikem nebo ve kterém v nichž drží jiná osoba účast, nemusí být zahrnuty v konsolidaci:

a)      pokud se Ö dotčený Õ podnik, který by měl být zahrnut, nachází ve třetí zemi, kde jsou právní překážky pro předávání nezbytných informací,;

b)      pokud má podle názoru příslušných orgánů Ö dotčený Õ podnik, který by měl být zahrnut, zanedbatelný význam vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi, a v každém případě tehdy, je-li bilanční suma Ö dotčeného Õ podniku, který by měl být zahrnut, nižší než menší z následujících částek:

i)       10 milionů EUR,

ii)      nebo 1 % bilanční sumy mateřského podniku nebo podniku, který v něm drží účast.,

Pokud však tato kritéria splňuje více podniků, musí být do konsolidace zahrnuty, nemají-li v úhrnu zanedbatelný význam vzhledem k výše uvedeným cílům, anebo

c)      pokud by podle názoru orgánů příslušných k dohledu na konsolidovaném základě byla konsolidace finanční situace Ö dotyčného Õ podniku, který by měl být zahrnut, nevhodná nebo zavádějící vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 3 druhá odrážka poslední věta (přizpůsobený)

Pokud však Ö v případech podle prvního pododstavce písm. b) Õ tato kritéria splňuje Ö kritéria uvedená v daném písmeni Õ více podniků, musí být do konsolidace zahrnuty, nemají-li v úhrnu zanedbatelný význam vzhledem k výše uvedeným cílům., anebo

ònový

2.           Příslušné orgány vyžadují, aby dceřiné úvěrové instituce uplatňovaly požadavky stanovené v článcích 75, 120, 123 a v oddíle 5 na subkonsolidovaném základě, jestliže tyto úvěrové instituce nebo mateřský podnik v případě, že jím je finanční holdingová společnost, mají ve třetí zemi dceřiný podnik ve formě úvěrové instituce nebo finanční instituce nebo společnosti spravující aktiva ve smyslu čl. 2 odst. 5 směrnice 2002/87/ES nebo ve společnosti s takovou formou drží účast.

3.           Příslušné orgány vyžadují, aby mateřské a dceřiné podniky, na něž se vztahuje tato směrnice, plnily povinnosti stanovené v článku 22 na konsolidovaném nebo sub-konsolidovaném základě, aby zajistily, že jejich uspořádání, postupy a mechanismy jsou konzistentní a řádně integrované a že je možné získat veškeré údaje a informace, které mají význam pro účely dohledu.

Pododdíl 2 – Výpočet kapitálových požadavků

Článek 74

1.           Není-li stanoveno jinak, provádí se ocenění aktiv a podrozvahových položek v souladu s účetním rámcem, kterému úvěrová instituce podléhá podle nařízení (ES) č. 1606/2002 a směrnice 86/635/EHS.

2.           Bez ohledu na požadavky článků 68 až 72 příslušné orgány zajistí, že se výpočty, jimiž se ověřuje, zda úvěrové instituce plní požadavky stanovené v článku 75, provedou nejméně dvakrát ročně.

Výpočty provedou buď samotné úvěrové instituce, a v takovém případě sdělí příslušným orgánům výsledky a jakékoli požadované dílčí údaje, nebo příslušné orgány, které k tomu využijí údaje poskytnuté úvěrovými institucemi.

Pododdíl 3 – Minimální úroveň kapitálu

Článek 75

Aniž je dotčen článek 136, členské státy vyžadují, aby úvěrové instituce měly kapitál, který je vždy vyšší než součet následujících kapitálových požadavků, nebo se jim rovná:

a)         pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění vyplývající z veškeré jejich obchodní činnosti s výjimkou činnosti související s jejich obchodním portfoliem a nelikvidních aktiv, pokud jsou tato aktiva odečtena od kapitálu podle [čl. 13 odst. 2 písm. d) směrnice 93/6/EHS], 8 procent jejich celkové hodnoty rizikově vážené expozice vypočítané podle oddílu 3;

b)         v případě činnosti související s jejich obchodním portfoliem, pro poziční riziko, vypořádací riziko a riziko protistrany a, v rozsahu, v němž je povoleno překročení limitů stanovených v článcích 111 až 117, pro velké angažovanosti překračující takové limity, kapitálové požadavky vypočítané podle [kapitoly V oddílu 4 směrnice 93/6/EHS];

c)         pro devizové riziko a komoditní riziko vyplývající z veškeré jejich obchodní činnosti kapitálové požadavky vypočítané podle [článku 18 směrnice 93/6/EHS];

d)         pro operační riziko vyplývající z veškeré jejich obchodní činnosti kapitálové požadavky vypočítané podle oddílu 4.

ê2000/12/ES (nový)

Oddíl 2

Ukazatel kapitálové přiměřenosti

Článek 40

Obecné zásady

1. Ukazatel kapitálové přiměřenosti vyjadřuje podíl kapitálu, jak je vymezen v článku 41, na souhrnu aktiv a podrozvahových položek rizikově vážených podle článku 42.

2. Ukazatel kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí, které nejsou ani mateřskými podniky ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS, ani dceřinými podniky těchto podniků, se vypočítává na individuálním základě.

3. Ukazatel kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí, které jsou mateřskými podniky, se vypočítává na konsolidovaném základě podle metod stanovených v této směrnici a ve směrnici 86/635/EHS.

4. Orgány příslušné vydávat povolení k činnosti mateřskému podniku, který je úvěrovou institucí, a vykonávat nad ním dohled mohou také požadovat výpočet subkonsolidovaného nebo nekonsolidovaného ukazatele pro mateřský podnik a všechny jeho dceřiné podniky, kterým vydávají povolení a nad nimiž vykonávají dohled. Není-li uspokojivé rozvržení kapitálu uvnitř bankovní skupiny sledováno takto, musí být k dosažení tohoto cíle přijata jiná opatření.

5. Aniž je dotčeno plnění podmínek stanovených v odstavcích 2, 3 a 4 a v čl. 52 odst. 8 a 9 úvěrovými institucemi, zajistí příslušné orgány, aby byly ukazatele vypočítávány alespoň dvakrát ročně buď samotnými úvěrovými institucemi, které oznámí výsledky a všechny požadované údaje příslušným orgánům, nebo příslušnými orgány, které k tomu použijí údaje dodané úvěrovými institucemi.

6. Oceňování aktiv a podrozvahových položek se provádí v souladu se směrnicí 86/635/EHS.

Článek 41

Čitatel: kapitál

Čitatelem ukazatele kapitálové přiměřenosti je kapitál, jak je vymezen v této směrnici.

Článek 42

Jmenovatel: rizikově vážená aktiva a podrozvahové položky

1. Aktivům se přidělují stupně úvěrového rizika, vyjádřené rizikovou vahou v procentech, v souladu s články 43 a 44 a výjimečně s články 45, 62 a 63. Hodnota každého aktiva v rozvaze se pak násobí příslušnou rizikovou vahou k dosažení rizikově vážené hodnoty.

2. U podrozvahových položek uvedených v příloze II se použije dvoustupňového výpočtu, jak je popsán v čl. 43 odst. 2.

3. U podrozvahových položek uvedených v čl. 43 odst. 3 se případné náklady na nahrazení otevřených pozic v případě nedodržení závazku protistranou vypočítají jednou ze dvou metod uvedených v příloze III. Náklady se násobí příslušnou rizikovou vahou protistrany stanovenou v čl. 43 odst. 1 s tou odchylkou, že tam stanovená riziková váha 100 % se nahradí rizikovou vahou 50 % pro účely výpočtu rizikově vážených hodnot.

4. Součet rizikově vážených hodnot aktiv a podrozvahových položek uvedených v odstavcích 2 a 3 tvoří jmenovatele ukazatele kapitálové přiměřenosti.

Článek 43

Rizikové váhy

1. K ocenění jednotlivých kategorií aktiv se použije následujících rizikových vah, ačkoliv příslušné orgány mohou stanovit podle svého uvážení i vyšší rizikové váhy:

a)         nulová riziková váha

(1)     pokladní hotovost a obdobné položky;

(2)     aktiva představující pohledávky vůči ústředním vládám a centrálním bankám zóny A;

(3)     aktiva představující pohledávky vůči Evropským společenstvím;

(4)     aktiva představující pohledávky kryté výslovnými zárukami ústředních vlád a centrálních bank zóny A nebo Evropskými společenstvími;

(5)     aktiva představující pohledávky vůči ústředním vládám a centrálním bankám zóny B, znějící na národní měny dlužníků a financované v nich;

(6)     aktiva představující pohledávky kryté výslovnými zárukami ústředních vlád a centrálních bank zóny B, znějící na národní měny společné ručiteli a dlužníkovi a financované v nich;

(7)     aktiva zajištěná ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů ústřední vlády nebo centrální banky zóny A, cennými papíry vydanými Evropskými společenstvími nebo hotovostním vkladem u instituce, která poskytla úvěr, nebo vkladními listy či podobnými nástroji vydanými takovou institucí a u ní uloženými.

b)         riziková váha 20 %

(1)     aktiva představující pohledávky vůči Evropské investiční bance (EIB);

(2)     aktiva představující pohledávky vůči mezinárodním rozvojovým bankám;

(3)     aktiva představující pohledávky kryté výslovnou zárukou Evropské investiční banky (EIB);

(4)     aktiva představující pohledávky kryté výslovnými zárukami mezinárodních rozvojových bank;

(5)     aktiva představující pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy zóny A, s výhradou uvedenou v článku 44;

(6)     aktiva představující pohledávky kryté výslovnými zárukami orgánů regionální nebo místní správy zóny A, s výhradou článku 44;

(7)     aktiva představující pohledávky vůči úvěrovým institucím zóny A, které však netvoří jejich kapitál;

(8)     aktiva představující pohledávky vůči úvěrovým institucím zóny B se splatností jeden rok či méně, které však nejsou představovány cennými papíry vydanými těmito institucemi a které se nepovažují za součást jejich kapitálu;

(9)     aktiva krytá výslovnými zárukami úvěrových institucí zóny A;

(10)   aktiva představující pohledávky se splatností jeden rok či méně kryté výslovnými zárukami úvěrových institucí zóny B;

(11)   aktiva zajištěná ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů vydaných EIB nebo mezinárodními rozvojovými bankami;

(12)   hotovostní položky v procesu inkasa.

c)         riziková váha 50 %

(1)     úvěry plně a zcela zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů zástavními právy k obytným nemovitostem, které obývá nebo bude obývat nebo které pronajímá nebo bude pronajímat dlužník, a úvěry, které jsou ke spokojenosti příslušných orgánů plně a zcela zajištěny účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud se jedná o obytné nemovitosti, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat dlužník;

         „cenné papíry kryté hypotékou“ se kterými lze nakládat jako s úvěry uvedenými v prvním pododstavci nebo čl. 62 odst. 1, pokud je příslušné orgány považují s ohledem na platný právní rámec každého členského státu za rovnocenné z hlediska úvěrového rizika. Aniž jsou dotčeny druhy cenných papírů, které spadají do působnosti tohoto bodu 1 a splňují podmínky v něm stanovené, mohou „cenné papíry kryté hypotékou“ zahrnovat nástroje ve smyslu oddílu B odst. 1 písm. a) a b) přílohy směrnice Rady 93/22/EHS[32]. Příslušné orgány se musí zejména ujistit, že:

i)       tyto cenné papíry jsou zcela a přímo zajištěné portfoliem hypoték stejné povahy jako ty, které jsou uvedeny v prvním pododstavci nebo v čl. 62 odst. 1 a které jsou při vydání těchto cenných papírů bezvadně plněny;

ii)      přijatelné vysoce prioritní pořadí na podkladová hypotekární aktiva požívají buď přímo investoři do cenných papírů zajištěných hypotékou, nebo na jejich účet správce nebo zmocněný zástupce, v poměru odpovídajícím cenným papírům, které mají v držení;

(2)     náklady a příjmy příštích období; pro tyto položky se použije riziková váha odpovídající protistraně v případech, kdy ji může úvěrová instituce určit podle směrnice 86/635/EHS. V případech, kdy protistranu určit nemůže, použije paušální rizikovou váhu 50 %.

d)         riziková váha 100 %

(1)     aktiva představující pohledávky vůči ústředním vládám a centrálním bankám zóny B, pokud tyto pohledávky neznějí na národní měnu dlužníka ani v ní nejsou financovány;

(2)     aktiva představující pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy zóny B;

(3)     aktiva představující pohledávky vůči úvěrovým institucím zóny B se splatností delší než jeden rok;

(4)     aktiva představující pohledávky vůči nebankovnímu sektoru zóny A a zóny B;

(5)     hmotná aktiva ve smyslu čl. 4 „Aktiva“ odst. 10 směrnice 86/635/EHS;

(6)     akcie, majetkové účasti a jiné položky tvořící kapitál jiných úvěrových institucí, které se neodečítají od kapitálu institucí poskytujících úvěr;

(7)     všechna ostatní aktiva, která se neodečítají od kapitálu.

2. Vůči podrozvahovým položkám neuvedeným v odstavci 3 se uplatní následující postup. Nejprve se roztřídí podle rizikových skupin uvedených v příloze II. Přitom se přihlédne k plné hodnotě vysoce rizikových položek, 50 % hodnoty středně rizikových položek a 20 % hodnoty středně/nízko rizikových položek, zatímco hodnota nízko rizikových položek se stanoví rovna nule. Poté se podrozvahové hodnoty upravené podle předchozích vět vynásobí rizikovými vahami příslušnými pro dotčené protistrany v souladu se zacházením s aktivy, jak je stanoví odstavec 1 a článek 44. U dohod o prodeji a zpětném odkupu aktiv (repo smluv) a u přímých termínovaných nákupů se použijí rizikové váhy náležející daným aktivům a nikoliv rizikové váhy protistran těchto operací. Nesplacenou část základního kapitálu upsaného Evropskému investičnímu fondu lze ocenit rizikovou vahou 20 %.

3. Metody uvedené v příloze III se používají na podrozvahové položky, jejichž seznam je uveden v příloze IV, s výjimkou:

– kontraktů obchodovaných na uznávaných burzách,

– měnových kontraktů (kromě kontraktů týkajících se zlata) s původní dobou splatnosti nejvýše 14 kalendářních dnů.

Do 31. prosince 2006 mohou příslušné orgány členských států udělovat výjimky z použití metod uvedených v příloze III na mimoburzovní (OTC) kontrakty zúčtované clearingovým střediskem, v nichž toto středisko jedná jako právní protistrana a všichni účastníci plně a každodenně zajišťují kolaterálem riziko, jež pro clearingové středisko představují, takže pokrývají jak současná rizika, tak i případná budoucí rizika. Příslušné orgány musí být ubezpečeny, že složené zajištění (kolaterál) poskytuje stejnou úroveň ochrany jako zajištění (kolaterál) vyhovující odst. 1 písm. a) bodu 7 a že je vyloučeno nebezpečí, že by se rizika pro clearingové středisko nahromadila a přesáhla tržní hodnotu složeného zajištění (kolaterálu). Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí této možnosti.

4. Jsou-li podrozvahové položky kryty výslovnými zárukami, ocení se tyto položky stejně, jako kdyby byly získány na účet ručitele a nikoli protistrany. Je-li případná angažovanost vzniklá z podrozvahových operací plně a zcela zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů kterýmkoli aktivem uznaným za zajištění (kolaterál) v odst. 1 písm. a) bodu 7 nebo písm. b) bodu 11, použijí se rizikové váhy 0 % nebo 20 % podle druhu zajištění (kolaterálu).

Členské státy mohou použít rizikovou váhu 50 % na podrozvahové položky, které jsou jistotami nebo zárukami majícími povahu úvěrových substitutů a které jsou plně zaručeny ke spokojenosti příslušných orgánů hypotékami splňujícími podmínky uvedené v odst. 1 písm. c) bod 1 s tím, že ručitel musí mít přímé právo k takovému zajištění (kolaterálu).

5. Je-li na aktiva a podrozvahové položky použita nižší riziková váha s ohledem na existenci výslovných záruk nebo zajištění (kolaterálu) přijatelných pro příslušné orgány, použijí se nižší rizikové váhy pouze na tu jejich část, která je zaručena nebo která je plně kryta zajištěním (kolaterálem).

Článek 44

Rizikové váhy pohledávek za orgány regionální a místní správy členských států

1. Bez ohledu na požadavky stanovené v čl. 43 odst. 1 písm. b) mohou členské státy určit rizikovou váhu 0 % pro vlastní orgány regionální nebo místní správy, neexistuje-li rozdíl v riziku mezi pohledávkami vůči těmto orgánům a pohledávkami vůči ústřední vládě vzhledem k pravomoci orgánů regionální nebo místní správy zvýšit své příjmy a vzhledem k existenci zvláštních institucionálních opatření, která snižují možnost nedodržení jejich závazků. Nulová riziková váha stanovená podle těchto kritérií se použije na pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy a na podrozvahové položky pro ně vzniklé, jakož i na pohledávky vůči jiným osobám a na podrozvahové položky vzniklé pro jiné osoby zaručené orgány regionální nebo místní správy nebo zajištěné ke spokojenosti dotyčných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů vydaných orgány regionální nebo místní správy.

2. Členské státy oznámí Komisi, zda považují nulovou rizikovou váhu za oprávněnou podle kritérií stanovených v odstavci 1. Komise tuto informaci zveřejní. Ostatní členské státy mohou nabídnout úvěrovým institucím pod dohledem svých příslušných orgánů možnost použít nulové rizikové váhy, pokud provádějí obchody s dotyčnými orgány regionální nebo místní správy nebo pokud drží pohledávky zaručené těmito orgány, včetně zajištění (kolaterálu) ve formě cenných papírů.

Článek 45

Jiné rizikové váhy

1. Aniž je dotčen čl. 44 odst. 1, mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva, která jsou zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů vydaných orgány regionální nebo místní správy zóny A, vklady uloženými u jiných úvěrových institucí zóny A, než je instituce poskytující úvěr, nebo vkladními listy či podobnými nástroji vydanými těmito úvěrovými institucemi.

2. Členské státy mohou použít rizikové váhy 10 % na pohledávky vůči institucím specializovaným na mezibankovní trh a trh s dluhopisy emitovanými veřejnými institucemi ve svém domovském členském státě a podléhajícím přísnému dohledu příslušných orgánů, jsou-li tato aktiva plně a zcela zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů domovského členského státu kombinací aktiv uvedených v čl. 43 odst. 1 písm. a) a b), kterou tyto orgány uznají za dostatečné zajištění (kolaterál).

3. Členské státy oznámí Komisi všechny předpisy, jež přijaly na základě odstavců 1 a 2, jakož i jejich odůvodnění. Komise tyto informace předá ostatním členským státům. Komise pravidelně zkoumá dopad těchto ustanovení, aby zajistila, že nenaruší hospodářskou soutěž.

Článek 46

Správní orgány a neziskové podniky

Pro účely čl. 43 odst. 1 písm. b) mohou příslušné orgány zahrnout pod pojem „orgány regionální nebo místní správy“ též neziskové správní orgány podřízené orgánům regionální a místní správy a neziskové podniky ve vlastnictví ústředních vlád, orgánů regionální nebo místní správy nebo orgánů, o kterých mají příslušné orgány za to, že vykonávají stejné úkoly jako orgány regionální a místní správy.

Příslušné orgány mohou do pojmu „orgány regionální a místní správy“ zahrnout rovněž církve a náboženské společnosti ve formě právnické osoby veřejného práva, pokud vybírají příspěvky v souladu s právními předpisy, které je k tomu opravňují.

Článek 47

Výše ukazatele kapitálové přiměřenosti

1. Úvěrové instituce jsou povinny udržovat ukazatel vymezený v článku 40 soustavně na úrovni nejméně 8 %.

2. Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány předepsat vyšší minimální ukazatele, jestliže to považují za vhodné.

3. Klesne-li ukazatel pod 8 %, zajistí příslušné orgány, aby dotyčná úvěrová instituce podnikla vhodná opatření k co nejrychlejšímu navrácení ukazatele na dohodnutou minimální výši.

ònový

Oddíl 3

Minimální kapitálové požadavky pro krytí úvěrového rizika

Článek 76

Úvěrové instituce použijí pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice pro účely čl. 75 písm. a) buď standardizovaný přístup stanovený v článcích 78 až 83, nebo, je-li to povoleno příslušnými orgány v souladu s článkem 84, přístup založený na interním ratingu stanovený v článcích 84 až 89.

Článek 77

„Expozicí“ se pro účely tohoto oddílu rozumí položka aktiv nebo podrozvahová položka.

Pododdíl 1 – Standardizovaný přístup

Článek 78

1. S výhradou odstavce 2 se hodnotou expozice položky aktiv rozumí její bilanční hodnota a hodnotou expozice podrozvahové položky uvedené v příloze II se rozumí dále uvedené procento z její hodnoty: 100 %, pokud jde o položku s vysokým rizikem, 50 %, pokud jde o položku se středním rizikem, 20 %, pokud jde o položku se středním/nízkým rizikem, a 0 %, pokud jde o položku s nízkým rizikem. Podrozvahové položky podle první věty tohoto odstavce se přiřadí ke kategoriím rizika, jak je uvedeno v příloze II.

2. Hodnota expozice derivátových nástrojů uvedených v příloze IV se určí podle jedné ze dvou metod stanovených v příloze III se zohledněním dopadů smluv o novaci a ostatních dohod o započtení (smluvního nettingu) pro účely těchto metod v souladu s přílohou III.

3. Pokud je expozice zajištěna majetkovým zajištěním úvěrového rizika, může být hodnota expozice této položky upravena v souladu s pododdílem 3.

4. U úvěrové instituce používající komplexní metodu finančního kolaterálu podle přílohy VIII části 3 se v případě, kdy má expozice formu cenných papírů nebo komodit prodaných, uložených nebo půjčených v rámci repo obchodu nebo v rámci transakcí půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, hodnotou expozice rozumí hodnota cenných papírů a komodit stanovená v souladu s čl. 74 odst. 1, zvýšená o koeficient volatility odpovídající těmto cenným papírům nebo komoditám, jak je stanoveno v příloze VIII části 3 odstavcích 35 až 60.

Článek 79

1.           Každá expozice se zařadí do jedné z následujících kategorií expozice:

a)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči centrálním vládám nebo centrálním bankám,

b)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy,

c)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči správním orgánům a nekomerčním podnikům,

d)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči mezinárodním rozvojovým bankám,

e)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči mezinárodním organizacím,

f)       pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči institucím,

g)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči podnikům,

h)      retailové pohledávky nebo podmíněné retailové pohledávky,

i)       pohledávky nebo podmíněné pohledávky zajištěné nemovitostmi,

j)       položky po splatnosti,

k)      položky náležející do regulatorních vysoce rizikových kategorií,

l)       pohledávky ve formě krytých dluhopisů,

m)     sekuritizační pozice,

n)      krátkodobé pohledávky vůči institucím a podnikům,

o)      pohledávky ve formě podílů v podnicích kolektivního investování,

p)      ostatní položky.

2.           Expozice je způsobilá k zařazení do kategorie retailových expozic uvedené v odst. 1 písm. h), jestliže splňuje následující podmínky:

a)      musí se jednat buď o expozici vůči jednotlivci nebo jednotlivcům, nebo o expozici vůči malým či středně velkým subjektům,

b)      expozice musí být jednou z velkého počtu expozic s takovými podobnými vlastnostmi, že se podstatně sníží rizika spojená s takovým půjčováním,

c)      celkový objem, který dlužník nebo ekonomicky spjatá skupina dlužníků dluží úvěrové instituci a jakémukoli mateřskému podniku a jeho dceřiným podnikům, včetně jakékoli expozice po splatnosti, nesmí, podle informací, které má úvěrová instituce k dispozici, překročit 1 milion EUR. Úvěrová instituce musí učinit vhodné kroky k získání takových informací.

Cenné papíry nejsou způsobilé k zařazení do kategorie retailových expozic.

Článek 80

1.           Pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice se na všechny expozice, pokud nejsou odečítány z kapitálu, použijí rizikové váhy v souladu s přílohou VI částí 1. Použití rizikové váhy vychází z kategorie expozice, k níž je expozice přiřazena, a v míře, která je stanovena v příloze VI části 1, z její úvěrové kvality. Úvěrovou kvalitu lze vymezit odkazem na úvěrové hodnocení externí ratingové agentury v souladu s články 81 až 83 nebo na úvěrové hodnocení exportních úvěrových agentur, jak je popsáno v příloze VI části 1.

2.           Pro účely použití rizikové váhy podle odstavce 1 se hodnota expozice vynásobí rizikovou vahou specifikovanou nebo určenou v souladu s tímto pododdílem.

3.           Pro účely výpočtu hodnot rizikově vážené expozice u expozic vůči institucím příslušné orgány rozhodnou, zda přijmou metodu založenou na úvěrové kvalitě centrální vlády státu, v němž má úvěrová instituce své sídlo, nebo metodu založenou na úvěrové kvalitě instituce, která je protistranou, v souladu s přílohou VI.

4.           Bez ohledu na odstavec 1 lze v případě, kdy je expozice zajištěna úvěrovým zajištěním, upravit rizikovou váhu, která se na takovou položku vztahuje, v souladu s pododdílem 3.

5.           Hodnoty rizikově vážené expozice pro sekuritizované expozice se stanoví podle pododdílu 4.

6.           Není-li v tomto pododdíle stanoveno jinak, přidělí se expozicím pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice riziková váha 100 %.

7.           S výjimkou expozic, které dávají vzniknout závazkům ve formě položek uvedených v čl. 57 odst. 1 bodech 1 až 8, mohou příslušné orgány osvobodit od plnění požadavků uvedených v odstavci 1 tohoto článku expozice úvěrové instituce vůči protistraně, která je jejím mateřským podnikem, dceřiným podnikem nebo dceřiným podnikem jejího mateřského podniku, jsou-li splněny následující podmínky:

a)      protistranou je instituce nebo finanční holdingová společnost, finanční instituce, společnost spravující aktiva nebo podnik pomocných služeb, na něž se vztahují odpovídající obezřetnostní požadavky,

b)      protistrana je zahrnuta do stejné konsolidace jako úvěrová instituce, a to na plném základě,

c)      protistrana podléhá stejnému hodnocení rizik, měření rizik a stejným kontrolním postupům jako úvěrová instituce,

d)      protistrana má sídlo ve stejném členském státě jako úvěrová instituce,

e)      v současné době neexistují ani do budoucna se nepředvídají materiální nebo právní překážky pro okamžitý převod kapitálu nebo splácení závazků protistrany úvěrové instituci.

V takovém případě se použije riziková váha 0 %.

Článek 81

1.           Externí úvěrové hodnocení lze použít pro určení rizikové váhy expozice v souladu s článkem 80 pouze v případě, že externí ratingová agentura, která toto hodnocení poskytuje, byla příslušnými orgány pro tyto účely uznána za způsobilou, dále jen „způsobilá externí ratingová agentura“.

2.           Příslušné orgány uznají externí ratingovou agenturu za způsobilou pro účely článku 80 pouze v případě, kdy se ujistily, že její metoda hodnocení splňuje požadavky na nestrannost, nezávislost, stálý přezkum a transparentnost a že výsledné úvěrové hodnocení splňuje požadavky na důvěryhodnost a transparentnost. Příslušné orgány pro tyto účely přihlížejí k technickým kritériím stanoveným v příloze VI části 2.

3.           Jestliže byla způsobilost externí ratingové agentury uznána příslušnými orgány jednoho členského státu, mohou ji příslušné orgány jiných členských států uznat za způsobilou, bez vlastního hodnocení.

4.           Příslušné orgány uveřejní vysvětlení k procesu uznávání a zveřejní seznam způsobilých externích ratingových agentur.

Článek 82

1.           Příslušné orgány s přihlédnutím k technickým kritériím stanoveným v příloze VI části 2 určí, jaký stupeň externího ratingu uvedený v části 1 dané přílohy odpovídá příslušnému úvěrovému hodnocení provedenému způsobilou externí ratingovou agenturou. Toto určení musí být objektivní a konzistentní.

2.           Jestliže příslušné orgány jednoho členského státu určí stupeň podle odstavce 1, mohou toto určení uznat příslušné orgány jiných členských států, bez vlastního hodnocení.

Článek 83

1.           Použití úvěrových hodnocení poskytnutých externími ratingovými agenturami pro účely výpočtu hodnot rizikově vážené expozice úvěrové instituce je konzistentní a v souladu s přílohou VI částí 3. Úvěrová hodnocení se nepoužívají selektivně.

2.           Úvěrové instituce využívají vyžádaná úvěrová hodnocení. Se souhlasem příslušného orgánu však mohou využít i nevyžádaná úvěrová hodnocení.

Pododdíl 2 – Přístup založený na interním ratingu

Článek 84

1.           V souladu s tímto pododdílem mohou příslušné orgány povolit úvěrovým institucím, aby vypočítaly hodnoty své rizikově vážené expozice s použitím přístupu založeného na interním ratingu (přístupu IRB). Pro každou úvěrovou instituci se vyžaduje výslovné povolení.

2.           Povolení se udělí pouze v případě, že se příslušný orgán ke své spokojenosti ujistí, že systémy, které úvěrová instituce zavedla pro řízení a rating úvěrového rizika expozic, jsou správné a jsou uplatňovány jednotně, a zejména splňují normy podle přílohy VII části 4:

a)      ratingové systémy úvěrové instituce poskytují smysluplné hodnocení charakteristik dlužníka a transakce, smysluplné rozlišení rizika a přesné a konzistentní kvalititativní odhady rizika,

b)      interní ratingy a odhady ztrát a selhání použité při výpočtu kapitálových požadavků a přidružené systémy a postupy hrají zásadní úlohu při řízení rizik a v rozhodovacím procesu, při schvalování úvěru, při interním rozložení kapitálu a ve správě úvěrové instituce,

c)      úvěrová instituce má útvar, který řídí úvěrové riziko a který je odpovědný za její ratingové systémy, přičemž je přiměřeně nezávislý a nepodléhá nepatřičným vlivům,

d)      úvěrová instituce shromažďuje a ukládá všechny relevantní údaje, které poskytují účinnou podporu jejímu procesu měření a řízení úvěrového rizika,

e)      úvěrová instituce uchovává doklady o svých ratingových systémech, uchovává doklady o důvodech, které ji vedly k výběru dané podoby systému, a provádí ověřování svých ratingových systémů.

Pokud mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné podniky nebo mateřská finanční instituce v EU a její dceřiné podniky používají přístup založený na interním ratingu na jednotném základě pro mateřský podnik a jeho dceřiné podniky, mohou příslušné orgány povolit, aby minimální požadavky podle přílohy VII části 4 splňovaly mateřský podnik a jeho dceřiné podniky společně.

3.           Úvěrová instituce, která žádá o využívání přístupu založeného na interním ratingu prokáže, že pro kategorie expozic v přístupu založeném na interním ratingu, jichž se to týká, používá ratingové systémy, které jsou v obecném souladu s minimálními požadavky stanovenými v této příloze pro účely interního měření a řízení rizik, po dobu nejméně tří let před tím, než nabyla způsobilosti používat přístup založený na interním ratingu. Tento požadavek se uplatní ode dne 31. prosince 2010.

4.           Úvěrová instituce, která žádá o povolení využívat vlastní odhady LGD a/nebo konverzních faktorů, prokáže, že prováděla a využívala vlastní odhady LGD a/nebo konverzních faktorů způsobem, který byl v obecném souladu s minimálními požadavky na využívání vlastních odhadů těchto parametrů stanovených v této příloze, po dobu nejméně tří let před tím, než nabyla způsobilosti používat vlastní odhady LGD a/nebo konverzních faktorů. Tento požadavek se uplatní ode dne 31. prosince 2010.

5.           Pokud úvěrová instituce přestane splňovat požadavky stanovené v tomto pododdílu, buď předloží příslušnému orgánu plán na včasnou nápravu situace, nebo prokáže, že dopad neplnění je nepodstatný.

6.           Jestliže má být přístup založený na interním ratingu využíván mateřskou úvěrovou institucí v EU a jejími dceřinými podniky nebo mateřskou finanční holdingovou společností v EU a jejími dceřinými podniky, orgány příslušné pro jednotlivé právní subjekty úzce spolupracují podle článků 129 až 132.

Článek 85

1.           Aniž je dotčen článek 89, úvěrové instituce a jakýkoli mateřský podnik a jeho dceřiné podniky uplatňují přístup založený na interním ratingu na všechny expozice.

S výhradou schválení příslušnými orgány, lze toto uplatňování provádět postupně napříč různými kategoriemi expozic, uvedenými v článku 86, uvnitř téže obchodního útvaru, napříč různými obchodními jednotkami uvnitř stejné skupiny nebo pro využití vlastních odhadů LGD nebo konverzních faktorů pro výpočet rizikových vah expozic vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám.

V případě kategorie retailové expozice uvedené v článku 86 lze uplatňování provádět postupně napříč kategoriemi expozic, jimž odpovídají různé korelace v příloze VII části 1 odst. 9, 10 a 11.

2.           Uplatňování podle odstavce 1 se provede během přiměřeného časového období, na němž se příslušné orgány dohodnou. Uplatňování se provede podle přísných podmínek určených příslušnými orgány. Tyto podmínky se navrhnou tak, aby zajistily, že se flexibilita uvedená v odstavci 1 nepoužívá selektivně za účelem snížení minimálních kapitálových požadavků z hlediska těch kategorií expozic nebo obchodních útvarů, které mají být teprve zahrnuty do přístupu založeného na interním ratingu nebo do používání vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů.

3.           Úvěrové instituce, které používají přístup založený na interním ratingu pro jakoukoli kategorii expozice, zároveň používají přístup založený na interním ratingu i pro kategorii akciové expozice.

4.           S výhradou odstavců 1 až 3 a článku 89 úvěrové instituce, které podle článku 84 obdržely povolení používat přístup založený na interním ratingu, nezačnou znovu používat pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice pododdíl 1, ledaže prokáží rozumný důvod a obdrží souhlas příslušných orgánů.

5.           S výhradou odstavců 1 a 2 a článku 89 úvěrové instituce, které podle čl. 87 odst. 9 obdržely povolení používat vlastní odhady LGD a konverzních faktorů, nezačnou znovu používat hodnoty LGD a konverzní faktory uvedené v čl. 87 odst. 8, ledaže prokáží rozumný důvod a obdrží souhlas příslušných orgánů.

Článek 86

1.           Každá expozice se zařadí do jedné z následujících kategorií expozic:

a)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči centrálním vládám nebo centrálním bankám;

b)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči institucím,

c)      pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči podnikům,

d)      retailové pohledávky nebo podmíněné retailové pohledávky,

e)      akciové pohledávky,

f)       sekuritizační pozice,

g)      jiná aktiva nemající povahu úvěrového závazku.

2.         S následujícími expozicemi se zachází jako s expozicemi vůči centrálním vládám a centrálním bankám:

a)      expozice vůči orgánům regionální a místní správy, s nimiž se podle pododdílu 1 zachází jako s expozicemi vůči centrálním vládám,

b)      expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám a mezinárodním organizacím, které mají podle pododdílu 1 přiřazenu rizikovou váhu 0 %.

3.         S následujícími expozicemi se zachází jako s expozicemi vůči institucím:

a)      expozice vůči orgánům regionální a místní správy, s nimiž se podle pododdílu 1 nezachází jako s expozicemi vůči centrálním vládám,

b)      expozice vůči subjektům veřejného sektoru, s nimiž se podle pododdílu 1 zachází jako s expozicemi vůči institucím,

c)      expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám, které nemají podle pododdílu 1 přiřazenu rizikovou váhu 0 %.

4.         Expozice jsou způsobilé k zařazení do kategorie retailové expozice uvedené v odst. 1 písm. d), jestliže splňují následující podmínky:

a)      musí se jednat buď o expozici vůči jednotlivci nebo jednotlivcům, nebo o expozici vůči malým či středně velkým subjektům, v posledním případě za předpokladu, že celková částka, kterou dlužník nebo ekonomicky spjatá skupina dlužníků dluží úvěrové instituci a jakémukoli mateřskému podniku a jeho dceřiným podnikům, nesmí, podle informací, které má úvěrová instituce k dispozici na základě přiměřených kroků, které učinila za účelem ověření situace, překročit 1 milion EUR,

b)      úvěrová instituce s nimi při řízení svého úvěrového rizika zachází v průběhu času konzistentně a podobným způsobem,

c)      nejsou řízeny individuálně způsobem srovnatelným s expozicemi v kategorii expozice vůči podnikům,

d)      každá představuje jednu z velkého počtu podobně řízených expozic.

5.         Následující expozice se zařadí do kategorie akciové expozice:

a)      expozice, které nemají povahu dluhu a které vyjadřují podřízenou, zbytkovou pohledávku na aktiva nebo příjem emitenta,

b)      dluhové expozice, jejichž ekonomická podstata je podobná jako u expozic uvedených v písmeni a).

6.         V rámci kategorie expozic vůči podnikům úvěrové instituce odděleně rozlišují jako specializované úvěrové expozice takové expozice, které mají následující vlastnosti:

a)      jedná se o expozici vůči subjektu, který byl speciálně vytvořen za účelem financování a/nebo správy fyzických aktiv,

b)      smluvní ujednání poskytují věřiteli značný stupeň kontroly nad aktivy a příjmy, která tato aktiva vytvářejí,

c)      primárním zdrojem splácení závazku je spíše příjem vytvářený aktivy, která jsou financována, než nezávislá schopnost širšího obchodního podnikání.

7.         Jakýkoli úvěrový závazek, který není zařazen do kategorií expozic uvedených v odst. 1 písm. a), b) a d) až f), se zařadí do kategorie expozic uvedené v písmeni c) daného odstavce.

8.         Kategorie expozice uvedená v odst. 1 písm. g) zahrnuje zbytkovou hodnotu pronajatého majetku, není-li jinde v této směrnici stanoveno jinak.

9.         Metodika, kterou úvěrová instituce používá pro zařazování expozic do různých kategorií, je v průběhu času přiměřená a konzistentní.

Článek 87

1.         Hodnoty rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko u expozic náležejících do jedné z kategorií expozic uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až e) nebo g) se, pokud nejsou odečítány z kapitálu, vypočítají podle přílohy VII části 1 odst. 1 až 25.

2.         Hodnoty rizikově vážené expozice pro riziko rozmělnění u nakoupených pohledávek se vypočítají podle přílohy VII části 1 odst. 26.

3.         Výpočet hodnot rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění se zakládá na relevantních parametrech, které se vztahují k dané expozici. Tyto parametry zahrnují pravděpodobnost selhání (PD), ztrátu při selhání (LGD), splatnost (M) a hodnotu expozice. K PD a LGD lze přihlížet společně nebo zvlášť v souladu s přílohou VII částí 2.

4.         Aniž je dotčen odstavec 3, hodnoty rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko pro všechny expozice náležející do kategorie uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. e) se vypočítají v souladu s přílohou VII částí 1 odst. 15 až 24, za podmínky souhlasu příslušných orgánů. Příslušné orgány povolí úvěrové instituci používat přístup stanovený v příloze VII části 1 odst. 24 až 25 pouze v případě, že úvěrová instituce splňuje minimální požadavky přílohy VII části 4 odst. 114 až 122.

5.         Aniž je dotčen odstavec 3, hodnoty rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko pro specializované úvěrové expozice lze vypočítat v souladu s přílohou VII částí 1 odst. 5. Příslušné orgány zveřejní pokyny k tomu, jak by měly instituce přiřazovat rizikové váhy specializovaným úvěrovým expozicím podle přílohy VII části 1 odst. 5, a schválí metodiky přiřazování zavedené úvěrovými institucemi.

6.         Pro expozice náležející do kategorií expozic uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až d) stanoví úvěrové instituce své vlastní odhady PD v souladu s článkem 84 a přílohou VII částí 4.

7.         Pro expozice náležející do kategorie expozic uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. d) stanoví úvěrové instituce své vlastní odhady PD a konverzních faktorů v souladu s článkem 84 a přílohou VII částí 4.

8.         Pro expozice náležející do kategorií expozic uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až c) uplatní úvěrové instituce hodnoty LGD stanovené v příloze VII části 2 odst. 8 a konverzní faktory stanovené v příloze VII části 3 odst. 11 písm. a) až c).

9.         Aniž je dotčen odstavec 8, pro všechny expozice náležející do kategorií expozic uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až c) mohou příslušné orgány úvěrovým institucím povolit, aby používaly vlastní odhady LGD a konverzních faktorů v souladu s článkem 84 a přílohou VII částí 4.

10.       Hodnoty rizikově vážené expozice pro sekuritizační expozice a pro expozice náležející do kategorie expozice uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. f) se vypočítají v souladu s pododdílem 4.

11.       Pokud expozice vůči podniku kolektivního investování splňují kritéria stanovená v příloze VI části 1 odst. 74 až 75 a úvěrová investice zná všechny podkladové expozice podniku kolektivního investování, přihlíží k těmto podkladovým expozicím pro účely výpočtu hodnot rizikově vážené expozice a hodnot očekávaných ztrát v souladu s metodami stanovenými v tomto pododdílu.

Pokud úvěrová instituce nesplňuje podmínky pro používání metod stanovených v tomto pododdílu, vypočítají se hodnoty rizikově vážené expozice a hodnoty očekávaných ztrát podle následujících přístupů:

a)      pro expozice náležející do kategorie expozice uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. e) přístup stanovený v příloze VII části 1 odst. 17 až 19. Jestliže úvěrová instituce není pro tyto účely schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi neobchodovanými na regulovaných trzích, akciovými expozicemi obchodovanými na regulovaných trzích a jinými akciovými expozicemi, zachází s těmito expozicemi jako s jinými akciovými expozicemi,

b)      pro všechny ostatní podkladové expozice přístup stanovený v pododdílu 1, s výhradou následujících úprav:

i)       expozice jsou zařazeny do příslušné kategorie expozice a je jim přiřazena riziková váha příslušející ke stupni externího ratingu, který je bezprostředně nad tím stupněm externího ratingu, do kterého by byla tato expozice obvykle zařazena,

ii)      expozicím zařazeným do vyšších stupňů externího ratingu, kterým by byla obvykle přiřazena riziková váha 150 %, je přiřazena riziková váha 200 %.

12.       Pokud expozice vůči podniku kolektivního investování nesplňuje kritéria stanovená v příloze VI části 1 odst. 74 až 75 nebo pokud úvěrová instituce nezná všechny podkladové expozice podniku kolektivního investování, přihlédne přímo k podkladovým expozicím a vypočítá hodnoty rizikově vážené expozice a hodnoty očekávaných ztrát v souladu s přístupem stanoveným v příloze VII části 1 odst. 17 až 19. Jestliže úvěrová instituce není pro tyto účely schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi neobchodovanými na regulovaných trzích, akciovými expozicemi obchodovanými na regulovaných trzích a jinými akciovými expozicemi, zachází s těmito expozicemi jako s jinými akciovými expozicemi. Pro tyto účely se expozice, které nejsou akciovými expozicemi, zařadí do jedné z kategorií (akciové expozice obchodované či neobchodované na regulovaných trzích nebo jiné akciové expozice) uvedených v příloze VII části 1 odst. 17 a neznámé expozice se zařadí do kategorie jiné akciové expozice.

Jestliže úvěrové instituce nevyužijí výše uvedenou metodu, mohou se spolehnout na třetí stranu, která vypočítá a oznámí průměrné hodnoty rizikově vážené expozice na základě podkladových expozic podniku kolektivního investování v souladu s následujícími přístupy, je-li v dostatečné míře zajištěna správnost výpočtu a oznámení:

a)      pro expozice náležející do kategorie expozice uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. e) přístup stanovený v příloze VII části 1 odst. 17 až 19. Jestliže úvěrová instituce není pro tyto účely schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi obchodovanými na regulovaných trzích, akciovými expozicemi obchodovanými na regulovaných trzích a jinými akciovými expozicemi, zachází s těmito expozicemi jako s jinými akciovými expozicemi.

b)      pro všechny ostatní podkladové expozice přístup stanovený v pododdílu 1, s výhradou následujících úprav:

i)       expozice jsou zařazeny do příslušné kategorie expozice a je jim přiřazena riziková váha příslušející ke stupni externího ratingu, který je bezprostředně nad tím stupněm externího ratingu, do kterého by byla tato expozice obvykle zařazena,

ii)      expozicím zařazeným do vyšších stupňů externího ratingu, kterým by byla obvykle přiřazena riziková váha 150 %, je přiřazena riziková váha 200 %.

Článek 88

1.         Hodnoty očekávaných ztrát pro expozice náležející do jedné z kategorií expozic uvedených v čl. 86 odst. 1 písm. a) až e) se vypočítají v souladu s metodami stanovenými v příloze VII části 1 odst. 27 až 73.

2.         Výpočet hodnot očekávaných ztrát v souladu s přílohou VII částí 1 odst. 27 až 33 se pro každou expozici zakládá na týchž vstupních údajích o PD, LPG a hodnotě expozice jako jsou ty, které se použijí pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice v souladu s článkem 87.

3.         Hodnoty očekávaných ztrát pro sekuritizační expozice se vypočítají v souladu s pododdílem 4.

4.         Hodnota očekávaných ztrát pro expozice náležející do kategorie expozic uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. g) je nulová.

5.         Hodnoty očekávaných ztrát pro riziko rozmělnění nakoupených pohledávek se vypočítají v souladu s metodami stanovenými v příloze VII části 1 odst. 33.

6.         Hodnoty očekávaných ztrát pro expozice uvedené v čl. 87 odst. 11 a 12 se vypočítají v souladu s metodami uvedenými v příloze VII části 1 odst. 27 až 33.

Článek 89

1.         S výhradou souhlasu příslušných orgánů mohou úvěrové instituce, které jsou oprávněny k využívání přístupu založeného na interním ratingu pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice a hodnoty očekávaných ztrát, použít pro jednu nebo více následujících kategorií expozic pododdíl 1:

a)      kategorii expozice uvedenou v čl. 86 odst. 1 písm. a), kde je počet významných protistran omezen a pro úvěrovou instituci by bylo nepřiměřeně zatěžující uplatnit pro tyto protistrany ratingový systém,

b)      kategorii expozice uvedenou v čl. 86 odst. 1 písm. b), kde je počet významných protistran omezen a pro úvěrovou instituci by bylo nepřiměřeně zatěžující uplatnit pro tyto protistrany ratingový systém,

c)      expozice v nevýznamných obchodních útvarech a kategorie expozic, které jsou nevýznamné z hlediska velikosti a rizikového profilu,

d)      expozice vůči centrálním vládám domovského členského státu a vůči jeho orgánům regionální a místní správy a správním subjektům za předpokladu, že:

i)       neexistuje rozdíl v expozici vůči této centrální vládě a rizikem ostatních obdobných expozic v důsledku zvláštních veřejných ujednání,

ii)      expozicím vůči této centrální vládě je přiřazen stupeň externího ratingu 1 podle pododdílu 1,

e)      expozice úvěrové instituce vůči protistraně, která je jejím mateřským podnikem, jejím dceřiným podnikem nebo dceřiným podnikem jejího mateřského podniku za předpokladu, že touto protistranou je instituce nebo finanční holdingová společnost, finanční instituce, společnost spravující aktiva nebo podnik pomocných služeb, na něž se vztahují obezřetnostní požadavky,

f)       akciové expozice vůči subjektům, jejichž úvěrové závazky jsou způsobilé pro nulovou rizikovou váhu podle pododdílu 1 (včetně těch subjektů veřejného sektoru, na něž se může použít nulová riziková váha),

g)      akciové expozice nabyté v rámci zákonem upravených programů na podporu přesně vymezených hospodářských odvětví, které poskytují úvěrovým institucím významné dotace na investice a zahrnují určitou formu státního dohledu a omezení na investice do původního kapitálu. Tato výjimka je omezena na souhrnný limit 10 % původního a dodatkového kapitálu.

Tento odstavec nebrání příslušným orgánům jiného členského státu umožnit uplatnění pravidel pododdílu 1 na akciové expozice, kterým bylo takové zacházení umožněno v jiném členském státě.

2.         Pro účely písmene c) se kategorie akciových expozic úvěrové instituce považuje za významnou, pokud jejich souhrnná hodnota snížená o akciové expozice nabyté v rámci zákonem upravených programů, jak je uvedeno v písmeni g), převýší v průměru za předcházející rok 10 % kapitálu úvěrové instituce. Je-li počet těchto akciových expozic nižší než 10 jednotlivých expozic, činí tento limit 5 % kapitálu úvěrové instituce.

Pododdíl 3 – Snižování úvěrového rizika

Článek 90

Pro účely tohoto pododdílu se „věřitelskou úvěrovou institucí“ rozumí úvěrová instituce, která má danou expozici, ať už vznikla z jejích úvěrových nebo jiných činností.

Článek 91

Úvěrové instituce, které používají standardizovaný přístup podle článků 78 až 83 nebo používají přístup založený na interním ratingu podle článků 84 až 89, ale nepoužívají své vlastní odhady LGD a konverzních faktorů podle článků 87 a 88, mohou uznat snižování úvěrového rizika v souladu s tímto pododdílem při výpočtu hodnot rizikově vážené expozice pro účely čl. 75 písm. a), případně při výpočtu očekávané ztráty pro účely výpočtu uvedeného v čl. 57 písm. q) a v čl. 63 odst. 3.

Článek 92

1.           Technika používaná pro zajištění úvěrového rizika spolu s akcemi, kroky, postupy a zásadami, které věřitelská úvěrová instituce přijala nebo zavedla, vedou k vytvoření takových uspořádání na zajištění úvěrového rizika, která jsou právně účinná a vynutitelná ve všech příslušných právních řádech.

2.           Věřitelská úvěrová instituce učiní všechny náležité kroky, aby zajistila účinnost uspořádání na zajištění úvěrového rizika a aby pokryla související rizika.

3.           V případě majetkového zajištění úvěrového rizika je podmínkou pro uznání způsobilosti aktiv jejich dostatečná likvidita a dostatečná stabilita v průběhu času tak, aby byla zabezpečena vhodná úroveň jistoty ohledně dosaženého zajištění úvěrového rizika s přihlédnutím k přístupu, který se používá k výpočtu hodnot rizikově vážené expozice, a na povolenou míru uznání. Způsobilá mohou být pouze aktiva uvedená v příloze VIII části 1.

4.           V případě majetkového zajištění úvěrového rizika má věřitelská úvěrová instituce právo ve vhodném okamžiku realizovat nebo si ponechat aktiva, z nichž vyplývá zajištění v případě selhání, platební neschopnosti nebo konkurzu dlužníka, případně správce kolaterálu, nebo v případě jiné smluvně stanovené úvěrové události. Stupeň korelace mezi hodnotou aktiva, které poskytuje zajištění úvěru, a úvěrovou kvalitou dlužníka nesmí být nepřiměřeně vysoký.

5.           V případě zajištění úvěrového rizika třetí stranou je podmínkou pro uznání způsobilosti strany poskytující závazek její dostatečná spolehlivost a skutečnost, že dohoda o zajištění úvěru má právní účinky v příslušných právních řádech tak, aby byla zabezpečena vhodná úroveň jistoty ohledně dosaženého zajištění úvěrového rizika s přihlédnutím k přístupu, který se používá k výpočtu hodnot rizikově vážené expozice, a na povolenou míru uznání. Způsobilost lze uznat pouze v případě poskytovatelů úvěrového zajištění a typů dohod o zajištění úvěru stanovených v příloze VIII části 1.

6.           Musejí být splněny minimální požadavky stanovené v příloze VIII části 2.

Článek 93

1.           Jestliže jsou splněny požadavky stanovené v článku 92, lze výpočet hodnot rizikově vážené expozice, případně hodnot očekávaných ztrát, upravit v souladu s přílohou VIII částmi 3 až 6.

2.           K žádné expozici, u níž bylo uplatněno snížení úvěrového rizika, nesmí být přiřazena vyšší hodnota rizikově vážené expozice nebo očekávané ztráty, než jaká by byla přiřazena k jinak stejné expozici bez snížení úvěrového rizika.

3.           Jestliže hodnota rizikově vážené expozice již bere v úvahu zajištění úvěrového rizika podle článků 78 až 83, případně článků 84 až 93, výpočet úvěrového zajištění se dále neuznává podle tohoto pododdílu.

Pododdíl 4 - Sekuritizace

Článek 94

Jestliže úvěrová instituce používá standardizovaný přístup stanovený v pododdílu 1 pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice pro kategorii expozice, do níž by byly podle článku 79 zařazeny sekuritizované expozice, vypočítá hodnotu rizikově vážené expozice sekuritizační pozice v souladu s přílohou IX částí 4 odst. 6 až 35.

Ve všech ostatních případech vypočítá hodnotu rizikově vážené expozice v souladu s přílohou IX částí 4 odst. 36 až 74.

Článek 95

1.         Jestliže bylo z úvěrové instituce, která je původcem, v souladu s přílohou IX částí 2 převedeno významné úvěrové riziko spojené se sekuritizovanými expozicemi, může daná úvěrová instituce:

a)      v případě tradiční sekuritizace vyjmout expozice, které sekuritizovala, z výpočtu hodnot rizikově vážené expozice, případně hodnot očekávaných ztrát,

b)      v případě syntetické sekuritizace vypočítat hodnoty rizikově vážené expozice, případně hodnoty očekávaných ztrát, se zřetelem k sekuritizovaným expozicím podle přílohy IX části 2.

2.         Jestliže se použije odstavec 1, úvěrová instituce, která je původcem, vypočítá hodnoty rizikově vážené expozice předepsané v příloze IX pro pozice, které případně drží v sekuritizaci.

Jestliže úvěrová instituce, která je původcem, nepřevede významné úvěrové riziko v souladu s odstavcem 1, nemusí provádět výpočet hodnot rizikově vážené expozice pro žádnou pozici, kterou případně drží v dané sekuritizaci.

Článek 96

1.         Pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice sekuritizační pozice se použijí na hodnotu expozice pozice rizikové váhy v souladu s přílohou IX na základě úvěrové kvality dané pozice, která může být určena odkazem na úvěrové hodnocení externí ratingovou agenturou nebo jiným způsobem, jak je uvedeno v příloze IX.

2.         Jestliže se expozice vztahuje na různé tranše v sekuritizaci, považuje se expozice spojená s každou tranší za samostatnou sekuritizační pozici. Má se za to, že poskytovatelé úvěrového zajištění sekuritizační pozice drží pozice v sekuritizaci. Sekuritizační pozice zahrnují expozice spojené se sekuritizací vyplývající z úrokových nebo měnových derivátových kontraktů.

3.         Jestliže je sekuritizační pozice předmětem majetkového zajištění úvěrového rizika nebo zajištění úvěrového rizika třetí stranou, lze rizikovou váhu, kterou k ní lze přiřadit, upravit v souladu s články 90 až 93 vykládanými ve spojení s přílohou IX.

4.         S výhradou čl. 57 písm. r) a čl. 66 odst. 1 se hodnota rizikově vážené expozice zahrne do součtu hodnot rizikově vážené expozice úvěrové instituce pro účely čl. 75 písm. a).

Článek 97

1.         Úvěrové hodnocení externí ratingovou agenturou lze použít k určení rizikové váhy sekuritizační pozice podle článku 96 pouze v případě, že externí ratingová agentura byla příslušnými orgány pro tento účel uznána za způsobilou, dále jen „způsobilá externí ratingová agentura“.

2.         Příslušné orgány uznají, že externí ratingová agentura je způsobilá pro účely odstavce 1 pouze v případě, pokud se ke své spokojenosti ujistily, že tato agentura splňuje požadavky stanovené v článku 81, s přihlédnutím k technickým kritériím uvedeným v příloze VI části 2, a že prokázala své schopnosti v oblasti sekuritizace, což lze dokázat například dobrým přijetím na trhu.

3.         Jestliže příslušné orgány jednoho členského státu uznaly externí ratingovou agenturu za způsobilou pro účely odstavce 1, mohou ji příslušné orgány ostatních členských států uznat za způsobilou pro tyto účely, aniž by provedly vlastní hodnocení.

4.         Příslušné orgány zveřejní informace o postupu uznávání a seznam způsobilých ratingových agentur.

5.         Úvěrové hodnocení vypracované způsobilou externí ratingovou agenturou lze použít pro tento účel pouze v případě, že odpovídá zásadám důvěryhodnosti a transparentnosti uvedeným v příloze IX části 3.

Článek 98

1.         Pro účely použití rizikových vah na sekuritizační pozice příslušné orgány určí, k jakým stupňům externího ratingu stanoveným v příloze IX mají být přiřazena příslušná úvěrová hodnocení vypracovaná způsobilou externí ratingovou agenturou. Toto rozhodnutí je objektivní a konzistentní.

2.         Když příslušné orgány jednoho členského státu provedou určení podle odstavce 1, mohou příslušné orgány ostatních členských států toto určení uznat, aniž by provedly vlastní určení.

Článek 99

Využívání úvěrových hodnocení vypracovaných externí ratingovou agenturou pro výpočet hodnot rizikově vážené expozice úvěrové instituce podle článku 96 je konzistentní a probíhá v souladu s přílohou IX částí 3. Úvěrová hodnocení se nepoužívají selektivně.

Článek 100

1.           V případě sekuritizace revolvingových expozic s možností předčasného splacení úvěrová instituce, která je původcem nebo sponzorem, vypočítá v souladu s přílohou IX dodatečnou hodnotu rizikově vážené expozice pro riziko zvýšení úrovní úvěrového rizika, jimž je vystavena, po využití možnosti předčasného splacení.

2.           Pro tyto účely se revolvingovou expozicí rozumí expozice, u níž může zákazník měnit částky, které čerpá v rámci dohodnutého limitu, a možností předčasného splacení se rozumí smluvní ustanovení, které vyžaduje, aby v případě přesně vymezených událostí byly pozice investorů splaceny před původně stanovenou dobou splatnosti vydaných cenných papírů.

3.           Jestliže sekuritizace obsahují možnost předčasného splacení retailových expozic, které jsou nezávazné a které lze bezpodmínečně zrušit bez předchozího oznámení, a předčasné splacení je spuštěno jinou kvantitativní hodnotou než je průměr nadměrného rozpětí za tři měsíce, mohou příslušné orgány použít zacházení, které se výrazně přibližuje zacházení uvedenému v příloze IX části 4 odst. 27 až 30, pro určení tam uvedeného konverzního faktoru.

4.           Jestliže příslušný orgán hodlá zacházet s konkrétní sekuritizací v souladu s odstavcem 3, nejprve o tom informuje příslušné orgány všech ostatních členských států. Dříve než se využívání takového zacházení stane součástí obecného přístupu příslušného orgánu k sekuritizacím obsahujícím možnost předčasného splacení výše uvedeného typu, příslušný orgán konzultuje příslušné orgány všech ostatních členských států a přihlédne k vyjádřeným názorům. Daný příslušný orgán pak zveřejní názory vyjádřené při takové konzultaci a přijatý způsob zacházení.

Článek 101

1.         Úvěrová instituce, která je původcem nebo sponzorem, neposkytne sekuritizaci podporu, která by překračovala její smluvní závazky, s cílem snížit potenciální nebo skutečné ztráty investorů.

2.         Jestliže úvěrová instituce, která je původcem nebo sponzorem, nedodrží u určité sekuritizace odstavec 1, příslušný orgán jí uloží, aby měla minimálně k dispozici kapitál na všechny sekuritizované expozice v takové výši, jako kdyby nebyly sekuritizovány. Úvěrová instituce zveřejní, že poskytla mimosmluvní podporu, a informuje o následném regulatorním dopadu na její kapitál.

Oddíl 4

Minimální kapitálové požadavky pro krytí operačního rizika

Článek 102

1.         Příslušné orgány uloží úvěrovým institucím, aby měly k dispozici kapitál na krytí operačního rizika v souladu s přístupy stanovenými v článcích 103, 104 a 105.

2.         Aniž je dotčen odstavec 4, úvěrové instituce, které používají přístup stanovený v článku 104, nezačnou znovu využívat přístupy uvedené v článku 103, ledaže prokáží rozumný důvod a obdrží souhlas příslušných orgánů.

3.         Aniž je dotčen odstavec 4, úvěrové instituce, které používají přístup stanovený v článku 105, nezačnou znovu využívat přístup uvedený v článku 103 nebo 104, ledaže prokáží rozumný důvod a obdrží souhlas příslušných orgánů.

4.         Příslušné orgány mohou úvěrovými institucím povolit, aby využívaly kombinaci přístupů v souladu s přílohou X částí 4.

Článek 103

Kapitálové požadavky pro krytí operačního rizika podle přístupu základního ukazatele představují určité procento příslušného ukazatele, v souladu s parametry stanovenými v příloze X části 1.

Článek 104

1.           Podle standardizovaného přístupu rozdělí úvěrové instituce své činnosti do řady obchodních linií, jak je stanoveno v příloze X části 2.

2.           V každé obchodní linii úvěrové instituce vypočítají kapitálový požadavek pro krytí operačního rizika jako určité procento příslušného ukazatele, v souladu s parametry stanovenými v příloze X části 2.

3.           Pro některé obchodní linie mohou příslušné orgány za určitých podmínek úvěrové instituci povolit, aby pro určení svého kapitálového požadavku pro krytí operačního rizika použila alternativní ukazatel.

4.           Kapitálový požadavek pro krytí operačního rizika podle standardizovaného přístupu představuje součet kapitálových požadavků na krytí operačního rizika napříč všemi jednotlivými obchodními liniemi.

5.           Parametry pro standardizovaný přístup jsou stanoveny v příloze X části 2.

6.           Aby úvěrové instituce mohly používat standardizovaný přístup, musejí splňovat kritéria stanovená v příloze X části 2.

Článek 105

1.         Úvěrové instituce mohou využívat pokročilé přístupy k měření založené na svých interních systémech měření rizik, jestliže příslušný orgán výslovně schválí využívání dotyčných modelů pro výpočet kapitálového požadavku.

2.         Úvěrové instituce musí ke spokojenosti příslušných orgánů prokázat, že splňují kvalifikační kritéria stanovená v příloze X části 3.

3.         Jestliže pokročilý přístup k měření hodlá využít mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné podniky nebo dceřiné podniky mateřské finanční holdingové společnosti v EU, orgány příslušné pro různé právní subjekty úzce spolupracují, jak je stanoveno v článcích 128 až 132. Žádost obsahuje prvky uvedené v příloze X části 3.

4.         Jestliže mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné podniky nebo mateřská finanční instituce v EU a její dceřiné podniky používají pokročilý přístup k měření na jednotném základě pro mateřský podnik a jeho dceřiné podniky, mohou příslušné orgány povolit, aby kvalifikační kritéria stanovená v příloze X části 3 splnily mateřský podnik a jeho dceřiné podniky společně.

ê2000/12/ES

Oddíl 35

Velká angažovanost

ê 2000/12/ES čl. 1 odst. 24 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 106

1.           „aAngažovaností“ se pro účely článků 48, 49 a 49 Ö tohoto oddílu Õ rozumějí Ö jakákoli Õ aktiva a nebo podrozvahové položky uvedené v článku 43 a v přílohách II a IV Ö oddílu 3 pooddílu 1 Õ , bez uplatnění rizikových vah nebo stupňů rizika tam stanovených;.

rizika uvedená Ö Angažovanost vyplývající z bodů uvedených Õ v příloze IV se vypočítá pomocí jedné z metod stanovených v příloze III,.

aniž se uplatní rizikové váhy protistrany; Se souhlasem příslušných orgánů lze vyloučit z definice angažovanosti všechny položky plně kryté kapitálem, pokud tento kapitál není zahrnut ð do kapitálu úvěrové instituce pro účely článku 75 ï do výpočtu ukazatelů kapitálové přiměřenosti nebo do výpočtu jiných sledovaných ukazatelů stanovených v této směrnici a jiných předpisech Společenství;.

2.           aAngažovanost nezahrnuje:

a)      u devizových operací angažovanost nabytou při obvyklém průběhu zúčtování vypořádání během 48 hodin po zaplacení, nebo

b)      u operací při koupi nebo prodeji cenných papírů angažovanost nabytou při obvyklém průběhu vypořádání během pěti pracovních dnů po zaplacení nebo dodání cenných papírů podle toho, k čemu dojde dřív;.

ê 2000/12/ES čl. 1 bod 1 třetí pododstavec (přizpůsobený)

Článek 107

Pro účely dohledu nad velkou angažovaností a její kontroly Ö tohoto oddílu Õ se za úvěrovou instituci považuje Ö se pojem úvěrová instituce vztahuje na: Õ

a)           úvěrovou instituci ve smyslu prvního pododstavce včetně Ö jejích Õ poboček této úvěrové instituce ve třetích zemích, a

b)           všechny soukromé nebo veřejné podniky včetně svých jejich poboček, které odpovídají definici v prvním pododstavci Ö úvěrové instituce Õ a které získaly povolení ve třetí zemi;.

ê 2000/12/ES čl. 48 odst. 1 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 108

Hlášení velké angažovanosti

1.         Angažovanost úvěrové instituce vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů se považuje ze velkou, představuje-li její hodnota alespoň 10 % kapitálu instituce.

ð Pro tyto účely se oddíl 1 čte bez čl. 66 odst. 2 a lze ho číst bez čl. 57 písm. q) a čl. 63 odst.3. ï

ê 2000/12/ES čl. 48 odst. 4 první pododstavec (přizpůsobený)

Článek 109

Příslušné orgány vyžadují, aby měla každá úvěrová instituce řádné řídicí administrativní a účetní postupy a přiměřený mechanismus vnitřní kontroly ke zjištění a zaznamenání všech případů velké angažovanosti a jejich následných změn v souladu s definicemi a požadavky v této směrnici Ö s touto směrnicí Õ , a ke sledování případů angažovanosti s ohledem na vlastní politiku úvěrové instituce v oblasti angažovanosti.

ê 2000/12/ES čl. 48 odst. 2 (přizpůsobený)

Článek 110

Hlášení velké angažovanosti

21.       Úvěrová instituce ohlásí každou velkou angažovanost ve smyslu odstavce 1 příslušným orgánům.

Členské státy stanoví, že toto ohlášení má být učiněno podle jejich uvážení jedním z těchto dvou způsobů:

a)           ohlášení všech případů velké angažovanosti nejméně jednou ročně spojené s průběžným hlášením všech nových případů velké angažovanosti a zvýšení každé již existující velké angažovanosti nejméně o 20 % vůči předchozímu hlášení,

b)           ohlášení všech případů velké angažovanosti nejméně čtyřikrát ročně.

ê 2000/12/ES čl. 48 odst. 3 (přizpůsobený)

ð nový

32.       ð S výjimkou případů úvěrových institucí, které se při uznání kolaterálu při výpočtu hodnoty expozice pro účely čl. 111 odst. 1, 2 a 3 řídí článkem 114, ï Ppřípady angažovanosti osvobozené podle čl. 49 Ö 111 Õ odst. 7 ð 3 ï písm. a), b), c), d), f), g) a h) však nemusí být ohlašovány podle odstavce 2 ð 1 ï . Četnost podávání zpráv stanovená v odst. 2 ð 1 ï druhé odrážce ð písm. b) ï může být snížena na dvakrát ročně pro případy angažovanosti uvedené v čl. 49 Ö 111 Õ odst. 7 Ö 3 Õ písm. e) a i) a odstavcích 8, 9 a 10 ð článcích 115 a 116 ï.

ê 2000/12/ES čl. 48 odst. 4 druhý pododstavec (přizpůsobený)

Uplatní-li úvěrová instituce odstavec 3 Ö 2 Õ , musí vést záznam o důvodech pro takový krok nejméně po jeden rok od události, která vedla k osvobození, aby mohly příslušné orgány prověřit, zda bylo oprávněné.

ònový

3.         Členské státy mohou stanovit, že se koncentrované expozice ohlašují emitentům kolaterálu přijatého úvěrovou institucí.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 1 až 5 (přizpůsobený)

è1 Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 7

ðnový

Článek 111

Limity velké angažovanosti

1.           Úvěrová instituce nepřipustí angažovanost vůči jednomu klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů, jejíž hodnota přesahuje 25 % jejího kapitálu ð . Pro tyto účely a pro účely ostatních ustanovení tohoto článku se oddíl 1 čte bez čl. 66 odst. 2 a lze ho číst bez čl. 57 písm. q) a čl. 63 odst.3. ï

2.           Je-li tímto klientem nebo ekonomicky spjatou skupinou klientů mateřský nebo dceřiný podnik úvěrové instituce, případně jeden nebo více dceřiných podniků takového mateřského podniku, snižuje se procento uvedené v odstavci 1 na 20 %. Členský stát však nemusí uplatňovat na angažovanost vůči takovým klientům limit 20 %, pokud zajistí zvláštní sledování takových případů angažovanosti jinými opatřeními nebo postupy. O obsahu těchto opatření a postupů uvědomí Komisi a è1 Evropský bankovní výbor ç .

3.           Úvěrová instituce nepřipustí případy velké angažovanosti, které celkově přesahují 800 % hodnoty jejího kapitálu.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 4 (přizpůsobený)

4. Členské státy mohou stanovit přísnější limity, než jsou limity stanovené v odstavcích 1, 2 a 3.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 1 až 5

54.         Úvěrová instituce musí soustavně dodržovat limity angažovanosti stanovené v odstavcích 1, 2 a 3. Pokud ve výjimečných případech její angažovanost přesáhne tyto limity, oznámí tuto skutečnost bezodkladně příslušným orgánům, které mohou úvěrové instituci v odůvodněných případech poskytnout lhůtu k tomu, aby dosáhla souladu s limity.

ònový

Článek 112

1.           Pro účely článků 113 až 117 pojem „záruka“ zahrnuje úvěrové deriváty uznané podle článků 90 až 93, s výjimkou úvěrových dluhopisů.

2.           S výhradou odstavce 3 v případech, kdy lze podle článků 113 až 117 povolit majetkové zajištění úvěrového rizika nebo zajištění třetí stranou, je nutno dodržet požadavky na způsobilost a jiné minimální požadavky stanovené články 90 až 93 pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice podle článků 78 až 83.

3.           Pokud se úvěrová instituce řídí čl. 114 odst. 2, je uznání úvěrového zajištění podmíněno splněním příslušných požadavků uvedených v článcích 84 až 89.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 4 a 6 (přizpůsobený)

Článek 113

1.         Členské státy mohou stanovit přísnější limity, než jsou limity stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 Ö článku 111 Õ .

62.       Členské státy mohou zcela nebo částečně vyjmout z působnosti odstavců 1, 2 a 3 Ö článku 111 Õ angažovanost úvěrové instituce vůči jejímu mateřskému podniku, jiným dceřiným podnikům tohoto mateřského podniku nebo vlastním dceřiným podnikům, podléhají-li tyto podniky a společnosti témuž dohledu na konsolidovaném základě jako sama úvěrová instituce vykonávanému v souladu s touto směrnicí nebo s obdobnými normami platnými v třetí zemi.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 7 (přizpůsobený)

ð nový

73. Členské státy mohou zcela nebo částečně vyjmout následující případy angažovanosti expozice z působnosti odstavců 1, 2 a 3 Ö článku 111 Õ :

(a) aktiva představující pohledávky vůči ústředním vládám nebo centrálním bankám zóny A ð centrálním vládám nebo centrálním bankám, které by nezajištěné obdržely podle článků 78 až 83 nulovou rizikovou váhu ï ,

(b) aktiva představující pohledávky vůči Evropským společenstvím ð mezinárodním organizacím nebo mezinárodním rozvojovým bankám, které by nezajištěné obdržely podle článků 78 až 83 nulovou rizikovou váhu ï ,

(c) aktiva představující pohledávky kryté výslovnou zárukou ústředních vlád nebo centrálních bank zóny A nebo Evropských společenství ð centrálních vlád, centrálních bank, mezinárodních organizací nebo mezinárodních rozvojových bank, v nichž by nezajištěné pohledávky vůči subjektu poskytujícímu záruky dosáhly podle článků 78 až 83 nulové rizikové váhy ï ,

(d) jiné případy angažovanosti expozice vůči ústředním vládám nebo centrálním bankám zóny A nebo k Evropským společenstvím ð centrálním vládám, centrálním bankám, mezinárodním organizacím nebo mezinárodním rozvojovým bankám nebo expozice, za něž výše uvedené subjekty ručí, jestliže by nezajištěné pohledávky vůči subjektu, vůči němuž existuje expozice nebo který za ni ručí, obdržely podle článků 78 až 83 nulovou rizikovou váhu ï ,

(e) aktiva představující pohledávky a jinou angažovanost jiné expozice vůči centrálním vládám nebo centrálním bankám zóny B, ð které nejsou zmíněny ve výše uvedeném písmeni a) ï , které znějí na národní měny dlužníků a případně jsou v nich financovány,

(f) aktiva a jinou angažovanost jiné expozice zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě ð dluhových ï cenných papírů vydaných ústředními vládami nebo centrálními bankami zóny A nebo cennými papíry vydanými Evropskými společenstvími nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, pro něž článek 44 stanoví nulovou rizikovou váhu pro účely stanovení kapitálové přiměřenosti ð mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, jejichž cenné papíry představují vůči vydavateli pohledávku, která by podle článků 78 až 83 obdržela nulovou rizikovou váhu ï ,

(g) aktiva a jinou angažovanost jiné expozice zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě hotovostních vkladů u instituce poskytující úvěr nebo u úvěrové instituce, která je mateřským nebo dceřiným podnikem instituce poskytující úvěr,

(h) aktiva a jinou angažovanost jiné expozice zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě vkladních listů vydaných institucí poskytující úvěr nebo úvěrovou institucí, která je mateřským nebo dceřiným podnikem instituce poskytující úvěr, a uschovaných u některé z nich,

(i) aktiva představující pohledávky a jinou angažovanost jiné expozice vůči úvěrovým institucím se splatností nejvýše jeden rok, která netvoří jejich kapitál,

(j) aktiva představující pohledávky a jinou angažovanost jiné expozice vůči institucím, které nejsou úvěrovými institucemi, ale které splňují podmínky uvedené v čl. 45 odst. 2 ð příloze VI části 1 odst. 82 ï , se splatností nejvýše jeden rok, zajištěná v souladu s ustanovením téhož odstavce,

(k) obchodní směnky a jiné obdobné směnky se splatností nejvýše jeden rok nebo kratší, podepsané jinými úvěrovými institucemi,

(l) dluhové cenné papíry, jak jsou vymezeny v čl. 22 odst. 4 směrnice 85/611/EHS ð kryté dluhopisy, jak jsou vymezeny v článcích 78 až 83 ï ,

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

(m) než dojde k další koordinaci, majetkové účasti v pojišťovnách uvedených v čl. 51 odst. 3 Ö 122 odst. 1 Õ až do výše 40 % kapitálu úvěrové instituce, která nabývá účast,

(n) aktiva představující pohledávky vůči regionálním nebo ústředním úvěrovým institucím, se kterými je půjčující Ö úvěrová Õ instituce sdružena v síti v souladu s právními předpisy nebo stanovami a které jsou podle těchto předpisů nebo stanov příslušné k hotovostním clearingovým operacím v rámci sítě,

ê2000/12/ES

(o) angažovanost zajištěnou expozice zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů jiných, než které jsou uvedeny v písmenu f), pokud tyto cenné papíry nejsou vydány samotnou úvěrovou institucí, jejím mateřským podnikem nebo některým z jejích dceřiných podniků , anebo klientem či ekonomicky spjatou skupinou klientů, jichž se to týká. Cenné papíry použité jako zajištění (kolaterál) musí být oceněny svou tržní cenou, mít hodnotu přesahující hodnotu angažovanosti a musí s nimi být obchodováno na burze nebo musí být skutečně obchodovatelné a pravidelně kotované na trhu provozovaném uznanými profesionálními operátory, který umožňuje ke spokojenosti příslušných orgánů domovského členského státu úvěrové instituce stanovit objektivní cenu, pomocí níž lze kdykoli ověřit nadhodnotu cenných papírů. Požadovaná nadhodnota je 100 %; může však být 150 % v případě akcií a 50 % v případě dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi, orgány regionální nebo místní správy členských států neuvedenými v článku 44 a v případě dluhových cenných papírů vydaných Evropskou investiční bankou a mezinárodními rozvojovými bankami. Cenné papíry použité jako zajištění (kolaterál) nesmějí být součástí kapitálu úvěrové instituce;

ê2000/12/ES

(p) úvěry zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů hypotékami na obytné nemovitosti nebo účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy a nájemní operace, kdy si pronajímatel ponechává plné vlastnictví obytné nemovitosti, dokud nájemce nevyužije svého předkupního práva, ve všech uvedených případech do výše 50 % hodnoty dané obytné nemovitosti, Hodnota této nemovitosti se vypočítá, nemají-li příslušné orgány námitky, na základě přísných oceňovacích pravidel stanovených právními nebo správními předpisy. Přecenění se provádí nejméně jednou ročně. Pro účely tohoto pododstavce se obytnou nemovitostí rozumí obytný prostor, který obývá nebo pronajímá dlužník;

ònový

(q) následující expozice, pokud by jim byla podle článků 78 až 83 přiřazena riziková váha 50 %, a pouze do 50 % hodnoty dotyčné nemovitosti:

i)       expozice zajištěné hypotékami na kancelářské nebo jiné obchodní prostory nebo účastmi ve finských společnostech zajišťujících výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud jde o kanceláře nebo jiné obchodní prostory,

(ii)     expozice související s transakcemi, které se týkají pronájmů kanceláří nebo jiných obchodních prostor.

Pro účely bodu ii) až do 31. prosince 2011 mohou příslušné orgány každého členského státu povolit úvěrovým institucím, aby uznávaly 100 % hodnoty dotyčné nemovitosti. Na konci daného období se toto zacházení přezkoumá. Členské státy informují Komisi o využití tohoto preferenčního zacházení,

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

qr)     50 % středně/nízko rizikových podrozvahových položek uvedených v příloze II;

rs)      se souhlasem příslušných orgánů jiné záruky než záruky na úvěry, které vyplývají z právních předpisů a které svým členům poskytují vzájemné záruční společnosti mající postavení úvěrových institucí, přičemž tato částka se ocení rizikovou vahou 20 %.

Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí této možnosti, aby zajistily, že nenaruší hospodářskou soutěž;

st)      nízko rizikové podrozvahové položky uvedené v příloze II, pokud byla uzavřena dohoda s klientem nebo ekonomicky spjatou skupinou klientů, na jejímž základě lze připustit angažovanost pouze tehdy, bylo-li ověřeno, že nezpůsobí překročení limitů uplatňovaných podle odstavců 1, 2 a 3 Ö čl. 111 odst. 1 až 3 Õ .

ònový

Má se za to, že hotovostní prostředky obdržené na základě úvěrového dluhopisu vydaného úvěrovou institucí, stejně jako úvěry, které protistrana poskytla úvěrové instituci, a vklady protistrany u úvěrové instituce, které jsou předmětem dohody o započtení rozvahových položek podle článků 90 až 93, spadají pod písmeno g).

ê 2000/12/ES čl. 49 písm. o) druhá a třetí věta (přizpůsobený)

ð nový

ÖPro účely písmene o) Õ musí být cCenné papíry použité jako zajištění (kolaterál) musí být oceněny svou tržní cenou, mít hodnotu přesahující hodnotu angažovanosti a musí s nimi být obchodováno na burze nebo musí být skutečně obchodovatelné a pravidelně kotované na trhu provozovaném uznanými profesionálními operátory, který umožňuje ke spokojenosti příslušných orgánů domovského členského státu úvěrové instituce stanovit objektivní cenu, pomocí níž lze kdykoli ověřit nadhodnotu cenných papírů. Požadovaná nadhodnota je 100 %, může však být 150 % v případě akcií a 50 % v případě dluhopisů vydaných úvěrovými institucemi, orgány regionální nebo místní správy členských států neuvedenými v článku 44 Ö písmeni f) Õ a v případě dluhových cenných papírů vydaných Evropskou investiční bankou a mezinárodními rozvojovými bankami, ð které nemají podle standardizovaného přístupu nulovou rizikovou váhu. V případě nesouladu splatnosti expozice a zajištění úvěrového rizika, se zajištění (kolaterál) neuzná. ï ÖCenné papíry použité jako zajištění (kolaterál) nesmějí být součástí kapitálu úvěrové instituce. Õ

ÖPro účely písmene p) Õ se hodnota této nemovitosti vypočítá, nemají-li příslušné orgány námitky, na základě přísných oceňovacích pravidel stanovených právními nebo správními předpisy. Přecenění se provádí nejméně jednou ročně. Pro účely tohoto pododstavce Ö písmene p) Õ se obytnou nemovitostí rozumí obytný prostor, který obývá nebo pronajímá dlužník;.

Členské státy uvědomí Komisi Ö o jakékoli výjimce udělené podle písmene s) Õ tom, jak využijí této možnosti, aby zajistily, že nenaruší hospodářskou soutěž;.

ònový

Článek 114

1.         S výhradou odstavce 3 mohou členské státy pro účely výpočtu hodnoty expozic pro účely čl. 111 odst. 1 až 3 úvěrovým institucím, které používají komplexní metodu finančního kolaterálu podle článků 90 až 93, jako alternativu k využívání plného nebo částečného vynětí umožněného podle čl. 113 odst. 3 písm. f), g), h) a o) povolit, aby použily hodnotu, která je nižší než hodnota expozice, ale není nižší než součet plně upravených hodnot jejich expozic vůči klientovi nebo ekonomicky spjaté skupině klientů.

Pro tyto účely se „plně upravenou hodnotou expozice“ rozumí hodnota vypočítaná podle článků 90 až 93 při zohledňování snižování úvěrového rizika, koeficientu volatility a jakéhokoli nesouladu splatnosti (E*).

V případě použití tohoto odstavce na úvěrovou instituci se na danou úvěrovou instituci nevztahuje čl. 113 odst. 3 písm. f), g), h) a o).

2.         S výhradou odstavce 3 lze úvěrové instituci, které je povoleno používat vlastní odhady ztrát při selhání a konverzních faktorů pro kategorii expozice podle článků 84 až 89 a o níž se příslušné orgány domnívají, že je schopna odhadnout dopady finančního kolaterálu na své expozice odděleně od aspektů zohledněných ve ztrátě při selhání, povolit, aby k těmto dopadům přihlížela při výpočtu hodnoty expozic pro účely čl. 113 odst. 3.

Příslušné orgány se ujistí o vhodnosti odhadů, které úvěrová instituce vypracovala, aby snížila hodnotu expozice za účelem dodržení článku 111.

Jestliže je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady vlivu finančního kolaterálu, musí je používat souvislým způsobem ke spokojenosti příslušných orgánů. Tento přístup je třeba přijmout zejména pro všechny velké expozice.

Úvěrovým institucím, kterým je povoleno používat vlastní odhady ztrát při selhání a konverzní faktory pro kategorii expozice podle článků 84 až 89 a které nepočítají hodnotu svých expozic metodou uvedenou v prvním pododstavci, může být povoleno používat pro výpočet hodnoty expozice přístup uvedený v odstavci 1 nebo přístup uvedený v čl. 113 odst. 3 písm. o). Úvěrová instituce použije pouze jednu z těchto dvou metod.

3.         Úvěrová instituce, které je povoleno používat při výpočtu hodnoty expozice pro účely čl. 111 odst. 1 až 3 metody popsané v odstavcích 1 a 2, provádí pravidelné stresové testování svých koncentrací úvěrového rizika, včetně rizika ve vztahu k realizovatelné hodnotě jakéhokoli přijatého kolaterálu.

Tyto testy se zaměří na rizika vyplývající z potenciálních změn tržních podmínek, které by mohly nepříznivě ovlivnit kapitálovou přiměřenost úvěrové instituce a rizika vyplývající z realizace kolaterálu ve stresových situacích.

Úvěrová instituce ujistí příslušné orgány, že provedené stresové testování je přiměřené a vhodné pro vyhodnocení takových rizik.

V případě, že takový stresový test poukáže na nižší realizovatelnou hodnotu přijatého kolaterálu, než by bylo povoleno s ohledem na odstavce 2 nebo 3, hodnota kolaterálu, která může být uznána při výpočtu hodnoty expozice pro účely čl. 111 odst. 1 až 3, se sníží odpovídajícím způsobem.

Takové úvěrové instituce zahrnou do svých strategií k řešení rizika koncentrace následující prvky:

a)           zásady a postupy pro řešení rizik vyplývajících z nesouladu splatnosti expozic a jejich úvěrového zajištění;

b)           zásady a postupy související s rizikem koncentrace vyplývajícím z používání technik snižování úvěrového rizika, a zejména s velkými nepřímými úvěrovými expozicemi (např. riziko jediného emitenta cenných papírů přijatých jako kolaterál).

4.         Jestliže se vlivy kolaterálu uznávají podle podmínek odstavců 1 nebo 2, může členský stát považovat jakoukoli krytou část expozice za expozici vůči emitentovi kolaterálu spíše než klientovi.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 8 a 9 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 115

81.       Pro účely Ö čl. 111 odst. 1 až 3 Õ odstavců 1, 2 a 3 mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva představující pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy členských států, ð pokud by tyto pohledávky získaly podle článků 78 až 83 rizikovou váhu 20 %, a na jiné případy angažovanosti vůči takovým orgánům nebo na pohledávky zaručené takovými orgány, které by podle článků 78 až 83 získaly rizikovou váhu 20 % ï a jiné případy angažovanosti vůči takovým orgánům nebo jimi zaručené; za podmínek stanovených v článku 44 však mohou členské státy snížit tuto sazbu na 0 %.

ð Členské státy však mohou tuto sazbu snížit na 0 % u položek aktiv představujících pohledávky vůči orgánům regionální a místní správy členských států, pokud by tyto pohledávky získaly podle článků 78 až 83 nulovou rizikovou váhu, a u jiných případů angažovanosti vůči takovým orgánům nebo pohledávkám zaručeným takovými orgány, které by podle článků 78 až 83 získaly nulovou rizikovou váhu. ï

9.2.      Pro účely Ö čl. 111 odst. 1 až 3 Õ odstavců 1, 2 a 3 mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva představující pohledávky a jinou angažovanost vůči úvěrovým institucím se splatností více než jeden rok a nejvíce tři roky a rizikovou váhu 50 % na aktiva představující pohledávky vůči úvěrovým institucím se splatností více než tři roky, pokud je představují dlužní nástroje vydané úvěrovou institucí, pokud jsou podle názoru příslušných orgánů tyto nástroje skutečně obchodovatelné na trhu sestávajícím z profesionálních operátorů a pokud jsou na tomto trhu denně kotovány nebo pokud jejich vydání schválily příslušné orgány domovského členského státu vydávající úvěrové instituce. V žádném případě nesmí tato aktiva tvořit kapitál.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 10 (přizpůsobený)

Článek 116

10. Odchylně od odst. 7 písm. i) a odstavce 9 Ö čl. 113 odst. 3 písm. i) a čl. 115 odst. 2 Õ mohou členské státy použít rizikovou váhu 20 % na aktiva představující pohledávky a jinou angažovanost vůči úvěrovým institucím bez ohledu na dobu jejich splatnosti.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 11 (nový)

Článek 117

111.       Je-li angažovanost vůči klientovi zajištěna třetí stranou nebo zajištěním (kolaterálem) ve formě cenných papírů vydaných třetí stranou za podmínek stanovených v odst. 7 Ö čl. 113 odst. 3 Õ písm. o), mohou členské státy:

a)      považovat tuto angažovanost za angažovanost vůči Ö ručiteli Õ třetí straně namísto vůči klientovi, je-li angažovanost přímo a bezpodmínečně zajištěna touto třetí stranou ke spokojenosti příslušných orgánů,

b)      považovat tuto angažovanost za angažovanost vůči třetí straně namísto vůči klientovi, je-li angažovanost vymezená v odst. 7 Ö čl. 113 odst. 3 Õ písm. o) zajištěna zajištěním (kolaterálem) za podmínek tam stanovených.

ò nový

2.           Pokud členské státy uplatní zacházení uvedené v odst. 1 písm. a):

a)      jestliže je záruka denominována v jiné měně, než ve které je denominována expozice, vypočítá se hodnota expozice, která se považuje za krytou, v souladu s ustanovením přílohy VIII pro zacházení s měnovým nesouladem v případě zajištění úvěrového rizika třetí stranou;

b)      v případě nesouladu mezi splatností expozice a splatností zajištění se postupuje podle ustanovení přílohy VIII pro zacházení s nesouladem splatností;

c)      částečné krytí lze uznat podle ustanovení obsažených v příloze VIII.

ê 2000/12/ES čl. 49 odst. 2 (přizpůsobený)

12. Nejpozději dne 1. ledna 1999 přezkoumá Rada na základě zprávy Komise zacházení s mezibankovní angažovaností stanovené v odst. 7 písm. i), odst. 9 a 10. Rada rozhoduje o všech změnách na návrh Komise.

ê 2000/12/ES článek 50 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 118

Dohled nad velkou angažovaností na konsolidovaném a nekonsolidovaném základě

1. Není-li úvěrová instituce mateřským ani dceřiným podnikem, sleduje se dodržování povinností stanovených články 48 a 49 nebo jinými předpisy Společenství v této oblasti na nekonsolidovaném základě.

2. V ostatních případech se dodržování povinností stanovených články 48 a 49 nebo jinými předpisy Společenství v této oblasti sleduje na konsolidovaném základě v souladu s články 52 až 56.

3. Členské státy mohou upustit od sledování dodržování povinností stanovených články 48 a 49 nebo jinými předpisy Společenství v této oblasti na individuálním nebo subkonsolidovaném základě úvěrovou institucí, která je jako mateřský podnik podrobena sledování na konsolidovaném základě, a jejich dodržování jednotlivými dceřinými podniky této úvěrové instituce, na které se vztahuje její povolení, které podléhají dohledu členských států a které jsou zahrnuty do sledování na konsolidovaném základě.

Členské státy mohou dále upustit od tohoto sledování, je-li mateřským podnikem finanční holdingová společnost usazená v témž členském státě jako úvěrová instituce a je-li tato společnost sledována stejným způsobem jako úvěrové instituce.

v případech uvedených v prvním a druhém pododstavci.

ð Jestliže se podle čl. 69 odst. 1 upustí od požadavku, aby úvěrová instituce plnila na individuálním nebo subkonsolidovaném základě povinnosti stanovené v tomto oddílu, nebo jestliže se v případě mateřské úvěrové instituce v členském státě použije článek 70, ï musí být přijata opatření na uspokojivé rozložení rizik uvnitř skupiny.

ò nový

Článek 119

Do 31. prosince 2007 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování tohoto oddílu spolu s příslušnými návrhy.

ê 2000/12/ES

Oddíl 6

Kvalifikované účasti mimo finanční sektor

ê 2000/12/ES čl. 51 odst. 1 a 2 (přizpůsobený)

Článek 120

Limity pro nefinanční kvalifikované účasti

1.         Kvalifikovaná účast úvěrové instituce v podniku, který není úvěrovou ani finanční institucí, ani podnikem provozujícím činnost uvedenou v čl. 43 odst. 2 písm. f) druhém pododstavci směrnice 86/635/EHS, nesmí přesáhnout 15 % jejího kapitálu.

2.         Celková výše kvalifikovaných účastí úvěrové instituce v podnicích, které nejsou úvěrovými ani finančními institucemi, ani podniky provozujícími činnost uvedenou v čl. 43 odst. 2 písm. f) druhém pododstavci směrnice 86/635/EHS, nesmí přesáhnout 60 % jejího kapitálu.

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 5 (přizpůsobený)

5. Členské státy nejsou povinny uplatňovat limity stanovené v odstavcích 1 a 2 na účasti v pojišťovacích podnicích, jak jsou vymezeny ve směrnici 73/239/EHS a směrnici 79/267/EHS, nebo v zajišťovnách, jak jsou vymezeny ve směrnici 98/78/ES.

ê 2000/12/ES čl. 51 odst. 4 (přizpůsobený)

4. Akcie a podíly dočasně držené při finanční operaci za účelem rekonstrukce nebo záchrany podniku anebo v průběhu úpisu cenných papírů při obvyklé době trvání úpisu anebo držené vlastním jménem úvěrové instituce na cizí účet se nepovažují za kvalifikovanou účast při výpočtu limitů stanovených v odstavcích 1 a 2. To se netýká akcií a podílů, které nemají povahu dlouhodobých finančních aktiv, jak jsou vymezena v čl. 35 odst. 2 směrnice 86/635/EHS.

ê 2000/12/ES čl. 51 odst. 5

53.       Limity stanovené v odstavcích 1 a 2 lze překročit pouze za výjimečných okolností. V takových případech však příslušné orgány vyžadují, aby úvěrové instituce zvýšily kapitál nebo přijaly jiná rovnocenná opatření.

ê 2000/12/ES čl. 51 odst. 6 (přizpůsobený)

6. Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány nebudou uplatňovat limity stanovené v odstavcích 1 a 2, pokud stanoví, že kvalifikované účasti přesahující uvedené limity musí být ve výši 100 % kryty kapitálem a že se k tomuto kapitálu nepřihlíží při výpočtu ukazatele kapitálové přiměřenosti. Jsou-li překročeny oba limity stanovené v odstavcích 1 a 2, musí být kapitálem kryt vyšší z objemů kvalifikovaných účastí, které překračují uvedené limity.

ê 2000/12/ES čl. 51 odst. 4

Článek 121

4. Akcie a podíly dočasně držené při finanční operaci za účelem rekonstrukce nebo záchrany podniku anebo v průběhu úpisu cenných papírů při obvyklé době trvání úpisu anebo držené vlastním jménem úvěrové instituce na cizí účet se nepovažují za kvalifikovanou účast při výpočtu limitů stanovených v odstavcích 1 a 2. To se netýká akcií a podílů, které nemají povahu dlouhodobých finančních aktiv, jak jsou vymezena v čl. 35 odst. 2 směrnice 86/635/EHS.

