(1)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2019/159 (3) uložila Evropská komise konečné ochranné opatření na některé výrobky z oceli (dále jen „ochranné opatření“), které sestává z celních kvót pro některé výrobky z oceli (dále jen „dotčený výrobek“), vztahujících se na 26 kategorií výrobků z oceli, stanovených na úrovních, které zachovají tradiční obchodní toky pro jednotlivé kategorie výrobků. Clo ve výši 25 % se použije pouze v případě, že tyto množstevní prahové hodnoty budou překročeny. Ochranné opatření bylo uloženo na počáteční období tří let, tj. do 30. června 2021.

(2)

Dne 15. ledna 2021 obdržela Komise odůvodněnou žádost dvanácti členských států EU, aby v souladu s článkem 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/478 a článkem 16 nařízení (EU) 2015/755 posoudila, zda by stávající ochranné opatření mělo být prodlouženo.

(3)

Komise měla za to, že žádost obsahovala dostatečné důkazy pro zahájení přezkumného šetření před pozbytím platnosti / prodloužením. Dne 26. února 2021 proto uveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o zahájení šetření (4) (dále jen „oznámení o zahájení šetření“).

(4)

Za účelem řádného posouzení toho, zda je ochranné opatření i nadále nezbytné k zabránění nebo nápravě vážné újmy, zda se ocelářský průmysl Unie přizpůsobuje a zda je toto prodloužení v souladu s širším zájmem Unie, shromáždila Komise prostřednictvím dotazníků konkrétní údaje od výrobního odvětví Unie (5). Tyto údaje obsahovaly mimo jiné vývoj klíčových hospodářských a finančních ukazatelů pro dotčený výrobek v období 2018–2020 (dále jen „posuzované období“), jakož i důkazy o tom, že se výrobní odvětví přizpůsobuje.

(5)

Komise si rovněž vyžádala stanovisko dalších zúčastněných stran k možnému prodloužení. Za tímto účelem byly zúčastněné strany v oznámení o zahájení šetření vyzvány k účasti na šetření tím, že předloží své připomínky a podpůrné důkazy.

(6)

Pokud jde o řádný proces, šetření v rámci přezkumu prodloužení zahrnovalo dvoufázový písemný postup, v jehož rámci zúčastněné strany nejprve předložily svá vyjádření a následně dostaly možnost reagovat na vyjádření ostatních stran a předložit připomínky k odpovědím na dotazník. Celkově Komise obdržela ve stanovených lhůtách více než 150 jednotlivých odpovědí na dotazník a více než 160 podání od zúčastněných stran. Komise rovněž nabídla zúčastněným stranám možnost slyšení v případě, že bude řádně odůvodněno. Této možnosti využila pouze vláda Ruské federace (6).

(7)

Ve svém přezkumném šetření před prodloužením Komise nejprve posoudila, zda byly splněny požadavky na nezbytnost a přizpůsobení, které jsou závazné podle pravidel Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (Dohoda o WTO) i právních předpisů Unie (viz oddíl 3). Za druhé Komise rovněž posuzovala, jaká by byla odůvodněná délka a liberalizační podmínky prodloužení (viz oddíly 3.3 a 3.4). Komise rovněž posuzovala, zda by takové prodloužení bylo v souladu se zájmem Unie (viz oddíl 5). Ve svém posouzení Komise řádně zohlednila připomínky a důkazy, které obdržela od zúčastněných stran, jakož i veškeré další veřejně dostupné informace týkající se výše uvedených otázek. Komise se ve zvláštním oddíle (viz oddíl 7) konkrétně zabývala relevantními tvrzeními zúčastněných stran, která se od posouzení Komise liší.

(8)

Podle čl. 7 odst. 1 Dohody WTO o ochranných opatřeních a čl. 19 odst. 2 nařízení (EU) 2015/478 o společných pravidlech dovozu (7) může být doba použitelnosti ochranného opatření prodloužena „za předpokladu, že (...) ochranné opatření je i nadále potřebným (...) a že je doloženo, že se výrobní odvětví přizpůsobuje“.

(9)

Komise nejprve přezkoumala a popsala hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie na základě obdržených odpovědí na dotazník (oddíl 3.1.1). Následně Komise posuzovala, zda a do jaké míry během posuzovaného období existoval nebo přetrvával tlak dovozu (oddíl 3.1.2). Toto posouzení zahrnovalo podrobnou analýzu vývoje dovozu a používání celních kvót v období uplatňování ochranného opatření, jakož i podrobné posouzení několika dalších relevantních faktorů pro určení pravděpodobného vývoje dovozu do Unie, pokud by ochranné opatření pozbylo platnosti (dále jen „srovnávací analýza“).

(10)

Za účelem posouzení hospodářské situace ocelářského průmyslu Unie vydala Komise dotazníky pro známé výrobce oceli v Unii, aby shromáždila informace týkající se ukazatelů újmy u dotčeného výrobku v období 2018–2020 (dále jen „posuzované období“). Komise rovněž požádala známá průmyslová sdružení Unie (Evropský ocelářský svaz, sdružení ESTA a CET), aby rozeslala dotazníky svým jednotlivým členům. Kromě toho Komise oznámila známým výrobcům v Unii prostřednictvím systému veřejně přístupných spisů (TRON) (8) žádost o vyplnění dotazníků, které byly rovněž zpřístupněny na internetových stránkách Generálního ředitelství pro obchod (9).

(11)

Komise obdržela více než 150 jednotlivých odpovědí na dotazník. Komise rovněž obdržela konsolidované údaje od odvětvových sdružení, která jsou Komisi známa. Kromě toho Komise obdržela samostatné odpovědi na dotazník od každého výrobce, který údaje poskytl odvětvovým sdružením individuálně, a od výrobců, kteří nebyli členy žádného sdružení. Komise poté obdržené údaje zpracovala. Nejprve konsolidovala údaje obdržené přímo od členů sdružení a následně překontrolovala jejich přesnost a metodiku konsolidace se souborem údajů, které předložila odvětvová sdružení v rámci specializovaných dálkových křížových kontrol, které proběhly dne 14. června 2021. Komise poté spojila odpovědi členů sdružení s individuálními odpověďmi, které obdrželi od výrobců, kteří nejsou členy žádného sdružení, do jednoho konsolidovaného souboru údajů. Tento soubor údajů představuje základ pro posouzení hospodářské situace výrobního odvětví Unie. Posouzení tohoto souboru údajů (v tabulkách 1 až 4) ukázalo následující:

(12)

Objem výroby během posuzovaného období meziročně trvale klesal, přičemž v roce 2019 klesl o 5 % a v roce 2020 o 16 % ve srovnání s údaji roku 2018. Čtvrtletní rozpis roku 2020 (10) ukazuje, že tento pokles byl z velké části způsoben výkonností ve druhém a třetím čtvrtletí, která byla nejvíce postižena dopady pandemie COVID-19. Výrobní kapacita zůstala po celé období stabilní, což znamená, že využití kapacity sledovalo klesající trend v souladu s poklesem výroby (viz tabulka 1). Konečně zásoby se v roce 2019 snížily o 7 % a v roce 2020 o 15 % ve srovnání s rokem 2018.

(13)

Spotřeba na trhu Unie začala v roce 2019 klesat (–6 %) a tento trend pokračoval i v roce 2020 (–16 %) ve srovnání s rokem 2018. Vývoj objemu domácího prodeje výrobců v Unii vykazoval v posuzovaném období velmi podobný trend (–4 % v roce 2019 a –14 % v roce 2020). Během posuzovaného období zvýšilo výrobní odvětví Unie svůj podíl na trhu o více než 2 procentní body.

(14)

Ukazatele újmy týkající se objemu prodeje (viz tabulka 2) a hodnoty v posuzovaném období trvale klesaly. Jednotkové prodejní ceny ve srovnání s rokem 2018 postupně poklesly o 5 % v roce 2019 a o 12 % v roce 2020. Peněžní tok a návratnost investovaného kapitálu se během posuzovaného období rovněž meziročně zhoršily, přičemž návratnost investovaného kapitálu dosáhla záporných hodnot, a to jak v roce 2019 (–2,6 %), tak i v roce 2020 (–19,4 %).

(15)

Pokles cen spolu se snížením objemu výroby a prodeje uvedeným v tabulkách 1 a 2 způsobil, že výrobní odvětví Unie se stalo již v roce 2019 ztrátovým (–0,4 %), přičemž situace se v roce 2020 dále zhoršila a ztráta dosáhla –3,7 %.

(16)

Zaměstnanost zůstala v roce 2019 stabilní, avšak v roce 2020 poklesla ve srovnání s rokem 2018 o 6 %.

