(1)

S cílem vyhovět novým iniciativám Unie v oblasti daňové transparentnosti byla směrnice Rady 2011/16/EU (3) v posledních letech předmětem řady změn. Tyto změny zaváděly zejména oznamovací povinnosti a následné sdělování jiným členským státům, pokud jde o informace týkající se finančních účtů, předběžných daňových rozhodnutí s přeshraničním prvkem a předběžných posouzení převodních cen, zpráv podle jednotlivých zemí a přeshraničních uspořádání podléhajících oznamování. Tyto změny proto rozšířily rozsah automatické výměny informací. Daňové orgány členských států mají nyní k dispozici širší soubor nástrojů spolupráce pro odhalování a řešení forem daňových podvodů, daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem.

(2)

V posledních letech Komise monitorovala uplatňování a v roce 2019 dokončila hodnocení směrnice 2011/16/EU. Přestože bylo v oblasti automatické výměny informací dosaženo významného zlepšení, stále je třeba zlepšit ustanovení, která se týkají všech forem výměny informací a správní spolupráce.

(3)

Podle článku 5 směrnice 2011/16/EU sdělí dožádaný orgán dožadujícímu orgánu veškeré informace, které má k dispozici nebo které získá ve správních šetřeních, u nichž lze předpokládat význam pro správu a vymáhání vnitrostátních právních předpisů, jež se týkají daní spadajících do oblasti působnosti uvedené směrnice. Aby byla zajištěna účinnost výměny informací a zamezilo se neodůvodněnému zamítnutí žádostí a aby byla zajištěna právní jistota jak pro orgány daňové správy, tak pro daňové poplatníky, měl by být jasně stanoven a kodifikován mezinárodně dohodnutý standard pojmu „předpokládaný význam“.

(4)

V některých případech je třeba řešit žádosti o informace, které se týkají skupin daňových poplatníků, které nelze jednotlivě identifikovat, a předpokládaný význam požadovaných informací lze popsat pouze na základě společného souboru charakteristik. Vzhledem k tomu by orgány daňové správy měly nadále používat skupinové žádosti o informace podle jasného právního rámce.

(5)

Je důležité, aby si členské státy vyměňovaly informace týkající se příjmů pocházejících z duševního vlastnictví, protože tato oblast hospodářství je vzhledem k vysoce mobilním podkladovým aktivům náchylná ke konstrukcím sloužícím k přesouvání zisku. Proto by s cílem posílit boj proti daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem měly být do kategorií příjmů podléhajících povinné automatické výměně informací zahrnuty licenční poplatky ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice Rady 2003/49/ES (4). Členské státy by měly vynaložit veškeré možné a přiměřené úsilí, aby do sdělování kategorií příjmů a kapitálu, na něž se vztahuje povinná automatická výměna informací, zahrnuly daňové identifikační číslo (DIČ) rezidenta vydané členským státem rezidenta.

(6)

Digitalizace ekonomiky v posledních letech rychle roste. To vede k rostoucímu počtu složitých situací spojených s daňovými podvody, daňovými úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem. Přeshraniční rozměr služeb nabízených prostřednictvím provozovatelů platforem vytvořil složité prostředí, ve kterém může být náročné vymáhat daňová pravidla a zajistit dodržování daňových předpisů. Dodržování daňových předpisů není dostatečné a hodnota nevykázaných příjmů je významná. Orgány daňové správy členských států nemají dostatečné informace, aby mohly správně vyměřit a kontrolovat hrubý příjem dosažený v jejich zemi z obchodních činností prováděných prostřednictvím digitálních platforem. To je obzvláště problematické v případech, kdy příjmy nebo základ daně protékají prostřednictvím digitálních platforem zřízených v jiné jurisdikci.

(7)

Orgány daňové správy od provozovatelů platforem často požadují informace. To provozovatelům platforem způsobuje významné administrativní náklady a náklady na dodržování předpisů. Některé členské státy zároveň uložily jednostrannou oznamovací povinnost, což pro provozovatele platforem vytváří další administrativní zátěž, neboť ti musí splňovat mnoho vnitrostátních standardů týkajících se oznamování. Proto je nezbytné zavést standardizované požadavky na oznamování, které by platily v rámci vnitřního trhu.