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 5

Článek 122

31.         Členské státy nejsou povinny uplatňovat limity stanovené v odstavcích 1 a 2 na účasti v pojišťovacích podnicích, jak jsou vymezeny ve směrnici 73/239/EHS a směrnici 79/267/EHS, nebo v zajišťovnách, jak jsou vymezeny ve směrnici 98/78/ES.

ê 2000/12/ES čl. 51 odst. 6 (přizpůsobený)

62.         Členské státy mohou stanovit, že příslušné orgány nebudou uplatňovat limity stanovené v odstavcích 1 a 2 Ö čl. 120 odst. 1 a 2 Õ , pokud stanoví, že kvalifikované účasti Ö úvěrové instituce Õ přesahující uvedené limity musí být ve výši 100 % kryty kapitálem a že se k tomuto kapitálu nepřihlíží při výpočtu ukazatele kapitálové přiměřenosti. Jsou-li překročeny oba limity stanovené v odstavcích 1 a 2 Ö čl. 120 odst. 1 a 2 Õ , musí být kapitálem kryt vyšší z objemů kvalifikovaných účastí, které překračují uvedené limity.

ònový

KAPITOLA 3

POSTUP HODNOCENÍ ÚVĚROVÝCH INSTITUCÍ

Článek 123

Úvěrové instituce mají zavedeny spolehlivé, efektivní a kompletní strategie a postupy pro stanovení a průběžné udržování hodnoty, typů a rozdělení vnitřně stanoveného kapitálu, který považují za odpovídající k pokrytí povahy a úrovně rizik, kterým jsou nebo mohou být vystaveny.

Tyto strategie a postupy se pravidelně interně přezkoumávají, aby se zajistilo, že zůstávají celistvé a proporcionální k povaze, rozsahu a komplexnosti činností dotyčné úvěrové instituce.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

KAPITOLA 34

DOHLED Ö A ZVEŘEJŇOVÁNÍ ÚDAJŮ PŘÍSLUŠNÝMI ORGÁNY Õ NA KONSOLIDOVANÉM ZÁKLADĚ

ê 2000/12/ES (nový)

è1 Směrnice 2004/xx/ES čl. 29 bod 10

Článek 52

Dohled nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě

1. Každá úvěrová instituce, jejímž dceřiným podnikem je úvěrová nebo finanční instituce nebo která drží v úvěrové nebo finanční instituci účast, podléhá v rozsahu a způsobem stanoveným v článku 54 dohledu na základě své konsolidované finanční situace. Tento dohled je vykonáván přinejmenším v oblastech uvedených v odstavcích 5 a 6.

2. Každá úvěrová instituce, jejíž mateřský podnik je finanční holdingovou společností, podléhá v rozsahu a způsobem stanoveným v článku 54 dohledu na základě konsolidované finanční situace finanční holdingové společnosti. Tento dohled je vykonáván přinejmenším v oblastech uvedených v odstavcích 5 a 6. è1 Aniž je dotčen článek 54a, nemá konsolidace finanční situace finanční holdingové společnosti v žádném případě za následek, že by příslušné orgány byly povinny plnit dohlížecí úlohu ve vztahu k této finanční holdingové společnosti samotné. ç

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 3

3. Členské státy nebo příslušné orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě podle článku 53 mohou v níže uvedených případech rozhodnout, že úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných bankovních služeb, který je dceřiným podnikem nebo ve kterém drží jiná osoba účast, nemusí být zahrnut v konsolidaci:

– pokud se podnik, který by měl být zahrnut, nachází ve třetí zemi, kde jsou právní překážky pro předávání nezbytných informací,

– pokud má podle názoru příslušných orgánů podnik, který by měl být zahrnut, zanedbatelný význam vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi, a v každém případě tehdy, je-li bilanční suma podniku, který by měl být zahrnut, nižší než menší z následujících částek: 10 miliónů eur nebo 1 % bilanční sumy mateřského podniku nebo podniku, který v něm drží účast. Pokud však tato kritéria splňuje více podniků, musí být do konsolidace zahrnuty, nemají-li v úhrnu zanedbatelný význam vzhledem k výše uvedeným cílům, anebo

– pokud by podle názoru orgánů příslušných k dohledu na konsolidovaném základě byla konsolidace finanční situace podniku, který by měl být zahrnut, nevhodná nebo zavádějící vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 5 až 8

5. Dohled nad platební schopností a kapitálovou přiměřeností pro pokrytí tržních rizik a kontrola velké angažovanosti jsou vykonávány na konsolidovaném základě v souladu s tímto článkem a články 53 až 56. Členské státy mohou případně přijmout opatření k zahrnutí finančních holdingových společností do konsolidovaného dohledu v souladu s odstavcem 2.

Dodržování limitů stanovených v čl. 51 odst. 1 a 2 je předmětem dohledu a kontroly na základě konsolidované a subkonsolidované finanční situace úvěrových institucí.

6. Příslušné orgány stanoví, aby ve všech podnicích zahrnutých do dohledu na konsolidovaném základě, který je vykonáván nad úvěrovými institucemi podle odstavců 1 a 2, byly odpovídající vnitřní kontrolní mechanismy pro předkládání údajů a informací významných pro účely dohledu na konsolidovaném základě.

7. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení jiných směrnic, mohou členské státy upustit na individuálním nebo subkonsolidovaném základě od uplatňování pravidel stanovených v odstavci 5 vůči úvěrové instituci, která jako mateřský podnik podléhá dohledu na konsolidovaném základě, a vůči jakémukoli dceřinému podniku takové úvěrové instituce, na který se vztahuje jejich povolení a dohled a který je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad úvěrovou institucí, jež je jeho mateřským podnikem. Stejná možnost osvobození je povolena pro případy, kdy je mateřský podnik finanční holdingovou společností se sídlem ve stejném členském státě jako úvěrová instituce, za předpokladu, že podléhá stejnému dohledu, jaký je vykonáván nad úvěrovými institucemi, a zvláště pravidlům stanoveným v odstavci 5.

V obou případech uvedených v prvním pododstavci musí být učiněna opatření, aby bylo v rámci bankovní skupiny dosaženo vhodného rozložení kapitálu.

Pokud příslušné orgány uplatní tato pravidla vůči úvěrovým institucím na individuálním základě, mohou pro účely výpočtu kapitálu využít čl. 34 odst. 2 posledního pododstavce.

8. Obdržela-li-li úvěrová instituce, jejímž mateřským podnikem je úvěrová instituce, povolení a nachází se v jiném členském státě, uplatňují příslušné orgány, které jí vydaly povolení, vůči této instituci pravidla stanovená v odstavci 5 na individuálním nebo případně subkonsolidovaném základě.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 9 (přizpůsobený)

è1 2004/xx/ES čl. 3 bod 9

9. Bez ohledu na požadavky odstavce 8 mohou orgány příslušné k vydání povolení dceřiným podnikům úvěrových institucí, dvoustrannou dohodou přenést svou dohlížecí pravomoc na příslušné orgány, které vydaly povolení mateřskému podniku a vykonávají nad ním dohled, aby na sebe převzaly odpovědnost za dohled nad dceřiným podnikem v souladu s touto směrnicí. Komise musí být uvědomena o existenci a obsahu takových dohod. è1 Dotčené příslušné orgány předají takové informace příslušným orgánům ostatních členských států. ç

ònový

Oddíl 1 - Dohled

Článek 124

1.           S ohledem na technická kritéria obsažená v příloze XI příslušné orgány přezkoumají uspořádání, strategie, postupy a mechanismy, které úvěrové instituce zavedly za účelem splnění požadavků stanovených touto směrnicí, a vyhodnotí rizika, kterým jsou úvěrové instituce vystaveny nebo mohou být vystaveny.

2.           Rozsah přezkumu a vyhodnocení podle odstavce 1 je shodný s rozsahem požadavků této směrnice.

3.           Příslušné orgány na základě přezkumu a vyhodnocení podle odstavce 1 určí, zda uspořádání, strategie, postupy a mechanismy zavedené úvěrovými institucemi a kapitál, které tyto instituce drží, zajišťují zdravé řízení a pokrytí těchto rizik.

4.           Příslušné orgány stanoví frekvenci a intenzitu přezkumů a vyhodnocování podle odstavce 1 s ohledem na systémovou důležitost, povahu, rozsah a komplexnost činností dotyčné úvěrové instituce. Přezkum a hodnocení se aktualizuje minimálně jednou ročně.

5.           Do přezkumu a hodnocení prováděného příslušnými orgány se zahrne expozice úvěrových institucí vůči úrokovému riziku vyplývajícímu z bankovních činností. U institucí, jejichž ekonomická hodnota poklesne o více než 20 % jejich kapitálu v důsledku náhlé a neočekávané změny úrokových sazeb, se přijmou opatření v rozsahu, který stanoví příslušné orgány a který je pro všechny úvěrové instituce stejný.

ê 2000/12/ES čl. 53 odst. 1 a odst. 2 první pododstavec (přizpůsobený)

ð nový

Článek 125

Orgány příslušné k dohledu

1.           Je-li mateřský podnik ð mateřskou ï úvěrovou institucí ð v členském státě nebo mateřskou úvěrovou institucí v EU ï , vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které mu vydaly povolení podle článku 4 Ö 6 Õ .

2.           Je-li mateřský podnik úvěrové instituce ð mateřskou ï finanční holdingovou společností ð v členském státě nebo mateřskou finanční holdingovou společností v EU ï , vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které mu vydaly povolení podle článku 4 Ö 6 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 53 odst. 2 druhý a třetí pododstavec a odst. 3 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 126

3.1.        Je-li však stejná ð mateřská ï finanční holdingová společnost ð v členském státě nebo stejná mateřská finanční holdingová společnost v EU ï mateřským podnikem úvěrových institucí povolených ve dvou nebo více členských státech, vykonávají dohled na konsolidovaném základě orgány příslušné pro úvěrovou instituci povolenou ve členském státě, v němž byla založena finanční holdingová společnost.

Není-li žádný dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, povolen v členském státě, v němž byla finanční holdingová společnost založena, usilují příslušné orgány dotyčných členských států (včetně členského státu, v němž byla založena finanční holdingová společnost) o dosažení dohody o tom, které z nich budou vykonávat dohled na konsolidovaném základě. Nedojde-li k dohodě, vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které vydaly povolení úvěrové instituci s největší bilanční sumou; jsou-li tyto částky shodné, vykonávají dohled na konsolidovaném základě příslušné orgány, které jako první vydaly povolení uvedené v článku 4.

3. Zúčastněné příslušné orgány mohou na základě vzájemné dohody upustit od pravidel stanovených v odst. 2 prvním a druhém pododstavci.

ò nový

Jsou-li mateřskými podniky úvěrových institucí povolených ve dvou nebo více členských státech alespoň dvě finanční holdingové společnosti se skutečným sídlem v různých členských státech a v každém z těchto států existuje úvěrová instituce, vykonává dohled na konsolidovaném základě ten orgán, který je příslušný pro úvěrovou instituci s nejvyšší bilanční sumou.

2.           Je-li mateřským podnikem alespoň dvou úvěrových institucí povolených ve Společenství stejná finanční holdingová společnost a ani jedna z daných úvěrových institucí nebyla povolena v členském státě, v němž byla zřízena finanční holdingová společnost, vykonává dohled na konsolidovaném základě ten příslušný orgán, který vydal povolení úvěrové instituci s nejvyšší bilanční sumou, která se pro účely této směrnice považuje za úvěrovou instituci kontrolovanou mateřskou finanční holdingovou společností v EU.

ê 2000/12/ES čl. 53 odst. 4

4. Dohody uvedené v odst. 2 třetím pododstavci a v odstavci 3 stanoví postupy spolupráce a předávání informací, aby bylo umožněno dosažení cílů dohledu na konsolidovaném základě.

ò nový

3.           V konkrétních případech mohou příslušné orgány na základě vzájemné dohody upustit od kritérií uvedených v odstavcích 1 a 2, pokud by jejich použití bylo nevhodné s ohledem na dotyčné úvěrové instituce a relativní význam jejich činností v různých státech, a mohou výkonem dohledu na konsolidovaném základě pověřit jiný příslušný orgán. V takových případech příslušné orgány ještě před přijetím rozhodnutí poskytnou mateřské úvěrové instituci v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo úvěrové instituci s nejvyšší bilanční sumou, podle toho, o který subjekt se jedná, možnost vyjádřit své stanovisko k tomuto rozhodnutí.

4.           Příslušné orgány oznámí Komisi veškeré dohody, na něž se vztahuje odstavec 3.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 2 poslední věta

ð nový

Článek 127

1.           ðČlenské státy v případě potřeby přijmou jakákoli opatření nezbytná k zahrnutí finančních holdingových společností do konsolidovaného dohledu. Aniž je dotčen článek 135, ï nemá konsolidace finanční situace finanční holdingové společnosti v žádném případě za následek, že by příslušné orgány byly povinny plnit dohlížecí úlohu ve vztahu k této finanční holdingové společnosti samotné.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 4 (přizpůsobený)

42.         Nezahrnou-li příslušné orgány některého z členských států dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, do dohledu na konsolidovaném základě na základě odst. 3 druhé nebo třetí odrážky, Ö čl. 73 odst. 1 písm. b) a c) Õ , mohou příslušné orgány členského státu, v němž se nachází tento dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, požádat mateřský podnik o informace, které jim mohou usnadnit dohled nad zmíněnou úvěrovou institucí.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 10 (přizpůsobený)

103.       Členské státy stanoví, že jejich orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě mohou požádat dceřiné podniky úvěrové instituce nebo finanční holdingové společnosti, které nejsou zahrnuty do dohledu na konsolidovaném základě, o informace uvedené v článku 55 Ö 137 Õ . V takovém případě platí pro předávání a ověřování těchto informací postupy podle článku 55 Ö 137 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 53 odst. 5

Článek 128

5. Je-li v některém členském státě více orgánů příslušných k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými a finančními institucemi, přijme daný členský stát opatření nezbytná k zavedení koordinace mezi těmito orgány.

ònový

Článek 129

1.           Orgán příslušný k dohledu na konsolidovaném základě nad mateřskými úvěrovými institucemi v EU a úvěrovými institucemi kontrolovanými mateřskými finančními holdingovými společnostmi v EU vykonává tyto úkoly:

a)      kontroluje a hodnotí dodržování požadavků stanovených v článku 71, čl. 72 odst. 1 a 2 a čl. 73 odst. 3,

b)      koordinuje shromažďování a šíření významných nebo zásadních informací v běžných i naléhavých situacích,

c)      plánuje a koordinuje činnosti dohledu v běžných i naléhavých situacích, a to i ve vztahu k činnostem uvedeným v článku 124, ve spolupráci se zúčastněnými příslušnými orgány, a k činnostem uvedeným v článcích 43 a 141.

2.           V případě, že mateřská úvěrová instituce v EU a její dceřiné podniky, případně dceřiné podniky mateřské finanční holdingové společnosti v EU společně, podají žádost o povolení podle čl. 84 odst. 1, čl. 87 odst. 9 a článku 105, příslušné orgány společně a po vzájemné konzultaci rozhodnou, zda požadované povolení udělí nebo neudělí, případně vymezí podmínky, jimž bude toto povolení podléhat.

Žádost uvedená v prvním pododstavci se podává pouze příslušnému orgánu uvedenému v odstavci 1.

Příslušné orgány vydají své rozhodnutí ohledně žádosti nejpozději do šesti měsíců a v jediném dokumentu. Tento dokument poskytnou žadateli. Nebude-li rozhodnutí přijato do šesti měsíců, rozhodne o žádosti příslušný orgán uvedený v odstavci 1.

Článek 130

1.           Nastane-li naléhavá situace, která by mohla ohrozit stabilitu finančního systému, včetně jeho integrity, příslušné orgány odpovědné za výkon dohledu na konsolidovaném základě uvědomí, jakmile je to možné, s výhradou hlavy V kapitoly 1 oddílu 2, orgány uvedené v čl. 49 písm. a) a v článku 50. Tato povinnost se vztahuje na všechny orgány příslušné k dohledu nad konkrétní skupinou podle článků 125 a 126 a na příslušný orgán určený podle čl. 129 odst. 1.

2.           Jestliže orgán příslušný k dohledu na konsolidovaném základě potřebuje informace, které již byly poskytnuty jinému příslušnému orgánu, neprodleně se na něj obrátí, aby se předešlo několikanásobnému podávání informací různým orgánům zapojeným do dohledu.

článek 131

Orgán příslušný k dohledu na konsolidovaném základě a ostatní příslušné orgány uzavřou za účelem zavedení a usnadnění účinného dohledu písemnou dohodu pro koordinaci a spolupráci.

Touto dohodou lze svěřit další úkoly orgánu příslušnému k dohledu na konsolidovaném základě a upřesnit postupy pro rozhodování a spolupráci s ostatními příslušnými orgány.

ê 2000/12/ES čl. 52 odst. 9 (přizpůsobený)

Bez ohledu na požadavky odstavce 8 mohou oOrgány příslušné k vydání povolení dceřiným podnikům úvěrových institucí, mohou dvoustrannou dohodou přenést svou dohlížecí pravomoc na příslušné orgány, které vydaly povolení mateřskému podniku a vykonávají nad ním dohled, aby na sebe převzaly odpovědnost za dohled nad dceřiným podnikem v souladu s touto směrnicí. Komise musí být uvědomena o existenci a obsahu takových dohod. Tyto informace předá příslušným orgánům ostatních členských států a Poradnímu výboru pro bankovnictví.

ònový

Článek 132

1.           Příslušné orgány úzce spolupracují. Poskytují si informace, které jsou zásadní nebo významné pro výkon úkolů dohledu, které jim byly uloženy touto směrnicí. Za tímto účelem příslušné orgány na požádání sdělí všechny významné informace a z vlastního podnětu sdělí všechny zásadní informace.

Orgány příslušné ke konsolidovanému dohledu nad podniky v EU zejména zajistí předání významných informací příslušným orgánům jiných členských států, které vykonávají dohled nad dceřinými podniky těchto mateřských podniků. Při určování rozsahu významných informací se přihlíží k významu daných dceřiných podniků ve finančním systému dotyčných členských států.

Zásadní informace uvedené v prvním pododstavci zahrnují zejména tyto body:

a)      určení struktury skupiny u všech významných úvěrových institucí, které jsou součástí skupiny, a určení příslušných orgánů,

b)      postupy pro získávání informací od úvěrových institucí, které jsou součástí skupiny, a ověřování těchto informací,

c)      nepříznivý vývoj v úvěrových institucích nebo v jiných subjektech skupiny, který by mohl úvěrové instituce vážně ohrozit,

d)      významné sankce a výjimečná opatření, která příslušné orgány přijaly v souladu s touto směrnicí, včetně dodatečného požadavku na kapitál podle článku 136 a jakéhokoli omezení využívání pokročilého přístupu k měření pro výpočet kapitálových požadavků podle článku 105.

2.           Orgány příslušné k dohledu nad úvěrovými institucemi kontrolovanými mateřskou úvěrovou institucí v EU se obrátí na příslušný orgán uvedený v čl. 129 odst. 1, jestliže potřebují informace o uplatňování přístupů a metodik stanovených touto směrnicí, které by daný orgán již mohl mít k dispozici.

3.           Dříve než příslušné orgány přijmou rozhodnutí, které má význam pro úkoly dohledu jiných příslušných orgánů, vzájemně se konzultují ohledně následujících bodů:

a)      změn ve složení akcionářů nebo v organizační či řídicí struktuře úvěrových institucí ve skupině, pro něž je nutný souhlas nebo povolení příslušných orgánů,

b)      významných sankcí nebo výjimečných opatření přijatých příslušnými orgány, včetně dodatečného požadavku na kapitál podle článku 136 a jakéhokoli omezení využívání pokročilého přístupu k měření pro výpočet kapitálových požadavků podle článku 105.

Pro účely písmene b) se vždy uskuteční konzultace s orgány příslušnými k dohledu na konsolidovaném základě.

Příslušný orgán se však může v naléhavých případech nebo v případech, kdy by konzultace ohrozila účinnost rozhodnutí, rozhodnout, že od ní upustí. V takovém případě neprodleně vyrozumí ostatní příslušné orgány.

ê 2000/12/ES čl. 54 odst. 1 (přizpůsobený)

Článek 133

Forma a rozsah konsolidace

1.           Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě vyžadují pro účely dohledu plnou konsolidaci všech úvěrových a finančních institucí, které jsou dceřinými podniky mateřskýchého podnikůu.

Je-li nicméně podle názoru příslušných orgánů Ö Příslušné orgány však mohou vyžadovat pouze poměrnou konsolidaci, pokud je podle jejich názoru Õ odpovědnost mateřského podniku, který drží podíl na základním kapitálu, omezena na výši tohoto podílu v důsledku odpovědnosti Ö s ohledem na odpovědnost Õ ostatních akcionářů nebo společníků, jejichž platební schopnost je uspokojivá, může být požadována poměrná konsolidace. Odpovědnost ostatních akcionářů a společníků musí být výslovně stanovena, popřípadě též prostřednictvím jejich písemného podepsaného prohlášení.

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 7 písm. a)

Jsou-li podniky propojeny vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS, určí příslušné orgány způsob, jakým se provede konsolidace.

ê 2000/12/ES čl. 54 odst. 2 a 3 (přizpůsobený)

2.           Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě vyžadují pro účely dohledu poměrnou konsolidaci účastí v úvěrových a finančních institucích, které jsou řízeny podnikem zahrnutým do konsolidace spolu s jedním nebo více podniky nezahrnutými do konsolidace, je-li odpovědnost těchto podniků omezena na výši jejich podílu na základním kapitálu.

3.           V případě jiných účastí nebo kapitálových vazeb než těch, které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, určí příslušné orgány, zda a jak má být provedena konsolidace. Zejména mohou povolit nebo požadovat využití ekvivalenční metody. Tato metoda nicméně nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

ê 2000/12/ES čl. 54 odst. 4 první pododstavec (přizpůsobený)

Článek 134

41.       Aniž jsou tím dotčeny odstavce 1, 2 a 3 Ö je dotčen článek 133 Õ , určí příslušné orgány, zda a jak má být provedena konsolidace v následujících případech:

a)      pokud podle názoru příslušných orgánů úvěrová instituce uplatňuje podstatný vliv na jednu nebo více úvěrových nebo finančních institucí, ale nemá účast v těchto institucích ani k nim nemá jiné kapitálové vazby,

b)      pokud jsou dvě nebo více úvěrových nebo finančních institucí podřízeny jednomu vedení jinak než na základě smlouvy nebo stanov.

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 7 písm. b)

---------

ê 2000/12/ES čl. 54 odst. 4 druhý pododstavec

Příslušné orgány mohou povolit nebo vyžadovat zejména metodu uvedenou v článku 12 směrnice 83/349/EHS. Tato metoda nicméně nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

ê 2000/12/ES čl. 54 odst. 5 (přizpůsobený)

ð nový

52        Je-li v souladu s čl. 52 odst. 1 a 2 Ö články 125 a 126 Õ vyžadován konsolidovaný dohled, zahrnou se do konsolidace podniky pomocných bankovních služeb ð a společnosti spravující aktiva definované ve směrnici 2002/87/ES ï v případech uvedených Ö v článku 133 a Õ v odstavcích 1 až 4 Ö a v odstavci 1 Õ tohoto článku v souladu s metodami tam stanovenými.

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 8 (přizpůsobený)

Článek 135

Osoby řídící finanční holdingové společnosti

Členské státy požadují, aby osoby, které skutečně řídí podnikání finanční holdingové společnosti, měly dostatečně dobrou pověst a měly dostatečné zkušenosti pro výkon těchto funkcí.

ònový

Článek 136

1.         Příslušné orgány vyžadují, aby úvěrová instituce, která neplní požadavky této směrnice, včas přijala nezbytná opatření a učinila nezbytné kroky k nápravě této situace.

Příslušné orgány mohou za tímto účelem přijmout následující opatření:

a)           nařídit úvěrové instituci, aby držela kapitál nad minimální úrovní stanovenou v článku 75,

b)           posílit zavedené uspořádání a prováděné strategie tak, aby odpovídaly požadavkům uvedeným v článcích 22 a 123,

c)           požadovat, aby úvěrová instituce zavedla specifický systém tvorby opravných položek a rezerv nebo zacházení s aktivy ve smyslu kapitálových požadavků,

d)           zakázat nebo omezit obchody, operace nebo síť úvěrových institucí,

e)           snížit riziko obsažené v činnostech, produktech a systémech úvěrových institucí.

Přijetí těchto opatření podléhá hlavě V kapitole 1 oddílu 2.

2.         Příslušné orgány uloží zvláštní kapitálový požadavek převyšující minimální úroveň stanovenou v článku 75 alespoň takovým úvěrovým institucím, které nemají odpovídající uspořádání, postupy, mechanismy a strategie pro řízení a krytí svých rizik, pokud je nepravděpodobné, že by jiná opatření vedla k obnovení uspořádání ve vhodném časovém horizontu.

ê 2000/12/ES čl. 55 odst. 1 (přizpůsobený)

Článek 137

Informace poskytované smíšenými holdingovými společnostmi a jejich dceřinými podniky

1.           Dokud nebudou koordinovány metody konsolidace, stanoví členské státy pro případy, kdy je mateřským podnikem jedné nebo více úvěrových institucí smíšená holdingová společnost, že orgány příslušné k vydávání povolení a dohledu nad těmito úvěrovými institucemi požadují na těchto smíšených holdingových společnostech a jejich dceřiných podnicích přímo nebo prostřednictvím dceřiných podniků, které jsou úvěrovými institucemi, aby jim poskytly informace významné pro účely dohledu nad dceřinými podniky, které jsou úvěrovými institucemi.

ê 2000/12/ES čl. 55 odst. 2 (přizpůsobený)

2.           Členské státy stanoví, že jejich příslušné orgány mohou provádět nebo nechat provádět externími inspektory dohlídky na místě k ověření informací obdržených od smíšených holdingových společností a jejich dceřiných podniků. Je-li smíšená holdingová společnost nebo některý z jejích dceřiných podniků pojišťovnou, lze rovněž použít postupy podle čl. 56 odst. 4 Ö čl. 140 odst. 1 Õ . Nachází-li se smíšená holdingová společnost nebo některý z jejích dceřiných podniků v jiném členském státě než její dceřiný podnik, který je úvěrovou institucí, provede se ověření informací na místě postupy podle čl. 56 odst. 7 Ö čl. 140 odst. 1. Õ

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 9 (přizpůsobený)

Článek 138

Transakce uvnitř skupiny se smíšenými finančními holdingovými společnostmi

1.         Aniž je dotčena hlava V kapitola 2 oddíl 3 Ö 5 Õ , zajistí členské státy, že v případě, kdy je mateřským podnikem jedné či více úvěrových institucí smíšená finanční holdingová společnost, vykonávají příslušné orgány pověřené dohledem nad těmito úvěrovými institucemi vykonávat obecný dohled nad transakcemi mezi úvěrovou institucí a smíšenou finanční holdingovou společností a jejími dceřinými podniky.

2.         Příslušné orgány požadují, aby úvěrové instituce zavedly přiměřené postupy pro řízení rizik a mechanismy vnitřní kontroly, včetně řádných výkaznických a účetních postupů, aby vhodným způsobem zjišťovaly, oceňovaly, sledovaly a kontrolovaly transakce se svými mateřskými podniky a jejich svou mateřskou smíšenou holdingovou společností a jejími dceřinými podniky. Příslušné orgány požadují, aby úvěrové instituce hlásily každou významnou transakci s těmito podniky subjekty, kromě transakcí uvedených v článku 48 Ö 110 Õ . Tyto postupy a významné transakce podléhají kontrole příslušných orgánů.

Pokud tyto transakce uvnitř skupiny ohrožují finanční situaci úvěrové instituce, přijme příslušný orgán pověřený dohledem nad institucí vhodná opatření.

ê 2000/12/ES čl. 56 odst. 1 až 3 (přizpůsobený)

Článek 139

Opatření k usnadnění dohledu na konsolidovaném základě

1.         Členské státy přijmou učiní nezbytné kroky k zajištění toho, aby neexistovaly žádné právní překážky znemožňující podnikům zahrnutým do dohledu na konsolidovaném základě, smíšeným holdingovým společnostem a jejich dceřiným podnikům nebo dceřiným podnikům typu uvedeného v čl. 52 odst. 10 Ö čl. 127 odst. 3 Õ vzájemnou výměnu informací významných pro účely dohledu v souladu s články 52 až 55 Ö 124 až 138 Õ a tímto článkem.

2.         Nacházejí-li se mateřský podnik a kterýkoli z jeho dceřiných podniků, jež jsou úvěrovými institucemi, v různých členských státech, předávají si příslušné orgány těchto členských států veškeré Ö významné Õ informace k umožnění nebo usnadnění dohledu na konsolidovaném základě.

Nevykonávají-li příslušné orgány členského státu, v němž se nachází mateřský podnik, samy dohled na konsolidovaném základě podle článku 53 Ö článků 125 a 126 Õ , mohou být vyzvány orgány příslušnými k dohledu, aby požádaly mateřský podnik o informace významné pro účely dohledu na konsolidovaném základě a předaly je těmto orgánům.

3.         Členské státy povolí výměnu informací mezi svými příslušnými orgány, jak je uvedeno v odstavci 2, s tím, že v případě finančních holdingových společností, finančních institucí nebo podniků pomocných bankovních služeb sběr ani držení informací neznamená, že by dotyčné příslušné orgány musely plnit dohlížecí úlohu ve vztahu k těmto institucím nebo podnikům samotným.

Podobně členské státy povolí svým příslušným orgánům výměnu informací, jak je uvedeno v článku 55 Ö 137 Õ , s tím, že sběr ani držení informací nemá za následek, že by dotyčné příslušné orgány musely plnit dohlížecí úlohu ve vztahu ke smíšeným holdingovým společnostem a jejich dceřiným podnikům, jež nejsou úvěrovými institucemi, nebo k dceřiným podnikům typu uvedeného uvedeným v čl. 52 odst. 10 Ö čl. 127 odst. 3 Õ .

ê 2000/12/ES čl. 56 odst. 4 až 6 (přizpůsobený)

Článek 140

41.       Má-li úvěrová instituce, finanční holdingová společnost nebo smíšená holdingová společnost kontrolu nad jedním nebo více dceřinými podniky, jež jsou pojišťovnami nebo jinými podniky poskytujícími investiční služby, ke kterým je třeba povolení, příslušné orgány a orgány pověřené veřejným úkolem dohledu nad pojišťovnami nebo jinými podniky poskytujícími investiční služby úzce spolupracují. Aniž jsou dotčeny jejich pravomoci, poskytují si tyto orgány navzájem informace, které zjednodušují jejich úkol a umožňují dohled nad činností a celkovou finanční situací podniků podléhajících jejich dohledu.

52.       Na informace obdržené v rámci dohledu na konsolidovaném základě, a zejména na jakoukoli výměnu informací mezi příslušnými orgány podle této směrnice, se vztahuje profesní tajemství vymezené v článku 30 Ö hlavě V kapitole 1 oddíle 2 Õ .

63.       Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě sestaví seznamy finančních holdingových společností uvedených v čl. 52 odst. 2 Ö čl. 71 odst. 2 Õ . Tyto seznamy předávají příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi.

ê 2000/12/ES čl. 56 odst. 7 (přizpůsobený)

è1 Směrnice 2002/87/ES čl. 29 bod 10

Článek 141

7. Přejí-li si příslušné orgány některého z členských států při uplatňování této směrnice v konkrétních případech ověřit informace o úvěrové instituci, finanční holdingové společnosti, finanční instituci, podniku pomocných bankovních služeb, smíšené holdingové společnosti, dceřiném podniku typu uvedeného v článku 55 Ö 137 Õ nebo dceřiném podniku typu uvedeného v čl. 52 odst. 10 Ö čl. 127 odst. 3 Õ , které se nacházejí v jiném členském státě, musí požádat Ö požádají Õ příslušné orgány daného členského státu, aby toto ověření mohlo být provedeno. Orgány, které žádost obdrží, musí v rámci své pravomoci žádosti vyhovět tak, že toto ověření samy provedou nebo umožní orgánům, jež žádost podaly, aby ověření provedly samy, anebo umožní ověření auditorem nebo odborníkem. è1 Příslušný orgán, který žádost podal, se může podle své vůle účastnit ověřování, neprovádí-li ověřování sám. ç

ê 2000/12/ES čl. 56 odst. 8 (přizpůsobený)

Článek 142

8. Aniž jsou dotčeny jejich trestněprávní předpisy, stanoví členské státy, že finančním holdingovým společnostem a smíšeným holdingovým společnostem nebo jejich výkonným ředitelům lze v případě porušení právních nebo správních předpisů přijatých k provedení článků 52 až 55 Ö 124 až 141 Õ a tohoto článku udělovat ukládat sankce nebo přijímat opatření k ukončení zjištěného protiprávního jednání, popřípadě k zamezení jeho příčin. V některých případech mohou tato opatření vyžadovat soudní zásah.

Příslušné orgány úzce spolupracují, aby zajistily, že sankce a opatření povedou k žádoucím výsledkům, zvláště nenachází-li se ústřední vedení nebo hlavní místo činnosti finanční holdingové společnosti nebo smíšené holdingové společnosti v místě jejího skutečného sídla.

ê 2002/87/ES čl. 29 odst. 11 (přizpůsobený)

è1 Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 10

ð nový

Článek 143

Mateřské podniky ze třetích zemí

1.         Jestliže úvěrová instituce, jejímž mateřským podnikem je úvěrová instituce nebo finanční holdingová společnost se skutečným sídlem mimo Společenství Ö ve třetí zemi Õ , nepodléhá dohledu na konsolidovaném základě podle článku 52 Ö článků 125 a 126 Õ , ověřují příslušné orgány, zda tato úvěrová instituce podléhá dohledu na konsolidovaném základě ze strany příslušného orgánu třetí země, který je rovnocenný dozoru dohledu upravenému zásadami stanovenými v článku 52 Ö této směrnici Õ .

Ověření provádí příslušný orgán, který by byl pověřený dohledem na konsolidovaném základě, pokud by se použil čtvrtý pododstavec Ö 3 Õ , na žádost mateřského podniku nebo kteréhokoli z regulovaných podniků povolených ve Společenství nebo z vlastního podnětu. Tento příslušný orgán konzultuje ostatní dotyčné příslušné orgány.

2.         è1 Komise může požádat Evropský bankovní výbor ç , aby poskytl obecné pokyny ohledně toho, zda je pravděpodobné, že opatření dohledu na konsolidovaném základě příslušných orgánů ve třetích zemích dosahují cílů dohledu na konsolidovaném základě, jak jsou vymezeny v této kapitole, ve vztahu k úvěrovým institucím, jejichž mateřský podnik má skutečné sídlo mimo Společenství Ö ve třetí zemi Õ . Výbor tyto pokyny průběžně přezkoumává a přihlíží ke všem změnám dohledu na konsolidovaném základě prováděného takovými příslušnými orgány.

Příslušný orgán, který provádí ověření uvedená ve druhém Ö v odst. 1 prvním pododstavci Õ , k těmto pokynům přihlíží. Pro tento účel konzultuje příslušný orgán výbor před přijetím rozhodnutí.

3.         Pokud takový rovnocenný dozor dohled neexistuje, použijí členské státy na úvěrovou instituci obdobně článek 52 Ö tuto směrnici nebo povolí svým příslušným orgánům uplatňovat jiné vhodné techniky dohledu, které dosahují cíle dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě Õ .

Jako alternativu povolují členské státy svým příslušným orgánům uplatňovat jiné vhodné techniky dozoru, které dosahují cílů dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě.

Tyto metody Ö techniky dohledu Õ musí Ö po konzultaci s ostatními dotčenými příslušnými orgány Õ schválit příslušný orgán, který by byl pověřený dohledem na konsolidovaném základě, po konzultaci s ostatními dotyčnými příslušnými orgány.

Příslušné orgány mohou zejména požadovat ustanovení finanční holdingové společnosti se skutečným sídlem ve Společenství a uplatnit ustanovení o dohledu na konsolidovaném základě na konsolidovanou situaci této finanční holdingové společnosti.

Metody Ö Techniky dohledu Õ musí Ö být zaměřeny na dosažení Õ dosahovat cílů dohledu na konsolidovaném základě, jak jsou vymezeny v této kapitole, a musí být oznámeny jiným dotyčným příslušným orgánům a Komisi.

ònový

Oddíl 2

Zveřejňování údajů příslušnými orgány

Článek 144

1.         Příslušné orgány zveřejní tyto informace:

a)           znění právních a správních předpisů a administrativních a obecných pokynů přijatých v jejich členském státě v oblasti obezřetnostní regulace,

b)           způsob, jakým v praxi provádějí možnosti a případy vlastního uvážení obsažené v právních a správních předpisech Společenství,

c)           obecná kritéria a metodiky, které používají při přezkumu a hodnocení podle článku 124,

d)           aniž jsou dotčena ustanovení hlavy V kapitoly 1 oddílu 2 úhrnné statistické údaje o hlavních aspektech uplatňování obezřetnostního rámce v každém členském státě.

Údaje zveřejněné podle prvního pododstavce jsou takové, že umožní smysluplné srovnání přístupů přijatých příslušnými orgány různých členských států.

KAPITOLA 5

ZVEŘEJŇOVÁNÍ ÚDAJŮ ÚVĚROVÝMI INSTITUCEMI

Článek 145

1.         Pro účely této směrnice zveřejní úvěrové instituce informace stanovené v příloze XII části 2, s výhradou ustanovení článku 146.

2.         Uznání nástrojů a metodik uvedených v příloze XII části 3 příslušnými orgány podle kapitoly 2 oddílu 3 pododdílů 2 a 3 a článku 105 je podmíněno tím, že úvěrové instituce zveřejní informace, které jsou uvedeny v příloze XII části 3.

3.         Úvěrové instituce přijmou formální zásady pro plnění požadavků na zveřejnění uvedených v odstavcích 1 a 2 a zavedou zásady pro hodnocení přiměřenosti zveřejňovaných údajů, včetně jejich ověřování a frekvence zveřejňování.

Článek 146

1.         Aniž je dotčen článek 145, příslušné orgány povolí úvěrovým institucím, aby nezveřejnily některé z údajů vyjmenovaných v příloze XII části 2, jestliže se dotyčná úvěrová instituce domnívá, že údaje, které by byly zveřejněny, se podle kritéria uvedeného v příloze XII části 1 odst. 1 nepovažují za zásadní.

2.         Aniž je dotčen článek 145, příslušné orgány povolí úvěrovým institucím, aby nezveřejnily některé z údajů vyjmenovaných v příloze XII částech 2 a 3, jestliže se dotyčná úvěrová instituce domnívá, že údaje, které by byly zveřejněny, se podle kritérií uvedených v příloze XII části 1 odst. 2 a 3 považují za citlivé nebo důvěrné.

3.         Ve výjimečných případech uvedených v odstavci 2 dotyčná úvěrová instituce ve svém zveřejnění prohlásí, že určité údaje nebyly zahrnuty, uvede z jakého důvodu se tak stalo a poskytne o daném tématu, na nějž se vztahuje požadavek na zveřejnění, obecnější informace.

Článek 147

1.         Úvěrové instituce zveřejňují údaje vyžadované článkem 145 nejméně jednou ročně. Údaje se zveřejňují co nejdříve.

2.         Úvěrové instituce rovněž rozhodnou, zda je s ohledem na kritéria stanovená v příloze XII části 1 odst. 4 nutné zveřejňovat požadované údaje častěji, než je stanoveno v odstavci 1.

Článek 148

1.         Příslušné orgány úvěrovým institucím povolí, aby samy určily, kde a na jakém nosiči zveřejní požadované údaje a jak je ověří, aby byly řádně splněny požadavky na zveřejnění stanovené v článku 145. V proveditelné míře se všechny požadované údaje zveřejní na jednom místě nebo nosiči.

2.         Rovnocenné zveřejnění údajů, které úvěrové instituce provedly podle požadavků na účetnictví, kotování na burze nebo jiných požadavků, lze považovat za splnění článku 145. Jestliže nejsou zveřejňované údaje zahrnuty do finančních výkazů, úvěrové instituce uvedou, kde je lze nalézt.

Článek 149

Bez ohledu na články 146 až 148 členské státy udělí příslušným orgánům oprávnění požadovat na úvěrových institucích, aby:

a)           zveřejnily jedno nebo více sdělení podle požadavků uvedených v příloze XII částech 2 a 3,

b)           zveřejnily jedno nebo více sdělení častěji než jednou za rok a aby pro zveřejnění stanovily lhůty,

c)           využily ke zveřejnění jiná místa a nosiče než finanční výkazy,

d)           ověřily zveřejněná sdělení, na něž se nevztahuje zákonný audit, zvláštními prostředky.

ê 2004/xx/ES čl. 3 bod 11

-----

ê2000/12/ES

HLAVA VI

ZMOCŇOVACÍ USTANOVENÍ

ê 2000/12/ES článek 60 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 150

Technické úpravy

1.           Aniž je dotčena zpráva zmíněná v čl. 34 odst. 3 druhém pododstavci, co se týče kapitálu, ð dotčen návrh, který má Komise předložit podle článku 62, ï přijímají se technické úpravy ð změny ï této směrnice v následujících oblastech postupem podle odstavce 2 Ö článku 151 Õ :

a)       vyjasnění definic tak, aby byl při uplatňování této směrnice brán zřetel na vývoj finančních trhů,

b)      vyjasnění definic pro zajištění jednotného uplatňování této směrnice ve Společenství,

c)       přizpůsobení terminologie a znění definic terminologii a znění definic v pozdějších aktech týkajících se úvěrových institucí a souvisejících oblastí,

definice „zóny A“ v čl. 1 bodu 14,

definice „mezinárodní rozvojové banky“ v čl. 1 bodu 19,

d)      změny seznamu v článku 2,

e)       změna výše počátečního kapitálu stanovené v článku 5 Ö 9 Õ se zřetelem k hospodářskému a měnovému vývoji,

f)       rozšíření nebo terminologická úprava seznamu zmíněného v článcích 18 a 19 Ö 23 a 24 Õ a obsaženého v příloze I se zřetelem k vývoji na finančních trzích,

g)      oblasti, v nichž si jsou příslušné orgány povinny vyměňovat informace, uvedené v článku 28 Ö 42 Õ ,

h)      ðzměny článků 56 až 67 se zřetelem k vývoji účetních standardů nebo požadavků stanovených v právních předpisech Společenství, ï

i)       změna definic aktiv Ö seznamu kategorií expozic Õ uvedených v článku 43 Ö uvedeného v článcích 79 a 86 Õ se zřetelem k vývoji na finančních trzích,

j)       ðhodnota uvedená v čl. 79 odst. 2 písm. c) a v čl. 86 odst. 4 písm. a) se zřetelem k účinkům inflaceï ,

k)      seznam a klasifikace podrozvahových položek v přílohách II a IV a způsob jejich použití při výpočtu ukazatele popsaného v článcích 42, 43 a 44 a v příloze III ð při určování hodnoty angažovanosti pro účely hlavy V kapitoly 2 oddílu 3 ï ,

l)       ð úpravy příloh V až XII se zřetelem k vývoji na finančních trzích, zejména k novým finančním produktům, nebo k vývoji účetních standardů nebo požadavků stanovených v právních předpisech Společenství. ï

Ö 2.     Komise může přijmout postupem podle článku 151 následující prováděcí opatření: Õ

a)       ð upřesnění velikosti náhlých a neočekávaných změn úrokových sazeb uvedených v čl. 124 odst. 5, ï

b)      dočasné snížení minimálního ukazatele Ö minimální úrovně kapitálu Õ stanoveného v článku 47 Ö 75 Õ nebo rizikových vah stanovených v článku 43 Ö hlavě V kapitole 2 oddílu 3 Õ se zřetelem ke zvláštním okolnostem,

c)       ðaniž je dotčena zpráva uvedená v článku 119, ï vyjasnění výjimek stanovených v čl. 49 odst. 5 až 10 Ö v čl. 111 odst. 4 a v článcích 113, 115 a 116 Õ ,

d)      ð upřesnění klíčových aspektů, o nichž se podle čl. 144 odst. 1 písm. d) zveřejňují úhrnné statistické údaje ï,

(e)     ð upřesnění formátu, struktury, obsahu a data každoročního zveřejnění údajů podle článku 114. ï

ê Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 12 (přizpůsobený)

Článek 151

1.           Komisi je nápomocen Evropský bankovní výbor zřízený rozhodnutím Komise 2004/10/ES (dále jen „výbor“)., který je složen ze zástupců členských států a předsedá mu zástupce Komise.   

2.           Při odkazu na tento odstavec Ö článek Õ se použije postup práce ve výborech stanovený v článku 5 rozhodnutí 1999/468/ES, a to v souladu s čl. 7 odst. 3 a článkem 8 uvedeného rozhodnutí.

Lhůta podle čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES činí tři měsíce.

ê2000/12/ES

HLAVA VII

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

KAPITOLA 1

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

ê 2000/12/ES čl. 60 odst. 2 (přizpůsobený)

Článek 61

Přechodná ustanovení k článku 36

Dánsko smí povolit svým hypotečním úvěrovým institucím organizovaným jako družstva nebo fondy před 1. lednem 1990, které byly přeměněny na akciové společnosti, i nadále zahrnovat do kapitálu společné a nerozdílné závazky svých členů nebo dlužníků podle čl. 36 odst. 1, jsou-li pohledávky vůči nim postaveny na roveň společným a nerozdílným závazkům, jsou-li splněny tyto podmínky:

a)         základem pro výpočet části společných a nerozdílných závazků dlužníků je součet položek uvedených v čl. 35 odst. 2 bodech 1 a 2 minus položky uvedené v čl. 35 odst. 2 bodech 9, 10 a 11;

b)         základ pro výpočet k 1. lednu 1991 nebo proběhla-li přeměna později, ke dni uskutečnění přeměny, je maximálním základem pro výpočet. Základ pro výpočet nesmí překročit maximální základ pro výpočet;

c)         ode dne 1. ledna 1997 je maximální základ pro výpočet snížen o polovinu výnosu z úpisu nového základního kapitálu, jak je vymezen v čl. 35 odst. 2 bodu 1, uskutečněného po tomto dni; a

d)         maximální částka společných a nerozdílných závazků dlužníků zahrnutá do kapitálu nesmí přesáhnout:

            50 % v letech 1991 a 1992,

            45 % v letech 1993 a 1994,

            40 % v letech 1995 a 1996,

            35 % v roce 1997,

            30 % v roce 1998,

            20 % v roce 1999,

            10 % v roce 2000 a

            0 % po 1. lednu 2001 ze základu pro výpočet.

ê2000/12/ES

Článek 62

Přechodná ustanovení k článku 43

1. Do 31. prosince 2006 mohou příslušné orgány členských států povolit svým úvěrovým institucím, aby použily rizikovou váhu 50 % u úvěrů, které jsou k jejich spokojenosti plně a zcela zajištěny hypotékami na kancelářské nebo víceúčelové podnikatelské prostory, jež se nacházejí na území členských států, které povolují rizikovou váhu 50 %, za předpokladu, že jsou splněny tyto podmínky:

i)          riziková váha 50 % se vztahuje k části úvěru, která nepřesahuje limit stanovený podle písmen a) nebo b):

a)      50 % tržní hodnoty dané nemovitosti.

         Tržní hodnota nemovitosti musí být stanovena dvěma nezávislými znalci, kteří zpracují svá nezávislá ocenění v době poskytnutí úvěru. Úvěr se musí zakládat na ocenění, které je nižší.

         Znalec přecení nemovitost nejméně jednou ročně. U úvěrů, které nepřesahují 1 milion eur a 5 % kapitálu úvěrové instituce přecení znalec nemovitost nejméně jedou za tři roky.

b)      50 % tržní hodnoty nemovitosti nebo 60 % její hypotekární hodnoty podle toho, která hodnota je nižší, ve členských státech, které právními předpisy stanovily přísná kritéria pro stanovení hypotekární hodnoty.

         Hypotekární hodnotou se rozumí hodnota nemovitosti stanovená znalcem, který obezřetně zhodnotí budoucí prodejnost nemovitosti s ohledem na její trvalé a dlouhodobé vlastnosti, běžné a místní podmínky trhu, stávající využití a jiná možná vhodná využití. Při stanovení hypotekární hodnoty nelze brát v úvahu spekulativní prvky. Hypotekární hodnota musí být doložena průhledným a jasným způsobem.

         Hypotekární hodnota a zejména zásadní předpoklady ohledně vývoje trhu budou přeceněny nejméně každé tři roky nebo v případě, že dojde k poklesu cen na trhu o více než 10 %.

            V písmenech a) i b) se tržní hodnotou rozumí cena, za kterou by nemovitost mohla být prodána na základě smlouvy uzavřené podle soukromého práva mezi dobrovolným prodávajícím a nezávislým kupujícím ke dni ocenění za předpokladu, že majetek je veřejně nabídnut na trhu, že tržní podmínky umožňují řádný prodej a že k jednání o prodeji je s ohledem na povahu majetku k dispozici běžná doba;

ii)         riziková váha 100 % se vztahuje k části úvěru, která přesahuje limity stanovené podle bodu i);

iii)        Nemovitosti musí být buď užívané nebo pronajaté vlastníkem.

První pododstavec nebrání příslušným orgánům členského státu, který na svém území používá vyšší rizikovou váhu, aby za výše uvedených podmínek povolil použití rizikové váhy 50 % na tento druh úvěrů na území členských států, které povolují rizikovou váhu 50 %.

Příslušné orgány členských států mohou povolit svým úvěrovým institucím, aby použily rizikovou váhu 50 % na nesplacené úvěry ke dni 21. července 2000 za předpokladu, jsou-li podmínky stanovené v tomto odstavci splněny. V tomto případě se nemovitost ocení podle výše uvedených oceňovacích kritérií nejpozději dne 21. července 2003.

U úvěrů, které byly poskytnuty před 31. prosincem 2006, zůstává riziková váha 50 % použitelná až do jejich splatnosti, je-li úvěrová instituce vázána smluvními podmínkami.

Do 31. prosince 2006 mohou příslušné orgány členského státu rovněž povolit svým úvěrovým institucím, aby používaly rizikovou váhu 50 % na část úvěrů, která je k jejich spokojenosti plně a zcela zajištěna účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto odstavci.

Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí tohoto odstavce.

2. Členské státy mohou použít rizikovou váhu 50 % pro leasing nemovitostí sjednaný před 31. prosincem 2006, který se týká aktiv pro obchodní účely umístěných v zemi, kde se nachází sídlo podniku, a upravený právními předpisy, na jejichž základě si pronajímatel ponechává plné vlastnictví pronajatých aktiv až do doby, kdy nájemce využije svého předkupního práva. Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí tohoto odstavce.

3. Ustanovení čl. 43 odst. 3 se nedotýkají uznání dvoustranných smluv o novaci uzavřených příslušnými orgány dohledu

– v případě Belgie před 23. dubnem 1996,

– v případě Dánska před 1. červnem 1996,

– v případě Německa před 30. říjnem 1996,

– v případě Řecka před 27. březnem 1997,

– v případě Španělska před 7. lednem 1997,

– v případě Francie před 30. květnem 1996,

– v případě Irska před 27. červnem 1996,

– v případě Itálie před 30. červnem 1996,

– v případě Lucemburska před 29. květnem 1996,

– v případě Nizozemska před 1. červencem 1996,

– v případě Rakouska před 30. prosincem 1996,

– v případě Portugalska před 15. lednem 1997,

– v případě Finska před 21. srpnem 1996,

– v případě Švédska před 1. červnem 1996 a

– v případě Spojeného království před 30. dubnem 1996.

Článek 63

Přechodná ustanovení k článku 47

1. Úvěrová instituce, jejíž minimální ukazatel nedosáhl 8 % předepsaných v čl. 47 odst. 1 ke dni 1. ledna 1991, musí této úrovně dosáhnout postupně. Nesmí připustit, aby ukazatel klesl pod dosaženou úroveň před uskutečněním tohoto cíle. Jakékoliv případné výkyvy by měly být jen dočasné a příslušné orgány by měly být informovány o jejich příčinách.

ê 2000/12/ES čl. 62 odst. 2 a 3 (přizpůsobený)

2. Členské státy mohou po dobu nejvýše pěti let ode dne 1. ledna 1993 stanovit rizikovou váhu 10 % pro dluhopisy uvedené v čl. 22 odst. 4 směrnice Rady 85/611/EHS a udržovat tuto rizikovou váhu pro úvěrové instituce, považují-li to za nezbytné, aby předešly vážným poruchám na svých trzích. Tyto výjimky oznámí Komisi.

3. Po dobu nejvýše sedmi let ode dne 1. ledna 1993 se čl. 47 odst. 1 nevztahuje na Řeckou zemědělskou banku. Tato banka však musí dosáhnout úrovně stanovené v čl. 47 odst. 1 v postupných etapách způsobem popsaným v odstavci 1 tohoto článku.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

è1 Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 13

Článek 64

Přechodná ustanovení k článku 49

1. Jestliže ke dni 5. února 1993 některá úvěrová instituce již zaznamenala jeden nebo více případů angažovanosti, které překročily limit velké angažovanosti nebo limit úhrnu velké angažovanosti stanovené v článku 49, vyžadují příslušné orgány od úvěrové instituce opatření, kterými uvede angažovanost v soulad s limity stanovenými v článku 49.

2. Postup, jak takovou angažovanost uvést v soulad se stanovenými limity, bude vypracován, přijat, uskutečněn a dokončen ve lhůtě, kterou příslušné orgány považují za odpovídající zásadě řádné správy a korektní hospodářské soutěže. Příslušné orgány uvědomí Komisi a è1 Evropský bankovní výbor ç o časovém rozvrhu přijatého obecného postupu..

3. Úvěrová instituce nesmí podniknout žádná opatření, v jejichž důsledku by angažovanost uvedená v odstavci 1 překročila svou výši ke dni 5. února 1993.

4. Lhůta stanovená v odstavci 2 uplyne nejpozději dne 31. prosince 2001. Případy angažovanosti s delší splatností, u kterých musí půjčující instituce dodržovat smluvní podmínky, mohou trvat až do splatnosti.

ê 2000/12/ES čl. 64 odst. 5 až 7 (nový)

è1 Směrnice 2004/xx/ES čl. 3 bod 13

5. Členské státy mohou do 31. prosince 1998 zvýšit limit stanovený v článku 49 odst. 1 na 40 % a limit stanovený v čl. 49 odst. 2 na 30 %. V těchto případech a aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 4, uplyne lhůta určená pro podřízení angažovanosti existující na konci tohoto období limitům stanoveným v článku 49 dne 31. prosince 2001.

6. Výhradně u úvěrových institucí, jejichž kapitál není vyšší než 7 milionů eur, mohou členské státy prodloužit lhůty stanovené v odstavci 5 o pět let. Členské státy, které využijí možnosti stanovené v tomto odstavci, podniknou kroky k tomu, aby zabránily narušení hospodářské soutěže, a uvědomí o nich Komisi a . è1 Evropský bankovní výbor ç .

7. V případech uvedených v odstavci 5 a 6 lze za velkou angažovanost považovat angažovanost ve výši alespoň 15 % kapitálu.

ê 2000/12/ES čl. 64 odst. 8 (přizpůsobený)

8. Členské státy mohou do 31. prosince 2001 nahradit četnost ohlašování případů velké angažovanosti, uvedenou v čl. 48 odst. 2 druhé odrážce, četností nejméně dvakrát ročně.

ê 2000/12/ES čl. 64 odst. 9

9. Členské státy mohou zcela nebo částečně osvobodit od použití čl. 49 odst. 1, 2 a 3 angažovanost úvěrových institucí tvořenou hypotečními úvěry ve smyslu čl. 62 odst. 1, uzavřenými přede dnem 1. ledna 2002, jakož i leasing nemovitostí ve smyslu čl. 62 odst. 2, uzavřenými přede dnem 1. ledna 2002, v obou případech do výše 50 % hodnoty dotyčné nemovitosti.

Totéž se vztahuje na úvěry zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, které jsou obdobné hypotečním úvěrům uvedeným v prvním pododstavci.

ê 2000/12/ES článek 65 (přizpůsobený)

Článek 65

Přechodná ustanovení k článku 51

Úvěrové instituce, které k 1. lednu 1993 překračují limity stanovené v čl. 51 odst. 1 a 2, dosáhnou souladu s nimi do 1. ledna 2003.

ònový

Článek 152

1.         Úvěrové instituce, které počítají hodnoty rizikově vážené expozice podle článků 84 až 89 nebo používají pokročilý přístup k měření (AMA) podle článku 105 pro výpočet svých kapitálových požadavků ke krytí operačního rizika, mají k dispozici během prvního, druhého a třetího dvanáctiměsíčního období po datu uvedeném v článku 157 kapitál, který je vždy vyšší než částky uvedené v odstavcích 2, 3 a 4, nebo se jim rovná.

2.         V prvním dvanáctiměsíčním období uvedeném v odstavci 1 činí kapitál 95 % celkového minimálního kapitálu, který by v té době musela mít úvěrová instituce k dispozici podle článku 4 směrnice 93/6/EHS ve znění uvedené směrnice a směrnice 2000/12/ES platném před datem uvedeným v článku 157 této směrnice.

3.         V druhém dvanáctiměsíčním období uvedeném v odstavci 1 činí kapitál 90 % celkového minimálního kapitálu, který by v té době musela mít úvěrová instituce k dispozici podle článku 4 směrnice 93/6/EHS ve znění uvedené směrnice a směrnice 2000/12/ES platném před datem uvedeným v článku 157 této směrnice.

4.         Ve třetím dvanáctiměsíčním období uvedeném v odstavci 1 činí kapitál 80 % celkového minimálního kapitálu, který by v té době musela mít úvěrová instituce k dispozici podle článku 4 směrnice 93/6/EHS ve znění uvedené směrnice a směrnice 2000/12/ES platném před datem uvedeným v článku 157 této směrnice.

5.         Dodržování požadavků odstavců 1 až 4 se provádí na základě hodnot kapitálu, které jsou plně upraveny tak, aby odrážely rozdíly mezi výpočtem kapitálu podle směrnice 2000/12/ES a směrnice 93/6/EHS, ve znění uvedených směrnic platném před datem uvedeným v článku 157 této směrnice, a mezi výpočtem kapitálu podle této směrnice, které vyplývají z odděleného zacházení s očekávanými a neočekávanými ztrátami podle článků 84 až 89 této směrnice.

6.         Pro účely odstavců 1 až 5 tohoto článku se použijí články 68 až 73.

7.         Až do dne 31. prosince 2007 mohou mít úvěrové instituce za to, že články, z nichž sestává standardizovaný přístup uvedený v hlavě V kapitole 2 oddílu 3 pododdílu 1, jsou nahrazeny články 42 až 46 směrnice 2000/12/ES ve znění platném před datem uvedeným v článku 157.

8.         Při využití možnosti uvedené v odstavci 7 platí pro ustanovení směrnice 2000/12/ES následující pravidla:

a)       ustanovení uvedené směrnice, na něž odkazují články 42 až 46, se použijí ve znění platném před datem uvedeným v článku 157;

b)      „rizikově váženou hodnotou“ uvedenou v čl. 42 odst. 1 uvedené směrnice se rozumí „hodnota rizikově vážené expozice“;

c)       výsledky výpočtu podle čl. 42 odst. 2 uvedené směrnice se považují za hodnotu rizikově vážené expozice;

d)      „úvěrové deriváty“ se zařadí do seznamu položek s „vysokým rizikem“ v příloze II uvedené směrnice;

e)       zacházení uvedené v čl. 43 odst. 3 uvedené směrnice se použije na derivátové nástroje vyjmenované v příloze IV uvedené směrnice, ať už se jedná o rozvahové nebo podrozvahové položky, a výsledky výpočtu provedeného na základě zacházení uvedeného v dané příloze se považují za hodnoty rizikově vážené expozice.

9.         Při využití možnosti uvedené v odstavci 7 platí pro zacházení s expozicemi, pro něž se používá standardizovaný přístup, následující pravidla:

a)       nepoužije se hlava V kapitola 2 oddíl 3 pododdíl 3, který se vztahuje k uznávání snižování úvěrového rizika;

b)      příslušné orgány mohou rozhodnout, že se nepoužije hlava V kapitola 2 oddíl 3 pododdíl 4, který se týká sekuritizace;

c)       nepoužijí se následující ustanovení přílohy XII, která ukládají úvěrovým institucím povinnosti související se zveřejněním:

i)       část 2 odst. 4 písm. b),

ii)      část 2 odstavec 6,

iii)     část 2 odstavec 10.

10.       Při využití možnosti uvedené v odstavci 7 se kapitálové požadavky pro krytí operačního rizika podle čl. 75 písm. e) sníží o procento, které odpovídá poměru mezi hodnotou expozic úvěrové instituce, pro něž se hodnoty rizikově vážené expozice vypočítají podle možnosti uvedené v článku 7, a mezi celkovou hodnotou expozic.

11.       Jestliže úvěrová instituce počítá hodnoty rizikově vážené expozice veškerých svých expozic podle možnosti uvedené v odstavci 7, použijí se články 48 až 50 směrnice 2000/12/ES, které se vztahují k velké angažovanosti, ve znění platném před datem uvedeným v článku 157.

12.       Při využití možnosti uvedené v odstavci 7 se odkazy na články 46 až 52 této směrnice čtou jako odkazy na články 42 až 46 směrnice 2000/12/ES ve znění platném před datem uvedeným v článku 157.

Článek 153

Příslušné orgány mohou do dne 31. prosince 2012 povolit, aby se při výpočtu hodnot rizikově vážené expozice pro expozice vyplývající z transakcí týkajících se pronájmu kanceláří nebo jiných obchodních prostor, které se nacházejí na jejich území a splňují kritéria stanovená v příloze VI části 1 odst. 51, použila riziková váha 50 %, aniž by se použila příloha VI část 1 odst. 55 a 56.

Až do dne 31. prosince 2010 mohou příslušné orgány za účelem vymezení zajištěné části úvěru po splatnosti pro účely přílohy VI uznat jiný kolaterál než ten, který je způsobilý podle článků 90 až 93.

Článek 154

1.           Požadavky čl. 84 odst. 3 a 4 se použijí ode dne 31. prosince 2009.

2.           Až do dne 31. prosince 2010 nemůže být průměrná ztráta při selhání vyjádřená v procentech pro všechny retailové expozice, které jsou zajištěny obytnými nemovitostmi a na které se nevztahují záruky centrálních vlád, nižší než 10 %.

3.           Až do dne 31. prosince 2017 mohou příslušné orgány členských států vyjmout z přístupu založeného na interním ratingu některé akciové expozice držené ke dni 31. prosince 2007.

Vyňaté pozice se měří počtem akcií držených k danému dni, k němuž se připočítají jakékoli další akcie, jejichž vlastnictví vyplývá přímo z držení daných účastí, pokud tyto akcie nezvyšují poměrný podíl vlastnictví ve společnosti pro správu portfolia.

Jestliže nabytí účasti zvýší poměrný podíl vlastnictví v konkrétní účasti, vynětí se nevztahuje na toto zvýšení. Vynětí se rovněž nevztahuje na účasti, na něž se původně vztahovalo, ale které byly prodány a pak zpětně odkoupeny.

Akciové expozice, na něž se vztahuje toto přechodné ustanovení, podléhají kapitálovým požadavkům vypočítaným v souladu s hlavou V kapitolou 2 oddílem 3 pododdílem 1.

4.           Do dne 31. prosince 2011 mohou příslušné orgány každého členského státu pro expozice vůči podnikům stanovit počet dnů po splatnosti, který musejí všechny úvěrové instituce v jeho jurisdikci respektovat podle definice neplnění závazků uvedené v příloze VII části 4 odst. 44 v případě expozic vůči protistranám tohoto typu, které se nacházejí v daném členském státě. Konkrétní číslo spadá do rozmezí 90 a více dnů až do 180 dnů, jestliže je to vhodné vzhledem k místním podmínkám. V případě expozic vůči protistranám tohoto typu, které se nacházejí na území jiných členských států, příslušné orgány stanoví počet dnů po splatnosti, který není vyšší než počet dnů, který stanovil příslušný orgán daného členského státu.

5.           Pokud jde o dodržování období uvedeného v příloze VII části 4 odst. 66, mohou členské státy povolit úvěrovým institucím, kterým není povoleno používat vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, aby při používání přístupu založeného na interním ratingu, avšak nejpozději do dne 31. prosince 2007, měly relevantní údaje za období dvou let. Až do dne 31. prosince 2010 se toto období každý rok zvýší o jeden rok.

6.           Pokud jde o dodržování období uvedeného v příloze VII části 4 odst. 71, 85 a 94, mohou členské státy úvěrovým institucím povolit, aby při používání přístupu založeného na interním ratingu, avšak nejpozději do dne 31. prosince 2007, měly relevantní údaje za období dvou let. Až do dne 31. prosince 2010 se toto období každý rok zvýší o jeden rok.

Článek 155

Až do dne 31. prosince 2012 v případě úvěrových institucí, jejichž příslušný ukazatel obchodní linie „obchodování a prodej“ představuje alespoň 50 % součtu příslušných ukazatelů pro všechny obchodní linie v souladu s přílohou X částí 2 odst. 1 až 8, mohou členské státy uplatnit na obchodní linii „obchodování a prodej“ procentní míru 15 %.

ê 2000/12/ES

KAPITOLA 2

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ò nový

Článek 156

Komise ve spolupráci s členskými státy a se zřetelem na příspěvek Evropské centrální banky pravidelně kontroluje, zda tato směrnice jako celek, spolu se směrnicí [93/6/EHS], má významný dopad na ekonomický cyklus a v návaznosti na tuto kontrolu zváží, zda existuje důvod k přijetí jakýchkoli nápravných opatření.

Na základě této analýzy a se zřetelem k příspěvku Evropské centrální banky Komise vypracuje jednou za dva roky zprávu, kterou předloží spolu s jakýmikoli vhodnými návrhy Evropskému parlamentu a Radě.

Článek 157

1.         Členské státy přijmou a zveřejní nejpozději do dne 31. prosince 2006 právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s články 4, 22, 57, 61, 62, 63, 64, 66, 68 až 106, 108, 110 až 115, 117 až 119, 123 až 127, 129 až 132, 133, 136, 144 až 149, 152 až 155 a s přílohami II, III, V až XII. Neprodleně oznámí Komisi znění těchto předpisů a poskytnou jí srovnávací tabulku těchto ustanovení a směrnice.

Aniž je dotčen odstavec 2, použijí se tyto předpisy ode dne 31. prosince 2006.

Když členské státy přijmou tato ustanovení, zahrnou do nich odkaz na tuto směrnici nebo k nim takový odkaz připojí při jejich úředním zveřejnění. Kromě toho zahrnou prohlášení, že odkazy na směrnici [směrnice] zrušené touto směrnicí ve stávajících právních a správních předpisech se vykládají jako odkazy na tuto směrnici. Členské státy určí způsob odkazu i formulaci takového prohlášení.

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

2.         Členské státy použijí nejpozději do dne 31. prosince 2007, a ne dříve, právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s čl. 87 odst. 9 a článkem 105.

ê 2000/12/ES článek 66 (přizpůsobený)

Článek 66

Informování Komise

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení právních a správních předpisů Ö vnitrostátních právních předpisů Õ , které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

ê 2000/12/ES článek 67 (přizpůsobený)

Článek 158

1. Zrušují se směrnice 73/183/EHS, 77/780/EHS, 89/299/EHS, 89/646/EHS, 89/647/EHS, 92/30/EHS a 92/121/EHS Ö Zrušuje se směrnice 2004/12/ES Õ ve znění směrnic uvedených v části A přílohy V Ö XV Õ , aniž je dotčena povinnost členských států týkající se lhůt k jejich jejímu provedení do vnitrostátního práva a uplatňování, uvedených v části B přílohy V Ö XV Õ .

2. Odkazy na zrušenéou směrnicei se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI Ö XVI Õ .

ê 2000/12/ES článek 68 (přizpůsobený)

Článek 159

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství Ö Evropské unie Õ .

ê 2000/12/ES článek 69 (přizpůsobený)

Článek 160

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

                                                                       Za Evropský parlament

                                                                       předseda

                                                                      

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda

                                                                      

ê2000/12/ES

PŘÍLOHA I

SEZNAM ČINNOSTÍ PODLÉHAJÍCÍCH VZÁJEMNÉMU UZNÁNÍ

1. Přijímání vkladů a jiných splatných peněžních prostředků

2. Poskytování úvěrů včetně mimo jiné spotřebitelského úvěru, hypotečního úvěru, faktoringu, s postihem nebo bez postihu, financování obchodních transakcí (včetně forfaitingu)[33]

3. Finanční pronájem (finanční leasing)

4. Služby týkající se plateb a zúčtování

5. Vydávání a správa platebních prostředků (např. kreditních karet, cestovních šeků a bankovních směnek)

6. Poskytování záruk a příslibů

7. Obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta

a)         s nástroji peněžního trhu (šeky, směnky, vkladní listy atd.),

b)         s peněžními prostředky v cizích měnách,

c)         v oblasti termínovanými termínovaných obchodů a opcí,

d)         v oblasti kurzových a úrokových obchodů,

e)         s převoditelnými cennými papíry.

8. Účast na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb

9. Poradenství pro podniky ve věcech kapitálové struktury, průmyslové strategie a v souvisejících otázkách a poradenství a služby v oblasti fúzí a koupě podniků

10. Peněžní makléřství

11. Obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet a související poradenství

12. Uložení a správa cenných papírů

13. Poskytování bankovních informací

14. Úschova cenností

ê 2004/39/ES článek 68 (přizpůsobený)

Služby a činnosti uvedené v oddíle A a B přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004[34] o trzích finančních nástrojů, pokud odkazují na finanční nástroje uvedené v oddíle C přílohy I uvedené směrnice, podléhají vzájemnému uznávání podle této směrnice.

ê2000/12/ES

PŘÍLOHA II

ê2000/12/ES

ð nový

KLASIFIKACE PODROZVAHOVÝCH POLOŽEK

Vysoké riziko

– záruky mající charakter úvěrových substitutů,

– ð úvěrové deriváty ï

– akceptace směnek,

– indosamenty na směnkách nenesoucích jméno jiné úvěrové instituce,

– transakce s možností zpětného postihu,

– neodvolatelné stand-by (záložní) akreditivy mající charakter úvěrových substitutů,

– aktiva zakoupená na základě přímých termínovaných dohod,

– forwardové termínové vklady,

– nesplacená část částečně splacených akcií, podílů a cenných papírů,

– ðdohody o prodeji a zpětném odkupu aktiv, jak jsou vymezeny v čl. 12 odst. 3 a 5 směrnice 86/635/EHS ï ,

– jiné položky s vysokým rizikem.

Střední riziko

– poskytnuté a potvrzené dokumentární akreditivy (viz též střední/nízké riziko),

– jistoty a sliby odškodnění (včetně nabídkové jistoty, jistoty na výkon, celní a daňové jistoty) a záruky nemající charakter úvěrových substitutů,

– dohody o prodeji a zpětném odkupu aktiv, jak jsou vymezeny v čl. 12 odst. 3 a 5 směrnice 86/635/EHS,

– neodvolatelné stand-by (záložní) akreditivy nemající charakter úvěrových substitutů,

– nečerpané úvěrové přísliby (dohody o půjčce a o koupi cenných papírů, o poskytnutí záruk nebo úvěrových facilit) s původní dobou splatnosti delší než jeden rok,

– „note issuance facilities“ (NIF) a revolvingové úvěrové facility (RUF),

– jiné položky se středním rizikem ð a jak je oznámeno Komisi ï

Střední/nízké riziko

– dokumentární akreditivy zajištěné cenným papírem ke zboží a jiné samolikvidující operace,

– ð nečerpané úvěrové přísliby (dohody o půjčce a o koupi cenných papírů, o poskytnutí záruk nebo úvěrových facilit) s původní dobou splatnosti do jednoho roku včetně, které nelze kdykoli bezpodmínečně a bez výpovědi zrušit nebo které neumožňují automatické zrušení z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka, ï

– jiné položky se středním/nízkým rizikem ð a jak je oznámeno Komisi ï .

Nízké riziko:

– nevyčerpané úvěrové prostředky (dohody o půjčce a koupi cenných papírů, o poskytnutí záruk nebo akceptačních prostředků) s původní dobou splatnosti do jednoho roku včetně nebo které lze kdykoli bezpodmínečně bez výpovědi zrušit,ð nečerpané úvěrové přísliby (dohody o půjčce a o koupi cenných papírů, o poskytnutí záruk nebo úvěrových facilit), které lze kdykoli bezpodmínečně a bez výpovědi zrušit nebo které umožňují automatické zrušení z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka. Retailové úvěrové linky lze považovat za bezpodmínečně zrušitelné, jestliže podmínky, které se k nim vztahují, umožňují úvěrové instituci, aby je zrušila v plném rozsahu povoleném právními a správními předpisy na ochranu spotřebitele a souvisejícími předpisy; ï

– jiné položky s nízkým rizikem ð a jak je oznámeno Komisi ï .

Členské státy se zavazují informovat Komisi, jakmile budou souhlasit se zařazením nové podrozvahové položky do kterékoliv poslední odrážky v každé kategorii rizika. Takové položky budou s konečnou platností klasifikovány na úrovni Společenství, jakmile bude dokončen postup stanovený v článku 59.

ê2000/12/ES

PŘÍLOHA III

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

ð nový

ZACHÁZENÍ S PODROZVAHOVÝMI POLOŽKAMI ð DERIVÁTOVÝMI NÁSTROJI ï

1. VOLBA METODY

Úvěrové instituce si mohou se souhlasem příslušných orgánů zvolit pro měření úvěrového rizika spojeného s kontrakty uvedenými ð určení hodnoty expozice kontraktů uvedených ï v bodech 1 a 2 přílohy IV jednu z níže stanovených metod Ö uvedených v této příloze Õ . Úvěrové instituce, jež musí dodržet čl. 6 odst. 1 Ö čl. 33 odst. 1 a 2 Õ směrnice 93/6/EHS[35], musí použít metodu 1 uvedenou níže Ö v této příloze Õ . Pro měření úvěrových rizik souvisejících s kontrakty vyjmenovanými ð určení hodnoty expozice kontraktů uvedených ï v bodu 3 přílohy IV musí všechny úvěrové instituce použít metodu 1 uvedenou níže Ö v této příloze Õ .

ònový

Na kontrakty obchodované na uznávaných burzách a měnové kontrakty (kromě kontraktů týkajících se zlata) s původní dobou splatnosti nejvýše 14 kalendářních dnů se nepoužijí metody stanovené v této příloze a přidělí se jim hodnota expozice nula.

Příslušné orgány mohou udělit výjimky z použití metod stanovených v této příloze a přidělit hodnotu expozice nula mimoburzovním (OTC) kontraktům zúčtovaným clearingovým střediskem, v nichž toto středisko jedná jako právní protistrana a všichni účastníci plně a každodenně zajišťují kolaterálem riziko, jež pro clearingové středisko představují, takže pokrývají jak současná rizika, tak i případná budoucí rizika.

Složené zajištění musí splňovat tyto podmínky:

a)       je mu přidělena nulová riziková váha, nebo

b)      tvoří jej hotovostní vklady složené u úvěrové instituce poskytující úvěr, nebo

c)       tvoří jej vkladní listy nebo podobné nástroje vydané danou úvěrovou institucí a u ní uložené.

Příslušný orgán se musí ujistit, že je vyloučeno riziko, že by se expozice clearingového střediska nahromadily a přesáhly tržní hodnotu složeného zajištění.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

2. METODY

Metoda 1: oceňování tržními cenami „mark to market“

Krok a)            přiřazením současné tržní hodnoty kontraktům (mark to market) se získají běžné náklady na náhradu současné reálné hodnoty všech kontraktů s kladnými hodnotami.

Krok b)            pro získání číselné hodnoty případné budoucí angažovanosti[36], Ö s výjimkou případů „floating-floating“ úvěrových úrokových swapů v jedné měně, kdy se vypočítávají pouze běžné náklady na náhradu současné reálné hodnoty, Õ se nominální fiktivní částky jistiny nebo podkladové hodnoty násobí těmito sazbami Ö uvedenými v tabulce 1 Õ :

TABULKA 1[37][38]

Doba do zbytkové splatnosti[39] || Úrokové kontrakty || Měnové kontrakty a kontrakty týkající se zlata || Kontrakty týkající se kmenových akcií || Kontrakty týkající se drahých kovů, kromě zlata || Kontrakty týkající se jiných komodit než drahých kovů

Jeden rok a méně || 0 % || 1 % || 6 % || 7 % || 10 %

Více než rok, ale ne více než pět let || 0,5 % || 5 % || 8 % || 7 % || 12 %

Více než pět let || 1,5 % || 7,5 % || 10 % || 8 % || 15 %

Pro výpočet možného budoucího rizika podle kroku b) smějí příslušné orgány až do 31. prosince 2006 povolit úvěrovým institucím použít následující procentní sazby namísto sazeb předepsaných v tabulce 1 za předpokladu, že tyto instituce využijí možnosti stanovené v článku 11a směrnice 93/6/EHS pro kontrakty ve smyslu bodu 3 písm. b) a c) přílohy IV:

TABULKA 1a

Doba do zbytkové splatnosti || Drahé kovy (kromě zlata) || Základní kovy || Netrvanlivé (zemědělské) produkty || Ostatní, včetně energetických produktů

Jeden rok a méně || 2 % || 2,5 % || 3 % || 4 %

Více než rok, ale ne více než pět let || 5 % || 4 % || 5 % || 6 %

Více než pět let || 7,5 % || 8 % || 9 % || 10 %

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

Krok c)            výše běžného nákladu na náhradu současná reálná hodnota a případná budoucí angažovanost se vynásobí rizikovou vahou stanovenou pro příslušné protistrany v článku 43 Ö tvoří hodnotu expozice Õ .

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

Metoda 2: přístup „původní angažovanost“

Krok a)            nominální fiktivní částka jistiny každého nástroje se násobí těmito sazbami Ö uvedenými v tabulce 2 Õ :

TABULKA 2

Původní doba splatnosti[40] || Úrokové kontrakty || Měnové kontrakty a kontrakty týkající se zlata

Jeden rok nebo méně || 0,5 % || 2 %

Více než rok, ale ne více než dva roky || 1 % || 5 %

Za každý další rok || 1 % || 3 %

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

ð nový

Krok b)            takto vypočítaná původní angažovanost se vynásobí rizikovou vahou stanovenou pro příslušné protistrany v článku 43 ð tvoří hodnotu expozice ï .

Pro metody 1 a 2 se musí příslušné orgány ujistit, že nominální fiktivní hodnota, ke které se má přihlížet, je vhodným měřítkem rizika obsaženého v kontraktu. Jestliže například kontrakt stanoví multiplikaci peněžních toků, musí být nominální částka upravena, aby byly vzaty v úvahu účinky multiplikace na strukturu rizika tohoto kontraktu.

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

3. SMLOUVY O NOVACI A DOHODY O ZAPOČTENÍ (SMLUVNÍ NETTING)

a) Druhy novace a započtení, které mohou příslušné orgány uznat

Pro účely tohoto Ö oddílu Õ bodu se „protistranou“ rozumí každý subjekt (včetně fyzických osob), který je oprávněn uzavřít smlouvu o novaci nebo dohodu o započtení.

Příslušné orgány mohou uznat za faktor snižující riziko následující druhy smluv o novaci a dohod o započtení:

i)            dvoustranné smlouvy o novaci mezi úvěrovou institucí a její protistranou, podle níž se vzájemné pohledávky a závazky automaticky slučují tím způsobem, že se při každé novaci stanoví jediná čistá částka a tím vytvoří právně závazná, jediná nová smlouva, která ruší smlouvy předešlé;

ii)           jiné dvoustranné dohody o započtení mezi úvěrovou institucí a její protistranou.

b) Podmínky uznání

Příslušné orgány mohou uznat smlouvy o novaci nebo dohody o započtení za faktor snižující riziko pouze za těchto podmínek:

i)            úvěrová instituce musí mít smlouvu o novaci nebo dohodu o započtení se svou protistranou, která vytváří jediný právní závazek pokrývající všechny zahrnuté operace tak, že kdyby protistrana neplnila své závazky z důvodu platební neschopnosti, konkursu, likvidace nebo z jiné podobné příčiny, vznikl by úvěrové instituci nárok na výplatu nebo povinnost uhrazení pouze pro čisté částky kladných a záporných hodnot zahrnutých jednotlivých operací, oceněných metodou „mark to market“;

ii)           úvěrová instituce musí dát příslušným orgánům k dispozici písemné a odůvodněné právní posudky prokazující, že v případě právního řízení by příslušné soudy nebo správní orgány rozhodly v případech uvedených v bodě i), že se pohledávky a závazky úvěrové instituce omezují pouze na čistou částku, jak je vymezena v bodě i), podle:

– práva území, na kterém má protistrana sídlo, a jde-li o zahraniční pobočku podniku, též podle práva území, na kterém se nachází tato pobočka,

– práva, kterým se řídí jednotlivé zahrnuté operace, a

– práva, kterým se řídí smlouvy nebo dohody potřebné k provedení smlouvy o novaci nebo dohody o započtení;

iii)          úvěrová instituce musí mít stanoveny postupy zajišťující, že právní platnost její smlouvy o novaci nebo dohody o započtení je sledována z hlediska možných změn příslušných právních předpisů.

Příslušné orgány musí být přesvědčeny, případně po konzultaci s jinými dotčenými příslušnými orgány, že smlouva o novaci nebo dohoda o započtení je platná podle každého příslušného práva. Není-li některý příslušný orgán v tomto směru přesvědčen, nebude smlouva o novaci nebo dohoda o započtení uznána za faktor snižující riziko pro kteroukoliv z protistran.

Příslušné orgány mohou přijmout odůvodněné právní posudky vypracované podle druhů smluv o novaci nebo dohod o započtení.

Za faktor snižující riziko nelze uznat smlouvu obsahující ustanovení, jež umožňuje protistraně, u níž nedošlo k platebnímu selhání, provádět pouze částečné nebo žádné platby do konkursní podstaty protistrany, a to i v případech, kdy je strana v platební neschopnosti čistým věřitelem (doložka o odstoupení).

Příslušné orgány mohou uznat za faktor snižující riziko dohody o započtení vztahující se buď na měnové kontrakty s původní splatností nevýše 14 kalendářních dnů, nebo na prodané opce, nebo na obdobné podrozvahové položky, na které se nevztahuje tato příloha, neboť nesou pouze zanedbatelné nebo žádné úvěrové riziko. Jestliže v závislosti na kladné nebo záporné tržní hodnotě těchto kontraktů, jejich zahrnutí do jiné dohody o započtení může mít za následek zvýšení nebo snížení kapitálových požadavků, musí příslušné orgány zavázat úvěrové instituce, aby používaly konzistentně stejný postup.

c) Účinky uznání

i) Smlouvy o novaci

Oceňovány jsou jednotlivé čisté hodnoty stanovené smlouvami o novaci a nikoliv dotyčné hrubé hodnoty. Při použití metody 1 lze tudíž obdržet, s přihlédnutím ke smlouvě o novaci

– při kroku a): běžné náklady na náhradu současné reálné hodnoty a

– při kroku b): nominální fiktivní hodnoty jistiny nebo podkladové hodnoty.

Při použití metody 2 lze v kroku a) vypočítat nominální hodnotu jistiny s přihlédnutím ke smlouvě o novaci; je nutno použít sazby z tabulky 2.

ii) Jiné dohody o započtení

Při použití metody 1:

– v kroku a) mohou být současné náklady na náhradu reálné hodnoty pro kontrakty zahrnuté do dohody o započtení získány pomocí současných hypotetických čistých nákladů na náhradu reálných hodnot vyplývajících z dohody; pokud započtení vede k čistému závazku úvěrové instituce, která provádí výpočet čistých nákladů na náhradu reálných hodnot, považují se současné náklady na náhradu reálné hodnoty za rovny 0,

– v kroku b) může být číselná hodnota možné budoucí angažovanosti pro všechny kontrakty zahrnuté v dohodě o započtení snížena podle následující rovnice:

PCEred = 0,4 * PCEgross + 0,6 * NGR * PCEgross

kde:

— || PCEred || = || snížená hodnota možné budoucí angažovanosti u všech kontraktů s danou protistranou zahrnutých do právně platné dvoustranné dohody o započtení,

— || PCEgross || = || úhrn hodnot možné budoucí angažovanosti u všech kontraktů s danou protistranou, které jsou zahrnuty do právně platné dvoustranné dohody o započtení a vypočteny vynásobením nominálních fiktivních hodnot jejich jistin procentními sazbami stanovenými v tabulce 1,

— || NGR || = || „poměr čistý/hrubý“: dle uvážení příslušných orgánů: i)            buď samostatný výpočet: podíl čistých nákladů na náhradu reálných hodnot pro všechny kontrakty zahrnuté do právně platné dvoustranné dohody o započtení s danou protistranou (čitatel) a hrubých nákladů na náhradu reálných hodnot pro všechny kontrakty zahrnuté do právně platné dvoustranné dohody o započtení s touto protistranou (jmenovatel), ii)           nebo agregovaný výpočet: podíl součtu čistých nákladů na náhradu reálných hodnot vypočtených na dvoustranném základě pro všechny protistrany, přičemž se vezmou v úvahu kontrakty zahrnuté do právně platných dvoustranných dohod o započtení (čitatel), a hrubé náklady na náhradu reálné hodnoty pro všechny kontrakty zahrnuté do právně platných dvoustranných dohod o započtení (jmenovatel).               Jestliže členské státy povolí úvěrovým institucím volbu metod, musí se zvolená metoda používat systematicky.

Pro výpočet možné budoucí angažovanosti podle výše uvedeného vzorce mohou být dokonale si odpovídající kontrakty zahrnuté do dohody o započtení považovány za jediný kontrakt, jehož nominální fiktivní hodnota jistiny se rovná čistým příjmům. Dokonale si odpovídající kontrakty jsou termínové (forward) měnové kontrakty nebo podobné kontrakty, ve kterých se nominální hodnota jistiny rovná peněžním tokům, jestliže splatnost peněžních toků připadá na stejné datum a je zcela nebo zčásti ve stejné měně.

Při použití metody 2, v kroku a)

– lze dokonale si odpovídající kontrakty zahrnuté do dohody o započtení považovat za jediný kontrakt, jehož nominální fiktivní hodnota jistiny se rovná čistým příjmům; nominální fiktivní hodnota jistiny se vynásobí procentní sazbou uvedenou v tabulce 2,

– pro všechny ostatní kontrakty zahrnuté do dohody o započtení lze snížit dané sazby, jak je uvedeno v tabulce 3:

TABULKA 3

Původní doba splatnosti [41] || Úrokové kontrakty || Měnové kontrakty

Jeden rok nebo méně || 0,35 % || 1,50 %

Více než rok, ale ne více než dva roky || 0,75 % || 3,75 %

Za každý další rok || 0,75 % || 2,25 %

ê2000/12/ES

PŘÍLOHA IV

ê2000/12/ES (přizpůsobený)

ðnový

TYPY PODROZVAHOVÝCH POLOŽEK ð DERIVÁTŮ ï

ê 2000/12/ES (přizpůsobený)

1. Úrokové kontrakty

a)         swapy úrokových sazeb v jedné měně;

b)         bázové swapy;

c)         dohody o forwardové úrokové míře (FRA);

d)         úrokové futures;

e)         zakoupené úrokové opce;

f)         jiné obdobné kontrakty.

2. Měnové kontrakty a kontrakty týkající se zlata:

a)         swapy úrokových sazeb v jedné měně;

b)         forwardové měnové kontrakty;

c)         měnové futures,

d)         zakoupené měnové opce;

e)         jiné obdobné kontrakty.

f)         kontrakty týkající se zlata obdobné povahy jako v písm. a) až e).

3. Kontrakty obdobné jako v bodech 1 písm. a) až e) a 2 písm. a) až d), týkající se jiných referenčních položek nebo indexů týkající se:

a)         kmenových akcií;

b)         drahých kovů kromě zlata;

c)         jiných komodit než drahých kovů;

d)         jiné obdobné kontrakty. Krok b):       pro získání číselné hodnoty případné budoucí angažovanosti[42] se nominální částky jistiny nebo podkladové hodnoty násobí těmito sazbami:

é

ònový

PŘÍLOHY V AŽ XII

[OMISSIS]

ònový

PŘÍLOHA XIII

ČÁST A

ZRUŠENÉ SMĚRNICE A SMĚRNICE JE POZMĚŇUJÍCÍ

(uvedené v článku 158)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/28/ES ze dne 18. září 2000, kterou se mění směrnice 2000/12/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 20002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES

pouze čl. 29 bod 1 písm. a) a b), čl. 29 bod 2, čl. 29 bod 4 písm. a) a b), čl. 29 bod 5, čl. 29 bod 6, čl. 29 bod 7 písm. a) a b), čl. 29 bod 8, čl. 29 bod 9, čl. 29 bod 10, čl. 29 bod 11

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, kterou se mění směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/12/ES a zrušuje směrnice Rady 93/22/EHS.

pouze článek 68

Směrnice Komise 2004/69/ES ze dne 27. dubna 2004, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES, pokud jde o definici „mezinárodních rozvojových bank“ (Text s významem pro EHP)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS, 85/611/EHS, 91/675/EHS, 92/49/EHS, 93/6/EHS a 94/19/ES a směrnice 98/78/ES, 2000/12/ES, 2001/34/ES, 2002/83/ES a 2002/87/ES s cílem vytvořit novou organizační strukturu Výboru pro finanční služby.

pouze článek 3

NEZRUŠENÉ ZMĚNY

Akt o přistoupení z roku 2003

ČÁST B

LHŮTY K PROVEDENÍ

(uvedené v článku 158)

Směrnice || || Má být provedena do

Směrnice 2000/12/ES || || -----

Směrnice 2000/28/ES || || 27. 4. 2002

Směrnice 2002/87/ES || || 11. 8. 2004

Směrnice 2004/39/ES || || Dosud nestanoveno

Směrnice 2004/69/ES || || 30. 6. 2004

Směrnice 2004/10/ES || || Dosud nestanoveno

PŘÍLOHA XIV

SROVNÁVACÍ TABULKA

Tato směrnice || Směrnice 2000/12/ES || Směrnice 2000/28/ES || Směrnice 2001/87/ES || Směrnice 2004/69/ES || Směrnice 2004/10/ES

Článek 1 || Čl. 2 odst. 1 a 2 || || || ||

Čl. 2 první pododstavec || Čl. 2 odst. 3 Akt o přistoupení || || || ||

Čl. 2 druhý pododstavec || Čl. 2 odst. 4 || || || ||

Článek 3 || Čl. 2 odst. 5 a 6 || || || ||

Čl. 3 odst. 1 poslední věta || || || || || Čl. 3 bod 2

Čl. 4 odst. 1 bod 1 || Čl. 1 bod 1 || || || ||

Čl. 4 odst. 1 body 2 až 5 || || Čl. 1 odst. 2 až 5 || || ||

Čl. 4 odst. 1 body 7 až 9 || || Čl. 1 odst. 6 až 8 || || ||

Čl. 4 odst. 1 bod 10 || || || Čl. 29 bod 1 písm. a) || ||

Čl. 4 odst. 1 body 11 až 14 || Čl. 1 body 10, 12 a 13 || || || ||

Čl. 4 odst. 1 body 21 a 22 || || || Čl. 29 bod 1 písm. b) || ||

Čl. 4 odst. 1 bod 23 || Čl. 1 bod 23 || || || ||

Ćl. 4 odst. 1 body 45 až 47 || Čl. 1 odst. 25 až 27 || || || ||

Čl. 4 odst. 2 || Čl. 1 bod 1 druhý pododstavec || || || ||

Článek 5 || Článek 3 || || || ||

Článek 6 || Článek 4 || || || ||

Článek 7 || Článek 8 || || || ||

Článek 8 || Článek 9 || || || ||

Čl. 9 odst. 1 || Čl. 5 odst. 1 a čl. 1 odst. 11 || || || ||

Čl. 9 odst. 2 || Čl. 5 odst. 2 || || || ||

Článek 10 || Čl. 5 odst. 3 až 7 || || || ||

Článek 11 || Článek 6 || || || ||

Článek 12 || Článek 7 || || || ||

Článek 13 || Článek 10 || || || ||

Článek 14 || Článek 11 || || || ||

Čl. 15 odst. 1 || Článek 12 || || || ||

Čl. 15 odst. 2 a 3 || || || Čl. 29 bod 2 || ||

Článek 16 || Článek 13 || || || ||

Článek 17 || Článek 14 || || || ||

Článek 18 || Článek 15 || || || ||

Čl. 19 odst. 1 || Čl. 16 odst. 1 || || || ||

Čl. 19 odst. 2 || || || Čl. 29 bod 3 || ||

Článek 20 || Čl. 16 odst. 3 || || || ||

Článek 21 || Čl. 16 odst. 4 až 6 || || || ||

Článek 22 || Článek 17 || || || ||

Článek 23 || Článek 18 || || || ||

Čl. 24 odst. 1 || Čl. 19 první až třetí pododstavec || || || ||

Čl. 24 odst. 2 || Čl. 19 šestý pododstavec || || || ||

Čl. 24 odst. 3 || Čl. 19 čtvrtý pododstavec || || || ||

Čl. 25 odst. 1 až 3 || Čl. 20 odst. 1 a 2 a odst. 3 první a druhý pododstavec || || || ||

Čl. 25 odst. 3 || Čl. 19 pátý pododstavec || || || ||

Čl. 25 odst. 4 || Čl. 20 odst. 3 třetí pododstavec || || || ||

Článek 26 || Čl. 20 odst. 4 až 7 || || || ||

Článek 27 || Čl. 1 bod 3 poslední věta || || || ||

Článek 28 || Článek 21 || || || ||

Článek 29 || Článek 22 || || || ||

Článek 30 || Čl. 22 odst. 2 až 4 || || || ||

Článek 31 || Čl. 22 odst. 5 || || || ||

Článek 32 || Čl. 22 odst. 6 || || || ||

Článek 33 || Čl. 22 odst. 7 || || || ||

Článek 34 || Čl. 22 odst. 8 || || || ||

Článek 35 || Čl. 22 odst. 9 || || || ||

Článek 36 || Čl. 22 odst. 10 || || || ||

Článek 37 || Čl. 22 odst. 11 || || || ||

Článek 38 || Článek 24 || || || ||

Čl. 39 odst. 1 a 2 || Článek 25 || || || ||

Čl. 39 odst. 2 || || || || || Čl. 3 bod 8

Článek 40 || Článek 26 || || || ||

Článek 41 || Článek 27 || || || ||

Článek 42 || Článek 28 || || || ||

Článek 43 || Článek 29 || || || ||

Článek 44 || Čl. 30 odst. 1 až 3 || || || ||

Článek 45 || Čl. 30 odst. 4 || || || ||

Článek 46 || Čl. 30 odst. 3 || || || ||

Článek 47 || Čl. 30 odst. 5 || || || ||

Článek 48 || Čl. 30 odst. 6 a 7 || || || ||

Článek 49 || Čl. 30 odst. 8 || || || ||

Článek 50 || Čl. 30 odst. 9 první a druhý pododstavec || || || ||

Článek 51 || Čl. 30 odst. 9 třetí pododstavec || || || ||

Článek 52 || Čl. 30 odst. 10 || || || ||

Článek 53 || Článek 31 || || || ||

Článek 54 || Článek 32 || || || ||

Článek 55 || Článek 33 || || || ||

Článek 56 || Čl. 34 odst. 1 || || || ||

Článek 57 || Čl. 34 odst. 2 první pododstavec Čl. 34 odst. 1 poslední věta || || Čl. 29 bod 4 písm. a) || ||

Článek 58 || || || Ćl. 29 bod 4 písm. b) || ||

Článek 59 || || || Čl. 29 bod 4 písm. b) || ||

Článek 60 || || || Čl. 24 bod 9 písm. b) || ||

Článek 61 || Čl. 34 odst. 3 a 4 || || || ||

Článek 63 || Článek 35 || || || ||

Článek 64 || Článek 36 || || || ||

Článek 65 || Článek 37 || || || ||

Čl. 66 odst. 1 a 2 || Čl. 38 odst. 1 a 2 || || || ||

Článek 67 || Článek 39 || || || ||

Článek 73 || Čl. 52 odst. 3 || || || ||

Článek 106 || Čl. 1 bod 24 || || || ||

Článek 107 || Čl. 1 bod 1 třetí pododstavec || || || ||

Článek 108 || Čl. 48 odst. 1 || || || ||

Článek 109 || Čl. 48 odst. 4 první pododstavec || || || ||

Článek 110 || Čl. 48 odst. 2 a 3 a odst. 4 druhý pododstavec || || || ||

Článek 111 || Čl. 49 odst. 1 až 5 || || || ||

Čl. 113 odst. 1 až 3 || Čl. 49 odst. 4, 6 a 7 || || || ||

Čl. 115 odst. 1 a 2 || Čl. 49 odst. 8 a 9 || || || ||

Článek 116 || Čl. 49 odst. 10 || || || ||

Článek 117 || Čl. 49 odst. 11 || || || ||

Článek 118 || Článek 50 || || || ||

Článek 120 || Čl. 51 odst. 1, 2 a 5 || || || ||

Článek 121 || Čl. 51 odst. 4 || || || ||

Čl. 122 odst. 1 a 2 || Čl. 51 odst. 6 || || Čl. 29 bod 5 || ||

Článek 125 || Čl. 53 odst. 1 a 2 || || || ||

Článek 126 || Čl. 53 odst. 3 || || || ||

Článek 128 || Čl. 53 odst. 5 || || || ||

Čl. 133 odst. 1 || Čl. 54 odst. 1 || || Čl. 29 bod 7 písm. a) || ||

Čl. 133 odst. 2 a 3 || Čl. 54 odst. 2 a 3 || || || ||

Čl. 134 odst. 1 || Čl. 54 odst. 4 první pododstavec || || || ||

Čl. 134 odst. 2 || Čl. 54 odst. 4 druhý pododstavec || || || ||

Článek 135 || || || Čl. 29 bod 8 || ||

Článek 137 || Čl. 55 odst. 1 a 2 || || || ||

Článek 138 || || || Čl. 29 bod 9 || ||

Článek 139 || Čl. 56 odst. 1 až 3 || || || ||

Článek 140 || Čl. 56 odst. 4 až 6 || || || ||

Článek 141 || Čl. 56 odst. 7 || || Čl. 29 bod 10 || ||

Článek 142 || Čl. 56 odst. 8 || || || ||

Článek 143 || || || Čl. 29 bod 11 || || Čl. 3 bod 10

Článek 150 || Čl. 60 odst. 1 || || || ||

Článek 151 || Čl. 60 odst. 2 || || || || Čl. 3 bod 10

Článek 158 || Článek 67 || || || ||

Článek 159 || Článek 68 || || || ||

Článek 160 || Článek 69 || || || ||

Příloha I || Příloha I || || || ||

Příloha I poslední věta || || || || Článek 68 ||

Příloha II || Příloha II || || || ||

Příloha III || Příloha III || || || ||

Příloha IV || Příloha IV || || || ||

[1]               Basilejský výbor pro bankovní dohled byl zřízen guvernéry centrálních bank skupiny zemí G 10. Skládá se ze zástupců orgánů odpovědných za obezřetnostní dohled nad bankami z Belgie, Kanady, Francie, Německa, Itálie, Japonska, Lucemburska, Nizozemska, Španělska, Švédska, Švýcarska, Spojeného království a Spojených států amerických. Evropská komise, spolu s Evropskou centrální bankou, se účastní jako pozorovatel.      