(17)

Údaje uvedené v oddíle 3.1.1 ukázaly, že hospodářská situace výrobního odvětví Unie se výrazně zhoršila už v roce 2019, kdy se výrobní odvětví Unie již stalo ztrátovým, přičemž prakticky všechny ukazatele újmy vykazovaly prudký záporný trend. Je třeba poznamenat, že od roku 2018 do roku 2019 zaznamenala ziskovost pokles o 6,1 procentního bodu a na konci roku 2019 dosáhla –0,4 %. K tomuto závažnému zhoršení tedy došlo dlouho před neočekávaným nástupem pandemie COVID-19 a jejími následnými dopady na trh. Finanční situace výrobního odvětví Unie se v průběhu roku 2020 dále zhoršila, když hospodářské dopady pandemie COVID-19 dále přispěly k oslabení finanční pozice výrobního odvětví Unie v důsledku pokračujícího tlaku na dovoz, který v průběhu roku 2020 vyvíjeli vývozci do Unie. Dopady pandemie COVID-19 se přidaly k trvalému ohrožení finanční situace výrobního odvětví Unie způsobené tlakem dovozu. Dovoz a do jisté míry pandemie COVID-19 způsobily výrobnímu odvětví Unie vážnou finanční situaci se ztrátami –4 %. Je třeba zdůraznit, že dodatečný dopad krize vyvolané pandemií na finanční situaci výrobního odvětví Unie, který prohloubil již probíhající zhoršování způsobené dovozem, byl relativně menší. Od roku 2019 do roku 2020 se ziskovost snížila o 3,3 procentního bodu a ztráty dosáhly svého dna téměř –4 %. Pandemie COVID-19 tak zesílila již existující a přetrvávající zdroj vážné újmy pro výrobní odvětví Unie, která je způsobena především dovozem.

(18)

Komise proto dospěla k závěru, že během období uplatňování ochranného opatření se hospodářská situace výrobního odvětví Unie nadále zhoršovala, a to v důsledku tlaku dovozu v období, kdy významná přizpůsobení provedená výrobním odvětvím Unie dosud nepřinesla žádné příznivé účinky.

(19)

Komise na základě hospodářské situace a vývoje ukazatelů újmy pro dotčený výrobek v tabulkách 1 až 4 dospěla k závěru, že se situace výrobního odvětví Unie v letech 2018 až 2020 nadále zhoršovala a v současné době je velmi nestabilní.

(20)

Kromě tohoto zjištění a v souladu s přístupem použitým v původním šetření (13) Komise rovněž potvrdila svá zjištění na základě tří skupin výrobků; jedná se o ploché výrobky, dlouhé výrobky a trouby (14).

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, zásoby

Tabulka 6

Spotřeba v Unii, domácí prodej a podíl na trhu

Tabulka 7

Jednotková prodejní cena, ziskovost, peněžní tok a návratnost investovaného kapitálu

Tabulka 8

Zaměstnanost

(21)

Tabulky 5 až 8 ukázaly vývoj ukazatelů újmy podle skupin výrobků během posuzovaného období. Potvrdily zejména, že hospodářská a finanční situace výrobního odvětví Unie měla u každé jednotlivé skupiny výrobků zhoršující se trendy srovnatelné s trendy u dotčeného výrobku jako celku. Například ukazatele újmy, jako je objem výroby, objem domácího prodeje, jednotková prodejní cena a ziskovost se v roce 2019 trvale zhoršovaly a tento trend pokračoval i v roce 2020, což ukazuje negativní hospodářskou a finanční situaci. Jediná výjimka, pokud jde o rozdílný trend ve srovnání s vývojem u dotčeného výrobku, souvisí s vývojem peněžního toku ve skupině trub během posuzovaného období.

(22)

Vzhledem k tomu tak dodatečná analýza provedená u každé skupiny výrobků potvrzuje zjištění učiněná u dotčeného výrobku, a sice že i při hodnocení dle skupin výrobků se hospodářská situace výrobního odvětví Unie během posuzovaného období výrazně zhoršovala a že se v současné době nachází v nestabilní situaci.

(23)

Aby mohla Komise stanovit, zda dovoz během posuzovaného období vyvíjel tlak na ocelářský průmysl Unie a do jaké míry se tak dělo, posuzovala za prvé vývoj dovozu (15) dotčeného výrobku celkově a za druhé s ohledem na úroveň spotřeby. Kromě toho Komise posoudila vývoj celních kvót používaných v rámci ochranného opatření (viz oddíl 3.1.2 písm. b)).

Tabulka 9

Vývoj dovozu v tunách

(24)

Celkově se objem dovozu dotčeného výrobku v roce 2019 snížil o 13 % a v roce 2020 o 27 % ve srovnání s úrovní v roce 2018 (16).

Tabulka 10

Vývoj podílu dovozu

Tabulka 11

Podíl dovozu na trhu podle skupin výrobků

(25)

Když se pokles objemu dovozu vyplývající z tabulky 9 posuzuje ve vztahu k vývoji spotřeby na trhu Unie, Komise uvedla, že ačkoli podíl dovozu na trhu během dotčeného období postupně klesal, podíl dovozu na trhu zůstal v roce 2020 na stejné úrovni jako v roce 2017, tedy v roce před zavedením ochranného opatření (17). Kromě toho byl průměrný podíl dovozu na trhu během období, na které se vztahuje ochranné opatření, vyšší než v letech, která předcházela jeho uložení (ať už v jednotlivých letech, nebo v průměru). To ukazuje, že navzdory ochrannému opatření se přítomnost dovozu na trhu Unie s ocelí nesnížila. Ve srovnání s obdobím před uložením ochranného opatření se naopak poměrně zvýšila (18).

(26)

Komise rovněž podrobněji zkoumala tlak dovozu tím, že posoudila vývoj používání celních kvót v rámci ochranného opatření (19).

(27)

Tato analýza ukazuje, že hlavní země vyvážející ocel již vyčerpaly velký počet kvót pro jednotlivé země, které jim byly přiděleny, a poměrně často v relativně krátkém časovém rámci během příslušných období, kdy bylo uplatňováno ochranné opatření. V některých extrémních případech byly velké objemy ročních kvót vyčerpány během prvního dne tohoto období nebo během několika týdnů. Tento trend pokračoval v rámci čtvrtletní správy kvót pro jednotlivé země zavedené dne 1. července 2020. Analýza rovněž ukázala, že některé z těchto zemí rovněž extrémně rychle vyčerpaly některé zbytkové kvóty v několika kategoriích poté, co již předtím vyčerpaly své vlastní kvóty, čímž vytěsnily jiné dřívější dodavatele. Jedná se o jednotný model, který lze pozorovat u všech kategorií a původů výrobků a ve velkých objemech.

(28)

Hlavní vyvážející země prokazují nejen schopnost dodávat velké objemy v krátkém časovém období, což způsobuje významná narušení trhu, ale také se zdá, že jsou připraveny dále zvýšit svou přítomnost na trhu Unie, kdykoli jim podoba opatření poskytne příležitost tak učinit (například prostřednictvím výjimečného přístupu ke zbytkové kvótě). Proto, jak bylo zjištěno během druhého funkčního přezkumu ochranného opatření (20), vývozci z hlavních vyvážejících zemí jasně vykazují oportunistické chování a snaží se všemi možnými prostředky maximalizovat svou přítomnost na trhu v rámci ochranného opatření.

(29)

Před přijetím celních opatření USA podle § 232 zákona o rozšíření obchodu z roku 1962 (dále jen „opatření podle § 232“) pro některé výrobky z oceli, ke kterému došlo v březnu 2018, byly USA největším trhem pro dovoz oceli. Poté, co USA uložily 25% clo předem na dovoz, přenechaly toto postavení Unii, která je v současnosti největším dovozcem oceli na světě, následovaná USA (21). S cílem ochránit trh Unie před následným odklonem obchodu uložila Unie své ochranné opatření, dočasně v červenci 2018 a v jeho konečné podobě v únoru 2019, a to prostřednictvím celních kvót na dotčený výrobek, které na rozdíl od opatření USA zachovávají historické obchodní toky a odrazují od dodatečného dovozu, včetně odkloněného obchodu.

(30)

Dovoz do Unie se v roce 2019 snížil o 13 % a v roce 2020 o 27 % ve srovnání s jeho vrcholem v roce 2018 (viz tabulka 5 výše). Zároveň během téhož období vykazoval dovoz na trh USA po uložení opatření podle § 232 souběžnou a ještě výrazněji klesající tendenci, jak ukazuje tabulka 11.

Tabulka 11

Dovoz do Spojených států v tunách  (22)

(31)

Tyto údaje proto prokazují úzkou a významnou souvislost mezi výrazným snížením objemu dovozu do USA po uložení opatření ze strany USA podle § 232 a souběžným nárůstem dovozu do Unie, který byl částečně zmírněn ochranným opatřením. Tato korelace se potvrzuje u všech období ochranného opatření až do dopadu pandemie COVID-19.

(32)

Poté, co Komise zjistila tyto trendy dovozu na dva největší dovozní trhy s ocelí (Unii a USA), začala posuzovat vývozní výkonnost na dalších třetích trzích v hlavních zemích, které dodávají ocel do Unie (23).

Tabulka 12

Vývoj vývozu dotčeného výrobku z hlavních zemí dodávajících ocel do EU na trhy třetích zemí (kromě EU a USA)

(33)

Komise provedla statistickou analýzu trendů vývozu dotčeného výrobku u hlavních zemí vyvážejících ocel na základě údajů z databáze Global Trade Atlas (24). Z tabulky 8 vyplývá, že celkově platí, že hlavní země vyvážející dotčený výrobek do Unie během posuzovaného období podstatně snížily objem vývozu na jiné třetí trhy. Individuální posouzení vývozní výkonnosti těchto zemí potvrdilo, že většina těchto zemí rovněž zaznamenala pokles objemu vývozu u všech zemí (kromě Unie a USA). To tedy znamená, že v období, kdy dvě hlavní největší země na světě dovážející ocel (Unie a USA) zaznamenaly významný pokles dovozu v době, kdy existovala příslušná opatření, hlavní vyvážející země do Unie rovněž snížily objem vývozu na jiné třetí trhy.

