(1)

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jen „úmluva“) je prvním mezinárodním nástrojem, jehož cílem je zřízením uceleného rámce právních a politických opatření pro prevenci násilí páchaného na ženách a pro ochranu a podporu obětí tohoto násilí odstranit násilí páchané na ženách, včetně dívek mladších 18 let, jakožto hlavní příčinu přetrvávajících nerovností mezi muži a ženami. Úmluva vstoupila v platnost dnem 1. dubna 2014. V souladu s článkem 75 úmluvy se Unie může stát její smluvní stranou.

(2)

V souladu s rozhodnutími Rady (EU) 2017/865 (2) a (EU) 2017/866 (3) byla úmluva jménem Unie podepsána dne 13. června 2017, pokud jde o záležitosti týkající se justiční spolupráce v trestních věcech a azyl a zásadu nenavracení, s výhradou jejího pozdějšího uzavření.

(3)

Úmluva vytváří komplexní a mnohovrstevný právní rámec pro ochranu žen před veškerými formami násilí. Jejím cílem je předcházet, stíhat a odstraňovat násilí na ženách a dívkách a domácí násilí. Zahrnuje celou řadu opatření, od shromažďování údajů a zvyšování informovanosti až po právní opatření týkající se kriminalizace různých forem násilí na ženách. Zahrnuje opatření na ochranu obětí a poskytování podpůrných služeb a řeší také genderově podmíněné násilí v kontextu azylu a migrace. Úmluva zavádí zvláštní kontrolní mechanismus, který má zajistit účinné uplatňování ustanovení úmluvy jejími smluvními stranami.

(4)

Uzavření úmluvy jménem Unie přispěje k dosažení rovnosti žen a mužů ve všech oblastech, což je základním cílem a hodnotou, o něž má Unie usilovat ve všech svých činnostech v souladu s články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), článkem 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a článkem 23 Listiny základních práv Evropské unie. Násilí na ženách je nejen trestným činem, ale i porušováním jejich lidských práv a extrémní formou diskriminace, která je spjata s genderovou nerovností a přispívá k jejímu udržování a posilování. Tím, že se Unie zavazuje k uplatňování úmluvy, potvrzuje své odhodlání bojovat proti násilí na ženách na vlastním území i v celosvětovém měřítku a posiluje své současné politické činnosti a stávající komplexní právní rámec v oblasti trestního práva procesního, který je pro ženy a dívky obzvláště relevantní.

(5)

Úmluva se týká záležitostí, které spadají do výlučné pravomoci Unie, a dalších záležitostí, které spadají do pravomoci členských států.

(6)

Unie by měla k úmluvě přistoupit, pouze pokud jde o záležitosti spadající do výlučné pravomoci Unie, zejména pokud příslušná ustanovení úmluvy mohou ovlivnit společná pravidla nebo změnit jejich působnost. Za současného stavu věcí to platí zejména pro určitá ustanovení úmluvy týkající se justiční spolupráce v trestních věcech a ustanovení úmluvy týkající se azylu a zásady nenavracení. Členské státy si ponechávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém úmluva neovlivňuje společná pravidla nebo nemění jejich působnost. Přistoupením Unie k úmluvě, pokud jde o záležitosti spadající do její výlučné pravomoci, není dotčena pravomoc členských států, pokud jde o ratifikaci úmluvy v záležitostech spadajících do jejich vnitrostátních pravomocí.

(7)

Ve fázi provádění úmluvy bude Unie odpovědná za provádění ustanovení úmluvy spadajících do její výlučné pravomoci, zatímco členské státy, které úmluvu ratifikovaly, ponesou výlučnou odpovědnost za provádění ustanovení úmluvy spadajících do jejich vnitrostátní pravomoci.

(8)

Právní základy uvedené v tomto rozhodnutí představují relevantní ukazatel za současného stavu věcí rozsahu pravomoci Unie ve vztahu k úmluvě a rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy.

(9)

Toto rozhodnutí se týká pouze ustanovení úmluvy týkajících se justiční spolupráce v trestních věcech a azylu a zásady nenavracení v rozsahu, v jakém tato ustanovení mohou ovlivnit společná pravidla nebo měnit jejich působnost. Netýká se orgánů a veřejné správy Unie, které jsou předmětem samostatného rozhodnutí Rady, které má být přijato souběžně s tímto rozhodnutím.

(10)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(11)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(12)

Rada, členské státy, které jsou stranami úmluvy, a Komise společně vypracovaly kodex chování, kterým se stanoví vnitřní ujednání pro výkon práv a povinností Unie a členských států vyplývajících z úmluvy (dále jen „kodex chování“). Tato ujednání se mimo jiné týkají úlohy Komise jako koordinačního orgánu ve smyslu článku 10 úmluvy, pokud jde o záležitosti spadající do výlučné pravomoci Unie, aniž jsou dotčeny příslušné pravomoci členských států a autonomie orgánů Unie v záležitostech týkajících se jejich vlastních činností; monitorovacího mechanismu, včetně podávání zpráv expertní skupině pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (GREVIO); účasti Unie na zasedáních orgánů zřízených úmluvou, zejména Výboru smluvních stran uvedeného v článku 67 úmluvy; vypracování postojů Unie a společných nebo koordinovaných postojů pro tato zasedání a úzké spolupráce v rámci těchto zasedání, zejména pokud jde o otázky vystupování a způsoby hlasování. Kodex chování má tedy sloužit jako praktický, interní nástroj, který má Unii a jejím členským státům umožnit dosáhnout soudržného, komplexního a jednotného vnějšího zastoupení ve vztahu k úmluvě.

(13)

Úmluva by měla být schválena,