[2]               Přestože byla dohoda v roce 1988 formálně uzavřena orgány skupiny industrializovaných zemí G 10 za účelem použití pro banky s mezinárodní působnosti, začala se po celém světě používat na banky všech velikostí a úrovní komplexnosti.

[3]               Úř. věst. S167, 29.8.2002.

[4]               K dispozici na internetových stránkách Komise - http://europa.eu.int/comm/internal_market/regcapital/index_en.htm

[5]               Úř. věst. C 157, 25.5.1998, s. 13 Ö […] Õ .

[6]               Stanovisko Evropského parlamentu předložené ze dne 18. ledna 2000 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) Ö […] Õ a rozhodnutí Rady ze dne 13. března 2000 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) Ö […] Õ .

[7]               Úř.věst. L 126, 26.5.2000, s.1, ve znění aktu o přistoupení z roku 2003

[8]               Úř.věst. L 126, 26.5.2000, s.1, ve znění aktu o přistoupení z roku 2003

[9]               Úř.věst. L 126, 26.5.2000, s.1, ve znění aktu o přistoupení z roku 2003

[10]             Úř.věst. L 126, 26.5.2000, s.1, ve znění aktu o přistoupení z roku 2003

[11]             Úř.věst. L 126, 26.5.2000, s.1, ve znění aktu o přistoupení z roku 2003

[12]             Úř.věst. L 126, 26.5.2000, s.1, ve znění aktu o přistoupení z roku 2003

[13]             Úř.věst. L 126, 26.5.2000, s.1, ve znění aktu o přistoupení z roku 2003

[14]             Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s.1, směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/xx/ES (Úř. věst. L, […]).

[15]             Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 28.

[16]             Úř. věst. L 372, 31.12.1986, s. 1.

[17]             Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Ö 2003/51/ES (Úř. věst. L 178, 17.7.2003, s. 16). Õ

[18]             Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1.

[19]             Ö Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. Õ

[20]             Úř. věst. L 275, 27.10.2000, s. 39.

[21]             Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 1.

[22]             Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11.

[23] Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s.1.

[24]             Směrnice Rady 88/627/EHS ze dne 12. prosince 1988 o zveřejňování informací o nabytí nebo o pozbytí podstatného podílu v kotované společnosti (Úř. věst. L 348, 17.12.1988, s. 62.).

[25]             Úř. věst. L 184, 6.7.2001, s. 1.

[26]             Úř. věst. L 126, 12.5.1984, s. 20.

[27]             Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 1999/60/ES (Úř. věst. L 62, 26.6.1999, s. 65).

[28]             Úř. věst. L 375, 31.12.1985, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 95/26/ES (Úř. věst. L 168, 18.7.1995, s. 7).

[29]             Ö Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3. Õ

[30]             Ö Úř. věst. L 63, 13.3.1979, s. 1. Õ

[31]             Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 1.

[32]             Směrnice Rady 93/22/EHS ze dne 10. března 1993 o investičních službách v oblasti cenných papírů (Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 27). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 97/9/ES (Úř. věst. L 84, 26.03.1997, s. 22).

[33]             Zahrnuje mimo jiné: spotřebitelský úvěr, hypoteční úvěr, faktoring, s postihem nebo bez postihu, financování obchodních transakcí (včetně forfaitingu).

[34]             Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.

[35]             Směrnice Rady 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních společností a úvěrových institucí (Úř. věst. L 141, 11.6.1993, s. 1). Směrnice ve znění směrnice 98/33/ES (Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 29).

[36]             S výjimkou případu „floating-floating“ úrokových swapů v jedné měně, kdy se vypočítávají pouze běžné náklady na náhradu.

[37]             Kontrakty nespadající do jedné z pěti kategorií uvedených v této tabulce se považují za kontrakty týkající se jiných komodit než vzácných kovů.

[38]             Pro kontrakty s vícenásobnými výměnami jistiny musí být procentní sazba vynásobena počtem zbývajících plateb, které mají být podle kontraktu ještě provedeny.

[39]             Pro kontrakty strukturované tak, aby vyrovnávaly riziko přetrvávající po určitých dnech plateb, a v případech, kdy jsou termíny znovu stanoveny tak, aby tržní hodnota kontraktu k těmto specifickým datům byla nulová, se zbytková splatnost rovná době do následujícího data stanovení termínu. V případě úrokových kontraktů, které splňují tato kritéria a mají do splatnosti více než jeden rok, je procentní hodnota nejméně 0,5 %.

[40]             V případě úrokových kontraktů mohou úvěrové instice se souhlasem příslušných orgánů zvolit buď původní dobu splatnosti, nebo dobu do zbytkové splatnosti.

[41]             V případě úrokových kontraktů mohou úvěrové instituce se souhlasem příslušných orgánů zvolit buď původní dobu splatnosti, nebo dobu do zbytkové splatnosti.

[42]             S výjimkou případů „floating-floating“ úrokových swapů v jedné měně, kdy se vypočítávají pouze běžné náklady na náhradu.

CS

|| KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

V Bruselu dne 14. 7. 2004

KOM(2004) 486 v konečném znění

2004/0155 (COD) 2004/0159 (COD) Svazek II

 

Návrh

SMĚRNIC EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterými se přepracovává směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu a směrnice Rady 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí.

(předložený Komisí) {SEC(2004) 921}

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

2004/0159 (COD)

Návrh

SMĚRNICE RADY Ö EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY Õ

o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí

(přepracování)

Ö EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, Õ

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na čl. 57 Ö 47 Õ odst. 2 první a třetí větu této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[1],

ve spolupráci s Evropským parlamentem[2],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[3],

Ös ohledem na stanovisko Výboru regionů[4], Õ

Ö v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[5], Õ

vzhledem k těmto důvodům:

ò nový

(1) Směrnice Rady 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních společností a úvěrových institucí[6] byla několikrát podstatně změněna. Protože je třeba učinit další změny, měla by být v zájmu jasnosti přepracována.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 1 (přizpůsobený)

(2) Vzhledem k tomu, že hlavním Ö Jedním z Õ cílů směrnice Rady 93/22/EHS ze dne 10. května 1993 o investičních službách v oblasti cenných papírů [7] Ö Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, kterou se mění směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu[8] a zrušuje směrnice Rady 93/22/EHS[9] Õ je umožnit investičním podnikům povoleným příslušnými orgány v jejich domovských členských státech a kontrolovaným těmito orgány, aby zřizovaly své pobočky a volně poskytovaly služby v jiných členských státech;. že uUvedená směrnice v souladu s tím koordinuje právní předpisy, jimiž se řídí povolování a vykonávání činnosti investičních podniků;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 2 (přizpůsobený)

(3) vzhledem k tomu, že vVýše uvedená směrnice však nestanoví společné normy pro kapitál investičních podniků, ani nestanoví Ö výši Õ částky počátečního kapitálu pro tyto podniky; že Ö nestanoví ani Õ nestanoví společný rámec pro Ö sledování Õ kontrolu rizik, jimž jsou tyto podniky vystaveny;. že v několika svých ustanoveních odkazuje na další iniciativu Společenství, jejímž cílem by bylo přijetí koordinovaných opatření právě v těchto oblastech;

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 3 (přizpůsobený)

(4) vzhledem k tomu, že přijatý postup má za cíl Ö Je vhodné Õ učinit pouze základní harmonizaci, jak je to nezbytné a dostačující k zajištění vzájemného uznávání povolení a systémů obezřetnostního dohledu.; že přijetí Ö S cílem dosáhnout vzájemného uznávání v rámci vnitřního finančního trhu by měla být stanovena Õ opatření pro koordinaci definice kapitálu investičních podniků, stanovení výše jejich počátečního kapitálu a stanovení společného rámce pro sledování rizik, jimž jsou investiční podniky vystaveny, jsou základními aspekty harmonizace nezbytnými pro dosažení vzájemného uznávání v rámci vnitřního finančního trhu;.

ò nový

(5) Protože cíle navrhované akce nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu rozsahu a účinků akce, jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, jak je stanovena v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, se tato směrnice omezí na minimum požadované pro dosažení uvedených cílů a nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro uvedený účel.

ê93/6/EHS bod odůvodnění 4 (přizpůsobený)

(6) vzhledem k tomu, že jJe vhodné stanovit různou výši počátečního kapitálu podle rozsahu činností, které jsou investiční podniky oprávněny provádět;.

ê93/6/EHS bod odůvodnění 5 (přizpůsobený)

(7) vzhledem k tomu, že sStávajícím investičním podnikům by za určitých podmínek mělo být povoleno pokračovat v činnosti i tehdy, jestliže nesplňují minimální výši počátečního kapitálu stanovenou pro nové Ö investiční Õ podniky;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 6 (přizpůsobený)

(8) vzhledem k tomu, že čČlenské státy mohou Ö by měly Õ také Ö být schopny Õ stanovit přísnější předpisy, než je tato směrnice;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 7 (přizpůsobený)

vzhledem k tomu, že tato směrnice tvoří součást širšího mezinárodního úsilí o sblížení platných předpisů týkajících se dohledu nad investičními podniky a úvěrovými institucemi (dále jen «instituce»);

ò nový

(9) Hladké fungování vnitřního trhu vyžaduje nejen právní normy, ale též úzkou a pravidelnou spolupráci a podstatně zdokonalenou konvergenci regulačních postupů a postupů dohledu mezi příslušnými orgány členských států.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 8 (přizpůsobený)

vzhledem k tomu, že společné základní normy pro kapitál institucí jsou klíčovým prvkem na vnitřním trhu v odvětví investičních služeb, protože kapitál slouží k zajištění kontinuity institucí a k ochraně investorů;

ò nový

(10) Protože investiční podniky čelí, pokud jde o obchody zahrnuté v obchodním portfoliu, stejným rizikům jako úvěrové instituce, je vhodné, aby se související ustanovení směrnice 2000/12/ES použila rovnocenným způsobem i na investiční podniky.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 9 (přizpůsobený)

ð nový

(11) vzhledem k tomu, že na společném finančním trhu si instituce, ať už jde o ð Kapitál ï investičních podniků nebo úvěrových institucí ð (dále jen „instituce“) může sloužit k absorpci ztrát, jež nejsou kryty dostatečnými zisky, aby se zajistila kontinuita institucí a ochránili investoři. Kapitál také slouží příslušným orgánům jako důležité kritérium, zvláště pro hodnocení platební schopnosti institucí a pro jiné obezřetnostní účely. Instituce si navíc na vnitřním trhu ï navzájem přímo konkurují ð , ať již jde o investiční podniky nebo úvěrové instituce ï. ð Proto je vhodné stanovit společné základní normy pro kapitál, aby se posílil finanční systém Společenství a zamezilo se narušením hospodářské soutěže. ï

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 10 (přizpůsobený)

vzhledem k tomu, že je proto žádoucí dosáhnout rovnosti v zacházení s úvěrovými institucemi a investičními podniky;

ò nový

(12) Za tímto účelem je vhodné, aby definice kapitálu stanovená ve směrnici 2000/12/ES sloužila jako základ a aby byla stanovena doplňková zvláštní pravidla, která berou ohled na různý rozsah kapitálových požadavků souvisejících s tržním rizikem.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 11 (přizpůsobený)

(13) vzhledem k tomu, že pPokud jde o úvěrové instituce, jsou Ö byly Õ již společné normy pro dohled nad Ö různými druhy Õ úvěrovými riziky a jejich kontrolu stanoveny ve směrnici Rady 89/647/EHS ze dne 18. prosince 1989 o ukazateli kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí[10] Ö směrnicí 2000/12/ES Õ;.

ò nový

(14) V tomto směru by měla být ustanovení týkající se minimálních kapitálových požadavků posuzována společně s dalšími zvláštními nástroji, jež rovněž harmonizují základní metody dohledu nad institucemi.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 12 (přizpůsobený)

(15) vzhledem k tomu, že jJe nezbytné vytvořit společné normy pro tržní rizika, jimž jsou vystaveny úvěrové instituce, a poskytnout doplňující rámec pro dohled nad těmito riziky, zejména pak pro dohled nad tržními riziky, a ještě více nad riziky pozic, riziky Ö protistrany/vypořádacími riziky Õ úhrady a dodání od druhé smluvní strany a devizovými riziky;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 13 (přizpůsobený)

(16) vzhledem k tomu, že jJe nezbytné zavést Ö stanovit Õ koncept „obchodního portfolia“ obsahujícího pozice v cenných papírech a jiných finančních nástrojích, které jsou drženy k obchodním účelům a jsou vystaveny zejména tržním rizikům a rizikům vztahujícím se na určité finanční služby poskytované zákazníkům;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 14 (přizpůsobený)

(17) vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby Ö S ohledem na snížení administrativní zátěže Õ institucí se zanedbatelným rozsahem obchodního portfolia, a to jak absolutně, tak relativně, by Ö tyto instituce Õ mohly spíše používat směrnici 89/647/EHS Ö [2000/12/ES] Õ než požadavky stanovené v přílohách I a II k této směrnici;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 15 (přizpůsobený)

(18) vzhledem k tomu, že je důležité pPři sledování Ö vypořádacího rizika a Õ rizika úhrady a dodání je důležité zohledňovat existenci systémů poskytujících přiměřenou ochranu, která Ö a tím omezujících Õ toto rizikoomezuje;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 16 (přizpůsobený)

(19) vzhledem k tomu, že iInstituce Ö by Õ v každém případě musí Ö měly Õ vyhovět této směrnici, pokud jde o krytí devizových rizik u jejich celkových obchodů; Ö . Õ že by však mMěly by však být stanoveny nižší kapitálové požadavky pro pozice v měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu, ať už potvrzeném statisticky nebo vyplývajícím ze závazných mezivládních dohod, zejména se zřetelem k vytvoření evropské měnové unie;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 17 (přizpůsobený)

(20) vzhledem k tomu, že sSkutečnost, že ve všech institucích existují vnitřní systémy pro sledování a kontrolu úrokových rizik u všech jejich obchodů Ö institucí Õ, je obzvláště důležitý způsob minimalizace těchto rizik; Ö . Õ že pProto musí mít o Ö by na Õ tyto systémy Ö měly dohlédnout Õ příslušné orgány přehled;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 18 (přizpůsobený)

(21) vzhledem k tomu, že cílem směrnice Rady 92/121/EHS ze dne 1. prosince 1992 o sledování a kontrole velké angažovanosti úvěrových institucí[11] Ö Protože směrnice [2000/12/ES] Õ není stanovení Ö nestanoví Õ společná pravidla pro sledování Ö a kontrolu velké Õ úvěrové angažovanosti u činností, které jsou v první řadě vystaveny tržním rizikům Ö , je vhodné stanovit taková pravidla Õ ; že výše uvedená směrnice odkazuje na další iniciativu Společenství s cílem přijmout potřebnou koordinaci metod v této oblasti;.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 19 (přizpůsobený)

vzhledem k tomu, že je nezbytné přijmout společná pravidla pro sledování a kontrolu velké úvěrové angažovanosti, které jsou investiční podniky vystaveny;

ò nový

(22) Operační riziko je významným rizikem, kterému jsou instituce vystaveny a které je třeba krýt kapitálem. Je důležité zohlednit rozmanitost institucí v EU poskytnutím alternativních přístupů.

ê 93/6/EHS body odůvodnění 20 až 22 (přizpůsobený)

vzhledem k tomu, že kapitál úvěrových institucí již byl definován ve směrnici Rady 89/299/EHS ze dne 17. dubna 1989 o vlastním kapitálu úvěrových institucí[12];

vzhledem k tomu, že výše uvedená definice by měla být základem pro definování kapitálu institucí;

vzhledem k tomu, že však existují důvody, kvůli kterým se pro účely této směrnice může definice kapitálu institucí lišit od definice ve výše uvedené směrnici, aby byla zohledněna zvláštní povaha obchodních činností, jež tyto instituce vykonávají a při nichž vznikají v první řadě tržní rizika;

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 23 (přizpůsobený)

(23) vzhledem k tomu, že směrnice Rady 92/30/EHS ze dne 6. dubna 1992 o dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě[13] Ö Směrnice [2000/12/ES] Õ stanoví zásadu konsolidace; Ö . Õ že Nestanoví Ö společná Õ obecná pravidla pro konsolidaci finančních institucí, které se zabývají činnostmi, u nichž vznikají zejména tržní rizika;. že výše uvedená směrnice odkazuje na další iniciativu Společenství s cílem přijetí koordinovaných opatření v této oblasti;

ò nový

(24) S cílem zajistit odpovídající platební schopnost institucí ve skupině je nesmírně důležité, aby se minimální kapitálové požadavky používaly na základě konsolidované finanční situace skupiny. S cílem zajistit, aby byl kapitál vhodně rozložen uvnitř skupiny a byl k dispozici na ochranu investic tam, kde je to zapotřebí, měly by se minimální kapitálové požadavky používat na jednotlivé instituce ve skupině, ledaže lze účinně tohoto cíle dosáhnout jinak.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 24 (přizpůsobený)

(25) vzhledem k tomu, že Směrnice 92/30/EHS Ö [2000/12/ES] Õ se nevztahuje na skupiny, které zahrnují jednu jeden nebo více investičních podniků, ale nezahrnují žádné úvěrové instituce;. že však bylo považováno za žádoucí poskytnout Ö Proto by měl být stanoven Õ společný právní rámec pro zavedení dohledu nad investičními podniky na konsolidovaném základě;.

ò nový

(26) Instituce by měly zajistit, aby měly vnitřně stanovený kapitál, který je s ohledem na rizika, kterým jsou nebo mohou být vystaveny, odpovídající co do množství, kvality a rozložení. Instituce by proto měly zavést strategie a postupy pro hodnocení a udržování přiměřenosti svého vnitřně stanoveného kapitálu.

(27) Příslušné orgány by měly hodnotit kapitálovou přiměřenost institucí s ohledem na rizika, kterým jsou tyto instituce vystaveny.

(28) Pro účinné fungování vnitřního trhu je nepostradatelné, aby zde byla značně rozvinutá konvergence při provádění a používání ustanovení harmonizovaných právních předpisů Společenství.

(29) Z téhož důvodu a s cílem zajistit, aby instituce Společenství, které působí v několika členských státech, nebyly nepoměrně zatěžovány v důsledku pokračující odpovědnosti příslušných orgánů jednotlivého členského státu za povolení a dohled, je zásadní značně rozvinout spolupráci mezi příslušnými orgány. V této souvislosti by měla být posílena úloha orgánu dohledu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě.

(30) Pro růst účinnosti fungování vnitřního trhu a zajištění přiměřené úrovně transparentnosti občanům Společenství je nezbytné, aby příslušné orgány sdělily veřejně a způsobem umožňujícím smysluplné srovnání, jak budou prováděny požadavky této směrnice.

(31) S cílem posílit tržní disciplínu a motivovat instituce ke zdokonalování jejich tržních strategií, kontroly rizika a interní organizace řízení by měla být stanovena povinnost institucí zveřejňovat určité údaje.

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 25 (přizpůsobený)

ð nový

(32) vzhledem k tomu, že mohou být čas od času nezbytné technické změny jednotlivých pravidel ustanovení této směrnice, jež přihlédnou k novému vývoji v oblasti investičních služeb; že Komise případně navrhne nezbytné změny ð Opatření nezbytná pro provedení této směrnice by měla být přijímána v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[14]. ï;

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 26

vzhledem k tomu, že Rada by v pozdějším stadiu měla přijmout předpisy pro přizpůsobení této směrnice technickému pokroku v souladu s rozhodnutím Rady 87/373/EHS ze dne 13. července 1987 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[15]; že prozatím by takové změny měla provádět na návrh Komise Rada;

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 27 (přizpůsobený)

vzhledem k tomu, že se předpokládá přezkoumání této směrnice do tří let od jejího provedení, a to v kontextu zkušeností, vývoje na finančních trzích a práce na mezinárodních fórech za účasti kontrolních orgánů; že toto přezkoumání by mělo také zahrnovat možné přezkoumání seznamu oblastí, u nichž může dojít k technickým úpravám;

ê 93/6/EHS bod odůvodnění 28

vzhledem k tomu, že tato směrnice a směrnice Rady 93/22/EHS ze dne 10. května 1993 o investičních službách v oblasti cenných papírů jsou v tak úzkém vzájemném vztahu, že vstoupí-li v platnost v rozdílnou dobu, mohlo by to vést k narušení hospodářské soutěže;

ò nový

(33) Aby se zabránilo narušení trhů a zajistila kontinuita celkových úrovní kapitálu, je vhodné stanovit zvláštní přechodná ujednání.

(34) Tato směrnice respektuje základní práva a zachovává zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie jako obecné zásady práva Společenství.

(35) Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by měla být omezena na ta ustanovení, která představují podstatnou změnu ve srovnání s předchozími směrnicemi. Povinnost provést do vnitrostátního práva ustanovení, která zůstala nezměněna, vyplývá z předchozích směrnic.

(36) Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic stanovených v příloze VIII části B do vnitrostátního práva .

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

PŘIJALAPŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Ö KAPITOLA I Õ

Ö Předmět, oblast působnosti a definice Õ

Ö Oddíl 1 Õ

Ö Předmět a oblast působnosti Õ

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Článek 1

1.         Ö Tato směrnice stanoví požadavky na kapitálovou přiměřenost, které se použijí na investiční podniky a úvěrové instituce, pravidla pro jejich výpočet a pravidla pro obezřetnostní dohled nad nimi. Õ Členské státy použijí požadavky této směrnice na investiční podniky a úvěrové instituce podle definice v článku 2.

2.         Členský stát může zavést další nebo přísnější požadavky na investiční podniky a úvěrové instituce, které povolil.

ò nový

Článek 2

1.         S výhradou článků 18, 20, 28 až 32, 34 a 39 této směrnice se články 68 až 73 směrnice [2000/12/ES] použijí obdobně na investiční podniky.

Články 71 až 73 směrnice [2000/12/ES] se použijí v těchto situacích:

a)      investiční podnik má jako mateřský podnik mateřskou úvěrovou instituci v členském státě;

b)      úvěrová instituce má jako mateřský podnik mateřský investiční podnik v členském státě.

Pokud je dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti jak úvěrová instituce, tak i investiční podnik, požadavky na základě konsolidované finanční situace finanční holdingové společnosti se použijí i na úvěrovou instituci.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 1 a 2 (přizpůsobený)

Článek 7

Všeobecné zásady

1.         Kapitálové požadavky stanovené v článcích 4 a 5 pro instituce, které nejsou mateřskými podniky nebo dceřinými společnostmi těchto mateřských podniků, se používají jednotlivě.

2.         Požadavky stanovené v článcích 4 a 5 pro:

– každou instituci, která je mateřským podnikem úvěrové instituce ve smyslu směrnice 92/30/EHS, investičního podniku nebo jiné finanční instituce nebo která drží podíl takových podniků, a

– každou instituci, jejímž mateřským podnikem je finanční holdingová společnost,

se použijí na konsolidovaném základě podle metod stanovených ve výše uvedené směrnici a v odstavcích 7 až 14 tohoto článku.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 3 (přizpůsobený)

è1 2004/xx/ES článek 1

ð nový

2.         Jestliže skupina podle odstavce 2 Ö odstavce 1 Õ nezahrnuje úvěrovou instituci, pak se používá směrnice 92/30/EHS Ö [2000/12/ES] Õ s Ö výhradou Õ následujících Ö ustanovení Õ úpravami:

– «finanční holdingová společnost» je finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně nebo hlavně investiční podniky nebo jiné finanční instituce, z nichž alespoň jedna je investiční podnik, a která není smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu[16],

– «holdingová společnost se smíšenou činností» je mateřský podnik, který není finanční holdingovou společností nebo investičním podnikem nebo smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu směrnice 2002/87/ES a jehož dceřiné podniky zahrnují alespoň jeden investiční podnik,

– -         «příslušné orgány» jsou státní orgány, které podle právních nebo správních předpisů vykonávají dohled nad investičními podniky

– čl. 3 odst. 5 druhý pododstavec směrnice 92/30/EHS se nepoužije,

ð a)  každý odkaz na „úvěrové instituce“ se považuje i za odkaz na „investiční podniky“; ï

b)      v článku 4 Ö 125 Õ odst. 1 a 2 a čl. 7 Ö čl. 140 odst. 2 Õ odst. 5 směrnice 92/30/EHS Ö [2000/12/ES] Õ se každý odkaz na Ö další články Õ směrnice 77/780/EHS Ö [2000/12/ES] považuje za Õ nahrazuje odkaz na směrnici 93/22/EHS Ö 2004/39/ES Õ ;

c)      pro účely čl. 3 odst. 9 a čl. 8 Ö 39 odst. 3 Õ směrnice 92/30/EHS Ö [2000/12/ES] Õ se odkazy na è1 Evropský bankovní výbor ç Ö považují za Õ nahrazují odkazy na Radu a Komisi;

d)      Ö odchylně od čl. 140 odst. 1 směrnice [2000/12/ES], kde skupina nezahrnuje úvěrovou instituci, Õ se první věta Ö uvedeného Õ článku 7 nahrazuje tímto: „Tam, kde investiční podnik, finanční holdingová společnost nebo Ö smíšená holdingová společnost Õ holdingová společnost se smíšenou činností kontroluje jedenu nebo více dceřiných Ö podniků Õ společností, které jsou pojišťovnami, příslušné orgány úzce spolupracují s orgány pověřenými úředním dohledem nad pojišťovnami.“

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 4

4. Příslušné orgány, které mají úkol nebo pověření vykonávat dohled na konsolidovaném základě nad skupinami uvedenými v odstavci 3, nemusí až do další koordinace dohledu na konsolidovaném základě nad těmito skupinami a tam, kde je to odůvodněno okolnostmi, vyžadovat splnění této povinnosti za předpokladu, že každý investiční podnik v takové skupině:

i)            používá definici kapitálu uvedenou v odstavci 9 přílohy V;

ii)           splňuje jednotlivě požadavky stanovené v článcích 4 a 5;

iii)          vytvoří systémy pro sledování a řízení zdrojů kapitálu a financování všech ostatních finančních institucí v dané skupině.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 5 a 6 (přizpůsobený)

5. Příslušné orgány vyžadují od investičních podniků ve skupině, od níž nebylo vyžadováno splnění požadavků podle odstavce 4, aby je informovaly o těch rizicích, včetně rizik spojených se složením a zdroji kapitálu a financování, která by mohla ohrozit jejich finanční postavení. Jestliže příslušné orgány pak usoudí, že finanční pozice těchto investičních podniků nejsou přiměřeně chráněny, budou od nich vyžadovat, aby podnikly potřebná opatření, včetně omezení pro převod kapitálu z těchto podniků do jiných částí skupiny.

6. Jestliže příslušné orgány nevyžadují povinnost dohledu na konsolidovaném základě podle odstavce 4, přijmou jiná vhodná opatření ke sledování rizik celé skupiny, zejména velké úvěrové angažovanosti, a to včetně všech podniků, které nemají sídlo v členském státě.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö ODDÍL 2Õ

DEFINICE

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 1 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 3

1.         Pro účely této směrnice ð se použijí následující definice: ï

a)1.   „úvěrovými institucemi“ Ö se rozumějí úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice [2000/12/ES]; Õ jsou veškeré instituce, které podléhají požadavkům stanoveným ve směrnici 89/647/EHS a které odpovídají definici v čl. 1 první odrážce první směrnice Rady (77/780/EHS) ze dne 12. prosince 1977 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu[17];

ê 2004/39/ES čl. 67 bod 2 (přizpůsobený)

ð nový

b)      „investičními podniky“ Ö se rozumějí Õ jsou veškeré instituce, které odpovídají definici Ö ve smyslu definice čl. 4 odst. 1 směrnice 2004/39/ES Õ Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů a, které podléhají požadavkům stanoveným v téže Ö uvedené Õ směrnici, s výjimkou:

a)i)    úvěrových institucí,

b)ii)   místních podniků podle definice v bodě 20 Ö odst. 1 písm. p) tohoto článku, Õa

c)iii)  podniků, které ð mají povolení ï pouze ð poskytovat investiční poradenství a/nebo ï přijímat a předávat příkazy od investorů, aniž přitom drží peníze nebo cenné papíry patřící jejich klientům, a které z toho důvodu nemohou nikdy být dlužníky svých klientů;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 3 až 4 (přizpůsobený)

3.c)   „institucemi“ jsou Ö se rozumějí Õ úvěrové instituce a investiční podniky;

4.d)   „uznanými investičními podniky z třetích zemí“ jsou Ö se rozumějí Õ podniky, Ö které splňují tyto podmínky: Õ

Ö i) podniky, Õ které, Ö kdyby byly Õ jsou-li zřízeny v rámci Společenství, Ö odpovídaly by Õ odpovídají definici investičního podniku;

Ö ii)   podniky, Õ podle bodu 2 které jsou povoleny ve třetí zemi;

Ö iii)  podniky, Õ a které podléhají a vyhovují pravidlům obezřetnosti považovaným příslušnými orgány alespoň za stejně přísné, jako jsou pravidla uvedená v této směrnici;

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

ð nový

5.e)   „finančními nástroji“ jsou Ö se rozumějí Õ nástroje uvedené v oddíle B přílohy ke směrnici 93/22/EHSð jakékoli smlouvy, kterými vznikají jak finanční aktiva jedné strany, tak finanční pasiva nebo akciové nástroje druhé strany ï;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 6 a 7

6.           obchodní portfolio instituce se skládá:

a)      z jejích vlastnických pozic ve finančních nástrojích, komoditách a komoditních derivátech, které jsou drženy pro opětovný prodej a/nebo které jsou institucí převzaty se záměrem krátkodobě využít skutečných a/nebo očekávaných rozdílů mezi kupní a prodejní cenou nebo jiných výkyvů v ceně či úrokové sazbě, a z pozic ve finančních nástrojích, komoditách a komoditních derivátech, které jsou výsledkem porovnaných makléřských transakcí pro příkazce (matched principal broking), nebo z pozic, jimiž jsou zajišťovány jiné části obchodního portfolia;

b)      z rizik plynoucích z nevyrovnaných transakcí, neúplných dodávek a mimoburzovních (OTC) odvozených nástrojů uvedených v příloze II odstavcích 1, 2, 3 a 5, z rizik plynoucích z dohod o zpětném odkoupení a půjček cenných papírů a komodit, které se týkají cenných papírů nebo komodit zahrnutých podle písm. a) v obchodním portfoliu a uvedených v příloze II odstavci 4, a - za předpokladu souhlasu příslušných orgánů - z rizik plynoucích z dohod o zpětném odprodeji a z výpůjček cenných papírů a komodit uvedených v příloze II odstavci 4, které splňují buď následující podmínky podbodů i), ii), iii) a v), nebo následující podmínky iv) a v):

i)       rizikové pozice jsou denně hodnoceny v tržních cenách postupem stanoveným v příloze II;

ii)      záruka se v souladu s pravidly, s nimiž souhlasí příslušné orgány, upraví tak, aby zohledňovala podstatné změny v hodnotě cenných papírů nebo komodit, které jsou předmětem dotyčných transakcí či smluv;

iii)     dohoda nebo transakce zajišťuje, že pohledávky instituce jsou automaticky a okamžitě kompenzovány pohledávkami druhé smluvní strany, pokud tato druhá smluvní strana nedodrží své závazky;

iv)     příslušná dohoda nebo transakce se uzavírá mezi podniky finančního sektoru;

v)      tyto dohody a transakce jsou omezeny na uznávané a vhodné použití, přičemž umělé transakce, zejména ty, které nejsou krátkodobé povahy, jsou vyloučeny, a

c)      z pohledávek ve formě poplatků, provizí, úroků, dividend a marží u derivátů obchodovaných na burze, které jsou přímo ve vztahu k položkám zahrnutým v obchodním portfoliu ve smyslu přílohy II odstavce 6.

              Jednotlivé položky se zahrnují nebo vylučují z obchodního portfolia podle objektivních postupů, včetně účetních norem pro příslušnou instituci, je-li to vhodné, přičemž tyto postupy a jejich systematické používání podléhají posouzení příslušných orgánů;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 7 (přizpůsobený)

7.           «mateřské podniky, dceřiné podniky a finanční instituce» jsou definovány v souladu s článkem 1 směrnice 92/30/EHS;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 8 (přizpůsobený)

8.           «finanční holdingová společnost» je finanční institucí, jejíž dceřiné podniky jsou výlučně nebo hlavně úvěrové instituce, investiční podniky nebo jiné finanční instituce, přičemž alespoň jedna z nich je úvěrová instituce nebo investiční podnik;

ò nový

f)       „mateřským investičním podnikem v členském státě“ se rozumí investiční podnik, jehož dceřiným podnikem je instituce nebo jiná finanční instituce nebo který drží podíl takových podniků a který sám není dceřiným podnikem jiné instituce povolené v témže členském státě nebo finanční holdingové společnosti zřízené v témže členském státě a ve kterém nedrží podíl žádná jiná instituce povolená v témže členském státě;

g)      „mateřským investičním podnikem v EU“ se rozumí mateřský investiční podnik v členském státě, který není dceřiným podnikem jiné instituce povolené v kterémkoli členském státě nebo finanční holdingové společnosti zřízené v kterémkoli členském státě a ve kterém nedrží podíl žádná jiná instituce povolená v kterémkoli členském státě;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 9 (přizpůsobený)

9.           «váha rizika» je stupeň úvěrového rizika vztahujícího se na příslušné smluvní strany podle směrnice 89/647/EHS. Aktiva ve formě pohledávek za investičními podniky nebo uznávanými investičními podniky třetích zemí, ve formě jiných rizikových pozic vůči těmto podnikům a ve formě rizikových pozic vůči uznávaným subjektům zajišťujícím zúčtování a burzám mají stejnou váhu jako v případě, kdy je příslušnou smluvní stranou úvěrová instituce;

ê 98/33/ES článek 3.1 (přizpůsobený)

10.h) „mimoburzovními (OTC) derivátovými nástroji“ se rozumějí podrozvahové položky Ö uvedené na seznamu v příloze IV směrnice [2000/12/ES], jiné než položky, kterým je přidělena hodnota expozice nula podle odstavce 2 přílohy III uvedené směrnice; Õ , na které se podle čl. 6 odst. 3 prvního pododstavce směrnice 89/647/EHS použijí metody uvedené v příloze II zmíněné směrnice;

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

11.i)  „regulovaným trhem“ je Ö se rozumí Õ trh, který odpovídá definici uvedené v čl. 1 odst. 13 směrnice 93/22/EHS Ö podle definice v čl. 4 odst. 14 směrnice 2004/39/ES Õ;

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

12.         «kvalifikující položky» jsou dlouhé a krátké pozice v aktivech uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 89/647/EHS a v dluhových nástrojích emitovaných investičními podniky nebo uznávanými investičními podniky třetích zemí. Také to jsou dlouhé a krátké pozice v dluhových nástrojích, pokud tyto nástroje splňují následující podmínky: takové nástroje musí být za prvé zapsány alespoň na jednom regulovaném trhu v členském státě nebo na burze v třetí zemi, pokud tato burza je uznávána příslušnými orgány dotyčného členského státu; a za druhé musejí být příslušnou institucí považovány za dostatečně likvidní a zároveň vzhledem k solventnosti emitenta odpovídají stupni rizika neplacení, které je porovnatelné nebo nižší než riziko aktiv uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 89/647/EHS; kritéria tohoto odstupňování podléhají přezkoumání příslušných orgánů, které změní hodnocení provedené institucí, pokud jsou toho názoru, že příslušné nástroje mají příliš vysoký stupeň rizika neplacení na to, aby byly kvalifikujícími položkami.

              Odchylně od ustanovení předchozího odstavce a až do další koordinace je v pravomoci příslušných orgánů uznávat jako kvalifikující položky takové nástroje, které jsou dostatečně likvidní a které jsou kvůli solventnosti emitenta vystaveny riziku neplacení porovnatelnému nebo nižšímu, než je riziko aktiv uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 89/647/EHS. Riziko neplacení spojené s takovými nástroji musí na této úrovni vyhodnotit alespoň dvě agentury pro posuzování úvěruschopnosti, které jsou uznávány příslušnými orgány, nebo pouze jednou takovou agenturou, pokud je jiná agentura pro posuzování úvěruschopnosti uznávaná příslušnými orgány nevyhodnotí pod touto úrovní.

              Příslušné orgány se však mohou vzdát podmínky uvedené v předchozí větě, pokud ji považují za nevhodnou například vzhledem k povaze trhu, emitenta, emise nebo určité kombinaci těchto prvků.

              Příslušné orgány dále od institucí vyžadují, aby aplikovaly maximální váhy uvedené v tabulce 1 odstavci 14 přílohy I na nástroje, které vykazují zvláštní riziko kvůli nedostatečné solventnosti emitenta nebo nedostatečné likviditě.

              Příslušné orgány každého členského státu pravidelně poskytují Radě a Komisi informace ohledně metod používaných pro hodnocení kvalifikujících položek, zejména metod používaných pro posuzování stupně likvidity emise a solventnosti emitenta;

13.         «emise centrální vlády» jsou dlouhé a krátké pozice v aktivech uvedených v čl. 6 odst.1 písm. a) směrnice 89/647/EHS a v těch aktivech, kterým je podle článku 7 uvedené směrnice přiřazena váha 0 %;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 14 (přizpůsobený)

14.j)  „konvertibilním cenným papírem“ je Ö se rozumí Õ cenný papír, který lze podle rozhodnutí držitele vyměnit za jiný cenný papír, obvykle za akcie emitenta;

ê 98/31/ES čl. 1 bod 1 písm. b) (přizpůsobený)

15.k) „opčním listem (warrantem)“ je Ö se rozumí Õ cenný papír, který držitele opravňuje k zakoupení podkladových aktiv za smluvenou cenu, a to až do doby uplynutí platnosti opčního listu, včetně posledního dne jeho platnosti,. Ö a který Õ Mmůže být likvidován dodáním dotyčných podkladových aktiv nebo platbou v hotovosti;

16.l)  „financováním kapitálu“ jsou Ö se rozumějí Õ pozice, u nichž byl fyzický kapitál prodán termínově (forwards) a náklady financování byly zablokovány až do data termínovaného prodeje;

ê 98/31/ES čl. 1 bod 1 písm. c) (přizpůsobený)

17.m)   „dohodou o zpětném odkoupení“ a „dohodou o zpětném odprodeji“ je Ö se rozumí Õ jakákoli dohoda, ve které instituce nebo Ö její protistrana Õ druhá smluvní strana převádí cenné papíry nebo komodity nebo ručené právní nároky na cenné papíry nebo komodity, pokud je tato záruka poskytována uznávanou burzou, která je držitelem práv na tyto cenné papíry nebo komodity, a pokud dohoda instituci nedovoluje současně převést nebo zastavit určitý cenný papír nebo komoditu najednou více než jedné straně, a to s ohledem na závazek zpětného odkupu těchto cenných papírů nebo komodit – (nebo náhradních cenných papírů či komodit stejného druhu) – za stanovenou cenu a k datu určenému nebo které má být určeno převodcem, přičemž u instituce, jež cenné papíry či komodity zcizuje, jde o dohodu o zpětném odkoupení, a u instituce, na niž jsou cenné papíry či komodity převáděny, jde o dohodu o zpětném odprodeji;.

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 17 druhý pododstavec

              Dohoda o zpětném odprodeji se považuje za profesionální transakci mezi podniky finančního sektoru, jestliže smluvní strana podléhá koordinovanému dohledu na úrovni Společenství nebo jde o úvěrovou instituci zóny A ve smyslu směrnice 89/647/EHS nebo je uznávaným investičním podnikem třetí země nebo jestliže se transakce uskutečňuje s uznávaným zúčtovacím subjektem nebo burzou;

ê 98/31/ES čl. 1 bod 1 písm. d) (přizpůsobený)

18.n) „půjčkami cenných papírů nebo komodit“ a „výpůjčkami cenných papírů nebo komodit“ jsou Ö se rozumějí Õ jakékoli transakce, jimiž instituce nebo Ö její protistrana Õ druhá smluvní strana převádí cenné papíry nebo komodity coby protihodnotu odpovídajíhocích záruk Ö kolaterálu Õ , a tento převod je spojen se závazkem vypůjčitele vrátit k nějakému budoucímu datu nebo na požádání převodce cenné papíry či komodity stejné hodnoty, přičemž u instituce převádějící cenné papíry či komodity jde o půjčku cenných papírů či komodit a u instituce, na kterou jsou cenné papíry či komodity převáděny, jde o výpůjčku cenných papírů či komodit;

ê 98/31/ES čl. 1 bod 1 písm. d)

              Výpůjčka cenných papírů nebo komodit se považuje za profesionální transakci mezi podniky finančního sektoru, pokud druhá smluvní strana podléhá koordinovanému dohledu na úrovni Společenství nebo jde o úvěrovou instituci zóny A ve smyslu směrnice 89/647/EHS nebo je uznávaným investičním podnikem třetí země nebo když je transakce uzavřena s uznávanou institucí zajišťující zúčtování nebo burzou;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 19 (přizpůsobený)

19.o) „zúčtujícím členem“ je Ö se rozumí Õ člen burzy nebo Ö clearingového střediska Õ subjektu zajišťující zúčtování, který má přímý smluvní vztah s centrální Ö protistranou Õ smluvní stranou (ručitelem trhu); nezúčtující členové musí provádět své obchody přes zúčtujícího člena;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 20 (přizpůsobený)

ð nový

20.p) „místním podnikem“ je Ö se rozumí Õ podnik, který obchoduje pouze na vlastní účet ð na trzích ï burze finančních termínových smluv (financial futures) či opcí ð nebo jiných derivátů a na hotovostních trzích s jediným účelem zajistit pozice na trzích derivátů nebo který obchoduje ï na účty nebo určuje ceny jiných členů ð uvedených trhů ï téže burzy a Ö za které ručí zúčtující členové Õ který je ručen zúčtujícím členem týchž burzy ð trhů, přičemž ï Oodpovědnost za zajištění plnění smluv uzavřených takovými podnikyem musí převezmou zúčtující členové týchž burzy ð trhů; ï a tyto smlouvy je nutno vzít v úvahu při výpočtu celkových kapitálových požadavků na zúčtujícího člena, pokud jsou pozice místního podniku zcela odděleny od pozic tohoto zúčtujícího člena;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 21 (přizpůsobený)

21.q) „faktorem delta“ je Ö se rozumí Õ očekávaná změna v ceně opce v poměru k malému výkyvu ceny podkladového nástroje opce;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 22 (přizpůsobený)

22.         pro účely přílohy I odstavce 4 je «dlouhá pozice» pozice, v níž instituce stanovila úrokovou míru, kterou dostane v určitou dobu v budoucnosti, a «krátká pozice» je pozice, v níž stanovila úrokovou míru, kterou zaplatí v určitou dobu v budoucnosti;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 23 (přizpůsobený)

23.r) „kapitálem“ je Ö se rozumí Õ kapitál podle definice uvedené ve směrnici 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ.Tuto definici lze však za okolností popsaných v příloze V změnit;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 24 a 25 (přizpůsobený)

24.       «počáteční kapitál» jsou položky 1 a 2 čl. 2 odst. 1 směrnice 89/299/EHS;

25        «vlastní kapitál» je součet položek 1, 2 a 3, minus součet položek 9, 10 a 11 čl. 2 odst. 1 směrnice 89/299/EHS;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 26

26.s)  netýká se českého znění;

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 27 (přizpůsobený)

27.     «modifikované trvání» se vypočte za použití vzorce uvedeného v příloze I odstavci 26.

ò nový

Pro účely dohledu na konsolidovaném základě pojem investiční podnik zahrnuje uznané investiční podniky z třetích zemí.

Pro účely odst. 1 písm. e) finanční nástroje zahrnují jak primární finanční nástroje nebo hotovostní nástroje, tak derivátové finanční nástroje, jejichž hodnota je odvozena od ceny podkladového finančního nástroje nebo sazby nebo indexu nebo ceny podkladové jiné položky, a zahrnují minimálně nástroje podle oddílu C přílohy I směrnice 2004/39/ES.

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 7 a 8 (přizpůsobený)

2.         Ö Pojmy Õ „mateřský podnik“, „dceřiný podnik“, Ö „společnost spravující aktiva“ Õ a „finanční instituce“ jsou Ö zahrnují podniky Õ definované v souladu s Ö jako takové v článku 4Õ článkem 1 směrnice 92/30/EHS Ö[2000/12/ES] Õ.

Ö Pojmy Õ „finanční holdingová společnost“, Ö „mateřská finanční holdingová společnost v členském státě“, „mateřská finanční holdingová společnost v EU“ a „podnik pomocných služeb“ Õ je finanční institucí, jejíž dceřiné podniky jsou výlučně nebo hlavně úvěrové instituce, investiční podniky nebo jiné finanční instituce, přičemž alespoň jedna z jich je úvěrová instituce nebo investiční podnik Ö zahrnují podniky definované jako takové v článku 4 směrnice [2000/12/ES], s tou výjimkou, že každý odkaz na úvěrové instituce se považuje za odkaz na instituce. Õ

ò nový

3.         Pro účely používání směrnice [2000/12/ES] na skupiny, na které se vztahuje čl. 2 odst. 1 a které nezahrnují úvěrové instituce, se použijí tyto definice:

ê 2002/87/ES článek 26 (přizpůsobený)

1.a)   „finanční holdingovou společností“ je Ö se rozumí Õ finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně nebo hlavně investiční podniky nebo jiné finanční instituce, z nichž alespoň jedna je investiční podnik, a která není smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES[18].;

2.b)   „ Ö smíšenou holdingovou společností Õ holdingovou společností se smíšenou činností“ je Ö se rozumí Õ mateřský podnik, který není finanční holdingovou společností nebo investičním podnikem nebo smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu směrnice 2002/87/ES a jehož dceřiné podniky zahrnují alespoň jeden investiční podnik;

3.c)   „příslušnými orgány“ jsou Ö se rozumějí vnitrostátní Õ státní orgány, které podle právních nebo správních předpisů vykonávají dohled nad investičními podniky.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö KAPITOLA II Õ

POČÁTEČNÍ KAPITÁL

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 24 (přizpůsobený)

Článek 4

1. „Počátečním kapitálem“ jsou Öse rozumějí písmena a) a b) článku 57Õ položky 1 a 2 čl. 2 odst. 1 směrnice 89/299/EHS Ö[2000/12/ES]Õ.

ê 93/6/EHS čl. 3 odst. 1 a 2 (přizpůsobený)

Článek 5

1.         Počáteční kapitál ve výši 125 000 ECU Ö EUR Õ mají investiční podniky, Ö které neobchodují s žádnými finančními nástroji na vlastní účet ani nepřistupují na pevné závazky převzetí ve vztahu k finančním nástrojům, ale Õ které drží peníze nebo cenné papíry klientů, případně oboje, a které nabízejí jednu nebo více následujících služeb:

a)      přijímání a předávání objednávek investorů na finanční nástroje,

b)      provádění objednávek investorů na finanční nástroje,

c)      správu jednotlivých portfolií investic do finančních nástrojů.,

za předpokladu, že neobchodují s žádnými finančními nástroji na vlastní účet ani nepřistupují na pevné závazky převzetí ve vztahu k finančním nástrojům.

Držení pozic ve finančních nástrojích mimo obchodní portfolio za účelem investování kapitálu není považováno za obchodování ve smyslu prvního pododstavce nebo pro účely uvedené v odstavci 2.

2.         Příslušné orgány mohou však dovolit investičnímu podniku, který vykonává objednávky investorů na finanční nástroje, aby tyto nástroje držel na vlastní účet, jestliže Ö jsou splněny tyto podmínky Õ :

a)      tyto pozice vznikají pouze v důsledku toho, že se podniku nepodařilo přesně porovnat objednávky investorů,

b)      celková tržní hodnota všech takových pozic nepřesahuje 15 % počátečního kapitálu podniku,

c)      podnik splňuje požadavky uvedené v článcích 18, 20 a 28, a

d)      tyto pozice jsou svou povahou náhodné a dočasné a jsou striktně omezeny na dobu potřebnou k provedení příslušné transakce.

Držení pozic Ö bankovního portfolia Õ ve finančních nástrojích mimo obchodní portfolio za účelem investování kapitálu není považováno za obchodování ve smyslu odstavce 1 nebo pro účely uvedené v odstavci 3.

3.2       Členské státy mohou snížit částku uvedenou v odstavci 1 na 50 000 ECU Ö EUR Õ , pokud není podnik oprávněn držet peníze nebo cenné papíry klientů, obchodovat na vlastní účet nebo přistupovat na pevné závazky převzetí.

ê 93/6/EHS čl. 3 odst. 3 (přizpůsobený)

3. Všechny ostatní investiční podniky mají počáteční kapitál ve výši 730000 ECU.

ê 2004/39/ES čl. 67 bod 2 (přizpůsobený)

Článek 6

4. Podniky uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b) Ö Místní podniky Õ mají počáteční kapitál ve výši 50 000 EUR, pokud požívají svobody usazování nebo volného pohybu služeb Ö specifikovaných v Õ podle článku 31 nebo 32 směrnice 2004/39/ES.

ê 2004/39/ES čl. 67 bod 3 (přizpůsobený)

Článek 7

Než bude provedena revize směrnice 93/6/EHS, mají pPodniky uvedené v čl. 2 Ö 3 Õ odst. 1 písm. b) bodu iii) mají:

a)           počáteční kapitál ve výši 50 000 EUR; nebo

b)           pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání, které pokrývá celé území Společenství, nebo jinou podobnou záruku proti odpovědnosti z porušení povinné péče při výkonu povolání, v hodnotě nejméně 1 000 000 EUR na jednu pojistnou událost a souhrnně 1 500 000 EUR na všechny pojistné události dohromady za jeden rok; nebo

c)           kombinaci počátečního kapitálu a pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání, ze které vyplývá rovnocenná výše krytí jako podle písmen a) nebo b).

Komise pravidelně přezkoumává částky uvedené v Ö prvním pododstavci Õ tomto odstavci, aby zohlednila změny evropského indexu spotřebitelských cen zveřejňovaného Eurostatem v souladu a současně s úpravami podle čl. 4 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES[19] (*).

Ö Článek 8 Õ

Pokud je investiční podnik uvedený v čl. 2 Ö 3 Õ odst. 1 písm. b) bodu iii) registrován i podle směrnice 2002/92/ES, musí splňovat požadavek stanovený v čl. 4 odst. 3 uvedené směrnice, a kromě toho musí mít:

a)           počáteční kapitál ve výši 25 000 EUR; nebo

b)           pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání, které pokrývá celé území Společenství, nebo jinou podobnou záruku proti odpovědnosti z porušení povinné péče při výkonu povolání, v hodnotě nejméně 500 000 EUR na jednu pojistnou událost a souhrnně 750 000 EUR na všechny pojistné události dohromady za jeden rok; nebo

c)           kombinaci počátečního kapitálu a pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání, ze které vyplývá rovnocenná výše krytí jako podle písmen a) nebo b).

ê 93/6/EHS čl. 3 odst. 3 (přizpůsobený)

Článek 9

Všechny ostatní investiční podniky mají počáteční kapitál ve výši 730 000 ECU Ö EUR Õ.

ê 93/6/EHS čl. 3 odst. 5 až 8 (přizpůsobený)

Článek 10

1.         Ö Odchylně od čl. 5 odst. 1 a 3 a článků 6 a 9, Õ Odchylně od odstavců 1 až 4, členské státy mohou i nadále povolovat investiční podniky a podniky podle Ö článku 6 Õ odstavce 4, které existovaly již před Ö 31. prosincem 1995 Õ provedením této směrnice a jejichž kapitál nedosahuje úrovně počátečního kapitálu stanoveného pro ně v Ö čl. 5 odst. 1 a 3 a článcích 6 a 9 Õ odstavci 1 až 4.

Kapitál takových podniků nesmí klesnout pod nejvyšší vztažnou hodnotu vypočtenou po dni oznámení této směrnice Ö 1993/6/EHS Õ. Tato vztažná hodnota je průměrná denní výše kapitálu vypočtená za dobu šesti měsíců předcházejících datu výpočtu. Vypočítává se každých šest měsíců pro příslušné předchozí období.

2.         Jestliže kontrolu podniku, na který se vztahuje odstavec 5 Ö 1 Õ, převezme jiná fyzická nebo právnická osoba než ta, která jijej předtím kontrolovala, musí kapitál podniku dosáhnout alespoň úrovně uvedené v Ö čl. 5 odst. 1 a 3 a článcích 6 a 9 Õ odstavcích 1 až 4, přičemž toto neplatí v následujících případech:   v případě prvního převodu dědictvím po Ö 31. prosinci 1995 Õ provedení této směrnice, pokud je tento převod schválen příslušnými orgány, neplatí výše uvedené na dobu nejvýše deseti let po tomto převodu;

ii)           v případě změny ve složení obchodní společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků v den provedení této směrnice zůstává v této obchodní společnosti jako společník, neplatí výše uvedené na dobu nejvýše deseti let od provedení této směrnice.

3.         Když však za určitých Ö zvláštních Õ okolností a se souhlasem příslušných orgánů dochází k fúzi dvou nebo více investičních podniků a/nebo podniků, na něž se vztahuje odstavec 4 Ö článek 6 Õ, nemusí kapitál podniku vzniklý Ö vzniklého Õ fúzí dosáhnout úrovně, která je pro niněj stanovena v odstavcích 1 až 4Ö čl. 5 odst. 1 a 3 a článcích 6 a 9 Õ. V průběhu kteréhokoliv období, kdy nebylo dosaženo úrovně uvedené v odstavcích 1 až 4 Ö čl. 5 odst. 1 a 3 a článcích 6 a 9 Õ, nesmí však kapitál nového podniku klesnout pod celkovou výši kapitálu sloučených podniků v době fúze.

4.         Kapitál investičních podniků a podniků, na něž se vztahuje odstavec 4Ö článek 6 Õ, nesmí klesnout pod úroveň uvedenou v odstavcích 1 až 5 a 7 Ö čl. 5 odst. 1 a 3 a článcích 6 a 9 a čl. 10 odst. 1 a 3Õ.

Pokud se to však stane, příslušné orgány mohou, pokud je to okolnostmi zdůvodněno, poskytnout těmto podnikům lhůtu, aby napravily tuto situaci nebo svou činnost ukončily.

ò nový

KAPITOLA III

OBCHODNÍ PORTFOLIO

Článek 11

1.         Obchodní portfolio instituce se skládá z veškerých pozic ve finančních nástrojích a komoditách držených buď se záměrem obchodovat s nimi nebo s cílem zajišťovat jiné části obchodního portfolia, které musejí být bez veškerých omezovacích klauzulí týkajících se jejich obchodovatelnosti nebo které musí být možno zajistit.

2.         Pozice držené se záměrem obchodovat s nimi jsou pozice záměrně držené pro krátkodobý opětovný prodej a/nebo držené se záměrem využít skutečných nebo očekávaných krátkodobých cenových rozdílů mezi kupní a prodejní cenou nebo jiných výkyvů v ceně či úrokové sazbě. Pojem „pozice“ zahrnuje vlastní pozice, pozice vyplývající z obsluhy klientů a z tvorby trhu.

3.         Záměr obchodovat je třeba prokázat na základě strategií, politik a postupů vytvořených institucí pro řízení pozice nebo portfolia v souladu s přílohou VII částí A.

4.         Instituce zavedou a udržují systémy a kontroly pro řízení svého obchodního portfolia v souladu s přílohou VII částí B.

5.         Interní zajištění může být zahrnuto do obchodního portfolia, přičemž se v takovém případě použije příloha VII část C.

ò nový

KAPITOLA IV

KAPITÁL

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 25 (přizpůsobený)

Článek 12

Vlastní Ö „Původním Õ kapitálem“ Ö se rozumí Õ je součet položek 1, 2 a 4 Ö písmen a) až c) Õ , minus součet položek 9, 10 a 11 Ö písmen i) až k) Õ článku. 2 odst. 1 Ö 57 Õ směrnice 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ.

ò nový

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do 1. ledna 2009 příslušný návrh změn této kapitoly.

ê 93/6/EHS příloha V první a druhý pododstavec (přizpůsobený)

ð nový

Článek 13

1.         ð S výhradou odstavců 2 až 5 tohoto článku a článků 14 až 17,ï se Kkapitál investičních podniků a úvěrových institucí se definuje Ö určuje Õ podle směrnice 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ .

První pododstavec se dále použije na investiční podniky, které nemají jednu z právních forem uvedených v čl. 1 odst. 1 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS.

ê 93/6/EHS příloha V odst. 1 druhý pododstavec a odst. 2 až 5 (přizpůsobený)

è1 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 4 písm. a) a b)

2.         è1 Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány povolovat institucím, které jsou povinny splnit Ö kapitálové Õ požadavky na vlastní prostředky Ö vypočítané v souladu s články 21 a 28 až 32 a Õ stanovené v přílohami I, II, III, IV, VI, VII a VIII Ö a III až VI Õ , aby výhradně pro Ö uvedený účel Õ plnění těchto požadavků použily alternativní definici Ö určení Õ. ç Žádná část kapitálu takto použitého kapitálu nesmí být zároveň použita ke splnění jiných požadavků na kapitál.

Taoto alternativní definice Ö určení je součtem položek níže uvedených pod písmeny a) až c) minus položka níže uvedená pod písmenem d), Õ zahrnuje níže uvedené položky pod písm. a), b) a c) minus položku písm. d), přičemž odečtení této položky závisí na rozhodnutí příslušných orgánů úřadů:

a)      kapitál, tak jak je definovaný ve směrnici 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ , pouze s vyloučením položek (12) a (13) Ö písmen l) až p) Õ článku 2 odst. 1 Ö 57 Õ téže směrnice pro ty investiční podniky, u nichž se vyžaduje, aby odečetly položku pod písmenem d) tohoto odstavce od celkového součtu položek pod písmeny a), b) a c) tohoto odstavce;

b)      čistý zisk instituce z obchodního portfolia bez veškerých předvídatelných výdajů nebo dividend, minus čisté ztráty z jejích jiných obchodů za předpokladu, že žádná z těchto částek už nebyla podle čl. 2 odst. 1 bodu 2 nebo 11 směrnice 89/299/EHS Ö 57 písm. b) nebo k) směrnice [2000/12/ES] Õ zahrnuta pod písmeno. a) tohoto odstavce;

c)      podřízený cizí kapitál a/nebo položky uvedené v odstavci 5, s výhradou podmínek stanovených v odstavcích 3 až 7 Ö a 4 a článku 14 Õ ;

d)      nelikvidní aktiva, podle definice Ö jak jsou určena Õ v odstavci 8 Ö článku 15 Õ .

3.         Podřízený cizí kapitál uvedený v odst. 2 písm. c) má počáteční splatnost nejméně dva roky. Bude plně splacen a dohoda o půjčce nebude zahrnovat žádnou klauzuli stanovící, že za určených okolností jiných, než je likvidace instituce, je dluh splatný před dohodnutou dobou splatnosti, pokud příslušné orgány neschválí splacení. Ani jistinu, ani úrok z tohoto podřízeného cizího kapitálu nelze splatit, pokud by toto splacení znamenalo, že kapitál dané instituce by pak dosahoval méně než 100 % celkových kapitálových požadavků Ö uvedené Õ instituce.

Kromě toho instituce informuje příslušné orgány o veškerých splátkách tohoto podřízeného cizího kapitálu, jakmile její kapitál poklesne pod 120 % jejích celkových kapitálových požadavků.

4.         Podřízený cizí kapitál uvedený v odst. 2 Ö písm. c) Õ nesmí překročit maximum 150 % původních vlastních prostředků Ö původního kapitálu Õ zůstávajícíchho ke splnění požadavků Ö vypočítaných v souladu s články 21 a 28 až 32 a Õ stanovených v přílohamiách I, II, III, IV, VI, VII a VIII Ö až VI Õ a k tomuto maximu se může přiblížit pouze za zvláštních okolností přijatelných pro příslušné orgány.

5.         Příslušné orgány mohou institucím povolit, aby podřízený cizí kapitál uvedený v Ö odst. 2 písm. c) Õ bodech 3 a 4 nahradily položkami 3 a 5 až 8 Ö písmeny d) až h) Õ článku. 2 odst. 1 směrnice 89/299/EHS Ö 57 směrnice [2000/12/ES] Õ.

ê 98/31/ES příloha odst. 4 písm. c) (přizpůsobený)

Článek 14

1.         Příslušné orgány mohou investičním podnikům povolit, aby překročily horní mez pro podřízený cizí kapitál stanovenou v odstavci 4 Ö čl. 13 odst. 4 Õ , jestliže jej z hlediska požadavku na obezřetné podnikání považují za přiměřený a za předpokladu, že celková částka tohoto podřízeného cizího kapitálu a položek uvedených v odstavci 5 Ö čl. 13 odst. 5 Õ nepřekročí 200 % Ö původního kapitálu Õ původních vlastních prostředků, kterýé zůstáváají ke splnění požadavků Ö vypočítaných v souladu s články 21, 28 až 32 a Õ stanovených v přílohamihách I, II, III, IV, VI, VII a VIII Ö a III až VI Õ, nebo nepřekročí 250 % stejné částky, pokud investiční podniky odečítají při výpočtu Ö kapitálu Õ vlastních prostředků položku Ö uvedenou Õ v bodě 2 Ö čl. 13 odst. 2 Õ písm. d).

2.         Příslušné orgány mohou úvěrové instituci povolit, aby překročila horní mez pro podřízený cizí kapitál stanovenou v odstavci 4 Ö čl. 13 odst. 4 Õ, jestliže jej považují z hlediska požadavku na obezřetné podnikání považují za přiměřený a za předpokladu, že celková částka tohoto podřízeného cizího kapitálu a Ö písmen d) až h) článku 57 směrnice [2000/12/ES] Õ položek vedených v odstavci 5 nepřekročí 250 % Ö původního kapitálu, Õ původních vlastních prostředků zůstávajících který zůstává ke splnění požadavků stanovených v Ö vypočítaných v souladu s články 28 až 32 a Õ přílohamiách I, II, III, IV, V a VI Ö a III až VI Õ.

ê 93/6/EHS příloha V odst. 8 (přizpůsobený)

Článek 15

Nelikvidní aktiva Ö uvedená v čl. 12 odst. 2 písm. d) zahrnují: Õ

a)      hmotná fixní aktiva (s výjimkou do té míry, že pozemky a budovy lze započítat proti půjčkám, které zajišťují),

b)      majetkové podíly včetně podřízených pohledávek v úvěrových a finančních institucích, které mohou být zahrnuty do kapitálu Ö uvedených Õ těchto institucí, pokud nebyly odečteny podle čl. 2 odst. 1 bodů 12 Ö 57 písm. l) až p) Õ směrnice 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ nebo podle čl. 15 písm. d) této přílohy Ö směrnice Õ,

c)      majetkové podíly a jiné investice do podniků jiných než úvěrových institucí a jiných finančních institucí, které nelze okamžitě uplatnit na trhu,

d)      schodky v dceřiných Ö podnicích Õ společnostech,

e)      vklady s výjimkou těch, které lze vyplatit do 90 dnů; vyjmuty jsou rovněž platby ve spojitosti s termínovými nebo opčními smlouvami s marží,

f)       půjčky a jiné splatné částky s výjimkou těch, které mají být splaceny do 90 dnů,

g)      fyzické zásoby, pokud Ö již Õ nepodléhají kapitálovým požadavkům stanoveným v čl. 4 odst. 2 a za předpokladu, že tyto požadavky nejsou méně přísné než požadavky stanovené v čl. 4 odst. 1 bodu iii) Ö alespoň tak přísným, jako jsou požadavky stanovené v článcích 18 až 20 Õ .

ê 93/6/EHS příloha V odst. 8 druhá odrážka druhý pododstavec (přizpůsobený)

Ö Pro účely písmene b) Õ Ttam, kde jsou podíly v úvěrové nebo finanční instituci drženy dočasně za účelem finanční pomocné operace s cílem reorganizovat a zachránit tuto instituci, nemusí příslušné orgány použít toto ustanovení. Nemusí je také použít v případě podílů, které jsou zahrnuty v obchodním portfoliu investičního podniku,.

ê 93/6/EHS příloha V odst. 9 (přizpůsobený)

Článek 16

9. Investiční podniky Ö zahrnuté do skupinyÕ , odu nichž se nevyžadujenemusí být vyžadováno splnění požadavků, jak je uvedeno v článku. 7 odst. 4 Ö 22 Õ , vypočítají svůj kapitál podle odstavce 1 až 8 Ö článků 13 až 15 Õ s výhradou těchto ustanovenízměn:

a)i)    nelikvidní aktiva uvedená v odst. 2Ö čl. 13 odst. 2 písm. d) Õ se odečtou;

b)ii)   vyloučení uvedené v odst. 2 Ö čl. 12 odst. 2 písm. a) Õ nezahrne ty složky položek uvedených v čl. 2 odst. 1 bodech 12 a 13 Ö uvedené v čl. 57 písm. l) až p) Õ směrnice 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ , které investiční podnik drží v podnicích zahrnutých v rozsahu konsolidace, jak ji definuje čl. Ö 2 odst. 1 Õ 7 odst. 2 této směrnice;

c)iii) limity uvedené v čl. 6 Ö 66 Õ odst. 1 písm. a) a b) směrnice 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ se vypočtou s přihlédnutím k Ö původnímu kapitálu Õ vlastnímu kapitálu minus ty složky bodů 12 a 13 Ö v čl. 57 písm. l) až p) Õ v čl. 2 odst. 1 směrnice 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ popsané v bodě ii) Ö uvedené v písmeni b) Õ , které jsou prvky Ö původního kapitálu Õ vlastního kapitálu příslušného podniku;

d)(iv) složky bodů 12 a 13 v čl. Ö 57 písm. l) až p) Õ 2 odst. 1 směrnice 89/299/EHS Ö[2000/12/ES] Õ popsané v bodě iii) Ö uvedené v písmeni c) Õ se spíše odečtou od Ö původního kapitálu Õ vlastního kapitálu než od celkové částky položek, jak je stanoveno v čl. 6 Ö 66 Õ odst. 1 písm. c) téže směrnice zejména pro účely odstavců 4 až 7 Ö čl. 13 odst. 4 a 5 a článku 14 Õ této přílohy Ö směrnice Õ .

ò nový

Článek 17

1.         Pokud instituce vypočítává pro účely přílohy II hodnoty rizikově vážených expozic podle článků 84 až 89 směrnice [2000/12/ES], pak se pro účely výpočtu stanoveného ve směrnici [2000/12/ES] příloze VII části 1 podčásti 4 použijí tato ustanovení:

a)      úpravy ocenění provedené za účelem zohlednění úvěrové kvality protistrany mohou být zahrnuty do součtu úprav ocenění a rezerv, které byly vytvořeny pro expozice uvedené v příloze II;

b)      jestliže je úvěrové riziko protistrany přiměřeně zohledněno při oceňování pozice zahrnuté v obchodním portfoliu, bude, s výhradou souhlasu příslušného orgánu, výše očekávané ztráty pro rizikovou expozici vůči protistraně rovna nule.

Pro účely písmene a) se pro takové instituce uvedené úpravy ocenění nezahrnou do kapitálu jinak, než v souladu s tímto pododstavcem.

2.         Pro účely tohoto článku se použijí články 153 a 154 směrnice [2000/12/ES].

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö KAPITOLA V Õ

Ö Oddíl 1 Õ

KRYTÍ RIZIK

ê 93/6/EHS čl. 4 odst. 1 první pododstavec (přizpůsobený)

ð nový

Článek 18

1.         Příslušné orgány předepisují iInstituce ð mají mít ï objem kapitálu, který je vždy vyšší nebo se rovná součtu Ö následujících údajů Õ :

ê 98/31/ES čl. 1 bod 2 (přizpůsobený)

i)a)    kapitálových požadavků vypočítaných podle Ö metod a možností stanovených v článcích 28 až 32 a Õ přílohách I, II a VI, a popřípadě podle přílohy VIII pro jejich obchody zahrnuté v obchodním portfoliu;

ii)b)   kapitálových požadavků vypočítaných podle Ö metod a možností stanovených v Õ přílohách III a VII Ö IV Õ , a popřípadě podle přílohy VIII pro všechny jejich obchodní činnosti.

ê 93/6/EHS čl. 4 odst. 1 body iii) a iv) (přizpůsobený)

iii)          kapitálových požadavků stanovených směrnicí 89/647/EHS pro jejich veškeré obchodní činnosti, s výjimkou jak obchodů zahrnutých v obchodním portfoliu, tak jejich nelikvidních aktiv, pokud jsou odečtena od kapitálu podle přílohy V odst. 2 písm. d);

iv)          iv) kapitálových požadavků stanovených v odstavci 2.

ê 93/6/EHS čl. 4 odst. 1 body iii) až iv) druhý pododstavec

Bez ohledu na výši kapitálových požadavků uvedenou v bodech i) až iv) nesmí být požadavek na kapitál investičních podniků nižší než částka stanovená v příloze IV.

ê 93/6/EHS čl. 4 odst. 2 až 5

2. Příslušné orgány vyžadují, aby instituce kryly rizika vyplývající v souvislosti s obchodováním mimo působnost jak této směrnice, tak směrnice 89/647/EHS, a pokládaná za podobná rizikům krytým podle těchto směrnic přiměřeným kapitálem.

3. Jestliže kapitál instituce klesne pod částku požadovaného kapitálu uvedenou v odstavci 1, příslušné orgány zajistí, aby dotyčná instituce podnikla vhodná opatření k co nejrychlejší nápravě této situace.

4. Příslušné orgány vyžadují, aby instituce zavedly systémy sledování a řízení úrokového rizika u všech svých obchodů, a tyto systémy budou podléhat dohledu příslušných orgánů.

5. Od institucí se vyžaduje, aby prokázaly příslušným orgánům, že používají systémy, které mohou kdykoliv s dostatečnou přesností vypočítat jejich finanční pozice.

ê 93/6/EHS čl. 4 odst. 6 (přizpůsobený)

2.         Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány povolit institucím, aby kapitálové požadavky na svoje obchody zahrnuté v obchodním portfoliu vypočítaly spíše podle Ö čl. 75 písm. a) směrnice [2000/12/ES] a odstavců 6, 7, 8 a 10 přílohy II této směrnice Õ směrnice 89/647/EHS než podle příloh I a II této směrnice, pokud Ö velikost obchodů zahrnutých v obchodním portfoliu splňuje tyto požadavky Õ :

i)a)    podíl obchodů zahrnutých v obchodním portfoliu těchto institucí zpravidla nepřesahuje 5 % jejich celkových obchodů;

ii)b)   celková částka pozic zahrnutých v obchodním portfoliu zpravidla nepřesahuje 15 milionů ECU Ö EUR Õ; a

iii)c)  podíl obchodů zahrnutých v obchodním portfoliu těchto institucí nikdy nepřesahuje 6 % jejich celkových obchodů a celková částka pozic zahrnutých v obchodním portfoliu nikdy nepřesahuje 20 milionů ECU Ö EUR Õ.

ê 93/6/EHS čl. 4 odst. 7 (přizpůsobený)

3.         K výpočtu podílu obchodů zahrnutých v obchodním portfoliu na celkových obchodech, jak je uvedeno v odst. 6 Ö 2 písm. a) a c) Õ bodech i) a iii), mohou příslušné orgány buď použít velikost Ö kombinovaných Õ rozvahových a podrozvahových obchodů, účet zisků a ztrát, nebo kapitál dotyčných institucí nebo kombinaci těchto měření. Při posuzování velikosti rozvahových a podrozvahových obchodů jsou dluhové nástroje hodnoceny v tržních cenách nebo v hodnotě jistiny, akcie v jejich tržních cenách a deriváty podle nominální nebo tržní hodnoty podkladových nástrojů. Dlouhé a krátké pozice se sčítají bez ohledu na jejich znaménka.

ê 93/6/EHS čl. 4 odst. 8 (přizpůsobený)

4.         Jestliže se stane, že instituce překročí po dobu delšíle než krátké období jeden nebo oba z limitů stanovených v odst. 6 Ö 2 písm. a) a b) Õ bodech i) a ii) nebo překročí jeden nebo oba z limitů stanovených v odst. 6 Ö 2 písm. c) Õ bodu iii), je od této instituce vyžadováno, aby ohledně svých obchodů zahrnutých v obchodním portfoliu splnila spíše požadavky stanovené v Ö odst. 1 písm. a) Õ čl. 4 odst. 1 bodu i) než požadavky uvedené ve Ö čl. 75 písm. a) Õ směrnice 89/647/EHS Ö [2000/12/ES] Õ a aby o tom uvědomila příslušný orgán.

ò nový

Článek 19

1.         Pro účely odstavce 14 přílohy I může být, s výhradou vnitrostátního uvážení, dluhopisům vydaným týmiž subjekty a denominovaným a financovaným v domácí měně přiděleno vážení ve výši 0 %.

ê 93/6/EHS čl. 11 odst. 2 (přizpůsobený)

2.         Odchylně od odstavcůe Ö 13 a Õ 14 přílohy I mohou členské státy stanovit požadavek specifického rizika pro jakékoli dluhopisy s váhou 10 % podle čl. 11 odst. 2 směrnice 89/647/EHS Ö , kterých se týká příloha VI část 1 odst. 65 až 67 směrnice [2000/12/ES], Õ rovnající se polovině požadavku specifického rizika pro kvalifikující položku se stejnou zbývající dobou do splatnosti jako tyto dluhopisy Ö , sníženému v souladu se sazbami uvedenými v příloze VI části 1 odst. 68 směrnice [2000/12/ES] Õ .

ò nový

3.         Pokud příslušný orgán schválí podnik kolektivního investování ze třetí země, jak je uvedeno v příloze I odst. 52, pak může příslušný orgán jiného členského státu takový podnik rovněž uznat, aniž by musel sám provádět jeho hodnocení.

Článek 20

1.         S výhradou odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku a s výhradou článku 34 této směrnice se požadavky v článku 75 směrnice [2000/12/ES] použijí na investiční podniky.

2.         Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány povolit investičním podnikům, které nejsou oprávněny poskytovat investiční služby uvedené v seznamu bodu 3 a 6 přílohy I části A směrnice 2004/39/ES, aby držely kapitál, který je vždy vyšší než větší z následujících částek nebo je jí roven:

a)      součet kapitálových požadavků obsažených v čl. 75 písm. a) až c) směrnice [2000/12/ES];

b)      částka stanovená v článku 21 této směrnice.

3.         Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány povolit investičním podnikům, které drží počáteční kapitál ve smyslu článku 9, ale které spadají do následujících kategorií, aby držely kapitál, který je vždy vyšší než součet kapitálových požadavků vypočítaných v souladu s požadavky obsaženými v čl. 75 písm. a) až c) směrnice [2000/12/ES] a částky předepsané v článku 21 této směrnice, nebo je tomuto součtu roven:

a)      investiční podniky, které obchodují na vlastní účet za účelem splnění nebo vykonání objednávky klienta nebo za účelem získání přístupu k zúčtovacímu a vypořádacímu systému nebo uznávané burze, jestliže jednají jako agentura nebo vykonávají objednávku klienta;

b)      investiční podniky:

i)       které nedrží peníze nebo cenné papíry klienta;

ii)      které uskutečňují pouze obchodování na vlastní účet;

iii)     které nemají žádné vnější zákazníky;

iv)     u jejichž transakcí se výkon a vypořádání uskutečňují na odpovědnost clearingové instituce a jsou uvedenou clearingovou institucí zaručeny.

4.         Investiční podniky uvedené v odstavcích 2 a 3 zůstanou předmětem všech ostatních ustanovení týkajících se operačního rizika a stanovených v příloze V směrnice [2000/12/ES].

ê 93/6/EHS příloha IV (přizpůsobený)

Článek 21

Od investičních podniků se vyžaduje, aby držely kapitál rovnající se jedné čtvrtině jejich pevné režie za předchozí rok.

Příslušné orgány mohou tento požadavek upravit v případě Ö významné Õ materiální změny v obchodech podniku od předchozího roku.

Podniky, kterýé vykonáváají obchodní činnost méně než jeden rok, včetně dne zahájení své činnosti, musíejí splňovat požadavek na kapitál ve výši jedné čtvrtiny částky pevné režie plánované v jehojím obchodním plánu, pokud orgányúřady nevyžadují úpravu tohoto plánu.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö oddíl 2 uplatňování požadavků na konsolidovaném základě Õ

ò nový

Článek 22

1.         Příslušné orgány, které mají úkol nebo pověření vykonávat dohled na konsolidovaném základě nad skupinami uvedenými v článku 2, nemusí v konkrétních případech vyžadovat uplatňování kapitálových požadavků na konsolidovaném základě za předpokladu, že:

a)      každý investiční podnik v takové skupině používá definici kapitálu uvedenou v článku 16;

b)      všechny investiční podniky v takové skupině spadají do kategorií uvedených v čl. 20 odst. 2 a 3;

c)      každý investiční podnik v takové skupině splňuje na individuálním základě požadavky ukládané články 18 a 20 a současně odečítá z kapitálu veškeré podmíněné závazky ve prospěch investičních podniků, finančních institucí, společností spravujících aktiva a podniků pomocných služeb, které by jinak byly konsolidovány;

d)      jakákoli finanční holdingová společnost, která je mateřským podnikem jakéhokoli investičního podniku v takové skupině, drží alespoň tolik kapitálu zde definovaného jako součet písmen a) až h) článku 57 směrnice [2000/12/ES], kolik je součet úplné účetní hodnoty veškerých účastí, podřízených pohledávek a nástrojů uvedených v článku 57 směrnice [2000/12/ES] v investičních podnicích, finančních institucích, společnostech spravujících aktiva a podnicích pomocných služeb, které by jinak byly konsolidovány, a celkové částky veškerých podmíněných závazků ve prospěch investičních podniků, finančních institucí, společností spravujících aktiva a podniků pomocných služeb, které by jinak byly konsolidovány;

Pokud jsou splněna kritéria prvního pododstavce, musí mít každý investiční podnik zavedené systémy pro sledování a kontrolu zdrojů kapitálu a financování všech finančních holdingových společností, investičních podniků, finančních institucí, společností spravujících aktiva a podniků pomocných služeb v rámci skupiny.

2.         Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány finančním holdingovým společnostem, které jsou mateřským podnikem investičního podniku v takové skupině, povolit, aby používaly hodnotu nižší než je hodnota vypočtená podle odst. 1 písm. d), nikoliv však nižší než součet požadavků uložených individuálně článkem 18 a 20 investičním podnikům, finančním institucím, společnostem spravujícím aktiva a podnikům pomocných služeb, které by jinak byly konsolidovány, a celkové částky veškerých podmíněných závazků ve prospěch investičních podniků, finančních institucí, společností spravujících aktiva a podniků pomocných služeb, které by jinak byly konsolidovány. Pro účely tohoto odstavce je kapitálový požadavek na finanční instituce, společnosti spravující aktiva a podniky pomocných služeb fiktivním kapitálovým požadavkem.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 5 a 6 (přizpůsobený)

Článek 23

Příslušné orgány vyžadují od investičních podniků ve skupině, od níž nebylo vyžadováno splnění požadavků podle odstavce 4 Ö článku 22 Õ, aby je informovaly o těch rizicích, včetně rizik spojených se složením a zdroji kapitálu a financování, která by mohla ohrozit jejich finanční postavení Ö pozice Õ . Jestliže příslušné orgány pak usoudí, že finanční pozice těchto investičních podniků nejsou přiměřeně chráněny, budou od nich vyžadovat, aby podnikly potřebná opatření, včetně omezení pro převod kapitálu z těchto podniků do jiných částí skupiny Ö , bude-li to nezbytné Õ .

Jestliže příslušné orgány nevyžadují povinnost dohledu na konsolidovaném základě podle Ö článku 22 Õ odstavce 4, přijmou jiná vhodná opatření ke sledování rizik celé skupiny, zejména velké úvěrové angažovanosti, a to včetně všech podniků, které nemají sídlo v členském státě.

ò nový

Jestliže příslušné orgány nevyžadují povinnost dohledu na konsolidovaném základě podle článku 22, použijí se i nadále individuálně požadavky hlavy V kapitoly 5 směrnice [2000/12/ES] a požadavky článku 124 směrnice [2000/12/ES] na dohled nad investičními podniky na individuálním základě.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 7 až 9

7. Členské státy nemusí vyžadovat splnění požadavků stanovených v článcích 4 a 5 na individuálním nebo částečně konsolidovaném základě u instituce, která jako mateřský podnik podléhá dohledu na konsolidovaném základě, a u každé dceřiné společnosti této instituce, která podléhá jejich povolení a dohledu a je zahrnuta pod dohled na konsolidovaném základě u instituce, která je její mateřskou společností.

Stejná možnost existuje v případě, že mateřský podnik je finanční holdingová společnost, která má ústředí ve stejném členském státě jako tato instituce, pokud podléhá stejnému dohledu jako úvěrové instituce nebo investiční podniky, a zejména pokud se na ni vztahují požadavky stanovené v článcích 4 a 5.

Je-li výše uvedená možnost využita, je v obou případech nezbytné podniknout opatření zajišťující uspokojivé rozdělení kapitálu uvnitř skupiny.

8. Jestliže je instituce dceřinou společností jiné instituce, je povolená a sídlí v jiném členském státě, použijí příslušné orgány, které povolení vydaly, ustanovení článků 4 a 5 na tuto instituci na individuálním základě nebo tam, kde je to vhodné, na částečně konsolidovaném základě.

9. Odchylně od odstavce 8 příslušné orgány odpovědné za povolení dceřiné společnosti mateřské společnosti, která je institucí, mohou na základě dvoustranné dohody přenést svou odpovědnost za dohled nad kapitálovou přiměřeností dceřiné společnosti a velkou úvěrovou angažovaností na příslušné orgány, které mateřskou společnost povolily a vykonávají nad ní dohled. Komise musí být uvědomena o existenci a obsahu takových dohod. Tyto informace předá příslušným orgánům ostatních členských států a Bankovnímu poradnímu výboru a Radě, s výjimkou skupin, na něž se vztahuje odstavec 3.

ò nový

Článek 24

Odchylně od čl. 2 odst. 2 mohou příslušné orgány vyjmout investiční podniky z konsolidovaného kapitálového požadavku tam uvedeného za předpokladu, že všechny investiční podniky ve skupině spadají mezi investiční podniky uvedené v čl. 20 odst. 2 a skupina nezahrnuje úvěrové instituce.

Pokud jsou splněny požadavky prvního pododstavce, požaduje se po mateřském investičním podniku, aby držel kapitál, který je vždy vyšší než větší z následujících dvou konsolidovaných požadavků vypočtených podle oddílu 3 této kapitoly, nebo který je mu roven:

(a) součet kapitálových požadavků obsažených v čl. 75 písm. a) až c) směrnice [2000/12/ES];

(b) částka předepsaná v článku 21.

Článek 25

Odchylně od čl. 2 odst. 2 mohou příslušné orgány vyjmout investiční podniky z konsolidovaného kapitálového požadavku tam uvedeného za předpokladu, že všechny investiční podniky ve skupině spadají mezi investiční podniky uvedené v čl. 20 odst. 2 a 3 a skupina nezahrnuje úvěrové instituce.

Pokud jsou splněny požadavky prvního pododstavce, požaduje se po mateřském investičním podniku, aby držel kapitál, který je vždy vyšší než součet konsolidovaných kapitálových požadavků vypočtených podle oddílu 3 této kapitoly, požadavků obsažených v čl. 75 písm. a) až c) směrnice [2000/12/ES] a částky předepsané v článku 21 této směrnice, nebo je tomuto součtu roven.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö ODDÍL 3 Õ

výpočet konsolidovaných požadavků

ê 98/31/ES čl. 1 bod 4 (přizpůsobený)

Článek 26

1.         V případech, kde není využito práva nevyžadovat splnění požadavků, uvedeného v článku 20 Ö 22 Õ, mohou příslušné orgány za účelem výpočtu kapitálových požadavků stanovených v přílohách I a VIII a výpočtu rizik Ö expozic Õ vůči klientům stanovených v Ö článcích 28 až 32 a Õ příloze VI na konsolidovaném základě povolit, aby pozice v obchodním portfoliu jedné instituce kompenzovaly pozice v obchodním portfoliu jiné instituce podle pravidel stanovených v Ö článcích 28 až 32 a Õ přílohách I, VI a VIII.

Mohou rovněž povolit, aby devizové pozice v jedné instituci kompenzovaly devizové pozice v jiné instituci podle pravidel stanovených v příloze III a/nebo příloze VIII. Mohou rovněž povolit, aby komoditní pozice v jedné instituci kompenzovaly komoditní pozice v jiné instituci podle pravidel stanovených v příloze VII Ö IV Õ a/nebo příloze VIII.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 11 (přizpůsobený)

2.         Příslušné orgány mohou také povolit kompenzaci pozic v obchodnímho portfoliua a devizových nebo komoditních pozic podniků se sídlem ve třetích zemích, pokud jsou současně splněny následující podmínky:

i)a)    tyto podniky byly povoleny ve třetí zemi a buď odpovídají definici úvěrové instituce uvedené v první odrážce čl.ánku 1 Ö 4 odst. 1 Õ směrnice 77/780/EHS Ö [2000/12/ES] Õ , nebo jsou to Ö uznané Õ uznávané investiční podniky Ö z Õ třetích zemí;

ii)b)   tyto podniky individuálně splňují požadavky kapitálové přiměřenosti ekvivalentní požadavkům stanoveným v této směrnici;

iii)c)  v dotyčných zemích neexistují předpisy, které by podstatně ovlivňovaly převod prostředků v rámci skupiny.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 12 (přizpůsobený)

3.         Příslušné orgány také mohou povolit kompenzaci uvedenou v odstavci 10 Ö 1 Õ v rámci skupiny mezi institucemi, které byly povoleny v daném členském státě, pokud:

i)a)    existuje uspokojivé rozdělení kapitálu uvnitř skupiny;

ii)b)   zákonný Ö regulační Õ , právní nebo smluvní rámec, v němž tyto instituce působí, zaručuje vzájemnou finanční podporu uvnitř skupiny.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 13 (přizpůsobený)

4.         Příslušné orgány dále mohou povolit kompenzaci uvedenou v odstavci 10 Ö 1 Õ v rámci skupiny mezi institucemi, které splňují podmínky v odstavci 12 Ö 3 Õ, a jakoukoliv institucí, která patří do stejné skupiny a byla povolena v jiném členském státě, pokud je tato instituce povinna individuálně splnit kapitálové požadavky stanovené v článcích 4 a 5 Ö 18, 20 a 28 Õ.

ê 93/6/EHS čl. 7 odst. 14 a 15 (přizpůsobený)

Článek 27

1.         Pro výpočet kapitálu na konsolidovaném základě se použijeívá odstavec 5 Ö článek 65 Õ směrnice 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ.

2.         Příslušné orgány odpovědné za výkon dohledu na konsolidovaném základě mohou uznat platnost specifických definic kapitálu použitelných u dotyčných institucí podle kapitoly IV při výpočtu jejich konsolidovaného kapitálu.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö ODDÍL 4 Õ

Ö SLEDOVÁNÍ A ŘÍZENÍ VELKÉ ÚVĚROVÉ ANGAŽOVANOSTI Õ

ê 93/6/EHS čl. 5 odst. 1 (přizpůsobený)

Článek 28

1.         Instituce sledují a řídí svou velkou úvěrovou angažovanost v souladu se směrnicí 92/121/EHS Ö články 106 až 118 směrnice [2000/12/ES]. Õ

ê 98/31/ES čl. 1 bod 3 (přizpůsobený)

2.         Odchylně od odstavce 1, instituce, které vypočítávají kapitálové požadavky pro své obchody zahrnuté v obchodním portfoliu podle příloh I a II, a popřípadě podle přílohy VIII, sledují a řídí svou velkou úvěrovou angažovanost v souladu se směrnicí Rady 92/121/EHS Ö články 106 až 118 směrnice [2000/12/ES] Õ s výhradou změn uvedených v Ö článcích 29 až 30 Õ příloze VI této směrnice.

ò nový

3.         Komise předloží do 31. prosince 2007 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování tohoto oddílu, spolu s jakýmikoli vhodnými návrhy.