(34)

Komise dále doplnila své vlastní posouzení analýzou provedenou ze strany OECD. Údaje OECD potvrdily vlastní posouzení Komise, že vývozní výkonnost hlavních zemí vyvážejících ocel v posuzovaném období celkově trvale klesala (25).

(35)

Komise poté posoudila vývoj domácí spotřeby v hlavních zemích vyvážejících ocel (26) v posuzovaném období.

Tabulka 13

Vývoj spotřeby na hlavních trzích s ocelí (včetně hlavních zemí vyvážejících do EU)  (27)

(36)

Tabulka 13 ukazuje, že během posuzovaného období se na domácím trhu hlavních zemí vyrábějících ocel (kam patří hlavní země dodávající ocel do Unie) celkově zvýšila spotřeba (28). Tento celkový trend je však způsoben výjimečným nárůstem spotřeby v Číně, což je zdaleka největší trh s ocelí na světě. S uvedenou výjimkou zaznamenaly všechny ostatní země trvalý pokles domácí spotřeby.

(37)

Proto současný pokles vývozu a domácí spotřeby během posuzovaného období ve většině hlavních zemí vyrábějících ocel jednoznačně svědčí o rostoucích obtížích, s nimiž se tyto země setkávají při hledání odbytišť pro své tradiční vývozní operace. Tyto obtíže výrazně zvyšují konkurenční napětí a vedou k aktivnímu jednání vývozců na trzích třetích zemí.

(38)

Komise rovněž posoudila nejnovější vývoj týkající se celosvětové nadměrné kapacity v ocelářském odvětví, který již zohlednila ve svých nařízeních o prozatímních a konečných ochranných opatřeních.

(39)

Z analýzy různých směrodatných zdrojů uvedených v tomto nařízení vyplývá, že situace nadměrné kapacity na světovém trhu s ocelí se v posuzovaném období zhoršila. Organizace OECD konstatovala, že „nejnovější dostupné informace (k prosinci 2020) naznačují, že celosvětová kapacita výroby oceli se v roce 2020 již druhým rokem po sobě zvýšila (obrázek 10). Čistá změna kapacity v roce 2020 s ohledem na nově přidané kapacity a uzavřené podniky znamená, že současná celosvětová kapacita výroby oceli dosahuje 2 453,2 milionu tun, což představuje nárůst o 1,6 % oproti úrovni na konci roku 2019“ (29).

(40)

Organizace OECD dále uvedla, že „celosvětová kapacita výroby oceli vzrostla v roce 2020 na 2 453,2 milionu tun, zatímco výroba surové oceli klesla na 1 827,8 milionu tun, přičemž rozdíl mezi nimi vzrostl na 625,4 milionu tun z 568,7 milionu tun v roce 2019. Celosvětová výroba oceli jako podíl kapacity a hrubý ukazatel celosvětové míry využití poklesla ze 76,5 % v roce 2019 na 74,5 % v roce 2020“ (30).

(41)

Závěry ministerské zprávy Globálního fóra pro řešení nadbytku kapacity v ocelářství z roku 2020, založené na údajích z roku 2019, již poukázaly na to, že vývoj v odvětví by se mohl ubírat tímto směrem. Zpráva konstatovala, že „dvěma konkrétními problémy na konci roku 2019 byl opačný trend pozorovaný u čínských kapacit výroby oceli, kdy bylo zahájeno několik velmi rozsáhlých projektů na zelené louce, zejména v jižních a východních pobřežních oblastech, s podporou vládou řízeného programu výměny kapacit, a čínská podpora nebo účast na rozšiřování kapacit ve třetích zemích. K rychlému růstu kapacit došlo rovněž v jihovýchodní Asii a na Blízkém východě“ (31).

(42)

Zpráva dále uvedla, že „okamžité důsledky výhledu poptávky spočívají v tom, že celosvětový rozdíl mezi kapacitou a poptávkou, což je ukazatel rizika nadměrné nabídky u trhu s ocelí, se v roce 2020 výrazně zvýší na nejméně 606 milionů tun“ (32). Rovněž konstatovala, že „tento obrat v nadměrné kapacitě může vést k narušení obchodu, způsobit výrazně nižší ceny oceli a poškodit hospodářskou udržitelnost ocelářského průmyslu“ (33).

(43)

Komise proto považovala za zřejmé, že problém celosvětové nadměrné kapacity v ocelářském odvětví se v posuzovaném období zhoršil, což vedlo k ještě většímu rozdílu mezi výrobou, spotřebou a instalovanou kapacitou. Komise tyto informace dále potvrdila svým vlastním posouzením údajů z databáze CRU pro hlavní světové země vyrábějící ocel, mezi něž patří hlavní země vyvážející ocel na trh Unie (34).

(44)

Ve svých nařízeních, kterými se zavádí prozatímní a konečné ochranné opatření, dospěla Komise k závěru, že opatření USA podle § 232 týkající se některých výrobků z oceli by pravděpodobně mohla u vývozů původně určených pro trh USA způsobit značný odklon obchodu na trh Unie, pokud Unie nepřijme žádné nápravné opatření. Ve svém konečném nařízení dospěla Komise k závěru, že existují důkazy o tom, že první známky odklonu obchodu se objevily již v roce 2018 (35).

(45)

Komise již v tabulce 11 ukázala, že od přijetí opatření USA podle § 232, která se týkají se oceli, se objem dovozu na trh USA výrazně snížil. V posuzovaném období se skutečně zdá, že dovoz, který byl dříve směrován do USA, nenašel ve světě jiná odbytiště, neboť celkový vývoz do jiných zemí se snížil, včetně trhu Unie, a to v situaci, kdy domácí spotřeba hlavních zemí vyvážejících ocel do Unie klesala.

(46)

K dnešnímu dni opatření USA podle § 232 pokračují a orgány USA nijak nenaznačují, že by se měla rušit. Proto pokud by ochranné opatření Unie pozbylo platnosti, přetrvává v plném rozsahu riziko odklonu obchodu jak u zboží, které je v současné době expedováno do USA, tak u zboží, které bylo dříve dováženo na trh USA, ale které se v důsledku opatření USA podle § 232 již nedováží.

(47)

V posuzovaném období Komise zaznamenala, že kromě opatření USA podle § 232, která nadále zůstávají v platnosti, se dále v různých jurisdikcích ukládají nová opatření, která se do značné míry týkají hlavních zemí vyvážejících ocel do Unie, a to u širokého sortimentu výrobků z oceli, včetně některých výrobků, na něž se vztahuje ochranné opatření (36). Patří sem i nedávné oznámení prodloužení ochranného opatření pro některé výrobky z oceli ze strany Spojeného království (37).

(48)

Tento pozorovaný trend, kdy se neustále zvětšuje rozsah kategorií oceli, které podléhají antidumpingovým a vyrovnávacím clům a kdy v dohledné budoucnosti neexistují náznaky obratu, posiluje výše uvedené obtíže vyvážejících zemí při hledání odbytišť pro svůj vývoz, což zvyšuje konkurenční napětí a vede k aktivnějšímu jednání vývozců.

(49)

Unie je v současnosti největším trhem dovozu oceli na světě, pokud jde o objem (38). Pokud jde o cenovou úroveň, ceny dovozu do Unie z jejích hlavních dodavatelských zemí jsou u velké většiny jejich vývozu oceli trvale vyšší než jejich ceny vývozu na ostatní trhy třetích zemí (u 53 % až 73 % kódů, kterých se to celkem týká, jsou hodnoty vývozu do Unie vyšší než u vývozu na ostatní trhy třetích zemí) (39).

(50)

To znamená, že vývozci mají zájem pronikat na trh Unie všemi prostředky a někdy se dopouštějí nekalého cenového chování. V posledních letech Komise uložila řadu antidumpingových a vyrovnávacích opatření na dovoz oceli, včetně kategorií výrobků, na něž se vztahuje ochranné opatření.

(51)

Statistické trendy dovozu do EU (viz tabulka 9) potvrzují přitažlivost trhu Unie pro vývozce. Během posuzovaného období dovoz do Unie dokonce v průměru zvýšil svůj podíl na trhu ve srovnání s obdobím před zavedením ochranného opatření, a to v situaci klesající spotřeby a navzdory existujícímu ochrannému opatření.

(52)

S ohledem na tyto skutečnosti dospěla Komise k závěru, že trh Unie s ocelí je pro vyvážející země i nadále atraktivní.

(53)

Na základě výše uvedených důkazů a úvah dospěla Komise k závěru, že ocelářský průmysl Unie se po prvních třech letech platnosti ochranného opatření stále nachází v nestabilní hospodářské situaci.

(54)

Komise rovněž zjistila, že dovoz z hlavních zemí vyvážejících ocel vyvíjel a stále vyvíjí velmi vysoký tlak na trh Unie s ocelí na základě agresivního a oportunistického modelu obchodního chování, tj. využíváním jakéhokoli možnosti ke zvýšení přítomnosti na trhu.

(55)

Vzhledem k převládajícímu klesajícímu trendu celosvětového vývozu a domácí spotřeby hlavních zemí vyvážejících ocel během posuzovaného období, ke kterému docházelo již před pandemií COVID-19 a v celkových souvislostech značné nadměrné kapacity, Komise dále konstatovala, že vývozci musí zvýšit svůj prodej na jakémkoli možném trhu, aby mohli pokračovat v činnosti.

(56)

Šetření rovněž potvrdilo, že další významné trhy s ocelí, včetně druhé největší dovážející země, USA, nadále uplatňují obchodní omezení, která mají vliv na schopnost vyvážejících zemí prodávat na tomto trhu, a to v obecných souvislostech trvalého poklesu spotřeby oceli.

(57)

Šetření dále potvrdilo, že trh Unie je pro dovoz ještě atraktivnější, pokud jde o velikost a úroveň cen, a stává se tak trhem, na který by mohly směřovat velké objemy oceli.

(58)

Srovnávací analýza provedená s ohledem soubor faktorů popsaný v oddíle 3.1.2 s cílem určit, co by se stalo, pokud by ochranné opatření bylo odstraněno, jasně ukazuje, že v současné době je velmi pravděpodobné, že velmi významné objemy oceli neprodané v jiných částech světa by mohly být nakonec nasměrovány na trh Unie.

(59)

Tento dodatečný dovoz spolu se stávajícím dovozem by celkově vedl k velmi závažnému dalšímu zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie a mohl by vážně ohrozit jeho životaschopnost. Bylo proto stanoveno, že zrušení ochranného opatření by mělo za následek vážnou újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie v důsledku většího dovozu. Tento závěr není ovlivněn současnými dopady pandemie COVID-19 na výrobní odvětví Unie. Když se hospodářská situace výrobního odvětví Unie v roce 2020 dále zhoršila kvůli pandemii COVID-19, Komise konstatovala, že pravděpodobné zvýšení dovozu, pokud by ochranné opatření zaniklo, by mělo pro výrobní odvětví Unie za následek vážnou újmu.

(60)

Komise dospěla k závěru, že takové zvýšené objemy by mohly podstatně ohrozit jakékoli významné hospodářské oživení a snahy vynakládané ocelářským odvětvím Unie v procesu přizpůsobování se vyšší úrovni dovozu, jak je popsáno v následujícím oddíle. Komise se proto domnívala, že ochranné opatření je i nadále nezbytné, aby se zabránilo vážné újmě.

(61)

Je nezbytné také proto, že Unie podle pravidel WTO nemá možnost zvýšit dovozní cla na dotčený výrobek, aniž by přijala ochranné opatření. Unie se ve skutečnosti u WTO zavázala, že bude mít dovozní cla u celních položek dotčeného výrobku na nulové úrovni. Z tohoto důvodu, stejně jako v roce 2018, byl nárůst dovozu zjevně důsledkem působení těchto závazků (konkrétně celních koncesí s nulovým clem), které Unii vznikly v rámci dohody GATT, takže tyto závazky by nyní rovněž měly za následek opětovný nárůst dovozu a způsobení vážné újmy výrobnímu odvětví Unie, pokud by ochrana zanikla.

(62)

Když Komise v červenci 2018 zavedla prozatímní ochranné opatření pro ocelářství, ocelářský průmysl Unie již zahájil proces přizpůsobování se vážné krizi, kterou ocelářství prodělávalo od poloviny roku 2010, kdy se snížila světová poptávka po oceli, nicméně kapacita se nadále zvyšovala. Tato nerovnováha, která byla zhoršena státními zásahy na podporu zvyšování kapacit a zabránění uzavírání nehospodárných zařízení v některých třetích zemích, narušila dynamiku trhu a omezovala výrobce v tom, aby se více zaměřili na vývozní trhy, což vedlo ke vzniku případů souvisejících s ochranou obchodu, z nichž mnohé se týkaly Číny, kde existuje největší nadbytečná kapacita.

(63)

Unie na tuto výzvu rychle reagovala. V roce 2013 představila Komise svým „Akčním plánem pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě“ (40) ambiciózní plán cílených opatření na úrovni Unie i členských států s cílem posílit konkurenceschopnost ocelářského průmyslu Unie a zajistit jeho udržitelnost a schopnost konkurovat v celosvětovém měřítku, jakož i vyvinout novou generaci výrobků z oceli, které budou mít zásadní význam pro další klíčová evropská odvětví.

(64)

Poradenská firma McKinsey ve své zprávě „Současné změny kapacit v ocelářství a jak se toto odvětví přizpůsobuje“ (41) , která byla zveřejněna v lednu 2018, vnímala dekádu 2016–2025 jako nestálou a vhodnou pro další restrukturalizaci, s ohledem na to, že úsilí o konsolidaci a přizpůsobení v některých částech světa, zejména v Evropě, bylo „z velké části vyváženo pokračující expanzí v jiných oblastech“. Ve zprávě bylo rovněž vysvětleno, jak se společnosti „zejména v Evropě, Jižní Koreji a Japonsku přizpůsobují celosvětové nadměrné kapacitě zaváděním nových výrobků a rozšiřováním obchodních modelů, které jim umožní posunout se v hodnotovém řetězci směrem nahoru“. Ve zprávě bylo dále vysvětleno, že „inovace v ocelářství navíc zahrnují i hlavní výrobní procesy s cílem snížit výrobní náklady, zlepšit funkčnost výrobků či snížit zátěž pro životní prostředí“. Bylo v ní rovněž vyjádřeno očekávání, že „vedoucí subjekty budou experimentovat s radikálními inovacemi ve výrobních postupech, čímž naruší dlouhotrvající přesvědčení, že technologie výroby oceli již vyspěla, a má tedy omezený prostor pro další zvyšování produktivity“.

(65)

V této souvislosti Komise v březnu 2016 zhodnotila opatření prováděná v rámci akčního plánu pro ocelářství z roku 2013 a ve svém sdělení „Ocelářství: jak v Evropě uchránit udržitelná pracovní místa a růst“ (42), posílila opatření s cílem podpořit investice a vytvořit příznivější podmínky k podnikání, které by měly ocelářskému průmyslu EU pomoci v jeho úsilí o přizpůsobení se změně klimatu. Komise zejména v co největší míře a urychleně změnila zaměření všech svých strategických iniciativ Unie s cílem zvýšit úsilí ocelářského průmyslu EU o modernizaci a provádění inovací, které zaručí jeho dlouhodobou konkurenceschopnost a udržitelnost.

(66)

Jak je vysvětleno v oddíle 3.1 písm. e), přijetí opatření podle § 232 týkajících se oceli ze strany USA, která vstoupila v platnost v červnu 2018, prohloubilo chronickou nerovnováhu mezi kapacitou ocelářství a poptávkou po oceli. Uzavření největšího trhu dovážejícího ocel v té době ještě zhoršilo agresivní chování zemí vyvážejících ocel při jejich zoufalém hledání odbytišť s cílem uplatnit svůj přebytek výroby.

(67)

Za těchto okolností zabránila přiměřená reakce Komise, která spočívala v zavedení jejího ochranného opatření v podobě celních kvót s cílem zabránit odklonu obchodu, a to dočasně v červenci 2018 a v konečné podobě v únoru 2019, tomu, aby došlo k dalšímu posílení náhlého a prudkého nárůstu dovozu oceli, který již na trhu s ocelí v EU existoval. Pokud by toto opatření neexistovalo, úsilí o přizpůsobení, které ocelářský průmysl Unie vynakládal, aby se přizpůsobil rostoucí celosvětové nadměrné kapacitě a postupně integroval trhy s ocelí, by bylo zmařeno.

(68)

V rámci záruk Unie pokračovalo úsilí ocelářského průmyslu EU o přizpůsobení. Ocelářský průmysl EU ve svých podáních a odpovědích na dotazník doložil, že se během prvních tří let používání ochranného opatření přizpůsobil. Předložené důvěrné informace doplněné tiskovými zprávami, zprávami podniků a dalšími veřejně dostupnými informacemi ukázaly, že ocelářský průmysl Unie přijímal opatření k přizpůsobení s cílem snížit náklady, zlepšit výkonnost, inovovat a provést environmentální transformaci v souladu se závazky EU v oblasti boje proti změně klimatu. Doložené přizpůsobení se týká kategorií výrobků, na něž se vztahuje ochranné opatření EU týkající se oceli. Tato přizpůsobení připravují ocelářský průmysl EU na to, aby byl nadále dlouhodobě udržitelný z finančního a environmentálního hlediska.

(69)

Na jedné straně ocelářský průmysl Unie vykázal opatření za účelem zvýšení výkonnosti s cílem ušetřit náklady a optimalizovat hodnotový řetězec, například snižování počtu pracovních míst, uzavírání méně efektivních nebo nedostatečně využívaných zařízení, spolu s investicemi do nových strojů a výrobních procesů (43). Na druhé straně ocelářský průmysl Unie rovněž doložil výhledová přizpůsobení, která jsou zaměřena na posílení konkurenceschopnosti v dlouhodobějším horizontu, jako například investice do nových udržitelných technologií (včetně ekologických technologií), výrobních postupů a inovací výrobků. Někteří výrobci oceli, například Aperam (44), Thyssenkrupp (45) nebo ArcelorMittal (46), mimo jiné přijali nejnovější technologické inovace a zvýšenou automatizaci a digitalizaci svých postupů. Další, například Voestalpine (47) nebo Salzgitter (48), usilovali o diferenciaci svých výrobků tím, že investovali do prémiových odvětví konečného užití (např. automobilový průmysl, energetika) a úzce spolupracovali se zákazníky na nových jakostních třídách a řešeních oceli. Všechna tato přizpůsobení pomáhají ocelářskému průmyslu Unie, aby se přizpůsobil konkurenčnějšímu trhu s vyšším tlakem na dovoz.