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 2 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 29

1.         Rizika Ö Expozice Õ vůči jednotlivým klientům, kteréá vznikají v obchodním portfoliu, se vypočítávají sečtením následujících položek i), ii) a iii):

i)a)    převaha dlouhých pozic instituce nad jejími krátkými pozicemi – tam, kde je kladná – u všech finančních nástrojů emitovaných daným klientem, Ö přičemž se Õ (čistá pozice u každého z různých nástrojů se vypočítá podle metod uvedených v příloze I);

ii)b)   Ö čistá expozice Õ v případě převzetí emisí dluhových nástrojů nebo akcií; bude riziko instituce její čisté riziko; (které se vypočítá tak, že se odečtou ty pozice v převzetí nové emise, které jsou upsány třetími stranami na základě formální dohody) snížené o faktory uvedené v odstavci 39 přílohy I.

iii)c)  Ö expozice Õ rizika vyplývající z transakcí, dohod a smluv s dotyčným klientem uvedené v příloze II, přičemž Ö tyto expozice Õ tato rizika se vypočítají způsobem stanoveným ð pro výpočet velikosti expoziceï ve výše uvedené příloze, bez použití váhy rizika smluvní strany.

Ö Pro účely písmene b) se čistá expozice vypočítá tak, že se odečtou ty pozice v převzetí nové emise, které jsou upsány třetími stranami na základě formální dohody, snížené o faktory uvedené v odstavci 41 přílohy I. Õ

Ö Pro účely písmene b) Õ Aaž do další koordinace příslušné orgány od institucí vyžadují, aby vytvářely systémy pro sledování a řízení Ö expozic Õ rizika převzetí nových emisí mezi dobou počátečního závazku a pracovním dnem 1 s přihlédnutím k povaze rizik podstupovaných na dotyčných trzích.

ðPro účely písmene c) se články 84 až 89 směrnice [2000/12/ES] vyloučí z odkazu v odstavci 5 přílohy II této směrnice.ï

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 3 (přizpůsobený)

2.         Ö Expozice vůči ekonomicky spjatým skupinám klientů Õ Míra rizika u skupin spojených klientů v obchodním portfoliu se pak vypočítajíá jako součet Ö expozic vůči Õ měr rizika u jednotlivým klientům ve skupině, jak uvádí odstavec 12.

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 4 (přizpůsobený)

Článek 30

1.         Ö Celkové expozice vůči Õ Celková míra rizika u jednotlivým klientům nebo Ö ekonomicky spjatým skupinám klientů Õ skupin spojených klientů se vypočítajíá jako součet Ö expozic Õ měr rizika, které vznikají v obchodním portfoliu, a Ö expozic Õ měr rizika, které vznikají Ö v bankovním portfoliu Õ mimo obchodní portfolio, s přihlédnutím k článkům. 4 Ö 112 až 117 Õ odst. 6 až 12 směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ.

Pro výpočet Ö expozice v bankovním portfoliu ocení Õ míry rizika mimo obchodní portfolio použijí instituce Ö expozici Õ míru rizika vyplývající z aktiv, která se odčítají od jejich kapitálu podle Ö čl. 13 odst. 2 písm. d) Õ odst. 2 písm. d) přílohy V, jež se rovnají Ö jako rovnou Õ nule.

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 5 (přizpůsobený)

ð nový

2.         Celkovéá Ö expozice Õ míra rizika institucí vůči jednotlivým klientům a Ö ekonomicky spjatým skupinám klientů Õ skupinám spojených klientů vypočítanéá podle odstavce 4 se hlásí podle článku 3 Ö 110 Õ směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ.

ð Jinak než v případě zpětných (repo) obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, výpočet velké angažovanosti vůči klientům a ekonomicky spjatým skupinám klientů pro účely hlášení nezahrnuje uznání snižování úvěrového rizika. ï

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 6 (přizpůsobený)

3.         Součet těchto Ö expozic Õ měr rizika vůči jednotlivémuým klientuům nebo Ö ekonomicky spjaté skupině klientů Õ skupinám spojených klientů Ö v odstavci 1 Õ se omezuje podle odstavce 4 Ö článků 111 až 117 Õ směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ s výhradou přechodných ustanovení článku 6 téže směrnice.

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 7 (přizpůsobený)

4.         Odchylně od odstavce Ö 3 Õ 6 mohou příslušné orgány povolit, aby se aktiva představující pohledávky a Ö jiné expozice Õ jiná rizika vůči investičním podnikům, uznávaným Ö uznaným Õ investičním podnikům Ö z Õ třetích zemí a uznávaným Ö clearingovým střediskům Õ zúčtovacím subjektům a burzám pro finanční nástroje posuzovala stejně jako Ö expozice Õ rizika vůči úvěrovým institucím Ö ve smyslu čl. 113 odst. 2 bodu i), čl. 115 odst. 2 a článku 116 Õ podle čl. 4 odst. 7 písm. i), čl. 4 odst. 9 a 10 směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES]. Õ

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 8 (přizpůsobený)

Článek 31

Příslušné orgány mohou povolit, aby limity stanovené v článku 4 Ö článcích 111 až 117 Õ směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ byly překročeny, pokud Ö jestliže jsou splněny Õ budou současně splněny následující podmínky:

1.a)        míra rizika mimo obchodní portfolio Ö v bankovním portfoliu Õ daného klienta nebo skupiny klientů nepřekračuje limity stanovené ve směrnici 92/121/EHS Ö článcích 111 až 117 [směrnice 2000/12/ES] Õ, vypočtené s přihlédnutím ke kapitálu definovanému Ö specifikovanému Õ ve směrnici 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ, takže převýšení vzniká výlučně v obchodním portfoliu;

2.b)        Ö instituce Õ podnik splňuje dodatečný kapitálový požadavek na převyšující částky Ö vypočtený v souladu s přílohou VI této směrnice Õ, pokud jde o limity stanovené v čl. 4 Ö 111 Õ odst. 1 a 2 směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ;

3.c)        tam, kde uplynulo 10 dnů nebo méně od vzniku překročení limitů, nesmí míra rizika u daného klienta nebo Ö ekonomicky spjaté skupiny klientů Õ skupiny spojených klientů v obchodním portfoliu převýšit 500 % kapitálu instituce;

4.d)        jakékoliv překročení limitů, které trvalo déle než 10 dnů, nesmí ve svém součtu převyšovat 600 % kapitálu instituce;

5.e)        instituce musí hlásit příslušným orgánům každé tři měsíce veškeré případy, kdy došlo k překročení limitů stanovených v čl. 4 Ö 111 Õ odst. 1 a 2 směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ během předchozích tří měsíců.

Ö V souvislosti s písmenem e) Õ je v každém případěu překročení limitů nutno hlásit částku převýšení a jméno příslušného klienta.

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 9 a 12 (přizpůsobený)

Článek 32

1.         Příslušné orgány stanoví postupy, o nichž informují Radu a Komisi, jak zabránit tomu, aby se instituce záměrně vyhýbaly dodatečným kapitálovým požadavkům, které by jinak musely splnit u Ö expozic Õ rizik překračujících limity stanovené v čl. 4 Ö 111 Õ odst. 1 a 2 směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ, jakmile tyto Ö expozice Õ míry rizika trvaly po dobu delší než 10 dnů, a to tak, že dočasně převedou Ö tyto expozice Õ tato rizika na jiný podnik, ať už ve stejné skupině, nebo ne, a/nebo podniknou umělé transakce k vyloučení Ö expozice Õ míry rizika po dobu deseti dnů a vytvoří Ö novou expozici Õ nové riziko. Instituce vedou systémy, které zajistí, aby každý převod, který má tento účinek, byl okamžitě hlášen příslušným orgánům.

Příslušné orgány oznámí Ö Radě a Õ Komisi uvedené postupy.

Instituce vedou systémy, které zajistí, aby každý převod, který má účinek uvedený v prvním pododstavci, byl okamžitě hlášen příslušným orgánům.

2.         Příslušné orgány mohou povolit, aby instituce, kterým je dovoleno používat alternativní definici Ö určení Õ kapitálu podle odstavce 2 přílohy V Ö čl. 13 odst. 2 Õ, používaly tuto definici Ö uvedené určení Õ pro účely odstavců 5, 6 a 8 této přílohy Ö čl. 30 odst. 2 a 3 a článku 31 Õ, jestliže vyžadují, aby dotyčné instituce kromě toho splnily veškeré povinnosti stanovené v článcích 3 a 4 Ö 110 až 117 Õ směrnice 92/121/EHS Ö [2000/12/ES] Õ, pokud jde o Ö expozice Õ míru rizika vznikajícího mimo jejich obchodní portfolio použitím kapitálu definovaného ve směrnici 89/299/EHS Ö [2000/12/ES] Õ.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö ODDÍL 5 Õ

HODNOCENÍ POZIC PRO ÚČELY PLNĚNÍ OZNAMOVACÍ POVINNOSTI

Článek 33

ò nový

1.         Veškeré pozice obchodního portfolia podléhají pravidlům obezřetného oceňování, jak jsou uvedena v příloze VII části B. Tato pravidla požadují, aby instituce zajistily, že ocenění každé pozice jejich obchodního portfolia odpovídajícím způsobem odráží aktuální tržní hodnotu. Toto ocenění zahrnuje odpovídající stupeň jistoty s ohledem na dynamickou povahu pozic obchodního portfolia, požadavek obezřetnosti a způsob fungování a účel kapitálových požadavků, pokud jde o pozice obchodního portfolia.

2.         Pozice je třeba alespoň jednou denně znovu ocenit.

ê 93/6/EHS článek 6 (přizpůsobený)

1. Instituce denně hodnotí v tržních cenách pozice ve svém obchodním portfoliu, pokud se na ně nevztahuje čl. 4 odst. 6.

23.       Pokud právě nejsou k dispozici tržní ceny, například při obchodování s novými emisemi na primárních trzích, nemusí příslušné orgány vyžadovat splnění požadavku stanoveného v odstavcíchi 1 Ö a 2 Õ a mohou Ö mají povinnost Õ vyžadovat, aby instituce používaly alternativní metody hodnocení za předpokladu, že tyto metody dostatečně odpovídají požadavku obezřetnosti a že byly schváleny příslušnými orgány.

ê93/6/EHS

DOHLED NA KONSOLIDOVANÉM ZÁKLADĚ

ò nový

OBLAST PŮSOBNOSTI

ê96/3/EHS

Článek 7

Všeobecné zásady

ê 98/31/ES čl. 7 odst. 10

10. V případech, kde není využito práva nevyžadovat splnění požadavků, uvedeného v odstavcích 7 a 9, mohou příslušné orgány za účelem výpočtu kapitálových požadavků stanovených v přílohách I a VIII a výpočtu rizik vůči klientům stanovených v příloze VI na konsolidovaném základě povolit, aby pozice v obchodním portfoliu jedné instituce kompenzovaly pozice v obchodním portfoliu jiné instituce podle pravidel stanovených v přílohách I, VI a VIII.

Mohou rovněž povolit, aby devizové pozice v jedné instituci kompenzovaly devizové pozice v jiné instituci podle pravidel stanovených v příloze III a/nebo příloze VIII. Mohou rovněž povolit, aby komoditní pozice v jedné instituci kompenzovaly komoditní pozice v jiné instituci podle pravidel stanovených v příloze VII a/nebo příloze VIII.

ò nový

Oddíl 6

Řízení rizik a hodnocení kapitálu

Článek 34

Příslušné orgány vyžadují, aby každý investiční podnik splňoval jak požadavky uvedené v článcích 22 a 123 směrnice [2000/12/ES], tak požadavky uvedené v článku 13 směrnice 2004/39/ES.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö ODDÍL 7 Õ

OZNAMOVACÍ POVINNOST

ê 93/6/EHS článek 8 (přizpůsobený)

Článek 35

1.         Členské státy vyžadují, aby investiční podniky a úvěrové instituce poskytovaly příslušným orgánům svých domovských členských států veškeré informace nezbytné pro posouzení, zda vyhovují předpisům přijatým v souladu s touto směrnicí. Členské státy rovněž zajistí, aby vnitřní kontrolní mechanismy Ö vnitřní kontroly Õ těchto institucí a administrativní a účetní postupy Ö těchto institucí Õ umožňovaly ověřování, zda vždy vyhovují těmto předpisům.

2.         Investiční podniky Ö činí oznámení vůči Õ plní oznamovací povinnost příslušným orgánům způsobem upřesněným těmito orgány, a to minimálně jednou měsíčně v případě podniků, na něž se vztahuje článek. 3 odst. 3 Ö 9, Õ minimálně jednou za tři měsíce v případě podniků, na něž se vztahuje čl. 3 Ö 5 Õ odst. 1, a minimálně jednou za šest měsíců v případě podniků, na něž se vztahuje čl. 3 Ö 5 Õ odst. 2.

3.         Odchylně od odstavce 2 se od investičních podniků, na něž se vztahuje čl. 3 Ö 5 Õ odst. 1 a Ö článek 9, Õ 3 vyžaduje, aby poskytovaly informace na konsolidovaném nebo Ö subkonsolidovaném Õ částečně konsolidovaném základě pouze jednou za šest měsíců.

4.         Úvěrové instituce plní oznamovací povinnost způsobem upřesněným příslušnými orgány, a to tak často, jak jim tuto povinnost stanoví směrnice 89/647/EHS Ö [2000/12/ES] Õ.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 5 (přizpůsobený)

5.         Příslušné orgány uloží institucím, aby jim okamžitě oznámily jakýkoliv případ, kdy jejich Ö protistrany Õ smluvní strany v dohodách o zpětném odkoupení a o zpětném odprodeji nebo v transakcích zahrnujících půjčky a výpůjčky cenných papírů a komodit neplní své závazky. O takových případech a jejich důsledcích na posuzování transakcí uvedených v této směrnici podá Komise Radě zprávu nejpozději do tří let po datu stanoveném v článku 12. Tato zpráva bude také popisovat způsob, jakým instituce plní ty z podmínek bodů i) až v) čl. 2 odst. 6 písm. b), které se na ně vztahují, zejména podmínku uvedenou v bodě v). V této zprávě se rovněž uvedou podrobnosti o jakýchkoli změnách v relativním objemu dosavadních půjček institucí a jejich půjček v rámci dohod o zpětném odkoupení a o zpětném odprodeji a v rámci výpůjček cenných papírů nebo komodit. Jestliže Komise dospěje na základě této zprávy a jiných informací k závěru, že jsou potřebná další ochranná opatření proti zneužití, předloží příslušné návrhy.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö Kapitola VI Õ

Ö ODDÍL 1 Õ

PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY

ê 93/6/EHS článek 9 (přizpůsobený)

Článek 36

1.         Členské státy určí orgány, které Ö jsou příslušné Õ mají vykonávat povinnosti uvedené v této směrnici. Uvědomí o tom Komisi, přičemž uvedou veškeré rozdělení povinností.

2.         Ö Příslušné Õ Oorgány uvedené v odstavci 1 musí Ö mají Õ být veřejné orgány nebo orgány Ö subjekty Õ oficiálně uznané vnitrostátními právními předpisy nebo veřejnými orgány jako součást systému dohledu fungujícího v daném členském státě.

3.         Ö Dotyčným Õ Ppříslušným orgánům musí Ö mají Õ být poskytnuty veškeré pravomoce potřebné k výkonu jejich povinností, zejména pravomoc ke kontrole složení obchodních portfolií.

1. 4. Příslušné orgány různých členských států úzce spolupracují při výkonu svých povinností stanovených touto směrnicí, zejména v případech, kdy jsou investiční služby poskytovány jako přeshraniční služby nebo zřizováním poboček v jednom nebo několika členských státech. Na požádání si poskytnou veškeré informace, které mohou usnadnit dohled nad kapitálovou přiměřeností investičních podniků a úvěrových institucí, a zejména dohled nad tím, zda vyhovují ustanovením této směrnice. Jakákoliv výměna informací mezi příslušnými orgány, kterou stanoví tato směrnice, podléhá ohledně investičních podniků povinnosti služebního tajemství, stanovené v článku 25 směrnice 93/22/EHS a ohledně úvěrových institucí povinnosti stanovené v článku 12 směrnice 77/780/EHS pozměněné směrnicí 89/646/EHS.

ò nový

ODDÍL 2

Dohled

Článek 37

1.         Články 124 až 132, 136 a 144 směrnice [2000/12/ES] se přiměřeně použijí na dohled nad investičními podniky v souladu s těmito ustanoveními:

a)      odkazy na článek 6 směrnice [2000/12/ES] se považují za odkazy na článek 5 směrnice 2004/39/ES;

b)      odkazy na článek 22 a 123 směrnice [2000/12/ES] se považují za odkazy na článek 34 této směrnice;

c)      odkazy na články 44 až 52 směrnice [2000/12/ES] se považují za odkazy na články 54 a 58 směrnice 2004/39/ES.

Pokud má mateřská finanční holdingová společnost v EU jako dceřiný podnik jak úvěrovou instituci, tak i investiční podnik, bude jeden příslušný orgán odpovědný za dohled nad úvěrovou institucí určen jako orgán odpovědný za dohled na konsolidovaném základě nad subjekty kontrolovanými uvedenou mateřskou finanční holdingovou společností.

2.         Požadavky stanovené v čl. 129 odst. 2 směrnice [2000/12/ES] se rovněž použijí na uznávání interních modelů institucí podle přílohy V této směrnice.

Období pro uznání uvedené v prvním pododstavci činí šest měsíců.

ê 93/6/EHS čl. 9 odst. 4 (přizpůsobený)

Článek 38

1.         Příslušné orgány různých členských států úzce spolupracují při výkonu svých povinností stanovených touto směrnicí, zejména v případech, kdy jsou investiční služby poskytovány jako přeshraniční služby nebo zřizováním poboček v jednom nebo několika členských státech.

Na požádání si poskytnou veškeré informace, které mohou usnadnit dohled nad kapitálovou přiměřeností investičních podniků a úvěrových institucí, a zejména dohled nad tím, zda vyhovují ustanovením této směrnice.

2.         Jakákoliv výměna informací mezi příslušnými orgány, kterou stanoví tato směrnice, podléhá ohledně investičních podniků Ö následujícím Õ povinnostemi služebního tajemství Ö : Õ

a)      Ö pro investiční podniky povinnostem Õ stanoveným v článcíchku 25 Ö 54 a 58 Õ směrnice 93/22/EHS Ö 2004/39/ES Õ;

b)      a ohledněÖ pro Õ úvěrové instituce povinnosti Ö povinnostem Õ stanoveným v článcíchku Ö 44 až 52 Õ 12 směrnice 77/780/EHS, pozměněné směrnicí 89/646/EHS Ösměrnice [2000/12/ES] Õ .

ò nový

Kapitola VII

Zveřejňování informací

Článek 39

Požadavky stanovené v hlavě V kapitole 5 směrnice [2000/12/ES] se použijí na investiční podniky.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö Kapitola VIII Õ

Ö ODDÍL 1 Õ

ò nový

Článek 40

Pro účely výpočtu minimálních kapitálových požadavků pro riziko protistrany podle této směrnice a pro úvěrové riziko podle směrnice [2000/12/ES], a aniž by byla dotčena ustanovení druhého až šestého odstavce přílohy III směrnice [2000/12/ES], se expozice vůči uznaným investičním podnikům z třetích zemí a expozice vůči uznávaným clearingovým střediskům a burzám posuzují jako expozice vůči institucím.

Článek 41

Do 31. prosince 2008 Komise přezkoumá a v případě potřeby pozmění zacházení s riziky protistrany stanovené v příloze II.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö ODDÍL 2 Õ

ÖVýkonné pravomociÕ

ê 93/6/EHS článek 10 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 42

1.         Až do přijetí další směrnice, kterou se tato směrnice přizpůsobí technickému pokroku v oblastech uvedených níže, rozhoduje Rada v souladu s rozhodnutím 87/373/EHS na návrh Komise kvalifikovanou většinou o přijetí následujících úprav, budou-li nezbytné: Ö Komise rozhodne o jakýchkoli změnách v následujících oblastech v souladu s postupem uvedeným v čl. 43 odst. 2. Õ

a)      vyjasnění definic v článku 2 Ö 3 Õ za účelem zajištění jednotného používání této směrnice v celém Společenství,

b)      vyjasnění definic v článku 2 Ö 3 Õ s přihlédnutím k vývoji na finančních trzích,

c)      změna částek počátečního kapitálu stanovených v článcíchku 3 Ö 5 až 9 Õ a částky uvedené v čl. 4 odst. 6 Ö 18 odst. 2 Õ s přihlédnutím k vývoji v hospodářské a měnové oblasti,

ðd)  změna kategorií investičních podniků v čl. 20 odst. 2 a 3 s přihlédnutím k vývoji na finančních trzích, ï

ðe)   vyjasnění požadavků stanovených v článku 21 za účelem zajištění jednotného používání této směrnice v celém Společenství, ï

f)       harmonizace terminologie definic a jejich rámce v souladu s pozdějšími právními předpisy o institucích a záležitostech s nimi spojených.,

ðg)   změna technických ustanovení příloh I až VII s přihlédnutím k vývoji na finančních trzích, měření rizika, účetních standardů nebo požadavků stanovených v právních předpisech Společenství. ï

ò nový

Článek 43

1.         Komisi je nápomocen výbor.

2.         Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se postup stanovený v článku 5 rozhodnutí 1999/468/ES v souladu s čl. 7 odst. 3 a článkem 8 uvedeného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Ö ODDÍL 3 Õ

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

ê 93/6/EHS článek 11

Článek 11

1. Členské státy mohou povolovat investiční podniky, na něž se vztahuje čl. 30 odst. 1 směrnice 93/22/EHS a jejichž kapitál ke dni provedení této směrnice je nižší než částky stanovené v čl. 3 odst. 1 až 3 této směrnice. Kapitál těchto investičních podniků však musí odpovídat podmínkám stanoveným v čl. 3 odst. 5 až 8 této směrnice.

2. Odchylně od odstavce 14 přílohy I mohou členské státy stanovit požadavek specifického rizika pro jakékoli dluhopisy s váhou 10 % podle čl. 11 odst. 2 směrnice 89/647/EHS rovnající se polovině požadavku specifického rizika pro kvalifikující položku se stejnou zbývající dobou do splatnosti jako tyto dluhopisy.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 6 (přizpůsobený)

Článek 1

Až do 31. prosince 2006 mohou členské státy povolovat svým institucím použití minimálních sazeb rozdílových (spread-rate), držení (carry-rate) a přímých (outright-rate), jak jsou stanoveny v následující tabulce, namísto sazeb uvedených v příloze VII odstavcích 13, 14, 17 a 18, pokud podle názoru příslušných orgánů tyto instituce:

i)            se ve významném měřítku účastní obchodu s komoditami,

ii)           mají diverzifikované komoditní portfolio a

iii)          ještě nejsou schopny používat interní modely pro účely výpočtu kapitálového požadavku ke komoditnímu riziku v souladu s přílohou VIII.

Tabulka

|| Drahé kovy (kromě zlata) || Základní kovy || Zemědělské produkty (netrvanlivé) || Jiné produkty, včetně energetických

Sazba rozdílová (%) || 1,0 || 1,2 || 1,5 || 1,5

Sazba držení (%) || 0,3 || 0,5 || 0,6 || 0,6

Sazba přímá (%) || 8 || 10 || 12 || 15

Členské státy sdělí Komisi, jak tento článek využívají.

ò nový

Článek 44

Ustanovení čl. 152 odst. 1 až 6 směrnice [2000/12/ES] se v souladu s článkem 2 a kapitolou V oddílem 2 a 3 této směrnice použijí na investiční podniky vypočítávající hodnoty rizikově vážených expozic pro účely přílohy II této směrnice v souladu s články 84 až 89 směrnice [2000/12/ES], nebo na investiční podniky používající pokročilý přístup k měření (Advanced Measurement Approach), jak je uveden v článku 105 uvedené směrnice, pro výpočet jejich kapitálových požadavků pro operační riziko.

Článek 45

Do 31. prosince 2012 mohou členské státy použít u investičních podniků na obchodní linii „obchodování na finančních trzích“ relevantní ukazatel ve výši 15 %, pokud relevantní ukazatel obchodní linie „obchodování na finančních trzích“ představuje alespoň 50 % celkových relevantních ukazatelů pro veškeré jeho obchodní linie vypočtené v souladu s článkem 20 této směrnice a přílohou X částí 2 odst. 1 až 8 směrnice [2000/12/ES].

ê 93/6/EHS článek 12 (přizpůsobený)

ð nový

Ö ODDÍL 4 Õ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 46

1.         Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do data určeného v čl. 31 druhém pododstavci směrnice 93/22/EHS. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

1.         Členské státy nejpozději do 31. prosince 2006 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2, 3, 11, 13, 17, 18, 19, 20, 22, 23, 24, 25, 29, 30, 33, 34, 35, 37, 39, 40, 42, 44, 45, 47 a přílohami I, II, III, V, VII. Neprodleně sdělí Komisi znění uvedených předpisů a srovnávací tabulku mezi uvedenými předpisy a touto směrnicí.

Budou uvedené předpisy používat od 31. prosince 2006.

Tato opatření Ö Tyto předpisy Õ přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Ö Členské státy rovněž učiní prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech k těm směrnicím, které tato směrnice ruší, se považují za odkazy na tuto směrnici. Õ Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.         Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

ò nový

Článek 47

1.         Ustanovení čl. 152 odst. 7 až 12 směrnice [2000/12/ES] se obdobně použije pro účely této směrnice, s výhradou následujících ustanovení, která se použijí v případě výkonu uvážení uvedeného v čl. 152 odst. 7 směrnice [2000/12/ES]:

a)      odkazy v příloze II odst. 6 směrnice [2000/12/ES] se považují za odkazy na směrnici 2000/12/ES ve znění platném před datem uvedeným v článku 46;

b)      příloha II odst. 4.1 se použije ve znění platném před datem uvedeným v článku 46.

2.         Ustanovení čl. 157 odst. 2 směrnice [2000/12/ES] se obdobně použije pro účely článků 18 a 20.

ê 93/6/EHS článek 13

Článek 13

Komise předloží Radě co nejdříve návrhy na kapitálové požadavky týkající se obchodování s komoditami, komoditních derivátů a jednotek podniků kolektivního investování.

Rada rozhodne o návrzích Komise nejpozději do šesti měsíců před provedením této směrnice.

ò nový

Článek 48

Směrnice 93/6/EHS ve znění směrnic uvedených v seznamu přílohy VIII části A se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení do vnitrostátního práva směrnic stanovených v příloze VIII části B.

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze IX.

Článek 49

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

ê 93/6/EHS článek 14

USTANOVENÍ O REVIZI

Článek 14

Do tří let ode dne uvedeného v článku 12 Rada na návrh Komise přezkoumá a v případě potřeby pozmění tuto směrnici na základě zkušeností nabytých při jejím používání a s přihlédnutím k inovacím na trhu, a zejména k vývoji na mezinárodních fórech za účasti kontrolních orgánů.

ê 93/6/EHS článek 15

Článek 50

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament                                  Za Radu

předseda                                                        předseda

                                                                      

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

ð nový

PŘÍLOHA I

ð VÝPOČET KAPITÁLOVÝCH POŽADAVKŮ PRO ï RIZIKO POZICE

ÚVOD Ö OBECNÁ USTANOVENÍ Õ

Ö Započtení Õ Výpočet čisté pozice

1. Přebytek dlouhých (krátkých) pozic instituce nad jejími krátkými (dlouhými) pozicemi ve stejných akciích, dluhopisech a konvertibilních cenných papírech a totožných finančních termínových obchodech, opcích, opčních listech a krytých opčních listech je její čistá pozice v každém z těchto rozdílných nástrojů. Při výpočtu čisté pozice povolí příslušné orgány, aby se pozice v derivátech posuzovaly jako pozice v podkladovém (nebo fiktivním) cenném papíru či podkladových (nebo fiktivních) cenných papírech, jak je uvedeno v odstavcích 4 až 7. Při výpočtu specifického rizika podle odstavce 14 se nebere v úvahu skutečnost, zda instituce drží vlastní dluhové nástroje.

2. Není povoleno Ö započtení pozice Õ vyrovnávání v konvertibilních nástrojích proti Ö kompenzující Õ poziciím v podkladových nástrojích, pokud příslušné orgány nepřijmou postup, podle něhož se bere v úvahu pravděpodobnost toho, že určitý konvertibilní cenný papír bude konvertován, nebo pokud vyžadují kapitál ke krytí možných ztrát při konverzi.

3. Veškeré čisté pozice, bez ohledu na jejich znaménka, je nutno denně Ö konvertovat Õ převádět do zúčtovací měny instituce v převládajícím okamžitém směnném kurzu před jejich celkovým součtem.

Specifické nástroje

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

è1 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 1 písm. a)

4. Termínové úrokové smlouvy, termínové úrokové dohody (FRA) a Ö forwardové Õ termínové závazky k nákupu nebo či prodejie dluhových nástrojů se posuzují jako kombinace dlouhých a krátkých pozic. Tak například dlouhá pozice u termínových úrokových obchodů se posuzuje jako kombinace výpůjčky splatné v den dodání termínové smlouvy a držení aktiva se splatností v den splatnosti podkladového nástroje nebo podkladové fiktivní pozice dotyčné termínové smlouvy. Podobně se prodaná termínová úroková dohoda posuzuje jako dlouhá pozice se splatností v den vypořádání plus doba smlouvy a jako krátká pozice se splatností v den vypořádání. Výpůjčka i držení aktiva se pro výpočet kapitálového požadavku ke krytí specifického rizika u termínových úrokových obchodů a termínových úrokových dohod zahrne do kolonky centrální vlády Ö první kategorie stanovené Õ v tabulce 1 v odstavci 14. Ö Forwardový Õ Termínový závazek k nákupu dluhového nástroje se posuzuje jako kombinace výpůjčky s dnem splatnosti v den dodání a dlouhé (okamžité) pozice u dluhového nástroje samého. Výpůjčka se pro účely specifického rizika zahrne do kolonky centrální vlády Ö první kategorie stanovené Õ v tabulce 1 Ö v odstavci 14 Õ a dluhový nástroj do odpovídající kolonky v téže tabulce. è1 --- ç

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 1 písm. a) (přizpůsobený)

Příslušné orgány mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro termínovou smlouvu obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá míře rizika spojeného s termínovou smlouvou a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro termínovou smlouvu, kterýá by vyplývala z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo použitím metody interních modelů popsané v příloze VIII.

Až do 31. prosince 2006 mohou pPříslušné orgány mohou také povolovat, aby kapitálový požadavek pro smlouvu OTC derivátů ve smyslu tohoto odstavce zúčtovanou jimi uznávanýmou Ö clearingovým střediskem Õ institucí zajišťující zúčtování byl roven marži požadované Ö tímto střediskem Õ touto institucí, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá míře rizika spojeného s touto smlouvou a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro dotyčnou smlouvu, kterýá by vyplývala z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo Ö použitím Õ metody interních modelů popsané v příloze VIII.

ê 93/6/EHS čl. 2 odst. 22 (přizpůsobený)

Pro účely tohoto odstavce je Ö se Õ dlouhouá pozicíe Ö rozumí Õ pozice, v níž instituce stanovila úrokovou míru, kterou dostane v určitou dobu v budoucnosti, a krátkouá pozicíe je Ö se rozumí Õ pozice, v níž stanovila úrokovou míru, kterou zaplatí v určitou dobu v budoucnosti.

ê93/6/EHS

5. Opce na úrokové sazby, dluhové nástroje, akcie, indexy akcií, termínové finanční smlouvy, swapy a cizí měny se posuzují, jako by to byly pozice v hodnotě částky podkladového nástroje opce vynásobené jejich faktorem delta pro účely této přílohy. Tyto pozice lze odčítat proti kompenzujícím pozicím v identických podkladových cenných papírech nebo derivátech. Použitý faktor delta je faktor delta příslušné burzy, faktor delta vypočtený příslušnými orgány nebo tam, kde není k dispozici, nebo pro OTC opce, faktor vypočtený samotnou institucí, přičemž model použitý touto institucí musí odpovídat nárokům ze strany příslušných orgánů.

Příslušné orgány však mohou stanovit, aby instituce vypočítávaly faktory delta za použití metodiky stanovené těmito příslušnými orgány.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 1 písm. b) (přizpůsobený)

Příslušné orgány vyžadují, aby oOstatní rizika spojená s opcemi, kromě rizika delta, byla Ö musejí být Õ zajištěna. Příslušné orgány mohou povolovat, aby se kapitálový požadavek pro prodanou opci obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s opcí a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou Ö uvedenou Õ popsanou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze VIII. Až do 31. prosince 2006 mohou pPříslušné orgány mohou také povolovat, aby se kapitálový požadavek pro OTC opci zúčtovanou jimi uznávanýmou Ö clearingovým střediskem Õ institucí zajišťující zúčtování rovnal marži požadované Ö tímto střediskem Õ touto institucí, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s opcí a Ö že Õ dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro OTC opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou uvedenou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze VIII. Kromě toho mohou povolovat, aby se kapitálový požadavek pro koupenou opci obchodovanou na burze nebo OTC trzích rovnal požadavku pro její podkladový nástroj, pokud výsledný požadavek nepřesahuje tržní hodnotu opce. Kapitálový požadavek pro prodanou OTC opci se stanovuje v poměru k jejímu podkladovému nástroji.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 1 písm. c)

6. Opční listy vztahující se k dluhovým nástrojům a akciím se posuzují jako opce uvedené v odstavci 5.

ê93/6/EHS

7. Swapy se pro účely úrokového rizika posuzují jako rozvahové nástroje. Tak se úrokový swap, podle kterého instituce obdrží úrok s pohyblivou sazbou a zaplatí úrok s pevnou sazbou, posuzuje jako ekvivalent dlouhé pozice u nástroje s pohyblivou úrokovou sazbou se splatností rovnající se období do příštího stanovení úroku a krátké pozice u nástroje s pevnou úrokovou sazbou se stejnou splatností, jako je splatnost swapu.

ò nový

8. V případě úvěrových derivátů se musí použít fiktivní hodnota smlouvy o úvěrovém derivátu, není-li stanoveno jinak. Při výpočtu kapitálového požadavku k tržnímu riziku strany, která úvěrové riziko podstupuje („prodávající zajištění“), se pozice stanovují takto:

Swap veškerých výnosů vytváří dlouhou pozici v obecném tržním riziku referenčního závazku a krátkou pozici v obecném tržním riziku vládního dluhopisu, kterému je přidělena riziková váha 0 % v souladu s přílohou VI směrnice [2000/12/ES]. Vytváří rovněž dlouhou pozici ve specifickém riziku referenčního závazku.

Swap úvěrového selhání nevytváří pozici v obecném tržním riziku. Pro účely specifického rizika musí instituce zaznamenat syntetickou dlouhou pozici v závazku referenčního subjektu. Jsou-li součástí produktu prémie či úrokové platby, musí být na tyto peněžní toky pohlíženo jako na fiktivní pozice ve vládním dluhopisu s příslušnou pevnou či pohyblivou sazbou.

Úvěrový dluhopis vytváří dlouhou pozici v obecném tržním riziku vlastního dluhopisu jakožto úrokového produktu. Pro účely specifického rizika je vytvořena syntetická dlouhá pozice v závazku referenčního subjektu. Kromě toho je vytvořena dlouhá pozice ve specifickém riziku emitenta dluhopisu.

V případě úvěrového derivátu odvozeného od koše referenčních nástrojů, kde úvěrová událost vyplývá ze selhání prvního referenčního nástroje z koše (tzv. first-asset-to-default basket), vzniká pozice ve výši fiktivní hodnoty závazku každého referenčního subjektu. Jestliže však výše maximálního možného plnění v případě úvěrové události je nižší než kapitálový požadavek stanovený postupem podle prvé věty tohoto pododstavce, lze tuto výši použít jako kapitálový požadavek ke specifickému riziku.

V případě úvěrového derivátu odvozeného od koše referenčních nástrojů, kde úvěrová událost vyplývá ze selhání druhého referenčního nástroje z koše (tzv. second-asset-to-default basket), vzniká pozice ve výši fiktivní hodnoty závazku každého referenčního subjektu s výjimkou jednoho (toho s nejnižším kapitálovým požadavkem ke specifickému riziku). Jestliže však výše maximálního možného plnění v případě úvěrové události je nižší než kapitálový požadavek stanovený postupem podle prvé věty tohoto pododstavce, lze tuto výši použít jako kapitálový požadavek ke specifickému riziku.

Tam, kde má úvěrový dluhopis odvozený od koše referenčních nástrojů externí rating a splňuje podmínky stanovené pro kvalifikující dluhovou položku, lze zaznamenat jedinou dlouhou pozici ve specifickém riziku emitenta dluhopisu namísto pozic ve specifickém riziku vůči každému referenčnímu subjektu.

Produkt odvozený od koše referenčních nástrojů a poskytující proporcionální zajištění vytváří pro účely specifického rizika pozici v každém referenčním subjektu, s tím, že celková fiktivní hodnota smlouvy je napříč pozicemi rozložena podle podílu celkové fiktivní hodnoty, kterou představuje každá expozice vůči referenčnímu subjektu. Tam, kde lze zvolit více než jeden závazek referenčního subjektu, je riziková váha specifického rizika určena tím ze závazků, jehož stupeň rizika je nejvyšší. Používá se splatnost smlouvy o úvěrovém derivátu místo splatnosti závazku.

Pro stranu, která úvěrové riziko přenáší („kupující zajištění“), jsou pozice stanoveny jako zrcadlový obraz prodávajícího zajištění, s výjimkou úvěrového dluhopisu (kde vůči emitentovi nevzniká žádná krátká pozice). Jestliže v určitém okamžiku existuje kupní opce v kombinaci s navýšením úrokové sazby podřízeného dluhu (step-up), je na tento okamžik nahlíženo jako na splatnost zajištění. V případě úvěrových derivátů n-tého selhání (nth to default) se kupujícím zajištění povoluje, aby kompenzovali specifické riziko pro n-1 podkladových aktiv (tj. n-1 aktiv s nejnižším požadavkem pro specifické riziko).

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

89. Instituce, které své pozice denně hodnotí v tržních cenách a řídí úrokové riziko u derivátů uvedených v odstavcích 4 až 7 na základě eskontovaného Ö peněžního Õ hotovostního toku, mohou používat modely citlivosti pro výpočet pozic uvedených výše a mohou je používat pro jakýkoli dluhopis, který je umořován spíše během doby zbývající do jeho splatnosti než jedním konečným splacením jistiny. Uvedený model i jeho použití institucí musí schválit příslušné orgány. Tyto modely by měly vytvářet pozice se stejnou citlivostí na změny úrokových sazeb jako podkladové Ö peněžní Õ hotovostní toky. Tuto citlivost je nutno posoudit s přihlédnutím k nezávislým pohybům vzorových sazeb u křivky úrokových výnosů, s minimálně jedním bodem citlivosti v každém z pásem splatnosti uvedeném v tabulce 2 v odstavci 18 Ö 20 Õ . Pozice se zahrnují do výpočtu kapitálových požadavků podle ustanovení odstavců 15 až 30 Ö 17 až 32 Õ .

910. Instituce, které nepoužívají modely podle odstavce 8 Ö 9 Õ, mohou místo toho se souhlasem příslušných orgánů posuzovat jakékoli pozice u derivátů uvedenouých v odstavcích 4 až 7 jako plně kompenzující, pokud splňují alespoň tyto podmínky:

ia)     pozice mají stejnou hodnotu a jsou denominovány ve stejné měně;

iib)    referenční sazby (pro pozice s pohyblivou sazbou) nebo kupony (pro pozice s pevnou sazbou) jsou úzce porovnávány;

iiic)   příští datum stanovení úrokové sazby nebo doba zbývající do splatnosti u pozic s kuponem s pevnou sazbou se nacházejí v rámci těchto mezí:

i)       u lhůt kratších než jeden měsíc: tentýž den;,

ii)      u lhůt mezi jedním měsícem a jedním rokem: do sedmi dnů,;

iii)     více než jeden rok: do třiceti dnů.

1011. Převodce cenných papírů nebo zaručených práv vztahujících se na cenné papíry v rámci dohod o zpětném odkoupení a půjčovatel cenných papírů v případě půjček cenných papírů zahrnou tyto cenné papíry do výpočtu svého kapitálového požadavku podle této přílohy, pokud tyto cenné papíry splňují kritéria stanovená v článku 2 odst. 6 písm. a) Ö 11 Õ .

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

11. Pozice v jednotkách podniků kolektivního investování podléhají spíše kapitálovým požadavkům podle směrnice 89/647/EHS než požadavkům pro riziko pozice podle této přílohy.

Specifická a obecná rizika

12. Riziko pozice u obchodovaného dluhového nástroje nebo akcií (nebo derivátu dluhu nebo akcií) se pro výpočet kapitálu potřebného k jeho krytí rozdělí na dvě složky. První je složka specifického rizika – je to riziko změny v ceně příslušného nástroje v důsledku faktorů ve vztahu k jeho emitentovi nebo v případě derivátů k emitentovi podkladového nástroje. Druhá složka kryje obecné riziko – to je riziko změny v ceně příslušného nástroje (v případě obchodovaného dluhového nástroje nebo dluhového derivátu) v důsledku změny v úrovni úrokových sazeb nebo (v případě akcií nebo derivátu akcií) širokého pohybu na trhu akcií nespojeného se specifickými atributy jednotlivých cenných papírů.

OBCHODOVANÉ DLUHOVÉ NÁSTROJE

13.       Instituce klasifikuje své čČisté pozice Ö se klasifikují Õ podle měny, v níž jsou denominovány, a vypočte kapitálový požadavek Ö se vypočte Õ pro obecné a specifické riziko v každé jednotlivé měně odděleně.

Specifické riziko

ê93/6/ES (přizpůsobený)

ð nový

14. Instituce přiřadí své čisté pozice vypočtené podle odstavce 1 do příslušných kategorií v tabulce 1 na základě doby zbývající do jejich splatnosti a pak je vynásobí uvedenou váhou. Sečte své vážené pozice (bez ohledu na to, zda jsou dlouhé nebo krátké) a vypočte kapitálový požadavek ke krytí specifického rizika. ðv obchodním portfoliu vypočtené podle odstavce 1 do příslušných kategorií v tabulce 1 na základě emitenta/dlužníka, externího nebo interního úvěrového ohodnocení a doby zbývající do jejich splatnosti a pak je vynásobí uvedenou váhou. Sečte své vážené pozice (bez ohledu na to, zda jsou dlouhé nebo krátké), aby vypočítala kapitálový požadavek ke krytí specifického rizika. ï

ê93/6/EHS

Tabulka 1

Položky centrální vlády || Kvalifikující položky || Jiné položky

|| Do 6 měsíců || Od 6 do 24 měsíců || Nad 24 měsíců ||

0,00 % || 0,25 % || 1,00 % || 1,60 % || 8,00 %

ò nový

Tabulka 1

Nástroje || Kapitálový požadavek pro specifické riziko

Dluhové cenné papíry emitované nebo zajišťované centrálními vládami, emitované centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, které by obdržely rizikovou váhu 0 % podle standardizovaného přístupu či přístupu založeného na interním ratingu. || 0 %

Dluhové cenné papíry emitované nebo zajišťované centrálními vládami, emitované centrálními bankami, mezinárodními organizacemi, mezinárodními rozvojovými bankami nebo orgány regionální nebo místní správy členských států, které by obdržely rizikovou váhu 20 % či 50 % podle standardizovaného přístupu. Ostatní kvalifikující položky vymezené v odstavci 15 níže || 0,25 % (doba zbývající do konečné splatnosti je šest měsíců a méně) 1,00 % (doba zbývající do konečné splatnosti je delší než šest měsíců a kratší nebo rovna 24 měsícům) 1,60 % (doba zbývající do splatnosti převyšuje 24 měsíců)

Všechny ostatní položky || 8,00 %

15.       Pro účely odstavce 14 se kvalifikujícími položkami rozumějí:

a)      dlouhé a krátké pozice v aktivech, která se kvalifikovala pro stupeň externího ratingu, který odpovídá alespoň investičnímu stupni v procesu přiřazování (mapping process) vymezeném v hlavě V kapitole 2 oddíle 3 pododdíle 1 směrnice [2000/12/ES];

b)      dlouhé a krátké pozice v aktivech, jejichž PD není podle přístupu vymezeného v hlavě V kapitole 2 oddíle 3 pododdíle 2 směrnice [2000/12/ES] z důvodu platební schopnosti emitenta větší než PD aktiv uvedených pod písmenem a) výše;

c)      dlouhé a krátké pozice v aktivech, pro která není k dispozici úvěrové ohodnocení od uznané externí ratingové agentury a která splňují následující podmínky:

i)       jsou dotyčnými institucemi považována za dostatečně likvidní;

ii)      jejich investiční kvalita je podle vlastního uvážení instituce alespoň rovnocenná s investiční kvalitou aktiv uvedených pod písmenem a) výše;

iii)     jsou registrována na alespoň jednom regulovaném trhu v členském státě nebo na burze ve třetí zemi za předpokladu, že burza je uznána ze strany příslušných orgánů daného členského státu;

d)      s výhradou uvážení příslušných orgánů dlouhé a krátké pozice v aktivech emitovaných institucemi, která podléhají požadavkům na kapitálovou přiměřenost stanoveným ve směrnici [2000/12/ES].

Způsob, jakým jsou dluhové nástroje posuzovány, je podroben přezkoumání příslušných orgánů, které zvrátí rozhodnutí instituce, pokud jsou podle jejich názoru příslušné nástroje vystaveny příliš vysokému specifickému riziku na to, aby byly kvalifikujícími položkami.

16. Příslušné orgány od instituce vyžadují, aby použila maximální váhy uvedené v tabulce 1 na nástroje, které vykazují zvláštní riziko z důvodu nedostatečné platební schopnosti emitenta nebo nedostatečné likvidity.

ê93/6/EHS

Obecné riziko

a) Založené na splatnosti

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

1517. Postup pro výpočet kapitálových požadavků ke krytí obecného rizika zahrnuje dva základní kroky. Za prvé, všechny položky Ö pozice Õ se váží podle doby splatnosti (jak je vysvětleno v odstavci 16 Ö 18 Õ ), aby se vypočetla částka kapitálu potřebného na jejich krytí. Za druhé, tento požadavek může být snížen, když je držena vážená pozice současně s opačnou váženou pozicí ve stejném pásmu splatnosti. Kapitálový požadavek se může také snížit v případě, že opačné vážené pozice spadají do různých pásem splatnosti, přičemž velikost snížení závisí jak na tom, zda obě pozice spadají nebo nespadají do stejné zóny, tak na tom, do které zóny spadají. Celkem existují tři zóny (skupiny pásem splatnosti).

1618. Instituce přiřadí své čisté pozice do příslušných pásem splatnosti ve sloupci 2 nebo 3 v tabulce 2 uvedené v odstavci 18 Ö 20 Õ . Přiřazení provede na základě doby zbývající do splatnosti u nástrojů s pevnou úrokovou sazbou a na základě období zbývajícího do dalšího stanovení úrokové sazby v případě nástrojů, u nichž je úroková sazba proměnlivá až do konečné splatnosti. Také rozlišuje mezi dluhovými nástroji s kuponem 3 % nebo vyšším a dluhovými nástroji s kuponem pod 3 % a zařadí je podle toho do sloupce 2 nebo sloupce 3 v tabulce 2. Pak každý vynásobí vahou pro příslušné pásmo splatnosti ve sloupci 4 v tabulce 2.

ê93/6/EHS

1719. Poté vypočítá součet vážených dlouhých pozic a součet vážených krátkých pozic v každém pásmu splatnosti. Částka součtu vážených dlouhých pozic, které jsou porovnány se součtem vážených krátkých pozic v daném pásmu splatnosti, je porovnaná vážená pozice v daném pásmu a zbývající dlouhá nebo krátká pozice je neporovnaná vážená pozice v témže pásmu. Poté se vypočtou celkové porovnané vážené pozice ve všech pásmech.

1820. Instituce vypočte celkové částky neporovnaných vážených dlouhých pozic pro pásma zahrnutá v každé ze zón v tabulce 2, aby odvodila neporovnané vážené dlouhé pozice pro každou zónu. Podobně se provede součet neporovnaných vážených krátkých pozic pro každé pásmo v dané zóně, aby se vypočetla neporovnaná vážená krátká pozice pro tuto zónu. Ta část neporovnané vážené dlouhé pozice pro danou zónu, která je porovnána s neporovnanou váženou krátkou pozicí pro stejnou zónu, je porovnaná vážená pozice pro tuto zónu. Ta část neporovnané vážené dlouhé pozice nebo neporovnané vážené krátké pozice pro zónu, která nemůže být takto porovnána, je neporovnaná vážená pozice pro tuto zónu.

Tabulka 2

Zóna || Pásmo splatnosti || Váha (v %) || Předpokládaná změna úrokové sazby (v %)

Kupon 3 % nebo více || Kupon pod 3 %

1 || 0 ≤ 1 měsíc || 0 ≤ 1 měsíc || 0,00 || —

> 1 ≤ 3 měsíce || > 1 ≤ 3 měsíce || 0,20 || 1,00

> 3 ≤ 6 měsíců || > 3 ≤ 6 měsíců || 0,40 || 1,00

> 6 ≤ 12 měsíců || > 6 ≤ 12 měsíců || 0,70 || 1,00

2 || > 1 ≤ 2 roky || > 1,0 ≤ 1,9 roku || 1,25 || 0,90

> 2 ≤ 3 roky || > 1,9 ≤ 2,8 roku || 1,75 || 0,80

> 3 ≤ 4 roky || > 2,8 ≤ 3,6 roku || 2,25 || 0,75

3 || > 4 ≤ 5 let || > 3,6 ≤ 4,3 roku || 2,75 || 0,75

> 5 ≤ 7 let || > 4,3 ≤ 5,7 roku || 3,25 || 0,70

> 7 ≤ 10 let || > 5,7 ≤ 7,3 roku || 3,75 || 0,65

> 10 ≤ 15 let || > 7,3 ≤ 9,3 roku || 4,50 || 0,60

> 15 ≤ 20 let || > 9,3 ≤ 10,6 roku || 5,25 || 0,60

> 20 let || > 10,6 ≤ 12,0 roku || 6,00 || 0,60

|| > 12,0 ≤ 20,0 roku || 8,00 || 0,60

|| > 20 let || 12,50 || 0,60

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

1921. Poté se vypočítá částka neporovnanéých váženéých dlouhéých (krátkéých) pozice v zóně 1, která je porovnána s neporovnanouými váženouými krátkouými (dlouhouými) pozicíemi v zóně 2. To se v odstavci 23 Ö 25 Õ označuje jako porovnaná vážená pozice mezi zónami 1 a 2. Stejný výpočet se pak provede u té části neporovnané vážené pozice v zóně 2, která zbývá, a neporovnané vážené pozice v zóně 3, aby se vypočítala porovnaná vážená pozice mezi zónami 2 a 3.

2022. Instituce může případně změnit sled v odstavci 19 Ö 21 Õ, takže vypočítá porovnanou váženou pozici mezi zónami 2 a 3 před výpočtem porovnané vážené pozice mezi zónami 1 a 2.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

2123. Zbytek neporovnané vážené pozice v zóně 1 se pak porovná s tím, co zbývá v zóně 3 po porovnání se zónou 2, aby se odvodila porovnaná vážená pozice mezi zónami 1 a 3.

2224. Po provedení tří oddělených porovnávacích výpočtů v odstavcích 19, 20 a 21 Ö 21, 22 a 23 Õ se zbývající pozice sečtou.

2325. Kapitálový požadavek instituce se pak vypočítá jako součet následujícího:

a)           10 % součtu porovnaných vážených pozic ve všech pásmech splatnosti;

b)           40 % porovnané vážené pozice v zóně 1;

c)           30 % porovnané vážené pozice v zóně 2;

d)           30 % porovnané vážené pozice v zóně 3;

e)           40 % porovnané vážené pozice mezi zónami 1 a 2 a mezi zónami 2 a 3 (viz odstavec 19 Ö 21 Õ );

f)            150 % porovnané vážené pozice mezi zónami 1 a 3;

g)           100 % zbylých neporovnaných vážených pozic.

b) Založené na době trvání

2426. Příslušné orgány ve členském státě mohou institucím obecně nebo individuálně povolit používání systému pro výpočet kapitálového požadavku pro obecné riziko u obchodovaných dluhových nástrojů, který odráží trvání, místo systému uvedeného v odstavcích 15 až 23 Ö 17 až 25 Õ , a to za předpokladu, že jej instituce používá soustavně.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

2527. V tomto systému Ö uvedeném v odstavci 26 Õ instituce vypočítá z tržní hodnoty každého dluhového nástroje s pevnou úrokovou sazbou jeho výnos do doby splatnosti, což je implicitní diskontní sazba pro tento nástroj. V případě nástrojů s pohyblivou úrokovou sazbou instituce vypočítá z tržní hodnoty každého nástroje jeho výnos za předpokladu, že jistina je splatná v době, kdy může dojít k příští změně úrokové sazby.

ê93/6/EHS

2628. Instituce poté vypočítá modifikovanou dobu trvání každého dluhového nástroje podle následujícího vzorce: modifikovaná doba trvání = ((doba trvání(D))/(1 + r)), kde:

D || = || ((∑t = 1m((t Ct)/((1 + r)t)))/(∑t = 1m((Ct)/((1 + r)t))))

kde:

r || = || výnos do doby splatnosti (viz odstavec 25),

Ct || = || platba v hotovosti v době t,

m || = || celková doba splatnosti (viz odstavec 25).

2729. Instituce pak zařadí každý dluhový nástroj do příslušné zóny v tabulce 3. Zařazení provede na základě modifikované doby trvání každého nástroje.

Tabulka 3

Zóna || Modifikovaná doba trvání (v letech) || Předpokládaný úrok (změna v %)

1 || > 0 ≤ 1,0 || 1,0

2 || > 1,0 ≤ 3,6 || 0,85

3 || > 3,6 || 0,7

2830. Instituce pak vypočítá pozici váženou dobou trvání pro každý nástroj tak, že vynásobí jeho tržní cenu jeho modifikovanou dobou trvání a předpokládanou změnou úrokové sazby pro nástroj s příslušnou modifikovanou dobou trvání (viz sloupec 3 v tabulce 3).

2931. Instituce vypočítá své dlouhé pozice vážené dobou trvání a krátké pozice vážené dobou trvání v každé zóně. Částka jejích dlouhých pozic vážených dobou trvání porovnaná s částkou krátkých pozic vážených dobou trvání v každé zóně pak bude porovnaná pozice vážená dobou trvání pro tuto zónu.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

Instituce pak vypočítá neporovnané pozice vážené dobou trvání pro každou zónu. Poté použije postup pro neporovnané vážené pozice uvedený v odstavcích 19 až 22 Ö 21 až 24 Õ .

ê93/6/EHS

3032. Kapitálový požadavek instituce se pak vypočítá jako součet následujícího:

a)           2 % porovnané pozice vážené dobou trvání pro každou zónu;

b)           40 % porovnaných pozic vážených dobou trvání mezi zónami 1 a 2 a mezi zónami 2 a 3;

c)           150 % porovnané pozice vážené dobou trvání mezi zónami 1 a 3;

d)           100 % zbylých neporovnaných pozic vážených dobou trvání.

AKCIE

3133. Instituce sečte veškeré své čisté dlouhé pozice a veškeré své čisté krátké pozice podle odstavce 1. Součet těchto dvou čísel je její celková hrubá pozice. Rozdíl mezi nimi je její celková čistá pozice.

Specifické riziko

ê93/6/EHS

ð nový

3234.ð Instituce sečte veškeré své čisté dlouhé pozice a veškeré své čisté krátké pozice podle odstavce 1. ï Vynásobí svou celkovou hrubou pozici čtyřmi procenty, aby vypočítala svůj kapitálový požadavek na krytí specifického rizika.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

3335. Nehledě na odstavec 35 Ö Odchylně od odstavce 34 Õ mohou příslušné orgány povolit kapitálový požadavek na krytí specifického rizika ve výši 2 % místo 4 % u těch portfolií akcií, které instituce drží a které splňují následující podmínky:

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 1 písm. d) (přizpůsobený)

ia)          nejedná se o akcie emitentů, kteří vydali pouze obchodované dluhové nástroje, na něž se v současnosti vztahuje kapitálový požadavek 8 % podle tabulky 1 uvedené v odstavci 14 nebo na něž se vztahuje nižší požadavek pouze proto, že jsou ručeny nebo zajištěny;

ê93/6/EHS

iib)         akcie musí být příslušnými orgány prohlášeny podle objektivních kritérií za vysoce likvidní;

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

iiic)        žádná jednotlivá pozice nezahrnuje více než 5 % hodnoty celého portfolia akcií instituce.

Ö Pro účely písmene c) Õ Ppříslušné orgány však mohou povolit jednotlivé pozice až do výše 10 %, pokud celkový součet těchto pozic nepřesahuje 50 % portfolia.

ê93/6/EHS

Obecné riziko

3436. Její kapitálový požadavek na krytí obecného rizika je její celková čistá pozice násobená osmi procenty.

Termínové smlouvy na indexy a akcie

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

3537. Termínové smlouvy na indexy a akcie, ekvivalenty opcí vážené faktorem delta na termínové smlouvy na indexy a akcie a opce na indexy a akcie, nadále hromadně označované jako „termínové smlouvy na indexy a akcie“, lze rozložit na pozice v jednotlivých akciích, které je tvoří. Tyto pozice lze posuzovat jako podkladové pozice v příslušných akciích; proto je Ö a Õ pod podmínkou schválení příslušnými orgány Ö je Õ lze odečíst od opačných pozic přímo v podkladových akciích.

ê93/6/EHS (přizpůsobený)

3638. Příslušné orgány zajistí, aby každá instituce, která odečetla své pozice u jedné nebo více akcií, které Ö vytvářejí Õ představují termínovou smlouvu na index a akcie, od jedné nebo více pozic přímo v termínové smlouvě na indexy a akcie, měla přiměřený kapitál ke krytí rizika ztráty způsobené tím, že hodnoty termínovéých smlouvyuv nesledují přesně hodnotu akcií, Ö které smlouvu tvoří Õ jichž se smlouva týká; zajistí to i tehdy, pokud je instituce držitelem opačných pozic v termínových smlouvách na indexy a akcie, které nejsou totožné, pokud jde o jejich splatnost nebo jejich složení nebo obojí.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

3739. Nehledě na odstavce 35 a 36, Ö Odchylně od odstavců 37 a 38 Õ, termínové smlouvy na indexy a akcie, které jsou obchodovány na burze a podle názoru příslušných orgánů představují široce diverzsifikované indexy, vyžadují kapitál ve výši 8 % na krytí obecného rizika, na krytí specifického rizika však žádný kapitál nevyžadují. Takové termínové smlouvy na indexy a akcie se zahrnují do výpočtu celkové čisté pozice v odstavci 31 Ö 33 Õ, ale nepřihlíží se k nim při výpočtu celkové hrubé pozice ve stejném odstavci.

ê93/6/EHS

3840. Jestliže se termínová smlouva na indexy a akcie nerozloží na své podkladové pozice, posuzuje se tak, jako by to byla jednotlivá akcie. Specifické riziko u této individuální akcie lze však pominout, pokud je dotyčná termínová smlouva na indexy a akcie obchodována na burze a pokud podle názoru příslušných orgánů představuje široce diverzsifikovaný index.

PŘEVZETÍ NOVÝCH EMISÍ

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

3941. V případě přebírání nových emisí dluhových nástrojů a akcií mohou příslušné orgány povolit, aby instituce pro výpočet kapitálových požadavků použila následující postup. Za prvé vypočítá čisté pozice odečtením pozic v převzatých nových emisích, které jsou upsány nebo spoluručeny třetími stranami na základě formálních dohod., za druhé Za druhé sníží čisté pozice použitím následujících faktorů: Ö v tabulce 4 Õ.

Tabulka 4

— pracovní den 0: || 100 %

— pracovní den 1: || 90 %

— pracovní dny 2 až 3: || 75 %

— pracovní den 4: || 50 %

— pracovní den 5: || 25 %

— po pracovním dnu 5: || 0 %.

ê93/6/EHS

Pracovní den 0 je pracovní den, kdy se instituce bezpodmínečně zaváže přijmout známé množství cenných papírů za dohodnutou cenu.

Za třetí vypočte své kapitálové požadavky za použití snížených pozic v převzatých nových emisích.

Příslušné orgány zajistí, aby instituce měla dostatečný kapitál na krytí rizika ztráty, které existuje mezi dobou počátečního závazku a pracovním dnem 1.

ò nový

KAPITÁLOVÉ POŽADAVKY KE SPECIFICKÉMU RIZIKU PRO POZICE OBCHODNÍHO PORTFOLIA, KTERÉ JSOU ZAJIŠŤOVANÉ ÚVĚROVÝMI DERIVÁTY

42. V souladu se zásadami uvedenými v odstavcích 43 až 46 se povolí zajištění poskytované úvěrovými deriváty.

43. Povolí se v plném rozsahu, pokud se hodnota obou stran vždy pohybuje v opačném směru a zhruba ve stejné míře. Toto se týká kterékoli z následujících situací:

a)      obě strany se skládají ze zcela identických nástrojů;

b)      dlouhá hotovostní pozice je zajišťována swapem veškerých výnosů (nebo obráceně) a existuje přesný soulad mezi referenčním závazkem a podkladovými expozicemi (tzv. hotovostní pozicí). Splatnost samotného swapu může být odlišná od splatnosti podkladové expozice.

V těchto případech by na žádnou stranu pozice neměl být použit kapitálový požadavek ke specifickému riziku.

44. Kompenzace ve výši 80 % se použije, pokud se hodnota obou stran vždy pohybuje v opačném směru a pokud existuje přesný soulad mezi referenčním závazkem, splatností referenčního závazku i úvěrového derivátu a měnou podkladové expozice. Kromě toho by klíčové prvky smlouvy o úvěrovém derivátu neměly způsobit, aby se cenový pohyb úvěrového derivátu podstatně lišil od cenových pohybů hotovostní pozice. V míře, ve které transakce uskutečňuje přenos rizika, se kompenzace ve výši 80 % pro účely specifického rizika použije na tu stranu transakce, která má vyšší kapitálový požadavek, zatímco kapitálový požadavek ke specifickému riziku druhé strany transakce je nulový.

45. Částečná kompenzace se povolí, pokud se hodnota obou stran obvykle pohybuje v opačném směru. Toto by se týkalo následujících situací:

a)      pozice splňuje podmínky odst. 43 písm. b), avšak existuje nesoulad aktiv mezi referenčním závazkem a podkladovou expozicí. Pozice však splňují tyto požadavky:

i)       referenční závazek je postaven na roveň nebo je podřízen podkladovému závazku;

ii)      podkladový závazek a referenční závazek mají téhož dlužníka a jsou opatřeny právně vymahatelnou doložkou křížového selhání nebo doložkou křížového urychlení;

b)      pozice splňuje podmínky odst. 43 písm. a) nebo odstavce 44, avšak z hlediska měny nebo splatnosti existuje nesoulad mezi zajištěním úvěrového rizika a podkladovým aktivem (měnové nesoulady by měly být zahrnuty do standardního vykazování devizového rizika podle přílohy III);

c)      pozice splňuje podmínky odstavce 44, avšak existuje nesoulad aktiv mezi hotovostní pozicí a úvěrovým derivátem. Podkladové aktivum však náleží do (doručitelných) závazků v dokumentaci úvěrového derivátu.

V každém z těchto případů se namísto sčítání kapitálových požadavků ke specifickému riziku za každou stranu transakce spíše použije pouze vyšší z obou kapitálových požadavků.

46. Ve všech případech, které nesplňují podmínky odstavce 45, je kapitálový požadavek ke specifickému riziku posuzován vzhledem k oběma stranám pozice.

Kapitálové požadavky pro Podniky kolektivního investování v obchodním portfoliu

47. Kapitálové požadavky k pozicím v podnicích kolektivního investování (CIU), které splňují podmínky vymezené v článku 11 pro zacházení s kapitálem obchodního portfolia, budou vypočítány v souladu s metodami vymezenými v odstavcích 48 až 56.

48. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto oddílu, podléhají pozice v podnicích kolektivního investování kapitálovému požadavku k riziku pozice (specifickému a obecnému) ve výši 32 %. Aniž jsou dotčena ustanovení přílohy III odst. 3 bodu i) nebo přílohy V odst. 13 bodu v), ve kterých se používá modifikovaná metoda zacházení se zlatem vymezená v uvedených odstavcích, podléhají pozice v podnicích kolektivního investování kapitálovému požadavku k riziku pozice (specifickému a obecnému) a devizovému riziku ve výši ne více než 40 %.

49. Instituce mohou určit kapitálový požadavek k pozicím v podnicích kolektivního investování, které splňují kritéria stanovená v odstavci 51, s použitím metod stanovených v odstavcích 53 až 56.

50. Pokud není uvedeno jinak, není povoleno započtení mezi podkladovými investicemi podniku kolektivního investování a ostatními pozicemi drženými institucí.

OBECNÁ KRITÉRIA

51. Obecná kritéria, která je nutno splnit, aby bylo možné použít metody vymezené v odstavcích 53 až 56 na podniky kolektivního investování emitované společnostmi, nad kterými je vykonáván dohled nebo které mají sídlo ve Společenství, jsou tato:

a)      prospekt daného podniku kolektivního investování nebo jiný takový dokument zahrnuje:

i)       kategorie aktiv, do kterých je danému podniku kolektivního investování povoleno investovat;

ii)      pokud pro jeho investice platí určité limity, pak tyto relativní limity a způsoby jejich výpočtu;

iii)     pokud je přípustný pákový efekt, jeho maximální možná míra;

iv)     pokud jsou přípustné investice do OTC finančních derivátů či repo obchodů, politiku omezení rizika protistrany plynoucího z těchto transakcí;

b)      daný podnik kolektivního investování podává pololetní a roční zprávy o své obchodní činnosti, aby tak mohla být vyhodnocena jeho aktiva a pasiva, příjem a činnost za dané období;

c)      na žádost držitele podílu budou podíly v podniku kolektivního investování odkoupeny v hotovosti na denní bázi, z aktiv podniku;

(d)     investice do podniku kolektivního investování jsou odděleny od aktiv správce podniku kolektivního investování;

e)      investující instituce přiměřeným způsobem hodnotí riziko spojené s podnikem kolektivního investování.

52. Podniky kolektivního investování třetí země mohou být způsobilé, pokud jsou splněny požadavky uvedené v odst. 51 písm. a) až e) a příslušný orgán udělil instituci schválení.

SPECIFICKÉ METODY

53. Tam, kde jsou na denní bázi instituci známy podkladové investice podniku kolektivního investování, může instituce tyto podkladové investice přezkoumat, aby vypočítala kapitálové požadavky k riziku pozice (obecnému a specifickému) pro tyto pozice v souladu s metodami vymezenými v této příloze nebo, byl-li udělen souhlas, v souladu s metodami vymezenými v příloze V. V tomto případě se s pozicemi v podnicích kolektivního investování zachází jako s pozicemi v podkladových investicích podniku kolektivního investování. Započtení je povoleno mezi pozicemi v podkladových investicích podniku kolektivního investování a ostatními pozicemi drženými institucí za podmínky, že instituce drží dostatečné množství podílů k tomu, aby bylo možné uskutečnit splacení/vytvoření výměnou za podkladové investice.

54. Instituce mohou vypočítat kapitálové požadavky k riziku pozice (obecnému a specifickému) pro pozice v podnicích kolektivního investování v souladu s metodami vymezenými v této příloze nebo, byl-li udělen souhlas, v souladu s metodami vymezenými v příloze V, a sice pro předpokládané pozice, které představují pozice nezbytné k reprodukování složení a výkonu externě generovaného indexu nebo pevného koše akcií či dluhových cenných papírů uvedených v písmeni a), při splnění následujících podmínek:

a)      účelem pověření podniku kolektivního investování je reprodukovat složení a výkon externě generovaného indexu nebo pevného koše akcií či dluhových cenných papírů;

b)      minimální korelaci 0,9 mezi denními cenovými pohyby podniku kolektivního investování a indexu nebo koše akcií či dluhových cenných papírů, který podnik sleduje, lze zřetelně stanovit za období minimálně šesti měsíců. Korelací se v této souvislosti rozumí korelační koeficient mezi denními výnosy fondu obchodovaného na burze a indexu nebo koše akcií či dluhových cenných papírů, který sleduje.

55. Tam, kde na denní bázi nejsou instituci známy podkladové investice podniku kolektivního investování, může instituce vypočítat kapitálové požadavky k riziku pozice (obecnému a specifickému) v souladu s metodami vymezenými v této příloze, při splnění následujících podmínek:

a)      předpokládá se, že daný podnik kolektivního investování nejprve investuje do těch tříd aktiv, na které se vztahuje nejvyšší kapitálový požadavek k riziku pozice (obecnému a specifickému), a to až do maximální výše, která je mu dovolena v rámci jeho pověření, a poté dále investuje v sestupném pořadí, dokud nedosáhne maximálního limitu pro celkové investice. S pozicí v podniku kolektivního investování se zachází způsobem, jako kdyby byla přímo držena v předpokládané pozici;

b)      při výpočtu svého kapitálového požadavku k riziku pozice vezmou instituce v úvahu maximální nepřímou expozici, které by mohly dosáhnout, kdyby prostřednictvím podniku kolektivního investování zaujaly pozice s použitím pákového efektu, a sice tím, že proporcionálně zvýší pozici v podniku kolektivního investování až do úrovně maximální expozice vůči položkám podkladových investic plynoucím z investičního pověření;

c)      pokud by kapitálový požadavek k riziku pozice (obecnému a specifickému) podle tohoto přístupu převyšoval požadavek stanovený v odstavci 48, bude kapitálový požadavek snížen na uvedenou úroveň.

56. Při výpočtu a vykazování kapitálových požadavků k riziku pozice (obecnému a specifickému) pro pozice v podnicích kolektivního investování spadající pod odstavce 53 a 55 v souladu s metodami stanovenými s této příloze se instituce mohou spolehnout na třetí stranu za předpokladu, že je adekvátním způsobem zajištěna správnost výpočtu a vykazování.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

PŘÍLOHA II

Ö VÝPOČET KAPITÁLOVÝCH POŽADAVKŮ PRO Õ Ö VYPOŘÁDACÍ Õ RIZIKO ÚHRADY A Ö RIZIKO PROTISTRANY Õ SMLUVNÍ STRANY

Ö VYPOŘÁDACÍ RIZIKO/ Õ RIZIKO ÚHRADY/DODÁNÍ

ê98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 2 písm. a) (přizpůsobený)

1. V případě transakcí, v nichž dluhové nástroje, akcie a komodity (kromě dohod o zpětném odkoupení a zpětném odprodeji, půjček a výpůjček cenných papírů nebo komodit) nejsou vyrovnány po řádném datu dodání, musí instituce vypočítat cenový rozdíl, kterému je vystavena. Jedná se přitom o rozdíl mezi dohodnutou Ö vypořádací cenou Õ cenou úhrady za dotyčný dluhový nástroj, akcii nebo komoditu a jejich aktuální tržní hodnotou, pokud by tento rozdíl mohl znamenat pro instituci ztrátu. Pro výpočet příslušného kapitálového požadavku musí být tento rozdíl vynásoben příslušným koeficientem ze sloupce A tabulky uvedené v odstavci 2.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

2. Nehledě na Ö Odchylně od Õ odstavce 1 může instituce podle Ö uvážení Õ rozhodnutí příslušných orgánů vypočítat kapitálové požadavky tak, že vynásobí dohodnutou Ö vypořádací cenu Õ cenu úhrady každé transakce, která zůstane neuhrazena mezi 5 a 45 pracovními dny po dniu splatnosti, příslušným faktorem ve sloupci B níže uvedené tabulky 1. Od 46 pracovních dnů po řádném dni splatnosti se za potřebný kapitál pokládá 100 % cenového rozdílu, jehož riziku je vystavena, jak je uvedeno ve sloupci A Ö tabulky 1 Õ .

Ö Tabulka 1 Õ

Počet pracovních dnů po řádném dni splatnosti || Sloupec A (%) || Sloupec B (%)

5 — 15 || 8 || 0,5

16 — 30 || 50 || 4,0

31 — 45 || 75 || 9,0

46 a více || 100 || viz odstavec 2

RIZIKO Ö PROTISTRANY Õ SMLUVNÍ STRANY

ò nový

3. Požaduje se, aby instituce držela kapitál ke krytí rizika protistrany vznikajícího v důsledku následujících skutečností:

a)      volné dodávky;

b)      OTC deriváty a úvěrové deriváty;

c)      dohody o zpětném odkoupení, dohody o zpětném odprodeji, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit na základě cenných papírů nebo komodit zahrnutých do obchodního portfolia;

d)      expozice ve formě poplatků, provize, úroku, dividend a marže u derivátových kontraktů obchodovaných na burze, na které se nevztahuje tato příloha ani příloha I a ani nejsou odečteny od kapitálu podle čl. 13 odst. 2 písm. d) a které jsou v přímém vztahu k položkám zahrnutým v obchodním portfoliu.

4. Pro tyto účely se za volnou dodávku považuje situace, kdy instituce zaplatila za cenné papíry nebo komodity dříve, než je obdržela, nebo kdy instituce dodala cenné papíry nebo komodity dříve, než za ně obdržela platbu, a v případě přeshraničních transakcí uplynul jeden nebo více dnů od okamžiku, kdy instituce uskutečnila takovou platbu nebo dodávku.

5. S výhradou odstavců 6 až 9 se hodnoty expozice a hodnoty rizikově vážené expozice pro tyto expozice vypočítají v souladu s ustanoveními hlavy V kapitoly 2 oddílu 3 směrnice [2000/12/ES]; v uvedeném oddíle se odkazy na „úvěrové instituce“ vykládají jako odkazy na „instituce“, odkazy na „mateřské úvěrové instituce“ se vykládají jako odkazy na „mateřské instituce“ a průvodní pojmy se vykládají odpovídajícím způsobem.

6. Pro účely odstavce 5:

se příloha IV směrnice [2000/12/ES] považuje za změněnou v tom smyslu, že se za bod 3 písm. d) vkládají slova „a úvěrové deriváty“;

se příloha III směrnice [2000/12/ES] považuje za změněnou v tom smyslu, že se za tabulku 1 písm. a) doplňuje text:

„Pro získání číselné hodnoty možné budoucí úvěrové expozice v případě swapu veškerých výnosů a swapu úvěrového selhání se nominální částka nástroje vynásobí těmito sazbami:

pokud je referenční závazek takového typu, že jestliže by dal vzniknout přímé expozici instituce, jednalo by se pro účely přílohy I o kvalifikující položku, činí sazba 5 %;

pokud je referenční závazek takového typu, že jestliže by dal vzniknout přímé expozici instituce, nejednalo by se pro účely přílohy I o kvalifikující položku, činí sazba 10 %.

V případě swapu úvěrového selhání však platí, že instituce, jejíž expozice vznikající ze swapu představuje dlouhou pozici v podkladovém nástroji, může použít číselnou hodnotu 0 % na možnou budoucí úvěrovou expozici za předpokladu, že swap úvěrového selhání nepodléhá uzavření v případě platební neschopnosti subjektu, jehož expozice vznikající ze swapu představuje krátkou pozici v podkladovém nástroji, ačkoliv u podkladového nástroje selhání nenastalo.“

Tam, kde úvěrový derivát poskytuje zajištění ve vztahu k „n-tému případu selhání“ z určitého počtu podkladových závazků, je ukazatelem pro to, který z výše předepsaných procentních údajů se použije, závazek n-té nejnižší úvěrové kvality, přičemž je nutno určit, zda by se v případě, že instituci závazek vznikne, jednalo či nejednalo o kvalifikující položku pro účely přílohy I.

7. Pro účely odstavce 5 se institucím k výpočtu hodnot rizikově vážených expozic nedovolí používat jednoduchou metodu finančního kolaterálu uvedenou v příloze VIII části 3 odstavcích 25 až 30 směrnice [2000/12/ES] pro uznání účinků finančního kolaterálu.

8. Pro účely odstavce 5 v případě repo obchodů a půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, mohou být jako uznatelný kolaterál uznány veškeré finanční nástroje a komodity, které jsou způsobilé k zahrnutí do obchodního portfolia. Pro expozice z titulu OTC derivátů zaknihovaných do obchodního portfolia lze komodity, které jsou způsobilé k zahrnutí do obchodního portfolia, též uznat jako uznatelný kolaterál. Pro účely výpočtu koeficientu volatitily se tam, kde jsou takové finanční nástroje nebo komodity půjčovány, prodávány nebo poskytovány, nebo vypůjčovány, nakupovány nebo obdrženy jako kolaterál či jiným způsobem v rámci takové transakce, zachází s takovými nástroji a komoditami stejným způsobem jako s akciemi nezahrnutými do hlavního indexu a kotovanými na uznávané burze.

9. Pro účely odstavce 5 ve vztahu k uznávání rámcových dohod o započtení, jež se týkají repo obchodů a/nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit a/nebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu, bude započtení mezi pozicemi v obchodním portfoliu a pozicemi v bankovním portfoliu uznané pouze, pokud započtené transakce splňují tyto podmínky:

a)      veškeré transakce jsou denně hodnocené v tržních cenách;

b)      jakoukoli položku, která je půjčena, prodána nebo poskytnuta, nebo vypůjčena, nakoupena nebo obdržena v rámci transakcí, lze uznat jako uznatelný finanční kolaterál podle hlavy V kapitoly 2 oddílu 3 pododdílu 3 směrnice [2000/12/ES], aniž by se použil odstavec 8 této přílohy.

10. Tam, kde úvěrový derivát zahrnutý do obchodního portfolia tvoří součást interního zajištění a zajištění úvěrového rizika je uznané podle směrnice [2000/12/ES], se pozice v úvěrovém derivátu nepovažuje za riziko protistrany vyplývající z pozice v úvěrovém derivátu.

11. Kapitálový požadavek je roven 8 % úhrnu hodnot rizikově vážených expozic.

ê 93/6/EHS

Neúplné dodávky

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 2 písm. b)

3.1. Instituce musí držet kapitál ke krytí rizika druhé smluvní strany, jestliže:

i)            zaplatila za cenné papíry nebo komodity dříve, než je obdržela, nebo dodala cenné papíry nebo komodity dříve, než za ně obdržela platbu

              a

ii)           v případě transakcí přes hranice uplynul jeden nebo více dnů od provedení takové platby nebo dodávky.

3.2. Kapitálový požadavek je 8 % z hodnoty cenných papírů nebo komodit nebo hotovosti dlužné příslušné instituci, vynásobeno vahou rizika vztahujícího se na příslušnou smluvní stranu.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 2 písm. c)

Dohody o zpětném odkoupení a zpětném odprodeji, půjčkách a výpůjčkách cenných papírů a komodit

4.1. V případě dohod o zpětném odkoupení a půjček cenných papírů nebo komodit založených na cenných papírech zahrnutých v obchodním portfoliu vypočítá instituce rozdíl mezi tržní hodnotou cenných papírů nebo komodit a částkou, kterou si instituce vypůjčila, nebo tržní hodnotou záruky, pokud je tento rozdíl kladný. V případě dohod o zpětném odprodeji a výpůjček cenných papírů nebo komodit vypočítá instituce rozdíl mezi částkou, kterou instituce půjčila, nebo tržní hodnotou záruky, a tržní hodnotou cenných papírů nebo komodit, které obdržela, pokud je tento rozdíl kladný.

ê 93/6/EHS

Příslušné orgány přijmou opatření k zajištění toho, aby poskytnutá nadbytečná záruka byla dostatečně vysoká.

Dále příslušné orgány mohou instituci povolit, aby nezahrnovala částku nadbytečné záruky do výpočtů popsaných v prvních dvou větách tohoto odstavce, pokud je částka nadbytečné záruky ručena takovým způsobem, že si převodce může být vždy jist, že nadbytečná záruka se mu vrátí, pokud jeho smluvní strana neprovede úhradu.

Nahromaděný úrok se zahrnuje do výpočtu tržní hodnoty půjčených nebo vypůjčených částek a záruky.

4.2. Kapitálový požadavek je 8 % částky vypočtené podle odstavce 4.1, vynásobené váhou rizika použitelnou na příslušnou smluvní stranu.

OTC deriváty

ê 98/33/ES článek 3.2

5. Pro výpočet kapitálového požadavku na své OTC derivátové nástroje použijí instituce přílohu II směrnice 89/647/EHS. Rizikové váhy, jež se použijí na příslušné protistrany, se určí v souladu s čl. 2 odst. 9 této směrnice.

Do 31. prosince 2006 mohou příslušné orgány členských států udělovat výjimky z použití metod uvedených v příloze II pro OTC kontrakty zúčtované clearingovou institucí, kde tato instituce jedná jako právní protistrana a všichni účastníci plně a každodenně zaručují riziko, jež pro clearingovou instituci představují, takže pokrývají jak současná rizika, tak i případná budoucí rizika. Příslušné orgány musí být ubezpečeny, že složená záruka poskytuje stejnou úroveň ochrany jako záruka vyhovující čl. 6 odst. 1 písm. a) bodu 7 směrnice 89/647/EHS a že je vyloučeno nebezpečí, že by se rizika pro clearingovou instituci nahromadila a přesáhla tržní hodnotu složené záruky. Členské státy uvědomí Komisi o tom, jak využijí této možnosti.

ê 93/6/EHS

JINÉ

6. 6. Kapitálové požadavky směrnice 89/647/EHS se vztahují na ta rizika ve formě poplatků, provize, úroku, dividend a marže u termínových obchodů nebo opčních smluv obchodovaných na burze, na která se nevztahuje tato příloha ani příloha I, ani nejsou odečteny od kapitálu podle odst. 2 písm. d) přílohy V a které jsou v přímém vztahu k položkám zahrnutým v obchodním portfoliu.

Váhy rizika použité pro příslušné smluvní strany se určují podle čl. 2 odst. 9 této směrnice.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

PŘÍLOHA III

Ö VÝPOČET KAPITÁLOVÝCH POŽADAVKŮ PRO Õ DEVIZOVÉ RIZIKO

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. a) (přizpůsobený)

1. Jestliže suma celkové čisté devizové pozice instituce a její čisté pozice ve zlatě, vypočítaná podle níže uvedeného postupu Ö uvedeného v odstavci 2 Õ , přesahuje 2 % Ö jejího celkového kapitálu Õ jejích celkových vlastních prostředků, je při výpočtu kapitálových požadavků vlastních prostředků na krytí devizového rizika vynásobena suma její čisté devizové pozice a čisté pozice ve zlatě osmi procenty.

Až do 31. prosince 2004 mohou příslušné orgány institucím povolovat, aby vypočítávali požadavek vlastních prostředků násobením osmi procent a částky, o kterou součet celkové čisté devizové pozice a čisté pozice ve zlatě přesahuje 2 % celkovou sumu vlastních prostředků.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

2. Ö Pro kapitálové požadavky na krytí devizového rizika Õ se pPoužije se dvoustupňový výpočet.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. b) (přizpůsobený)

32.1. Za prvé se vypočítá čistá otevřená pozice instituce v každé měně (včetně zúčtovací měny) a ve zlatě.

Tato Ö čistá otevřená Õ pozice je součtem následujících prvků (kladných nebo záporných):

–a)    čisté okamžité (spot) pozice (tj. všechny položky aktiv minus všechny položky pasiv, včetně Ö naběhlých Õ nahromaděných a ještě nesplatných úroků v příslušné měně, nebo pro zlato čistá okamžitá pozice ve zlatě),

–b)    čisté termínové (forward) pozice (t.j. všechny částky, které mají být obdrženy, minus všechny částky, které mají být vyplaceny v rámci termínových (forward) devizových transakcí a transakcí ve zlatě, včetně měnových futures a futures ve zlatě a kapitálové částky u měnových swapů nezahrnutých do okamžité (spotové) pozice),

–c)    neodvolatelné záruky (a podobné nástroje), které budou určitě využity a pravděpodobně je nebude možné získat zpět,

–d)    čisté částky budoucích, ještě nenaběhlých, ale již plně zajištěných příjmů/výdajů (dle rozhodnutí konkrétní instituce a s předchozím souhlasem příslušných orgánů zde mohou být zahrnuty čisté budoucí příjmy/výdaje, ještě nezanesené do účetních záznamů, ale už plně zajištěné forwardovými termínovými devizovými transakcemi). Takové rozhodnutí musí být uplatňováno konzistentně,

–e)    čistýého ekvivalentu delta (nebo na základě delta) celkového souhrnu opcí devizových a ve zlatě,

–f)     tržní hodnota jiných opcí (tj. jiných než devizových a ve zlatě).,

– zZ výpočtu čistých otevřených měnových pozic lze vyloučit veškeré pozice, které instituce vědomě převzala, aby se zajistila vůči nepříznivému působení změn směnného kurzu na svůj kapitálový ukazatel. Takové pozice by měly být neobchodní nebo strukturální povahy a jejich vyloučení a jakákoli změna podmínek jejich vyloučení vyžaduje souhlas příslušných orgánů. Stejným způsobem za stejných, výše uvedených podmínek se posuzují pozice, které instituce má a které se vztahují k položkám, jež jsou už odečteny při výpočtu vlastních prostředků.

ò nový

Pro účely výpočtu uvedeného v prvním pododstavci se u podniků kolektivního investování zohlední skutečné devizové pozice podniku kolektivního investování. Instituce se mohou spolehnout na hlášení třetí strany o devizových pozicích v podniku kolektivního investování, je-li správnost tohoto hlášení náležitým způsobem zajištěna. Jestliže si instituce není vědoma devizových pozic v podniku kolektivního investování, předpokládá se, že podnik kolektivního investování v maximální možné míře povolené v rámci svého pověření investoval do devizových nástrojů, a instituce v případě pozic obchodního portfolia zohlední při výpočtu kapitálového požadavku k devizovému riziku maximální nepřímou expozici, které by mohly dosáhnout zaujmutím pozic s využitím pákového efektu prostřednictvím podniku kolektivního investování. Toto se uskuteční proporcionálním navýšením pozice v podniku kolektivního investování do úrovně maximální expozice vůči položkám podkladových investic plynoucím z investičního pověření. S předpokládanou pozicí podniku kolektivního investování v cizí měně se zachází jako se samostatnou měnou způsobem, jakým se zachází s investicemi ve zlatě, s výhradou úpravy, že pokud je směr investic podniku kolektivního investování znám, celkovou dlouhou pozici lze přičíst k celkové dlouhé otevřené devizové pozici a celkovou krátkou pozici lze přičíst k celkové krátké otevřené devizové pozici. Započtení mezi takovými pozicemi před výpočtem není přípustné.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. b)

3.2 Příslušné orgány mohou uvážit, zda při výpočtu čisté otevřené pozice v každé měně a ve zlatě povolí institucím použít čistou současnou hodnotu.

ê 93/6/EHS

è1 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. c)

è1 42.2. Za druhé, čisté krátké a dlouhé pozice v každé měně s výjimkou zúčtovací měny, a čistá dlouhá nebo krátká pozice ve zlatě budou převedeny za v okamžitých směnných kurzech do zúčtovací měny. ç Pak se odděleně sečtou, aby se získal celkový objem čistých krátkých pozic a celkový objem čistých dlouhých pozic. Vyšší z těchto dvou celkových objemů pak bude celková čistá devizová pozice instituce.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

53. Odchylně od odstavců 1 až 4 Ö a 2 Õ a až do doby další koordinace mohou příslušné orgány nařídit nebo dovolit institucím, aby pro účely této přílohy použily alternativní Ö následující Õ postupy.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

63.1. Za prvé, pPříslušné orgány mohou povolit institucím, aby na krytí pozic v měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu, použily nižší kapitálové požadavky, než jsou požadavky vyplývající, které by vyplývaly z použití odstavců 1 až 4 Ö a 2 Õ . Příslušné orgány mohou pokládat dvě měny za měny v úzkém vzájemném vztahu pouze v případě, jestliže pravděpodobnost ztráty, která se vypočítává na základě denních směnných kurzů za předcházející období tří Ö nebo Õ až pěti let, týká se stejných a opačných pozic v těchto měnách v následujících deseti pracovních dnech a činí 4 % nebo méně z hodnoty příslušné porovnané pozice (hodnocené v zúčtovací měně), je alespoň 99 %, když se použije tříleté období sledování, nebo 95 %, když se použije pětileté období sledování. Požadavek na kapitál u porovnané pozice ve dvou měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu, se násobí 4 % hodnoty porovnané pozice. Požadavek na kapitál u neporovnaných pozic v měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu, a u všech pozic v ostatních měnách činí 8 %, což se vynásobí vyšším ze součtů čistých krátkých nebo čistých dlouhých pozic v těchto měnách po odstranění porovnané pozice v měnách, které jsou v úzkém vzájemném vztahu.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. d) (přizpůsobený)

7. Za druhé, do 31. prosince 2004 mohou příslušné orgány institucím povolovat, aby pro účely této přílohy používaly místo metod uvedených v odstavcích 1 až 6 metody alternativní. Kapitálový požadavek stanovený touto metodou musí být dostatečný, aby překročil 2 % čisté otevřené pozice, jak je vypočítána v odstavci 4, a aby na základě analýzy pohybů směnných kurzů během všech po sobě jdoucích obdobích 10 obchodních dnů za předcházející tři roky překračovala pravděpodobnou ztrátu 99 % nebo více času.

Alternativní metoda popsaná v prvním pododstavci smí být použita pouze za následujících podmínek:

i)            výpočetní vzorec a korelační koeficienty jsou stanoveny příslušnými orgány na základě jejich analýz pohybů směnných kurzů;

ii)           příslušné orgány revidují korelační koeficienty pravidelně a s přihlédnutím k vývoji na devizových trzích.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

83.2. Za třetí, pPříslušné orgány mohou institucím povolit, aby odstranily pozice v kterékoliv měně, která je předmětem právně závazné mezivládní dohody o omezení jejích výkyvů vůči jiným měnám zahrnutým ve stejné dohodě, z výpočtu podle kterékoliv z metod popsaných v odstavcích 1 až 7 Ö, 2 a 3.1 Õ . Instituce vypočítají své porovnané pozice v takových měnách a podřídí je kapitálovému požadavku, který není nižší než polovina maximální povolené odchylky stanovené v dotyčné mezivládní dohodě ohledně příslušných měn. Neporovnané pozice v těchto měnách se posuzují stejným způsobem jako jiné měny.

Odchylně od prvního Ö pododstavce Õ odstavce mohou příslušné orgány povolit, aby kapitálové požadavky na porovnané pozice v měnách členských států účastnících se druhého stadia evropské měnové unie činily 1,6 %, vynásobeno hodnotou těchto porovnaných pozic.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

9. Příslušné orgány informují Radu a Komisi o případných metodách, které stanoví nebo povolí, pokud se týká odstavců 6 až 8.

10. Komise podá Radě zprávu o metodách uvedených v odstavci 9 a navrhne s přihlédnutím k mezinárodnímu vývoji jednotné posuzování devizového rizika, bude-li to nutné.

ê 93/6/EHS (přizpůsobený)

114. Čisté pozice u Ö složených Õ měn v měnovém koši lze podle platných kvót rozložit na Ö jednotlivé Õ měny Ö podle platného poměru složení Õ , z nichž se skládají.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

PŘÍLOHA VIII Ö IV Õ

Ö VÝPOČET KAPITÁLOVÝCH POŽADAVKŮ PRO Õ KOMODITNÍ RIZIKOA

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5

1. Každá pozice v komoditách nebo komoditních derivátech se vyjadřuje prostřednictvím standardní jednotky měření. Okamžitá cena jednotlivých komodit se vyjadřuje v zúčtovací měně.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

2. Pozice ve zlatě nebo derivátech zlata jsou považovány za pozice vystavené devizovému riziku a pro účely výpočtu tržního rizika se s nimi zachází podle přílohy III, popřípadě podle přílohy VIII.

3. Pro účely této přílohy mohou být pozice, které slouží výhradně financování kapitálu, Ö vyloučeny Õ pouze z výpočtu komoditního rizika.

4. Úroková a devizová rizika, na která se nevztahují jiná ustanovení této přílohy, jsou zahrnuta do výpočtu obecného rizika pro obchodované dluhové nástroje a do výpočtu devizového rizika.

5. Nastane-li splatnost krátké pozice dříve než dlouhé pozice, přijme instituce také opatření na ochranu proti riziku nedostatku likvidity, které může existovat na některých trzích.

6. Pro účely odstavce 19, přebytek dlouhých (krátkých) pozic instituce ve srovnání s jejími krátkými (dlouhými) pozicemi ve stejné komoditě a komoditními termínovými smlouvami, opcemi a opčními listy k této komoditě je její čistá pozice v dané komoditě.

Příslušné orgány povolují, aby se s pozicemi v odvozených nástrojích, jak jsou uvedeny v odstavcích 8, 9 a 10, zacházelo jako s pozicemi v podkladové komoditě.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

7. Příslušné orgány mohou následující pozice posuzovat jako pozice ve stejné komoditě:

–a)         pozice v různých podkategoriích téže komodity, pokud jsou podkategorie vůči sobě vzájemně dodavatelné;

              a

–b)         pozice v podobných komoditách, jestliže se jedná o blízké substituce a jestliže může být jasně stanovena minimální korelace 0,9 mezi cenovými pohyby za období minimálně jednoho roku.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5

Specifické nástroje

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

8. Komoditní termínové smlouvy a forwardové závazky k nákupu či prodeji jednotlivých komodit se zahrnují do systému měření rizika jako fiktivní částky vyjádřené ve standardní jednotce měření a ve vztahu ke dni uplynutí platnosti se stanovuje jejich splatnost.

Příslušné orgány mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro termínovou smlouvu obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou plně přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s termínovou smlouvou a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro termínovou smlouvu, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou uvedenou popsanou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze VIII.