(70)

Je třeba poznamenat, že toto úsilí o přizpůsobení neskončilo s nástupem hospodářské krize způsobené pandemií COVID-19, ačkoli následné otřesy a nepříznivé hospodářské dopady krize zvýšily náročnost a zátěž pro výrobní odvětví Unie, pokud jde o pokračování procesu přizpůsobování.

(71)

Zásady, jimiž se v současné době řídí snahy ocelářského průmyslu Unie o přizpůsobení, stanovila Komise ve svém sdělení „Nová průmyslová strategie pro Evropu“ zveřejněném v březnu 2020 (49), v němž položila základy průmyslové politiky, která by podpořila souběžnou transformaci na zelenou a digitální ekonomiku, zvýšila konkurenceschopnost průmyslu EU v celosvětovém měřítku a posílila otevřenou strategickou autonomii Evropy.

(72)

Vzhledem k tomu, že tato strategie byla přijata právě v době vypuknutí pandemie COVID-19, Komise ji nedávno aktualizovala, a to v květnu 2021 ve svém sdělení „Budování silnějšího jednotného trhu pro oživení Evropy“ (50), které shrnuje mimořádná opatření a opatření pro oživení, která EU mezitím provedla v širších souvislostech průmyslové politiky EU. V této aktualizaci průmyslové politiky EU zdůrazňuje Komise „nutnost rychlejšího přechodu k čistšímu, více digitalizovanému, odolnějšímu modelu hospodářství a průmyslu, který zachová a zesílí směřování Evropské unie k udržitelné konkurenceschopnosti“.

(73)

Vzhledem ke svému klíčovému významu se jeden ze tří pracovních dokumentů útvarů („SWD“) Komise, které byly připojeny k aktualizaci průmyslové strategie na rok 2020, týká ocelářského průmyslu: „Směrem ke konkurenceschopnému a ekologickému evropskému ocelářství“ (51). Tento dokument SWD popisuje výzvy a příležitosti pro ocelářský průmysl Unie, jakož i soubor politických nástrojů EU, které jsou k dispozici na podporu budoucího úsilí ocelářského průmyslu Unie při vedení dvojí transformace.

(74)

Komise tedy dospěla k závěru, že ocelářský průmysl EU se během uplatňování ochranného opatření přizpůsobuje a bude nadále přizpůsobovat situaci, kdy existuje vyšší dovoz.

(75)

Komise zjistila, že ochranná opatření EU týkající se oceli jsou i nadále nezbytná, aby zabránila vážné újmě, a že existují důkazy o tom, že výrobní odvětví EU pokračuje v provádění opatření s cílem přizpůsobit se situaci na trhu, která se vyznačuje vyšším tlakem na dovoz. Podle článku 19 nařízení (EU) 2015/478 o ochranných opatřeních, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 Dohody WTO o ochranných opatřeních, se však doba platnosti ochranných opatření „omezuje na dobu, která je nezbytná k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě a pro usnadnění přizpůsobení výrobců Unie“.

(76)

Ochranné opatření Unie bylo původně stanoveno na tři roky do 30. června 2021. Komise však konstatovala, že během druhého roku uplatňování ochranného opatření prodloužila hospodářská krize způsobená pandemií COVID-19 proces přizpůsobování ocelářského průmyslu Unie, přičemž část dostupných zdrojů byla věnována na udržení chodu ocelářských společností v nejkritičtějších fázích pandemie COVID-19.

(77)

Komise rovněž zjistila, že prodloužení pouze o jeden rok by bylo nepřiměřeně krátké. V tomto smyslu Komise konstatovala, že ocelářský průmysl Unie je v současné době v nestabilní situaci, jak je vidět dle jeho průmyslových a finančních ukazatelů pro rok 2020, a zůstává náchylný k otřesům způsobeným dovozem v případě, že by ochranné opatření v této fázi pozbylo platnosti, což by mohlo ohrozit dosud vynaložené úsilí o přizpůsobení. Kromě toho Komise rovněž konstatovala, že stále existuje celkové oslabení a hospodářské oslabení v oblasti obchodu a dosud nedošlo k plnému oživení po recesi způsobené pandemií.

(78)

V tomto ohledu Komise uvedla, že ačkoli se vyhlídky růstu HDP na rok 2021 postupně dle většiny prognóz zlepšují díky pozitivním výsledkům zavádění očkování ve většině západních zemí, aktuálně zůstává důvěra stále nestabilní kvůli nejistotám v procesu očkování a potížím při omezení šíření pandemie v důležitých obchodních zemích, například v Brazílii a Indii. Společnost Oxford Economics ve svém nejnovějším výhledu pro květen/červen 2021 zvýšila svou prognózu světového HDP a v současné době očekává, že v letošním roce poroste o 6,3 % a v roce 2022 o 4,6 %, což je o 0,4 a 0,2 procentního bodu více než v její předchozí prognóze, neboť ekonomiky získaly v nejhorších fázích pandemie znovu půdu pod nohama. Pokud jde o eurozónu, společnost Oxford Economics očekává, že HDP vzroste v roce 2021 o 4,2 % a v roce 2022 o 4,7 %, přičemž na úroveň před krizí se vrátí až na začátku roku 2022. Komise ve své hospodářské prognóze z jara 2021 rovněž aktualizovala svou prognózu pro hospodářství EU a očekává, že vzroste o 4,2 % v roce 2021 a o 4,4 % v roce 2022. Pokud jde o oživení, míra růstu se u jednotlivých členských států výrazně liší, přičemž Komise očekává, že se všechny členské státy vrátí na úroveň před krizí až koncem roku 2022.

(79)

Za těchto současných okolností a s cílem zabránit tomu, aby výrobní odvětví Unie utrpělo nepřiměřenou vážnou újmu v případě ukončení platnosti ochranného opatření v této fázi, považuje Komise za nezbytné prodloužit toto opatření o další tři roky, a to do 30. června 2024.

(80)

Aby však bylo zaručeno, že prodloužení zůstane omezeno na nezbytné minimum, bude předmětem režimu přezkumu, který je uveden v oddíle 4, který mimo jiné předpokládá přezkum s cílem určit, zda by ochranné opatření nemělo být ukončeno do 30. června 2023 po dvou letech prodloužení.

(81)

Současná míra liberalizace ochranného opatření byla stanovena na roční výši 3 %. Komise na základě dostupných důkazů posoudila, zda je tato úroveň liberalizace i nadále přiměřená a úměrná vývoji na trhu a výhledům. Kromě obecných hospodářských prognóz a ukazatelů oživení v konkrétních odvětvích, které jsou popsány v předchozím oddíle s cílem posoudit délku prodloužení, Komise rovněž zvážila ukazatele oživení obchodu.

(82)

V tomto ohledu předpověděla společnost IHS Markit ve své dubnové prognóze obchodních toků na základě databáze Global Trade Atlas významný meziroční nárůst reálné hodnoty světového obchodu ve výši 6,5 % v roce 2021 a 4,3 % v roce 2022, což umožní dosáhnout úrovně před pandemií COVID-19 již do konce roku 2021. Světový obchod však bude i nadále klesat ve srovnání s jeho dlouhodobým trendem před pandemií COVID-19 v letech 2011–2019, kterého bude dosaženo až v letech 2025/2026. Kromě toho společnost IHS Markit předpovídá, že v dlouhodobějším horizontu světový obchod poroste s nižší průměrnou roční mírou růstu, a to pouze 2,9 % v období 2021–2030.

(83)

Za těchto okolností, kdy se podle současných předpovědí neočekává, že by hospodářské a obchodní podmínky v Unii existující před pandemií byly do konce první poloviny roku 2022 zcela obnoveny a byly v souladu s předpokládaným tempem růstu v rámci současného trendu obchodních toků, Komise v této fázi nevidí důvody pro změnu míry liberalizace ve výši 3 % během prvního roku prodloužení.

(84)

Kromě toho udržení míry 3 % alespoň do 30. června 2022 povede k tomu, že dovoz se udrží pod hranicí 32,5 milionu tun, což je stále mírně pod historickým rekordem z roku 2018. Historického rekordu by mohlo být dosaženo o rok později, jestliže do té doby dojde k oživení hospodářských a obchodních podmínek.

(85)

Aby bylo zaručeno, že ochranné opatření zůstane v platnosti pouze v nezbytném rozsahu, provede Komise přezkum s cílem určit, zda by na základě okolností v dané době nemělo být ochranné opatření ukončeno do 30. června 2023, tedy po dvou letech prodloužení. Aby se mezitím zachovalo fungování ochranného opatření přizpůsobeného vývoji trhu a v souladu se zájmy všech zúčastněných stran, provede Komise funkční přezkum, jako byl přezkum provedený v letech 2019 a 2020. Tento funkční přezkum bude zahájen s dostatečným předstihem, aby byly veškeré potřebné změny zavedeny od 1. července 2022, to znamená po prvním roce prodloužení. Rovněž bude zahájen okamžitý přezkum ochranného opatření, pokud USA zavedou změny ve svém opatření podle § 232 týkajícím se oceli, které mohou mít významný dopad na neoprávněně odkloněné obchodní toky, jež v současné době vytváří.

(86)

Komise rovněž rozhodla, že by mohlo být přezkoumáno i tempo liberalizace ve výši 3 % a v případě potřeby by mohlo být změněno, a to během funkčního přezkumu, který má být dokončen do 30. června 2022, pokud to okolnosti odůvodní.

(87)

Komise rovněž zkoumala, zda existují závažné hospodářské důvody, které by mohly vést k závěru, že prodloužení stávajícího ochranného opatření není v zájmu Unie.