Až do 31. prosince 2006 mohou pPříslušné orgány mohou také povolovat, aby se kapitálový požadavek pro mimoburzovní (OTC) smlouvu komoditních derivátů ve smyslu tohoto odstavce zúčtovaný jimi uznávanýmou Ö clearingovým střediskem Õ institucí zajišťující zúčtování rovnal marži požadované Ö tímto střediskem Õ touto institucí, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s touto smlouvou s deriváty a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku na dotyčnou smlouvu, kterýá by vyplývalynula z výpočtu provedeného metodou uvedenou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze VIII.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

9. Komoditní swapy, při nichž je jednou stranou transakce pevná cena a druhou stranou současná tržní cena, se při metodě časových pásem Ö , jak je uvedena v odstavcích 13 až 18, Õ posuzují jako řada pozic odpovídajících Ö fiktivní Õ nominální hodnotě smlouvy, přičemž jedna pozice vždy odpovídá jedné platbě swapu a zahrnuje se do odpovídajícího časového pásma v tabulce v odstavci 13 Ö 1 Õ. Platí-li instituce pevnou cenu a obdrží cenu plovoucí, jde o dlouhé pozice, obdrží-li instituce pevnou cenu a platí plovoucí, jde o krátké pozice.

Komoditní swapy, při nichž se obě strany transakce týkají různých komodit, se zanesou odděleně pro obě komodity do příslušné kolonky v metodě časových pásem.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

10. S opcemi na komodity nebo na komoditní deriváty se pro účely této přílohy zachází jako s pozicemi, jejichž hodnota odpovídá podkladovému nástroji opce vynásobenému faktorem delta. Takové pozice mohou být kompenzovány proti vyrovnávacím Ö pozicím Õ položkám identické podkladové komodity nebo komoditníhomu derivátu. Při tom by mělo být použito faktoru delta dotyčné burzy nebo vypočítaného příslušnými orgány; nebo pro OTC opce nebo pokud takový faktor delta není k dispozici, měl by být vypočítán institucí samotnou s podmínkou, že model použitý institucí odpovídá požadavkům příslušných orgánů.

Nicméně příslušné orgány mohou také předepsat, aby instituce vypočítaly faktor delta pomocí Ö metodiky Õ metodologie těmito orgány specifikované.

Příslušné orgány budou vyžadovat, aby nehledě na riziko delta byla oOstatní rizika spojená s komoditními opcemi, Ö kromě rizika delta, musejí být Õ zajištěna.

Příslušné orgány mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro prodanou komoditní opci obchodovanou na burze rovnal marži požadované burzou, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s touto opcí a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze VIII.

Až do 31. prosince 2006 mohou pPříslušné orgány mohou také povolit, aby se kapitálový požadavek pro OTC komoditní opci zúčtovanou jimi uznávanýmou Ö clearingovým střediskem Õ institucí zajišťující zúčtování rovnal marži požadované Ö tímto střediskem Õ touto institucí, jestliže jsou zcela přesvědčeny, že přesně odpovídá riziku spojenému s opcí a že dosahuje minimálně výše kapitálového požadavku pro OTC opci, který by vyplýval z výpočtu provedeného metodou popsanou níže v této příloze nebo metodou interních modelů popsanou v příloze VIII.

Kromě toho mohou povolit, aby se kapitálový požadavek pro koupenou komoditní opci obchodovanou na burze nebo na OTC trzích rovnal požadavku pro její podkladovou komoditu, pokud výsledný požadavek nepřesahuje tržní hodnotu opce. Kapitálový požadavek pro prodanou OTC opci se stanovuje v poměru k její podkladové komoditě.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

11. S opčními listy vztahujícími se ke komoditám se zachází stejným způsobem jako s komoditními opcemi podle Ö uvedenými v Õ odstavci 10.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5

12. Převodce komodit nebo ručených práv vztahujících se na vlastnictví komodit v rámci dohod o zpětném odkoupení a půjčovatel komodit v případě půjček komodit zahrnou takovéto komodity do výpočtu kapitálového požadavku podle této přílohy.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

a) Metoda Ö tabulky Õ časových pásem

13. Instituce použije pro každou komoditu samostatnou Ö tabulku odpovídající Õ kolonku v níže uvedené tabulce 1 Ö, která se týká Õ časových pásem. Všechny pozice v dotyčné komoditě a všechny pozice, které jsou podle odstavce 7 považovány za pozice ve stejné komoditě, se zařazují do odpovídajících časových pásem. Fyzickému kapitálu je přiděleno první časové pásmo.

Ö Tabulka 1 Õ

Časové pásmo (1) || Rozdílová sazba (spread-rate) (v %) (2)

0 ≤ 1 měsíc || 1,50

> 1 ≤ 3 měsíce || 1,50

> 3 ≤ 6 měsíců || 1,50

> 6 ≤ 12 měsíců || 1,50

> 1 ≤ 2 roky || 1,50

> 2 ≤ 3 roky || 1,50

> 3 roky || 1,50

14. Příslušné orgány mohou povolit, aby pozice v téže komoditě nebo ty, které jsou za pozice v téže komoditě považovány podle odstavce 7, byly navzájem kompenzovány a byly přiřazeny coby čisté pozice do odpovídajících časových pásem, pokud Ö platí následující Õ:

–a)       odpovídající smlouvy mají stejný termín splatnosti;

a

–b)         odpovídající smlouvy jsou splatné v tomtéž období 10 dnů a jsou obchodovány na trzích s denními termíny dodávky.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

15. Instituce pak v každém časovém pásmu vypočítají sumu dlouhých pozic a sumu krátkých pozic. Částka dlouhých (krátkých) pozic, která se porovná s krátkými (dlouhými) pozicemi uvnitř daného časového pásma, představuje porovnanou pozici v tomto pásmu, zatímco zbytková dlouhá nebo krátká pozice je neporovnanou pozicí v tomto pásmu.

16. Část neporovnané dlouhé (krátké) pozice pro dané časové pásmo, která je porovnána s neporovnanou krátkou (dlouhou) pozicí pro časové pásmo s delší splatností, představuje porovnanou pozici mezi dvěma časovými pásmy. Část neporovnané dlouhé nebo neporovnané krátké pozice, která nemůže být takto porovnána, představuje neporovnanou pozici.

17. Kapitálový požadavek instituce pro každou komoditu se vypočítá na základě odpovídající kolonky v tabulkyce časových pásem jako součet:

ia)          sumy porovnaných dlouhých a krátkých pozic, která je vynásobena příslušnou rozdílovou sazbou (viz druhý sloupec tabulky v odstavci 13) pro každé časové pásmo a okamžitou cenou komodity;

iib)         porovnané pozice mezi dvěma časovými pásmy pro každé časové pásmo, do kterého je neporovnaná pozice převáděna, vynásobenéá sazbou držení 0,6 % a okamžitou cenou komodity;

iiic)        zbytkových neporovnaných pozic vynásobených přímou sazbou 15 % a okamžitou cenou komodity.

18. Celkový kapitálový požadavek instituce pro komoditní rizika se vypočítá jako součet kapitálových požadavků pro každou komoditu vypočítaných podle odstavce 17.

b) Zjednodušený postup

19. Kapitálový požadavek instituce se vypočítává pro každou komoditu jako součet:

ia)          15 % čisté pozice, bez ohledu na to, zda jde o dlouhou nebo krátkou pozici, vynásobeno okamžitou cenou komodity;

iib)         3 % hrubé pozice, dlouhé plus krátké, vynásobeno okamžitou cenou komodity.

20. Celkový kapitálový požadavek instituce pro komoditní rizika se vypočítá jako součet kapitálových požadavků pro každou komoditu vypočítaných podle odstavce 19.

ê 93/6/EHS článek 11a (přizpůsobený)

Ö c) Rozšířená metoda tabulky časových pásem Õ

Až do 31. prosince 2006 mohou členské státy Ö Příslušné orgány mohou Õ povolovat svým institucím povolovat použití minimálních sazeb rozdílových (spread-rate), držení (carry-rate) a přímých (outright-rate), jak jsou stanoveny v následující tabulce, namísto sazeb uvedených v příloze VII odstavcích 13, 14, 17 a 18, pokud podle názoru příslušných orgánů tyto instituce:

a)      se ve významném měřítku účastní obchodu s komoditami,

b)      mají diverzifikované komoditní portfolio, a

c)      ještě nejsou schopny používat interní modely pro účely výpočtu kapitálového požadavku ke komoditnímu riziku v souladu s přílohou Ö V Õ VIII.

Tabulka 2

|| Drahé kovy (kromě zlata) || Základní kovy || Zemědělské produkty (netrvanlivé) || Jiné produkty, včetně energetických

Sazba rozdílová (%) || 1,0 || 1,2 || 1,5 || 1,5

Sazba držení (%) || 0,3 || 0,5 || 0,6 || 0,6

Sazba přímá (%) || 8 || 10 || 12 || 15

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

è1 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 ve znění opravy, Úř. věst. L 248, 8.9.1998, s. 20

PŘÍLOHA VIII

Ö VYUŽITÍ Õ INTERNÍCH MODELŮ Ö PRO VÝPOČET KAPITÁLOVÝCH POŽADAVKŮ Õ

1. Jsou-li splněny podmínky této přílohy, mohou příslušné orgány institucím povolit, aby k výpočtu svého kapitálového požadavku pro riziko pozice, devizové riziko a/nebo komoditní riziko používaly místo metod uvedených v přílohách I, III a VII Ö IV Õ nebo v kombinaci s nimi vlastní interní modely řízení rizika. V každém jednotlivém případě je za účelem dohledu nad kapitálovýmié požadavky potřeba pro použití takových modelů výslovného schválení ze strany příslušných orgánů.

2. Toto schválení obdrží instituce pouze tehdy, jsou-li příslušné orgány přesvědčeny o tom, že systém řízení rizika instituce je koncepčně správný a celistvě používaný, a obzvláště, že jsou splněny následující kvalitativní standardy:

ia)     interní model měření rizika je úzce začleněn do procesu denního řízení rizika instituce a slouží vedení instituce jako základ pro hlášení rizikových pozic Ö expozic vrcholovému vedení instituce Õ ;

iib)    instituce má útvar kontroly a řízení rizika, který je nezávislý na obchodních útvarech a podléhá přímo Ö vrcholovému Õ vedení instituce. Tento útvar musí být odpovědný za tvorbu a používání systému řízení rizika instituce. Denně vypracovává a analyzuje zprávy o výsledcích modelu měření rizika instituce a o vhodných opatřeních k limitům obchodování;

iiic)   Ö statutární orgán Õ představenstvo a Ö vrcholové Õ vedení instituce se aktivně účastní procesu řízení a kontroly rizika a denní zprávy vypracované útvarem kontroly a řízení rizika jsou přezkoumávány na takové úrovni vedení, jež disponuje dostatečnou pravomocí k prosazení jak redukce pozic zaujatých jednotlivými obchodníky, tak i celkového Ö rizikové expozice Õ vystavení se riziku celé instituce;

(ivd)  instituce má dostatečný počet zaměstnanců, kteří umějí používat propracované modely v oblastech obchodování, kontroly rizika, auditu a back-office;

(ve)   instituce zavedla postupy, jimiž monitoruje a zajišťuje dodržování zdokumentovaného souboru interních strategií a kontrol týkajících se Ö celkové Õ funkčnosti systému měření rizik;

(vif)  modely instituce prokazatelně osvědčily přijatelnou přesnosti v měření rizik;

(viig) instituce často provádí přísný program krizových zkoušek Ö stresového testování Õ , jehož výsledky jsou Ö vrcholovým Õ vedením instituce přezkoumávány a reflektovány při stanovování strategií a limitů;

viiih) instituce musí jako součást svého pravidelného vnitřního auditu provádět nezávislou revizi svého systému měření rizika.

Tato rRevize Ö uvedená v prvním pododstavci písm. h) Õ se musí vztahujeovat jak na činnosti obchodních útvarů, tak i na činnosti nezávislého útvaru kontroly a řízení rizika. Nejméně jednou ročně musí instituce provést revizi svého celkového systému řízení rizika.

Tato revize se musí vztahujeovat na Ö následující prvky Õ :

–a)    adekvátnost dokumentace o systému řízení rizika a jeho postupech a o organizaci útvaru kontroly a řízení rizika,

–b)    začlenění měření tržního rizika do denního řízení rizika a spolehlivost informačního systému pro vedení instituce,

–c)    postupy používané institucí pro schvalování modelů oceňování rizika a hodnotící systémy, jichž používají zaměstnanci v útvarech front-office a back-office,

–d)    rozsah tržních rizik zachycených modelem měření rizika a validace jakýchkoliv podstatných změn v postupech měření rizika,

–e)    přesnost a úplnost pozičních dat, přesnost a přiměřenost předpokladů Ö volatility Õ nestálosti a korelací a přesnost výpočtů vyhodnocení a citlivosti rizika,

–f)     ověřovací postupy sloužící Ö instituci Õ k vyhodnocování jednotnosti, časové příhodnosti, spolehlivosti a nezávislosti zdrojů dat používaných v interních modelech,

         a

-g)     ověřovací postupy, které instituce používá k vyhodnocování zpětného testování, kterým je prováděno ohodnocení přesnosti modelu.

3. Instituce dohlíží na přesnost a výkonnost svého modelu pomocí Ö programu Õ zpětného testování. Tímto zpětným testováním se každý burzovní Ö obchodní Õ den srovnávají hodnoty rizikového potenciálu è1 pozic portfolií na konci dne, které se pro daný den vypočítávají na základě vlastních modelů instituce, a Ö jednodenní změna v hodnotě portfolia Õ ç hodnoty následujícího burzovního Ö obchodního Õ dne na jeho konci.

Příslušné orgány přezkoumají, zda je instituce schopná provádět zpětné testování jak pro skutečné, tak pro hypotetické změny hodnoty portfolia. Zpětné testování pro hypotetické změny v hodnotě portfolia je založeno na srovnání mezi hodnotou portfolia ke konci dne a za předpokladu nezměněných pozic jeho hodnotou na konci následujícího dne. Příslušné orgány budou vyžadovat, aby instituce přijala vhodná opatření pro zlepšení svého programu zpětného testování, jestliže jej považují za nedostatečný.

4. Za účelem výpočtu kapitálových požadavků pro specifické riziko spojené s obchodovanými dluhovými nástroji a akciemi mohou příslušné orgány schválit použití interního modelu instituce, pokud tento model kromě předpokladů níže uvedených v této příloze splňuje tyto podmínky:

–a)    vysvětluje cenové změny v pozicích portfolia v průběhu času,

–b)    zachycuje koncentrace z hlediska velikosti a změn skladby portfolia,

–c)    správně funguje také v nepříznivých podmínkách,

–d)    je přezkoumáván prostřednictvím zpětného testování, na jehož základě se posuzuje, zda je specifické riziko přesně zachyceno. Jestliže příslušné orgány povolí provedení tohoto zpětného testování na základě relevantních subportfolií, musí být tato vybírána průběžně stále stejným způsobem.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5

5. Instituce používající interní modely, které nejsou schváleny v souladu s odstavcem 4, podléhají zvláštnímu kapitálovému požadavku pro specifické riziko vypočítanému podle přílohy I.

6. Pro účely odst. 10 bodu ii) se výsledky vlastních výpočtů instituce násobí koeficientem v hodnotě nejméně 3.

ê 98/31/ES čl.1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

7. Násobící koeficient se zvyšuje přídavným faktorem v hodnotě mezi 0 a 1 podle následující tabulky Ö 1 Õ , a to v závislosti na počtech překročení limitu prokázaných zpětným testováním instituce za posledních 250 obchodních dnů. Příslušné orgány vyžadují, aby instituce konzistentně počítaly překročení zpětným testováním buď na základě skutečných, nebo hypotetických změn v hodnotě portfolia. Za překročení se považuje, pokud jednodenní změna v hodnotě portfolia překročí hodnotu portfolia pro rizikový potenciál období dotyčného dne, vypočítanou pomocí vlastních modelů instituce. Za účelem určení přídavného faktoru se počet překročení vyhodnocuje alespoň čtvrtletně.

Ö Tabulka 1 Õ

Počet překročení || Přídavný faktor

méně než 5 || 0,00

5 || 0,40

6 || 0,50

7 || 0,65

8 || 0,75

9 || 0,85

10 nebo více || 1,00

Příslušné orgány mohou Ö smějí Õ v jednotlivých případech Ö a Õ nebo za výjimečných okolností prominout požadavek zvýšit násobící koeficient přídavným faktorem podle výše uvedené tabulky Ö 1 Õ , jestliže instituce k jejich spokojenosti prokázala, že takové zvýšení by bylo neoprávněné a že model je v podstatě správný.

Jestliže velký počet překročení naznačuje, že model není dostatečně přesný, revokují příslušné orgány schválení modelu nebo uloží vhodná opatření k zajištění okamžitého zlepšení modelu.

Instituce neprodleně oznámí příslušným orgánům, v každém případě nejpozději do pěti obchodních dnů, překročení, které Ö vychází z Õ by na základě programu zpětného testování Ö a které by podle výše uvedené tabulky Õ vyžadovalo zvýšení přídavného faktoru, z toho důvodu, aby umožnily příslušným orgánům průběžně dohlížet na přiměřenost tohoto přídavného faktoru.

8. Pokud příslušné orgány schválí interní model instituce k výpočtu kapitálového požadavku pro specifické riziko podle odstavce 4, zvýší instituce svůj kapitálový požadavek vypočítaný podle odstavců 6, 7 a 10 navýšením částky o Ö jeden z těchto prvků Õ:

ia)          buď podíl specifického rizika na hodnotě rizikového potenciálu, který Ö by se měl Õ se podle pokynů k dohledu oddělit;í, nebo podle volby instituce,

iib)         hodnotu rizikového potenciálu subportfolií v dluhových nástrojích a Ö akciových pozicích Õ akciích, jež obsahují nějaké specifické riziko.

Instituce používající možnost uvedenou v bodě ii) Ö písmeni b) Õ jsou povinny identifikovat strukturu subportfolia předem a nesmějí Ö neměly by Õ ji bez souhlasu příslušných orgánů měnit.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

9. Příslušné orgány mohou prominout požadavek na navýšení podle odstavce 8, jestliže instituce prokáže, že její model přesně zachycuje také riziko událostí a riziko neplnění jejích pozic Ö selhání Õ v obchodovaných dluhových nástrojích a akciích Ö akciových pozicích Õ podle dohodnutých mezinárodních standardů.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5

10. Každá instituce musí splnit kapitálový požadavek, který odpovídá vyšší z následujících hodnot:

ia)          hodnotě rizikového potenciálu z předchozího dne, vypočítané podle parametrů uvedených v této příloze;

iib)         průměru denních hodnot rizikového potenciálu v předcházejících 60 obchodních dnech, který se vynásobí koeficientem uvedeným v odstavci 6 upraveným faktorem v odstavci 7.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

11. Pro výpočet rizikového potenciálu platí následující minimální požadavky:

ia)          nejméně denní výpočet rizikového potenciálu;

iib)         99. percentil jednostranného intervalu důvěry Ö jednostranný konfidenční interval s hladinou spolehlivosti 99 % Õ ;

iiic)        10denní období držení;

ivd)        období efektivního historického pozorování nejméně jeden rok, kromě případů, kdy je kratší období pozorování ospravedlněno významným vzrůstem cenové Ö volatility Õ nestálosti;

(ve)        tříměsíční aktualizace datových souborů.

12. Příslušné orgány vyžadují, aby model přesně zachycoval všechna podstatná cenová rizika opcí nebo pozic podobných opcím a aby jakákoliv jiná rizika nezachycená modelem byla přiměřeně kryta vlastními prostředky.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

13. Příslušné orgány vyžadují, aby mModel měření rizika Ö zachycuje Õ v závislosti na úrovni činností instituce na příslušných trzích zachycoval dostatečný počet rizikových faktorů, Ö zejména následující faktory Õ .

Jako minimum musí být splněny následující předpoklady:

Ö Riziko úrokových sazeb Õ

i)          u rizika úrokových sazeb se do sSystému měření rizika zahrnuje soubor rizikových faktorů úrokových sazeb v každé měně, ve které má instituce rozvahové nebo podrozvahové pozice citlivé na úrokové sazby. Instituce vypočítává křivky návratnosti pomocí jednoho z obecně uznávaných postupů. Pro pozice významně vystavené úrokovému riziku v hlavních měnách a na hlavních trzích se křivka návratnosti rozděluje do minimálně šesti segmentů splatnosti, aby byly zachyceny různé Ö volatility Õ nestálosti úrokových sazeb podél křivky návratnosti. Systém měření rizika musí také zachycovat riziko ne zcela korelovaných pohybů mezi různými křivkami návratnosti.;

Ö Devizové riziko Õ

ii)         u devizového rizika se do sSystému měření rizika zahrnujeí rizikové faktory pro zlato a pro jednotlivé Ö cizí Õ devizové měny, ve kterých jsou pozice instituce denominovány.;

ò nový

Pro podniky kolektivního investování se zohlední skutečné devizové pozice podniku kolektivního investování. Instituce se mohou spolehnout na hlášení třetí strany o devizových pozicích v podniku kolektivního investování, je-li správnost tohoto hlášení náležitým způsobem zajištěna. Jestliže si instituce není vědoma devizových pozic v podniku kolektivního investování, předpokládá se, že podnik kolektivního investování v maximální možné míře povolené v rámci svého pověření investoval do devizových nástrojů, a instituce v případě pozic obchodního portfolia zohlední při výpočtu kapitálového požadavku k devizovému riziku maximální nepřímou expozici, které by mohly dosáhnout zaujmutím pozic s využitím pákového efektu prostřednictvím podniku kolektivního investování. Toto se uskuteční proporcionálním navýšením pozice v podniku kolektivního investování do úrovně maximální expozice vůči položkám podkladových investic plynoucím z investičního pověření. S předpokládanou pozicí podniku kolektivního investování v cizí měně se zachází jako se samostatnou měnou způsobem, jakým se zachází s investicemi ve zlatě. Jestliže je však směr investic podniku kolektivního investování znám, celkovou dlouhou pozici lze přičíst k celkové dlouhé otevřené devizové pozici a celkovou krátkou pozici lze přičíst k celkové krátké otevřené devizové pozici. Započtení mezi takovými pozicemi před výpočtem není přípustné.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 (přizpůsobený)

Ö Akciové riziko Õ

iii)        u akciového rizika se do sSystému měření rizika zahrnuje samostatný rizikový faktor nejméně pro každý z akciových trhů, na kterých instituce drží své pozice ve významnějším rozsahu.;

Ö Komoditní riziko Õ

iv)        u komoditního rizika se do sSystému měření rizika zahrnuje samostatný rizikový faktor nejméně pro každou komoditu, ve které instituce drží pozice ve významnějším rozsahu. Systém měření rizika musí také zachycovat riziko ne zcela korelovaných pohybů mezi podobnými, nikoliv však identickými komoditami, a riziko změny termínových (forward) cen vyplývající z neshod splatnosti. Systém také zohledňuje charakteristiku trhu, zejména dodací termíny a možnosti poskytnuté obchodníkům k uzavření jejich pozic.

ê 98/31/ES čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5

14. Příslušné orgány mohou institucím povolit, aby používaly empirické korelace v rámci jednotlivých kategorií rizika a mezi nimi, jestliže jsou přesvědčeny, že systém instituce pro měření korelací je správný a správně používaný.

ê 93/6/EHS příloha VI odst. 8 bod 2 druhá věta (přizpůsobený)

PŘÍLOHA VI

Ö VÝPOČET KAPITÁLOVÝCH POŽADAVKŮ PRO Õ VELKOU ANGAŽOVANOST

1. Ö Převýšení uvedené v čl. 31 písm. b) Õ Ten se vypočítá tak, že se vyberou ty složky celkové míry obchodního rizika u daného klienta nebo skupiny klientů, které mají nejvyšší požadavky na krytí specifického rizika v příloze I a/nebo požadavky v příloze II, jejichž součet se rovná částce převýšení uvedené v bodě 1 Ö čl. 31 písm. a) Õ .

2. Tam, kde převýšení netrvá déle než 10 dnů, bude Ö dodatečný kapitálový požadavek Õ požadavek na další kapitál u těchto složek činit 200 % požadavků uvedených v Ö odstavci 1 Õ předchozí větě.

3. Od deseti dnů po vzniku převýšení se složky převýšení vybrané podle Ö odstavce 1 Õ výše uvedených měřítek zanesou na příslušnou řádku v sloupci 1 Ö tabulky I Õ níže uvedené tabulky ve stoupajícím pořadí podle požadavků Ö na Õ krytí specifického rizika v příloze I a/nebo požadavků v příloze II. Instituce pak splní dDodatečný kapitálový požadavek rovnající se rovná součtu požadavků na krytí specifického rizika v příloze I a/nebo v příloze II pro tyto složky násobené odpovídajícím faktorem ve sloupci 2 Ö tabulky I Õ .

Ö Tabulka 1 Õ

Překročení limitů (na základě procenta z kapitálu) || Faktory

Do 40 % || 200 %

Od 40 % do 60 % || 300 %

Od 60 % do 80 % || 400 %

Od 80 % do 100 % || 500 %

Od 100 % do 250 % || 600 %

Nad 250 % || 900 %

é

ò nový

PŘÍLOHA VII

OBCHODOVÁNÍ

Část A – Záměr obchodovat

1. Pozice/portfolia držená se záměrem obchodovat musí splňovat následující požadavky:

a)      musí existovat srozumitelně zdokumentovaná obchodní strategie pro pozici/nástroj či portfolia, která je schválená vrcholovým vedením, a musí zahrnovat očekávané období držení;

b)      musí existovat srozumitelně definované politiky a postupy pro aktivní řízení pozice, které budou zahrnovat tyto podmínky:

i)       pozice jsou otevírány na obchodním desku;

ii)      jsou stanoveny limity na pozice a je sledována jejich přiměřenost;

iii)     obchodníci jsou oprávněni otevírat/řídit pozici v rámci schválených limitů a v souladu se schválenou strategií;

iv)     pozice jsou hlášeny vrcholovému vedení jako nedílná součást procesu řízení rizika instituce;

v)      pozice jsou aktivně sledovány s odkazem na zdroje informací o trhu a je hodnocena prodejnost či realizovatelnost zajištění pozice či rizik její složky, včetně posuzování, zejména kvality a dostupnosti tržních vstupů do procesu oceňování, úrovně tržního obratu, objemu pozic obchodovaných na trhu;

c)      musí existovat srozumitelně definovaná politika a postupy pro sledování pozice vzhledem k obchodní strategii instituce, včetně sledování obratu a nehybných pozic v obchodním portfoliu instituce.

Část B – Systémy a kontroly

1. Instituce zavede a udržuje systémy a kontroly dostatečné k poskytování obezřetných a spolehlivých odhadů ocenění.

2. Systémy a kontroly zahrnují alespoň tyto prvky:

a)      zdokumentované politiky a postupy pro proces oceňování. To zahrnuje srozumitelně definované odpovědnosti za jednotlivé oblasti související se stanovením ocenění, zdroje informací o trhu a přezkoumávání jejich přiměřenosti, četnost nezávislého oceňování, načasování uzavíracích cen, postupy pro úpravy ocenění, ověřovací postupy uskutečňované ke konci měsíce a ad hoc;

b)      jasné a nezávislé (tzn. nezávislé na front office) linie podávání hlášení pro útvar odpovědný za postup ocenění.

Linie podávání hlášení musí dosahovat až k úrovni výkonného člena představenstva.

Metody obezřetného oceňování

3. Tržní ocenění je ocenění pozic uskutečňované s minimálně denní periodicitou pomocí uzavíracích cen, které jsou snadno k dispozici a které jsou získávány z nezávislých zdrojů. Příkladem jsou burzovní ceny, ceny z obrazovek, či kotace od několika renomovaných nezávislých brokerů.

4. Při tržním ocenění se použije obezřetnější z cen nákup/prodej (bid/offer), ledaže je instituce významným tvůrcem trhu v konkrétním typu daného finančního nástroje či komodity a je schopna uzavírat za prostřední cenu.

5. Tam, kde není tržní ocenění možné, musí instituce pro svoje pozice/portfolia používat ocenění pomocí modelu, než uplatní kapitálové požadavky podle zásad pro obchodní portfolio. Ocenění pomocí modelu je definováno jako jakékoli ocenění, které musí být stanoveno prostřednictvím srovnávacího standardu, extrapolováno či jinak vypočítáno z tržního vstupu.

6. Při ocenění pomocí modelu musí být splněny následující požadavky:

a)           vrcholové vedení si je vědomo, které prvky obchodního portfolia podléhají ocenění pomocí modelu, a zná význam nejistoty, kterou tato skutečnost zakládá ve vykazování rizika/výsledků obchodování;

b)           tržní vstupy jsou získávány tam, kde je to možné, v souladu s tržními cenami a přiměřenost tržních vstupů vzhledem k oceňování příslušné pozice a parametry modelu jsou posuzovány každodenně;

c)           pokud existují, tak se používají oceňovací metodiky, které jsou trhem akceptovanou praxí pro konkrétní finanční nástroje nebo komodity;

d)           pokud se jedná o model vyvinutý institucí, je založen na adekvátních předpokladech, které byly posouzeny a kriticky přezkoumány náležitě kvalifikovanými stranami nezávislými na procesu vývoje modelu;

e)           jsou zavedeny formální postupy pro kontrolu změn a je udržována záložní kopie modelu, která je pravidelně používána ke kontrole oceňování;

f)            útvar řízení rizik si je vědom slabých stránek používaného modelu a zná způsob, jak nejvhodněji zohlednit tyto slabé stránky ve výstupech z procesu oceňování;

g)           model je pravidelně přezkoumáván za účelem stanovení míry přesnosti jeho výkonnosti (např. je posuzována trvající adekvátnost předpokladů, analýza zisků a ztrát oproti rizikovým faktorům, porovnávání skutečných uzavíracích cen s výstupy modelu).

Pro účely písmene d) musí být model vyvinut nebo schválen nezávisle na front office. Je třeba, aby byl nezávisle testován. To zahrnuje validaci matematické stránky, předpokladů a softwarového provedení.

7. Nezávislé ověřování cen by mělo být prováděno navíc k dennímu tržnímu ocenění nebo ocenění pomocí modelu. Spočívá v pravidelném ověřování přesnosti a nezávislosti tržních cen či vstupů modelu. Zatímco denní tržní ocenění může být uskutečňováno obchodníky, ověřování tržních cen a vstupů modelu by mělo být uskutečňováno jednotkou nezávislou na obchodním útvaru minimálně každý měsíc (nebo častěji, v závislosti na povaze tržní/obchodní aktivity). Obezřetná opatření, jako jsou úpravy ocenění, mohou být na místě v situaci, kdy nejsou k dispozici nezávislé zdroje ocenění nebo zdroje ocenění jsou spíše subjektivní.

Úpravy ocenění nebo rezervy ocenění

8. Instituce zavede a udržuje postupy pro zvažování tvorby úprav ocenění nebo rezerv ocenění.

Obecné standardy

9. Příslušné orgány vyžadují, aby byly formálně brány v úvahu následující úpravy ocenění/rezervy ocenění: nepodchycená úvěrová rozpětí, náklady na uzavření pozice, operační rizika, předčasné ukončení, investiční náklady a náklady financování, budoucí administrativní náklady a tam, kde je to relevantní, riziko modelu.

Standardy pro méně likvidní položky

10. Méně likvidní pozice by mohly vznikat z příčin na trhu i uvnitř instituce, např. koncentrované pozice a/nebo nehybné pozice.

11. Instituce musí zvážit několik faktorů při rozhodování, zda je pro méně likvidní položky nezbytná rezerva ocenění. Mezi tyto faktory patří čas, který by byl zapotřebí k zajištění pozice/rizik v rámci pozice, volatilita a průměr rozpětí nákup/prodej, dostupnost tržních kotací (počet a identita tvůrců trhu) a volatilita a průměr objemů obchodu.

12. Při použití ocenění třetí strany nebo ocenění pomocí modelu instituce zvažují, zda použijí úpravu ocenění. Kromě toho instituce zvažují potřebu tvorby rezerv pro méně likvidní pozice a průběžně přezkoumávají jejich trvající adekvátnost.

13. Pokud v běžném finančním roce dojde k výrazným ztrátám v důsledku úprav ocenění/rezerv ocenění, odečtou se tyto ztráty od původního kapitálu instituce v souladu s čl. 57 písm. k) směrnice [2000/12/ES].

14. Ostatní zisky/ztráty plynoucí z tvorby úprav ocenění/rezerv ocenění se promítnou do propočtu „čistého zisku z obchodního portfolia“ zmíněného v čl. 13 odst. 2 písm. b) a přičítají se k/odečítají se od dodatkového kapitálu způsobilého k pokrytí požadavků k tržnímu riziku v souladu s příslušnými ustanoveními.

Část C – Interní zajištění

1. Interní zajištění je pozice, která podstatně nebo úplně kompenzuje složky rizika pozice nebo skupiny pozic v bankovním portfoliu. Pozice, které vznikly v důsledku interního zajištění, jsou způsobilé pro stanovení kapitálových požadavků podle zásad pro obchodní portfolio, jestliže jsou drženy se záměrem obchodovat a jsou splněna obecná kritéria týkající se záměru obchodovat a obezřetného oceňování, která jsou vymezena v částech A a B. Zejména platí, že:

a)      interní zajištění nejsou v prvé řadě používána se záměrem vyhnout se kapitálovým požadavkům nebo je snížit;

b)      interní zajištění jsou řádně zdokumentována a podléhají zvláštním interním postupům schvalování a auditu;

c)      interní transakce jsou prováděny za tržních podmínek;

d)      podstatná část tržního rizika, které je tvořeno interním zajištěním, je dynamicky řízena v obchodním portfoliu v rámci přípustných limitů;

e)      interní transakce jsou pečlivě sledovány.

Sledování musí být zajištěno náležitými postupy.

2. Zacházením uvedeným v odstavci 1 nejsou dotčeny kapitálové požadavky použitelné na tu složku interního zajištění, která náleží do bankovního portfolia.

PŘÍLOHA VIII

Zrušené směrnice

ČÁST A

ZRUŠENÉ SMĚRNICE A SMĚRNICE JE POZMĚŇUJÍCÍ

(uvedené v článku 48)

Směrnice Rady 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních společností a úvěrových institucí

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/31/ES ze dne 22. června 1998, kterou se mění směrnice Rady 93/6/EHS o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/33/ES ze dne 22. června 1998, kterou se mění článek 12 první směrnice Rady 77/780/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejího výkonu, články 2, 5, 6, 7, 8 a přílohy II a III směrnice Rady 89/647/EHS o ukazateli kapitálové přiměřenosti úvěrových institucí a článek 2 a příloha II směrnice Rady 93/6/EHS o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu a o změně směrnice Rady 73/239/EHS, 79/267/EHS, 92/49/EHS, 92/96/EHS, 93/6/EHS a 93/22/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES a 2000/12/ES

Pouze článek 26

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, kterou se mění směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a zrušuje směrnice Rady 93/22/EHS

Pouze článek 67

ČÁST B

LHŮTY K PROVEDENÍ

(uvedené v článku 48)

Směrnice || || Má být provedena do

Směrnice Rady 93/6/EHS || || 1. 7. 1995

Směrnice 98/31/ES || || 21. 7. 2000

Směrnice 98/33/ES || || 21. 7. 2000

Směrnice 2002/87/ES || || 11. 8. 2004

Směrnice 2004/39/ES || || Dosud není k dispozici

Směrnice 2004/xx/ES || || Dosud není k dispozici

ò nový

PŘÍLOHA IX

SROVNÁVACÍ TABULKA

Tato směrnice || Směrnice 93/6/EHS || Směrnice 98/31/ES || Směrnice 98/33/ES || Směrnice 2002/87/ES || Směrnice 2004/39/ES

Čl. 1 odst. 1 první věta || || || || ||

Čl. 1 odst. 1 druhá věta a odst. 2 || Článek 1 || || || ||

Čl. 2 odst. 1 || || || || ||

Čl. 2 odst. 2 || Čl. 7 odst. 3 || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. a) || Čl. 2 bod 1 || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. b) || Čl. 2 bod 2 || || || || Čl. 67 bod 1

Čl. 3 odst. 1 písm. c) až e) || Čl. 2 bod 3 až 5 || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. f) a g) || || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. h) || Čl. 2 bod 10 || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. i) || Čl. 2 bod 11 || || Čl. 3 bod 1 || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. j) || Čl. 2 bod 14 || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. k) a l) || Čl. 2 bod 15 a 16 || Čl. 1 bod 1 písm. b) || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. m) || Čl. 2 bod 17 || Čl. 1 bod 1 písm. c) || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. n) || Čl. 2 bod 18 || Čl. 1 bod 1 písm. d) || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. o) až q) || Čl. 2 bod 19 až 21 || || || ||

|| || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. r) || Čl. 2 bod 23 || || || ||

Čl. 3 odst. 1 písm. s) || Čl. 2 bod 26 || || || ||

Čl. 3 odst. 2 || Čl. 2 bod 7 a 8 || || || ||

Čl. 3 odst. 3 písm. a) a b) || Čl. 7 odst. 3 || || || Článek 26 ||

Čl. 3 odst. 3 písm. c) || Čl. 7 odst. 3 || || || ||

Článek 4 || Čl. 2 bod 24 || || || ||

Článek 5 || Čl. 3 odst. 1 a 2 || || || ||

Článek 6 || Čl. 3 odst. 4 || || || || Čl. 67 bod 2

Článek 7 || Čl. 3 odst. 4a || || || || Čl. 67 bod 3

Článek 8 || Čl. 3 odst. 4b || || || || Čl. 67 bod 3

Článek 9 || Čl. 3 odst. 3 || || || ||

Článek 10 || Čl. 3 odst. 5 až 8 || || || ||

Článek 11 || Čl. 2 bod 6 || || || ||

Čl. 12 první pododstavec || Čl. 2 bod 25 || || || ||

Čl. 12 druhý pododstavec || || || || ||

Čl. 13 odst. 1 první pododstavec || Příloha V odst. 1 první pododstavec || || || ||

Čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec a odst. 2 až 5 || Příloha V odst. 1 druhý pododstavec a odst. 2 až 5 || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 4 písm. a), b) || || ||

Článek 14 || Příloha V odst. 6 a 7 || Příloha odst. 4 písm. c) || || ||

Článek 15 || Příloha V odst. 8 || || || ||

Článek 16 || Příloha V odst. 9 || || || ||

Článek 17 || || || || ||

Čl. 18 odst. 1 první pododstavec || Čl. 4 odst. 1 první pododstavec || || || ||

Čl. 18 odst. 1 písm. a) a b) || Čl. 4 odst. 1 bod. i) a ii) || Čl. 1 bod 2 || || ||

Čl. 18 odst. 2 až 4 || Čl. 4 odst. 6 až 8 || || || ||

Čl. 19 odst. 1 || || || || ||

Čl. 19 odst. 2 || Čl. 11 odst. 2 || || || ||

Čl. 19 odst. 3 || || || || ||

Článek 20 || || || || ||

Článek 21 || Příloha IV || || || ||

Článek 22 || || || || ||

Čl. 23 první a druhý pododstavec || Čl. 7 odst. 5 a 6 || || || ||

Čl. 23 třetí pododstavec || || || || ||

Článek 24 || || || || ||

Článek 25 || || || || ||

Čl. 26 odst. 1 || Čl. 7 odst. 10 || Čl. 1 bod 4 || || ||

Čl. 26 odst. 2 až 4 || Čl. 7 odst. 11 až 13 || || || ||

Článek 27 || Čl. 7 odst. 14 a 15 || || || ||

Čl. 28 odst. 1 || Čl. 5 odst. 1 || || || ||

Čl. 28 odst. 2 || Čl. 5 odst. 2 || Čl. 1 bod 3 || || ||

Čl. 28 odst. 3 || || || || ||

Čl. 29 odst. 1 písm. a) až c) a další dva pododstavce || Příloha VI odst. 2 || || || ||

Čl. 29 odst. 1 poslední pododstavec || || || || ||

Čl. 29 odst. 2 || Příloha VI odst. 3 || || || ||

Čl. 30 odst. 1 a 2 první pododstavec || Příloha VI odst. 4 a 5 || || || ||

Čl. 30 odst. 2 druhý pododstavec || || || || ||

Čl. 30 odst. 3 a 4 || Příloha VI odst. 6 a 7 || || || ||

Článek 31 || Příloha VI odst. 8 bod 1, bod 2 první věta, body 3 až 5 || || || ||

Článek 32 || Příloha VI odst. 9 a 10 || || || ||

Čl. 33 odst. 1 a 2 || || || || ||

Čl. 33 odst. 3 || Čl. 6 odst. 2 || || || ||

Článek 34 || || || || ||

Čl. 35 odst. 1 až 4 || Čl. 8 odst. 1 až 4 || || || ||

Čl. 35 odst. 5 || Čl. 8 odst. 5 první věta || Čl. 1 bod 5 || || ||

Článek 36 || Čl. 9 odst. 1 až 3 || || || ||

Článek 37 || || || || ||

Článek 38 || Čl. 9 odst. 4 || || || ||

Článek 39 || || || || ||

Článek 40 || Čl. 2 bod 9 || || || ||

Článek 41 || || || || ||

Čl. 42 odst. 1 písm. a) až c) || Čl. 10 první, druhá a třetí odrážka || || || ||

Čl. 42 odst. 1 písm. d) a e) || || || || ||

Čl. 42 odst. 1 písm. f) || Čl. 10 čtvrtá odrážka || || || ||

Čl. 42 odst. 1 písm. g) || || || || ||

Článek 43 || || || || ||

Článek 44 || || || || ||

Článek 45 || || || || ||

Článek 46 || Článek 12 || || || ||

Článek 47 || || || || ||

Článek 48 || || || || ||

Článek 49 || || || || ||

Článek 50 || Článek 15 || || || ||

|| || || || ||

Příloha I odst. 1 až 4 || Příloha I odst. 1 až 4 || || || ||

Příloha I odst. 4 poslední pododstavec || Čl. 2 bod 22 || || || ||

Příloha I odst. 5 až 7 || Příloha I odst. 5 až 7 || || || ||

Příloha I odst. 8 || || || || ||

Příloha I odst. 9 až 11 || Příloha I odst. 8 až 10 || || || ||

Příloha I odst. 12 až 14 || Příloha I odst. 12 až 14 || || || ||

Příloha I odst. 15 a 16 || Čl. 2 bod 12 || || || ||

Příloha I odst. 17 až 41 || Příloha I odst. 15 až 39 || || || ||

Příloha I odst. 42 až 56 || || || || ||

Příloha II odst. 1 a 2 || Příloha II odst. 1 a 2 || || || ||

Příloha II odst. 3 až 11 || || || || ||

Příloha III odst. 1 || Příloha III odst. 1 první pododstavec || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. a) || || ||

Příloha III odst. 2 || Příloha III odst. 2 || || || ||

Příloha III odst. 2.1 první až třetí pododstavec || Příloha III odst. 3.1 || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. b) || || ||

Příloha III odst. 2.1 čtvrtý pododstavec || || || || ||

Příloha III odst. 2.1 pátý pododstavec || Příloha III odst. 3.2 || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. b) || || ||

Příloha III odst. 2.2, 3 a 3.1 || Příloha III odst. 4 až 6 || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 3 písm. c) || || ||

Příloha III odst. 3.2 || Příloha III odst. 8 || || || ||

Příloha III odst. 4 || Příloha III odst. 11 || || || ||

Příloha IV odst. 1 až 20 || Příloha VII odst. 1 až 20 || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 || || ||

Příloha IV odst. 21 || Článek 11a || Čl. 1 bod 6 || || ||

Příloha V odst. 1 až 13 třetí pododstavec || Příloha VIII odst. 1 až 13 bod ii) || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 || || ||

Příloha V odst. 13 čtvrtý pododstavec || || || || ||

Příloha V odst. 13 pátý pododstavec až odst. 14 || Příloha VIII odst. 13 bod iii) až odst. 14 || Čl. 1 bod 7 a příloha odst. 5 || || ||

Příloha VI || Příloha VI odst. 8 bod 2 po první větě || || || ||

Příloha VII || || || || ||

Příloha VIII || || || || ||

Příloha IX || || || || ||

[1]               Úř. věst C , , s. .

[2]               Úř. věst C

[3]               Úř. věst C , , s. .

[4]               Úř. věst C , , s. .

[5]               Úř. věst C , , s. .

[6]               Úř. věst L 141, 11.6.1993, s. 1, naposledy pozměněná směrnicí 2004/xx/ES, Úř. věst. […].

[7]               Úř. věst L 141, 11.06.1993, s. 27, naposledy pozměněná směrnici [2004/…/ES (Úř. věst. ………..)].

[8]               Úř. věst 126, 26.5.2000, s. 1.

[9]               Úř. věst L 145, 30.4.2004, s. 1.

[10]             Úř. věst. L 386, 30. 12. 1989, s. 14. Směrnice ve znění směrnice 92/30/EHS (Úř. věst. L 110, 28. 4. 1992, s. 52).

[11]             Úř. věst. L 29, 5. 2. 1993, s. 1.

[12]             Úř. věst. L 124, 5. 5. 1989, s. 16. Směrnice naposledy pozměněná směrnicé 92/30/EHS (Úř. věst. L 110, 24. 9. 1992, s. 52).

[13]             Úř. věst. L 110, 28. 4. 1992, s. 52.

[14]             Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[15]             Úř. věst. L 197, 18. 7. 1987, s. 33.

[16]             Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.

[17]             Úř. věst. L 322, 17. 12. 1977, s. 30. Směrnice ve znění směrnice 89/646/EHS (Úř. věst. L 386, 30. 12. 1989, s. 1).

[18]             Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1.

[19]             Úř. věst. L 9, 15.1.2003, s. 3.

CS

|| KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

V Bruselu dne 14. července 2004

KOM(2004) 486 v konečném znění

2004/0155 (COD) 2004/0159 (COD) Technické přílohy

 

Návrh

SMĚRNIC EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterými se přepracovává směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu a směrnice Rady 93/6/EHS ze dne 15. března 1993 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí.

(předložený Komisí) {SEC(2004) 921}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

-

Návrh

SMĚRNICE RADY

o […]

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek […] této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[3],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[4],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) [Velké písmeno…].

(2) [Velké písmeno…],

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

[…]

Článek […]

Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do […]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato ustanovení přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Článek […]

Tato směrnice vstupuje v platnost […] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek […]

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne […].

                                                                       Za Radu

                                                                       předseda / předsedkyně

                                                                       […]

PŘÍLOHA

ònové

Příloha V – Technická kritéria pro organizaci a řízení rizik

1. řízení instituce

1. Řídící orgán podle článku 11 stanoví pravidla pro oddělení neslučitelných funkcí v dané organizaci a pro předcházení střetu zájmů.

2. Řízení rizik

2. Řídící orgán podle článku 11 schvaluje a pravidelně přehodnocuje strategie a zásady pro přijímání, řízení, sledování a snižování rizik, kterým je nebo může být úvěrová instituce vystavena, včetně rizik vyplývajících z makroekonomického prostředí, v němž úvěrová instituce působí, a to v závislosti na ekonomickém cyklu.

3. Úvěrové riziko a riziko protistrany

3. Poskytování úvěrů musí být založeno na rozumných a jednoznačně stanovených kritériích. Je třeba jasně stanovit postup pro schvalování úvěrů, dodatků k nim, jejich obnovování a refinancování.

4. Musí existovat efektivní systémy pro správu a sledování různých portfolií a expozic představujících úvěrové riziko, včetně identifikace a řízení problémových úvěrů a tvorby odpovídajících úprav ocenění a rezerv.

5. Rozložení úvěrových portfolií musí odpovídat cílovým trhům úvěrové instituce a její celkové úvěrové strategii.

4. Zbytkové riziko

6. Riziko, že uznávané techniky snižování úvěrového rizika používané úvěrovou institucí nebudou tak účinné, jak se předpokládalo, je třeba řešit a ovlivňovat prostřednictvím zásad a postupů uvedených v písemné formě.

5. Riziko koncentrace

7. Riziko koncentrace vyplývající z expozic vůči protistranám, ekonomicky spjatým skupinám protistran a protistranám ve stejném odvětví hospodářství či stejné zeměpisné oblasti, protistranám vykonávajícím stejnou činnost nebo obchodujícím se stejnou komoditou, z používání technik snižování úvěrového rizika, a zejména rizika spojená s velkou nepřímou úvěrovou angažovaností (např. vůči stejnému vydavateli kolaterálu), je třeba řešit a ovlivňovat prostřednictvím zásad a postupů uvedených v písemné formě.

6. Rizika sekuritizace

8. Rizika plynoucí ze sekuritizace, v níž jsou úvěrové instituce původcem nebo sponzorem, musí být hodnocena a řešena prostřednictvím vhodných zásad a postupů tak, aby se zejména zajistilo, že v rozhodnutích týkajících se hodnocení a řízení rizik je plně zohledněna ekonomická podstata dané transakce.

9. Úvěrové instituce, které jsou původcem sekuritizace revolvingových expozic s možností předčasného splacení, musí mít likviditní plány, které řeší dopady jak plánovaného, tak předčasného splacení.

7. Úrokové riziko bankovního portfolia

10. Je třeba zavést systémy hodnocení a řízení rizika vyplývajícího z dopadů případných změn v úrokových sazbách na nástroje v bankovním portfoliu úvěrové instituce.

8. Operační riziko

11. Je třeba zavést zásady a postupy pro hodnocení a řízení expozice vůči operačnímu riziku, včetně méně četných, ale vysoce rizikových událostí. Aniž by tím byla dotčena definice uvedená v čl. 4 odst. 22, musí úvěrové instituce uvést, v čem pro účely těchto zásad a postupů spočívá operační riziko.

12. Úvěrové instituce musí vypracovat havarijní plány a plány zachování provozu instituce, které zajistí schopnost úvěrové instituce provozovat dále svoji činnost a omezit ztráty v případě vážného přerušení obchodní činnosti.

9. Riziko likvidity

13. Úvěrové instituce musí zavést zásady a postupy pro měření a řízení své čisté likviditní pozice, a to průběžně, i s výhledem do budoucna. Musí vzít v úvahu i alternativní scénáře a pravidelně přezkoumávat předpoklady, na kterých jsou založena rozhodnutí ohledně čisté likviditní pozice.

14. Rovněž musí být zavedeny havarijní plány pro řešení případné likviditní krize.

PŘÍLOHA VI Standardizovaný přístup Část 1 – Rizikové váhy

1. EXPOZICE VŮČI CENTRÁLNÍM VLÁDÁM NEBO CENTRÁLNÍM BANKÁM 1.1. Zacházení

1. Aniž by tím byly dotčeny odstavce 2 až 8, bude expozicím vůči centrálním vládám a centrálním bankám přidělena riziková váha 100 %.

2. Expozicím vůči centrálním vládám a centrálním bankám, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 1 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

Tabulka č. 1

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6

Riziková váha || 0 % || 20 % || 50 % || 100 % || 100 % || 150 %

3. Expozicím vůči Evropské centrální bance se přidělí riziková váha 0 %.

1.2. Expozice v národní měně dlužníka

4. Pokud tak příslušné orgány některého členského státu rozhodnou, může být expozicím vůči jeho centrální vládě a centrální bance, pokud jsou denominovány a financovány v domácí měně, přidělena riziková váha nižší, než jak je uvedeno v odstavci 2.

5. Pokud toto diskreční právo podle odstavce 4 příslušné orgány některého členského státu využijí, mohou příslušné orgány jiného členského státu rovněž povolit svým úvěrovým institucím, aby na expozice vůči takové centrální vládě nebo centrální bance, jež jsou denominované a financované v příslušné měně, uplatnily stejnou rizikovou váhu.

6. Pokud příslušné orgány třetí země, které používají opatření pro regulaci a dohled alespoň na téže úrovni jako ve Společenství, přidělí expozicím vůči vlastní centrální vládě a centrální bance, jež jsou denominované a financované v domácí měně, rizikovou váhu nižší, než jak je uvedeno v odstavcích 1 a 2, mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby odpovídajícím expozicím přidělily rizikovou váhu stejným způsobem.

1.3. Použití externích ratingů vypracovaných exportními úvěrovými agenturami

7. Externí rating vypracovaný exportní úvěrovou agenturou lze uznat za předpokladu, že je splněna jedna z následujících podmínek:

a)      externí rating je vyhodnocení rizika, na kterém se shodly exportní úvěrové agentury účastnící se „Ujednání o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry“ v rámci OECD;

b)      exportní úvěrová agentura zveřejňuje svoje externí ratingy a dodržuje dohodnutou metodiku OECD a externí rating je vázán na jednu ze sedmi minimálních exportních pojišťovacích prémií (MEPP), které stanoví dohodnutá metodika OECD.

8. Pokud je pro účely vážení rizika uznán externí rating vypracovaný exportní úvěrovou agenturou, přidělí se daným expozicím riziková váha podle tabulky č. 2.

Tabulka č. 2

MEPP || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6 || 7

Riziková váha || 0 % || 20 % || 50 % || 100 % || 100 % || 100 % || 150 %

2. EXPOZICE VŮČI REGIONÁLNÍ NEBO MÍSTNÍ SPRÁVĚ

9. Aniž by tím byly dotčeny odstavce 10 až 12, přidělí se expozicím vůči regionální a místní správě stejná riziková váha jako expozicím vůči institucím. Pokud tak příslušné orgány učiní, děje se to nezávisle na diskrečním právu příslušných orgánů podle článku 80. Preferenční zacházení s krátkodobými expozicemi podle odstavce 30, 31 a 36 se nepoužije.

10. Pokud tak příslušné orgány rozhodnou, lze s expozicemi vůči regionální a místní správě zacházet jako s expozicemi vůči centrální vládě, do jejíž pravomoci tato regionální a místní správa spadá, pokud neexistuje rozdíl v riziku mezi těmito expozicemi vzhledem ke specifickým možnostem získávání příjmů na straně regionální a místní správy a k existenci zvláštního institucionálního uspořádání, které snižuje jejich riziko selhání.

11. Pokud toto diskreční právo podle odstavce 10 příslušné orgány některého členského státu využijí, mohou příslušné orgány jiného členského státu rovněž povolit svým úvěrovým institucím, aby uplatnily stejnou rizikovou váhu v případě expozic vůči takové regionální a místní správě.

12. Pokud příslušné orgány třetí země, které používají opatření pro regulaci a dohled alespoň na téže úrovni jako ve Společenství, zacházejí s expozicemi vůči regionální a místní správě stejně jako s expozicemi vůči své centrální vládě, mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby expozicím vůči takové regionální a místní správě přidělily rizikovou váhu stejným způsobem.

3. EXPOZICE VŮČI SPRÁVNÍM ORGÁNŮM A NEZISKOVÝM PODNIKŮM 3.1. Zacházení

13. Aniž by tím byly dotčeny odstavce 14 až 18, obdrží expozice vůči správním orgánům a neziskovým podnikům rizikovou váhu 100 %.

3.2. Subjekty veřejného sektoru

14. Aniž by tím byly dotčeny odstavce 15 až 17, obdrží expozice vůči subjektům veřejného sektoru rizikovou váhu 100 %.

15. Pokud tak příslušné orgány některého členského státu rozhodnou, lze s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru zacházet jako s expozicemi vůči institucím. Pokud tak příslušné orgány učiní, děje se to nezávisle na diskrečním právu příslušných orgánů podle článku 80. Preferenční zacházení s krátkodobými expozicemi podle odstavce 30, 31 a 36 se nepoužije.

16. Pokud toto diskreční právo zacházet s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru jako s expozicemi vůči institucím příslušné orgány některého členského státu využijí, mohou příslušné orgány jiného členského státu rovněž dovolit svým úvěrovým institucím, aby v případě expozic vůči takovým subjektům veřejného sektoru uplatnily stejnou rizikovou váhu.

17. Pokud příslušné orgány třetí země, které používají opatření pro regulaci a dohled alespoň na téže úrovni jako ve Společenství, zacházejí s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru stejně jako s expozicemi vůči institucím, mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby expozicím vůči takovým subjektům veřejného sektoru přidělily rizikovou váhu stejným způsobem.

3.3. Církve a náboženské společnosti

18. S expozicemi vůči církvím a náboženským společnostem zřízeným jako právnické osoby podle veřejného práva, pokud vybírají příspěvky v souladu s právními předpisy, které je k tomu opravňují, se zachází stejně jako s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru.

4. EXPOZICE VŮČI MEZINÁRODNÍM ROZVOJOVÝM BANKÁM 4.1. Oblast působnosti

19. Pro účely článků 78 až 83 se Korporace pro meziamerické investice (Inter-American Investment Corporation) považuje za mezinárodní rozvojovou banku (MRB).

4.2. Zacházení

20. Aniž by tím byly dotčeny odstavce 21 a 22, s expozicemi vůči mezinárodním rozvojovým bankám se zachází stejně jako s expozicemi vůči úvěrovým institucím v souladu s odstavci 28 až 31. Preferenční zacházení s krátkodobými expozicemi podle odstavce 30, 31 a 36 se nepoužije.

21. Expozicím vůči následujícím mezinárodním rozvojovým bankám se přiděluje riziková váha 0 %:

a) Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development);

b) Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation);

c) Meziamerická rozvojová banka (Inter-American Development Bank);

d) Asijská rozvojová banka (Asian Development Bank);

e) Africká rozvojová banka (African Development Bank);

f) Rozvojová banka Rady Evropy (Council of Europe Development Bank);

g) Severská investiční banka (Nordic Investment Bank);

h) Karibská rozvojová banka (Caribbean Development Bank);

i) Evropská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development);

j) Evropská investiční banka (European Investment Bank);

k) Evropský investiční fond (European Investment Fund);

l) Multilaterální agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency).

22. Na nesplacenou část upsaného kapitálu Evropského investičního fondu se použije riziková váha 20 %.

5. EXPOZICE VŮČI MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM

23. Expozicím vůči následujícím mezinárodním organizacím se přidělí riziková váha 0 %:

a) Evropské společenství;

b) Mezinárodní měnový fond;

c) Banka pro mezinárodní platby.

6. EXPOZICE VŮČI INSTITUCÍM 6.1. Zacházení

24. Pro stanovení rizikových vah v případě expozic vůči institucím se použije jedna ze dvou metod popsaných v odstavcích 26 a 27 a 28 až 31.

6.2. Minimální riziková váha expozic vůči institucím bez ratingu

25. Expozicím vůči institucím bez ratingu nelze přidělit rizikovou váhu nižší, než je riziková váha přidělovaná expozicím vůči jejich centrální vládě.

6.3. Metoda založená na rizikové váze centrální vlády

26. Expozicím vůči institucím se přidělí riziková váha podle stupně externího ratingu, který je v souladu s tabulkou č. 3 přidělen expozicím vůči centrální vládě, do jejíž pravomoci daná instituce patří.

Tabulka č. 3

Stupeň externího ratingu, který je centrální vládě přidělen || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6

Riziková váha expozice || 20 % || 50 % || 100 % || 100 % || 100 % || 150 %

27. Expozicím vůči institucím, které mají sídlo v zemích, jejichž centrální vláda nemá rating, se přidělí riziková váha nepřesahující 100 %.

6.4. Metoda založená na externím ratingu

28. Expozicím vůči institucím s původní splatností delší než tři měsíce, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 4 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

Tabulka č. 4

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6

Riziková váha || 20 % || 50 % || 50 % || 100 % || 100 % || 150 %

29. Expozicím vůči institucím bez ratingu se přidělí riziková váha 50 %.

30. Expozicím vůči institucím s původní splatností tři měsíce nebo kratší, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 5 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu:

Tabulka č. 5

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6

Riziková váha || 20 % || 20 % || 20 % || 50 % || 50 % || 150 %

31. Expozicím vůči institucím bez ratingu s původní splatností tři měsíce nebo kratší se přidělí riziková váha 20 %.

6.5. Vztah ke krátkodobému ratingu

32. Pokud se pro expozice vůči institucím používá metoda uvedená v odstavcích 28 až 31, pak je vztah ke specifickým krátkodobým ratingům následující.

33. Pokud není k dispozici krátkodobý rating expozice, použije se na všechny expozice vůči institucím s počáteční splatností maximálně tři měsíce obecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice popsané v odstavci 30.

34. Pokud je k dispozici krátkodobý rating a podle tohoto ratingu by se měla použít příznivější nebo stejná riziková váha jako v případě obecného preferenčního zacházení pro krátkodobé expozice popsaného v odstavci 30, pak se pouze pro tuto konkrétní expozici použije tento krátkodobý rating. V případě ostatních krátkodobých expozic se použije obecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice popsané v odstavci 30.

35. Pokud je k dispozici krátkodobý rating a podle tohoto ratingu by se měla použít méně příznivá riziková váha než v případě obecného preferenčního zacházení pro krátkodobé expozice popsaného v odstavci 30, pak se obecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice nepoužije a všechny krátkodobé pohledávky bez ratingu obdrží stejnou rizikovou váhu, jako je riziková váha použitá v případě tohoto specifického krátkodobého ratingu.

6.6. Krátkodobé expozice v národní měně dlužníka

36. Pokud příslušné orgány přijaly v případě expozic vůči centrálním vládám a centrálním bankám metodu popsanou v odstavcích 4 až 6, v souladu se svým diskrečním právem, může být expozicím vůči institucím s původní splatností tři měsíce nebo kratší, denominovaným a financovaným v národní měně, přidělena v souladu s oběma metodami popsanými v odstavcích 26 a 27 a 28 až 31 riziková váha, která je o jednu kategorii méně příznivá než preferenční riziková váha přidělená expozicím vůči centrální vládě a popsaná v odstavcích 4 až 6.

37. Žádné expozici s původní splatností tři měsíce nebo kratší denominované a financované v národní měně dlužníka nelze přidělit rizikovou váhu méně než 20 %.

6.7     Investice do nástrojů regulatorního kapitálu

38. Na investice do akcií nebo nástrojů regulatorního kapitálu emitovaných institucemi se použije riziková váha 100 %, pokud tyto nástroje nejsou odečteny z kapitálu.

7. EXPOZICE VŮČI PODNIKŮM 7.1. Zacházení

39. Expozicím, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 5 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

Tabulka č. 5

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6

Riziková váha || 20 % || 50 % || 100 % || 100 % || 150 % || 150 %

40. Expozicím, pro které takový externí rating k dispozici není, se přidělí riziková váha 100 % nebo riziková váha jejich centrální vlády, podle toho, která z nich je vyšší.

8. RETAILOVÉ EXPOZICE

41. Expozicím, které splňují kritéria uvedená v čl. 79 odst. 2, je možno, pokud tak rozhodnou příslušné orgány, přidělit rizikovou váhu 75 %.

9. EXPOZICE ZAJIŠTĚNÉ NEMOVITOSTÍ

42. Aniž by tím byly dotčeny odstavce 43 až 57, přidělí se expozicím plně zajištěným nemovitostí riziková váha 100 %.

9.1. Expozice zajištěné zástavními právy k obytným nemovitostem

43. Expozicím plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů zástavními právy k obytným nemovitostem, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat majitel, se přidělí riziková váha 35 %.

44. Expozicím plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud se jedná o obytné nemovitosti, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat majitel, se přidělí riziková váha 35 %.

45. Při rozhodování o tom, zda jsou se zajištěním spokojeny, se musí příslušné orgány ujistit, že jsou splněny následující podmínky:

a)      hodnota nemovitosti výrazně nezávisí na úvěrové kvalitě dlužníka. Tento požadavek předem nevylučuje situace, kdy čistě makroekonomické faktory ovlivní hodnotu nemovitosti i plnění ze strany dlužníka;

b)      riziko dlužníka výrazně nezávisí na fungování dané nemovitosti či projektu, ale spíše na základní schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů. Splacení úvěru tak výrazně nezávisí na peněžním toku vytvořeném danou nemovitostí, která slouží jako kolaterál;

c)      jsou splněny minimální požadavky stanovené v příloze VIII části 2 odst. 8 a pravidla oceňování stanovená v příloze VIII části 3 odst. 63 až 66;

d)      hodnota nemovitosti výraznou měrou překračuje expozice.

46. Příslušné orgány mohou rozhodnout, že podmínka uvedená v odst. 45 písm. b) nebude použita v případě expozic plně a zcela zajištěných zástavními právy k obytným nemovitostem, které se nacházejí na jejich území, pokud je zjevné, že na jejich území existuje rozvinutý a zavedený trh s obytnými nemovitostmi se ztrátovostí, která je natolik nízká, že použití tohoto postupu opravňuje.

47. Pokud příslušné orgány některého členského státu využijí diskrečního práva podle odstavce 46, mohou příslušné orgány jiného členského státu povolit svým úvěrovým institucím použít na takové expozice plně a zcela zajištěné zástavními právy k obytným nemovitostem rizikovou váhu 35 %.

9.2. Expozice zajištěné zástavními právy k obchodním nemovitostem

48. Pokud tak příslušné orgány rozhodnou, lze expozicím plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů zástavními právy ke kancelářím nebo jiným podnikatelským prostorám, které se nacházejí na jejich území, přidělit rizikovou váhu 50 %.

49. Pokud tak příslušné orgány rozhodnou, lze expozicím plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů účastmi ve finských společnostech zajišťujících výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud se jedná o kanceláře nebo jiné podnikatelské prostory, přidělit rizikovou váhu 50 %.

50. Pokud tak příslušné orgány rozhodnou, lze expozicím týkajícím se leasingu nemovitostí v případě kanceláří nebo jiných podnikatelských prostor nacházejících se na jejich území a upravených právními předpisy, na jejichž základě si pronajímatel ponechává plné vlastnictví pronajatých aktiv až do doby, kdy nájemce využije svého předkupního práva, přidělit rizikovou váhu 50 %.

51. Použití odstavců 48 až 50 je možné, pouze pokud jsou splněny následující podmínky:

a)      hodnota nemovitosti nesmí výrazně záviset na úvěrové kvalitě dlužníka. Tento požadavek předem nevylučuje situace, kdy čistě makroekonomické faktory ovlivní hodnotu nemovitosti i plnění ze strany dlužníka;

b)      riziko dlužníka nesmí výrazně záviset na fungování dané nemovitosti či projektu, ale spíše na základní schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů. Splacení úvěru tak nesmí výrazně záviset na peněžním toku vytvořeném danou nemovitostí, která slouží jako kolaterál;

c)      jsou splněny minimální požadavky stanovené v příloze VIII části 2 odst. 8 a pravidla oceňování stanovená v příloze VIII části 3 odst. 63 až 66.

52. Riziková váha ve výši 50 % se použije na tu část úvěru, která nepřesahuje limit vypočítaný podle jedné z následujících podmínek:

a)      50 % tržní hodnoty dané nemovitosti;

b)      50 % tržní hodnoty nemovitosti nebo 60 % její hypotekární hodnoty podle toho, která hodnota je nižší, v členských státech, které právními předpisy určily přísná kritéria pro stanovení hypotekární hodnoty.

53. Riziková váha ve výši 100 % se použije na tu část úvěru, která přesahuje limity stanovené v odstavci 52.

54. Pokud příslušné orgány některého členského státu využijí diskrečního práva podle odstavce 48 až 50, mohou příslušné orgány jiného členského státu povolit svým úvěrovým institucím použít na takové expozice plně a zcela zajištěné zástavními právy k obchodním nemovitostem rizikovou váhu 50 %.

55. Příslušné orgány mohou rozhodnout, že podmínka uvedená v odst. 51 písm. b) nebude použita v případě expozic plně a zcela zajištěných zástavními právy k obchodním nemovitostem, které se nacházejí na jejich území, pokud je zjevné, že na jejich území existuje rozvinutý a zavedený trh s obchodními nemovitostmi se ztrátovostí, která nepřekračuje následující limity:

a)      50 % tržní hodnoty (nebo případně 60 % hypotekární hodnoty, pokud je tato hodnota stanovena a je nižší) nesmí v kterémkoliv roce překročit 0,3 % nesplacených úvěrů;

b)      celkové ztráty z úvěrů na obchodní nemovitosti nesmějí v kterémkoliv roce překročit 0,5 % nesplacených úvěrů.

56. Pokud je některý z limitů uvedených v odstavci 55 v daném roce překročen, nebude již možno použít tuto metodu zacházení až do doby, kdy bude znovu splněna druhá podmínka uvedená v odst. 51 písm. b).

57. Pokud příslušné orgány některého členského státu využijí diskrečního práva podle odstavce 55, mohou příslušné orgány jiného členského státu dovolit svým úvěrovým institucím použít na takové expozice plně a zcela zajištěné zástavními právy k obchodním nemovitostem rizikovou váhu 50 %.

10. EXPOZICE PO SPLATNOSTI

58. Aniž by tím byla dotčena ustanovení odstavců 59 až 62, přidělí se nezajištěné části expozice, která je více než 90 dnů po splatnosti, riziková váha ve výši:

a)      150 %, pokud jsou úpravy ocenění nižší než 20 % nezajištěné části expozice bez zohlednění úpravy ocenění;

b)      100 %, pokud jsou úpravy ocenění alespoň 20 % nezajištěné části expozice bez zohlednění úpravy ocenění;

c)      50 %, pokud tak rozhodnou příslušné orgány a pokud jsou úpravy ocenění alespoň 50 % nezajištěné části expozice bez zohlednění úpravy ocenění.

59. Pro účely definování zajištěné části expozice po splatnosti se uznatelným kolaterálem a zárukami rozumí kolaterál a záruky uznatelné pro účely snižování úvěrového rizika.

60. Pokud je však expozice po splatnosti plně zajištěna jiným druhem kolaterálu než kolaterálem uznatelným pro účely snižování úvěrového rizika a pokud tak rozhodnou příslušné orgány, lze přidělit rizikovou váhu 100 %, je-li zaručena kvalita kolaterálu prostřednictvím přísných operačních kritérií a úpravy ocenění dosahují 15 % expozice bez zohlednění úpravy ocenění.

61. Expozicím uvedeným v odstavcích 43 až 47 se po zohlednění úpravy ocenění přidělí riziková váha 100 %, pokud jsou více než 90 dnů po splatnosti. Pokud jsou úpravy ocenění alespoň 20 % expozic bez zohlednění úpravy ocenění, může být riziková váha pro zbytek expozice snížena na 50 %, rozhodnou-li tak příslušné orgány.

62. Expozicím uvedeným v odstavcích 48 až 57, které jsou více než 90 dnů po splatnosti, se přidělí riziková váha 100 %.

11. EXPOZICE S VYSOKÝM STUPNĚM RIZIKA

63. Pokud tak rozhodnou příslušné orgány, přidělí se expozicím spojeným s obzvláště vysokými riziky, jako jsou např. investice do firem s rizikovým kapitálem (venture capital firms) a soukromé kapitálové investice (private equity investments), riziková váha 150 %.

64. Příslušné orgány mohou povolit, aby se expozicím, které nejsou po splatnosti a podle ustanovení v předcházejících částech mají obdržet rizikovou váhu 150 % a byly pro ně vytvořeny úpravy ocenění, přidělila riziková váha ve výši:

a)      100 %, pokud úpravy ocenění tvoří alespoň 20 % hodnoty expozice bez zohlednění úpravy ocenění;

b)      50 %, pokud úpravy ocenění tvoří alespoň 50 % hodnoty expozice bez zohlednění úpravy ocenění.

12. EXPOZICE VE FORMĚ KRYTÝCH DLUHOPISŮ

65. „Krytými dluhopisy“ se rozumí dluhopisy ve smyslu čl. 22 odst. 4 směrnice 85/611/EHS, které jsou zajištěné některým z následujících aktiv:

a)      expozice vůči centrálním vládám, centrálním bankám, mezinárodním rozvojovým bankám a mezinárodním organizacím, nebo jimi zaručené, jimž byl přiřazen 1. stupeň externího ratingu uvedeného v této příloze;

b)      expozice vůči subjektům veřejného sektoru a regionální a místní správě, nebo jimi zaručené, jimž je přidělena stejná riziková váha jako expozicím vůči institucím nebo centrálním vládám a centrálním bankám v souladu s odstavci 15, 9 nebo 10 a které patří do 1. stupně externího ratingu uvedeného v této příloze;

c)      expozice vůči institucím, které patří do 1. stupně externího ratingu uvedeného v této příloze. Celková expozice tohoto druhu nesmí přesáhnout 10 % nominálního objemu nesplacených krytých dluhopisů vydávající úvěrové instituce. Expozice vyplývající z převodu plateb z dlužníků majících úvěry zajištěné nemovitostmi na držitele krytých dluhopisů se do tohoto limitu ve výši 10 % nezapočítává;

d)      úvěry zajištěné obytnými nemovitostmi nebo účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu uvedených v odstavci 44, pokud současná zástavní práva spolu s předchozími zástavními právy nepřesahují 80 % hodnoty zastavené nemovitosti;

e)      úvěry zajištěné obchodními nemovitostmi nebo účastmi ve finských společnostech zajišťujících výstavbu uvedených v odstavci 49, pokud současná zástavní práva spolu s předchozími zástavními právy nepřesahují 60 % hodnoty zastavené nemovitosti. Příslušné orgány mohou uznat úvěry zajištěné obchodní nemovitostí, pokud je poměr úvěru k hodnotě nemovitosti, stanovený na 60 %, překročen maximálně do výše 70 %, přesahuje-li hodnota celkových aktiv poskytnutých jako kolaterál na kryté dluhopisy nominální částku nesplacenou na daném krytém dluhopisu o nejméně 10 % a pohledávka držitele dluhopisu splňuje požadavky právní jistoty uvedené v příloze IX. Pohledávka držitele dluhopisu musí mít přednost před všemi ostatními pohledávkami týkajícími se daného kolaterálu.

66. V případě zajišťování krytých dluhopisů nemovitostmi musí úvěrové instituce splnit minimální požadavky stanovené v příloze VIII části 2 odst. 8 a pravidla oceňování stanovená v příloze VIII části 3 odst. 63 až 66.

67. Odchylně od odstavců 65 a 66 je možno pro toto preferenční zacházení uznat, až do doby jejich splatnosti, i kryté dluhopisy splňující podmínky definice v čl. 22 odst. 4 směrnice 85/611/EHS a vydané před 31. prosincem 2007.

68. Krytým dluhopisům se přidělí riziková váha na základě rizikové váhy přidělené přednostním nezajištěným expozicím vůči úvěrové instituci, která je vydává. Platí následující vztahy mezi rizikovými váhami:

a)      pokud expozice vůči dané instituci obdrží rizikovou váhu 20 %, přidělí se krytému dluhopisu riziková váha 10 %;

b)      pokud expozice vůči dané instituci obdrží rizikovou váhu 50 %, přidělí se krytému dluhopisu riziková váha 20 %;

c)      pokud expozice vůči dané instituci obdrží rizikovou váhu 100 %, přidělí se krytému dluhopisu riziková váha 50 %;

d)      pokud expozice vůči dané instituci obdrží rizikovou váhu 150 %, přidělí se krytému dluhopisu riziková váha 100 %.

13. SEKURITIZOVANÉ POZICE

69. Rizikové váhy v případě sekuritizovaných pozic se vypočítají v souladu s ustanoveními článků 94 až 101.

14. KRÁTKODOBÉ EXPOZICE VŮČI ÚVĚROVÝM INSTITUCÍM A PODNIKŮM

70. Krátkodobým expozicím vůči instituci nebo podniku, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 6 v souladu s externími ratingy vypracovanými uznanými ratingovými agenturami, které příslušné orgány přiřadily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu:

Tabulka č. 6

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6

Riziková váha || 20 % || 50 % || 100 % || 150 % || 150 % || 150 %

15. EXPOZICE VE FORMĚ ÚČASTÍ V PODNICÍCH KOLEKTIVNÍHO INVESTOVÁNÍ

71. Aniž by tím byly dotčeny odstavce 72 až 78, přidělí se expozicím ve formě účastí v podnicích kolektivního investování riziková váha 100 %.

72. Expozicím ve formě účastí v podnicích kolektivního investování, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 7 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

Tabulka č. 7

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 || 6

Riziková váha || 20 % || 50 % || 100 % || 100 % || 150 % || 150 %

73. Pokud se příslušné orgány domnívají, že pozice v podniku kolektivního investování je spojena s obzvláště vysokými riziky, požadují, aby takové pozici byla přidělena riziková váha 150 %.

74. Úvěrové instituce mohou stanovit rizikovou váhu pro podnik kolektivního investování tak, jak je uvedeno v odstavcích 76 až 78, pokud jsou splněna následující kritéria:

a)      daný podnik kolektivního investování je řízen společností, která podléhá dohledu v některém členském státě nebo, se souhlasem příslušného orgánu dané úvěrové instituce, pokud:

i)       jsou tyto podniky řízeny společností, která podléhá dohledu považovanému za ekvivalentní dohledu podle práva Společenství, a

ii)      spolupráce mezi příslušnými orgány je na dostatečné úrovni;

b)      prospekt daného podniku kolektivního investování nebo jiný rovnocenný dokument zahrnuje:

– kategorie aktiv, do kterých smí daný podnik kolektivního investování investovat,

– pokud pro jeho investice platí určité limity, pak tyto relativní limity a způsoby jejich výpočtu,

c)      daný podnik kolektivního investování podává alespoň jednou ročně zprávu o své obchodní činnosti, aby tak mohly být vyhodnoceny jeho pohledávky a závazky, příjem a činnost za dané období.

75. Pokud příslušný orgán schválí podnik kolektivního investování ze třetí země, jak je uvedeno v odst. 74 písm. a), pak může příslušný orgán jiného členského státu takový podnik rovněž uznat, aniž by musel sám provádět jeho hodnocení.

76. Pokud je úvěrová instituce obeznámena s podkladovými expozicemi podniku kolektivního investování, může na základě těchto podkladových expozic vypočítat průměrnou rizikovou váhu pro daný podnik kolektivního investování v souladu s metodami stanovenými v článcích 78 až 83.

77. Pokud úvěrová instituce není obeznámena s podkladovými expozicemi podniku kolektivního investování, může průměrnou rizikovou váhu pro daný podnik kolektivního investování vypočítat v souladu s metodami uvedenými v článcích 78 až 83, přičemž musí být splněna následující pravidla: předpokládá se, že daný podnik kolektivního investování nejprve investuje do těch tříd expozic, na které se vztahují nejvyšší kapitálové požadavky, a to až do maximální výše, která je mu dovolena, a poté dále investuje do dalších tříd expozic v sestupném pořadí, dokud nedosáhne maximálního limitu pro celkové investice.

78. Způsobem uvedeným v odstavcích 76 a 77 mohou úvěrové instituce svěřit výpočet a oznámení rizikové váhy pro podnik kolektivního investování třetí straně pod podmínkou, že odpovídajícím způsobem zajistí správnost výpočtu a oznámení.

16. JINÉ POLOŽKY 16.1. Zacházení

79. Hmotným aktivům ve smyslu čl. 4 odst. 10 směrnice 86/635/EHS se přidělí riziková váha 100 %.

80. V případě nákladů a příjmů příštích období, u nichž nedokáže instituce určit protistranu v souladu se směrnicí 86/635/EHS, se přidělí riziková váha 100 %.

81. Hotovostní položky v procesu inkasa obdrží rizikovou váhu 20 %. Pokladní hotovost a obdobné hotovostní položky obdrží rizikovou váhu 0 %.

82. Členské státy mohou povolit rizikovou váhu 10 % na expozice vůči institucím specializovaným na mezibankovní trh a trh s dluhopisy emitovanými veřejnými institucemi ve svém domovském členském státě a podléhajícím přísnému dohledu příslušných orgánů, jsou-li tato aktiva plně a zcela zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů domovského členského státu položkou, které je přidělena riziková váha 0 % nebo 20 % a kterou tyto orgány uznají za dostatečný kolaterál.

83. Drženým akciím a jiným účastem s výjimkou těch, které se odečítají od kapitálu, se přidělí riziková váha nejméně 100 %.

84. Zlaté rezervy držené ve vlastních trezorech nebo ve společné správě do výše, do jaké jsou kryty závazky ve zlatě, obdrží rizikovou váhu 0 %.

85. U dohod o prodeji a zpětném odkupu aktiv (repo smluv) a u přímých termínovaných nákupů se použijí rizikové váhy náležející daným aktivům, a nikoliv rizikové váhy protistran těchto operací.

86. V případě, že úvěrová instituce poskytne řadě expozic zajištění úvěrového rizika za podmínky, že nté selhání u expozic povede k použití zajištění a ukončení smlouvy, použijí se rizikové váhy předepsané v článcích 78 až 83, pokud pro tento produkt existuje externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou. Pokud produkt nebyl ohodnocen uznanou ratingovou agenturou, pak se sečtou rizikové váhy expozic v daném koši, s výjimkou expozic n-1, do maximální výše 1250 % a vynásobí se nominální částkou zajištění poskytnutého úvěrovým derivátem, čímž se získá objem rizikově váženého aktiva. Expozice n-1, které mají být z výše zmíněné agregace vyloučeny, se určí tak, že rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z vyloučených expozic musí být menší než rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z expozic zahrnutých do agregace nebo jí rovna.

Část 2 – Uznávání ratingových agentur a přiřazování rizikových vah k jejich externím ratingům

1. METODIKA 1.1. Objektivnost

1. Příslušné orgány se musí ujistit, že metodika přidělování externích ratingů je přesná, systematická, konzistentní a podléhá hodnocení založenému na zkušenostech z minulosti.

1.2. Nezávislost

2. Příslušné orgány se musí ujistit, že daná metodika nepodléhá vnějším politickým vlivům či nátlaku, anebo ekonomickým tlakům, které by mohly ovlivnit externí rating.

3. Nezávislost metodiky používané ratingovou agenturou musí příslušné orgány vyhodnotit v souladu s faktory jako např.:

a)      vlastnická a organizační struktura ratingové agentury;

b)      její finanční zdroje;

c)      její personální obsazení a zkušenosti;

d)      její správa a řízení.

1.3. Průběžná kontrola

4. Příslušné orgány se musí ujistit, že externí rating ratingové agentury podléhá průběžné kontrole a přizpůsobuje se změnám finanční situace. Daná kontrola musí probíhat po každé významné události, nejméně však jednou ročně.

5. Před uznáním se musí příslušné orgány ujistit, že metodika hodnocení pro jednotlivé tržní segmenty je stanovena v souladu se standardy jako např.:

a)      zpětné testování musí probíhat už nejméně jeden rok;

b)      správnost kontroly prováděné ratingovou agenturou musí sledovat příslušné orgány;

c)      příslušné orgány musí mít možnost zjistit od ratingové agentury rozsah jejích kontaktů s nejvyšším vedením subjektů, které tato agentura hodnotí.

6. Příslušné orgány musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že je ratingové agentury budou okamžitě informovat o jakýchkoliv zásadních změnách metodiky, kterou používají pro přidělování externích ratingů.

1.4. Transparentnost a zveřejňování údajů

7. Příslušné orgány musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že principy metodiky používané ratingovou agenturou při vytváření externích ratingů budou zveřejněny, aby tak všichni potenciální uživatelé mohli posoudit, zda je dané hodnocení opodstatněné.

2. INDIVIDUÁLNÍ EXTERNÍ RATINGY 2.1. Důvěryhodnost a přijetí na trhu

8. Příslušné orgány se musí ujistit, že individuální externí ratingy vypracované ratingovými agenturami uživatelé takových ratingů na trhu uznávají jako důvěryhodné a spolehlivé.

9. Důvěryhodnost posoudí příslušné orgány na základě faktorů jako např.:

a)      tržní podíl ratingové agentury;

b)      příjmy ratingové agentury a obecněji její finanční zdroje;

c)      vliv ratingu na tvorbu cen.

2.2. Transparentnost a zveřejňování údajů

10. Příslušné orgány se musí ujistit, že přinejmenším všechny strany, které mají na individuálních externích ratinzích oprávněný zájem, k nim mají přístup za stejných podmínek.

11. Příslušné orgány se musí zejména ujistit, že zahraniční strany mají k individuálním externím ratingům přístup za stejných podmínek jako tuzemské strany, které mají na těchto ratinzích oprávněný zájem.

3. PŘIŘAZOVÁNÍ („MAPPING“)

12. Aby bylo možné rozlišovat mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými externími ratingy, musí vzít příslušné orgány v úvahu kvantitativní faktory, jako např. dlouhodobý podíl selhání spojený s jednotlivými položkami, jimž byl přidělen stejný externí rating. V případě ratingových agentur, které vznikly teprve nedávno nebo dosud neshromáždily dlouhodobé záznamy o selháních, musí příslušné orgány požádat takovou agenturu, aby jim sdělila, jaký je podle ní dlouhodobý podíl selhání spojený s jednotlivými položkami, jimž byl přidělen stejný externí rating.

13. Aby bylo možné rozlišovat mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými externími ratingy, musí vzít příslušné orgány v úvahu kvalitativní faktory, jako např. skupinu emitentů, které daná ratingová agentura hodnotí, rozsah externích ratingů, které přiděluje, co jednotlivé externí ratingy znamenají a jak daná agentura definuje pojem „selhání“.

14. Příslušné orgány musí porovnat podíly selhání v případě každého externího ratingu jednotlivé ratingové agentury a srovnat je se srovnávacím standardem založeným na podílech selhání zjištěných ostatními ratingovými agenturami u skupiny emitentů, o nichž se příslušné orgány domnívají, že představují stejné úvěrové riziko.

15. Pokud mají příslušné orgány za to, že podíly selhání zjištěné u externího ratingu některé ratingové agentury jsou systematicky výrazně vyšší než srovnávací standard, musí příslušné orgány přidělit externímu ratingu dané ratingové agentury vyšší stupeň rizika na stupnici externího ratingu.

16. Pokud příslušné orgány zvýšily danou rizikovou váhu u externího ratingu některé ratingové agentury a tato agentura pak prokáže, že podíly selhání zjištěné u jejího externího ratingu již nejsou systematicky výrazně vyšší než srovnávací standard, mohou se příslušné orgány rozhodnout, že externímu ratingu této ratingové agentury znovu přidělí původní stupeň rizika na stupnici externího ratingu.

Část 3 – Použití externích ratingů ratingových agentur ke stanovení rizikových vah

1. zacházení

1. Úvěrová instituce může určit jednu nebo několik uznaných ratingových agentur, které bude používat pro určení rizikové váhy svých aktiv a podrozvahových položek.

2. Pokud se úvěrová instituce rozhodne použít pro některou třídu položek externí ratingy vypracované uznanou ratingovou agenturou, musí tyto externí ratingy používat konzistentně pro všechny expozice patřící do dané třídy.

3. Pokud se úvěrová instituce rozhodne používat externí ratingy vypracované uznanou ratingovou agenturou, musí je používat stále a konzistentně po celou dobu.

4. Úvěrová instituce může používat pouze ty externí ratingy ratingových agentur, které berou v úvahu všechny dlužné částky, tj. jistinu i úroky.

5. Pokud je pro určitou hodnocenou položku k dispozici pouze jeden externí rating od určené ratingové agentury, použije se pro určení rizikové váhy dané položky tento externí rating.

6. Pokud jsou k dispozici dva externí ratingy od určených ratingových agentur a každý z nich odpovídá v případě hodnocené položky jiné rizikové váze, použije se vyšší riziková váha.

7. Pokud jsou pro hodnocenou položku k dispozici více než dva externí ratingy od určených ratingových agentur, vychází se ze dvou ratingů s nejnižšími rizikovými váhami. Pokud se tyto dvě nejnižší rizikové váhy liší, použije se vyšší z nich. Pokud jsou tyto dvě nejnižší rizikové váhy stejné, použije se tato riziková váha.

8. Úvěrové instituce musí používat vyžádané externí ratingy. Příslušné orgány mohou úvěrovým institucím povolit použití nevyžádaných externích ratingů.

2. Externí rating emitenta a emise

9. Pokud existuje externí rating konkrétního emisního programu nebo facility, k nimž položka představující expozici patří, použije se tento externí rating ke stanovení rizikové váhy této položky.

10. Pokud neexistuje přímo použitelný externí rating pro určitou položku, ale existuje externí rating konkrétního emisního programu nebo facility, k nimž položka představující expozici nepatří, nebo existuje obecný externí rating emitenta, pak se použije tento externí rating v případě, že znamená vyšší rizikovou váhu, než by tomu bylo jinak, nebo znamená nižší rizikovou váhu a daná expozice je ve všech ohledech na stejné nebo vyšší úrovni než konkrétní program emise nebo facilita, případně než přednostní nezajištěné expozice daného emitenta

11. Odstavce 9 a 10 nevylučují použití odstavců 65 až 68 části 1 této přílohy.

12. Externí ratingy emitentů v rámci skupiny společností nelze použít jako externí rating jiného emitenta v rámci stejné skupiny společností.

3. Dlouhodobé a krátkodobé externí ratingy

13. Krátkodobé externí ratingy lze použít pouze pro krátkodobá aktiva a podrozvahové položky představující expozice vůči institucím a podnikům.

14. Jakýkoliv krátkodobý externí rating se použije pouze na položku, k níž se tento krátkodobý externí rating vztahuje, a nepoužije se k určování rizikových vah pro žádnou jinou položku.

15. Obdrží-li krátkodobá facilita s ratingem rizikovou váhu 150 %, odchylně od odstavce 14 pak všechny nezajištěné expozice bez ratingu vůči danému dlužníkovi, ať už krátkodobé nebo dlouhodobé, obdrží rovněž rizikovou váhu 150 %.

16. Obdrží-li krátkodobá facilita s ratingem rizikovou váhu 50 %, odchylně od odstavce 14 pak žádná krátkodobá expozice bez ratingu nesmí obdržet rizikovou váhu nižší než 100 %.

4. Položky v domácí a cizí měně

17. Externí rating, který se týká položky v domácí měně dlužníka, nelze použít ke stanovení rizikové váhy jiné expozice vůči stejnému dlužníkovi v cizí měně.

18. Odchylně od odstavce 17, pokud expozice vznikne díky účasti banky na úvěru od mezinárodní rozvojové banky, jejíž statut preferovaného věřitele je na trhu uznávaný, mohou příslušné orgány povolit, aby se pro stanovení rizikové váhy použil externí rating položky dlužníka v domácí měně.

PŘÍLOHA VII Přístup založený na interním ratingu Část 1 - Hodnota rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát

1. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic v případě úvěrového rizika

1. Pokud není uvedeno jinak, určí se vstupní parametry pravděpodobnost selhání (probability of default ­– PD), ztráta při selhání (loss given default ­– LGD) a splatnost (maturity value ­– M) tak, jak je uvedeno v části 2, hodnota expozice se určí tak, jak je uvedeno v části 3.

2. Hodnota rizikově vážené expozice pro každou expozici se vypočítá v souladu s následujícími vzorci:

1.1. Hodnota rizikově vážených expozic u expozic vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

3. S výhradou odstavců 4 až 8 se hodnota rizikově vážených expozic u expozic vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám vypočítá v souladu s následujícími vzorci:

Korelace (R) =         

Faktor splatnosti (b) =

Riziková váha (Risk weight ­– RW) =

N() označuje distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. pravděpodobnost, že normální náhodná veličina s průměrem nula a odchylkou jedna je menší nebo rovná x).  označuje inverzní funkci k distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. hodnota x je taková, že = z).

Hodnota rizikově vážené expozice =            RW * hodnota expozice

4. V případě expozic vůči společnostem, kdy celkový roční obrat konsolidačního celku, k němuž daná společnost patří, činí méně než 50 miliónů EUR, mohou úvěrové instituce použít následující korelační vzorec pro výpočet rizikových vah expozic vůči podnikům. V tomto vzorci S vyjadřuje celkový roční obrat v miliónech eur, přičemž 5 miliónů EUR <= S <= 50 miliónů EUR. V případě ohlášeného obratu nižšího než 5 miliónů EUR se postupuje stejně, jako kdyby tento obrat dosahoval 5 miliónů EUR. V případě nakoupených pohledávek odpovídá celkový roční obrat váženému průměru jednotlivých expozic daného portfolia.

Korelace (R) =

Pokud celkový roční obrat není dobrým ukazatelem velikosti dané společnosti a lepším ukazatelem jsou celková aktiva, použijí úvěrové instituce místo celkového ročního obratu celková aktiva konsolidačního celku.

5. Pokud v případě specializovaných úvěrových expozic nemůže úvěrová instituce prokázat, že její odhady pravděpodobnosti selhání splňují minimální požadavky stanovené v části 4, přidělí těmto expozicím rizikové váhy podle tabulky č. 1.

Tabulka č. 1:

Zbytková splatnost || kategorie 1 || kategorie 2 || kategorie 3 || kategorie 4 || kategorie 5

Méně než 2,5 roku || 50 % || 70 % || 115 % || 250 % || 0 %

2,5 roku a více || 70 % || 90 % || 115 % || 250 % || 0 %

Příslušné orgány mohou úvěrové instituci povolit, aby přidělovala preferenční rizikové váhy 50 % expozicím v kategorii 1 a 70 % expozicím v kategorii 2, pokud jsou kritéria upisování a další rizikové charakteristiky dané úvěrové instituce v příslušné kategorii dostatečně spolehlivé.

Při přidělování rizikových vah specializovaným úvěrovým expozicím musí vzít instituce v úvahu následující faktory: finanční sílu, politické a právní prostředí, charakteristiku transakce, případně aktiv, sílu sponzora a developera, včetně jakýchkoliv příjmů veřejně-soukromého partnerství, zajištění.

6. Aby u nich mohlo být uplatňováno stejné zacházení jako u expozic vůči podnikům, musí nakoupené pohledávky vůči podnikům splňovat minimální požadavky stanovené v části 4 odst. 104 až 108. V případě nakoupených pohledávek vůči podnikům, které navíc splňují i podmínky stanovené v odstavci 12, pokud by bylo pro úvěrovou instituci zbytečně náročné použít pravidla pro výpočet rizika platná pro expozice vůči podnikům a stanovená pro tyto pohledávky v části 4, lze použít pravidla pro výpočet rizika platná pro retailové expozice stanovená v části 4.