(88)

Za tímto účelem Komise posoudila dopad možných opatření na výrobce, dovozce a uživatele v Unii. Posouzení dostupných důkazů je strukturováno takto: i) hospodářská situace výrobců oceli v Unii a možný dopad zrušení opatření (viz oddíl 5.1) a ii) zájem uživatelů a dovozců s ohledem na údajné nedostatečné dodávky, vysokou úroveň cen oceli a zpoždění dodávek, na něž poukazují některé zúčastněné strany, jakož i možnou příčinnou souvislost mezi těmito údajnými vlivy a ochranným opatřením Unie pro ocel (viz oddíl 5.2). Ve svém posouzení Komise zejména zkoumala vývoj používání celních kvót v rámci ochranného opatření a celkovou dostupnost dovozu při dodávkách na trh Unie.

(89)

Ocelářský průmysl Unie má více než 500 výrobních závodů provozovaných ve 23 členských státech EU. Průmysl přímo zaměstnává 330 000 osob, a pokud se zahrnou nepřímá a indukovaná pracovní místa v jiných odvětvích, vytváří v celé Unii 2,6 milionu pracovních míst (52).

(90)

Komise popsala v oddíle 3.1.1 hospodářskou situaci výrobců oceli v Unii a dospěla k závěru, že je nezbytné opatření prodloužit, aby se předešlo vážné újmě nebo aby se tato újma napravila. Pokud by opatření nebylo prodlouženo, šetření prokázalo, že výrobní odvětví Unie by pravděpodobně čelilo významné vlně dovozu, která by vážně ohrozila snahy o přizpůsobení se tlaku dovozu při celkově stále nejisté hospodářské situaci v Unii.

(91)

Proto by bylo v zájmu výrobců oceli v Unii toto opatření prodloužit.

(92)

Komise konstatovala, že ochranné opatření umožnilo, aby historické objemy obchodu nadále mířily na trh Unie s nulovým clem, a že bylo pravidelně liberalizováno (zvýšením objemu celních kvót o 3 % v červenci 2019 a červenci 2020) (53). Tradiční objemy obchodu se proto v rámci ochranného opatření postupně zvyšovaly. Ochranné opatření bude během doby prodloužení dále liberalizováno.

(93)

Při posuzování používání celních kvót Komise uvedla, že během prvních tří let uplatňování opatření byly na konci každého příslušného období k dispozici soustavné (a stále vyšší) objemy celních kvót s nulovým clem, a to v prakticky ve všech kategoriích výrobků, často s více než jednou dostupnou kvótou pro jednotlivé země a v mnoha případech také částí zbytkové kvóty. Komise rovněž konstatovala, že od druhého roku uplatňování opatření, tj. od 1. července 2019, zaznamenal trend v používání celních kvót prudký pokles. Tak tomu bylo i před pandemií COVID-19.

(94)

Tento vývoj jasně vyplývá z tabulky 14 (54):

Zdroj: Databáze kvót GŘ pro daně a celní unii

(95)

Komise proto dospěla k závěru, že ačkoli ochranné opatření splnilo svůj cíl odrazovat od odklonu obchodu na trh Unie, je pro dovozce a uživatele v Unii k dispozici dostatečný objem celních kvót bez cla, který je úměrný poptávce a bohatě přesahuje historické objemy obchodu.

5.2.2.   Vysoké ceny oceli

(96)

Komise rovněž posoudila dostupné důkazy, pokud jde o zvýšení cen zaznamenané v odvětví oceli v prvních měsících roku 2021 a v druhé polovině roku 2020. Komise se zaměřila zejména na to, zda toto zvýšení na trhu Unie a na světových trzích mělo jakoukoli souvislost s ochranným opatřením EU pro ocel, a na vliv, který toto zvýšení má a/nebo by mělo na trh Unie, pokud bude prodlouženo ochranné opatření.

(97)

V tomto ohledu Komise nejprve konstatovala, že je nesporné (55), že ceny oceli, včetně cen některých kategorií výrobků v rámci dotčeného výrobku, zaznamenaly v posledních měsících na celém světě prudký nárůst (počínaje druhou polovinou roku 2020) (56). Tento trend a rozsah jsou rovněž jasně znázorněny v grafech 1 až 3 (57), které ukazují vývoj cen u tří kategorií výrobků (kategorie 1, 4 a 13) (58):

(98)

Komise dále uvedla, že ceny surovin pro výrobu oceli, zejména železné rudy a šrotu, zaznamenaly ve stejném období, kdy ceny oceli začaly růst, rovněž drastický nárůst, jak je vysvětleno v 91. bodě odůvodnění (viz graf 4) (59).

(99)

Zpráva OECD vysvětlila, že „v druhé polovině roku 2020 dramaticky vzrostly ceny hlavních surovin pro výrobu oceli a od února 2021 se referenční ceny železné rudy, koksovatelného uhlí a šrotu meziročně zvýšily o 97 %, 53 % a 56 %“. (61)

(100)

Tyto informace potvrzují obraz nastíněný vývojem ukazatelů újmy v tabulkách 1 až 4. Zejména je to skutečnost, že nárůst cen ve druhé polovině roku 2020 v kombinaci s náznaky oživení poptávky přispěl ke zlepšení situace výrobního odvětví Unie z předchozího velmi nepříznivého stavu. Toto zvýšení cen však výrobnímu odvětví Unie neumožnilo vrátit se do konce roku 2020 k ziskovým maržím. Tuto skutečnost lze alespoň částečně přičíst souběžnému nárůstu cen hlavních surovin pro výrobu oceli.

(101)

V tomto ohledu organizace OECD konstatovala, že „navzdory prudkému nárůstu cen oceli se nezvýšila cenová marže surovin pro ocel měřená rozdílem mezi cenou oceli a košem vstupů pro výrobu oceli, a to v důsledku vzestupu cen surovin (obrázek 9). Koš cen surovin použitý pro výpočet marží byl v únoru 2021 meziročně o 97 % vyšší“ (62).

(102)

Jak ukazují grafy 1 až 3, Komise rovněž konstatovala, že nárůst cen oceli není jevem vázaným na trh Unie, ale obecně rozšířeným trendem na hlavních světových trzích s ocelí.

(103)

Navzdory tomu však Komise konstatovala, jak ukazuje tabulka 14, že v posledním období opatření, tj. od 1. července 2020, existovala široká dostupnost kvót s nulovým clem z několika zdrojů, a to prakticky ve všech kategoriích výrobků (63). V důsledku toho ochranné opatření neomezovalo uživatele v Unii na nakupování oceli výhradně od výrobců v Unii za ceny, které by tito výrobci stanovili, aniž by jim tak byla poskytnuta jiná reálná alternativa dodávek (s nulovým clem). Uživatelé v Unii měli naopak možnost dovážet z jiných zemí původu v rámci příslušných objemů celní kvóty s nulovým clem, která je k dispozici pro každou kategorii výrobků.

(104)

Komise rovněž zaznamenala, že podání některých uživatelů tvrdila, že jim bylo bráněno dovážet větší bezcelní objemy určitého konkrétního původu (tento původ se liší v závislosti na příslušné kategorii výrobků). Komise však uvedla, že jednou z podmínek prosazování ochranného opatření je zachování toho, aby tradiční obchodní toky, pokud jde o objemy i původy, byly na trhu Unie i nadále dostupné. Skutečnost, že určitá země vyčerpala svou celní kvótu, která pro ni byla určena v konkrétní kategorii výrobků, ačkoli v téže kategorii existuje více objemů a původů s celní kvótou s nulovým clem, neznamená, že ochranné opatření vytváří nepatřičný nedostatek na trhu.

(105)

Tyto skutečnosti tedy zřetelně ukazují, že ochranné opatření není příčinou pozorovaného zvýšení cen oceli a že nezpůsobilo celkový nedostatek oceli na trhu Unie. Komise proto dospěla k závěru, že neexistuje přímá souvislost mezi ochranným opatřením a nedávným vývojem cen oceli. Navíc není zřejmé, že současné vysoké ceny budou zachovány dlouhodobě i poté, co se trh přizpůsobí situaci po pandemii COVID-19 (64).

(106)

Poté se Komise rozhodla posoudit údajná zpoždění ocelářského průmyslu Unie při dodávkách na trh Unie (65). Z šetření vyplynulo, že v poslední části posuzovaného období došlo k přechodnému nesouladu mezi poptávkou a nabídkou v Unii (stejně jako na jiných třetích trzích), když se ekonomika začala oživovat ze dna recese způsobené pandemií COVID-19 (66). V tomto smyslu Komise uvedla, že výrobci oceli museli reagovat na náhlé a drastické snížení poptávky, k němuž došlo v roce 2020 v důsledku pandemie COVID-19 (67). Výrobní odvětví Unie odstavilo část své kapacity, aby co nejvíce snížilo fixní náklady a přizpůsobilo dostupnou kapacitu stávající poptávce. Následně, později v roce 2020 a počátkem roku 2021, došlo v některých odvětvích využívajících ocel k rychlému a náhlému oživení, např. v automobilovém průmyslu (68).

(107)

Tato situace nastala i na několika světových trzích. V tomto ohledu se uvádí, že podle poslední zprávy OECD „ohromná výrobní kapacita oceli, která byla během vrcholu pandemie pozastavena, nemohla být zprovozněna dostatečně rychle na to, aby uspokojila oživující se poptávku po oceli a obnovu zásob, což vedlo k rychlému nárůstu světových cen oceli“ (69).

(108)

Ve stejném duchu společnost S&P Platts Global uvedla, že „kromě Číny se po lockdownech výroba surové oceli v klíčových zemích a regionech pomalu zvyšuje. Podle Světového sdružení výrobců oceli se produkce Evropy v březnu snížila o 7,1 %, produkce Severní Ameriky o 8,9 % a Indie o 8,6 %. V USA dosahuje míra využití kapacity válcoven stále pouze 77 % oproti 80 % v březnu minulého roku před vypuknutím pandemie. Japonské ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu odhaduje výrobu surové oceli ve druhém čtvrtletí na 23,24 milionu tun oproti 23,67 milionu tun v prvním čtvrtletí“ (70). Společnost IHS Markit rovněž konstatovala, že „opětovné zahájení výroby a prudký nárůst dovozu začínají zmírňovat pokles nabídky“ (71).

(109)

Aby Komise dospěla k určitému závěru, analyzovala důkazy dostupné ve spisu týkající se obnovení provozu výrobních linek, které byly během pandemie výrobním odvětvím Unie odstaveny.

(110)

Důkazy ve spisech poukazují na trvalý nárůst kapacity, která je na trhu k dispozici, a to z pecí, které byly v roce 2020 odstaveny (72). Komise měla za to, že z těchto důkazů vyplývá, že výrobní odvětví Unie reaguje na hospodářské oživení v některých navazujících odvětvích v roce 2021, což by mělo vést k tomu, že bude schopno dodávat větší objemy oceli v kratších lhůtách, a tím obnoví rovnováhu na trhu (73).

(111)

Ve zprávě OECD se v tomto ohledu dále uvádí, že „se očekává, že do konce prvního čtvrtletí roku 2021 dožene nabídka oceli objednávky“ (74). Podobné prognózy se opakují v několika specializovaných publikacích (75).

(112)

Komise tedy zjistila, že problémy s nabídkou, k nimž došlo po obnovení poptávky, byly přechodné a že opětovné zprovoznění odstavených zařízení výrobního odvětví Unie, které právě probíhá, by tak mělo pomoci zajistit obnovení běžných podmínek nabídky oceli do stavu před pandemií, a to v přiměřeně krátkém časovém rámci.

(113)

Nedávný pracovní dokument útvarů Komise potvrdil význam existence silného a konkurenceschopného ocelářství v Unii. V této souvislosti konstatoval, že průmyslová strategie EU rovněž uznala, že „energeticky náročná průmyslová odvětví jsou pro evropské hospodářství nepostradatelná a že ostatní odvětví jsou na nich závislá“ a že „ocelářství a další energeticky náročná průmyslová odvětví hrají zásadní roli při poskytování výrobků a služeb širokému spektru evropských průmyslových ekosystémů“ (76).

(114)

Tentýž pracovní dokument útvarů Komise rovněž uvedl, že „ocel je klíčovým vstupem pro několik navazujících ekosystémů, jako je stavebnictví, mobilita a automobilový průmysl, nebo pro strojírenské podniky. Údaje o spotřebě oceli podle odvětví ukazují, že na stavebnictví připadá 35 % využití oceli v EU, na automobilový průmysl 19 %, na strojírenství a kovové výrobky po 15 % a na trouby 10 %. Společnosti působící v těchto odvětvích, z nichž mnohé jsou malými a středními podniky, zaměstnávají v Evropě miliony pracovníků a jsou na výrobě oceli v EU závislé“ (77). Podobně již v roce 2016 Komise ve svém sdělení zdůraznila, že „silná průmyslová základna má zásadní význam pro hospodářský růst Evropy, zachování udržitelných pracovních míst a naši konkurenceschopnost na světových trzích“ a že „základem hodnotových řetězců v řadě průmyslových odvětví je silné ocelářství“ (78).

(115)

Komise zjistila, že jsou splněny právní požadavky nezbytnosti a přizpůsobení, které jsou nutné k prodloužení ochranného opatření.

(116)

Dále Komise zjistila, že odstranění ochranného opatření v této fázi by mohlo způsobit náhlou vlnu dovozu, která vážně zhorší současnou, zatím ještě křehkou finanční situaci ocelářského průmyslu Unie. Toto odstranění ochranného opatření by ohrozilo oživení výrobního odvětví Unie, a to právě v okamžiku, kdy hospodářství EU a světová ekonomika a obchod procházejí obnovou po recesi způsobené pandemií COVID-19 a doposud se nevrátily do stavu před pandemií. Tento otřes způsobený dovozem naopak přináší riziko zmaření úsilí o přizpůsobení, které ocelářský průmysl Unie vyvíjí, aby se přizpůsobilo silnějšímu dovoznímu tlaku, jenž vyplývá z dynamiky trhu vážně narušené rostoucí nadměrnou kapacitou ve světě a státními zásahy.

(117)

Kromě toho Komise rovněž zjistila, že růst cen oceli, který byl nedávno zaznamenán na trhu Unie s ocelí, nelze přičítat ochrannému opatření Unie souvisejícímu s ocelí ani není jeho důsledkem, protože podobné vysoké ceny převládají i na světových trzích, přičemž velké objemy celních kvót s nulovým clem zůstávají v rámci ochranného opatření nevyužité.

(118)

V této souvislosti Komise rovněž uvedla, že méně než měsíc a půl před koncem třetího roku platnosti opatření zůstalo nevyužito přibližně 11 milionů tun celní kvóty s nulovým clem, tj. 36 % celkové dostupné celní kvóty (79). Ukazuje se tak, že uživatelé v rámci kategorií výrobků měli možnost získat dostatečné množství bezcelní oceli z několika zdrojů a že ochranné opatření nepřiměřeně neomezilo efektivní dodávky, a to z hlediska objemu ani z hlediska původu.

(119)

Celkově Komise zjistila, že nevýhody toho, že ochranné opatření vyprší ke dni 30. června 2021, by jednoznačně převážily nad případnými přínosy, které by jeho ukončení mohlo přinést.

(120)

Komise proto dospěla k závěru, že je v celkovém zájmu Unie ochranné opatření prodloužit.

(121)

Seznam rozvojových zemí, na něž se bude nadále vztahovat ochranné opatření, zůstává stejný jako seznam uvedený v příloze II prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/2037 (80).

(122)

Komise obdržela více než 160 připomínek a protiargumentů od zúčastněných stran, včetně výrobců oceli v Unii, uživatelů a dovozců oceli v Unii, vyvážejících výrobců a vlád třetích zemí. V tomto oddíle se Komise bude zabývat tvrzeními těchto zúčastněných stran. V zájmu administrativní hospodárnosti seskupila Komise tyto žádosti podle povahy a obsahu. Komise v příslušných případech odkázala na předchozí zjištění v tomto nařízení, které se již podrobně zabývá většinou tvrzení zúčastněných stran.

(123)

Několik zúčastněných stran argumentovalo, že nebyl splněn zákonný požadavek na zvýšení dovozu, neboť během posuzovaného období se celková úroveň dovozu snížila; za těchto okolností tvrdily, že Komise není oprávněna prodloužit ochranné opatření. Některé strany dále tvrdily, že případná újma způsobená výrobnímu odvětví Unie by nebyla důsledkem zvýšení dovozu. Další strany tvrdily, že účinky pandemie COVID-19, včetně snížení poptávky, neodůvodňují prodloužení opatření. A další strany konečně tvrdily, že právní požadavky na prodloužení opatření jsou stejné jako na uložení původního opatření, včetně zvýšeného dovozu, příčinné souvislosti a nepředvídaného vývoje.

(124)

V tomto ohledu Komise konstatuje, že požadavky na prodloužení ochranného opatření podle čl. 7 odst. 1 Dohody WTO o ochranných opatřeních a čl. 19 odst. 2 nařízení (EU) 2015/478, konkrétně nutnost předcházet vážné újmě nebo ji napravit a probíhající přizpůsobení, nevyžadují, aby během posuzovaného období došlo ke zvýšení dovozu. Komise zjistila, že je pravděpodobné, že pokud by ochranné opatření pozbylo platnosti, dovoz by se zvýšil, což by vedlo k vážné újmě pro zájmy Unie. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(125)

Několik zúčastněných stran zpochybnilo skutečnost, že ocelářský průmysl Unie se přizpůsobuje, a proto tvrdily, že tento právní požadavek není splněn.

(126)

Komise odkazuje na popis přizpůsobování v oddíle 3.2. Opatření a příklady uvedené v tomto oddíle dokládají, že ocelářský průmysl Unie se přizpůsobuje, a to prostřednictvím řady opatření zaměřených na účinnost a inovace. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(127)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že těmito opatřeními, jejichž cílem bylo přizpůsobení výrobního odvětví Unie, byla restrukturalizační opatření prováděná během pandemie COVID-19 nebo jen obvyklé investice, částečně řízené politikami EU, například Zelenou dohodou pro Evropu, spíše než opatření přijatá v souvislosti se zlepšováním konkurenceschopnosti ocelářského průmyslu Unie ve vztahu k zahraniční konkurenci. V tomto ohledu Komise zjistila, že opatření k přizpůsobení přijatá podniky v jakékoli souvislosti obvykle reagují na řadu různých důvodů a jsou zároveň víceúčelová. V případě ochranného opatření, jak je uvedeno v oddíle o přizpůsobení, měla některá přizpůsobení provedená ocelářským průmyslem Unie skutečně mimo jiné za cíl zmírnit otřesy a nepříznivé hospodářské dopady pandemie nebo splnit závazky EU v oblasti životního prostředí. Tyto typy přizpůsobení jsou však v každém případě rovněž opatřeními, která v souladu s pokyny a cíli průmyslové politiky EU, jež jsou popsány v témže oddíle, přizpůsobují činnosti ocelářského průmyslu Unie situaci, kdy existuje vyšší úroveň dovozu a tlak na dovoz. Například instalace nové vysoce účinné elektrické pece ve výrobní lince společnosti Arvedi (81) měla za cíl zlepšit nákladovou efektivnost a zároveň snížit emise uhlíku. Komise se proto domnívá, že neexistovaly dostatečné důkazy odůvodňující tato tvrzení, a tato tvrzení zamítla.