7. V případě nakoupených pohledávek vůči podnikům lze za pozice první ztráty v rámci IRB přístupu pro sekuritizaci považovat kupní diskonty s budoucí úhradou, kolaterál nebo částečné záruky, které poskytují ochranu před první ztrátou v případě ztrát při selhání.

8. V případě, že úvěrová instituce poskytne řadě expozic zajištění úvěrového rizika za podmínky, že nté selhání u expozic povede k použití zajištění a ukončení smlouvy, použijí se rizikové váhy předepsané v článcích 94 až 101, pokud pro tento produkt existuje externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou. Pokud produkt nebyl ohodnocen uznanou ratingovou agenturou, pak se sečtou rizikové váhy expozic v daném koši, s výjimkou expozic n-1, přičemž součet výše očekávané ztráty vynásobené 12,5 a hodnoty rizikově vážené expozice nesmí přesáhnout nominální částku zajištění poskytnutého úvěrovým derivátem vynásobenou 12,5. Expozice n-1, které mají být z výše zmíněné agregace vyloučeny, se určí tak, že rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z vyloučených expozic musí být menší než rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z expozic zahrnutých do agregace nebo jí rovna.

1.2. Hodnota rizikově vážených expozic u retailových expozic

9. S výhradou odstavců 10 a 11 se hodnota rizikově vážených expozic u retailových expozic vypočítá v souladu s následujícími vzorci:

Korelace (R) =

Riziková váha:

N (x) označuje distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. pravděpodobnost, že normální náhodná veličina s průměrem nula a odchylkou jedna je menší nebo rovná x). G (z) označuje inverzní funkci k distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. hodnota x je taková, že N (x) = z).

Hodnota rizikově vážené expozice =            RW * hodnota expozice

10. V případě retailových expozic zajištěných nemovitostí se místo číselného údaje z korelačního vzorce v odstavci 9 použije korelace (R) 0,15.

11. V případě kvalifikovaných revolvingových retailových expozic definovaných pod písmeny a) až e) se místo číselného údaje z korelačního vzorce v odstavci 9 použije korelace (R) 0,04.

Za kvalifikované revolvingové retailové expozice se považují expozice, které splňují následující podmínky:

a)      jedná se o expozice vůči fyzickým osobám;

b)      jedná se o nezajištěné revolvingové expozice, které, pokud nejsou okamžitě čerpány, může daná úvěrová instituce bezpodmínečně zrušit (v tomto smyslu jsou revolvingové expozice definovány jako expozice, u nichž může zůstatek zákazníka kolísat na základě rozhodnutí daného zákazníka půjčit si nebo splatit dluh, a to až do určitého limitu stanoveného úvěrovou institucí). Nevyčerpané přísliby lze považovat za bezpodmínečně zrušitelné, pokud podmínky, které se k nim vztahují, umožňují úvěrové instituci, aby je zrušila do té míry, jak to povolují zákony na ochranu spotřebitele a související legislativa;

c)      maximální expozice vůči jedné fyzické osobě v subportfoliu činí 100 000 EUR nebo méně;

d)      úvěrová instituce může prokázat, že použití korelačního vzorce podle tohoto odstavce je omezeno na portfolia, která vykazují relativně nízkou volatilitu ztrátovosti ve srovnání s průměrnou ztrátovostí, zejména v nižších pásmech PD (pravděpodobnosti selhání). Orgány bankovního dohledu musí kontrolovat relativní volatilitu ztrátovosti v rámci subportfolií kvalifikovaných revolvingových retailových expozic i celkového portfolia kvalifikovaných revolvingových retailových expozic, a musí být připraveny poskytovat informace o typických charakteristikách této ztrátovosti jiným orgánům;

e)      příslušný orgán je přesvědčen, že zacházení s touto expozicí jako s kvalifikovanou revolvingovou retailovou expozicí odpovídá podkladovým rizikovým charakteristikám subportfolia.

12. Aby u nich mohlo být uplatňováno stejné zacházení jako u retailových expozic, musí nakoupené pohledávky splnit minimální požadavky stanovené v části 4 odst. 104 až 108 a následující podmínky:

a)      úvěrová instituce pohledávky nakoupila od třetí strany, s níž není nijak spojená, a její expozice vůči dlužníkovi dané pohledávky nezahrnuje žádné expozice, jejichž přímým či nepřímým původcem je sama úvěrová instituce;

b)      nakoupené pohledávky vznikly na základě nezávislého vztahu mezi prodejcem a dlužníkem. Jako takové nejsou přípustné vzájemné pohledávky a závazky společností, které mezi sebou prodávají a nakupují;

c)      nakupující úvěrová instituce má nárok na veškeré výnosy z nakoupených pohledávek nebo na poměrný úrok z výnosů;

d)      portfolio nakoupených pohledávek je dostatečně diverzifikované.

13. V případě nakoupených pohledávek lze za pozice první ztráty v rámci IRB přístupu pro sekuritizaci považovat kupní diskonty s budoucí úhradou, kolaterál nebo částečné záruky, které poskytují ochranu před první ztrátou v případě ztrát při selhání či rozmělnění, nebo obojího.

14. V případě smíšených portfolií nakoupených retailových pohledávek, kdy nakupující úvěrové instituce nedokáží oddělit expozice zajištěné nemovitostí a kvalifikované revolvingové retailové expozice od ostatních retailových expozic, se použije funkce rizikové váhy, která má pro tyto expozice nejvyšší kapitálové požadavky.

1.3. Hodnota rizikově vážených expozic u akciových expozic

15. Pod podmínkou schválení příslušnými orgány může úvěrová instituce použít k různým portfoliím různé přístupy, pokud tato úvěrová instituce sama interně používá různé přístupy. Pokud smí úvěrová instituce používat různé přístupy, musí příslušným orgánům prokázat, že volba přístupu je konzistentní a není ovlivňována regulační arbitráží.

16. Odchylně od odstavce 15 mohou příslušné orgány povolit, aby se akciovým expozicím vůči podnikům pomocných služeb přidělily hodnoty rizikově vážených expozic v souladu se zacházením, které se používá pro ostatní jiná než dluhová aktiva.

1.3.1. Zjednodušená metoda rizikové váhy

17. Hodnota rizikově vážených expozic se vypočítá podle následujícího vzorce:

Riziková váha (RW) = 190 % v případě akciových expozic neobchodovaných na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích.

Riziková váha (RW) = 290 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze.

Riziková váha (RW) = 370 % v případě veškerých ostatních akciových expozic.

Hodnota rizikově vážené expozice =            RW * hodnota expozice

18. Krátké hotovostní pozice a derivátové nástroje držené v bankovním portfoliu smějí kompenzovat dlouhé pozice ve stejných akciích za předpokladu, že tyto nástroje byly výslovně určeny k zajištění konkrétních akciových expozic a toto zajištění budou poskytovat ještě nejméně rok. S ostatními krátkými pozicemi se zachází jako s dlouhými pozicemi, přičemž absolutní hodnotě každé pozice se přidělí příslušná riziková váha. V případě nesouladu splatností se použije stejná metoda jako u expozic vůči podnikům.

19. Úvěrové instituce mohou v případě akciové expozice uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s metodami uvedenými v článcích 90 až 93.

1.3.2. Metoda PD/LGD

20. Hodnota rizikově vážených expozic se vypočítá podle vzorců v odstavci 3. Pokud nemají úvěrové instituce dostatek informací, aby mohly použít definici selhání stanovenou v části 4 odst. 44 až 48, použije se na rizikové váhy faktor navýšení 1,5.

21. Na úrovni jednotlivých expozic nesmí součet výše očekávané ztráty vynásobené 12,5 a hodnoty rizikově vážené expozice přesáhnout hodnotu expozice vynásobenou 12,5.

22. Úvěrové instituce mohou v případě akciové expozice uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s metodami uvedenými v článcích 90 až 93. Pro expozici vůči poskytovateli zajištění přitom platí LGD ve výši 90 %. Pro akciové expozice neobchodované na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích lze použít LGD ve výši 65 %. Pro tyto účely je splatnost (M) 5 let.

1.3.3. Metoda interních modelů

23. Hodnota rizikově vážených expozic je potenciální ztráta z akciových expozic úvěrové instituce odvozená za použití interních modelů rizikového potenciálu (value-at-risk) s tím, že je použit jednostranný konfidenční interval s hladinou spolehlivosti 99 % pro rozdíl mezi čtvrtletními výnosy a odpovídající úrokovou sazbou, přičemž výpočet je prováděn za delší období a percentil je vynásoben číslem 12,5. Na úrovni jednotlivých expozic nesmí být hodnota rizikově vážených expozic nižší než součet minimálních hodnot rizikově vážených expozic požadovaných v rámci metody PD/LGD a odpovídajících očekávaných ztrát vynásobený 12,5.

24. Úvěrové instituce mohou v případě akciové pozice uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou.

1.4. Hodnota rizikově vážených expozic u ostatních jiných než dluhových aktiv

25. Hodnota rizikově vážených expozic se vypočítá podle následujícího vzorce:

Hodnota rizikově vážené expozice = 100 % * hodnota expozice

2. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic v případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek

26. Rizikové váhy v případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům a u retailových pohledávek:

Rizikové váhy se vypočítají podle vzorce v odstavci 3. Vstupní parametry PD a LGD se určí tak, jak je stanoveno v části 2, hodnota expozice se určí tak, jak je stanoveno v části 3, a splatnost (M) bude 1 rok. Pokud mohou úvěrové instituce příslušným orgánům prokázat, že riziko rozmělnění je nepodstatné, není třeba toto riziko brát v úvahu.

3. Výpočet výše očekávaných ztrát

27. Není-li uvedeno jinak, určí se vstupní parametry PD a LGD tak, jak je stanoveno v části 2, a hodnota expozice se určí tak, jak je stanoveno v části 3.

28. Výše očekávaných ztrát u expozic vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám a u retailových expozic se vypočítá podle následujících vzorců:

Očekávaná ztráta (Expected loss, EL) =      PD × LGD

Výše očekávané ztráty =      EL × hodnota expozice

S prémiemi u nakoupených pohledávek se zachází jako s EL.

29. Hodnoty EL u specializovaných úvěrových expozic, u nichž úvěrové instituce používají metody přidělování rizikových vah stanovené v odstavci 5, se přidělí podle tabulky č. 2.

Tabulka č. 2

Zbytková splatnost || kategorie 1 || kategorie 2 || kategorie 3 || kategorie 4 || kategorie 5

Méně než 2,5 roku || 0 % || 5 % || 35 % || 100 % || 625 %

2,5 roku a více EL || 5 % || 10 % || 35 % || 100 % || 625 %

Pokud příslušné orgány povolily úvěrové instituci, aby expozicím v kategorii 1 přidělovala preferenční rizikové váhy 50 % a expozicím v kategorii 2 preferenční rizikové váhy 70 %, pak bude u expozic v kategorii 1 hodnota EL 0 % a u expozic v kategorii 2 to bude 5 %.

30. Výše očekávaných ztrát u akciových expozic, u nichž se hodnota rizikově vážených expozic vypočítává za použití metod stanovených v odstavcích 17 až 19, se vypočítá podle následujícího vzorce:

Výše očekávané ztráty =      EL × hodnota expozice

Hodnoty EL budou následující:

Očekávaná ztráta (Expected loss, EL) =      10 % v případě akciových expozic neobchodovaných na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích

Očekávaná ztráta (EL) =      10 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze

Očekávaná ztráta (EL) =      30 % v případě všech ostatních akciových expozic.

31. Výše očekávaných ztrát u akciových expozic, u nichž se hodnota rizikově vážených expozic vypočítává za použití metod stanovených v odstavcích 20 až 22, se vypočítá podle následujících vzorců:

Očekávaná ztráta (EL) =      PD × LGD

Výše očekávané ztráty =      EL × hodnota expozice

32. Výše očekávaných ztrát u akciových expozic, u nichž se hodnota rizikově vážených expozic vypočítává za použití metod stanovených v odstavcích 23 až 24, bude 0 %.

33. Výše očekávaných ztrát v případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek se vypočítá podle následujícího vzorce:

Očekávaná ztráta (EL) =      PD × LGD

Výše očekávané ztráty =      EL × hodnota expozice

4. Zacházení s výší očekávaných ztrát

34. Výše očekávaných ztrát vypočítaná v souladu s odstavci 28, 29 a 33 se odečte od součtu úprav ocenění a rezerv k těmto expozicím. S diskonty na nakoupené pohledávky podle odstavce 1 v části 3 se zachází stejně jako s úpravami ocenění, prémie u nakoupených pohledávek podle odstavce 1 v části 3 se přidají k výši očekávaných ztrát. Do tohoto výpočtu se nezahrnuje výše očekávaných ztrát u sekuritizovaných expozic a úpravy ocenění a rezervy k těmto expozicím.

Část 2 - PD, LGD a splatnost

1. Vstupní parametry pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle části 1 – pravděpodobnost selhání (probability of default – PD), ztráta při selhání (loss given default – LGD) a splatnost (maturity value – M) – odhadne úvěrová instituce v souladu s částí 4 a s přihlédnutím k následujícím ustanovením.

1.         Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám 1.1.      PD

2. Pravděpodobnost selhání (PD) u expozice vůči podniku nebo instituci činí nejméně 0,03 %.

3. V případě nakoupených pohledávek vůči podnikům, u nichž úvěrová instituce nemůže prokázat, že její odhady PD splňují minimální požadavky stanovené v části 4, se PD těchto expozic určí pomocí následujících metod: v případě nakoupených přednostních pohledávek vůči podnikům odpovídá PD odhadu EL vypracovanému úvěrovou institucí děleno LGD těchto pohledávek. V případě nakoupených podřízených pohledávek vůči podnikům odpovídá PD odhadu EL vypracovanému úvěrovou institucí. Pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům a je schopna své odhady EL u nakoupených pohledávek vůči podnikům spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad PD.

4. PD dlužníků v selhání je 100 %.

5. Při výpočtu PD mohou úvěrové instituce zohlednit zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s ustanoveními článků 90 až 93.

6. Úvěrové instituce používající vlastní odhady LGD mohou zohlednit zajištění úvěrového rizika třetí stranou upravením hodnot PD, s výhradou ustanovení odstavce 11.

7. V případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům se PD rovná odhadu EL pro riziko rozmělnění. Pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům a je schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad PD.

1.2.      LGD

8. Úvěrové instituce použijí následující hodnoty LGD:

a)      přednostní expozice bez uznatelného kolaterálu: 45 %;

b)      podřízené expozice bez uznatelného kolaterálu: 75 %;

c)      při výpočtu LGD mohou úvěrové instituce zohlednit majetkové zajištění úvěrového rizika a zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s ustanoveními článků 90 až 93;

d)      krytým dluhopisům ve smyslu přílohy VI části 1 odst. 65 až 67 lze přidělit hodnotu LGD ve výši 12,5 %;

e)      v případě přednostních nakoupených pohledávek vůči podnikům, pokud úvěrová instituce nemůže prokázat, že její odhady PD splňují minimální požadavky stanovené v části 4 – 45 %;

f)       v případě podřízených nakoupených pohledávek vůči podnikům, pokud úvěrová instituce nemůže prokázat, že její odhady PD splňují minimální požadavky stanovené v části 4 – 100 %;

g)      v případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům – 75 %.

9. Pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům a je schopna své odhady EL u nakoupených pohledávek vůči podnikům spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí odchylně od odstavce 8 v případě rizika rozmělnění a rizika selhání použít svůj odhad LGD pro nakoupené pohledávky vůči podnikům.

10. Odchylně od odstavce 8, pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám, může úvěrová instituce zohlednit zajištění úvěrového rizika třetí stranou upravením odhadů PD nebo LGD za předpokladu, že jsou splněny minimální požadavky stanovené v části 4 a příslušné orgány to schválí. Úvěrová instituce nesmí zaručeným expozicím přidělit upravené hodnoty PD nebo LGD tak, že by upravená riziková váha byla nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči danému ručiteli.

1.3.      Splatnost

11. S výhradou odstavce 12 přidělí úvěrové instituce expozicím vzniklým v důsledku repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit splatnost (M) 0,5 roku a veškerým ostatním expozicím splatnost (M) 2,5 roku. Příslušné orgány mohou požadovat, aby všechny úvěrové instituce, nad kterými vykonávají dohled, používaly pro každou expozici splatnost (M) tak, jak je stanoveno v odstavci 12.

12. Úvěrové instituce, jimž je povoleno používat pro expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám vlastní LGD nebo vlastní konverzní faktory, vypočítají M pro každou z těchto expozic v souladu s písmeny a) až e) a s přihlédnutím k odstavcům 13 až 15. V žádném případě nemůže být M delší než 5 let.

a)      V případě nástroje se stanoveným plánem peněžních toků se M vypočítá podle následujícího vzorce:

M = MAX{1; MIN{ ; 5}}

kde CFt (cash flow) označuje peněžní toky (jistina, úroky a poplatky), které musí dlužník podle smlouvy zaplatit v období t;

b)      v případě derivátů, jež jsou předmětem rámcové dohody o započtení, je M vážená průměrná zbytková splatnost expozice, přičemž M nesmí být kratší než 1 rok. Při vážení splatnosti se použije hodnota podkladových nástrojů každé expozice;

c)      v případě expozic vzniklých v důsledku repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, jež jsou předmětem rámcové dohody o započtení, je M vážená průměrná zbytková splatnost těchto transakcí, přičemž M nesmí být kratší než 5 dní. Při vážení splatnosti se použije hodnota podkladových nástrojů každé transakce;

d)      pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady PD pro nakoupené pohledávky vůči podnikům, rovná se M v případě čerpaných částek vážené průměrné splatnosti těchto nakoupených pohledávek, přičemž M nesmí být kratší než 1 rok. Stejná hodnota M se použije i pro nevyčerpanou část poskytnutého příslibu odkoupit pohledávky za předpokladu, že tento příslib obsahuje účinné omezovací doložky, doložky o předčasném splacení nebo jiné prvky, které nakupující úvěrovou instituci chrání před výrazným zhoršením kvality budoucích pohledávek, které musí v průběhu platnosti příslibu nakoupit. Pokud takové účinné ochranné prvky neexistují, vypočítá se M u nevyčerpaných částek jako součet potenciální pohledávky s nejdelší splatností v rámci kupní smlouvy a zbytkové splatnosti nákupní facility, přičemž M nesmí být kratší než 1 rok;

e)      v případě jiných nástrojů než těch uvedených v tomto odstavci nebo v případě, že úvěrová instituce nemůže vypočítat M v souladu s pokyny v písmeně a), pak M je maximální zbytková doba (v letech), kterou má dlužník k dispozici pro splnění svých smluvních povinností, přičemž M nesmí být kratší než 1 rok.

13. Odchylně od odst. 12 písm. a), b), d) a e) v případě krátkodobých expozic určených příslušnými orgány, které mají zbytkovou splatnost méně než jeden rok a nejsou součástí probíhajícího financování dlužníka ze strany úvěrové instituce, je M nejméně jeden den.

14. V případě expozic vůči podnikům v rámci Společenství s celkovým obratem a celkovými aktivy nižšími než 500 miliónů EUR mohou příslušné orgány povolit použití M tak, jak je stanoveno v odstavci 11.

15. V případě nesouladu splatností se postupuje tak, jak je uvedeno v článcích 90 až 93.

2.         Retailové expozice 2.1.      PD

16. U retailové expozice musí být PD přinejmenším 0,03 %.

17. PD dlužníků v selhání nebo, v případě použití metody založené na závazcích dlužníků, PD expozic v selhání bude 100 %.

18. V případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek se PD rovná odhadu EL pro riziko rozmělnění. Pokud je úvěrová instituce schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u nakoupených pohledávek spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad PD.

19. Zajištění úvěrového rizika třetí stranou lze vzít v úvahu prostřednictvím úpravy hodnot PD, s přihlédnutím k odstavci 21.

2.2.      LGD

20. Úvěrové instituce poskytnou vlastní odhady LGD s přihlédnutím k minimálním požadavkům uvedeným v části 4 a se souhlasem příslušných orgánů. V případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek se použije hodnota LGD ve výši 75 %. Pokud je úvěrová instituce schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u nakoupených pohledávek spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad PD.

21. Zajištění úvěrového rizika třetí stranou lze zohlednit upravením odhadů PD nebo LGD s přihlédnutím k minimálním požadavkům uvedeným v části 4 odst. 95 až 103 a se souhlasem příslušných orgánů, a to pro jednotlivou expozici nebo seskupení expozic. Úvěrová instituce nesmí zaručeným expozicím přidělit upravené hodnoty PD nebo LGD tak, že by upravená riziková váha byla nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči danému ručiteli.

3.         Akciové expozice podléhající metodě PD/LGD 3.1.      PD

22. Hodnoty PD se určí pomocí metod používaných pro expozice vůči podnikům.

Platí následující minimální hodnoty PD:

a)      0,09 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze, pokud je tato investice součástí dlouhodobého vztahu se zákazníkem;

b)      0,09 % v případě akciových expozic neobchodovaných na burze, u nichž je návratnost investice založena na pravidelných periodických peněžních tocích, a ne na kapitálových ziscích;

c)      0,40 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze, včetně dalších krátkých pozic uvedených v části 1 odst. 17;

d)      1,25 % v případě všech ostatních akciových expozic, včetně dalších krátkých pozic uvedených v části 1 odst. 17.

3.2.      LGD

23. Akciovým expozicím neobchodovaným na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích lze přidělit LGD ve výši 65 %.

24. Všem ostatním expozicím se přidělí LGD ve výši 90 %.

3.3.      Splatnost

25. Všem expozicím se přidělí M v délce 5 let.

Část 3 - Hodnota expozice

1. Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám a retailové expozice

1. Pokud není uvedeno jinak, měří se hodnota expozice u rozvahových expozic bez zohlednění úpravy ocenění. Toto pravidlo platí i v případě aktiv koupených za cenu, která se liší od dlužné částky. V případě nakoupených aktiv je rozdíl mezi dlužnou částkou a čistou hodnotou uvedenou v rozvaze úvěrových institucí označen jako diskont, pokud je dlužná částka vyšší, nebo jako prémie, pokud je dlužná částka nižší.

2. Pokud úvěrové instituce používají v případě repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů rámcové dohody o započtení, vypočítá se hodnota expozice podle článků 90 až 93.

3. V případě rozvahového započtení úvěrů a vkladů použijí úvěrové instituce pro výpočet hodnoty expozice metody uvedené v článcích 90 až 93.

4. Hodnota expozice u pronájmů odpovídá diskontovaným peněžním tokům, které produkují.

5. U veškerých položek uvedených v příloze IV se hodnota expozice určí za pomoci jedné ze dvou metod uvedených v příloze III.

6. Hodnota expozice pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice u nakoupených pohledávek odpovídá nesplacené částce mínus kapitálové požadavky pro riziko rozmělnění před snižováním úvěrového rizika.

7. Odchylně od odstavce 5 se na kontrakty obchodované na uznávaných burzách a měnové kontrakty (kromě kontraktů týkajících se zlata) s původní dobou splatnosti nejvýše 14 kalendářních dnů nepoužijí metody stanovené v příloze III a přidělí se jim hodnota expozice nula.

8. Odchylně od odstavce 5 mohou příslušné orgány udělovat výjimky z použití metod uvedených v příloze III a přidělit hodnotu expozice nula mimoburzovním (OTC) kontraktům zúčtovaným clearingovým střediskem, přičemž toto středisko jedná jako právní protistrana a všichni účastníci plně a každodenně zajišťují kolaterálem expozici, kterou clearingovému středisku předkládají, takže poskytují zajištění pokrývající jak současnou reálnou hodnotu, tak i případnou budoucí expozici.

Složený kolaterál musí splňovat jednu z následujících podmínek:

a)      může mu být přidělena riziková váha 0 %;

b)      tvoří jej hotovostní vklady složené u úvěrové instituce poskytující úvěr;

c)      tvoří jej vkladní listy nebo podobné nástroje vydané danou úvěrovou institucí nebo u ní uložené.

Příslušný orgán se musí ujistit, že je vyloučeno riziko, že by se expozice clearingového střediska nahromadily a přesáhly tržní hodnotu složeného kolaterálu.

9. Hodnota expozice v případě získaných, ale nečerpaných příslibů revolvingových nakoupených pohledávek vůči podnikům se vypočítá tak, že se přislíbená, ale nevyčerpaná částka vynásobí 75 %.

10. Pokud expozici tvoří cenné papíry prodané, složené či zapůjčené v rámci repo obchodu nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, odpovídá hodnota expozice hodnotě daných cenných papírů nebo komodit určené podle článku 74. Pokud se použije komplexní metoda finančního kolaterálu uvedená v příloze VIII části 3, navýší se hodnota expozice o koeficient volatility příslušný pro takové cenné papíry nebo komodity, jak je stanoveno v dané příloze.

11. Hodnota expozice u následujících položek se vypočítá tak, že se přislíbená, ale nevyčerpaná částka vynásobí konverzním faktorem.

Úvěrové instituce použijí následující konverzní faktory:

a)      na úvěrové linky, které jsou nezávazné, které může instituce bezpodmínečně zrušit, nebo které umožňují kdykoli a bez předchozího oznámení automatické zrušení ze strany instituce, se uplatní konverzní faktor 0 %. Aby mohly úvěrové instituce uplatnit konverzní faktor 0 %, musí aktivně sledovat finanční situaci dlužníka a jejich systémy vnitřní kontroly jim musí umožnit okamžitě zjistit zhoršení úvěruschopnosti dlužníka. Nečerpané retailové úvěrové linky lze považovat za bezpodmínečně zrušitelné, pokud podmínky, které se k nim vztahují, umožňují úvěrové instituci, aby je zrušila do té míry, jak to povolují zákony na ochranu spotřebitele a související legislativa;

b)      na krátkodobé akreditivy vzniklé v důsledku pohybu zboží se uplatní konverzní faktor 20 % jak u vydávající instituce, tak u potvrzující instituce;

c)      na ostatní úvěrové linky, podrozvahové expozice emitovaných finančních nástrojů (note issuance facilities) a revolvingové úvěrové facility (revolving underwriting facilities) se uplatní konverzní faktor 75 %;

d)      úvěrové instituce, které splňují minimální požadavky pro používání vlastních odhadů konverzních faktorů uvedené v části 4, mohou používat vlastní odhady konverzních faktorů pro různé typy produktů, pokud to schválí příslušné orgány.

12. Pokud se některý příslib vztahuje k prodloužení jiného příslibu, použije se nižší ze dvou konverzních faktorů spojených s jednotlivými přísliby.

13. V případě jiných podrozvahových položek, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 až 11, se hodnota expozice určí podle přílohy II.

2. Akciové expozice

14. Hodnota expozice odpovídá hodnotě uvedené ve finančních výkazech. Přijatelná jsou následující opatření:

a)      v případě investic oceněných reálnou hodnotou, u nichž jsou změny hodnoty přímo zachyceny přes výkaz zisků a ztrát ve vlastním kapitálu, odpovídá hodnota expozice reálné hodnotě uvedené v rozvaze;

b)      v případě investic oceněných reálnou hodnotou, u nichž nejsou změny hodnoty přímo zachyceny v zisku nebo ztrátě, ale ve zvláštní složce vlastního kapitálu, která je daňově upravená, odpovídá hodnota expozice reálné hodnotě uvedené v rozvaze;

c)      v případě investic oceněných pořizovací cenou, či nižší z pořizovací ceny nebo tržní hodnoty, odpovídá hodnota expozice pořizovací ceně nebo tržní hodnotě uvedené v rozvaze.

3. Ostatní jiná než dluhová aktiva

15. Hodnota expozice u ostatních jiných než dluhových aktiv odpovídá hodnotě uvedené ve finančních výkazech.

Část 4 - Minimální požadavky pro IRB přístup

1. Ratingové systémy

1. „Ratingový systém“ zahrnuje veškeré metody, postupy, kontroly, sběr dat a informační systémy, které podporují hodnocení úvěrového rizika, zařazování expozic do ratingových stupňů nebo seskupení a kvantifikaci odhadů ohledně ztrát a selhání u konkrétních typů expozic.

2. Používá-li úvěrová instituce několik ratingových systémů, musí být rozhodnutí o volbě ratingového systému pro daného dlužníka či transakci zdokumentována a musí být zvolen takový ratingový systém, který přiměřeně odráží úroveň rizika.

3. Kritéria a postupy pro volbu ratingového systému musí být pravidelně přehodnocovány, přičemž se posuzuje, zda zůstávají vhodné pro aktuální portfolio a vnější podmínky.

1.1. Struktura ratingových systémů

4. Pokud úvěrová instituce používá přímé odhady rizikových parametrů, lze na ně pohlížet jako na výstupy stupňů na spojité ratingové stupnici.

1.1.1. Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

5. Ratingový systém musí brát v úvahu rizikové charakteristiky dlužníka a transakce.

6. Ratingový systém musí mít ratingovou stupnici dlužníků, která odráží výlučně kvantifikaci rizika selhání ze strany dlužníků. Ratingová stupnice dlužníků musí mít minimálně 7 stupňů pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a jeden pro dlužníky, kteří jsou v selhání.

7. „Ratingový stupeň dlužníka“ znamená rizikovou kategorii na ratingové stupnici dlužníků v rámci ratingového systému, do níž jsou dlužníci zařazováni na základě konkrétních a zřejmých ratingových kritérií, z nichž jsou pak odvozovány odhady PD. Úvěrová instituce musí mít zdokumentován vztah mezi ratingovými stupni dlužníků jak ve smyslu úrovně rizika selhání, které jednotlivé stupně předpokládají, tak kritérií užívaných k rozlišení jednotlivých úrovní tohoto rizika.

8. Úvěrové instituce s portfolii koncentrovanými v určitém tržním segmentu a v určitém rozpětí rizika selhání musí mít v tomto rozpětí dostatek ratingových stupňů, aby se zamezilo nadměrné koncentraci dlužníků v jednom stupni. Výrazné koncentrace v rámci jednoho stupně musí být podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy, že stupeň pokrývá přiměřeně úzké pásmo PD a riziko selhání představované všemi dlužníky v daném stupni spadá do tohoto pásma.

9. Aby mohla úvěrová instituce získat od příslušných orgánů oprávnění používat pro výpočet kapitálových požadavků vlastní odhady LGD, musí ratingový systém zahrnovat jasně odlišenou ratingovou stupnici transakcí, která odráží výlučně charakteristiky transakcí související s LGD.

10. Aby mohla úvěrová instituce získat od příslušných orgánů oprávnění používat pro výpočet kapitálových požadavků vlastní odhady konverzních faktorů, musí ratingový systém zahrnovat jasně odlišenou ratingovou stupnici transakcí, která odráží výlučně charakteristiky transakcí související s konverzními faktory.

11. „Stupeň transakce“ znamená rizikovou kategorii na ratingové stupnici transakcí v rámci ratingového systému, do níž jsou expozice zařazovány na základě konkrétních a zřejmých ratingových kritérií, z nichž jsou pak odvozovány vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů. Definice stupně musí obsahovat jak popis zařazování expozic do stupňů, tak kritérií užívaných k rozlišení úrovně rizika mezi jednotlivými stupni.

12. Výrazné koncentrace v rámci jednoho stupně transakce musí být podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy, že stupeň transakce pokrývá přiměřeně úzké pásmo LGD nebo konverzních faktorů a riziko představované všemi expozicemi v daném stupni spadá do tohoto pásma.

13. Úvěrové instituce užívající k určení rizikových vah pro specializované úvěrové expozice metody vymezené v části 1 odst. 5 jsou osvobozeny od povinnosti mít ratingovou stupnici dlužníků, která odráží výlučně kvantifikaci rizika selhání ze strany dlužníků pro tyto expozice. Odchylně od odstavce 6 musí mít tyto instituce pro výše zmíněné expozice alespoň 4 stupně pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a alespoň jeden pro dlužníky, kteří jsou v selhání.

1.1.2. Retailové expozice

14. Ratingové systémy musí odrážet riziko dlužníka i riziko transakce a musí zachycovat všechny relevantní charakteristiky dlužníka a transakce.

15. Úroveň diferenciace rizik musí zajišťovat, že počet expozic v daném stupni nebo seskupení umožňuje dostatečně věrohodnou kvantifikaci a validaci ztrátových charakteristik na úrovni stupně nebo seskupení. Rozdělení expozic a dlužníků napříč stupni nebo seskupeními musí zamezovat nadměrným koncentracím.

16. Úvěrové instituce musí prokázat, že proces zařazování expozic do stupňů nebo seskupení zajišťuje dostatečnou diferenciaci rizika, sdružení dostatečně homogenních expozic a umožňuje přesné a konzistentní odhadování ztrátových charakteristik v rámci stupně či seskupení. U nakoupených pohledávek musí seskupení odrážet upisovací praktiky prodejce a různorodost jeho klientů.

17. Při zařazování expozic do stupně nebo seskupení musí brát úvěrové instituce v úvahu následující rizikové faktory:

Rizikové charakteristiky dlužníka

a)      Rizikové charakteristiky transakce, včetně typu produktu či kolaterálu, případně obojího. Úvěrové instituce musí použít zvláštní způsob zacházení v případech, kdy je pro několik expozic použit stejný kolaterál;

b)      nesplácení, pokud úvěrová instituce neprokáže svému příslušnému orgánu, že nesplácení je faktorem ovlivňujícím dané riziko expozice jen nevýznamně;

c)      zařazení do jednotlivých stupňů nebo seskupení.

18. Úvěrová instituce musí mít specifické definice, postupy a kritéria pro zařazování expozic do stupňů a seskupení v rámci ratingového systému.

a)      Definice a kritéria týkající se stupňů a seskupení musí být dostatečně podrobné, aby umožnily osobám odpovědným za rating konzistentně zařazovat dlužníky či transakce představující obdobné riziko do stejného ratingového stupně nebo seskupení. Tato konzistentnost se musí týkat všech obchodních linií, útvarů a zeměpisných oblastí;

b)      dokumentace ratingového procesu musí umožnit třetím stranám pochopit způsob zařazování expozic do stupňů a seskupení, reprodukovat proces zařazování do stupňů či seskupení a hodnotit oprávněnost zařazení do stupně či seskupení;

c)      daná kritéria musí být také konzistentní s interními zásadami úvěrové politiky úvěrové instituce a s jejími postupy při nakládání s problémovými dlužníky a transakcemi.

19. Úvěrová instituce musí při zařazování dlužníků a transakcí do ratingových stupňů nebo seskupení brát v úvahu veškeré relevantní informace. Tyto informace musí být aktuální a musí úvěrové instituci umožnit předpovídat budoucí vývoj expozice. Čím méně má úvěrová instituce informací, tím konzervativnější musí být proces zařazování dlužníků a transakcí do stupňů nebo seskupení. Používá-li úvěrová instituce externí rating jako primární faktor určující přiřazení interního ratingového stupně, musí se ujistit, že bere v úvahu i ostatní relevantní informace.

1.2. Zařazování expozic 1.2.1. Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

20. V rámci procesu schvalování úvěrů musí být každý dlužník zařazen do ratingového stupně dlužníka.

21. V případě úvěrových institucí, které jsou oprávněny používat vlastní odhady LGD či konverzních faktorů, musí být v rámci procesu schvalování úvěrů každá expozice rovněž zařazena do ratingového stupně transakce.

22. Úvěrové instituce užívající k určení rizikových vah pro specializované úvěrové expozice metody vymezené v části 1 odst. 5 musí jednotlivé expozice zařazovat do stupňů v souladu s odstavcem 13.

23. Každý samostatný právní subjekt, vůči němuž má úvěrová instituce expozici, musí být hodnocen samostatně. Úvěrová instituce musí svému příslušnému orgánu prokázat, že její postupy pro nakládání s jednotlivými klienty-dlužníky a skupinami spojených klientů jsou přijatelné.

24. Různé expozice vůči stejnému dlužníkovi musí být zařazovány do stejného ratingového stupně dlužníka bez ohledu na jakékoliv rozdíly v povaze jednotlivých transakcí. Mezi výjimky, kdy je různým expozicím vůči stejnému dlužníkovi povoleno přidělovat různé stupně ratingu, patří:

a)      riziko země v závislosti na tom, zda jsou expozice denominovány v domácí nebo cizí měně;

b)      případ, kdy je ratingový stupeň dlužníka upraven s přihlédnutím k zárukám přidruženým k expozici.

1.2.2. Retailové expozice

25. V rámci procesu schvalování úvěrů musí být každá expozice zařazena do ratingového stupně nebo seskupení.

1.2.3. Odchylky od ratingového systému

26. V případě zařazování do stupňů a seskupení musí úvěrové instituce dokumentovat situace, ve kterých může lidský úsudek převážit nad vstupními parametry nebo výsledky procesu zařazování, a zaměstnance, kteří jsou odpovědni za schvalování takovýchto odchýlení. Úvěrové instituce musí dokumentovat tyto případy odchýlení od systému a odpovědné zaměstnance. Úvěrové instituce musí analyzovat vývoj expozic, u nichž při zařazování do stupňů došlo k odchýlení od systému. Tato analýza musí rovněž obsahovat hodnocení vývoje expozic, u kterých byl rating pozměněn určitou osobou, jež v tomto ohledu přebírá odpovědnost za všechny příslušné zaměstnance.

1.3. Integrita procesu zařazování do ratingových stupňů 1.3.1. Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

27. Zařazování do ratingových stupňů a jeho pravidelný přezkum musí být prováděn nebo schvalován nezávislou stranou, která nemá přímý prospěch z rozhodování o poskytování úvěrů.

28. Úvěrové instituce musí zařazování do ratingových stupňů aktualizovat minimálně jednou ročně. Problémové expozice a vysoce rizikoví dlužníci musí být podrobeni častějšímu přezkumu. Pokud úvěrové instituce získají důležité informace o dlužníkovi či expozici, musí stanovit nový rating.

29. Úvěrová instituce musí mít účinný postup získávání a aktualizace příslušných informací o charakteristikách dlužníka, které ovlivňují PD, a o charakteristikách transakce, které ovlivňují LGD a konverzní faktory.

1.3.2. Retailové expozice

30. Úvěrová instituce musí alespoň jednou ročně aktualizovat zařazení dlužníka a transakce nebo přehodnotit ztrátové charakteristiky a stav nesplácení každého rozlišovaného rizikového seskupení. Úvěrová instituce musí rovněž alespoň jednou ročně na reprezentativním vzorku přehodnotit stav jednotlivých expozic v rámci každého seskupení, aby se ujistila, že jsou expozice i nadále zařazovány do správného seskupení.

1.4. Použití modelů

31. Užívá-li úvěrová instituce statistické modely a jiné technické metody k zařazování expozic do ratingových stupňů či seskupení dlužníků nebo transakcí, potom:

a)      úvěrová instituce musí svému příslušnému orgánu doložit, že daný model má dobrou predikční sílu a že jeho použitím nedochází ke zkreslení regulatorních kapitálových požadavků. Proměnné na vstupu modelu musí tvořit odpovídající a efektivní základ pro výsledné predikce. Model nesmí vykazovat výrazné odchylky;

b)      úvěrová instituce musí mít k dispozici postup prověřování dat vstupujících do daného modelu, který zahrnuje hodnocení přesnosti, úplnosti a vhodnosti dat;

c)      úvěrová instituce musí prokázat, že data použitá ke konstrukci daného modelu jsou reprezentativní pro soubor aktuálních dlužníků či expozic úvěrové instituce;

d)      úvěrová instituce musí mít pravidelný cyklus validace modelu, který se skládá ze sledování výkonu a stability modelu, přezkum specifikace modelu a testování výstupů modelu proti skutečnosti;

e)      úvěrová instituce musí statistický model doplnit o faktor lidského úsudku a dohledu, aby bylo možno přezkoumávat zařazení do ratingových stupňů provedená na základě modelu a zajistit řádné užívání modelů. Proces přezkoumávání se musí zaměřit na nalezení a omezení chyb spojených se slabinami modelu. Lidský úsudek musí brát v úvahu všechny relevantní informace, které nebere v úvahu model. Úvěrová instituce musí zdokumentovat, jakým způsobem je lidské rozhodování kombinováno s výsledky modelu.

1.5. Dokumentace ratingových systémů

32. Úvěrové instituce musí mít zdokumentovanou koncepci a provozní detaily svých ratingových systémů. Tato dokumentace musí dokazovat dodržování minimálních požadavků uvedených v této části a zabývat se oblastmi jako diferenciace portfolií, ratingová kritéria, povinnosti stran hodnotících dlužníky a expozice, četnost revizí ratingu a dohled nad ratingovým procesem ze strany vedení.

33. Úvěrová instituce musí zdokumentovat důvody výběru svých ratingových kritérií a analýzu podporující tento výběr. Úvěrová instituce musí zdokumentovat veškeré významné změny ve svém ratingovém procesu a tato dokumentace musí umožňovat určení změn, které byly v ratingovém procesu provedeny po posledním přezkumu ze strany příslušných orgánů. Rovněž musí být zdokumentována organizace stanovení ratingu, zejména proces stanovení ratingu a struktura vnitřní kontroly.

34. Úvěrové instituce musí zdokumentovat konkrétní definice selhání a ztráty používané interně a prokázat jejich konzistentnost s definicemi uvedenými v této směrnici.

35. Používá-li úvěrová instituce v ratingovém procesu statistické modely, musí dokumentovat jejich metodiku. Taková dokumentace musí:

a)      poskytnout podrobný popis teorie, předpokladů, či případně matematického a empirického základu pro zařazování odhadů ke stupňům, jednotlivým dlužníkům, expozicím nebo seskupením, a také popis zdrojů dat užívaných k odhadování modelu;

b)      zavést přísný statistický proces pro validaci modelu (včetně testování výkonnosti modelu na vzorku dat z jiného časového období a na jiném vzorku dat, než je vzorek použitý ke specifikaci modelu);

c)      poukázat na jakékoliv okolnosti, za kterých model nepracuje efektivně.

36. Použití modelu získaného od třetí strany, která na svou technologii nárokuje ochranu duševního vlastnictví, není důvodem pro vynětí z povinnosti dokumentace modelu nebo jakýchkoliv dalších požadavků spojených s ratingovými systémy. Povinnost vyhovět požadavkům příslušných orgánů spočívá na dané úvěrové instituci.

1.6. Správa dat

37. Úvěrové instituce musí shromažďovat a ukládat data týkající se jejich interních ratingů v souladu s požadavky uvedenými v článcích 145 až 149.

1.6.1. Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

38. Úvěrové instituce musí shromažďovat a ukládat:

a)      úplnou historii všech ratingů přidělených dlužníkům a uznaným ručitelům;

b)      data, kdy byly ratingy přiděleny;

c)      základní údaje a metodiku použitou k odvození ratingů;

d)      totožnost osoby odpovědné za přidělování ratingů;

e)      totožnost dlužníků a expozic, u nichž došlo k selhání;

f)       datum a okolnosti těchto selhání;

g)      data týkající se PD a skutečných podílů selhání spojených s ratingovými stupni a přechody mezi ratingy;

h)      úvěrové instituce, které nepoužívají vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, musí shromažďovat a ukládat záznamy o srovnání skutečných hodnot LGD s hodnotami uvedenými v části 2 odst. 8 a skutečné konverzní faktory s hodnotami uvedenými v části 3 odst. 11.

39. Úvěrové instituce, které používají vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, musí shromažďovat a ukládat:

a)      úplnou historii všech dat týkajících se ratingů transakcí a odhadů LGD a konverzních faktorů spojených s jednotlivými ratingovými stupnicemi;

b)      data, kdy byly přiděleny ratingy a provedeny odhady;

c)      základní údaje a metodiku použitou k odvození ratingů transakcí a odhadů LGD a konverzních faktorů;

d)      totožnost osoby, která stanovila rating transakce, a osoby, která provedla odhady LGD a konverzních faktorů;

e)      data týkající se odhadnutých a skutečných hodnot LGD a konverzních faktorů spojených s jednotlivými expozicemi, u nichž došlo k selhání;

f)       data týkající se hodnot LGD u dané expozice před a po vyhodnocení vlivu záruky či úvěrového derivátu pro ty úvěrové instituce, u nichž se ve výpočtu LGD projevují účinky snižování úvěrového rizika prostřednictvím záruk nebo úvěrových derivátů;

g)      data týkající se složek ztráty pro každou expozici, u níž došlo k selhání.

1.6.2. Retailové expozice

40. Úvěrové instituce musí shromažďovat a ukládat:

a)      data použitá při procesu zařazování expozic do ratingových stupňů či seskupení;

b)      data týkající se odhadů PD, LGD a konverzních faktorů spojených se stupni nebo seskupeními expozic;

c)      totožnost dlužníků a expozic, u nichž došlo k selhání;

d)      v případě expozic, u nichž došlo k selhání, pak data týkající se stupňů nebo seskupení, do nichž byla daná expozice zařazena v roce předcházejícím selhání, a skutečné hodnoty LGD a konverzního faktoru;

e)      data týkající se ztrátovosti a marží v případě kvalifikovaných revolvingových retailových expozic.

1.7. Stresové testy používané při hodnocení kapitálové přiměřenosti

41. Úvěrová instituce musí mít k dispozici řádné postupy stresového testování, které používá při hodnocení své kapitálové přiměřenosti. Stresové testování musí zahrnovat identifikaci možných událostí nebo budoucích změn ekonomických podmínek, které by mohly nepříznivě ovlivnit úvěrovou angažovanost dané úvěrové instituce, a dále hodnocení schopnosti dané úvěrové instituce těmto změnám čelit.

42. Úvěrová instituce musí pravidelně provádět stresové testy úvěrového rizika, aby mohla vyhodnotit vliv určitých specifických podmínek na celkové regulatorní kapitálové požadavky pro úvěrové riziko. Test, který bude používán, vybírá daná úvěrová instituce a musí být schválen příslušnými orgány dohledu. Test, který bude používán, musí být vypovídající a přiměřeně konzervativní a musí brát v úvahu vliv scénářů předpokládajících alespoň mírnou recesi. Úvěrová instituce musí v rámci stresového testování hodnotit také přechody mezi ratingy. Portfolia podrobená stresovým testům musí zahrnovat velkou většinu celkových expozic úvěrové instituce.

2. Kvantifikace rizik

43. Při určování rizikových parametrů spojených s ratingovými stupni nebo seskupeními musí úvěrové instituce dodržovat následující požadavky:

2.1. Definice selhání

44. V případě, že je splněna alespoň jedna z následujících podmínek, se bude mít za to, že u konkrétního dlužníka došlo k „selhání“:

a)      úvěrová instituce se domnívá, že dlužník pravděpodobně v plném rozsahu nesplatí své úvěrové závazky vůči úvěrové instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků, aniž by se úvěrová instituce uchýlila ke krokům, jako je realizace zajištění (pokud existuje);

b)      některý významný úvěrový závazek dlužníka vůči úvěrové instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků je více než 90 dní po splatnosti.

Dny v prodlení se začínají počítat od okamžiku, kdy dlužník překročí doporučený limit, je mu doporučen limit nižší než aktuální čerpání či čerpal úvěr bez oprávnění.

Doporučeným limitem se rozumí limit, který byl oznámen dlužníkovi.

V případě retailových expozic a expozic vůči subjektům veřejného sektoru musí příslušné orgány stanovit počet dnů v prodlení, jak je uvedeno v odstavci 48.

V případě expozic vůči podnikům mohou příslušné orgány stanovit počet dnů v prodlení, jak je uvedeno v čl. 154 odst. 4.

V případě retailových expozic mohou úvěrové instituce použít tuto definici na úrovni transakce.

45. Za signály nepravděpodobného splacení musí úvěrové instituce považovat následující jevy:

a)      úvěrová instituce přestane úvěrový závazek úročit;

b)      úvěrová instituce provede úpravu ocenění v důsledku významného zhoršení úvěrové kvality zaznamenaného až po otevření expozice úvěrovou institucí;

c)      úvěrová instituce prodává daný úvěrový závazek s výraznou ekonomickou ztrátou související s kvalitou úvěru;

d)      úvěrová instituce souhlasí s nouzovou restrukturalizací úvěrového závazku, která pravděpodobně povede ke snížení finančního závazku způsobenému prominutím nebo odložením jistiny, úroků nebo (případně) poplatků. To v případě akciových expozic hodnocených metodou PD/LGD zahrnuje nouzovou restrukturalizaci samotných těchto akcií;

e)      úvěrová instituce podala návrh na konkurs dlužníka nebo podobný požadavek týkající se úvěrového závazku dlužníka vůči úvěrové instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků;

f)       dlužník požádal o vyhlášení konkursu nebo na něj byl uvalen konkurs či podobná ochrana, aby se tím vyhnul splacení úvěrového závazku vůči úvěrové instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků, anebo je zpozdil.

46. Úvěrové instituce užívající externí data, která nejsou konzistentní s definicí selhání, musí prokázat svým příslušným orgánům, že byly provedeny příslušné úpravy, aby byla dosažena obecná shoda s danou definicí selhání.

47. Pokud se úvěrová instituce domnívá, že na expozici, u níž dříve došlo k selhání, již neplatí definice selhání, může stanovit rating dlužníka nebo transakce způsobem, který by uplatňovala u expozice, u níž k selhání nikdy nedošlo. Pokud by bylo následně třeba uplatnit definici selhání, bude se mít za to, že došlo k dalšímu selhání.

48. Příslušné orgány jednotlivých členských států stanoví pro retailové expozice a expozice vůči subjektům veřejného sektoru přesný počet dnů v prodlení, který musí všechny úvěrové instituce sídlící v daném členském státě dodržovat podle definice selhání v odstavci 44 u expozic vůči protistranám sídlícím v daném členském státě. Konkrétní počet dní musí být v intervalu 90-180 dní a může se lišit pro různé typy produktů. V případě expozic vůči protistranám sídlícím na území jiných členských států stanoví příslušné orgány počet dnů v prodlení, který nesmí být vyšší než počet stanovený příslušným orgánem daného členského státu.

2.2. Obecné požadavky v oblasti odhadů

49. Vlastní odhady rizikových parametrů PD, LGD, konverzních faktorů a EL provedené úvěrovou institucí musí zahrnovat veškeré relevantní údaje, informace a metody. Odhady musí být odvozeny s využitím zkušeností z minulosti a empirických důkazů a nesmí být založeny pouze na expertním rozhodování. Odhady musí být přesvědčivé a intuitivní a musí být založeny na faktorech významně ovlivňujících příslušné rizikové parametry. Čím méně má úvěrová instituce k dispozici údajů, tím konzervativnější musí být ve svých odhadech.

50. Úvěrová instituce musí být schopná poskytnout rozbor historie ztrát týkající se četnosti selhání, LGD, konverzního faktoru nebo ztráty, u které jsou používány odhady EL, na faktory, které považuje za určující pro vývoj příslušných rizikových parametrů. Úvěrová instituce musí prokázat, že její odhady jsou výsledkem dlouhodobých zkušeností.

51. Je třeba vzít v úvahu jakékoliv změny v úvěrovacích postupech nebo v postupu zpětného vymáhání pohledávek za sledovaná období uvedená v odstavcích 66, 71, 81, 85, 92 a 94. Odhady úvěrové instituce musí odrážet vliv technického pokroku, nových údajů a dalších informací, jakmile jsou k dispozici. Úvěrové instituce musí své odhady revidovat, kdykoliv se objeví nové informace, vždy však alespoň jednou ročně.

52. Soubor expozic, na nichž jsou založena data používaná k odhadům, zásady úvěrové politiky používané v okamžiku vzniku dat a další relevantní charakteristiky musí být srovnatelné s charakteristikami expozic a norem úvěrové instituce. Úvěrová instituce musí rovněž prokázat, že ekonomické nebo tržní podmínky, na nichž jsou data založena, jsou relevantní vzhledem k aktuálním a předvídatelným podmínkám. Počet expozic ve vzorku a časový rozsah dat používaný ke kvantifikaci musí být dostatečný, aby mohla úvěrová instituce věřit, že její odhady jsou přesné a důkladné.

53. U nakoupených pohledávek musí odhady odrážet veškeré relevantní informace, které jsou nakupující úvěrové instituci k dispozici ohledně kvality podkladových pohledávek, včetně údajů o obdobných seskupeních poskytnutých prodejcem, nakupující úvěrovou institucí nebo externími zdroji. Nakupující úvěrová instituce musí ověřit veškeré údaje od prodejce, o které se opírá.

54. Úvěrová instituce musí při svých odhadech obezřetně počítat s určitou rezervou ohledně očekávaného rozsahu chyb v odhadech. Jsou-li metody a údaje méně uspokojivé a očekávaný rozsah chyb je větší, musí být i tato rezerva z důvodu obezřetnosti větší.

55. Používají-li úvěrové instituce rozdílné odhady pro výpočet rizikových vah a pro vnitřní účely, musí tuto skutečnost zdokumentovat a oprávněnost tohoto počínání prokázat příslušnému orgánu.

56. Prokáží-li úvěrové instituce svým příslušným orgánům, že data shromážděná před datem provádění této směrnice byla příslušným způsobem upravena a bylo tak dosaženo obecné shody s definicí selhání nebo ztráty, mohou příslušné orgány úvěrovým institucím povolit určitou flexibilitu v používání požadovaných norem pro tato data.

57. Používá-li úvěrová instituce data sdílená v rámci seskupení mezi úvěrovými institucemi, musí prokázat, že:

a)      ratingové systémy a kritéria ostatních úvěrových institucí v daném seskupení jsou podobná jejím vlastním;

b)      dané seskupení je reprezentativní pro portfolio, pro nějž jsou sdílená data použita;

c)      sdílená data jsou úvěrovou institucí používána konzistentně po delší dobu pro účely stálého odhadování.

58. Používá-li úvěrová instituce data, která jsou sdílena mezi úvěrovými institucemi, je i nadále odpovědná za integritu svých ratingových systémů. Úvěrová instituce musí příslušnému orgánu prokázat, že dostatečně rozumí svým ratingovým systémům, zejména že je schopna efektivně sledovat a kontrolovat ratingový proces.

2.2.1. Specifické požadavky týkající se odhadování PD

Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

59. Úvěrové instituce musí odhadovat PD pro jednotlivé ratingové stupně dlužníků z dlouhodobých průměrných úrovní jednoročních podílů selhání.

60. V případě nakoupených pohledávek vůči podnikům mohou úvěrové instituce odhadnout EL pro jednotlivé ratingové stupně dlužníků z dlouhodobých průměrných úrovní jednoročních realizovaných podílů selhání.

61. Pokud úvěrová instituce odvozuje dlouhodobé průměrné odhady PD a LGD pro nakoupené pohledávky vůči podnikům z odhadu EL a odpovídajícího odhadu PD nebo LGD, pak postup odhadu celkových ztrát musí splňovat obecné normy pro odhad PD a LGD vymezené v této části a výsledek musí být konzistentní s konceptem LGD vymezeným v odstavci 73.

62. Metody odhadu PD musí úvěrové instituce používat pouze v kombinaci s podpůrnou analýzou. Úvěrové instituce si musí uvědomit důležitost expertního rozhodování při kombinování výsledků různých metod a při úpravách v důsledku omezenosti metod a informací.

63. Používá-li úvěrová instituce k odhadování PD vlastní historická data o selháních, musí ve své analýze prokázat, že tyto odhady odrážejí standardy pro upisování a veškeré rozdíly mezi ratingovým systémem, který tato data poskytl, a aktuálně používaným ratingovým systémem. Pokud byly změněny standardy pro upisování či ratingové systémy, musí úvěrová instituce při odhadování PD počítat s určitou vyšší rezervou.

64. Pokud úvěrová instituce spojuje své vnitřní ratingové stupně se stupnicí užívanou ratingovou agenturou či podobnými organizacemi, nebo je k takové stupnici přiřazuje, a poté přiděluje podíl selhání zaznamenaný u ratingových stupňů externí organizace svým vlastním stupňům, musí být toto přiřazování založeno na porovnání vnitřních ratingových kritérií a kritérií používaných danou externí organizací a na porovnání interních a externích ratingů všech běžných dlužníků. Přitom se musí úvěrová instituce vyvarovat systematických chyb či nekonzistentností v metodě přiřazování nebo v podkladových datech. Kritéria externí organizace, na nichž jsou založena data používaná ke kvantifikaci, musí být zaměřena pouze na riziko selhání a nesmí odrážet charakteristiky transakce. Analýza úvěrové instituce musí obsahovat srovnání používaných definic selhání s přihlédnutím k požadavkům uvedeným v odstavcích 44 až 48. Úvěrová instituce musí zásady přiřazování zdokumentovat.

65. Používá-li úvěrová instituce statistické modely pro odhad selhání, smí odhadovat PD jako prostý průměr odhadů pravděpodobnosti selhání u jednotlivých dlužníků v daném ratingovém stupni. Používá-li úvěrová instituce modely pravděpodobnosti selhání pro tento účel, musí splnit standardy uvedené v odstavci 31.

66. Bez ohledu na to, zda úvěrová instituce pro účely odhadování PD používá externí, vlastní nebo sdílené datové zdroje nebo jejich kombinaci, musí být délka příslušné historické časové řady alespoň pro jeden z těchto zdrojů minimálně pět let. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tato data relevantní, musí být použito toto delší období. Tento odstavec se vztahuje rovněž na metodu PD/LGD u akcií.

Retailové expozice

67. Úvěrové instituce musí odhadovat PD pro jednotlivé ratingové stupně nebo seskupení dlužníků z dlouhodobých průměrných úrovní jednoročních podílů selhání.

68. Odchylně od odstavce 67 mohou být odhady PD rovněž odvozeny ze skutečných ztrát a z příslušných odhadů LGD.

69. Úvěrové instituce musí za primární zdroj informací pro odhadování ztrátových charakteristik považovat interní data pro zařazování expozic do stupňů nebo seskupení. Úvěrové instituce mají povoleno používat externí data (včetně sdílených dat) nebo statistické modely kvantifikace, pokud prokáží výraznou návaznost mezi:

a)      procesem zařazování expozic do stupňů nebo seskupení v úvěrové instituci a procesem, který používá daný externí zdroj dat;

b)      mezi interním rizikovým profilem úvěrové instituce a složením externích dat.

V případě nakoupených retailových pohledávek mohou úvěrové instituce používat externí i interní referenční data. Úvěrové instituce musí pro porovnání používat veškeré relevantní zdroje dat.

70. Pokud úvěrová instituce odvozuje dlouhodobé průměrné odhady PD a LGD pro retailové expozice z odhadu celkových ztrát a odpovídajícího odhadu PD nebo LGD, pak postup odhadu celkových ztrát musí splňovat obecné normy pro odhad PD a LGD vymezené v této části a výsledek musí být konzistentní s konceptem LGD vymezeným v odstavci 73.

71. Bez ohledu na to, zda úvěrová instituce pro účely odhadování ztrátových charakteristik používá externí, vlastní nebo sdílené datové zdroje nebo jejich kombinaci, musí být délka příslušné historické časové řady minimálně pět let alespoň pro jeden z těchto zdrojů. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tato data relevantní, musí být použito toto delší období. Úvěrová instituce nemusí přikládat historickým datům stejný význam, přesvědčí-li příslušný orgán, že prostřednictvím novějších dat lze lépe předpovědět ztrátovost.

72. Úvěrové instituce musí určit a analyzovat očekávané změny rizikových parametrů v průběhu úvěrové angažovanosti (sezónní vlivy).

2.2.2. Specifické požadavky týkající se vlastních odhadů LGD

73. Úvěrové instituce musí odhadovat LGD pro jednotlivé ratingové stupně nebo seskupení transakcí na základě průměrných skutečných hodnot LGD v jednotlivých stupních nebo seskupeních transakcí za použití všech selhání zjištěných ve zdrojích dat (průměr vážený počty selhání).

74. Úvěrové instituce musí používat odhady LGD platné pro případ ekonomického poklesu, jsou-li konzervativnější než dlouhodobá průměrná úroveň. Pokud se očekává, že ratingový systém přinese dlouhodobě konstantní skutečné hodnoty LGD pro jednotlivé ratingové stupně nebo seskupení, musí úvěrové instituce provést úpravy svých odhadů rizikových parametrů pro jednotlivé stupně nebo seskupení, aby omezily vliv ekonomického poklesu na kapitál.

75. Úvěrová instituce musí zohlednit rozsah jakékoliv závislosti mezi rizikem dlužníka a rizikem kolaterálu nebo poskytovatele kolaterálu. K případům, u kterých existuje vysoký stupeň závislosti, musí být přistupováno konzervativně.

76. K nesouladu měn mezi podkladovým závazkem a kolaterálem je při hodnocení LGD prováděném úvěrovou institucí třeba přistupovat konzervativně.

77. Pokud odhady LGD zohledňují existenci kolaterálu, nesmí být tyto odhady založeny výlučně na odhadované tržní hodnotě kolaterálu. Odhady LGD musí zohledňovat možnou neschopnost úvěrové instituce získat okamžitou kontrolu nad tímto kolaterálem a realizovat jej.

78. Pokud úvěrová instituce nesplňuje minimální požadavky pro kolaterál uvedené v příloze VIII, nesmí být při odhadování LGD zohledněna žádná částka, u níž se očekává, že bude pokryta z tohoto kolaterálu.

79. Ve specifickém případě expozic, u nichž již došlo k selhání, musí úvěrová instituce použít takové odhady očekávané ztráty pro každou expozici, jaké jsou nejvhodnější vzhledem k daným ekonomickým okolnostem a stavu expozice.

80. Pokud byly nesplacené zpožděné poplatky kapitalizovány ve výkazu zisků a ztrát úvěrové instituce, musí být zahrnuty do výše expozice a ztráty dané úvěrové instituce.

Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

81. Odhady LGD musí být založeny na datech za období minimálně sedmi let v případě alespoň jednoho ze zdrojů dat. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tato data relevantní, musí být použito toto delší období.

Retailové expozice

82. Odchylně od odstavce 73 mohou být odhady LGD odvozeny ze skutečných ztrát a z příslušných odhadů PD.

83. Odchylně od odstavce 88 mohou úvěrové instituce zohlednit dodatečná čerpání buď ve svých odhadech konverzních faktorů nebo ve svých odhadech LGD.

84. V případě nakoupených retailových pohledávek mohou úvěrové instituce používat pro odhady LGD externí i interní referenční data.

85. Odhady LGD musí být založeny na datech za období minimálně pěti let. Odchylně od odstavce 73 nemusí úvěrová instituce přikládat historickým datům stejný význam, přesvědčí-li příslušný orgán, že prostřednictvím novějších dat lze lépe předpovědět ztrátovost.

2.2.3. Specifické požadavky týkající se vlastních odhadů konverzních faktorů

86. Úvěrové instituce musí odhadovat konverzní faktory pro jednotlivé stupně nebo seskupení transakcí na základě průměrných skutečných konverzních faktorů v jednotlivých stupních nebo seskupeních transakcí za použití všech selhání zjištěných ve zdrojích dat (průměr vážený počty selhání).

87. Úvěrové instituce musí používat odhady konverzních faktorů platné pro případ ekonomického poklesu, jsou-li konzervativnější než dlouhodobá průměrná úroveň. Pokud se očekává, že ratingový systém přinese dlouhodobě konstantní skutečné konverzní faktory pro jednotlivé ratingové stupně nebo seskupení, musí úvěrové instituce provést úpravy svých odhadů rizikových parametrů pro jednotlivé stupně nebo seskupení, aby omezily vliv ekonomického poklesu na kapitál.

88. Odhady konverzních faktorů provedené úvěrovými institucemi musí odrážet možnost dodatečných čerpání dlužníkem až do okamžiku, kdy dojde k selhání, a také po tomto okamžiku.

Pokud lze reálně předpokládat silnou pozitivní korelaci mezi četností selhání a rozpětím konverzního faktoru, musí odhad konverzního faktoru počítat s větší rezervou.

89. Při odhadování konverzních faktorů musí úvěrové instituce zohlednit vlastní specifické zásady a strategie používané v souvislosti se sledováním účtů a zpracováváním plateb. Úvěrové instituce musí také zohlednit svou schopnost a ochotu zabránit dalšímu čerpání prostředků za okolností blížících se selhání, jako je porušení smluvních podmínek nebo jiné technicky podmíněné případy selhání.

90. Úvěrové instituce musí mít odpovídající systémy a postupy pro sledování objemů transakcí, aktuálních dlužných částek v porovnání s přislíbenými úvěrovými linkami a změnami aktuální dlužné částky u jednotlivých dlužníků a stupňů. Úvěrová instituce musí být schopna každodenně sledovat aktuální stav zůstatků.

91. Používají-li úvěrové instituce rozdílné odhady konverzních faktorů pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a pro vnitřní účely, musí tuto skutečnost zdokumentovat a oprávněnost tohoto počínání prokázat příslušnému orgánu.

Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám

92. Odhady konverzního faktoru musí být založeny na datech za období minimálně sedmi let v případě alespoň jednoho ze zdrojů dat. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tato data relevantní, musí být použito toto delší období.

Retailové expozice

93. Odchylně od odstavce 88 mohou úvěrové instituce zohlednit dodatečná čerpání buď ve svých odhadech konverzních faktorů nebo ve svých odhadech LGD.

94. Odhady konverzních faktorů musí být založeny na datech za období minimálně pěti let. Odchylně od odstavce 86 nemusí úvěrová instituce přikládat historickým datům stejný význam, přesvědčí-li příslušný orgán, že prostřednictvím novějších dat lze lépe předpovědět čerpání.

2.2.4. Minimální požadavky pro hodnocení vlivu záruk a úvěrových derivátů

Expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám, u nichž se používají vlastní odhady LGD, a retailové expozice

95. Požadavky v odstavcích 96 až 103 neplatí pro záruky poskytnuté institucemi a centrálními vládami a centrálními bankami, pokud byla daná úvěrová instituce oprávněna používat pro expozice k těmto subjektům pravidla uvedená v článcích 78 až 83. V takovém případě platí požadavky uvedené v článcích 90 až 93.

96. V případě retailových záruk platí tyto požadavky rovněž při zařazování expozic do stupňů nebo seskupení a při odhadování PD.

Uznatelní ručitelé a záruky

97. Úvěrové instituce musí mít jasně stanovená kritéria pro typy ručitelů, které uznávají pro výpočet rizikově vážených expozic.

98. Pro uznané ručitele platí stejná pravidla jako pro dlužníky, jak je uvedeno v odstavcích 18 až 30.

99. Záruka musí být zaznamenaná písemně, nesmí být vypověditelná ze strany ručitele, musí být platná, dokud není závazek plně splacen (v závislosti na objemu a době platnosti záruky) a musí být na ručiteli právně vymahatelná v jurisdikci, kde ručitel disponuje aktivy, jež by mohla být z rozhodnutí soudu zadržena a realizována. Záruky, podle jejichž podmínek není ručitel povinen splnit svůj závazek (podmíněné záruky), lze uznat, pokud to schválí příslušné orgány. Úvěrová instituce musí prokázat, že kritéria přiřazování ke stupňům odpovídajícím způsobem zohledňují možné zhoršení výsledků procesu snižování rizika.

Kritéria pro úpravy

100. Úvěrová instituce musí mít jasně stanovená kritéria pro úpravy ratingových stupňů, seskupení nebo odhadů LGD, a v případě retailových expozic a uznatelných nakoupených pohledávek také pro proces zařazování expozic do stupňů nebo seskupení, aby tak byl zohledněn vliv záruk na výpočet rizikově vážených aktiv. Tato kritéria musí splňovat minimální požadavky uvedené v odstavcích 18 až 30.

101. Daná kritéria musí být přesvědčivá a intuitivní. Musí brát v úvahu schopnost a ochotu ručitele dostát svým zárukám, pravděpodobné načasování plateb od ručitele, do jaké míry je ručitelova schopnost dostát svým zárukám v souladu se schopností dlužníka splácet, a rozsah, v němž přetrvává zbytkové riziko dlužníka.

Úvěrové deriváty

102. Minimální požadavky na záruky uvedené v této části platí rovněž pro úvěrové deriváty na jedno jméno. V případě nesouladu mezi podkladovým závazkem a referenčním závazkem úvěrového derivátu nebo závazkem používaným pro určení, zda nastala úvěrová událost, platí požadavky uvedené v příloze VIII části 2 odst. 20. V případě retailových expozic a uznatelných nakoupených pohledávek platí tento odstavec pro proces zařazování expozic do stupňů či seskupení.

103. Kritéria musí zohledňovat strukturu vyplácení úvěrového derivátu a musí konzervativně vyhodnotit vliv, který má tato struktura na úroveň a časový rozvrh výtěžků. Úvěrová instituce musí zohlednit rozsah, v němž přetrvávají další formy zbytkového rizika.

2.2.5. Minimální požadavky pro nakoupené pohledávky

Právní jistota

104. Struktura transakce musí zajišťovat, že úvěrová instituce bude za všech předvídatelných okolností skutečně vlastnit a kontrolovat veškeré hotovostní platby z těchto pohledávek. Pokud dlužník provádí přímé platby prodejci nebo obsluhovateli, musí úvěrová instituce pravidelně prověřovat, že platby jsou vypořádávány úplně a v rámci smluvně dohodnutých podmínek. Obsluhovatelem se rozumí subjekt, který každodenně spravuje seskupení nakoupených pohledávek nebo podkladových úvěrových expozic. Úvěrové instituce musí mít postupy zajišťující, že vlastnictví pohledávek a peněžní příjmy jsou chráněny před zastavením konkursu nebo právním napadením, které by mohlo významně zpozdit schopnost věřitele plnit nebo postoupit pohledávky, případně udržet si kontrolu nad peněžními příjmy.

Účinnost systémů pro sledování

105. Úvěrová instituce musí sledovat kvalitu nakoupených pohledávek i finanční situaci prodejce a obsluhovatele. Zejména:

a)      úvěrová instituce musí vyhodnotit vztah mezi kvalitou nakoupených pohledávek a finanční situací prodejce i obsluhovatele a musí mít interní strategie a postupy, které zajistí odpovídající ochranu před nepředvídatelnými událostmi, například i přidělením interního ratingu každému prodejci a obsluhovateli;

b)      úvěrová instituce musí mít jasné a účinné zásady a postupy pro určení uznatelnosti prodejce a obsluhovatele. Úvěrová instituce nebo její zmocněnec musí provádět pravidelné přezkoumávání prodejců a obsluhovatelů s cílem prověřit přesnost zpráv dodávaných prodejcem nebo obsluhovatelem, odhalit podvody nebo provozní slabiny a prověřit kvalitu úvěrových strategií prodejce a inkasních strategií a postupů obsluhovatele. Výsledky těchto přehodnocování musí být zdokumentovány;

c)      úvěrová instituce musí vyhodnotit charakteristiky seskupení nakoupených pohledávek včetně přečerpání; historii nedoplatků, ohrožených pohledávek a opravných položek na ohrožené pohledávky prodejce; podmínky plateb a potenciální protiúčty;

d)      úvěrová instituce musí mít účinné zásady a postupy pro sledování koncentrací jednoho dlužníka na úhrnné bázi v rámci jednoho seskupení nakoupených pohledávek i mezi jednotlivými seskupeními nakoupených pohledávek;

e)      úvěrová instituce si musí od obsluhovatele zajistit přísun včasných a dostatečně podrobných zpráv o stárnutí a rozmělňování pohledávek, aby mohla zajistit splnění svých kritérií uznatelnosti a procesů postoupení nakoupených pohledávek a účinně sledovat a potvrdit prodejcovy podmínky prodeje a rozmělnění.

Účinnost systémů pro řešení problémů

106. Úvěrová instituce musí mít systémy a postupy pro včasné odhalení zhoršování finanční situace prodejce a kvality nakoupených pohledávek a pro aktivní vypořádávání se s nově vznikajícími problémy. Úvěrová instituce musí mít zejména jasné a účinné zásady, postupy a informační systémy ke sledování porušování smluvních podmínek a jasné a účinné zásady a postupy pro podniknutí právních kroků a zacházení s problémovými nakoupenými pohledávkami.

Účinnost systémů pro kontrolu kolaterálu, úvěrové dostupnosti a hotovosti

107. Úvěrová instituce musí mít jasné a účinné zásady a postupy týkající se kontroly nakoupených pohledávek, úvěrů a hotovosti. Písemné interní zásady musí zejména stanovit všechny významné prvky programu nakupování pohledávek včetně výše záloh, uznatelného kolaterálu, nezbytné dokumentace, omezení koncentrací a způsobu zacházení s peněžními platbami. Tyto prvky musí odpovídajícím způsobem zohledňovat veškeré relevantní a významné faktory, včetně finanční situace prodejce a obsluhovatele, koncentrace rizika a trendů v kvalitě nakoupených pohledávek a v portfoliu klientů daného prodejce, a interní systémy musí zajišťovat, že peněžní prostředky jsou poskytovány pouze proti přesně stanovenému doprovodnému kolaterálu a dokumentaci.

Dodržování interních strategií a postupů úvěrové instituce

108. Úvěrová instituce musí mít účinný vnitřní proces pro hodnocení toho, jak jsou dodržovány všechny interní strategie a postupy. Tento proces musí zahrnovat pravidelné kontroly všech kritických fází programu nakupování pohledávek úvěrovou institucí, prověřování rozdělení povinností zaprvé mezi hodnocení prodejce a obsluhovatele na jedné straně a hodnocení dlužníka na straně druhé, a zadruhé mezi hodnocení prodejce a obsluhovatele na jedné straně a kontrolu prodejce a obsluhovatele na straně druhé, a také hodnocení činnosti oddělení provozu a dokumentace (back office), se zvláštním důrazem na kvalifikaci, zkušenosti a počet zaměstnanců a na podpůrné automatické systémy.

3. Validace interních odhadů

109. Úvěrové instituce musí mít důkladné systémy sloužící k hodnocení přesnosti a konzistentnosti ratingových systémů, procesů a odhadů všech relevantních rizikových parametrů. Úvěrová instituce musí příslušnému orgánu prokázat, že interní postupy ověřování platnosti jí umožňuje konzistentně a věrohodně hodnotit fungování systémů interního ratingu a odhadování rizika.

110. Úvěrové instituce musí pravidelně porovnávat skutečné podíly selhání s odhadovanými PD pro každý ratingový stupeň a jsou-li skutečné podíly selhání mimo očekávané rozmezí pro daný stupeň, musí úvěrové instituce analyzovat konkrétní důvody této odchylky. Úvěrové instituce, které používají vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, musí také provádět analogickou analýzu těchto odhadů. Tato srovnání musí vycházet z historických dat, která pokrývají časový úsek maximální možné délky. Úvěrová instituce musí zdokumentovat metody a data užívaná pro tato srovnání. Tato analýza a dokumentace musí být aktualizována minimálně jednou ročně.

111. Úvěrové instituce musí používat rovněž další kvantitativní validační nástroje a srovnání s relevantními externími zdroji dat. Analýza musí být založena na datech, která odpovídají portfoliu, jsou pravidelně aktualizována a pokrývají odpovídající období sledování. Vnitřní hodnocení fungování ratingových systémů úvěrových institucí musí být založeno na časovém úseku maximální možné délky.

112. Metody a data pro kvantitativní validaci se musí po celé období používat konzistentně. Změny v datech (týkající se jak zdrojů dat, tak období) a metodách odhadování a validace musí být zdokumentovány.

113. Úvěrové instituce musí mít řádné vnitřní standardy pro případy, kdy odchylky od očekávaných hodnot jsou ve skutečných hodnotách PD, LGD, konverzních faktorů a celkových ztrát (při použití EL) natolik výrazné, aby zpochybnily platnost odhadů. Tyto standardy musí brát v úvahu ekonomické cykly a podobnou systematickou proměnlivost v historických datech o selhání. Jsou-li skutečné hodnoty stále vyšší než očekávané hodnoty, musí úvěrové instituce upravit odhady směrem nahoru, aby odrážely historická data o selháních a o ztrátách.

4. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic u akciových expozic podle metody interních modelů 4.1. Kapitálové požadavky a kvantifikace rizika

114. Pro účely výpočtu kapitálových požadavků musí úvěrové instituce splňovat následující standardy:

a)      odhad potenciální ztráty musí být dostatečně stabilní vůči nepříznivým pohybům trhu souvisejícím s dlouhodobým rizikovým profilem specifických pozic úvěrové instituce. Data, jež zachycují rozdělení výnosů, musí odrážet co nejdelší časový úsek, pro nějž jsou data k dispozici a věrohodně odrážejí rizikový profil specifických akciových expozic úvěrové instituce. Používaná data musí být dostačující na to, aby poskytovala konzervativní, statisticky spolehlivé a důkladné odhady ztráty, které nejsou založeny pouze na subjektivním nebo expertním rozhodování. Úvěrové instituce musí příslušným orgánům prokázat, že použitý šok zajišťuje konzervativní odhad potenciálních ztrát pro příslušný dlouhodobý tržní nebo ekonomický cyklus. Úvěrová instituce musí spojit empirickou analýzu dostupných dat s úpravami založenými na řadě faktorů, aby tak získala přiměřeně realistické a konzervativní výstupy modelu. Při vytváření modelů rizikového potenciálu (value-at-risk, VaR) pro odhad potenciálních čtvrtletních ztrát mohou úvěrové instituce použít čtvrtletní data nebo převést data z kratšího období na čtvrtletní ekvivalent za použití vhodné analytické metody podpořené empirickými důkazy a rozvinutého a zdokumentovaného myšlenkového procesu a analýzy. Takovýto přístup musí být používán konzervativně a konzistentně po celé období. Je-li k dispozici jen omezený objem relevantních dat, musí úvěrová instituce počítat s příslušnou rezervou;

b)      používané modely musí být schopny odpovídajícím způsobem zachytit všechna významná rizika zahrnutá ve výnosech akcií, včetně obecného tržního rizika a specifického rizika akciového portfolia úvěrové instituce. Interní modely musí adekvátně vysvětlovat cenové změny v průběhu času, zachycovat rozsah a změny ve složení potenciálních koncentrací a musí být stabilní vůči nepříznivému tržnímu prostředí. Soubor rizikových expozic, z něhož pochází vzorek dat použitý k vypracování odhadů, se musí shodovat se soubory akciových expozic úvěrové instituce nebo s nimi být aspoň srovnatelný;

c)      interní model musí být vhodný pro rizikový profil a složitost akciového portfolia úvěrové instituce. Vlastní-li úvěrová instituce významné podíly, jejichž hodnoty jsou ze své podstaty vysoce nelineární, musí být interní modely navrženy tak, aby přiměřeně zachycovaly rizika spojená s takovými nástroji;

d)      přiřazování jednotlivých pozic k odhadům, tržním indexům a rizikovým faktorům musí být přesvědčivé, intuitivní a koncepčně správné;

e)      úvěrové instituce musí pomocí empirických analýz prokázat vhodnost rizikových faktorů, včetně jejich schopnosti odrážet obecné i specifické riziko;

f)       odhady volatility výnosu u akciových expozic musí zahrnovat relevantní a dostupná data, informace a metody. Používají se jak interní data podrobená nezávislému hodnocení, tak data z externích zdrojů (včetně sdílených dat);

g)      úvěrové instituce musí mít k dispozici přísný a komplexní program stresového testování.

4.2. Proces a kontroly řízení rizika

115. S ohledem na vývoj a použití interních modelů pro účely kapitálových požadavků, musí úvěrové instituce zavést zásady, postupy a kontroly, aby zajistily celistvost modelu a modelovacího procesu. Tyto zásady, postupy a kontroly musí zahrnovat:

a)      plnou integraci interního modelu do celkových informačních systémů pro vedení dané úvěrové instituce a do řízení akciového bankovního portfolia. Interní modely musí být plně integrovány do infrastruktury řízení rizik úvěrové instituce, jsou-li užívány zejména pro měření a hodnocení výkonnosti akciového portfolia (včetně rizikově upravené výkonnosti), přiřazování ekonomického kapitálu k akciovým expozicím a hodnocení celkové kapitálové přiměřenosti a procesu řízení investic;

b)      zavedené systémy řízení, postupy a kontrolní funkce, aby se zajistil pravidelný a nezávislý přezkum všech prvků interního procesu modelování, včetně schvalování revizí modelu, prověřování vstupů modelu a přezkum výsledků modelu, jako například přímé ověření výpočtů rizika. Tyto přezkumy musí hodnotit přesnost, úplnost a vhodnost vstupů modelu a musí vést jak k nalezení a omezení potenciálních chyb spojených se známými slabinami modelu, tak i k odhalení slabin neznámých. Tyto přezkumy může provádět nezávislý interní útvar nebo nezávislá externí třetí strana;

c)      odpovídající systémy a postupy pro sledování investičních limitů a rizikových expozic u akcií;

d)      útvary odpovědné za tvorbu a použití modelu musí být provozně nezávislé na útvarech odpovědných za řízení jednotlivých investic;

e)      strany odpovědné za některou část procesu modelování musí mít odpovídající kvalifikaci. Vedení musí útvaru odpovědnému za modelování přidělit dostatečně schopné a kvalifikované zaměstnance.

4.3. Validace a dokumentace

116. Úvěrové instituce musí mít důkladný systém pro validaci přesnosti a konzistentnosti interních modelů a procesů modelování. Veškeré podstatné prvky interních modelů, procesů modelování a validace musí být zdokumentovány.

117. Úvěrové instituce musí interní proces validace používat k hodnocení výkonnosti svých interních modelů a procesů konzistentním a věrohodným způsobem.

118. Metody a data pro kvantitativní validaci se musí po celé období používat konzistentně. Změny v datech (týkající se jak zdrojů dat, tak období) a metodách odhadování a validace musí být zdokumentovány.

119. Úvěrové instituce musí pravidelně porovnávat skutečné výnosy akcií (vypočtené za použití realizovaných a nerealizovaných zisků a ztrát) s modelovanými odhady. Tato srovnání musí vycházet z historických dat, která pokrývají časový úsek maximální možné délky. Úvěrová instituce musí zdokumentovat metody a data užívaná pro tato srovnání. Tato analýza a dokumentace musí být aktualizována minimálně jednou ročně.

120. Úvěrové instituce musí využívat další kvantitativní validační nástroje a srovnání s externími zdroji dat. Analýza musí být založena na datech, která odpovídají portfoliu, jsou pravidelně aktualizována a pokrývají odpovídající období sledování. Vnitřní hodnocení výkonnosti modelů prováděné úvěrovými institucemi musí být založeno na časovém úseku maximální možné délky.

121. Úvěrové instituce musí mít řádné vnitřní standardy pro případy, kdy srovnání skutečných výnosů akcií s odhady modelů zpochybňuje platnost odhadů nebo modelů. Tyto standardy musí brát v úvahu ekonomické cykly a podobnou systematickou proměnlivost ve výnosech akcií. Veškeré úpravy interních modelů provedené na základě revizí modelů musí být zdokumentovány a musí být konzistentní se standardy pro revizi modelů dané úvěrové instituce.

122. Interní model a proces modelování musí být zdokumentován, a to včetně povinností stran účastnících se modelování a procesů schvalování a přezkumu modelů.

5. Správa a řízení společnosti a dohled 5.1. Správa a řízení společnosti

123. Všechny podstatné aspekty ratingových procesů a procesů odhadu musí být schváleny představenstvem úvěrové instituce nebo jím jmenovaným výborem a vrcholovým vedením instituce. Tyto strany musí obecně rozumět ratingovým systémům dané úvěrové instituce a dobře chápat související zprávy pro vedení.

124. Vrcholové vedení musí upozornit představenstvo nebo jím jmenovaný výbor na významné změny nebo výjimky v zavedených zásadách, které podstatným způsobem ovlivní fungování ratingových systémů úvěrové instituce.

125. Vrcholové vedení musí dobře rozumět koncepci a fungování ratingových systémů. Vrcholové vedení musí trvale zajišťovat řádné fungování ratingových systémů. Útvary řízení úvěrového rizika musí pravidelně informovat vrcholové vedení o fungování ratingového procesu, oblastech vyžadujících zlepšení a krocích směřujících k nápravě dříve zjištěných nedostatků.

126. Analýza profilu úvěrového rizika dané úvěrové instituce založená na interních ratinzích musí být důležitou součástí zpráv pro vrcholové vedení. Zprávy musí obsahovat alespoň rizikové profily jednotlivých stupňů, přechody mezi stupni, odhad příslušných parametrů pro jednotlivé stupně a srovnání skutečných podílů selhání a vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů s očekáváními a výsledky stresových testů. Četnost zpráv závisí na významu a typu informací a na postavení příjemce v organizační struktuře.

5.2. Řízení úvěrového rizika

127. Útvar řízení úvěrového rizika musí být nezávislý na pracovnících a členech vedení odpovědných za vznik a obnovu expozic a musí se zodpovídat přímo vrcholovému vedení. Útvar musí být odpovědný za koncepci nebo výběr, provádění, dohled a fungování ratingových systémů. Musí pravidelně vydávat a analyzovat zprávy o výstupech ratingových systémů.

128. Útvar řízení úvěrového rizika je odpovědný za:

a)      testování a sledování ratingových stupňů a seskupení;

b)      vydávání a analyzování souhrnných zpráv o ratingových systémech úvěrové instituce;

c)      provádění postupů sloužících k ověření, zda definice stupňů a seskupení jsou konzistentně používány všemi odděleními a pro všechny zeměpisné oblasti;

d)      přehodnocování a zaznamenávání jakýchkoliv změn v ratingovém procesu, včetně důvodů, které k těmto změnám vedly;

e)      přehodnocování ratingových kritérií za účelem zjištění, zda zůstávají vhodné pro předpověď rizika. Změny v ratingovém procesu, kritériích nebo jednotlivých ratingových parametrech musí být zdokumentovány a uchovány;

f)       aktivní účast na tvorbě či výběru, zavádění a validaci modelů používaných v ratingovém procesu;

g)      dohled nad modely používanými v ratingovém procesu;

h)      průběžná kontrola a upravování modelů používaných v ratingovém procesu.

129. Odchylně od odstavce 128 mohou úvěrové instituce, které používají sdílená data v souladu s odstavci 57 a 58, zadat externím subjektům následující úkoly:

a)      zpracování informací týkajících se testování a sledování ratingových stupňů a seskupení;

b)      vydávání souhrnných zpráv o ratingových systémech úvěrové instituce;

c)      zpracování informací týkajících se přehodnocování ratingových kritérií za účelem zjištění, zda zůstávají vhodné pro předpověď rizika;

d)      zdokumentování změn ratingového procesu, kritérií či jednotlivých ratingových parametrů;

e)      zpracování informací týkajících se průběžné kontroly a upravování modelů používaných v ratingovém procesu.

Úvěrové instituce, které tohoto odstavce využijí, musí zajistit, aby příslušné orgány měly přístup ke všem relevantním informacím od třetí strany, které jsou nezbytné ke kontrole splnění minimálních požadavků, a aby mohly příslušné orgány provádět kontroly na místě ve stejném rozsahu jako v úvěrové instituci.

5.3. Vnitřní audit

130. Vnitřní audit musí alespoň jednou ročně zkontrolovat ratingové systémy úvěrové instituce a její fungování, včetně provádění úvěrových obchodů a odhadů PD, LGD, EL a konverzních faktorů. Kontrola se musí týkat i dodržování všech příslušných minimálních požadavků.

PŘÍLOHA VIII - Snižování úvěrového rizika Část 1 - Uznatelnost

1. Tato část stanoví uznatelné formy snižování úvěrového rizika pro účely článku 92.

2. Pro účely této přílohy:

„Zajištěnou úvěrovou transakcí“ se rozumí jakákoliv transakce, na jejímž základě vzniká expozice, jejíž riziko je sníženo prostřednictvím kolaterálu, aniž by měla úvěrová instituce právo přijímat její časté dozajišťování.

„Transakcí na kapitálovém trhu“ se rozumí jakákoliv transakce, na jejímž základě vzniká expozice, jejíž riziko je sníženo prostřednictvím kolaterálu s tím, že úvěrová instituce má právo přijímat její časté dozajišťování.

1. Majetkové zajištění úvěrového rizika 1.1. Rozvahové započtení

3. Lze uznat rozvahové započtení vzájemných pohledávek mezi úvěrovou institucí a její protistranou.

4. Aniž je dotčen odstavec 5, lze uznat pouze vzájemné hotovostní vyrovnání mezi úvěrovou institucí a protistranou. Hodnotu rizikově vážených expozic, a případně výši očekávaných ztrát, lze na základě dohody o rozvahovém započtení pozměnit pouze u úvěrů a vkladů úvěrové instituce poskytující úvěr.

1.2. Rámcové dohody o započtení (master netting agreements) týkající se repo obchodů anebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu

5. V případě úvěrových institucí používajících komplexní metodu finančního kolaterálu podle části 3 této přílohy lze uznat dopady dvoustranných smluv o započtení uzavřených s protistranou a týkajících se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu. Aniž by byla dotčena příloha II směrnice [93/6/EHS], musí získaný kolaterál a cenné papíry nebo komodity vypůjčené v rámci takovýchto dohod splňovat požadavky ohledně uznatelnosti kolaterálu uvedené v odstavcích 7 až 11.

1.3. Kolaterál

6. Pokud použitá technika snižování úvěrového rizika vychází z práva úvěrové instituce na realizaci nebo ponechání si aktiv, závisí uznatelnost na tom, zda je hodnota rizikově vážených expozic, a případně výše očekávané ztráty, počítána podle článků 78 až 83 nebo podle článků 84 až 89. Uznatelnost dále závisí na tom, zda je podle části 3 použita jednoduchá metoda finančního kolaterálu nebo komplexní metoda finančního kolaterálu. V případě repo obchodů a půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit závisí uznatelnost také na tom, zda je transakce zařazena do bankovního portfolia nebo do obchodního portfolia.

1.3.1. Uznatelnost podle všech přístupů a metod

7. V rámci všech přístupů a metod lze uznat jako kolaterál následující finanční položky:

a)      hotovost nebo hotovostní nástroje v držení úvěrové instituce poskytující úvěr;

b)      dluhové cenné papíry vydané centrálními vládami nebo centrálními bankami, pokud tyto cenné papíry mají externí rating vypracovaný ratingovou agenturou nebo exportní úvěrovou agenturou uznanou pro účely článků 78 až 83 a tomuto ratingu byl příslušným orgánem přiřazen stupeň externího ratingu 4 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči centrálním vládám a centrálním bankám podle článků 78 až 83;

c)      dluhové cenné papíry vydané institucemi, pokud tyto cenné papíry mají externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou a tomuto ratingu byl příslušným orgánem přiřazen stupeň externího ratingu 3 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči úvěrovým institucím podle článků 78 až 83;

d)      dluhové cenné papíry vydané jinými subjekty, pokud tyto cenné papíry mají externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou a tomuto ratingu byl příslušným orgánem přiřazen stupeň externího ratingu 3 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle článků 78 až 83;

e)      dluhové cenné papíry s krátkodobým externím ratingem vypracovaným uznanou ratingovou agenturou, pokud byl tomuto ratingu příslušným orgánem přiřazen stupeň externího ratingu 3 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah krátkodobých expozic podle článků 78 až 83;

f)       akcie nebo konvertibilní dluhopisy zahrnované do hlavního indexu;

g)      zlato.

Pro účely pododstavce b) se do položky „dluhové cenné papíry vydané centrálními vládami nebo centrálními bankami“ zahrnují:

i)       dluhové cenné papíry vydané regionální nebo místní správou, pokud se s expozicemi vůči této správě podle přílohy VI zachází jako s expozicemi vůči centrální vládě, na jejímž území sídlí;

ii)      dluhové cenné papíry vydané mezinárodními rozvojovými bankami, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle článků 78 až 83;

iii)     dluhové cenné papíry vydané mezinárodními organizacemi, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle článků 78 až 83.

Pro účely pododstavce c) se do položky „dluhové cenné papíry vydané institucemi“ zahrnují:

i)       dluhové cenné papíry vydané regionální nebo místní správou, pokud se s expozicemi vůči této správě nezachází jako s expozicemi vůči centrální vládě, na jejímž území sídlí podle článků 78 až 83;

ii)      dluhové cenné papíry vydané subjekty veřejného sektoru, pokud se s expozicemi vůči těmto subjektům zachází jako s expozicemi vůči úvěrovým institucím podle článků 78 až 83;

iii)     dluhové cenné papíry vydané mezinárodními rozvojovými bankami jinými než těmi, kterým je přidělena riziková váha 0 %.

8. Dluhové cenné papíry, které jsou vydané institucemi a které nemají externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou, mohou být uznány, splňují-li následující kritéria:

a)      jsou registrovány na uznané burze;

b)      jsou přednostním dluhem;

c)      všechny ostatní emise vydávající instituce s ratingem, jež mají stejnou úroveň (seniority), mají externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou a tomuto ratingu byl příslušnými orgány přiřazen stupeň externího ratingu 3 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikové váhy expozic vůči institucím nebo krátkodobých expozic podle článků 78 až 83;

d)      úvěrová instituce poskytující úvěr nemá k dispozici žádné informace, podle nichž by emise měla obdržet externí rating nižší, než je uvedeno v písmeně c);

e)      úvěrová instituce je schopna příslušným orgánům prokázat, že tržní likvidita daného nástroje je pro tyto účely dostatečná.

9. Podíly v podnicích kolektivního investování lze uznat jako kolaterál, jsou-li splněny následující podmínky:

a)      jsou denně kótovány na veřejném trhu;

b)      investování podniků kolektivního investování je omezeno na nástroje, které jsou uznatelné podle odstavců 7 a 8.

Použití (nebo potenciální použití) derivátových nástrojů podnikem kolektivního investování k zajištění povolených investic není překážkou pro uznání podílů v takovém podniku.