(128)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že opatření USA podle § 232 týkající se oceli již nepředstavují riziko odklonu obchodu, neboť trh by se v minulých třech letech býval přizpůsobil. Kromě toho některé strany tvrdí, že výjimky zavedené v rámci tohoto opatření by v každém případě výrazně snížily riziko jakéhokoli odklonu obchodu na trh Unie. Kromě toho některé strany rovněž tvrdily, že úroveň cen v USA je podstatně vyšší než na jiných trzích, a proto je odklon obchodu méně pravděpodobný.

(129)

Pokud jde o opatření USA podle § 232, Komise odkazuje na tabulku 7, z níž vyplývá, že dovoz do USA byl po uložení těchto opatření výrazně snížen a že ostatní trhy tento přebytkový objem neabsorbovaly. Pokud jde o uplatněné výjimky, Komise konstatovala, že v některých případech, například v Kanadě a Mexiku (které patří mezi největší vyvážející země do USA), nemají tyto výjimky žádný vliv na riziko odklonu obchodu, neboť tyto země mají zanedbatelný objem vývozu oceli na trh Unie. Na hlavní země vyvážející ocel do EU se i nadále vztahují opatření USA podle § 232 a mají dostatečnou kapacitu pro zvýšení jejich vývozu do EU. Individuální analýza jejich vývozní výkonnosti od uložení opatření USA podle § 232 ukazuje trvalý pokles (82). Proto žádná výjimka, která může být uplatněna, nesnižuje riziko odklonu obchodu. Konečně skutečnost, že ceny v USA jsou vyšší, nevyvrací závěr, že riziko odklonu obchodu přetrvává. Komise poukazuje na trendy dovozu do USA od roku 2018. Toto masivní snížení dovozu časově souvisí s uložením opatření USA podle § 232. Proto skutečnost, že USA mohou mít vyšší domácí ceny než jiné trhy, nebránila v podstatném poklesu dovozu během posuzovaného období.

(130)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že nadměrná kapacita klesá a že i kdyby v ocelářském odvětví nadměrná kapacita přetrvávala, neznamená to automaticky, že by tato skutečnost vedla k odklonu obchodu na trh Unie.

(131)

Komise byla toho názoru, že vývoj nadměrné kapacity v posledních letech je jasný, a odkazuje na oddíl 3.1.2 písm. d). Tvrzení, že došlo k jejímu snížení, je tedy zjevně v rozporu s důkazy. Za druhé, v popsaných souvislostech, tj. při poklesu vývozu do třetích zemí, poklesu domácí spotřeby, vyšších cenách dosahovaných při vývozu do Unie ve srovnání s jinými trhy, přičemž EU je největším dovážejícím trhem, a tudíž je schopna absorbovat velké objemy, chování vývozců v rámci systému celních kvót, by bylo v rozporu s jakoukoli hospodářskou logikou popírat, že by vyvážející země měly jasnou motivaci zvýšit svou výrobu a výrobní kapacitu, aby prodávaly větší objemy na trh Unie. Komise proto uvedla, že zjištění tohoto šetření v souvislosti se zjištěnou významnou celkovou nadměrnou kapacitou (a to i mezi hlavními zeměmi vyvážejícími ocel do Unie) vytvářejí značnou pravděpodobnost, že by se dovoz do Unie podstatně zvýšil, pokud by ochranné opatření pozbylo platnosti.

(132)

Několik zúčastněných stran požádalo, aby byla určitá kategorie výrobků vyňata z opatření nebo aby jí bylo v rámci tohoto opatření přiznáno zvláštní zacházení, pokud by toto opatření mělo být prodlouženo. Argumenty na podporu těchto tvrzení byly různorodé.

(133)

Komise však konstatovala, že rozsah tohoto šetření se omezil jen na posouzení toho, zda by opatření ve své současné podobě mělo být časově prodlouženo, či nikoli. Šetření se proto nezabývalo žádnou možnou změnou fungování opatření, která by se týkala jednotlivých kategorií výrobků. Tato tvrzení byla proto zamítnuta, neboť v rámci tohoto šetření nejsou relevantní.

(134)

Některé zúčastněné strany tvrdí, že určité kategorie výrobků, např. 1, 2, 3B, 4B, 6, 16, 18, 20, 21, 22, 24 a 25A, by měly být vyňaty z působnosti opatření v případě prodloužení vzhledem k tomu, že celní kvóty jsou buď údajně příliš omezené, že zůstaly nevyužity, nebo že se objem dovozu dotčené kategorie v nedávné době snížil.

(135)

Komise připomíná, že ochranné opatření se nepřijímá vůči jedné konkrétní zemi původu ani vůči jedné kategorii výrobků, ale uplatňuje se na dovoz dotčeného výrobku (určitých výrobků z oceli), který pochází z více zemí. Proto je jakékoli tvrzení založené na jednotlivých zemích nebo kategoriích výrobků v rozporu s principem tohoto opatření. Podobně jako v souvislosti s původním ochranným opatřením, i jak je vysvětleno v oddíle 3.1.1, Komise zkoumala situaci na základě dotčeného výrobku jako celku (tj. 26 kategorií výrobků z oceli) a potvrdila svou analýzu na základě tří skupin výrobků.

(136)

Některé třetí země, včetně několika zemí, s nimiž Unie uzavřela dvoustranné obchodní dohody, požádaly Komisi, aby je z tohoto opatření vyňala v případě, že by bylo prodlouženo. Některé z těchto zemí uvedly jako argument ve prospěch vynětí zvláštní ustanovení ve svých dvoustranných dohodách.

(137)

Komise konstatovala, že žádná z těchto dohod nestanoví vynětí z mnohostranného ochranného opatření, o které se jedná. Komise proto potvrdila, že podle těchto dvoustranných dohod nemá právní povinnost vyjmout některou z těchto zemí z opatření, a tato tvrzení proto zamítla.

(138)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že vzhledem k tomu, že vyvážející země by byly oprávněny požadovat náhradu škody a v případě neexistence dohody zavést vyvažující opatření vůči Unii, neměla by Komise z tohoto důvodu ochranné opatření prodloužit.

(139)

V tomto ohledu si je Komise vědoma platného právního rámce v případech, kdy opatření trvá déle než tři roky. Komise však připomíná, že Dohoda WTO o ochranných opatřeních a nařízení (EU) 2015/478 umožňují, aby opatření trvalo déle než tři roky, jsou-li splněny právní podmínky. Komise tak tím, že prodloužila opatření na dobu delší než tři roky při splnění příslušných podmínek, uplatňuje své zákonné právo podle pravidel WTO a EU.

(140)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že vzhledem k tomu, že původní opatření bylo založeno na údajích EU-28, bylo by rozšíření jeho platnosti na úrovni EU-27 protiprávní.

(141)

Komise konstatovala, že současné přezkumné šetření vychází z EU-27. Žádná zúčastněná strana nezpochybnila, že původní ochranné opatření přijaté na základě tehdy existující EU-28 nebylo protiprávní. Působnost ochranného opatření s ohledem na vystoupení Spojeného království z Unie již byla provedena nařízením (EU) 2020/2037 (83). Komise proto toto tvrzení zamítla.

(142)

Některé zúčastněné strany uvedly, že antidumpingová a antisubvenční opatření již dostatečně chrání výrobní odvětví Unie před nekalým dovozem a že ochranná opatření by údajně poskytovala přehnanou ochranu, která by výrobnímu odvětví Unie poskytla dodatečnou výhodu v jeho dominantním postavení na trhu Unie.

(143)

Komise připomíná, že antidumpingová a vyrovnávací cla řeší nekalé obchodní praktiky, zatímco ochranná opatření se spíše zabývají otázkou zvýšených objemů. Komise zavedla tzv. „nařízení o dvojím nápravném opatření“ pro ten dovoz, který podléhá jak ochranným opatřením, tak antidumpingovým a/nebo vyrovnávacím clům (84). Toto nařízení zajišťuje, aby v případě, že dovoz v rámci ochranného opatření překročí objem celních kvót s nulovým clem, nedojde ke kumulaci 25 % u příslušného antidumpingového a/nebo vyrovnávacího cla, takže to nepovede k většímu ovlivnění obchodu, než je žádoucí. Z těchto důvodů Komise zamítla tvrzení o dvojím nápravném opatření.

(144)

Kromě toho údajná ochrana poskytovaná prostřednictvím obchodních ochranných opatření EU (antidumpingová a vyrovnávací cla) je pro účely současného šetření ochranného opatření nedostatečná, jak je uvedeno v oddíle 3.1. Většina činitelů újmy se během posuzovaného období výrazně zhoršila.

(145)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro ochranná opatření zřízeným podle čl. 3 odst. 3 nařízení (EU) 2015/478 a čl. 22 odst. 3 nařízení (EU) 2015/755,