10. V souvislosti s písm. b) až e) odst. 7 v případě, že má cenný papír dva externí ratingy vypracované uznanými ratingovými agenturami, použije se méně příznivý z obou ratingů. V případech, kdy má cenný papír více než dva externí ratingy vypracované uznanými ratingovými agenturami, použijí se dva nejpříznivější z nich. Pokud se tyto dva nejpříznivější ratingy liší, použije se ten, který je méně příznivý.

1.3.2. Další možnosti uznání podle komplexní metody finančního kolaterálu

11. Pokud úvěrová instituce používá komplexní metodu finančního kolaterálu podle části 3, lze kromě kolaterálu uvedeného v odstavcích 7 až 10 uznat jako kolaterál i následující finanční položky:

a)      akcie nebo konvertibilní dluhopisy nezahrnuté do hlavního indexu, ale obchodované na uznané burze;

b)      podíly v podnicích kolektivního investování, jsou-li splněny následující podmínky:

i)       jsou denně kótovány na veřejném trhu a

ii)      investování podniků kolektivního investování je omezeno na nástroje, které jsou uznatelné podle odstavců 7 a 8 a na položky uvedené v bodě a) tohoto odstavce.

Použití (nebo potenciální použití) derivátových nástrojů podnikem kolektivního investování k zajištění povolených investic není překážkou pro uznání podílů v takovém podniku.

1.3.3. Další možnosti uznání pro výpočty podle článků 84 až 89

12. Pokud úvěrová instituce postupuje při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle metody uvedené v článcích 84 až 89, lze kromě kolaterálu uvedeného výše použít i ustanovení odstavců 13 až 22:

a)       Kolaterál ve formě nemovitosti

13. Obytné nemovitosti, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat majitel, a obchodní nemovitosti, tj. kanceláře nebo jiné podnikatelské prostory, lze uznat jako kolaterál, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)      hodnota nemovitosti výrazně nezávisí na úvěrové kvalitě dlužníka. Tento požadavek nemá za cíl předem vyloučit situace, kdy čistě makroekonomické faktory ovlivní hodnotu nemovitosti i plnění ze strany dlužníka;

b)      riziko dlužníka výrazně nezávisí na výnosech z dané nemovitosti či projektu, ale spíše na základní schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů. Splacení dluhu tak výrazně nezávisí na jakémkoliv peněžním toku vytvořeném danou nemovitostí, která slouží jako kolaterál.

14. Úvěrové instituce mohou jako kolaterál ve formě obytné nemovitosti uznat také účasti ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud se jedná o obytné nemovitosti, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat majitel, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky.

15. Příslušné orgány mohou rovněž svým úvěrovým institucím povolit, aby jako kolaterál ve formě obchodní nemovitosti uznávaly účasti ve finských společnostech zajišťujících výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky.

16. Příslušné orgány mohou v případě svých úvěrových institucí prominout splnění požadavku uvedeného v písm. b) odst. 13 týkajícího se expozic zajištěných obytnými nemovitostmi nacházejícími se na území daného členského státu, pokud mají příslušné orgány důkaz o tom, že se jedná o rozvinutý a zavedený trh se ztrátovostí, která je natolik nízká, že takový postup opravňuje. Tato skutečnost nebrání příslušným orgánům některého z členských států, které tuto možnost nevyužijí, aby jako kolaterál uznaly obytnou nemovitost uznanou v jiném členském státě výše popsaným postupem. Pokud členské státy výše popsané možnosti využijí, musí tuto skutečnost zveřejnit.

17. Příslušné orgány členských států mohou v případě svých úvěrových institucí prominout splnění požadavku uvedeného v písm. b) odst. 13 týkajícího se obchodních nemovitostí nacházejících se na území daného členského státu, pokud mají příslušné orgány důkaz o tom, že se jedná o rozvinutý a zavedený trh a že ztrátovost úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi splňuje následující podmínky:

a)      50 % tržní hodnoty (nebo případně 60 % hypotekární hodnoty, pokud je tato hodnota stanovena a je nižší) nepřekračuje v kterémkoliv roce 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obchodní nemovitostí;

b)      celkové ztráty z úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi nepřekračují v kterémkoliv roce 0,5 % nesplacených úvěrů.

18. Pokud některá z těchto podmínek není v daném roce splněna, nelze tento postup použít, dokud nejsou tyto podmínky opět splněny v následujícím roce.

19. Příslušné orgány některého z členských států, které tuto možnost podle odstavce 17 nevyužijí, mohou jako kolaterál uznat obchodní nemovitost uznanou v jiném členském státě výše popsaným postupem.

b)       Pohledávky

20. Příslušné orgány mohou uznat jako kolaterál pohledávku spojenou s obchodní transakcí nebo s transakcemi s původní splatností maximálně jeden rok nebo kratší. Uznatelné pohledávky nezahrnují pohledávky spojené se sekuritizací, subparticipací nebo s úvěrovými deriváty, nebo pohledávky vůči ekonomicky spjatým osobám.

c)       Ostatní hmotný kolaterál

21. Příslušné orgány mohou jako kolaterál uznat jiné druhy hmotného kolaterálu než ty, které jsou uvedeny v odstavcích 13 až 19, jsou-li splněny následují podmínky:

a)      existují likvidní trhy pro rychlé a ekonomicky efektivní nakládání s kolaterálem a

b)      existují zavedené, veřejně dostupné tržní ceny daného kolaterálu. Úvěrová instituce musí být schopna doložit, že neexistují důkazy, které by naznačovaly, že čistá cena získaná v případě realizace kolaterálu by se významně odlišovala od těchto tržních cen.

d)      Leasing

22. Pokud jsou splněna ustanovení v části 3 odst. 73 a požadavky uvedené v části 2 odst. 11, zachází se s expozicemi, které vznikly na základě pronájmu nemovitosti úvěrovou institucí třetí straně, stejně jako s úvěry zajištěnými stejným druhem nemovitosti jako je pronajímaná nemovitost.

1.4. Ostatní majetkové zajištění úvěrového rizika 1.4.1. Hotovost nebo hotovostní nástroje v držení třetí strany, která je institucí

23. Hotovost nebo hotovostní nástroje v držení třetí strany, která je institucí, jestliže tato hotovost nebo hotovostní nástroje nejsou ve správě třetí strany a jsou zastavené ve prospěch úvěrové instituce poskytující úvěr, lze uznat jako zajištění úvěrového rizika.

1.4.2. Životní pojistky zastavené ve prospěch úvěrové instituce poskytující úvěr

24. Životní pojistky zastavené ve prospěch úvěrové instituce poskytující úvěr lze uznat jako zajištění úvěrového rizika.

1.4.3. Nástroje vydané třetí stranou, která je institucí, s povinností odkupu na požádání

25. Nástroje vydané třetí stranou, která je institucí, jež tato instituce na požádání odkoupí, lze uznat jako zajištění úvěrového rizika.

2. Zajištění úvěrového rizika třetí stranou 2.1. Uznatelnost poskytovatelů zajištění podle všech přístupů

26. Jako poskytovatelé zajištění třetí stranou mohou být uznány následující strany:

a)      centrální vlády a centrální banky;

b)      regionální nebo místní správa;

c)      mezinárodní rozvojové banky;

d)      mezinárodní organizace, pokud expozice vůči nim obdrží rizikovou váhu 0 % podle článků 78 až 83;

e)      subjekty veřejného sektoru, pokud s pohledávkami vůči nim zachází příslušné orgány jako s pohledávkami vůči institucím podle článků 78 až 83;

f)       instituce;

g)      další podniky, včetně mateřských, dceřiných a přidružených podniků úvěrové instituce, které

i)       mají externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou a tomuto ratingu byl příslušnými orgány přiřazen stupeň externího ratingu 2 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle článku 78 až 83;

ii)      (jedná-li se o úvěrové instituce, které postupují při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle článku 84 až 89), nemají externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou a podle interního ratingu je jejich pravděpodobnost selhání stejná jako u externích ratingů vypracovaných ratingovými agenturami, jimž byl příslušnými orgány přiřazen stupeň externího ratingu 2 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle článků 78 až 83.

27. Pokud je hodnota rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát vypočítávána podle článků 84 až 89, může být ručitel uznán jako způsobilý, jen pokud je interně ohodnocen úvěrovou institucí v souladu s ustanoveními přílohy VII části 4.

28. Odchylně od odstavce 26 mohou členské státy uznat jako poskytovatele zajištění třetí stranou také jiné finanční instituce povolené příslušnými orgány, které nad nimi vykonávají dohled a jsou odpovědné za povolování úvěrových institucí a dohled nad nimi, pokud jsou v případě těchto finančních institucí uplatňována stejná obezřetnostní pravidla jako v případě úvěrových institucí.

3. Druhy úvěrových derivátů

29. Lze uznat následující druhy úvěrových derivátů a nástrojů, které mohou být z těchto úvěrových derivátů složeny, nebo nástrojů s obdobnou ekonomickou podstatou:

a)      swapy úvěrového selhání (credit default swaps);

b)      swapy veškerých výnosů (total return swaps);

c)      úvěrové dluhopisy do výše, v jaké jsou podloženy hotovostí.

30. Zajištění úvěrového rizika nelze uznat v případě, kdy úvěrová instituce toto zajištění koupí prostřednictvím swapu veškerých výnosů a čisté platby obdržené ze swapu eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci toto nezohledňuje při snížení hodnoty zajištěných aktiv (např. snížením reálné hodnoty nebo tvorbou opravných položek).

3.1. Interní zajišťovací operace

31. Pokud úvěrová instituce provádí interní zajišťovací operace s použitím úvěrového derivátu, tj. zajišťuje úvěrové riziko expozice v bankovním portfoliu úvěrovým derivátem účtovaným v obchodním portfoliu, pak pokud má být toto zajištění uznáno pro účely této přílohy, musí být úvěrové riziko převedené do obchodního portfolia převedeno na třetí stranu nebo strany. Za těchto okolností, a pokud takový převod splňuje požadavky pro uznání snižování úvěrového rizika stanovené v této příloze, použijí se pravidla pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát pro případ zajištění úvěrového rizika třetí stranou tak, jak byla stanovena v části 3 až 6.

Část 2 - Minimální požadavky

1. Úvěrová instituce musí přesvědčit příslušné orgány, že zavedla přiměřené postupy pro řízení rizik, aby byla schopna zvládat rizika, jimž může být vystavena v důsledku uplatňování postupů pro snižování úvěrového rizika.

2. Bez ohledu na existenci snižování úvěrového rizika, které se bere v úvahu pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic a popř. výpočtu výše očekávaných ztrát, musí úvěrové instituce nadále provádět plné hodnocení úvěrového rizika podkladové expozice a musí být schopny prokázat příslušným orgánům, že tento požadavek splňují. V případě repo obchodů anebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit bude za podkladovou expozici, pouze pro účely tohoto odstavce, považována čistá hodnota expozice.

1. Majetkové zajištění úvěrového rizika 1.1. Rozvahové započtení (jiné než rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu)

3. Aby mohly být dohody o rozvahovém započtení – jiné než rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu – uznány pro účely článků 90 až 93, musí být splněny následující podmínky:

a)      musí mít dobrý právní základ a musí být právně vymahatelné podle příslušného právního řádu, a to i v případě platební neschopnosti nebo konkursu protistrany;

b)      úvěrová instituce musí být schopna kdykoli určit aktiva a závazky, které jsou předmětem dohody o započtení;

c)      úvěrová instituce musí sledovat a kontrolovat rizika spojená s ukončením zajištění úvěrového rizika;

d)      úvěrová instituce musí sledovat a kontrolovat příslušné expozice na základě čisté hodnoty.

1.2. Rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů anebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu

4. Aby mohly být rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu uznány pro účely článků 90 až 93, musí:

a)      mít dobrý právní základ a musí být právně vymahatelné podle příslušného právního řádu, a to i v případě konkursu nebo platební neschopnosti protistrany;

b)      dávat protistraně, která není v selhání, právo ukončit a uzavřít včas všechny transakce, na které se vztahuje tato dohoda, v případě selhání druhou protistranou, a to i v případě konkursu nebo platební neschopnosti této protistrany;

c)      umožnit započtení zisků a ztrát z transakcí uzavřených podle této rámcové dohody tak, aby byla stanovena jen jediná čistá částka, kterou dluží jedna protistrana druhé.

5. Kromě výše uvedeného musí být splněny i minimální požadavky pro uznání finančního kolaterálu podle komplexní metody finančního kolaterálu stanovené v odstavci 6.

1.3. Finanční kolaterál 1.3.1. Minimální požadavky pro uznání finančního kolaterálu podle všech přístupů a metod

6. Pro uznání finančního kolaterálu a zlata musí být splněny následující podmínky:

a)      Nízká korelace

Mezi úvěrovou kvalitou dlužníka a hodnotou kolaterálu nesmí být významná pozitivní korelace.

Nelze uznat cenné papíry vydané dlužníkem nebo členem ekonomicky spjaté skupiny osob.

b)      Právní jistota

Úvěrové instituce musí splnit všechny smluvní a zákonné požadavky ohledně vymahatelnosti smluv o kolaterálu podle právního řádu, kterému daný kolaterál podléhá, a uskutečnit všechny kroky nezbytné k tomu, aby byla tato vymahatelnost zajištěna.

Úvěrové instituce musí provést dostatečnou právní analýzu, jež potvrdí vymahatelnost smluv o kolaterálu ve všech relevantních právních řádech. Dle potřeby musí takovou právní analýzu opakovat, aby byla trvale zajištěna vymahatelnost.

c)      Provozní požadavky

Smlouvy o kolaterálu musí být řádně zdokumentovány a musí obsahovat jasný a důkladný postup pro včasnou realizaci kolaterálu.

Úvěrové instituce musí mít k dispozici důkladné procedury a postupy pro řízení rizik spojených s využitím kolaterálu – včetně rizik spojených se ztrátou nebo snížením zajištění úvěrového rizika, rizik nesprávného ocenění, rizik spojených s ukončením zajištění úvěrového rizika, rizika koncentrace vyplývajícího z využití kolaterálu a vazby na celkový rizikový profil úvěrové instituce.

Úvěrová instituce musí mít zdokumentovány zásady a postupy týkající se přijímaných druhů a výše kolaterálu.

Úvěrové instituce musí počítat tržní hodnotu kolaterálu a odpovídajícím způsobem ji přeceňovat minimálně jednou za 6 měsíců a dále vždy, když mají důvod se domnívat, že došlo k významnému poklesu tržní hodnoty kolaterálu.

V případech, kdy je kolaterál v držení třetí strany, musí úvěrové instituce podniknout přiměřené kroky, aby zajistily, že tato třetí strana bude kolaterál držet odděleně od svých vlastních aktiv.

1.3.2. Dodatečné minimální požadavky pro uznání finančního kolaterálu podle jednoduché metody finančního kolaterálu

7. Kromě požadavků uvedených v odstavci 6 výše musí být pro účely uznání finančního kolaterálu podle jednoduché metody finančního kolaterálu zbytková splatnost zajištění přinejmenším tak dlouhá jako zbytková splatnost expozice.

1.4. Minimální požadavky pro uznání kolaterálu ve formě nemovitosti

8. Pro uznání kolaterálu ve formě nemovitosti musí být splněny následující podmínky:

a)      Právní jistota

Hypotéka nebo zástava musí být právně vymahatelná podle všech relevantních právních řádů a musí být řádně a včas zapsána. Smlouva musí splňovat podmínky pro úplné zadržovací právo (tj. musí být splněny veškeré právní požadavky pro vznik zástavního práva). Smlouva o zajištění a s ní související právní postupy musí úvěrové instituci umožňovat, aby hodnotu zajištění realizovala v přiměřené lhůtě.

b)      Sledování hodnoty nemovitosti

Hodnota nemovitosti musí být pravidelně sledována, přinejmenším jednou ročně. V případě, že na trhu dochází k výrazným změnám podmínek, musí být toto sledování prováděno častěji. Pro sledování hodnoty nemovitosti a identifikaci nemovitosti, u níž je nutné přecenění, mohou být využívány statistické metody. Pokud se lze domnívat, že hodnota nemovitosti mohla v porovnání se všeobecnými tržními cenami významně poklesnout, musí být nemovitost oceněna nezávislým znalcem. U půjček, které přesahují 3 milióny eur nebo 5 % kapitálu úvěrové instituce, musí nezávislý znalec nemovitost přecenit nejméně jednou za tři roky.

„Nezávislým znalcem“ se rozumí osoba, která má potřebnou kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti, aby mohla provést ocenění, a která je nezávislá na procesu rozhodování o poskytnutí úvěru.

c)      Dokumentace

Úvěrová instituce musí jasně zdokumentovat druhy obytných a obchodních nemovitostí, které přijímá jako zajištění, a své zásady pro poskytování úvěrů.

d)      Pojištění

Úvěrová instituce musí mít postupy sloužící ke sledování toho, zda je nemovitost přijatá jako zajištění řádně pojištěna proti škodám.

1.5. Minimální požadavky pro uznání kolaterálu ve formě pohledávek

9. Pro uznání pohledávek musí být splněny následující podmínky:

a)      Právní jistota

i)       Právní mechanismus, na jehož základě je tento kolaterál poskytnut, musí být důkladně propracován, musí být účinný a musí zajišťovat nepopiratelné právo věřitele k výnosům;

ii)      úvěrové instituce musí podniknout všechny kroky nezbytné ke splnění místních požadavků ohledně vymahatelnosti svých nároků z tohoto zajištění. Musí být vytvořen rámec umožňující, aby věřitel měl prvořadý nárok na tento kolaterál, s výhradou možnosti, že daný členský stát povolí, aby takové pohledávky byly podřízeny pohledávkám přednostních věřitelů uvedeným v právních nebo prováděcích předpisech;

iii)     úvěrové instituce musí provést dostatečnou právní analýzu, jež potvrdí vymahatelnost smluv o kolaterálu ve všech relevantních právních řádech;

iv)     smlouvy o kolaterálu musí být řádně zdokumentovány a musí obsahovat jasný a důkladný postup pro včasnou realizaci kolaterálu. Postupy uplatňované úvěrovou institucí musí zajišťovat dodržování všech právních podmínek nutných pro prohlášení selhání u klienta a včasnou realizaci kolaterálu. V případě finančních potíží dlužníka nebo selhání z jeho strany musí být úvěrová instituce ze zákona oprávněna prodat nebo postoupit pohledávky třetím stranám bez souhlasu dlužníků z těchto pohledávek.

b)      Řízení rizik

i)       Úvěrová instituce musí mít řádné postupy pro stanovení úvěrového rizika spojeného s pohledávkami. Takové postupy musí mimo jiné zahrnovat analýzy dlužníkova podnikání a odvětví, ve kterém podniká, a druhů zákazníků, se kterými obchoduje. V případě, že úvěrová instituce používá dlužníkovo hodnocení úvěrového rizika jeho zákazníků, musí ověřit jeho postupy úvěrování, aby se ujistila o jejich spolehlivosti a důvěryhodnosti;

ii)      marže mezi hodnotou expozice a hodnotou pohledávek musí odrážet všechny příslušné faktory, včetně nákladů realizace, koncentrace uvnitř seskupení pohledávek zastavených jedním dlužníkem a možného rizika koncentrace v rámci celkových expozic úvěrové instituce mimo těch, které jsou řízeny v rámci obecné metodiky úvěrové instituce. Úvěrová instituce musí tyto pohledávky průběžně vhodným způsobem sledovat. Musí být sledováno dodržování celkových limitů koncentrace v úvěrové instituci. Kromě toho musí být pravidelně kontrolováno dodržování úvěrových podmínek, omezení v souvislosti s ochranou životního prostředí a jiných zákonných požadavků;

iii)     pohledávky zastavené dlužníkem musí být diverzifikovány a nesmí být v přílišné korelaci s dlužníkem. V případech výrazné pozitivní korelace musí být ve stanovení marže pro celé seskupení kolaterálu zohledněna doprovodná rizika vyplývající z této korelace;

iv)     pohledávky vůči osobám spojeným s dlužníkem (včetně dceřiných společností a zaměstnanců) nelze uznat jako faktory snižující riziko;

v)      úvěrová instituce musí mít zdokumentován postup inkasa pohledávek v případech finančních těžkostí dlužníka. Odpovídající postupy inkasa musí být k dispozici i v případech, kdy úvěrová instituce za běžných okolností ponechává inkaso pohledávek na dlužníkovi.

1.6. Minimální požadavky pro uznání ostatního hmotného kolaterálu

10. Pro uznání ostatního hmotného kolaterálu musí být splněny následující podmínky:

a)      smlouva o kolaterálu musí být právně vymahatelná ve všech relevantních právních řádech a musí úvěrové instituci umožňovat, aby hodnotu kolaterálu realizovala v přiměřené lhůtě;

b)      s jedinou výjimkou povolených prioritních nároků uvedených v odst. 9 písm. a) podbodě ii) jsou povolena pouze zástavní práva nebo břemena vázaná na kolaterál v prvním pořadí. Úvěrová instituce tedy musí mít přednostní právo před všemi ostatními věřiteli na uspokojení z výnosů z realizovaného kolaterálu;

c)      hodnota nemovitosti musí být pravidelně sledována, přinejmenším jednou ročně. V případě, že na trhu dochází k výrazným změnám podmínek, musí být toto sledování prováděno častěji;

d)      dohoda o úvěru musí obsahovat podrobný popis kolaterálu a podrobné údaje o způsobu a četnosti přeceňování;

e)      úvěrová instituce ve svých interních úvěrových strategiích a postupech, které jsou dostupné k prověření, zdokumentuje přijatelné druhy hmotného kolaterálu a zásady a postupy týkající se stanovení přiměřené hodnoty jednotlivých druhů hmotného kolaterálu ve vztahu k hodnotě příslušné expozice;

f)       s ohledem na strukturu transakcí musí úvěrová instituce ve své úvěrové politice stanovit požadavky na kolaterál ve vztahu k hodnotě expozice, schopnosti snadno kolaterál realizovat, schopnosti objektivně stanovit cenu nebo tržní hodnotu, četnosti, s jakou je možno tuto hodnotu zjistit (včetně odborných odhadů nebo ocenění), a volatility hodnoty kolaterálu;

g)      jak prvotní ocenění, tak následné přeceňování musí vzít plně v úvahu jakékoli zhoršení kvality nebo zastarání kolaterálu. Zvláštní pozornost musí být při oceňování a přeceňování věnována účinkům zastarávání u kolaterálu citlivého na módnost a aktuálnost;

h)      úvěrová instituce musí mít právo fyzické kontroly kolaterálu. Musí také mít strategie a postupy, které výkon tohoto práva fyzické kontroly upravují;

i)       úvěrová instituce musí mít postupy sloužící ke sledování toho, zda je nemovitost přijatá jako zajištění řádně pojištěna proti škodám.

1.7. Minimální požadavky pro zacházení s expozicemi z leasingových operací jako se zajištěnými expozicemi

11. Na expozice vzniklé v souvislosti s leasingovými operacemi může být pohlíženo jako na expozice zajištěné nemovitostí, jež je předmětem leasingu, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)      musí být splněny podmínky stanovené v odstavcích 8 nebo 10 pro uznávání nemovitosti, jež je předmětem leasingu, jako kolaterálu;

b)      pronajímatel musí mít důkladné postupy pro řízení rizik s ohledem na umístění předmětu leasingu, způsob jeho využití, jeho stáří a plánovanou dobu používání;

c)      musí existovat důkladně vypracovaný právní rámec, který pronajímateli zajišťuje zákonné vlastnické právo k předmětu leasingu a potvrzuje jeho schopnost včasného výkonu těchto práv vlastníka;

d)      rozdíl mezi mírou znehodnocení předmětu leasingu a mírou amortizace leasingových splátek nesmí být natolik velký, aby přesáhl účinek snižování úvěrového rizika, který má mít předmět leasingu.

1.8. Minimální požadavky pro uznání ostatního majetkového zajištění úvěrového rizika 1.8.1. Hotovost nebo hotovostní nástroje v držení třetí strany, která je institucí

12. Aby mohlo být se zajištěním uvedeným v části 1 odst. 23 zacházeno v souladu s částí 3 odst. 80, musí splňovat následující podmínky:

a)      pohledávka dlužníka za třetí stranou, která je institucí, je veřejně zastavena nebo postoupena na úvěrovou instituci poskytující úvěr;

b)      daná zástava nebo postoupení musí být třetí straně oznámeno;

c)      v důsledku tohoto oznámení může tato třetí strana provádět platby výlučně ve prospěch úvěrové instituce poskytující úvěr nebo jiných stran se souhlasem úvěrové instituce poskytující úvěr;

d)      zástava nebo postoupení je bezpodmínečné a neodvolatelné.

1.8.2. Životní pojistky zastavené ve prospěch úvěrové instituce poskytující úvěr

13. Aby mohly být uznány životní pojistky zastavené úvěrové instituci poskytující úvěr, musí být splněny následující podmínky:

a)      společnost poskytující životní pojištění může být uznána jako poskytovatel zajištění třetí stranou podle části 1 odst. 26;

b)      životní pojistka je veřejně zastavena nebo postoupena na úvěrovou instituci poskytující úvěr;

c)      společnost poskytující životní pojištění je o této zástavě nebo postoupení informována a v důsledku toho nesmí zrušit pojistnou smlouvu nebo vyplácet částky podle této smlouvy bez souhlasu úvěrové instituce poskytující úvěr;

d)      na pojistce musí být uvedena částka odbytného, která představuje neredukovatelnou částku;

e)      úvěrová instituce poskytující úvěr musí mít právo v případě selhání dlužníka zrušit pojistku a obdržet v přiměřené době odbytné;

f)       úvěrová instituce poskytující úvěr je informována o jakémkoli nezaplacení pojistného majitelem pojistky;

g)      zajištění úvěrového rizika musí být poskytnuto na celou dobu půjčky do její splatnosti;

h)      zástava musí být právně vymahatelná ve všech relevantních právních řádech.

2. Zajištění úvěrového rizika třetí stranou a úvěrové dluhopisy 2.1. Společné požadavky pro záruky a úvěrové deriváty

14. S výhradou odstavce 16, aby mohlo být uznáno zajištění úvěrového rizika odvozené od záruky nebo úvěrového derivátu, musí být splněny následující podmínky:

a)      zajištění úvěrového rizika musí být přímé;

b)      rozsah zajištění úvěrového rizika musí být jasně definovaný a nesporný;

c)      smlouva o zajištění úvěrového rizika nesmí obsahovat žádné ustanovení, jehož splnění by bylo mimo přímou kontrolu věřitele a které:

i)       by poskytovateli zajištění umožňovalo toto zajištění jednostranně zrušit;

ii)      by zvyšovalo skutečné náklady zajištění v případě zhoršení úvěrové kvality zajištěné expozice;

iii)     by umožňovalo poskytovateli zajištění zbavit se povinnosti platit včas v případě, že původní dlužník nezaplatil jakoukoli splatnou částku nebo

iv)     by umožňovalo poskytovateli zajištění zkrátit dobu splatnosti tohoto zajištění;

d)      zajištění musí být právně vymahatelné ve všech relevantních právních řádech.

2.1.1. Provozní požadavky

15. Úvěrová instituce musí svému orgánu dohledu prokázat, že má k dispozici systémy k řízení možné koncentrace rizika vznikající v důsledku toho, že úvěrová instituce využívá záruky nebo úvěrové deriváty. Úvěrová instituce musí být schopna prokázat, jak je její strategie při využívání úvěrových derivátů a záruk propojena s řízením jejího celkového rizikového profilu.

2.2. Protizáruky vystavené státem a jinými subjekty veřejného sektoru

16. Pokud je expozice zajištěna zárukou, která je zase zajištěna protizárukou vystavenou centrální vládou nebo centrální bankou, regionální nebo místní správou, s pohledávkami vůči nimž se v souladu s články 78 až 83 zachází jako s pohledávkami vůči státu, na jehož území sídlí, protizárukou vystavenou mezinárodní rozvojovou bankou, které je podle článku 78 až 83 přidělena riziková váha 0 %, nebo protizárukou vystavenou subjektem veřejného sektoru, s pohledávkami vůči němuž se zachází v souladu s články 78 až 83 jako s pohledávkami vůči úvěrovým institucím, lze s touto expozicí zacházet, jako by byla zajištěna zárukou poskytnutou daným subjektem, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)      protizáruka pokrývá všechny prvky úvěrového rizika spojeného s danou pohledávkou;

b)      jak původní záruka, tak protizáruka splňují požadavky pro záruky uvedené v odstavcích 14, 15 a 17 s výjimkou toho, že protizáruka nemusí být přímá;

c)      příslušný orgán je přesvědčen o tom, že krytí je důkladné a že nic z historické zkušenosti nenaznačuje, že krytí protizárukou by bylo méně účinné než krytí přímou zárukou vystavenou daným subjektem.

2.3. Dodatečné požadavky pro záruky

17. Aby byla záruka uznána, musí být splněny také následující podmínky:

a)      v případě selhání nebo neplacení protistranou má úvěrová instituce poskytující úvěr právo v přiměřené době požadovat po ručiteli jakoukoli splatnou částku související s pohledávkou, pro kterou bylo zajištění poskytnuto. Platba ručitelem nesmí být podmíněna tím, že úvěrová instituce poskytující úvěr v první řadě vymáhá platbu po dlužníkovi;

b)      záruka je výslovně zdokumentovaný závazek převzatý ručitelem;

c)      s přihlédnutím k následující větě platí, že záruka musí pokrývat všechny druhy plateb, které má dlužník provést v souvislosti se svým závazkem. Pokud jsou některé druhy plateb ze záruky vyloučeny, musí být uznaná hodnota záruky upravena tak, aby odrážela toto omezené krytí.

18. V případě záruk poskytnutých v rámci vzájemných záručních společností uznaných pro tyto účely příslušnými orgány nebo poskytnutých jako záruky nebo protizáruky subjekty uvedenými v odstavci 16, lze považovat požadavky v odstavci a) za splněné, pokud je splněna některá z následujících podmínek:

a)      příslušné orgány jsou přesvědčeny, že úvěrová instituce poskytující úvěr má právo obdržet v přiměřené době od ručitele prozatímní částku vypočítanou tak, že představuje spolehlivý odhad výše ekonomické ztráty včetně ztrát vyplývajících z neplacení úroků a jiných druhů plateb, ke kterým je dlužník zavázán, a kterou úvěrová instituce poskytující úvěr pravděpodobně utrpí proporcionálně k výši krytí poskytnutého zárukou;

b)      příslušné orgány jsou také přesvědčeny o ochranném účinku záruky před ztrátami, včetně ztrát vyplývajících z neplacení úroků a jiných druhů plateb, ke kterým je dlužník zavázán.

2.4. Dodatečné požadavky pro úvěrové deriváty

19. Aby byl úvěrový derivát uznán, musí být splněny také následující podmínky:

a)      s výhradou písmene b) musí úvěrové události uvedené v rámci úvěrového derivátu zahrnovat alespoň:

i)       nezaplacení částek splatných v souladu s podmínkami podkladového závazku, které jsou platné v době tohoto nezaplacení (s dobou odkladu, která je téměř stejná jako doba odkladu podkladového závazku nebo kratší);

ii)      konkurs, platební neschopnost či neschopnost dlužníka splatit své dluhy, jeho neschopnost nebo písemné přiznání neschopnosti obecně platit své dluhy v termínu jejich splatnosti, a podobné skutečnosti;

iii)     restrukturalizaci podkladového závazku vyžadující prominutí nebo odložení splátek jistiny, úroků nebo poplatků, které vede k úvěrové ztrátě (tj. úprava ocenění nebo jiné podobné debetní položky ve výkazu zisků a ztrát);

b)      pokud úvěrové události uvedené v rámci úvěrového derivátu nezahrnují restrukturalizaci podkladového závazku podle třetí odrážky písm. a), lze zajištění úvěrového rizika přesto uznat, je-li jeho uznaná hodnota snížena v souladu s ustanovením v části 3 odst. 84;

c)      v případě, že úvěrové deriváty umožňují hotovostní vypořádání, musí mít úvěrová instituce důkladné oceňovací postupy, které podávají spolehlivý odhad ztráty. Musí být jasně stanovena lhůta, ve které je provedeno přehodnocení podkladového závazku v závislosti na úvěrové události;

d)      v případě, že je pro účely vypořádání vyžadováno právo a schopnost příjemce zajištění převést podkladový závazek na poskytovatele zajištění, podmínky podkladového závazku musí stanovit, že jakýkoliv požadovaný souhlas s takovýmto převodem nesmí být bezdůvodně odepírán;

e)      musí být jasně definovány strany odpovědné za určení, zda nastala úvěrová událost. Nesmí se jednat o výlučnou odpovědnost prodejce zajištění. Kupující zajištění musí mít právo nebo možnost informovat poskytovatele zajištění o tom, že nastala úvěrová událost.

20. Nesoulad mezi podkladovým závazkem a referenčním závazkem v rámci úvěrového derivátu (tj. závazek použitý pro účely stanovení výše hotovostního vypořádání nebo hodnoty doručitelného závazku) nebo mezi podkladovým závazkem a závazkem použitým pro účely určení, zda nastala úvěrová událost, je přípustný, pouze pokud jsou splněny následující podmínky:

a)      referenční závazek nebo závazek použitý pro účely určení, zda nastala úvěrová událost, je postaven naroveň (pari passu) podkladovému závazku nebo je mu podřízen;

b)      podkladový závazek a referenční závazek nebo závazek použitý pro určení, zda nastala úvěrová událost, jsou vydány stejným dlužníkem (tj. stejnou právnickou osobou) a obsahují právně vymahatelné doložky křížového selhání a křížového urychlení.

Část 3 - Výpočet účinku snižování úvěrového rizika

1. Pokud jsou splněna ustanovení částí 4 až 6 a částí 1 a 2, lze výpočet hodnoty rizikově vážených expozic podle pododdílu 1 čl. 78 až 83, a výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle článků 84 až 89 pozměnit v souladu s ustanoveními této části.

2. S hotovostí, cennými papíry či komoditami nakoupenými, vypůjčenými nebo obdrženými v rámci repo obchodu nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit lze zacházet jako s kolaterálem.

1. Majetkové zajištění úvěrového rizika 1.1. Úvěrové dluhopisy

3. S investicemi do úvěrových dluhopisů vydaných úvěrovou institucí poskytující úvěr lze zacházet jako s hotovostním kolaterálem.

1.2. Rozvahové započtení

4. S úvěry a vklady u úvěrové instituce poskytující úvěr, jež jsou předmětem rozvahového započtení, se zachází jako s hotovostním kolaterálem.

1.3. Rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů anebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu 1.3.1. Výpočet plně upravené hodnoty expozice

a)           Použití komplexní metody finančního kolaterálu s využitím regulatorních koeficientů volatility nebo vlastních odhadů koeficientu volatility

5. S výhradou odstavců 12 až 22 se při výpočtu „plně upravené hodnoty expozice“ (E*) u expozic v rámci uznané rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu použijí koeficienty volatility vypočtené způsobem uvedeným níže, a to za použití metody využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metody využívající vlastní odhady koeficientu volatility, jak je vysvětleno v odstavcích 35 až 60 ohledně komplexní metody finančního kolaterálu. Pro použití metody využívající vlastní odhady koeficientu volatility platí stejné podmínky a požadavky jako v případě komplexní metody finančního kolaterálu.

6. Čistá pozice u jednotlivých druhů cenných papírů se vypočítá odečtením celkové hodnoty cenných papírů daného druhu vypůjčených, prodaných nebo obdržených podle rámcové dohody o započtení od celkové hodnoty cenných papírů stejného druhu zapůjčených, prodaných nebo poskytnutých podle téže dohody.

7. Pro účely odstavce 6 se „druhem cenných papírů“ rozumí cenné papíry vydané stejným subjektem, se stejným datem emise, stejnou splatností, stejnými podmínkami a stejnou dobou do realizace, jak je uvedeno v odstavcích 35 až 60.

8. Čistá pozice v jednotlivých měnách s výjimkou měny, v níž probíhá vypořádání rámcové dohody o započtení, se vypočítá odečtením celkové hodnoty cenných papírů denominovaných v dané měně vypůjčených, nakoupených nebo obdržených podle rámcové dohody o započtení plus hodnoty hotovosti v této měně vypůjčené nebo obdržené podle této dohody od celkové hodnoty cenných papírů denominovaných v dané měně zapůjčených, prodaných nebo poskytnutých podle téže dohody plus hodnoty hotovosti v dané měně zapůjčené nebo převedené podle této dohody.

9. Koeficient volatility u určitého druhu cenných papírů nebo hotovostní pozice se použije pro kladnou nebo zápornou čistou pozici cenných papírů daného druhu.

10. Koeficient volatility pro devizové riziko (fx) se použije pro kladnou nebo zápornou čistou pozici v každé měně s výjimkou měny, v níž probíhá vypořádání rámcové dohody o započtení.

11. E* se vypočítá podle následujícího vzorce:

E* = max {0, [(∑(E) - ∑(C)) + ∑(|čistá pozice pro každý cenný papír| x Hsec) + + (∑|Efx| x Hfx)]}

Pokud se hodnota rizikově vážených expozic počítá podle článků 78 až 83, pak E je hodnota expozice pro každou jednotlivou expozici v rámci dohody, která by se použila v případě, že by neexistovalo zajištění úvěrového rizika.

Pokud se hodnota rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát počítá podle článků 84 až 89, pak E je hodnota expozice pro každou jednotlivou expozici v rámci dohody, která by se použila v případě, že by neexistovalo zajištění úvěrového rizika.

C je hodnota vypůjčených, nakoupených nebo obdržených cenných papírů nebo komodit nebo vypůjčené či obdržené hotovosti v případě každé expozice.

∑(E) je součet všech E v rámci dané dohody.

∑(C) je součet všech C v rámci dané dohody.

Efx je čistá pozice (kladná či záporná) v určité měně s výjimkou měny, v níž probíhá vypořádání rámcové dohody, vypočtená podle odstavce 8.

Hsec je koeficient volatility v případě určitého druhu cenných papírů.

Hfx je koeficient volatility pro devizové riziko.

E* je plně upravená hodnota expozice.

b)           Použití metody interních modelů

12. Jako alternativu k metodě využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metodě využívající vlastní odhady koeficientu volatility pro výpočet plně upravené hodnoty expozice (E*) vyplývající z použití uznané rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu, s výjimkou transakcí s deriváty, lze úvěrovým institucím povolit používání metody interních modelů, která zohledňuje vliv korelace mezi pozicemi v cenných papírech, které jsou předmětem dané rámcové dohody o započtení, i likviditu dotčených nástrojů. Interní modely použité v této metodě musí poskytovat odhady možné změny hodnoty nezajištěné expozice (∑E - ∑C).

13. Úvěrová instituce může použít metodu interních modelů nezávisle na svém předchozím výběru mezi standardizovaným přístupem a základním IRB přístupem u úvěrového rizika. Pokud se však úvěrová instituce rozhodne používat metodu interních modelů, musí tak učinit u všech protistran a cenných papírů s výjimkou nevýznamných portfolií, v jejichž případě může použít metodu využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility, jak je uvedeno v odstavcích 5 až 11.

14. Metodu interních modelů mohou používat úvěrové instituce, které byly uznány pro účely interního modelu řízení rizika podle přílohy V směrnice [93/6/EHS].

15. Úvěrové instituce, u nichž orgány dohledu používání takového modelu podle směrnice 93/6/EHS neschválily, mohou podat příslušným orgánům žádost o uznání interního modelu měření rizika pro účely těchto odstavců.

16. Takové žádosti bude vyhověno pouze v případě, že příslušný orgán je přesvědčen o tom, že systém řízení rizik dané úvěrové instituce pro řízení rizik vyplývajících z transakcí podle rámcové dohody o započtení je koncepčně správný a správně používaný a že jsou splněny zejména tyto kvalitativní standardy:

a)      interní model měření rizika používaný pro výpočet možné cenové volatility u transakcí je úzce propojen s každodenním procesem řízení rizika úvěrové instituce a slouží jako základ pro hlášení rizikových expozic vrcholovému vedení úvěrové instituce;

b)      úvěrová instituce má útvar řízení rizika, který je nezávislý na obchodních útvarech a podléhá přímo vrcholovému vedení instituce. Tento útvar musí být odpovědný za navrhování a zavádění systému řízení rizika dané úvěrové instituce. Denně vypracovává a analyzuje zprávy o výstupech modelu měření rizika a o vhodných opatřeních, která mají být přijata ve vztahu k limitům pozic;

c)      tyto každodenní zprávy vypracované útvarem řízení rizika přezkoumávají osoby ve vedení, které mají dostatečné pravomoci, aby mohly prosadit omezení přijatých pozic a celkové rizikové expozice;

d)      úvěrová instituce má v útvaru řízení rizika dostatečný počet zaměstnanců se zkušenostmi v používání náročných modelů;

e)      úvěrová instituce zavedla postupy, jimiž sleduje a zajišťuje dodržování zdokumentovaného souboru interních strategií a kontrolních mechanismů týkajících se celkové funkčnosti systému měření rizik;

f)       modely používané úvěrovou institucí prokazatelně vykazují dostatečnou přesnost v měření rizik potvrzenou zpětným testováním výstupů s využitím alespoň jednoletých dat;

g)      úvěrová instituce často provádí přísný program stresového testování, jehož výsledky jsou vrcholovým vedením instituce přezkoumávány a zpětně se promítají do jím stanovovaných strategií a limitů;

h)      úvěrová instituce musí jako součást svého pravidelného vnitřního auditu provádět nezávislý přezkum svého systému měření rizika. Tento přezkum se musí vztahovat jak na činnosti obchodních útvarů, tak i na činnosti nezávislého útvaru řízení rizika;

i)       nejméně jednou ročně musí úvěrová instituce provést přezkum svého systému řízení rizika.

17. Výpočet možné změny v hodnotě musí splňovat následující minimální standardy:

a)      možná změna hodnoty musí být počítána alespoň jednou denně;

b)      jednostranný konfidenční interval s hladinou spolehlivosti 99 %;

c)      doba do realizace v délce 5 dnů, nebo 10 dnů v případě jiných transakcí než repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit;

d)      skutečné období sledování nejméně jeden rok, kromě případů, kdy je kratší období sledování ospravedlněno významným vzrůstem cenové volatility;

e)      čtvrtletní aktualizace datových souborů.

18. Příslušné orgány musí požadovat, aby interní model měření rizika zachycoval dostatečný počet rizikových faktorů, a tudíž všechna významná cenová rizika.

19. Příslušné orgány mohou úvěrovým institucím povolit, aby používaly empirické korelace v rámci jednotlivých kategorií rizika a mezi nimi, jestliže jsou přesvědčeny, že systém používaný institucí pro měření korelací je správný a řádně používaný.

20. Úvěrová instituce, která používá metodu interních modelů, musí výsledky modelu zpětně testovat, přičemž použije vzorek 20 protistran sestavený jednou ročně. Mezi tyto protistrany musí zahrnout deset největších, které úvěrová instituce určí na základě vlastní metody měření expozic, a deset dalších protistran vybraných náhodně. Úvěrová instituce by měla každý den a pro každou protistranu porovnat skutečnou změnu v hodnotě expozice vůči dané protistraně během jednoho dne s odhadovanou změnou v hodnotě expozice vypočítanou na konci obchodování předchozího dne za pomoci metody interních modelů. Výjimkou je každý případ, kdy skutečná změna expozice převyšuje odhad interního modelu. V závislosti na počtu výjimek ve sledování daných 20 protistran za posledních 250 obchodních dnů (celkem 5000 případů sledování) se výsledný odhad interního modelu vynásobí jedním z multiplikátorů uvedených v tabulce č. 1.

Tabulka č. 1

Zóna || Počet výjimek || Multiplikátor

Zelená zóna ||             0-99 ||             1

||             100-119 ||             1,13

||             120-139 ||             1,17

Žlutá zóna ||             140-159 ||             1,22

||             160-179 ||             1,25

||             180-199 ||             1,28

Červená zóna ||             200 nebo více ||             1,33

V rámci zpětného testování musí úvěrová instituce potvrdit, že výjimky se nesoustřeďují v jejích expozicích vůči jedné nebo více protistranám.

21. Plně upravená hodnota expozice (E*) u úvěrových institucí, které používají metodu interních modelů, se vypočítá podle následujícího vzorce:

E* = max {0, [(∑E - ∑C) + (výsledný odhad interních modelů x příslušný multiplikátor)]}

Pokud se hodnota rizikově vážených expozic počítá podle čl. 78 až 83 pododdílu 1, pak E je hodnota expozice pro každou jednotlivou expozici v rámci dohody v případě, že by neexistovalo zajištění úvěrového rizika.

Pokud se hodnota rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát počítá podle článků 84 až 89, pak E je hodnota expozice pro každou jednotlivou expozici v rámci dohody v případě, že by neexistovalo zajištění úvěrového rizika.

C je aktuální tržní hodnota vypůjčených, nakoupených nebo obdržených cenných papírů nebo vypůjčené či obdržené hotovosti v případě každé expozice.

∑(E) je součet všech E v rámci dané dohody.

∑(C) je součet všech C v rámci dané dohody.

22. Při výpočtu kapitálových požadavků za použití interních modelů musí úvěrové instituce použít výstup modelu z předchozího obchodního dne.

1.3.2. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát u repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu podle rámcových dohod o započtení

Standardizovaný přístup

23. Pro účely článku 80 se rozumí hodnotou expozice vůči protistraně vyplývající z transakcí podle rámcové dohody o započtení hodnota E* vypočítaná podle odstavců 5 až 22.

Základní IRB přístup

24. Pro účely přílohy VII se rozumí hodnotou expozice vůči protistraně vyplývající z transakcí podle rámcové dohody o započtení hodnota E* vypočítaná podle odstavců 5 až 22.

1.4. Finanční kolaterál 1.4.1. Jednoduchá metoda finančního kolaterálu

25. Jednoduchou metodu finančního kolaterálu lze použít pouze v případech, kdy se hodnota rizikově vážené expozice počítá podle článků 78 až 83. Úvěrová instituce nemůže použít zároveň jednoduchou metodu finančního kolaterálu i komplexní metodu finančního kolaterálu.

Ocenění

26. Podle této metody je hodnota uznaného finančního kolaterálu rovna jeho tržní hodnotě určené v souladu s částí 2 odst. 6.

Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic

27. Riziková váha, která by se použila v souladu s články 78 až 83, kdyby měl věřitel přímou expozici vůči nástroji použitému jako kolaterál, se použije na ty části pohledávek, které jsou zajištěny tržní hodnotou uznaného kolaterálu. Riziková váha zajištěné části musí být přinejmenším 20 %, není-li v odstavcích 28 až 30 uvedeno jinak. Zbývající část expozice obdrží rizikovou váhu, která by se použila na nezajištěnou expozici vůči dané protistraně podle článků 78 až 83.

Repo obchody a půjčky či výpůjčky cenných papírů

28. Na zajištěnou část expozice vyplývající z transakcí, které splňují kritéria uvedená v odstavcích 59 a 60, se použije riziková váha 0 %. Pokud protistrana takové transakce není hlavním účastníkem trhu, použije se riziková váha 10 %.

Mimoburzovní derivátové transakce denně oceňované tržní hodnotou

29. V případě derivátových nástrojů uvedených v příloze IV, které jsou denně oceňovány tržní hodnotou, jsou zajištěny hotovostí nebo hotovostními nástroji a neexistuje u nich nesoulad měn, se do výše jejich zajištění na hodnoty expozice určené podle přílohy III použije riziková váha 0 %. Na hodnoty expozic uvedených transakcí zajištěných dluhovými cennými papíry vydanými centrálními vládami nebo centrálními bankami, kterým se podle článků 78 až 83 přiděluje riziková váha 0 %, se do výše jejich zajištění použije riziková váha 10 %.

Pro účely tohoto odstavce „dluhové cenné papíry vydané centrálními vládami nebo centrálními bankami“ zahrnují:

a)      dluhové cenné papíry vydané regionální nebo místní správou, pokud se s expozicemi vůči této správě v souladu s články 78 až 83 zachází jako s expozicemi vůči centrální vládě, na jejímž území sídlí;

b)      dluhové cenné papíry vydané mezinárodními rozvojovými bankami, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle článku 78 až 83;

c)      dluhové cenné papíry vydané mezinárodními organizacemi, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle článku 78 až 83.

Jiné transakce

30. Pokud jsou expozice i kolaterál denominovány ve stejné měně a zároveň je splněna jedna z následujících podmínek, lze použít rizikovou váhu 0 %:

a)      kolaterál je ve formě hotovostního vkladu nebo hotovostního nástroje;

b)      kolaterál je ve formě dluhových cenných papírů vydaných centrálními vládami nebo centrálními bankami, jimž by se podle článků 78 až 83 přidělila riziková váha 0 %, a jeho tržní hodnota byla snížena o 20 %.

Pro účely tohoto odstavce „dluhové cenné papíry vydané centrálními vládami nebo centrálními bankami“ zahrnují dluhové cenné papíry uvedené pod předcházejícím nadpisem.

1.4.2. Komplexní metoda finančního kolaterálu

31. Při oceňování finančního kolaterálu pro účely komplexní metody finančního kolaterálu je třeba na tržní hodnotu tohoto kolaterálu použít „koeficienty volatility“, jak je uvedeno v odstavcích 35 až 60 níže, aby byla zohledněna cenová volatilita.

32. Při dodržení zacházení uvedeného v odstavci 33 a týkajícího se případů nesouladu měn u mimoburzovních derivátových transakcí, kdy kolaterál je denominován v jiné měně než podkladová expozice, je třeba ke koeficientu volatility pro daný kolaterál podle odstavců 35 až 60 přidat koeficient, který odráží volatilitu měny.

33. V případě mimoburzovních derivátových transakcí podle dohod o započtení uznaných příslušnými orgány v souladu s přílohou III, se koeficient volatility odrážející volatilitu měn použije, pokud existuje nesoulad mezi měnou kolaterálu a měnou vypořádání. I v případech, kdy je transakce podle dohody o započtení prováděna v několika různých měnách, se použije pouze jeden koeficient volatility.

a)           Výpočet upravených hodnot

34. V případě všech transakcí s výjimkou transakcí podle uznaných rámcových dohod o započtení, na něž se použijí ustanovení odstavců 5 až 24, se hodnota kolaterálu, kterou je třeba zohlednit, upravená o volatilitu vypočte následujícím způsobem:

CVA = C x (1-HC-HFX)

Hodnota expozice, kterou je třeba zohlednit, upravená o volatilitu se vypočte následujícím způsobem:

EVA = E x (1+HE), a v případě mimoburzovních derivátových transakcí EVA = E.

Plně upravená hodnota expozice zohledňující volatilitu i účinky kolaterálu na snižování rizika se vypočte následujícím způsobem:

E* = max {0, [EVA - CVAM]}

kde

E je hodnota expozice tak, jak by byla určena podle článků 78 až 83 nebo článků 84 až 89, kdyby expozice nebyla zajištěna.

EVA je hodnota expozice upravená o volatilitu.

CVA je hodnota kolaterálu upravená o volatilitu.

CVAM je CVA dále upravená o jakýkoliv nesoulad splatností podle ustanovení části 4.

HE je koeficient volatility pro danou expozici (E), vypočtený podle odstavců 35 až 60.

HC je koeficient volatility pro daný kolaterál, vypočtený podle odstavců 35 až 60.

HFX je koeficient volatility pro nesoulad měn, vypočtený podle odstavců 35 až 60.

E* je plně upravená hodnota expozice zohledňující volatilitu a účinky kolaterálu na snižování rizika.

b)           Výpočet koeficientů volatility, které mají být použity

35. Koeficienty volatility lze vypočítat dvěma způsoby: komplexní metodou finančního kolaterálu s využitím regulatorních koeficientů volatility nebo s využitím vlastních odhadů koeficientu volatility.

36. Úvěrová instituce se může rozhodnout, zda použije metodu využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility, nezávisle na tom, zda se rozhodla počítat hodnotu rizikově vážených expozic podle článků 78 až 83 nebo 84 až 89. Pokud se však úvěrové instituce rozhodnou použít metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility, musí ji použít na všechny druhy nástrojů s výjimkou nevýznamných portfolií, v jejichž případě mohou použít metodu využívající regulatorní koeficienty volatility.

Pokud se kolaterál skládá z několika uznaných položek, pak koeficient volatility bude , kde ai je poměr položky ke kolaterálu jako celku a Hi je koeficient volatility pro tuto položku.

i)            Regulatorní koeficienty volatility

37. Koeficienty volatility, které se použijí podle metody využívající regulatorní koeficienty volatility (za předpokladu každodenního přeceňování), jsou uvedeny v tabulkách č. 2 až 5.

KOEFICIENTY VOLATILITY

Tabulka č. 2

Stupeň externího ratingu, s nímž je externí rating daného dluhového cenného papíru spojen || Zbytková splatnost || Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v části 1 odst. 7 písm. b) || Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v části 1 odst. 7 písm. c) a d)

|| || 20denní doba do realizace (%) || 10denní doba do realizace (%) || 5denní doba do realizace (%) || 20denní doba do realizace (%) || 10denní doba do realizace (%) || 5denní doba do realizace (%)

1 || ≤ 1 rok || 0,707 || 0,5 || 0,354 || 1,414 || 1 || 0,707

|| >1 ≤ 5 let || 2,828 || 2 || 1,414 || 5,657 || 4 || 2,828

|| > 5 let || 5,657 || 4 || 2,828 || 11,314 || 8 || 5,657

2-3 || ≤ 1 rok || 1,414 || 1 || 0,707 || 2,828 || 2 || 1,414

|| >1 ≤ 5 let || 4,243 || 3 || 2,121 || 8,485 || 6 || 4,243

|| > 5 let || 8,485 || 6 || 4,243 || 16,971 || 12 || 8,485

4 || ≤ 1 rok || 21,213 || 15 || 10,607 || neuvedeno || neuvedeno11 || neuvedeno

|| >1 ≤ 5 let || 21,213 || 15 || 10,607 || neuvedeno || neuvedeno || neuvedeno

|| > 5 let || 21,213 || 15 || 10,607 || neuvedeno || neuvedeno || neuvedeno

Tabulka č. 3

Stupeň externího ratingu, s nímž je externí rating krátkodobého dluhového cenného papíru spojen || Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v části 1 odst. 7 písm. b) s krátkodobými externími ratingy || Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v části 1 odst. 7 písm. c) a d) s krátkodobými externími ratingy

|| 20denní doba do realizace (%) || 10denní doba do realizace (%) || 5denní doba do realizace (%) || 20denní doba do realizace (%) || 10denní doba do realizace (%) || 5denní doba do realizace (%)

1 || 0,707 || 0,5 || 0,354 || 1,414 || 1 || 0,707

2-3 || 1,414 || 1 || 0,707 || 2,828 || 2 || 1,414

Tabulka č. 4

Jiné druhy kolaterálu nebo expozic

|| 20denní doba do realizace (%) || 10denní doba do realizace (%) || 5denní doba do realizace (%)

Akcie a konvertibilní dluhopisy zahrnuté do hlavního indexu || 21,213 || 15 || 10,607

Ostatní akcie nebo konvertibilní dluhopisy kótované na uznané burze || 35,355 || 25 || 17,678

Hotovost || 0 || 0 || 0

Zlato || 21,213 || 15 || 10,607

Tabulka č. 5

Koeficient volatility v případě nesouladu měn

20denní doba do realizace (%) || 20denní doba do realizace (%) || 5denní doba do realizace (%)

11,314 || 8 || 5,657

38. V případě zajištěných úvěrových transakcí je doba do realizace 20 obchodních dnů. V případě repo obchodů (pokud se netýkají převodu komodit nebo garantovaných nároků na komodity) a půjček či výpůjček cenných papírů je doba do realizace 5 obchodních dnů. V případě ostatních transakcí na kapitálovém trhu je doba do realizace 10 obchodních dnů.

39. V tabulkách č. 2 až 5 a v odstavcích 40 až 42 se stupněm externího ratingu, ke kterému je externí rating dluhového cenného papíru přiřazen, rozumí stupeň externího ratingu, k němuž je externí rating přiřazen podle příslušných orgánů v souladu s články 78 až 83. Pro tyto účely platí také část 1 odst. 10.

40. V případě neuznaných cenných papírů vypůjčených nebo prodaných v rámci repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů je koeficient volatility stejný jako v případě akcií kótovaných na uznané burze nezahrnutých do hlavního indexu.

41. V případě uznaných podílů v podnicích kolektivního investování se koeficientem volatility rozumí nejvyšší koeficient volatility, který by se použil s ohledem na dobu do realizace transakce uvedenou v odstavci 38 na kterékoliv z aktiv, do kterých má daný fond právo investovat.

42. V případě dluhových cenných papírů bez ratingu vydaných institucemi a splňujících kritéria uznatelnosti uvedená v části 1 odst. 8 jsou koeficienty volatility stejné jako v případě cenných papírů vydaných institucemi nebo podniky s externím ratingem přiřazeným ke stupňům externího ratingu 2 nebo 3.

ii)           Vlastní odhady koeficientů volatility

43. Příslušné orgány mohou institucím, které splňují požadavky uvedené v odstavcích 48 až 57, povolit používání vlastních odhadů volatility pro výpočet koeficientů volatility, které se použijí na kolaterál a expozice.

44. Pokud mají dluhové cenné papíry externí rating od uznané ratingové agentury na úrovni investičního stupně nebo lepší, mohou příslušné orgány úvěrovým institucím povolit, aby počítaly odhad volatility pro každou kategorii cenného papíru.

45. Při určování příslušných kategorií musí úvěrové instituce zohlednit druh emitenta cenného papíru, externí rating cenných papírů, jejich zbytkovou splatnost a jejich modifikovanou dobu trvání. Odhady volatility musí být reprezentativní pro cenné papíry zahrnuté úvěrovou institucí do dané kategorie.

46. V případě dluhových cenných papírů, které mají externí rating od uznané ratingové agentury horší než investiční stupeň, a v případě ostatního uznatelného kolaterálu se musí koeficienty volatility počítat pro každou jednotlivou položku.

47. Úvěrové instituce, které používají metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility, nesmí při odhadování volatility kolaterálu nebo nesouladu cizích měn zohledňovat jakékoliv korelace mezi nezajištěnou expozicí, kolaterálem anebo směnnými kurzy.

Kvantitativní kritéria

48. Při výpočtu koeficientů volatility se použije jednostranný konfidenční interval s hladinou spolehlivosti 99 %.

49. V případě zajištěných úvěrových transakcí je doba do realizace 20 obchodních dnů; v případě repo obchodů (pokud se netýkají převodu komodit nebo garantovaných nároků na komodity) a půjček či výpůjček cenných papírů je doba do realizace 5 obchodních dnů a v případě ostatních transakcí na kapitálovém trhu je tato doba 10 obchodních dnů.

50. Pokud je doba do realizace kratší či delší než doba do realizace stanovená pro daný druh transakce v odstavci 49, mohou úvěrové instituce upravit hodnotu koeficientu volatility pomocí vzorce druhé odmocniny času:

kde TM je příslušná doba do realizace

HM je koeficient volatility pro příslušnou dobu do realizace

HN je koeficient volatility odvozený z doby do realizace TN.

51. Úvěrové instituce musejí zohlednit nelikvidnost méně kvalitních aktiv. V případech, kdy existují pochybnosti ohledně likvidnosti kolaterálu, musí být doba do realizace prodloužena. Úvěrové instituce také musí určit případy, kdy by mohlo na základě historických dat dojít k podcenění možné volatility, např. u měny v režimu pevných měnových kurzů. Tyto případy se musí řešit pomocí stresového scénáře.

52. Historické časové řady (období vzorku) pro výpočet koeficientů volatility musí být přinejmenším jeden rok. V případě úvěrových institucí, které používají systém vážení nebo jiné metody pro historické časové řady, musí být skutečné období sledování alespoň jeden rok (to znamená, že vážená průměrná délka trvání jednotlivých období sledování nesmí být méně než 6 měsíců). Příslušné orgány mohou také po úvěrové instituci požadovat, aby koeficienty volatility počítala za pomoci kratšího období sledování, pokud je k tomu podle názoru příslušných orgánů důvod vzhledem k výraznému růstu cenové volatility.

53. Úvěrové instituce musejí své datové soubory aktualizovat nejméně jednou za tři měsíce a musejí je také přehodnotit, kdykoliv se tržní ceny výrazně změní. Z toho vyplývá, že koeficienty volatility se musí počítat nejméně jednou za tři měsíce.

Kvalitativní kritéria

54. Odhady volatility musí být používány při každodenním procesu řízení rizik úvěrové instituce, včetně zohlednění v interních limitech na expozice.

55. Pokud je doba do realizace používaná úvěrovou institucí v každodenním procesu řízení rizik delší než doba stanovená pro daný druh transakce v této části, zvýší se koeficienty volatility dané úvěrové instituce pomocí vzorce druhé odmocniny času stanoveného v odstavci 50.

56. Úvěrová instituce musí mít zavedené postupy, kterými sleduje a zajišťuje dodržování zdokumentovaných strategií a kontrolních mechanismů týkajících se provozu svého systému pro odhadování koeficientů volatility a začleňování těchto odhadů do svého procesu řízení rizik.

57. V rámci procesu vnitřního auditu úvěrové instituce musí být pravidelně prováděn nezávislý přezkum jejího systému odhadování koeficientů volatility. Nejméně jednou ročně musí proběhnout přezkum celkového systému pro odhadování koeficientů volatility a pro začleňování těchto odhadů do procesu řízení rizik úvěrové instituce, zejména je třeba se zaměřit na:

a)      začleňování odhadnutých koeficientů volatility do každodenního řízení rizik;

b)      validaci jakýchkoliv zásadních změn v procesu odhadování koeficientů volatility;

c)      ověření konzistentnosti, včasnosti a spolehlivosti zdrojů dat používaných při provozu systému na odhadování koeficientů volatility, a to včetně nezávislosti těchto zdrojů dat;

d)      přesnost a vhodnost předpokladů používaných při stanovení koeficientů volatility.

iii)          Zvyšování koeficientů volatility

58. Koeficienty volatility uvedené v odstavcích 37 až 42 se použijí v případě každodenního přeceňování. Stejně tak v případě, že úvěrová instituce používá vlastní odhady koeficientů volatility v souladu s odstavci 43 až 57, musí je v prvé řadě počítat na základě každodenního přeceňování. Pokud dochází k přeceňování méně často než jednou denně, použijí se vyšší koeficienty volatility. Vypočítají se zvýšením koeficientů volatility stanovených pro každodenní přeceňování za použití následujícího vzorce druhé odmocniny času:

kde

H je koeficient volatility, který má být použit

HM     je koeficient volatility v případě každodenního přeceňování

NR je skutečný počet obchodních dnů mezi dvěma přeceněními

TM je doba do realizace u daného druhu transakce.

iv)          Podmínky pro použití koeficientu volatility 0 %

59. V případě repo obchodů a půjček či výpůjček cenných papírů, kdy úvěrová instituce používá metodu využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility a jsou splněny podmínky stanovené v písmenech a) až h), mohou příslušné orgány povolit úvěrovým institucím, aby místo koeficientů volatility vypočítaných podle odstavců 35 až 58 použily koeficient volatility 0 %. Tuto možnost nemohou využít úvěrové instituce, které používají metodu interních modelů podle odstavců 12 až 22.

a)      Jak expozice, tak kolaterál jsou ve formě hotovosti nebo cenných papírů ve smyslu části 1 odst. 7 písm. b);

b)      jak expozice, tak kolaterál jsou denominovány ve stejné měně;

c)      splatnost dané transakce není delší než jeden den, nebo se expozice i kolaterál denně přeceňují na tržní ceny či podléhají každodennímu dozajištění;

d)      má se za to, že doba mezi posledním oceněním v tržních cenách předtím, než protistrana neprovedla dozajištění, a realizací kolaterálu nesmí být víc než čtyři obchodní dny;

e)      transakce je vypořádána prostřednictvím vypořádacího systému, který se pro tento druh transakce osvědčil;

f)       dohoda je založena na dokumentech, které jsou standardní tržní dokumentací pro repo obchody nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů v případě daných cenných papírů;

g)      transakce se řídí dokumentací stanovující, že pokud protistrana nesplní povinnost dodat hotovost či cenné papíry nebo marži, či u ní jinak dojde k selhání, je transakce okamžitě splatná;

h)      příslušné orgány považují protistranu za „hlavního účastníka trhu“. Mezi hlavní účastníky trhu mohou patřit následující subjekty:

– subjekty zmíněné v odst. 7 písm. b) v části 1, expozice vůči kterým obdrží podle článků 78 až 83 rizikovou váhu 0 %,

– instituce,

– ostatní finanční společnosti (včetně pojišťoven), expozice vůči kterým obdrží podle článků 78 až 83 rizikovou váhu 20 % nebo které, jedná-li se o úvěrové instituce, které postupují při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle článků 83 až 89, nemají externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou a podle interního ratingu je jejich pravděpodobnost selhání stejná jako u externích ratingů vypracovaných ratingovými agenturami, jimž byl příslušnými orgány přiřazen stupeň externího ratingu 2 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle článků 78 až 83,

– regulované podniky kolektivního investování, které musí splňovat kapitálové požadavky nebo omezení ohledně výše zadlužení,

– regulované penzijní fondy a

– uznané zúčtovací organizace.

60. Pokud příslušný orgán povolí zacházení uvedené v odstavci 59 v případě repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů týkajících se cenných papírů vydaných jeho vládou, pak se ostatní příslušné orgány mohou rozhodnout, že úvěrovým institucím, které patří do jejich pravomoci, povolí použít na stejné transakce tentýž přístup.

c)           Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát

Standardizovaný přístup

61. Pro účely článku 80 se rozumí hodnotou expozice hodnota E* vypočítaná podle odstavce 34.

Základní IRB přístup

62. Pro účely přílohy VII se LGD rozumí LGD* (skutečná ztráta při selhání) vypočítaná podle tohoto odstavce.

LGD* = Max {0, LGD x [(E*/E]}

kde

LGD je ztráta při selhání, která by se použila na expozici podle článků 84 až 89, pokud by tato expozice nebyla zajištěná

E je hodnota expozice podle článků 84 až 89

E* se rovná hodnotě vypočítané podle odstavce 34.

1.5. Další uznatelný kolaterál pro účely článku 84 až 89 1.5.1. Ocenění

a)           Kolaterál ve formě nemovitosti

63. Nemovitost musí být oceněna nezávislým znalcem na tržní hodnotu nebo nižší hodnotu. V členských státech, které právními předpisy stanovily přísná kritéria pro určení hypotekární hodnoty, může být místo toho nemovitost oceněna nezávislým znalcem na hypotekární hodnotu nebo nižší hodnotu.

64. Tržní hodnotou se rozumí odhadovaná částka, za kterou by mohla být nemovitost v den ocenění převedena po řádném uvedení na trh mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím v nezávislém vztahu, přičemž obě strany jednají vědomě, obezřetně a bez donucení. Tržní hodnota musí být doložena průhledným a jasným způsobem.

65. Hypotekární hodnotou se rozumí hodnota nemovitosti stanovená obezřetným hodnocením budoucí prodejnosti nemovitosti s ohledem na její trvalé a dlouhodobé vlastnosti, běžné a místní podmínky trhu, stávající využití a jiná možná vhodná využití. Při stanovení hypotekární hodnoty nelze brát v úvahu spekulativní prvky. Hypotekární hodnota musí být doložena průhledným a jasným způsobem.

66. Hodnota kolaterálu se rovná tržní hodnotě nebo hypotekární hodnotě příslušným způsobem snížené tak, aby odrážela výsledky sledování požadovaného v části 2 odst. 8 a aby byly zohledněny veškeré předcházející nároky na danou nemovitost.

b)           Pohledávky

67. Hodnota pohledávek se rovná výši pohledávky.

c)           Ostatní hmotný kolaterál

68. Nemovitost musí být oceněna tržní hodnotou – což je odhadovaná částka, za kterou by nemovitost byla v den ocenění převedena mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím v nezávislém vztahu.

1.5.2. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát

a)           Obecné zacházení

69. Pro účely přílohy VII se LGD rozumí LGD* (skutečná ztráta při selhání) vypočítaná podle odstavce 70 až 73.

70. Pokud je poměr mezi hodnotou kolaterálu (C) a hodnotou expozice (E) nižší než mezní úroveň C* (požadovaná minimální úroveň zajištění u dané expozice) uvedená v tabulce č. 6, pak se LGD* rovná hodnotě LGD stanovené v příloze VII pro nezajištěné expozice vůči protistraně.

71. Pokud je poměr mezi hodnotou kolaterálu a hodnotou expozice vyšší než druhá, vyšší mezní úroveň C** (tj. úroveň zajištění požadovaná pro plné zohlednění v LGD) uvedená v tabulce č. 6, pak se LGD* rovná hodnotě předepsané v následující tabulce.

72. Pokud není v případě expozice jako celku dosaženo požadované úrovně zajištění C**, bude se pro tyto účely daná expozice považovat za dvě expozice – část, u níž bylo požadované úrovně zajištění C** dosaženo, a zbývající část.

73. Tabulka č. 6 uvádí příslušné hodnoty LGD* a požadovanou úroveň zajištění pro zajištěné části expozic:

Tabulka č. 6

Minimální hodnoty LGD v případě zajištěné části expozic

|| LGD* pro přednostní rozvahové expozice nebo podrozvahové položky || LGD* pro podřízené rozvahové expozice nebo podrozvahové položky || Požadovaná minimální úroveň zajištění expozice (C*) || Požadovaná minimální úroveň zajištění expozice (C**)

Pohledávky || 35 % || 65 % || 0 % || 125 %

Obytné nemovitosti/obchodní nemovitosti || 35 % || 65 % || 30 % || 140 %

Ostatní kolaterál || 40 % || 70 % || 30 % || 140 %

Odchylně od výše uvedeného a pokud jsou dodrženy uvedené úrovně zajištění, mohou příslušné orgány až do 31. prosince 2012:

a)      povolit úvěrovým institucím, aby přednostním expozicím ve formě leasingu obchodních nemovitostí přidělily hodnotu LGD 30 %;

b)      povolit úvěrovým institucím, aby přednostním expozicím ve formě leasingu zařízení přidělily hodnotu LGD 35 %.

Po uplynutí výše uvedeného období musí být tato výjimka přehodnocena.

b)           Alternativní zacházení s kolaterálem ve formě nemovitosti

74. Pokud jsou splněny požadavky uvedené v tomto odstavci a v odstavci 75, mohou příslušné orgány členského státu jako alternativu k zacházení zmíněnému v odstavcích 69 až 73 povolit úvěrovým institucím, aby na tu část expozice, která je plně zajištěna obytnou nemovitostí nebo obchodní nemovitostí nacházející se na území daného členského státu, použily rizikovou váhu 50 %, pokud mají důkaz o tom, že se jedná o rozvinuté a zavedené trhy a že ztrátovost úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi nebo obchodními nemovitostmi nepřesahuje následující limity:

a)      50 % tržní hodnoty (nebo případně 60 % hypotekární hodnoty, pokud je tato hodnota stanovena a je nižší) v kterémkoliv roce nepřekračuje 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnou nebo obchodní nemovitostí;

b)      celkové ztráty z úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí nebo obchodní nemovitostí nesmí v kterémkoliv roce přesahovat 0,5 % nesplacených úvěrů zajištěných tímto druhem nemovitosti.

75. Pokud některá z podmínek uvedených v odstavci 74 není v daném roce splněna, nelze tento postup použít, dokud nejsou tyto podmínky opět splněny v následujícím roce.

76. Příslušné orgány, které zacházení podle odstavce 73 nepovolují, mohou úvěrovým institucím povolit, aby použily rizikové váhy povolené podle tohoto zacházení pro expozice zajištěné obytnou nemovitostí nebo obchodní nemovitostí nacházející se na území těch členských států, jejichž příslušné orgány toto zacházení povolují za stejných podmínek, jaké platí v daném členském státě.

1.6. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě smíšených seskupení kolaterálu

77. Pokud se hodnota rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát počítá podle článků 84 až 89 a expozice je zajištěna finančním kolaterálem i jiným uznatelným kolaterálem, pak se LGD pro účely přílohy VII rozumí LGD* (skutečná ztráta při selhání) vypočítaná následujícím způsobem.

78. Úvěrová instituce musí rozdělit hodnotu expozice upravenou o volatilitu (tj. hodnotu po použití koeficientu volatility, jak je stanoveno v odstavci 34) na části, z nichž každá je kryta jen jedním druhem kolaterálu. To znamená, že úvěrová instituce musí expozici odpovídajícím způsobem rozdělit na část pokrytou uznatelným finančním kolaterálem, část pokrytou pohledávkami, části pokryté kolaterálem ve formě obchodní nemovitosti anebo obytné nemovitosti, část pokrytou ostatním uznatelným kolaterálem a případnou nezajištěnou část.

79. LGD* pro každou část expozice se vypočítá zvlášť v souladu s příslušnými ustanoveními této přílohy.

1.7. Ostatní majetkové zajištění úvěrového rizika 1.7.1. Vklady u třetích stran, které jsou institucí

80. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v části 2 odst. 12, lze se zajištěním úvěrového rizika ve smyslu části 1 odst. 23 zacházet jako se zárukou třetí strany.

1.7.2. Životní pojistky zastavené ve prospěch úvěrové instituce poskytující úvěr

81. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v části 2 odst. 13, lze se zajištěním úvěrového rizika ve smyslu části 1 odst. 24 zacházet jako se zárukou společnosti poskytující životní pojištění. Hodnota uznaného zajištění úvěrového rizika je částka odbytného dané životní pojistky.

1.7.3. Nástroje vydané třetí stranou, která je institucí, s povinností odkupu na požádání

82. S nástroji uznatelnými ve smyslu části 1 odst. 25 lze zacházet jako se zárukou vydávající instituce.

83. Pro tyto účely je hodnota uznaného zajištění úvěrového rizika následující:

a)      pokud bude nástroj odkoupen za nominální hodnotu, pak se hodnota zajištění rovná této nominální hodnotě;

b)      pokud bude nástroj odkoupen za tržní cenu, pak se hodnota zajištění rovná hodnotě nástroje oceněného stejným způsobem jako dluhové cenné papíry uvedené v části 1 odst. 8.

2. Zajištění úvěrového rizika třetí stranou 2.1. Ocenění

84. Hodnota zajištění úvěrového rizika třetí stranou (G) se rovná částce, kterou se poskytovatel zajištění zavázal zaplatit v případě, že dlužník bude v selhání nebo nezaplatí či dojde k jiným blíže specifikovaným úvěrovým událostem. V případě úvěrových derivátů, které jako úvěrovou událost nezahrnují restrukturalizaci podkladového závazku spojenou s prominutím nebo odložením splátek jistiny, úroků nebo poplatků a vedoucí k úvěrové ztrátě (tj. úprava ocenění nebo jiné podobné debetní položky ve výkazu zisků a ztrát), se hodnota zajištění úvěrového rizika vypočítaná podle první věty tohoto odstavce sníží o 40 %.

85. V případě, že je zajištění úvěrového rizika třetí stranou denominováno v jiné měně než expozice (nesoulad měn), musí se hodnota zajištění úvěrového rizika snížit prostřednictvím koeficientu volatility HFX následujícím způsobem:

G* = G x (1-HFX)

kde

G je nominální hodnota zajištění úvěrového rizika

G* je hodnota G upravená pro devizové riziko

Hfx je koeficient volatility pro případný nesoulad měn mezi zajištěním úvěrového rizika a podkladovým závazkem.

Pokud nedojde k nesouladu měn, platí

G* = G

86. Koeficienty volatility pro zohlednění jakéhokoliv nesouladu měn lze vypočítat na základě metody využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metody využívající vlastní odhady koeficientu volatility uvedené v odstavcích 35 až 58.

2.2. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát 2.2.1. Částečné zajištění – rozdělení do tranší

87. Pokud úvěrová instituce převede část rizika vyplývajícího z některé expozice v jedné nebo více tranších, použijí se pravidla stanovená v článcích 94 až 101. Hranice důležitosti plateb (materiality thresholds on payments), pod jejichž úrovní nebude v případě ztráty provedena žádná platba, odpovídají nepřevedeným pozicím první ztráty a způsobují převod rizika v tranších.

2.2.2. Standardizovaný přístup

a)           Plné zajištění

88. Pro účely článku 80 je g riziková váha, která má být přidělena expozici plně zajištěné třetí stranou (GA),

kde

g je riziková váha expozic vůči poskytovateli zajištění, jak je uvedeno v článcích 78 až 83, a

GA je hodnota G* vypočítaná podle odstavce 85 a dále upravená o jakýkoliv nesoulad splatností, jak je uvedeno v části 4.

b)           Částečné zajištění – stejná úroveň

89. Pokud je zajištěná částka nižší než hodnota expozice a zajištěná i nezajištěná část jsou na stejné úrovni – tj. úvěrová instituce a poskytovatel zajištění nesou ztráty společně poměrným dílem – bude povoleno přiměřené snížení kapitálových požadavků. Pro účely článku 80 se hodnota rizikově vážených expozic vypočítá v souladu s následujícím vzorcem:

(E-GA) x r + GA x g

kde

E je hodnota expozice

GA je hodnota G* vypočítaná podle odstavce 85 a dále upravená pro nesoulad splatností, jak je uvedeno v části 4

r je riziková váha expozic vůči dlužníkovi, jak je uvedeno v článcích 78 až 83

g je riziková váha expozic vůči poskytovateli zajištění, jak je uvedeno v článcích 78 až 83.

c)           Záruky vystavené státem

90. Příslušné orgány mohou zacházení podle přílohy VI odst. 4 až 6 rozšířit na expozice nebo části expozic zaručené centrální vládou nebo centrální bankou, pokud je záruka denominována v domácí měně dlužníka a expozice je ve stejné měně.

2.2.3. Základní IRB přístup

Plné zajištění/Částečné zajištění – stejná úroveň

91. V případě zajištěné části expozice (stanovené na základě upravené hodnoty zajištění úvěrového rizika GA) může být PD pro účely přílohy VII části 2 rovno hodnotě PD poskytovatele zajištění nebo hodnotě mezi PD dlužníka a PD ručitele, pokud se úplná substituce nezdá být oprávněná. V případě podřízených expozic a nepodřízeného zajištění třetí stranou lze pro účely přílohy VII části 2 použít LGD odhadnuté pro přednostní expozice.

92. V případě nezajištěné části expozice se jako PD použije PD dlužníka a jako LGD se použije LGD podkladové expozice.

93. GA je hodnota G* vypočítaná podle odstavce 85 výše a dále upravená o nesoulad splatností, jak je uvedeno v části 4.

Část 4 - Nesoulad splatností

1. K nesouladu splatností pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic dochází, když je zbytková splatnost zajištění úvěrového rizika kratší než zbytková splatnost zajištěné expozice. Zajištění se zbytkovou splatností kratší než tři měsíce, jehož splatnost je kratší než splatnost podkladové expozice, nelze uznat.

2. Dojde-li k nesouladu splatností, nelze zajištění úvěrového rizika uznat, pokud:

a)      je původní doba splatnosti zajištění kratší než 1 rok nebo

b)      se jedná o krátkodobou expozici, o které příslušné orgány rozhodly, že podléhá jednodennímu limitu místo jednoletému limitu splatnosti (M) podle přílohy VII části 2 odst. 13.

1. Definice splatnosti

3. Skutečná splatnost podkladové expozice je nejdelší možná doba zbývající do okamžiku, kdy má dlužník splnit své závazky, maximálně však 5 let. S výhradou odstavce 4 se doba splatnosti zajištění úvěrového rizika rovná době zbývající do nejbližšího okamžiku, kdy může zajištění skončit či být ukončeno.

4. Pokud existuje možnost ukončení zajištění a její využití záleží na rozhodnutí prodejce zajištění, považuje se za splatnost zajištění doba zbývající do nejbližšího okamžiku, kdy lze tuto možnost využít. Pokud existuje možnost ukončení zajištění, jejíž využití záleží na rozhodnutí kupujícího zajištění, a podmínky dohody o vzniku zajištění obsahují pozitivní pobídku pro úvěrovou instituci, aby ukončila transakci před smluvní splatností, považuje se za splatnost zajištění doba zbývající do nejbližšího okamžiku, kdy lze tuto možnost využít; jinak se má za to, že tato možnost neovlivňuje splatnost zajištění.

5. Pokud není úvěrový derivát zajištěn proti vypovězení před uplynutím doby odkladu požadované pro případ selhání u daného podkladového závazku vzniklého v důsledku neschopnosti splatit závazek, doba splatnosti zajištění se zkrátí o tuto dobu odkladu.

2. Oceňování zajištění 2.1. Transakce s majetkovým zajištěním úvěrového rizika – jednoduchá metoda finančního kolaterálu

6. Dojde-li k nesouladu mezi splatností expozice a splatností zajištění, nelze kolaterál uznat.

2.2. Transakce s majetkovým zajištěním úvěrového rizika – komplexní metoda finančního kolaterálu

7. Splatnost zajištění úvěrového rizika a splatnost expozice se musí zohlednit v upravené hodnotě kolaterálu podle následujícího vzorce:

CVAM = CVA x (t-t*)/(T-t*)

kde

CVA je hodnota zajištění upravená o volatilitu podle ustanovení části 3 odst. 34 nebo hodnota expozice, pokud je nižší

t je počet let zbývajících do data splatnosti zajištění úvěrového rizika vypočítané v souladu s odstavci 3 až 5 nebo hodnota T, pokud je nižší

T je počet let zbývajících do data splatnosti expozice vypočítané v souladu s odstavci 3 až 5 nebo 5 let, zbývá-li více než 5 let a

t* je 0,25.

CVAM se rovná hodnotě CVA upravené o nesoulad splatností, který je třeba zahrnout do vzorce pro výpočet plně upravené hodnoty expozice (E*) stanovené v části 3 odst. 34.

2.3. Transakce se zajištěním úvěrového rizika třetí stranou

8. Splatnost zajištění úvěrového rizika a splatnost expozice se musí zohlednit v upravené hodnotě zajištění úvěrového rizika podle následujícího vzorce:

GA = G* x (t-t*)/(T-t*)

kde

G* je hodnota zajištění upravená o nesoulad měn

GA se rovná hodnotě G* upravené o nesoulad splatností

t je počet let zbývajících do data splatnosti zajištění úvěrového rizika vypočítané v souladu s odstavci 3 až 5 nebo hodnota T, pokud je nižší

T je počet let zbývajících do data splatnosti expozice vypočítané v souladu s odstavci 3 až 5, nebo 5 let, podle toho, která z těchto hodnot je nižší, a

t* je 0,25.

GA pak odpovídá hodnotě zajištění pro účely části 3 odst. 84 až 93.

Část 5 - Kombinace snižování úvěrového rizika ve standardizovaném přístupu

9. Pokud má úvěrová instituce, která vypočítává hodnotu rizikově vážených expozic podle článku 78 až 83, více než jednu formu snižování úvěrového rizika pro jednu expozici (např. má kolaterál i záruku částečně pokrývající expozici), musí expozici rozdělit na části zajištěné jednotlivými druhy nástrojů pro snižování úvěrového rizika (např. část zajištěnou kolaterálem a část zajištěnou zárukou) a hodnotu rizikově vážené expozice pro každou část musí vypočítat samostatně v souladu s ustanoveními článku 78 až 83 a této přílohy.

10. Pokud má zajištění úvěrového rizika poskytnuté jedním poskytovatelem zajištění různé doby splatnosti, použije se postup obdobný postupu popsanému v odstavci 1.

Část 6 - Techniky snižování úvěrového rizika s využitím koše nástrojů

1. Úvěrové deriváty prvního selhání (First-to-default credit derivatives)

1. Pokud úvěrová instituce obdrží zajištění úvěrového rizika pro několik expozic s podmínkou, že první selhání kterékoliv z expozic je důvodem k plnění ze zajištění a že tato úvěrová událost ukončuje smlouvu, může úvěrová instituce pozměnit výpočet hodnoty rizikově vážené expozice a případné výše očekávané ztráty z expozice, která by v případě neexistence zajištění úvěrového rizika měla nejnižší hodnotu rizikově vážené expozice podle článků 78 až 83 nebo případně článků 84 až 89 v souladu s touto přílohou, ale pouze pokud je hodnota expozice nižší nebo stejná jako hodnota zajištění úvěrového rizika.

2. Úvěrové deriváty ntého selhání (nth-to-default credit derivatives)

2. V případě, že důvodem plnění ze zajištění úvěrového rizika je nté selhání kterékoliv z expozic, může úvěrová instituce kupující dané zajištění toto zajištění uznat pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a případné výše očekávaných ztrát, pouze pokud bylo zajištění poskytnuto také pro první až n-1-té selhání nebo pokud již n-1-té selhání nastalo. V takovém případě se bude postupovat podle metodiky stanovené v odstavci 1 pro deriváty prvního selhání odpovídajícím způsobem upravené pro produkty ntého selhání.

PŘÍLOHA IX – Sekuritizace Část 1 - Definice pro účely přílohy X

1. Pro účely této přílohy

– „Nadměrným rozpětím“ (excess spread) se rozumí poplatky za správu a obhospodařování a ostatní poplatky a příjmy související se sekuritizovanými expozicemi očištěné o náklady a výdaje.

– „Opcí na zpětný odkup“ (clean-up call option) se rozumí smluvní opce, která dává původci právo odkoupit zpět či splatit sekuritizované pozice předtím, než budou splaceny veškeré podkladové expozice, pokud zůstatek nesplacených expozic klesl pod předem stanovenou hodnotu.

– „Likviditní facilitou“ se rozumí sekuritizovaná pozice vyplývající ze smluvních ujednání o poskytnutí peněžních prostředků na překlenutí nesouladů v peněžních tocích vůči investorům.

– „Kirb“ se rovná součtu 8 % hodnot rizikově vážených sekuritizovaných expozic vypočítaných v souladu s články 84 až 89 tak, jako kdyby tyto expozice nebyly sekuritizovány, a výše očekávaných ztrát spojených s těmito expozicemi a vypočítaných v souladu s těmito články.

– „Metodou založenou na ratingu“ se rozumí metoda výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic u sekuritizovaných pozic v souladu s částí 4 odst. 45 až 49.

– „Metodou regulačního vzorce“ se rozumí metoda výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic u sekuritizovaných pozic v souladu s částí 4 odst. 50 až 52.

– „Pozicí bez ratingu“ se rozumí sekuritizovaná pozice, která nemá uznatelný rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou v souladu s článkem 97.

– „Pozicí s ratingem“ se rozumí sekuritizovaná pozice, která má uznatelný rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou v souladu s článkem 97.

– „Programem komerčních papírů zajištěných aktivy“ (program ABCP) se rozumí sekuritizační program, ve kterém vydané cenné papíry mají převážně formu komerčních papírů (commercial papers) s původní splatností maximálně jeden rok.

Část 2 - Minimální požadavky pro uznání významného převodu úvěrového rizika a výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát u sekuritizovaných expozic

1. Minimální požadavky pro uznání významného převodu úvěrového rizika v případě tradiční sekuritizace

1. Úvěrová instituce vystupující v tradiční sekuritizaci v roli původce může pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát vyloučit sekuritizované expozice v případě, kdy úvěrové riziko spjaté s těmito expozicemi je ve významné míře převedeno na třetí strany a tento převod splňuje následující podmínky:

a)      dokumentace týkající se sekuritizace odráží ekonomickou podstatu transakce;

b)      sekuritizované expozice jsou mimo dosah úvěrové instituce vystupující v roli původce a jejích věřitelů, a to i v případě konkursu a nucené správy. Tato skutečnost musí být doložena posudkem kvalifikovaného právního poradce;

c)      vydané cenné papíry nepředstavují platební závazky úvěrové instituce vystupující v roli původce;

d)      přejímatelem je sekuritizační jednotka pro speciální účel (securitisation special-purpose entity, SSPE);

e)      úvěrová instituce vystupující v roli původce nevykonává faktickou či nepřímou kontrolu nad převedenými expozicemi. Za faktickou kontrolu původce nad převedenými expozicemi je považováno např. právo původce odkoupit zpět od přejímatele dříve převedené expozice za účelem realizace výnosů či jeho povinnost znovu převzít již převedené riziko. Pokud si úvěrová instituce vystupující v roli původce podrží práva nebo povinnosti související se správou převedených expozic, není to samo o sobě považováno za nepřímou kontrolu těchto expozic;

f)       pokud existuje opce na zpětný odkup, musí být splněny následující podmínky:

i)       opce na zpětný odkup je uplatnitelná na základě rozhodnutí úvěrové instituce vystupující v roli původce;

ii)      opci na zpětný odkup je možné uplatnit pouze v případě, kdy neamortizovaná část sekuritizovaných expozic se rovná 10 % původní hodnoty těchto expozic či je menší;

iii)     opce na zpětný odkup nesmí být strukturována tak, aby umožnila investorům vyhnout se ztrátám vyplývajícím z pozic úvěrového posílení nebo jiných pozic, které drží, a ani jiným způsobem nesmí poskytovat úvěrové posílení;

g)      dokumentace týkající se sekuritizace neobsahuje doložky, které

i)       mimo případů ustanovení o předčasném splacení požadují, aby sekuritizované pozice byly úvěrovou institucí vystupující v roli původce zlepšovány, např. nahrazováním podkladových úvěrových expozic či zvyšováním výnosu vypláceného investorům v případě zhoršení úvěrové kvality sekuritizovaných expozic, nebo

ii)      požadují zvýšení výnosu vypláceného držitelům sekuritizovaných pozic v případě zhoršení úvěrové kvality podkladového portfolia expozic.

2. Minimální požadavky pro uznání významného převodu úvěrového rizika v případě syntetické sekuritizace

2. Úvěrová instituce vystupující v syntetické sekuritizaci v roli původce může pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic, a případně výše očekávaných ztrát, u sekuritizovaných expozic postupovat podle odstavců 3 a 4 níže v případech, kdy úvěrové riziko spjaté s těmito expozicemi je ve významné míře převedeno na třetí strany pomocí majetkového zajištění úvěrového rizika nebo zajištění úvěrového rizika třetí stranou a tento převod splňuje následující podmínky:

a)      dokumentace týkající se sekuritizace odráží ekonomickou podstatu transakce;

b)      zajištění úvěrového rizika, pomocí něhož je úvěrové riziko převedeno, splňuje podmínky ohledně uznatelnosti a další požadavky stanovené v článcích 90 až 93 pro uznání takového zajištění úvěrového rizika. Jednotky pro speciální účel nelze pro tyto účely uznat jako vhodné poskytovatele zajištění třetí stranou;

c)      nástroje použité k převodu úvěrového rizika neobsahují podmínky, které

i)       stanovují významné hranice důležitosti (materiality thresholds), pod jejichž hodnotou nebude zajištění úvěrového rizika poskytováno, přestože došlo k úvěrové události;

ii)      umožňují ukončení zajištění v případě zhoršení úvěrové kvality podkladových expozic;

iii)     mimo případů ustanovení o předčasném splacení požadují, aby sekuritizované pozice byly úvěrovou institucí vystupující v roli původce zlepšovány;

iv)     zvyšují cenu placenou úvěrovou institucí za zajištění úvěrového rizika nebo výnos vyplácený držitelům sekuritizovaných pozic v případě zhoršení úvěrové kvality podkladového portfolia expozic;

d)      je třeba získat posudek od kvalifikovaného právního poradce potvrzující vymahatelnost zajištění úvěrového rizika ve všech relevantních právních řádech.

3. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic provedený úvěrovými institucemi vystupujícími v roli původců pro expozice zajištěné syntetickou sekuritizací

3. Pokud jsou při výpočtu hodnoty rizikově vážených sekuritizovaných expozic splněny podmínky stanovené v odstavci 2, musí úvěrová instituce vystupující v syntetické sekuritizaci v roli původce, s výhradou odstavců 5 až 8, použít příslušné metody výpočtu uvedené v části 4, a nikoliv metody uvedené v článcích 78 až 89. V případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle článků 84 až 89, bude výše očekávané ztráty u takovýchto expozic rovna nule.

4. Pro upřesnění, odstavec 3 se týká celého portfolia expozic v dané sekuritizaci. S výhradou odstavců 5 až 8 musí úvěrová instituce vystupující v roli původce počítat hodnotu rizikově vážených expozic u všech tranší v sekuritizaci v souladu s ustanoveními části 4, včetně těch, která se týkají uznávání nástrojů pro snižování úvěrového rizika. Pokud je například tranše převedena na třetí stranu pomocí zajištění úvěrového rizika třetí stranou, použije se při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic prováděném úvěrovou institucí vystupující v roli původce na tuto tranši riziková váha této třetí strany.

3.1. Zacházení v případě nesouladu splatností u syntetické sekuritizace

5. Pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic podle odstavce 3 se nesoulad splatností sekuritizovaných expozic a splatností zajištění úvěrového rizika, s jehož pomocí je provedeno rozdělení do tranší, zohlední v souladu s odstavci 6 až 8. Za splatnost sekuritizovaných expozic se považuje splatnost té z daných expozic, jejíž splatnost je nejdelší, maximálně však pět let.

6. Za splatnost sekuritizovaných expozic se považuje splatnost té z daných expozic, jejíž splatnost je nejdelší, maximálně však pět let. Splatnost zajištění úvěrového rizika se stanoví v souladu s přílohou VIII.

7. Pokud úvěrová instituce vystupující v roli původce při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic postupuje podle části 4 odst. 6 až 35, musí pominout nesoulad splatností při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic v případě tranší, které nemají rating nebo mají rating horší než investiční stupeň. V případě všech ostatních tranší se použije zacházení pro případ nesouladu splatností uvedené v příloze VIII v souladu s následujícím vzorcem:

RW* je [RW(SP) x (t-t*)/(T-t*)] + [RW(Ass) x (T-t)/(T-t*)]

kde

RW* je hodnota rizikově vážených expozic pro účely čl. 75 písm. a)

RW(Ass) je hodnota rizikově vážených expozic vypočítaná poměrným dílem u expozic, pokud by nebyly sekuritizovány

RW(SP) je hodnota rizikově vážených expozic vypočítaná podle odstavce 3, pokud by neexistoval nesoulad splatností

T je splatnost podkladových expozic vyjádřená v letech

t je splatnost zajištění úvěrového rizika vyjádřená v letech

t* je 0,25.

8. Pokud úvěrová instituce vystupující v roli původce při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic postupuje podle části 4 odst. 36 až 74, musí pominout nesoulad splatností při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic v případě tranší nebo částí tranší, kterým je podle těchto odstavců přiřazena riziková váha 1250 %. V případě všech ostatních tranší nebo částí tranší se použije zacházení jako v případě nesouladu splatností, jak je uvedeno v příloze VIII, v souladu se vzorcem uvedeným v odstavci 7.

Část 3 - Externí ratingy

1. Požadavky, které musí splňovat externí ratingy vypracované ratingovými agenturami

1. Aby mohl být externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou využit pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic podle části 4 této přílohy, musí splňovat následující podmínky:

a)      mezi druhy plateb zohledněnými v externím ratingu a druhy plateb, které úvěrové instituci přísluší z dané sekuritizované pozice v rámci smluvních ujednání, nesmí být nesoulad;

b)      rating by měl být na trhu veřejně dostupný. Externí ratingy jsou považovány za veřejně dostupné, pouze pokud byly zveřejněny na veřejně přístupném fóru a jsou zahrnuty do migrační matice příslušné ratingové agentury. Externí ratingy, které jsou zpřístupněny pouze omezenému počtu subjektů, nelze považovat za veřejně dostupné.

2. Použití externích ratingů

2. Úvěrová instituce může určit jednu nebo více uznaných ratingových agentur, jejichž ratingy bude používat pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic podle článků 94 až 101 (,,určená ratingová agentura“).

3. S výhradou odstavců 5 až 7 níže musí úvěrová instituce při využívání externích ratingů vypracovaných určenými ratingovými agenturami u svých sekuritizovaných pozic postupovat konzistentně.

4. S výhradou odstavců 5 a 6 nesmí úvěrová instituce používat v rámci jedné struktury pro pozice v některých tranších externí ratingy od jedné ratingové agentury a pro pozice v jiných tranších externí ratingy od jiné ratingové agentury, ať už tyto pozice obdržely rating od první ratingové agentury či nikoliv.

5. V případech, kdy pro pozici existuje externí rating od dvou určených ratingových agentur, použije úvěrová instituce méně příznivý z obou ratingů.

6. V případech, kdy pro pozici existuje externí rating od více než dvou určených ratingových agentur, použijí se dva nejpříznivější z těchto ratingů. Pokud se tyto dva nejpříznivější ratingy liší, použije se ten, který je méně příznivý.

7. V případě, kdy zajištění úvěrového rizika uznatelné podle článků 90 až 93 je poskytnuto přímo sekuritizační jednotce pro speciální účel a toto zajištění je zohledněno v externím ratingu příslušné pozice vypracovaném určenou ratingovou agenturou, lze použít rizikovou váhu spojenou s tímto externím ratingem. V případě, že dané zajištění není uznatelné podle článků 90 až 93, nelze externí rating uznat. V případě, že dané zajištění úvěrového rizika není poskytnuto sekuritizační jednotce pro speciální účel, ale přímo sekuritizované pozici, nelze externí rating uznat.

3. Přiřazování (mapping)

8. Příslušné orgány určí, ke kterému stupni externího ratingu podle tabulek uvedených v části 4 budou jednotlivé externí ratingy vypracované uznanými ratingovými agenturami přiřazeny. Přitom budou příslušné orgány rozlišovat mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými externími ratingy. Musí vzít v úvahu kvantitativní faktory, jako např. podíl selhání nebo ztrátovost, a kvalitativní faktory, jako např. rozsah transakcí posuzovaných ratingovou agenturou a reálný obsah externího ratingu.

9. Příslušné orgány se musí snažit zajistit, aby sekuritizované pozice, na které je na základě externích ratingů vypracovaných uznanými ratingovými agenturami použita stejná riziková váha, patřily ke stejným stupňům úvěrového rizika. To zahrnuje i možnost změnit rozhodnutí o tom, ke kterému stupni externího ratingu bude daný externí rating přiřazen.

Část 4 - Výpočet

1. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic

1. Pro účely článku 96 se hodnota rizikově vážené expozice u sekuritizované pozice vypočítá tak, že se na hodnotu expozice použije příslušná riziková váha stanovená v této části.

2. S výhradou odstavce 3+

a)      pokud úvěrová instituce počítá hodnotu rizikově vážených expozic podle odstavců 6 až 35, pak se za hodnotu expozice u rozvahové sekuritizované pozice považuje její hodnota v rozvaze;

b)      pokud úvěrová instituce počítá hodnotu rizikově vážených expozic podle odstavců 36 až 74, pak je hodnota expozice u rozvahové sekuritizované pozice měřena v hrubé hodnotě bez zohlednění úpravy ocenění;

c)      za hodnotu expozice u podrozvahové sekuritizované pozice se považuje její nominální hodnota vynásobená konverzním faktorem stanoveným v této příloze. Pokud není stanoveno jinak, je tento konverzní faktor 100 %.

3. Hodnota expozice u sekuritizované pozice vzniklé z derivátového nástroje uvedeného v příloze IV se určí v souladu s přílohou III.

4. V případech, kdy je sekuritizovaná pozice kryta majetkovým zajištěním úvěrového rizika, lze hodnotu expozice u dané pozice pozměnit v souladu s požadavky v příloze VIII a s jejich výhradou tak, jak je dále upřesněno v této příloze.

5. Pokud má úvěrová instituce v sekuritizaci dvě či více vzájemně se překrývajících pozic, bude muset zahrnout, do výše, do jaké se tyto pozice překrývají, do svého výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic pouze tu pozici nebo část pozice, která tvoří vyšší hodnotu rizikově vážené expozice. Pro tyto účely „překrývání“ znamená, že dané pozice, ať již plně nebo zčásti, představují expozici vůči stejnému riziku, takže do výše tohoto překrytí je lze považovat za jedinou expozici.

2. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic v rámci standardizovaného přístupu

6. S výhradou odstavců 8 a 9 se hodnota rizikově vážené expozice u sekuritizované pozice s ratingem vypočítá tak, že na hodnotu expozice se použije riziková váha spojená se stupněm externího ratingu, který byl danému ratingu přiřazen příslušnými orgány v souladu s článkem 98, jak je stanoveno v následujících tabulkách č. 1 a 2.

Tabulka č. 1

Jiné pozice než pozice s krátkodobými externími ratingy

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || 4 || 5 a nižší

Riziková váha || 20 % || 50 % || 100 % || 350 % || 1250 %

Tabulka č. 2

Pozice s krátkodobými externími ratingy

Stupeň externího ratingu || 1 || 2 || 3 || Všechny ostatní externí ratingy

Riziková váha || 20 % || 50 % || 100 % || 1250 %

7. S výhradou odstavců 10 až 16 se hodnota rizikově vážené expozice u sekuritizované pozice bez ratingu vypočítá tak, že se na ni použije riziková váha 1250 %.

2.1. Úvěrové instituce vystupující v roli původce a sponzora

8. Úvěrové instituce vystupující v roli původce či sponzora použijí rizikovou váhu 1250 % na všechny nepřevedené a odkoupené sekuritizované pozice, které mají externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou a tomuto ratingu byl příslušnými orgány přiřazen stupeň externího ratingu nižší než stupeň 3. Při určování, zda má pozice takový externí rating, se použijí ustanovení odst. 2 až 7 části 3.

9. V případě úvěrové instituce vystupující v roli původce či sponzora může být hodnota rizikově vážených expozic vypočítaná pro dané sekuritizované pozice omezena na hodnotu rizikově vážených expozic, která by byla pro dané sekuritizované expozice vypočítána, kdyby nebyly sekuritizovány, s výhradou použití rizikové váhy 150 % na všechny expozice po splatnosti a expozice patřící k expozicím s vysokým stupněm rizika v rámci sekuritizovaných expozic.

2.2. Zacházení s pozicemi bez ratingu

10. Příslušné orgány mohou úvěrové instituci, která má sekuritizovanou pozici bez ratingu, povolit, aby použila zacházení uvedené v odstavci 11 pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice pro tuto pozici za předpokladu, že složení portfolia sekuritizovaných expozic je vždy známé.

11. Úvěrová instituce může použít váženou průměrnou rizikovou váhu, kterou by na sekuritizované expozice podle článků 78 až 83 použila úvěrová instituce, která expozice drží, vynásobenou koeficientem koncentrace. Tento koeficient koncentrace se rovná součtu nominálních hodnot všech tranší děleno součtem nominálních hodnot tranší, které jsou podřízené nebo na stejné úrovni jako tranše, v níž je pozice držena, včetně této tranše samotné. Výsledná riziková váha nesmí být vyšší než 1250 % nebo nižší než kterákoliv riziková váha použitelná na tranši vyšší úrovně s externím ratingem. Pokud úvěrová instituce nedokáže určit rizikové váhy, které by se použily na sekuritizované pozice podle článků 78 až 83, použije na danou pozici rizikovou váhu 1250 %.

2.3. Zacházení se sekuritizovanými pozicemi patřícími k tranši druhé ztráty nebo lepší tranši v rámci programu ABCP

12. S výhradou dostupnosti výhodnějšího zacházení na základě ustanovení o likviditních facilitách v odstavcích 14 až 16 může úvěrová instituce na sekuritizované pozice splňující podmínky stanovené v odstavci 13 použít vyšší z následujících rizikových vah: i) 100 % nebo ii) nejvyšší z rizikových vah, které by na kteroukoliv ze sekuritizovaných expozic podle článků 78 až 83 použila úvěrová instituce držící tyto expozice.

13. Aby bylo možno použít zacházení v odstavci 12, musí sekuritizovaná pozice

a)      být součástí tranše, která je ekonomicky v pozici druhé ztráty či lepší pozici v dané sekuritizaci, a tranše první ztráty musí poskytovat dostatečné úvěrové posílení tranši druhé ztráty;

b)      mít kvalitu odpovídající investičnímu stupni nebo vyšší;

c)      být držena úvěrovou institucí, která nedrží pozici v tranši první ztráty.

2.4. Zacházení s likviditními facilitami bez ratingu 2.4.1. Uznatelné likviditní facility

14. Pokud jsou splněny následující podmínky, lze pro účely stanovení hodnoty expozice použít na nominální hodnotu likviditní facility s původní splatností jeden rok nebo kratší konverzní faktor 20 % a na nominální hodnotu likviditní facility s původní splatností více než jeden rok lze použít konverzní faktor 50 %.

a)      V dokumentaci týkající se likviditní facility jsou jednoznačně stanoveny a vymezeny podmínky, za nichž je možné danou facilitu využít;

b)      facilitu nelze čerpat jako úvěrovou podporu na pokrytí ztrát, které v době čerpání již existovaly – např. poskytnutím likvidity na expozice, u nichž již v době čerpání této likvidity došlo k selhání, nebo nákupem aktiv za cenu vyšší než reálná hodnota;

c)      facilita nesmí být využívána jako trvalý nebo pravidelný zdroj financování dané sekuritizace;

d)      splátky dané facility nesmí být podřízeny pohledávkám investorů, s výjimkou pohledávek vyplývajících z úrokových nebo měnových derivátů, poplatků nebo jiných takových plateb, a nesmějí být prominuty nebo odloženy;

e)      likviditní facilita nesmí být čerpána poté, co byla vyčerpána všechna příslušná úvěrová posílení, která může daná likviditní facilita využívat;

f)       facilita musí obsahovat ustanovení, které automaticky snižuje částku, jež může být čerpána, o velikost expozic, u nichž došlo k selhání ve smyslu článků 84 až 89 nebo jestliže se portfolio sekuritizovaných expozic skládá z nástrojů s ratingem, které ukončí danou facilitu, pokud průměrná kvalita tohoto portfolia klesne pod úroveň investičního stupně.

Jako riziková váha se použije nejvyšší riziková váha, kterou by na kteroukoliv ze sekuritizovaných expozic podle článků 78 až 83 použila úvěrová instituce držící tyto expozice.

2.4.2. Likviditní facility, které mohou být čerpány pouze v případě celkového narušení trhu

15. Pro účely stanovení hodnoty expozice lze použít konverzní faktor 0 % na nominální hodnotu likviditní facility, která může být čerpána pouze v případě celkového narušení trhu (tj. pokud více než jedna jednotka pro speciální účel u různých transakcí není schopna znovu profinancovat splatný komerční papír a tato neschopnost nevyplývá ze zhoršení úvěrové kvality jednotky pro speciální účel nebo ze zhoršení úvěrové kvality sekuritizovaných expozic) za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 14.

2.4.3. Zálohové facility

16. Pro účely stanovení hodnoty expozice lze použít konverzní faktor 0 % na nominální hodnotu likviditní facility, kterou lze bezpodmínečně zrušit, za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 14 a že splátky dané facility nejsou podřízeny žádným dalším pohledávkám na peněžní toky vyplývající ze sekuritizovaných expozic.

2.5. Dodatečné kapitálové požadavky pro sekuritizace revolvingových expozic s možností předčasného splacení

17. Kromě hodnoty rizikově vážených expozic týkajících se sekuritizovaných pozic musí úvěrová instituce vystupující v roli původce vypočítat hodnotu rizikově vážené expozice podle metodiky uvedené v odstavcích 18 až 32, pokud prodává revolvingové expozice do sekuritizace s možností předčasného splacení.

18. Úvěrová instituce vypočítá hodnotu rizikově vážené expozice ze součtu podílu původce a podílu investorů.

19. V případě sekuritizačních struktur, jejichž sekuritizované expozice zahrnují revolvingové a nerevolvingové expozice, použije původce níže uvedené zacházení na tu část podkladového portfolia, která obsahuje revolvingové expozice.

20. Pro tyto účely se „podílem původce“ rozumí nominální hodnota pomyslného objemu portfolia čerpaných částí prodaných do sekuritizace, jejíž poměr vzhledem k hodnotě celého portfolia prodaného do sekuritizační struktury určuje poměr peněžních toků vytvářených jistinou, úroky a dalšími platbami, které nemohou sloužit k zaplacení držitelům sekuritizovaných pozic v rámci sekuritizace.

Aby splnil podmínky výše uvedené definice, nesmí být podíl původce podřízen podílu investorů.

„Podílem investorů“ se rozumí nominální hodnota zbylého pomyslného objemu portfolia podkladových expozic.

21. Expozice původce spojená s jeho právy ohledně podílu původce není považována za sekuritizovanou pozici, ale za poměrnou expozici vzhledem k sekuritizovaným expozicím, jako by nebyly sekuritizovány.

2.5.1. Výjimky ze zacházení týkajícího se možnosti předčasného splacení

22. Původci následujících druhů sekuritizace nemusí splnit kapitálový požadavek uvedený v odstavci 17.

a)      Pro sekuritizace revolvingových expozic, při nichž investoři zůstávají plně vystaveni všem budoucím čerpáním ze strany dlužníků, takže riziko podkladových facilit se nevrací původci ani po předčasném splacení, neplatí zacházení týkající se možnosti předčasného splacení;

b)      sekuritizace, u nichž k předčasnému splacení dochází výhradně při událostech, které nejsou spojeny se splácením sekuritizovaných aktiv nebo se zhoršením kvality původce, např. při významných změnách daňových zákonů nebo nařízení.

2.5.2. Maximální kapitálový požadavek

23. V případě úvěrové instituce vystupující v roli původce a podléhající požadavku v odstavci 17 nesmí být součet hodnoty rizikově vážených expozic u jejích pozic v podílu investorů a hodnoty rizikově vážených expozic vypočítané podle odstavce 17 vyšší než vyšší z následujících dvou hodnot:

a)      hodnota rizikově vážených expozic vypočítaná u jejích pozic v podílu investorů;

b)      hodnota rizikově vážených expozic, která by byla vypočítána pro sekuritizované expozice úvěrovou institucí držící dané expozice, kdyby tyto expozice nebyly sekuritizovány do výše odpovídající podílu investorů.

24. Případný odpočet čistého výnosu vyplývajícího z kapitalizace budoucích příjmů požadovaný podle článku 57 nesmí být zahrnut do maximálního kapitálového požadavku uvedeného v odstavci 23.

2.5.3. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic

25. Při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic v souladu s odstavcem 17 se postupuje tak, že se vynásobí podíl investorů příslušným konverzním faktorem, jak je uvedeno v odstavcích 27 až 32, a váženou průměrnou rizikovou váhou, která by se použila na sekuritizované expozice, kdyby nebyly sekuritizované.

26. Ustanovení o předčasném splacení je považováno za ,,kontrolované“, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)      úvěrová instituce vystupující v roli původce má vhodný kapitálový/likviditní plán k udržení dostatečného kapitálu a dostatečné likvidity pro případ, kdy nastane předčasné splacení;

b)      v průběhu transakce musí být platby úroků a jistiny, výdaje, ztráty a výtěžky poměrně rozdělovány mezi podíl původce a podíl investorů na základě počáteční měsíční bilance podkladových pohledávek;

c)      lhůta pro splacení je považována za dostatečně dlouhou, pokud 90 % všech dluhů (podíl původce i podíl investorů) nesplacených na začátku období předčasného splácení je spláceno nebo je u nich uznáno selhání;

d)      rychlost splácení není větší, než jaká by byla dosažena lineárním splácením v průběhu období stanoveného v písmeně c).

27. V případě sekuritizací s možností předčasného splacení u retailových expozic, které jsou nezávazné a bezpodmínečně zrušitelné bez předchozího oznámení a u kterých k předčasnému splacení dochází v případě, že nadměrné rozpětí poklesne pod stanovenou úroveň, musí úvěrové instituce porovnávat hodnotu průměru nadměrného rozpětí za tři měsíce s hodnotami nadměrného rozpětí, při kterých má být nadměrné rozpětí zachyceno.

28. Pokud daná sekuritizace nevyžaduje zachycení nadměrného rozpětí, bude hodnota, při které k zachycení dochází, o 4,5 procentních bodů vyšší než nadměrné rozpětí, při kterém dochází k předčasnému splacení.

29. Konverzní faktor, který má být použit, se stanoví podle hodnoty skutečného průměru nadměrného rozpětí za tři měsíce v souladu s tabulkou č. 3.

Tabulka č. 3

|| Sekuritizace s kontrolovanou možností předčasného splacení || Sekuritizace s nekontrolovanou možností předčasného splacení

Průměr nadměrného rozpětí za tři měsíce || Konverzní faktor || Konverzní faktor

Nad úroveň A || 0 % || 0 %

Úroveň A || 1 % || 5 %

Úroveň B || 2 % || 15 %

Úroveň C || 20 % || 50 %

Úroveň D || 20 % || 100 %

Úroveň E || 40 % || 100 %

30. „Úrovní A“ v tabulce č. 3 se rozumí hodnoty nadměrného rozpětí nižší než 133,33 % úrovně, při které má být nadměrné rozpětí zachyceno, ale ne nižší než 100 % této úrovně; „úrovní B“ se rozumí hodnoty nadměrného rozpětí nižší než 100 % úrovně, při které má být nadměrné rozpětí zachyceno, ale ne nižší než 75 % této úrovně; „úrovní C“ se rozumí hodnoty nadměrného rozpětí nižší než 75 % úrovně, při které má být nadměrné rozpětí zachyceno, ale ne nižší než 50 % této úrovně; „úrovní D“ se rozumí hodnoty nadměrného rozpětí nižší než 50 % úrovně, při které má být nadměrné rozpětí zachyceno, ale ne nižší než 25 % této úrovně; a „úrovní E“ se rozumí hodnoty nadměrného rozpětí nižší než 25 % úrovně, při které má být nadměrné rozpětí zachyceno.

31. Pro všechny ostatní sekuritizace s kontrolovanou možností předčasného splacení u revolvingových expozic je konverzní faktor stanoven na 90 %.

32. Pro všechny ostatní sekuritizace s nekontrolovanou možností předčasného splacení u revolvingových expozic je konverzní faktor stanoven na 100 %.

2.6. Uznání nástrojů pro snižování úvěrového rizika u sekuritizovaných pozic

33. Pokud je zajištění úvěrového rizika poskytnuto pro sekuritizovanou pozici, lze výpočet hodnoty rizikově vážených expozic pozměnit v souladu s přílohou VIII.

2.7. Snížení hodnoty rizikově vážených expozic

34. Jak je stanoveno v čl. 66 odst. 2, mohou úvěrové instituce v případě sekuritizované pozice, které je přiřazena riziková váha 1250 %, alternativně, namísto zařazení této pozice do výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic, odečíst hodnotu této expozice od kapitálu. Pro tyto účely může výpočet hodnoty expozice zohledňovat uznatelné majetkové zajištění způsobem v souladu s odstavcem 33.

35. Pokud úvěrová instituce využije tuto alternativu uvedenou v odstavci 34, musí od hodnoty uvedené v tomto odstavci jako maximální hodnota rizikově vážené expozice vypočítaná uvedenými úvěrovými institucemi odečíst pro účely odstavce 9 hodnotu rovnající se 12,5 násobku hodnoty odečtené v souladu s odstavcem 34.

3. Výpočet hodnoty rizikově vážených expozic v rámci přístupu založeného na interním ratingu 3.1. Pořadí metod

36. Pro účely článku 96 se hodnota rizikově vážené expozice u sekuritizovaných pozic vypočítá v souladu s odstavci 36 až 74.

37. V případě pozice s externím ratingem či pozice, pro kterou je možno použít odvozený rating, se pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice použije metoda založená na ratingu uvedená v odstavcích 45 až 49.

38. V případě pozice bez externího ratingu se použije metoda regulačního vzorce uvedená v odstavcích 50 až 52 s výjimkou případů, kdy je povoleno používat metodu interního hodnocení uvedenou v odstavcích 42 a 43.

39. Jiná úvěrová instituce než úvěrová instituce vystupující v roli původce nebo sponzora může metodu regulačního vzorce použít pouze se souhlasem příslušných orgánů.

40. V případě úvěrové instituce vystupující v roli původce nebo sponzora, která není schopna vypočítat Kirb a nemá povolení používat metodu interního hodnocení pro pozice v programech ABCP, a dále v případě jiných úvěrových institucí, které nezískaly povolení používat metodu regulačního vzorce ani, v případě pozic v programech ABCP, metodu interního hodnocení, se na sekuritizované pozice, které nemají externí rating a není na ně možné použít odvozený rating, použije riziková váha 1250 %.

3.1.1. Použití odvozených ratingů

41. Pokud jsou splněny následující minimální provozní požadavky, přiřadí instituce pozici bez ratingu odvozený externí rating, který se rovná externímu ratingu těch pozic s ratingem („referenční pozice“), které jsou na nejvyšší úrovni ze všech pozic, jež jsou ve všech ohledech podřízeny dané sekuritizované pozici bez ratingu.

a)      Referenční pozice musí být ve všech ohledech podřízeny sekuritizované tranši bez ratingu;

b)      splatnost referenčních pozic musí být stejná jako splatnost dané pozice bez ratingu nebo delší;

c)      odvozený rating musí být průběžně aktualizován, aby odrážel veškeré změny v externím ratingu referenčních sekuritizovaných pozic.

3.1.2. „Metoda interního hodnocení“ u pozic v programech ABCP

42. Pokud s tím souhlasí příslušné orgány a pokud jsou splněny následující podmínky, může úvěrová instituce přiřadit pozici bez ratingu v programu ABCP odvozený rating, jak je uvedeno v odstavci 43.

a)      Pozice v komerčním papíru emitovaném v rámci daného programu jsou pozice s ratingem;

b)      úvěrová instituce musí přesvědčit příslušné orgány o tom, že její interní hodnocení úvěrové kvality pozice zohledňuje veřejně dostupnou metodiku hodnocení jedné nebo více uznaných ratingových agentur pro rating cenných papírů krytých expozicemi stejného druhu jako jsou sekuritizované expozice;

c)      ratingové agentury, jejichž metodika je použita v souladu s požadavkem v písmeně b), musí zahrnovat ty ratingové agentury, které komerčnímu papíru emitovanému v rámci programu poskytly externí rating. Kvantitativní prvky, jako např. stresové faktory, používané při přiřazování určité úvěrové kvality dané pozici musí být minimálně stejně konzervativní jako prvky použité v příslušné metodice hodnocení dané ratingové agentury;

d)      při vyvíjení interní metodiky hodnocení musí úvěrová instituce zohlednit všechny zveřejněné metodiky ratingů uznaných ratingových agentur pro rating cenných papírů krytých expozicemi stejného druhu jako jsou sekuritizované expozice. Tuto skutečnost musí úvěrová instituce zdokumentovat a minimálně jednou ročně aktualizovat;

e)      interní metodika hodnocení úvěrové instituce musí obsahovat ratingové stupně. Tyto ratingové stupně musí odpovídat externím ratingům uznaných ratingových agentur. Tato skutečnost musí být výslovně zdokumentována;

f)       interní metodika hodnocení musí být využívána při interních postupech pro řízení rizik úvěrové instituce, včetně procesů rozhodování, poskytování informací vedení a rozdělování kapitálu;

g)      interní nebo externí auditoři, ratingová agentura nebo interní subjekt pro přezkoumávání úvěrů nebo řízení rizika úvěrové instituce pravidelně přezkoumávají interní proces hodnocení a kvalitu interních hodnocení úvěrové kvality expozic úvěrové instituce v programu ABCP. Pokud toto přezkoumávání provádí interní audit, subjekt pro přezkoumávání úvěrů či pro řízení rizika, musí být tyto subjekty nezávislé na útvarech, které vytvářejí program ABCP, i od útvarů, které jsou odpovědné za vztahy se zákazníky;

h)      úvěrová instituce musí průběžně sledovat výsledky svých interních ratingů, aby mohla ohodnotit svou interní metodiku hodnocení, a v případě potřeby musí provést změny této metodiky, pokud se vývoj expozic pravidelně odchyluje od vývoje očekávaného na základě interních ratingů;

i)       program ABCP obsahuje standardy pro upisování ve formě úvěrových a investičních pokynů. Při rozhodování o nákupu aktiv posoudí správce programu druh nakupovaných aktiv, druh a peněžní hodnotu expozic vznikajících z poskytování likviditních facilit a úvěrových posílení, rozložení ztrát a právní a ekonomické oddělení převedených aktiv od subjektu prodávajícího tato aktiva. Musí být provedena úvěrová analýza rizikového profilu subjektu prodávajícího aktiva, která musí zahrnovat analýzu minulých i očekávaných budoucích finančních výsledků, aktuální pozice na trhu, očekávané budoucí konkurenceschopnosti, výše zadlužení, peněžního toku a ukazatele úrokového krytí a externí rating. Dále by u prodávajícího měly být ověřeny standardy pro upisování, jeho kapacity pro provádění činnosti obsluhovatele a postupy inkasa;

j)       standardy pro upisování v rámci programu ABCP musí stanovit minimální kritéria pro uznatelnost aktiv, která zejména

i)       vylučují nákup aktiv, která jsou výrazně po splatnosti nebo v selhání;

ii)      omezují nadměrnou koncentraci vůči jednomu dlužníku nebo zeměpisné oblasti;

iii)     omezují dobu splatnosti nakupovaných aktiv;

k)      součástí programu ABCP jsou zásady a postupy inkasa, které zohledňují provozní kapacitu a úvěrovou kvalitu obsluhovatele. Program musí snižovat riziko prodejce/obsluhovatele prostřednictvím různých metod, jako jsou např. spouštěcí mechanismy založené na současné úvěrové kvalitě, které by zamezily směšování finančních prostředků (co-mingling of funds);

l)       agregovaný odhad ztráty z portfolia aktiv, jehož koupě je v rámci programu ABCP zvažována, musí zohledňovat veškeré zdroje potenciálního rizika, jako např. úvěrové riziko a riziko rozmělnění. Jestliže je úvěrové posílení poskytnuté prodejcem založeno pouze na ztrátách vztahujících se k úvěrovým událostem, musí být vytvořena samostatná rezerva pro riziko rozmělnění, je-li toto riziko pro dané portfolio expozic významné. Dále se musí při posuzování požadované úrovně posílení přezkoumávat informace z několika minulých let, včetně ztrát, stavů nesplácení, rozmělnění a míry obratu pohledávek;

m)     program ABCP by měl obsahovat strukturální rysy pro nákup expozic (např. wind-down triggers), aby bylo sníženo riziko možného zhoršení úvěrové kvality podkladového portfolia.

Příslušné orgány mohou prominout splnění požadavku, aby metodika hodnocení ratingové agentury byla veřejně dostupná, jestliže jsou přesvědčeny, že s ohledem na specifické rysy dané sekuritizace – např. její výjimečnou strukturu – dosud neexistuje veřejně dostupná metodika hodnocení ratingové agentury.

43. Pozici, která nemá rating, přiřadí úvěrová instituce jeden ze svých ratingových stupňů popsaných v odstavci 42. Pozici se přiřadí odvozený rating stejný jako externí ratingy odpovídající danému ratingovému stupni tak, jak je stanoveno v odstavci 42. Pokud je tento odvozený rating na počátku sekuritizace na úrovni investičního stupně nebo na vyšší úrovni, lze s ním zacházet jako s uznaným externím ratingem od uznané ratingové agentury pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic.

3.2. Maximální hodnota rizikově vážených expozic

44. V případě úvěrové instituce vystupující v roli původce nebo sponzora či jiných úvěrových institucí, které mohou vypočítat KIRB, může být hodnota rizikově vážených expozic stanovovaná pro jejich sekuritizované pozice omezena na tu hodnotu, která by vedla ke stanovení kapitálového požadavku podle čl. 75 písm. a) jako součtu 8 % hodnoty rizikově vážených expozic za situace, kdy by sekuritizovaná aktiva sekuritizována nebyla a zůstala by v rozvaze úvěrové instituce, a výše očekávaných ztrát z těchto expozic.

3.3. Metoda založená na ratingu

45. Podle metody založené na ratingu se hodnota rizikově vážené expozice u sekuritizované pozice s ratingem vypočítá tak, že na hodnotu expozice se použije riziková váha spojená se stupněm externího ratingu, který byl danému ratingu přiřazen příslušnými orgány v souladu s článkem 98, jak je stanoveno v tabulkách č. 4 a 5.

Tabulka č. 4

Jiné pozice než pozice s krátkodobými externími ratingy

Stupeň externího ratingu (Credit Quality Step, CQS) || Riziková váha

|| A || B || C

CQS 1 || 7 % || 12 % || 20 %

CQS 2 || 8 % || 15 % || 25 %

CQS 3 || 10 % || 18 % || 35 %

CQS 4 || 12 % || 20 % || 35 %

CQS 5 || 20 % || 35 % || 35 %

CQS 6 || 35 % || 50 % || 50 %

CQS 7 || 60 % || 75 % || 75 %

CQS 8 || 100 % || 100 % || 100 %

CQS 9 || 250 % || 250 % || 250 %

CQS 10 || 425 % || 425 % || 425 %

CQS 11 || 650 % || 650 % || 650 %

Nižší než CQS 11 || 1250 % || 1250 % || 1250 %

Tabulka č. 5

Pozice s krátkodobými externími ratingy

Stupeň externího ratingu (Credit Quality Step, CQS) || Riziková váha

|| A || B || C

CQS 1 || 7 % || 12 % || 20 %

CQS 2 || 12 % || 20 % || 35 %

CQS 3 || 60 % || 75 % || 75 %

Všechny ostatní externí ratingy || 1250 % || 1250 % || 1250 %

46. S výhradou odstavce 47 se rizikové váhy ve sloupci A každé tabulky použijí, pokud je pozice v sekuritizované tranši nejvyšší úrovně. Při rozhodování, zda na danou tranši lze v této souvislosti nahlížet jako na tranši nejvyšší úrovně, není nutno zohledňovat splatné částky vyplývající z úrokových či měnových derivátů, poplatky či jiné obdobné platby.

47. Rizikové váhy ve sloupci C každé tabulky se použijí na pozici v sekuritizaci, kde je skutečný počet sekuritizovaných expozic menší než šest. Při stanovování skutečného počtu sekuritizovaných expozic se s vícenásobnými expozicemi vůči jednomu dlužníkovi zachází jako s jednou expozicí. Skutečný počet expozic se vypočítá jako:

kde EADi představuje součet hodnot expozic pro všechny expozice vůči i-tému dlužníkovi. V případě resekuritizace (sekuritizace sekuritizovaných expozic) musí úvěrová instituce vycházet z počtu sekuritizovaných expozic v portfoliu, a nikoli z počtu podkladových expozic v původních portfoliích, z nichž podkladové sekuritizované expozice vycházejí. Jestliže je znám podíl největší expozice C1 na celém portfoliu, může úvěrová instituce vypočítat N jako 1/C1.

48. Na všechny ostatní pozice se použijí rizikové váhy ve sloupci B.

49. Nástroje snižování úvěrového rizika sekuritizovaných pozic lze uznat v souladu s odstavci 58 až 60.

3.4. Metoda regulačního vzorce

50. S výhradou odstavců 56 a 57 je v souladu s metodou regulačního vzorce riziková váha pro sekuritizovanou pozici stanovena jako větší z následujících dvou hodnot: 7 % nebo riziková váha stanovená v souladu s odstavcem 51.

51. S výhradou odstavců 56 a 57 se riziková váha, která má být použita na danou hodnotu expozice, rovná

12,5 x (S[L+T] – S[L]) / T

kde

kde

t = 1000,

a w = 20.

V těchto výrazech se symbolem Beta[x; a, b] rozumí hodnota kumulativní distribuční funkce rozdělení beta s parametry a, b spočítaná v bodě x.

T (poměrná velikost, thickness, tranše, ve které je pozice držena) se měří jako poměr mezi nominální hodnotou příslušné tranše a součtem hodnot sekuritizovaných expozic. Pro tyto účely se hodnota expozice derivátového nástroje uvedeného v příloze IV rovná, pokud současná reálná hodnota není kladná, potenciální budoucí úvěrové expozici vypočítané v souladu s přílohou III;

Kirbr je poměr mezi Kirb a součtem hodnot sekuritizovaných expozic. Kirbr je vyjádřen v desetinné formě (např. Kirb rovnající se 15 % portfolia by byl vyjádřen jako Kirbr rovnající se 0,15).

L (úroveň úvěrového posílení) se měří jako poměr mezi nominální hodnotou všech tranší podřízených té tranši, ve které je pozice držena, a součtu hodnot sekuritizovaných expozic. Kapitalizované budoucí výnosy nejsou do měření L zahrnuty. V případě derivátových nástrojů uvedených v příloze IV mohou být splatné částky od protistran představující tranše podřízené dané tranši při výpočtu úrovně posílení zachyceny pouze ve své současné reálné hodnotě (tj. bez zahrnutí potenciálních budoucích úvěrových expozic).

N je skutečný počet expozic vypočítaný v souladu s odstavcem 47.

ELGD, expozicí vážená průměrná hodnota LGD, je počítána takto:

kde LGDi představuje průměrnou hodnotu LGD vzhledem ke všem expozicím vůči i-tému dlužníkovi, kde LGD se určí v souladu s články 84 až 89. V případě resekuritizace se na sekuritizované pozice použije LGD ve výši 100 %. Tam, kde je riziko selhání a riziko rozmělnění pro nakoupené pohledávky v rámci sekuritizace agregováno (např. k pokrytí ztrát z obou zdrojů rizik je k dispozici jedna rezerva nebo přezajištění), je vstup LGD stanoven jako vážený průměr LGD v případě úvěrového rizika a 75 % LGD v případě rizika rozmělnění. Dané váhy jsou samostatné kapitálové požadavky pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění.

Zjednodušené vstupy

Jestliže hodnota expozice největší sekuritizované expozice C1 není větší než 3 % součtu hodnot sekuritizovaných expozic, pak pro účely metody regulačního vzorce může úvěrová instituce stanovit LGD = 50 % a N vypočítat podle jednoho z následujících vzorců

 .

nebo

N=1/ C1.

Cm je poměr mezi součtem hodnot největších expozic „m“ a součtem hodnot sekuritizovaných expozic. Úroveň „m“ může být stanovena úvěrovou institucí.

Pro účely sekuritizace zahrnující retailové expozice mohou příslušné orgány povolit použití metody regulačního vzorce s využitím zjednodušení: h = 0 a v = 0.

52. Nástroje snižování úvěrového rizika sekuritizovaných pozic lze uznat v souladu s odstavci 58, 59 a 61 až 65.

3.5. Likviditní facility

53. Ustanovení odstavců 54 a 55 se použijí pro určení hodnoty expozice u sekuritizované pozice bez ratingu, která má formu některých druhů likviditních facilit.

3.5.1. Likviditní facility, které mohou být čerpány pouze v případě celkového narušení trhu

54. Na nominální hodnotu likviditní facility, která může být čerpána pouze v případě celkového narušení trhu a která splňuje podmínky pro „uznatelnou likviditní facilitu“ stanovené v odstavci 14, lze použít konverzní faktor 20 %.

3.5.2. Zálohové facility

55. Na nominální hodnotu likviditní facility, která splňuje podmínky stanovené v odstavci 16, lze použít konverzní faktor 0 %.

Výjimečný postup pro případ, kdy není možné spočítat Kirb

56. Pokud není vhodné, aby úvěrová instituce počítala hodnotu rizikově vážených expozic pro sekuritizované expozice, jako kdyby sekuritizovány nebyly, může úvěrová instituce, výjimečně a se souhlasem příslušných orgánů, dočasně používat pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic pro sekuritizovanou pozici bez ratingu ve formě likviditní facility níže uvedený postup.

57. Pro sekuritizovanou pozici ve formě likviditní facility lze použít nejvyšší rizikovou váhu, která by byla podle článků 78 až 83 použita na kteroukoliv ze sekuritizovaných expozic, kdyby nebyly sekuritizované. Pokud má likviditní facilita původní splatnost jeden rok nebo kratší, lze při určování hodnoty dané expozice na nominální hodnotu této facility použít konverzní faktor 50 %. Splňuje-li likviditní facilita podmínky stanovené v odstavci 54, je možno použít konverzní faktor 20 %.

3.6. Uznání nástrojů pro snižování úvěrového rizika u sekuritizovaných pozic 3.6.1. Majetkové zajištění

58. Uznatelné majetkové zajištění je omezeno na zajištění, které je uznatelné pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic podle článků 78 až 83, jak je uvedeno v článcích 90 až 93, a uznání je podmíněno splněním příslušných minimálních požadavků vymezených v těchto článcích.

3.6.2. Zajištění třetí stranou

59. Uznatelné zajištění třetí stranou a okruh poskytovatelů tohoto zajištění jsou omezeny na zajištění a poskytovatele, které je možno uznat podle článků 90 až 93, a uznání je podmíněno splněním příslušných minimálních požadavků vymezených v těchto článcích.

3.6.3. Výpočet kapitálových požadavků pro sekuritizované pozice se zohledněním nástrojů pro snižování úvěrového rizika

Metoda založená na ratingu

60. Pokud se hodnota rizikově vážených expozic počítá za pomoci metody založené na ratingu, lze hodnotu expozice nebo hodnotu rizikově vážené expozice u sekuritizované pozice, pro kterou existuje zajištění úvěrového rizika, upravit v souladu s ustanoveními přílohy VIII platnými pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic podle článků 78 až 83.

Metoda regulačního vzorce – plné zajištění

61. Pokud se hodnota rizikově vážených expozic počítá za pomoci metody regulačního vzorce, stanoví úvěrová instituce „skutečnou rizikovou váhu“ pozice. Tu vypočítá tak, že hodnotu rizikově vážené expozice vyplývající ze sekuritizované pozice vydělí hodnotou této pozice a tento podíl vynásobí číslem 100.

62. V případě majetkového zajištění úvěrového rizika se hodnota rizikově vážené expozice u sekuritizované pozice vypočítá tak, že hodnota expozice po zohlednění majetkového zajištění (E*, stanoveno podle článků 90 až 93 pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic podle článků 78 až 83 za předpokladu, že hodnota sekuritizované pozice je E) se vynásobí skutečnou rizikovou váhou.

63. V případě zajištění úvěrového rizika třetí stranou se hodnota rizikově vážené expozice u sekuritizované pozice vypočítá tak, že hodnota GA (výše zajištění po zohlednění nesouladu měn a nesouladu splatností podle ustanovení přílohy VIII) se vynásobí rizikovou váhou poskytovatele zajištění; tento výsledek se přičte k výsledku, jehož se dosáhne tím, že se hodnota sekuritizované pozice mínus GA vynásobí skutečnou rizikovou váhou.

Metoda regulačního vzorce – částečné zajištění

64. Jestliže snižování úvěrového rizika pokrývá u sekuritizované pozice „první ztrátu“ nebo pokrývá ztráty poměrným způsobem, může úvěrová instituce použít ustanovení odstavců 61 až 63.

65. V ostatních případech zachází úvěrová instituce se sekuritizovanou pozicí jako se dvěma nebo více pozicemi, přičemž nezajištěná část je považována za pozici s nižší úvěrovou kvalitou. Pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice této pozice se použijí ustanovení odstavců 50 až 52 s výjimkou toho, že „T“ je v případě majetkového zajištění upraveno na e* a v případě zajištění třetí stranou na T-g, přičemž e* označuje poměr hodnoty E* k celkovému pomyslnému objemu portfolia podkladových nástrojů, kde E* označuje upravenou hodnotu expozice sekuritizované pozice vypočítanou v souladu s ustanoveními přílohy VIII platnými pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic podle článků 78 až 83 za předpokladu, že hodnota sekuritizované pozice je E, a g je poměr nominální hodnoty zajištění úvěrového rizika (upravené o nesoulad měn nebo nesoulad splatností podle ustanovení přílohy VIII) a součtu hodnot sekuritizovaných expozic. V případě zajištění úvěrového rizika třetí stranou se riziková váha poskytovatele zajištění použije na tu část pozice, která nespadá pod upravenou hodnotu „T“.

3.7. Dodatečné kapitálové požadavky pro sekuritizace revolvingových expozic s možností předčasného splacení

66. Kromě hodnoty rizikově vážených expozic týkajících se sekuritizovaných pozic musí úvěrová instituce vystupující v roli původce vypočítat hodnotu rizikově vážené expozice podle metodiky uvedené v odstavcích 17 až 32, pokud prodává revolvingové expozice do sekuritizace s možností předčasného splacení.

67. Pro účely odstavce 66 se ustanovení odstavců 20 a 21 nahrazují ustanoveními odstavců 68 a 69.

68. Pro účely těchto ustanovení se „podílem původce“ rozumí součet

a)      nominální hodnoty pomyslného objemu portfolia čerpaných částí prodaných do sekuritizace, jejíž poměr vzhledem k hodnotě celého portfolia prodaného do sekuritizační struktury určuje poměr peněžních toků vytvářených jistinou, úroky a dalšími platbami, které nemohou sloužit k zaplacení držitelům sekuritizovaných pozic v rámci sekuritizace, a

b)      nominální hodnoty objemu portfolia nečerpaných částí úvěrových linek, jehož čerpané části byly prodány do sekuritizace, jejíž poměr vzhledem k celkové výši těchto nečerpaných částí je stejný jako poměr nominální hodnoty vymezené v písmeně a) k nominální hodnotě seskupení čerpaných částí prodaných do sekuritizace.

Aby splnil podmínky výše uvedené definice, nesmí být podíl původce podřízen podílu investorů.

„Podílem investorů“ se rozumí součet nominální hodnoty pomyslného objemu portfolia čerpaných částí nespadajících pod písmeno a) a nominální hodnoty objemu portfolia nečerpaných částí úvěrových linek, jehož čerpané části byly prodány do sekuritizace a jež nespadají pod písmeno b).

69. Expozice úvěrové instituce vystupující v roli původce spojená s nároky na tu část podílu původce, která je vymezená v odst. 68 písm. a), nesmí být považována za sekuritizovanou pozici, nýbrž za poměrnou expozici vůči sekuritizovaným expozicím z čerpaných částí, které jsou stanoveny, jako by sekuritizovány nebyly, a to ve výši, která se rovná výši vymezené v odst. 68 písm. a). Rovněž se má za to, že úvěrová instituce vystupující v roli původce má poměrnou expozici vůči nečerpaným částem úvěrových linek, jejichž čerpané části byly prodány do sekuritizace, a to ve výši, která se rovná výši vymezené v odst. 68 písm. b).

3.8. Snížení hodnoty rizikově vážených expozic

70. Hodnota rizikově vážené expozice sekuritizované pozice, které je přiřazena riziková váha 1250 %, může být snížena o hodnotu, která je rovna 12,5 násobku úprav ocenění vytvořených pro tyto sekuritizované expozice úvěrovou institucí. Pokud jsou úpravy ocenění zohledněny pro tento účel, nesmí už být zohledňovány pro účely výpočtu vymezeného v příloze VII části 1 odst. 34.

71. Hodnota rizikově vážené expozice sekuritizované pozice může být snížena o hodnotu, která je rovna 12,5 násobku úprav ocenění vytvořených pro tuto pozici úvěrovou institucí.

72. Jak je stanoveno v čl. 66 odst. 2, mohou úvěrové instituce v případě sekuritizované pozice, které je přiřazena riziková váha 1250 %, alternativně, namísto zařazení této pozice do výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic, odečíst hodnotu této expozice od kapitálu.

73. Pro účely odstavce 73

a)      hodnota expozice může být odvozena z hodnoty rizikově vážených expozic, přičemž jsou zohledněna veškerá snížení uskutečněná podle odstavců 70 a 71;

b)      výpočet hodnoty expozice může zohledňovat uznatelné majetkové zajištění, a to způsobem, který je shodný s metodikou předepsanou v odstavcích 58 až 65;

c)      pokud je k výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic použita metoda regulačního vzorce a L < KIRBR a [L+T] > KIRBR, lze s pozicí zacházet jako se dvěma pozicemi, kde L je rovno KIRBR pro tu pozici, která má vyšší úroveň.

74. Pokud úvěrová instituce využije tuto alternativu uvedenou v odstavci 72, musí od hodnoty uvedené v tomto odstavci jako maximální hodnota rizikově vážené expozice vypočítaná uvedenými úvěrovými institucemi odečíst pro účely odstavce 44 hodnotu rovnající se 12,5 násobku hodnoty odečtené v souladu s odstavcem 72.

Příloha X Operační riziko Část 1 - Přístup základního ukazatele

1. Kapitálový požadavek

1. Kapitálový požadavek k operačnímu riziku podle přístupu základního ukazatele se rovná 15 % hodnoty relevantního ukazatele vymezeného níže.

2. Relevantní ukazatel

2. Relevantním ukazatelem se rozumí tříletý průměr součtu čistého úrokového výnosu a čistého neúrokového výnosu.

3. Tento tříletý průměr se vypočítá na základě posledních šesti dvanáctiměsíčních sledování k polovině a ke konci účetního roku. Nejsou-li k dispozici auditované údaje, lze použít neauditované odhady.

4. Je-li v případě některého sledování součet čistého úrokového výnosu a čistého neúrokového výnosu záporný nebo roven nule, nesmí být tato hodnota do výpočtu tříletého průměru zahrnována. Relevantní ukazatel se vypočte jako součet kladných hodnot dělený počtem těchto kladných hodnot.

2.1. Úvěrové instituce podléhající směrnici 86/635/EHS

5. Na základě účetních kategorií ve výkazu zisků a ztrát úvěrových institucí podle článku 27 směrnice 86/635/EHS se relevantní ukazatel vyjádří jako součet položek uvedených v tabulce č. 1. Každá položka je do součtu zahrnuta s příslušným kladným nebo záporným znaménkem.

6. Tyto položky mohou být v případě potřeby upraveny v souladu s požadavky odstavců 7 a 8.

Tabulka č. 1:

1          Výnosy z úroků a podobné výnosy 2          Náklady na úroky a podobné náklady

3          Výnosy z cenných papírů: a) z akcií, podílů a jiných cenných papírů s proměnlivým výnosem b) z účastí s rozhodujícím vlivem c) z účastí s podstatným vlivem

4          Výnosy z poplatků a provizí 5          Náklady na poplatky a provize

6          Čistý zisk nebo ztráta z finančních operací

7          Ostatní provozní výnosy

2.1.1. Podmínky:

7. Ukazatel se počítá před odečtením rezerv a provozních nákladů.

8. Následující položky se při výpočtu ukazatele nepoužijí:

a)      realizovaný zisk/ztráta z prodeje nástrojů bankovního portfolia;

b)      mimořádné a nepravidelné výnosy;

c)      výnosy z pojistného plnění.

Je-li přecenění nástrojů obchodního portfolia účtováno do výkazu zisků a ztrát, lze toto přecenění zahrnout. Pokud se použije čl. 36 odst. 2 směrnice 86/635/EHS, zahrne se přecenění účtované ve výkazu zisků a ztrát.

2.2. Úvěrové instituce podléhající jinému účetnímu rámci

9. Jestliže úvěrové instituce podléhají jinému účetnímu rámci než rámci stanovenému ve směrnici 86/635/EHS, měly by relevantní ukazatel počítat na základě údajů, které nejlépe odpovídají výše uvedené definici.

Část 2 - Standardizovaný přístup

1. Kapitálový požadavek

1. Kapitálový požadavek k operačnímu riziku podle standardizovaného přístupu se rovná prostému součtu kapitálových požadavků vypočítaných pro jednotlivé obchodní linie uvedené v tabulce č. 2.

2. Kapitálový požadavek pro danou obchodní linii se rovná stanovenému procentu relevantního ukazatele.

3. Ukazatel se počítá pro každou obchodní linii zvlášť.

4. U jednotlivých obchodních linií se relevantním ukazatelem rozumí tříletý průměr součtu čistého úrokového výnosu a ročního čistého neúrokového výnosu, jak je stanoveno v části 1 odst. 5 až 9.

5. Tento tříletý průměr se vypočítá na základě posledních šesti dvanáctiměsíčních sledování k polovině a ke konci účetního roku. Nejsou-li k dispozici auditované údaje, lze použít neauditované odhady.

6. Je-li v případě některého sledování součet čistého úrokového výnosu a čistého neúrokového výnosu záporný, přiřadí se mu nulová hodnota.

Tabulka č. 2:

Obchodní linie || Seznam činností || Procentní podíl

Strukturované financování || Upisování finančních nástrojů nebo umísťování finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí Služby spojené s upisováním Investiční poradenství Poradenství pro podniky ve věcech kapitálové struktury, průmyslové strategie a v souvisejících otázkách a poradenství a služby v oblasti fúzí a koupě podniků Investiční výzkum a finanční analýza a jiné formy všeobecných doporučení ohledně transakcí s finančními nástroji || 18 %

Obchodování na finančních trzích || Obchodování na vlastní účet Peněžní makléřství Přijímání a převody příkazů vztahujících se k jednomu či více finančním nástrojům Provádění klientských příkazů Umísťování finančních nástrojů bez pevného závazku převzetí Provozování vícestranných obchodních systémů (Multilateral Trading Facilities) || 18 %

Retailové makléřství (Obchodování s jednotlivými fyzickými osobami nebo s malými a středními podniky splňujícími kritéria vymezená v článku 55 pro třídu retailových expozic) || Přijímání a převody příkazů vztahujících se k jednomu či několika finančním nástrojům Provádění klientských příkazů Umísťování finančních nástrojů bez pevného závazku převzetí || 12 %

Komerční bankovnictví || Přijímání vkladů a jiných splatných peněžních prostředků Poskytování úvěrů Finanční leasing Záruky a přísliby || 15 %

Retailové bankovnictví (Obchodování s jednotlivými fyzickými osobami nebo s malými a středními podniky splňujícími kritéria vymezená v článku 55 pro třídu retailových expozic) || Přijímání vkladů a jiných splatných peněžních prostředků Poskytování úvěrů Finanční leasing Záruky a přísliby || 12 %

Provádění plateb a vypořádání || Služby týkající se převodu peněžních prostředků Vydávání a správa platebních prostředků || 18 %

Služby z pověření || Uložení a správa finančních nástrojů na účet klienta, včetně opatrovnictví a souvisejících služeb jako např. obhospodařování peněžních prostředků či kolaterálu || 15 %

Obhospodařování aktiv || Obhospodařování portfolií Obhospodařování podílů v podnicích kolektivního investování Jiné formy obhospodařování aktiv || 12 %

7. Příslušné orgány mohou úvěrové instituci povolit, aby kapitálový požadavek k operačnímu riziku počítala podle alternativního standardizovaného přístupu vymezeného v odstavcích 9 až 16.

2. Zásady pro přiřazování obchodních linií (mapping)

8. Úvěrové instituce musí stanovit a zdokumentovat konkrétní zásady a kritéria pro přiřazování ukazatele pro existující obchodní linie a činnosti do standardizovaného rámce. Kritéria musí být přezkoumávána a případně upravována v návaznosti na nové či změněné obchodní činnosti a rizika. Zásady pro přiřazování k obchodním liniím jsou následující:

a)      všechny činnosti musí být přiřazeny k obchodním liniím tak, aby na jedné straně nedocházelo k překrývání a na druhé straně žádná činnost nebyla vynechána;

b)      jakákoliv činnost, kterou nelze jednoznačně přiřadit k žádné obchodní linii daného rámce, představuje však pomocnou funkci pro jinou činnost do rámce zahrnutou, musí být přiřazena do stejné obchodní linie jako ta činnost, kterou podporuje. Jestliže taková činnost podporuje více obchodních linií, musí být její přiřazení uskutečněno podle objektivních kritérií;

c)      pokud některou činnost nelze přiřadit ke konkrétní obchodní linii, bude použita ta obchodní linie, která vede k největšímu kapitálovému požadavku. K téže obchodní linii pak budou přiřazeny i související pomocné činnosti;

d)      úvěrové instituce mohou k přidělení relevantního ukazatele k obchodním liniím používat interní oceňovací metody. Náklady vzniklé v jedné obchodní linii, které věcně souvisejí s jinou obchodní linií, mohou být převedeny do té obchodní linie, se kterou věcně souvisejí, např. pomocí postupů založených na nákladech na interní převody mezi dvěma obchodními liniemi;

e)      přiřazování činností k obchodním liniím pro účely stanovení kapitálových požadavků k operačnímu riziku musí být konzistentní s kategoriemi používanými pro úvěrová a tržní rizika;

f)       za zásady pro přiřazování odpovídá vrcholové vedení pod dohledem řídících orgánů úvěrové instituce;

g)      postupy pro přiřazování k obchodním liniím musí podléhat nezávislému přezkumu.

3. Alternativní ukazatele pro vybrané obchodní linie 3.1. Postup

9. Příslušné orgány mohou úvěrové instituci povolit, aby pro obchodní linie retailové bankovnictví a komerční bankovnictví používala alternativní ukazatel.

10. Pro tyto obchodní linie je relevantním ukazatelem normalizovaný ukazatel výnosu, který se rovná součinu tříletého průměru celkové nominální hodnoty poskytnutých úvěrů a půjček a koeficientu 0,035.

11. Pro obchodní linii retailového bankovnictví se úvěry a půjčkami rozumí celková čerpaná částka v následujících úvěrových portfoliích: drobná klientela, malé a střední podniky, s nimiž se zachází jako s drobnou klientelou, a nakoupené retailové pohledávky.

12. Pro obchodní linii komerčního bankovnictví se úvěry a půjčkami rozumí čerpaná částka v následujících úvěrových portfoliích: podniky, státy, instituce, specializované úvěry, malé a střední podniky, s nimiž se zachází jako s podniky, a nakoupené pohledávky vůči podnikům. Zahrnují se též cenné papíry držené v bankovním portfoliu.

3.2. Podmínky

13. Povolení používat alternativní ukazatele podléhá podmínkám v odstavcích 14 až 16.

3.2.1. Obecná podmínka

14. Úvěrová instituce splňuje kvalifikační kritéria uvedená v odstavci 17.

3.2.2. Specifické podmínky pro retailové a komerční bankovnictví

15. Naprostá většina činností úvěrové instituce spadá do oblasti retailového nebo komerčního bankovnictví, tyto činnosti tvoří alespoň 90 % jejího příjmu.

16. Úvěrová instituce je schopna příslušným orgánům doložit, že významná část jejích retailových nebo komerčních bankovních činností je tvořena půjčkami, se kterými je spojena vysoká pravděpodobnost selhání, a že alternativní standardizovaný přístup představuje lepší východisko pro hodnocení operačního rizika.

4. Kvalifikační kritéria

17. Kromě obecných standardů v oblasti řízení rizik uvedených v článku 22 a příloze V musí úvěrové instituce splňovat následující kvalifikační kritéria uvedená níže.

a)      Úvěrové instituce musí mít řádně zdokumentovaný systém hodnocení a řízení operačního rizika s jasně stanovenými povinnostmi v rámci tohoto systému. Musí určit své expozice vůči operačnímu riziku a průběžně sledovat údaje týkající se operačního rizika, včetně údajů o výrazných ztrátách. Tento systém musí být podrobován pravidelnému nezávislému přezkumu;

b)      systém hodnocení operačního rizika musí být úzce začleněn do postupů pro řízení rizik dané úvěrové instituce. Jeho výsledky musí být nedílnou součástí procesu sledování a kontroly rizikového profilu úvěrové instituce v oblasti operačního rizika;

c)      úvěrové instituce musí zavést systém podávání zpráv pro vedení, v jehož rámci příslušné útvary úvěrové instituce obdrží zprávy o operačním riziku. Úvěrové instituce musí mít zavedeny postupy pro podniknutí odpovídajících opatření v závislosti na informacích obsažených ve zprávách pro vedení.

Část 3 - Pokročilé přístupy k měření

1. Kvalifikační kritéria

1. Aby mohly používat pokročilý přístup k měření, musí úvěrové instituce přesvědčit příslušné orgány, že kromě obecných standardů v oblasti řízení rizik uvedených v článku 22 a příloze V splňují i níže uvedená kvalifikační kritéria.

1.1. Kvalitativní standardy

2. Interní systém měření operačního rizika úvěrové instituce musí být těsně propojen s každodenními procesy řízení rizik.

3. Úvěrová instituce musí mít nezávislý subjekt řízení rizika pro operační riziko.

4. Expozice vůči operačnímu riziku a ztráty z operačního rizika musí být pravidelně hlášeny. Úvěrová instituce musí mít zavedeny postupy pro podniknutí náležitých nápravných opatření.

5. Systém řízení rizik úvěrové instituce musí být řádně zdokumentován. Úvěrová instituce musí mít k dispozici postupy, kterými zajistí dodržování stanovených pravidel, a zásady pro případ jejich nedodržení.

6. Postupy pro řízení operačního rizika a systémy pro jeho měření musí být pravidelně přezkoumávány interními nebo externími auditory.

7. Validace systému pro měření operačního rizika prováděná příslušnými orgány musí zahrnovat:

a)      ověření, zda interní procesy validace probíhají uspokojivým způsobem;

b)      zajištění toho, že toky dat a procesy spojené se systémem pro měření rizik jsou průhledné a dostupné.

1.2. Kvantitativní standardy 1.2.1. Postup

8. Úvěrové instituce stanovují kapitálový požadavek tak, aby zahrnoval jak očekávanou, tak neočekávanou ztrátu, pokud nedoloží, že očekávaná ztráta je přiměřeným způsobem zachycena v jejich interních obchodních postupech. Měření operačního rizika musí zachycovat potenciální závažné události na okrajích křivky, přičemž je nutno v průběhu období jednoho roku dosáhnout míry spolehlivosti srovnatelné s konfidenčním intervalem s hladinou spolehlivosti 99,9 %.

9. Pro splnění výše uvedené míry spolehlivosti musí systém měření operačního rizika úvěrové instituce obsahovat určité zásadní prvky. Mezi tyto prvky patří používání interních dat, externích dat, analýzy scénářů a faktorů zohledňujících podnikatelské prostředí a systémy vnitřní kontroly ve smyslu odstavců 13 až 24 níže. Úvěrová instituce má mít řádně zdokumentovaný přístup k vážení těchto čtyř prvků ve svém celkovém systému měření operačního rizika.

10. Systém pro měření rizika musí zachytit hlavní faktory, které jsou zdrojem rizika a které ovlivňují tvar koncové oblasti statistického rozložení ztrát.

11. Korelace mezi jednotlivými kategoriemi ztrát lze v případě operačního rizika zohlednit jen tehdy, jestliže úvěrové instituce přesvědčí příslušné orgány, že jejich systémy pro měření těchto korelací jsou spolehlivé, jsou používány konzistentně a zohledňují nejistotu spojenou s takovými odhady korelací, zejména v krizových obdobích. Úvěrová instituce musí platnost svých předpokladů korelace ověřovat za použití vhodných kvantitativních a kvalitativních technik.

12. Systém pro měření rizika musí být vnitřně konzistentní a musí zamezit vícenásobnému užití těch kvalitativních odhadů či technik snižování rizika, které již byly zohledněny v jiných oblastech rámce kapitálové přiměřenosti.

1.2.2. Interní data

13. Interní měření operačního rizika musí vycházet z minimálně pětiletého období sledování. V případě prvního použití pokročilého přístupu k měření může úvěrová instituce použít tříleté období sledování.

14. Úvěrové instituce musí být schopny přiřadit interní data o minulých ztrátách k obchodním liniím definovaným v části 2 a k druhům událostí definovaným v části 5 a na požádání poskytnout tato data příslušným orgánům. Kritéria pro přiřazování ztrát k uvedeným obchodním liniím a druhům událostí musí být objektivní a zdokumentovaná. Ztráty z operačního rizika, které se vztahují k úvěrovému riziku a byly v minulosti zahrnuty do interních databází pro účely úvěrového rizika, musí být zaznamenány v databázích pro účely operačního rizika a určovány odděleně. Pokud se s těmito ztrátami pro účely výpočtu minimálních kapitálových požadavků zachází jako s úvěrovým rizikem, nepodléhají kapitálovému požadavku k operačnímu riziku. Ztráty z operačního rizika, které se vztahují k tržním rizikům, jsou zahrnovány do rámce kapitálového požadavku k operačnímu riziku.

15. Interní data o ztrátách úvěrové instituce musí být komplexní, tzn. že musí zachycovat všechny významné činnosti a expozice ze všech příslušných podsystémů a zeměpisných oblastí. Úvěrové instituce musí být schopny doložit, že jakékoli nezachycené činnosti nebo expozice, jak samostatně, tak i v kombinaci, by neměly významný dopad na celkové odhady rizika. Musí být stanovena odpovídající minimální úroveň pro sběr interních dat o ztrátách.

16. Kromě informací o hrubém objemu ztrát musí úvěrové instituce shromažďovat i informace o datu události, o jakémkoli výtěžku z dané hrubé ztráty, a též popisné informace o rizikových faktorech nebo příčinách ztráty.

17. Musí existovat konkrétní kritéria pro přiřazování dat o ztrátách vzniklých při události v centralizovaném útvaru nebo vzniklé při činnosti, která pokrývá více než jednu obchodní linii, i při souvisejících událostech v průběhu času.

18. Úvěrové instituce musí mít zdokumentované postupy pro posuzování trvající významnosti dat o minulých ztrátách, včetně situací, kdy převáží lidský úsudek, dojde k navýšení koeficienty či k jiným úpravám; musí v nich být též stanoveno, v jakém rozsahu mohou být výše popsané úpravy použity a kdo jejich použití schvaluje.

1.2.3. Externí data

19. Systém úvěrové instituce pro měření operačního rizika musí využívat relevantní externí data, zejména pokud existuje důvod k domněnce, že úvěrová instituce je vystavena málo četným, avšak potenciálně velmi závažným ztrátám. Úvěrová instituce musí mít systematický postup, pomocí nějž stanoví, pro jaké situace musí použít externí data a jakým způsobem budou tato data začleněna do jejího systému měření. Podmínky a postupy používání externích dat musí být pravidelně přezkoumávány, dokumentovány a musí podléhat pravidelnému nezávislému přezkumu.

1.2.4. Analýza scénářů

20. Úvěrová instituce musí využívat analýzu scénářů založených na odborných odhadech společně s externími daty k ohodnocení své expozice vůči událostem, které mohou způsobit významnou ztrátu. Tato ohodnocení musí být průběžně ověřována a přehodnocována porovnáváním se skutečnými daty o ztrátách, aby byla zajištěna smysluplnost jejich použití.

1.2.5. Faktory podnikatelského prostředí a vnitřní kontroly

21. Metodika hodnocení rizika úvěrové instituce používaná na úrovni celého podniku musí zachycovat klíčové faktory podnikatelského prostředí a vnitřní kontroly, které mohou změnit její profil operačního rizika.

22. Výběr každého jednotlivého faktoru musí být zdůvodněn tím, že podle zkušenosti a názoru odborníků z dotčených obchodních linií se jedná o faktor významně ovlivňující riziko.

23. Je třeba řádně zdůvodnit citlivost rizikových odhadů na změny faktorů a poměrnou váhu jednotlivých faktorů. Kromě zachycení změn ve velikosti rizika, které nastaly díky zlepšení v jeho řízení, musí být též zachycen potenciální nárůst rizika způsobený vykonáváním složitějších činností či nárůstem objemu obchodních činností.

24. Tento proces musí být zdokumentovaný a musí podléhat nezávislému přezkumu v rámci úvěrové instituce i ze strany příslušných orgánů. Tento proces a jeho výsledky musí být průběžně ověřovány a přehodnocovány porovnáváním se skutečnými interními údaji o ztrátách a s relevantními externími daty.

2. Vliv pojištění

25. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 26 až 29, mohou úvěrové instituce zohlednit vliv pojištění.

26. Poskytovatel je oprávněn poskytovat pojištění nebo zajištění.

27. Poskytovatel musí mít rating minimálně stupně A (nebo ekvivalentní) co se týče jeho schopnosti vyplácet pojistné plnění.

a)      Počáteční platnost pojistky nesmí být kratší než jeden rok. V případě pojistek se zbytkovou platností kratší než jeden rok musí úvěrová instituce provést náležité snížení hodnoty, kterým zohlední zkracující se zbytkovou platnost dané pojistky; v případě pojistek se zbytkovou platností 90 dní nebo kratší může toto snížení dosáhnout až 100 %;

b)      minimální výpovědní lhůta pro zrušení dané pojistné smlouvy je alespoň 90 dní;

c)      pojistka neobsahuje žádné výluky z pojištění či omezení spojená se zásahem orgánu dohledu nebo takové výluky či omezení, která, v případě úvěrové instituce v úpadku, zabraňují úvěrové instituci, konkursnímu správci či likvidátorovi vymáhat náhradu utrpěných škod či výdajů vzniklých úvěrové instituci, s výjimkou událostí, ke kterým došlo po zahájení konkursní správy či řízení směřujícího k likvidaci dané úvěrové instituce; a to za předpokladu, že pojistka může vyloučit jakoukoli pokutu, penále nebo náhradu škody plnící represívní funkci v důsledku kroků podniknutých příslušnými orgány;

d)      výpočty účinků snižování rizika musí zohledňovat pojistné krytí průhledným a konzistentním způsobem ve vztahu ke skutečné pravděpodobnosti a dopadu ztrát použitých při celkovém stanovování kapitálových požadavků k operačnímu riziku;

e)      pojištění poskytuje třetí strana. V případě pojištění poskytnutého kaptivními pojišťovnami a přidruženými subjekty musí být expozice převedena na nezávislou třetí stranu splňující kritéria uznatelnosti, např. prostřednictvím zajištění;

f)       postupy pro uznávání pojištění jsou řádně zdůvodněny a zdokumentovány.

28. Metodika uznávání pojištění musí prostřednictvím diskontů nebo snížení v rozsahu uznaného pojištění zachycovat následující prvky:

a)      zbytkovou platnost pojistky, je-li kratší než jeden rok, jak je uvedeno výše;

b)      lhůtu pro zrušení pojistky, pokud je kratší než jeden rok;

c)      nejistotu v platbách a nesoulad v krytí pojistnými smlouvami.

29. Snížení kapitálového požadavku plynoucí ze zohlednění pojištění nesmí přesáhnout 20 % výše kapitálového požadavku pro operační riziko před zohledněním technik snižování rizika.

3. Žádost o povolení používat pokročilý přístup k měření na úrovni skupiny

30. V případě, že má být pokročilý přístup k měření používán mateřskou úvěrovou institucí v EU a jejími dceřinými společnostmi, nebo dceřinými společnostmi mateřské finanční holdingové společnosti v EU, musí žádost zahrnovat popis metodiky používané k rozdělení kapitálu k operačnímu riziku mezi jednotlivé subjekty ve skupině.

31. V žádosti je nutno uvést, zda a jakým způsobem mají být do systému měření rizika promítnuty účinky diverzifikace.

Část 4 - Kombinované používání různých metodik

1. Používání pokročilého přístupu k měření v kombinaci s ostatními přístupy

1. Úvěrová instituce může používat pokročilý přístup k měření v kombinaci s přístupem základního ukazatele nebo se standardizovaným přístupem, pokud jsou splněny následující podmínky:

a)      jsou zachycena všechna operační rizika úvěrové instituce. Příslušný orgán je spokojen s metodikou používanou k pokrytí různých činností, zeměpisných oblastí, právních struktur nebo jiných relevantních dělení stanovených interně;

b)      kvalifikační kritéria uvedená v částech 2 a 3 jsou splněna u těch činností, které jsou kryty standardizovaným přístupem a pokročilým přístupem k měření.

2. Příslušný orgán může případ od případu stanovovat následující dodatečné požadavky:

a)      k datu zavedení pokročilého přístupu k měření je významná část operačních rizik úvěrové instituce zachycena tímto pokročilým přístupem k měření;

b)      úvěrová instituce se zaváže, že pokročilý přístup k měření rozšíří na podstatnou část svých operací podle časového harmonogramu dohodnutého s příslušnými orgány.

2. Kombinované používání přístupu základního ukazatele a standardizovaného přístupu

3. Úvěrová instituce může kombinovat přístup základního ukazatele a standardizovaný přístup pouze za výjimečných okolností, jakými jsou např. nedávné převzetí nové obchodní jednotky, které může vyžadovat přechodné období pro rozšíření standardizovaného přístupu.

4. Kombinované používání přístupu základního ukazatele a standardizovaného přístupu musí být podmíněno tím, že se úvěrová instituce zaváže rozšířit standardizovaný přístup podle časového harmonogramu dohodnutého s příslušnými orgány.

Část 5 - Klasifikace druhů ztrát

Tabulka č. 3

Druh události || Definice ||

Interní podvod || Ztráty způsobené jednáním, jehož úmyslem je podvodně připravit o majetek, zpronevěřit jej nebo obejít předpisy, zákony či firemní zásady, vyjma případů diskriminace nebo sociální a kulturní odlišnosti, kterých se účastní alespoň jedna interní strana. ||

Externí podvod || Ztráty způsobené jednáním třetí strany, jehož úmyslem je podvodně připravit o majetek, zpronevěřit jej nebo obejít zákon. ||

Postupy při zaměstnávání a bezpečnost na pracovišti || Ztráty způsobené jednáním, které je v rozporu se zákony nebo dohodami týkajícími se zaměstnávání, ochrany zdraví a bezpečnosti, ztráty způsobené platbami z důvodu újmy na zdraví nebo z důvodu diskriminace či sociální a kulturní odlišnosti. ||

Klienti, produkty a obchodní postupy || Ztráty způsobené neúmyslným jednáním nebo nedbalostí, v jejichž důsledku nebyl splněn obchodní závazek vůči některým klientům (včetně požadavků ohledně důvěrnosti či přiměřenosti jednání) nebo ztráty způsobené povahou nebo formou produktu. ||

Poškození hmotných aktiv || Ztráty způsobené ztrátou nebo poškozením hmotných aktiv přírodní katastrofou nebo jinými událostmi. ||

Přerušení obchodní činnosti a selhání systému || Ztráty způsobené přerušením obchodní činnosti nebo selháním systému. ||

Provádění transakcí, dodávky a řízení procesů || Ztráty způsobené chybami při zpracovávání transakcí nebo při řízení procesů, ztráty plynoucí ze vztahů s obchodními protistranami a prodejci. ||

PŘÍLOHA XI Technická kritéria pro přezkum a hodnocení příslušnými orgány

1. Kromě úvěrového, tržního a operačního rizika musí přezkum a hodnocení prováděné příslušnými orgány podle článku 124 zahrnovat následující:

a)      výsledky stresového testování prováděného úvěrovými institucemi při použití IRB přístupu;

b)      expozici úvěrových institucí vůči riziku likvidity a riziku koncentrace a jejich řízení těchto rizik, včetně dodržování požadavků stanovených v článcích 108 až 118;

c)      důkladnost, vhodnost a způsob použití strategií a postupů zavedených úvěrovými institucemi pro řízení zbytkového rizika spojeného s používáním uznávaných technik snižování úvěrového rizika;

d)      do jaké míry je kapitál držený úvěrovou institucí vůči aktivům, které sekuritizovala, odpovídající vzhledem k ekonomické podstatě dané transakce, včetně dosaženého stupně převodu rizika.

2. Příslušné orgány musí sledovat, zda úvěrová instituce poskytla skrytou podporu sekuritizaci. Jestliže se zjistí, že úvěrová instituce poskytla skrytou podporu více než v jednom případě, musí příslušný orgán učinit nezbytná opatření odrážející zvýšené očekávání, že úvěrová instituce v budoucnu poskytne podporu svým sekuritizacím, takže nedosáhne významného převodu rizika.

PŘÍLOHA XII Technická kritéria pro zveřejňování údajů Část 1 - obecná kritéria

1. Při zveřejňování údajů se informace považují za zásadní, jestliže by jejich vynechání nebo nesprávné uvedení mohlo změnit či ovlivnit hodnocení nebo rozhodnutí uživatele spoléhajícího na tyto informace při rozhodování o ekonomických záležitostech.

2. Informace se považují pro úvěrovou instituci za citlivé, pokud by jejich zveřejnění ohrozilo její konkurenceschopnost. Může se jednat o informace o produktech nebo systémech, které, pokud by se o nich dozvěděli konkurenti, by snížily hodnotu investic úvěrové instituce.

3. Informace se považují za důvěrné, pokud existují závazky vůči zákazníkům nebo jiné vztahy s protistranami zavazující úvěrovou instituci k důvěrnosti.

4. Příslušné orgány musí požadovat, aby úvěrová instituce zhodnotila, zda je nutné zveřejňovat některé nebo všechny údaje častěji než jednou ročně vzhledem k charakteru obchodní činnosti, jako např. rozsahu operací a činností, přítomnosti v různých zemích, zapojení do různých finančních sektorů, účasti na mezinárodních finančních trzích a platebních, vypořádacích a zúčtovacích systémech. Při tomto hodnocení musí zejména věnovat pozornost možné potřebě častějšího zveřejňování informací uvedených v části 2 odst. 3 b), 3 e) a 4 b) až 4 f) a informací o rizikové expozici a jiných položkách, které se mohou rychle měnit.

5. Požadavek ohledně zveřejňování údajů v části 2 odst. 4 písm. f) musí být splněn v souladu s čl. 72 odst. 1 a 2.

Část 2 - Obecné požadavky

1. Cíle a zásady v oblasti řízení rizik úvěrové instituce se zveřejní zvlášť pro jednotlivé kategorie rizik, včetně rizik zmíněných v odstavcích 1 až 13. Toto zveřejnění údajů se týká:

a)      strategií a postupů pro řízení těchto rizik;

b)      struktury a organizace příslušného subjektu řízení rizik nebo jiných příslušných uspořádání;

c)      rozsahu a povahy systémů hlášení a měření rizik;

d)      zásad pro zajištění a snižování rizika a strategií a postupů pro sledování trvalé efektivity nástrojů na zajištění a snižování rizika.

2. V souvislosti s rozsahem použití požadavků podle této směrnice musí být zveřejněny následující informace:

a)      název úvěrové instituce, pro kterou platí požadavky podle této směrnice;

b)      uvedení rozdílů v konsolidovaném základě pro účely účetnictví a obezřetnostního dohledu se stručným popisem subjektů, které jsou:

i)       plně konsolidovány;

ii)      poměrně konsolidovány;

iii)     odečteny od kapitálu;

iv)     nejsou ani konsolidovány ani odečteny;

c)      jakékoliv současné nebo předpokládané podstatné či právní překážky bránící včasnému převodu kapitálu nebo splacení závazků mezi mateřským podnikem a jeho dceřinými podniky;

d)      celková částka, o niž je skutečný kapitál nižší než požadované minimum ve všech dceřiných podnicích nezahrnutých do konsolidace, a název nebo názvy těchto dceřiných podniků;

e)      případně skutečnost, že jsou využívána ustanovení vymezená v článcích 69 a 70.

3. V souvislosti se svým kapitálem musí úvěrové instituce zveřejnit následující informace:

a)      souhrnné informace o podmínkách pro hlavní rysy všech položek kapitálu a jejich složek;

b)      objem původního kapitálu, přičemž budou zvlášť zveřejněny všechny kladné položky a odpočty;

c)      celkový objem dodatkového kapitálu a kapitálu, který je definován v [příloze V směrnice 93/6/EHS];

d)      odpočty z původního a dodatkového kapitálu v souladu s čl. 66 odst. 1 písm. c), přičemž budou zvlášť zveřejněny položky zmiňované v čl. 57 písm. q);

e)      celkový uznatelný kapitál po zohlednění odpočtů a omezení stanovených v článku 66.

4. V souvislosti s tím, jak úvěrová instituce plní požadavky stanovené v článcích 75 a 123, musí být zveřejněny následující informace:

a)      shrnutí přístupu úvěrové instituce k hodnocení přiměřenosti jejího vnitřně stanoveného kapitálu vzhledem k současným a budoucím činnostem;

b)      v případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s články 78 až 83, 8 % hodnoty rizikově vážených expozic pro každou třídu expozic uvedených v článku 79;

c)      v případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s články 84 až 89, 8 % hodnoty rizikově vážených expozic pro každou třídu expozic uvedených v článku 86. V případě třídy retailových expozic se tento požadavek týká každé kategorie expozic, které odpovídají různé korelace podle přílohy VII části 1 odst. 9 až 11. V případě třídy akciových expozic se tento požadavek vztahuje na:

i)       všechny přístupy v příloze VII části 1 odst. 15 až 25;

ii)      expozice obchodované na burze, akciové expozice neobchodované na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích a jiné expozice;

iii)     expozice, které v oblasti kapitálových požadavků podléhají přechodným pravidlům dohledu;

iv)     expozice, které v oblasti kapitálových požadavků podléhají ustanovením o ochraně předchozího stavu;

d)      minimální kapitálové požadavky vypočítané v souladu s čl. 75 písm. b) a c);

e)      minimální kapitálové požadavky vypočítané v souladu s články 103 až 105 a zveřejněné zvlášť;

f)       ukazatele kapitálové přiměřenosti vypočítané na základě celkového kapitálu a původního kapitálu.

5. V souvislosti s expozicí úvěrové instituce vůči úvěrovému riziku a riziku rozmělnění musí být zveřejněny následující informace:

a)      definice termínů „po splatnosti“ a „se sníženou hodnotou“ pro potřeby účetnictví;

b)      popis přístupů a metod používaných ke stanovování úprav ocenění a rezerv;

c)      celkový objem expozic po účetních kompenzacích a bez zohlednění účinků snižování úvěrového rizika, a průměrný objem expozic za celé období rozdělených podle jednotlivých tříd expozic;

d)      zeměpisné rozložení expozic rozdělených ve významných oblastech podle hlavních tříd expozic, případně s dalšími podrobnostmi;

e)      rozložení expozic podle druhu odvětví nebo protistrany, rozdělených podle tříd expozic, případně s dalšími podrobnostmi;

f)       rozdělení všech expozic na základě zbytkové splatnosti podle jednotlivých tříd expozic, případně s dalšími podrobnostmi;

g)      následující údaje, podle významných druhů odvětví nebo protistran:

i)       expozice se sníženou hodnotou a expozice po splatnosti, uvedené zvlášť;

ii)      úpravy ocenění a rezervy;

iii)     náklady na úpravy ocenění v průběhu daného období;

h)      objem expozic se sníženou hodnotou a expozic po splatnosti, uvedených zvlášť a rozdělených podle významných zeměpisných oblastí, včetně, je-li to vhodné, objemů úprav ocenění a rezerv pro každou zeměpisnou oblast;

i)       sladění změn v úpravách ocenění a rezervách u expozic se sníženou hodnotou, uvedeno zvlášť. Tyto informace musí obsahovat:

i)       popis druhu úprav ocenění a rezerv;

ii)      počáteční zůstatky;

iii)     částky vzaté z rezerv v daném období;

iv)     částky vyčleněné nebo vrácené na odhadované pravděpodobné ztráty z expozic během daného období, jakékoliv jiné úpravy včetně úprav v důsledku kurzových rozdílů, kombinace podniků, převzetí a zcizení dceřiných podniků a převody mezi rezervami;

v)      konečné zůstatky.

Úpravy ocenění a výtěžky uvedené přímo ve výkazu zisků a ztrát se musí zveřejňovat zvlášť.

6. V případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s články 78 až 83, se musí pro každou třídu expozic uvedených v článku 79 zveřejňovat následující informace:

a)      názvy určených ratingových agentur a exportních úvěrových agentur a důvody pro případné změny;

b)      třídy expozic, pro které jsou jednotlivé ratingové agentury nebo exportní úvěrové agentury používány;

c)      popis postupu používaného k převodu emisí a externích ratingů emisí na položky, které nejsou součástí obchodního portfolia;

d)      přiřazení externího ratingu jednotlivých určených ratingových agentur nebo exportních úvěrových agentur ke stupňům externího ratingu stanoveným v příloze VI, přičemž tato informace nemusí být zveřejněna, pokud úvěrová instituce splňuje standardní způsob přiřazování stanovený příslušným orgánem;

e)      hodnoty expozice a hodnoty expozice po snižování úvěrového rizika, které jsou spojeny s jednotlivými stupni externího ratingu předepsanými v příloze VI, i ty, které byly odečteny od kapitálu.

7. Úvěrové instituce, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s přílohou VII částí 1 odst. 5 nebo 17 až 19, musí zveřejnit expozice přiřazené k jednotlivým kategoriím v tabulce v odstavci 5 zmíněném výše nebo k jednotlivým rizikovým váhám zmíněným v odstavcích 17 až 19 výše.

8. Úvěrové instituce, které počítají kapitálové požadavky v souladu s čl. 75 písm. b) a c), musí zveřejnit tyto požadavky zvlášť pro jednotlivá rizika zmiňovaná v daných ustanoveních.

9. Jednotlivé úvěrové instituce, které počítají kapitálové požadavky v souladu s [přílohou VIII směrnice 93/6/EHS], musí zveřejnit následující informace:

a)      pro každé subportfolio:

i)       charakteristiku používaných modelů;

ii)      popis stresového testování používaného na dané subportfolio;

iii)     popis přístupu používaného pro zpětné testování a hodnocení přesnosti a konzistentnosti interních modelů a procesů modelování;

b)      míru přijetí ze strany příslušného orgánu;

c)      pro subportfolia v rámci modelu:

i)       vysoké, střední a nízké hodnoty rizikového potenciálu v daném období a na jeho konci;

ii)      srovnání hodnot rizikového potenciálu se skutečnými zisky a ztrátami zaznamenanými úvěrovou institucí, spolu s analýzou důležitých odchylek ve výsledcích zpětného testování.

10. V souvislosti s operačním rizikem musí úvěrové instituce zveřejnit následující informace:

a)      přístupy používané danou úvěrovou institucí pro hodnocení kapitálových požadavků k operačnímu riziku;

b)      popis metodiky uvedené v článku 105, pokud ji úvěrová instituce používá, včetně rozboru příslušných interních a externích faktorů, které úvěrová instituce zvažuje ve svém přístupu k měření. V případě částečného používání je třeba uvést rozsah a pokrytí jednotlivých metodik, které jsou používány.

11. V souvislosti s expozicemi vůči akciím nezahrnutým do obchodního portfolia musí být zveřejněny následující informace:

a)      diferenciace expozic na základě jejich cílů, včetně realizace kapitálových zisků a strategických důvodů, a přehled používaných účetních technik a metodik oceňování, včetně hlavních předpokladů a postupů ovlivňujících oceňování a jakýchkoliv zásadních změn v těchto postupech;

b)      účetní hodnota, reálná hodnota a, v případě akcií obchodovaných na burze, srovnání s tržní cenou, pokud se výrazně liší od reálné hodnoty;

c)      druhy, povaha a objemy expozic obchodovaných na burze, akciových expozic neobchodovaných na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích a jiných expozic;

d)      kumulativní realizované zisky nebo ztráty vzniklé z prodejů a likvidací v daném období;

e)      celkové nerealizované zisky nebo ztráty, souhrnná výše oceňovacích rozdílů a kterákoliv z těchto částek zahrnutých do původního nebo dodatkového kapitálu.

12. V souvislosti se svou expozicí vůči úrokovému riziku u pozic nezahrnutých do obchodního portfolia musí úvěrové instituce zveřejnit následující informace:

a)      povaha úrokového rizika a hlavní předpoklady (včetně předpokladů ohledně předčasného splacení pohledávek a vývoje vkladů splatných na požádání) a měření četnosti úrokového rizika;

b)      kolísání zisků, ekonomické hodnoty nebo jiných relevantních měřítek používaných vedením k měření prudkých výkyvů úrokových sazeb směrem nahoru a dolů v souladu s metodou vedení pro měření úrokového rizika, rozděleno podle jednotlivých měn.

13. V případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s články 94 až 101, se musí zveřejňovat následující informace:

a)      rozbor cílů úvěrové instituce v souvislosti se sekuritizační činností;

b)      úlohy, které úvěrová instituce hraje v procesu sekuritizace;

c)      nástin míry, do jaké úvěrová instituce působí v jednotlivých sekuritizacích;

d)      přístupy k výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic, které úvěrová instituce používá při svých sekuritizačních činnostech;

e)      shrnutí účetních metod úvěrové instituce v oblasti sekuritizace, včetně:

i)       skutečnosti, zda jsou transakce vykázány jako prodej nebo financování;

ii)      uznání zisků z prodeje;

iii)     hlavní předpoklady uplatněné při ocenění podílů na expozicích, které si úvěrová instituce ponechala;

iv)     zacházení se syntetickými sekuritizacemi, pokud se jím již nezabývají jiné účetní metody;

f)       názvy ratingových agentur používaných pro sekuritizace a druhy expozic, pro které se jednotlivé agentury používají;

g)      celkový objem nesplacených expozic sekuritizovaných danou úvěrovou institucí a spadajících do sekuritizačního rámce (rozděleno na tradiční a syntetické sekuritizace) podle druhu expozice;

h)      v případě expozic sekuritizovaných úvěrovou institucí a podléhajících sekuritizačnímu rámci se uvede rozdělení objemu sekuritizovaných expozic se sníženou hodnotou a po splatnosti podle druhu expozice a ztráty, které úvěrová instituce během daného období uznala;

i)       celkový objem nepřevedených nebo nakoupených sekuritizovaných pozic, rozdělených podle druhu expozice;

j)       celkový objem nepřevedených nebo nakoupených sekuritizovaných pozic, rozdělených na vhodný počet pásem rizikových vah. Pozice, kterým byla přidělena riziková váha 1250 % nebo které byly odečteny, se musí zveřejnit zvlášť;

k)      celkový objem nesplacených sekuritizovaných revolvingových expozic rozdělených podle podílu původce a podílu investorů;

l)       shrnutí sekuritizační činnosti v daném období, včetně objemu sekuritizovaných expozic (podle druhu expozice), a uznaný zisk nebo ztráta z prodeje podle druhů expozic.

3. Část 3 - Kvalifikační požadavky pro používání určitých nástrojů nebo metodik

14. V případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s články 84 až 89, se musí zveřejňovat následující informace:

a)      skutečnost, zda příslušný orgán přijal daný přístup nebo schválil přechod;

b)      vysvětlení a přezkum:

i)       struktury systémů interních ratingů a vztahu mezi interními a externími ratingy;

ii)      používání interních odhadů pro jiné účely, než je výpočet hodnoty rizikově vážených expozic v souladu s články 84 až 89;

iii)     postupu řízení a uznávání technik snižování úvěrového rizika;

iv)     kontrolních mechanismů pro ratingové systémy, včetně popisu jejich nezávislosti a odpovědnosti, a přezkumu ratingových systémů;

c)      popis procesu interních ratingů, a to zvlášť pro následující třídy expozic:

i)       centrální vlády a centrální banky;

ii)      instituce;

iii)     podniky, včetně malých a středních podniků, specializovaných úvěrů a nakoupených pohledávek vůči podnikům;

iv)     drobná klientela, pro každou kategorii expozic, které odpovídají různé korelace podle přílohy VII části 1 odst. 9 až 11;

v)      akcie;

d)      hodnoty expozic pro každou třídu expozic uvedenou v článku 86. Expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, úvěrovým institucím a podnikům, u nichž úvěrové instituce používají pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, musí být zveřejněny odděleně od expozic, pro které úvěrové instituce takové odhady nepoužívají;

e)      v případě tříd expozic „centrální vlády a centrální banky“, „instituce“, „podniky“ a „akcie“ a při dostatečném počtu ratingových stupňů dlužníků (včetně „selhání“), aby byla zajištěna dostatečná diferenciace úvěrového rizika, musí úvěrové instituce zveřejnit:

i)       celkové expozice (v případě tříd expozic „centrální vlády a centrální banky“, „instituce“ a „podniky“ součet nesplacených úvěrů a hodnoty expozice u nevyčerpaných příslibů; v případě „akcií“ nesplacenou částku);

ii)      v případě úvěrových institucí, které pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic používají vlastní odhady LGD, expozicí váženou průměrnou hodnotu LGD vyjádřenou v procentech;

iii)     expozicí váženou průměrnou rizikovou váhu;

iv)     v případě úvěrových institucí, které pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic používají vlastní odhady konverzních faktorů, objem nevyčerpaných příslibů a expozicí vážené průměrné hodnoty expozic pro každou třídu expozic;

f)       v případě třídy retailových expozic a všech kategorií definovaných v písmeně c) výše buď informace uvedené v písmeně e) výše (případně na základě seskupení) nebo analýzu expozic (nesplacené úvěry a hodnoty expozic u nevyčerpaných příslibů) založenou na dostatečném počtu stupňů EL, aby byla zajištěna dostatečná diferenciace úvěrového rizika (případně na základě seskupení);

g)      skutečné úpravy ocenění v předchozím období pro každou třídu expozic (v případě retailových expozic pro každou kategorii definovanou v písmeně c) výše) a informace o tom, jak se liší od dřívějších zkušeností;

h)      popis faktorů, které ovlivnily údaje o ztrátách v předchozím období (např. zda úvěrová instituce zaznamenala nadprůměrné podíly selhání, hodnoty LGD nebo konverzní faktory);

i)       odhady úvěrové instituce ve srovnání se skutečnými výsledky za delší období. Tato část musí přinejmenším obsahovat informace o odhadech ztrát ve srovnání se skutečnými ztrátami v jednotlivých třídách expozic (v případě retailových expozic u jednotlivých kategorií definovaných v písmeně c) výše) za dostatečně dlouhé období, aby bylo možno věrohodně zhodnotit fungování procesů interních ratingů u každé třídy expozic (v případě retailových expozic u jednotlivých kategorií definovaných v písmeně c) výše). Pokud je to vhodné, poskytnou úvěrové instituce také analýzu hodnot PD a v případě úvěrových institucí, které používají vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, výsledné hodnoty LGD a konverzních faktorů ve srovnání s odhady získanými výše uvedeným zveřejněním údajů o kvantitativním hodnocení rizik.

Pro účely písmene c) výše musí popis obsahovat druhy expozic zahrnutých do dané třídy expozic, definice, metody a údaje pro odhad a validaci PD, a případně LGD a konverzních faktorů, včetně předpokladů použitých při odvozování těchto veličin, a popisy zásadních odchylek od definice pojmu „selhání“ uvedené v příloze VII části 4 odst. 44 až 48, včetně širokých segmentů ovlivněných těmito odchylkami.

15. Úvěrové instituce, které používají techniky snižování úvěrového rizika, musí zveřejnit následující informace:

a)      zásady a postupy pro rozvahové a podrozvahové započtení a náznak rozsahu, v jakém jej subjekt používá;

b)      zásady a postupy pro oceňování a řízení kolaterálu;

c)      popis hlavních druhů kolaterálu, který úvěrová instituce přijímá;

d)      hlavní druhy ručitelů a protistran u úvěrových derivátů a jejich úvěruschopnost;

e)      informace o koncentracích tržního nebo úvěrového rizika v rámci snižování úvěrového rizika;

f)       v případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s články 78 až 83 nebo 84 až 89, ale neposkytují vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů vzhledem k dané třídě expozic, zvlášť pro každou třídu expozic celkovou hodnotu expozic (případně po rozvahovém nebo podrozvahovém započtení), která je kryta – po použití koeficientů volatility – uznatelným finančním kolaterálem a jiným uznatelným kolaterálem;

g)      v případě úvěrových institucí, které počítají hodnotu rizikově vážených expozic v souladu s články 78 až 83 nebo 84 až 89, zvlášť pro každou třídu expozic celkovou expozici (případně po rozvahovém nebo podrozvahovém započtení), která je kryta zárukami nebo úvěrovými deriváty. V případě třídy akciových expozic platí tento požadavek pro každý z přístupů uvedených v příloze VII části 1 odst. 15 až 24.

16. Úvěrové instituce, které pro výpočet kapitálových požadavků k operačnímu riziku používají přístup uvedený v článku 105, musí zveřejnit popis používání pojištění pro účely snižování rizika.

[1]               Úř. věst. C […], […], s. […].

[2]               Úř. věst. C […], […], s. […].

[3]               Úř. věst. C […], […], s. […].

[4]               Úř. věst. C […], […], s. […].