(8)

Vzhledem k tomu, že většina příjmů nebo základů daně prodejců na digitálních platformách protéká přes hranice, by oznamování informací týkajících se příslušné činnosti přineslo další pozitivní výsledky, pokud by tyto informace byly sděleny také členským státům, které by byly oprávněny dosažené příjmy zdanit. Zejména automatická výměna informací mezi daňovými orgány je nezbytná, aby se těmto daňovým orgánům dostaly potřebné informace s cílem umožnit jim správně vyměřit splatnou daň z příjmů a daň z přidané hodnoty (DPH).

(9)

Aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu, měla by být pravidla oznamování efektivní a jednoduchá. Vzhledem k obtížím při zjišťování uskutečnění zdanitelného plnění, ke kterým dochází při provádění obchodní činnosti usnadněné prostřednictvím digitálních platforem, a také s ohledem na další administrativní zátěž, které by orgány daňové správy v těchto případech musely čelit, je nezbytné uložit provozovatelům platforem oznamovací povinnost. Provozovatelé platforem mají lepší pozici ke shromažďování a ověřování nezbytných informací o všech prodejcích, kteří působí na konkrétní digitální platformě a využívají ji.

(10)

Oznamovací povinnost by se měla vztahovat na přeshraniční i nepřeshraniční činnosti, aby se zajistila efektivita pravidel oznamování, řádné fungování vnitřního trhu, rovné podmínky a zásada nediskriminace. Kromě toho by takové uplatňování pravidel oznamování snížilo administrativní zátěž digitálních platforem.

(11)

Vzhledem k širokému využívání digitálních platforem při provádění obchodních činností fyzickými a právnickými osobami je zásadní zajistit, aby se oznamovací povinnost použila bez ohledu na právní povahu prodejce. Výjimka by však měla být stanovena pro vládní subjekty, na které by se oznamovací povinnost neměla vztahovat.

(12)

Oznamování příjmů dosažených prostřednictvím těchto činností by mělo orgánům daňové správy poskytnout komplexní informace nezbytné k řádnému vyměření splatné daně z příjmu.

(13)

V zájmu zjednodušení a zmírnění nákladů na dodržování předpisů by bylo přiměřené požadovat, aby provozovatelé platforem oznamovali příjmy, kterých prodejci dosáhli použitím digitální platformy, v jediném členském státě.

(14)

Vzhledem k povaze a flexibilitě digitálních platforem by se měla oznamovací povinnost rozšířit i na ty provozovatele platforem, kteří v Unii vykonávají obchodní činnost, ale nejsou v ní rezidenty pro daňové účely, zapsáni v obchodním rejstříku, řízeni, ani nemají stálou provozovnu v členském státě (dále jen „zahraniční provozovatelé platforem“). To by zajistilo rovné podmínky pro všechny digitální platformy a zabránilo nekalé soutěži. Za účelem dosažení tohoto cíle by se od zahraničních provozovatelů digitálních platforem mělo vyžadovat, aby se za účelem působení na vnitřním trhu zaregistrovali a prováděli oznamování v jediném členském státě. Po zrušení registrace zahraničního provozovatele platformy by členské státy měly zajistit, aby daný zahraniční provozovatel platformy byl povinen poskytnout při opětovné registraci v Unii dotčenému členskému státu odpovídající záruky, jako jsou místopřísežná prohlášení nebo složení jistoty.

(15)

Je nicméně vhodné stanovit opatření, která by v případech, kdy existují přiměřené postupy, snížila administrativní zátěž zahraničních provozovatelů platforem a daňových orgánů členských států a zajistila výměnu rovnocenných informací mezi jurisdikcí mimo Unii a členským státem. V těchto případech by bylo vhodné osvobodit provozovatele platforem, kteří splnili oznamovací povinnost v jurisdikci mimo Unii, od povinnosti oznamovat informace v členském státě, pokud se informace, které daný členský stát obdržel, týkají činností spadajících do oblasti působnosti této směrnice a jsou rovnocenné požadovaným informacím podle pravidel oznamování, jež jsou stanovena podle této směrnice. V zájmu podpory správní spolupráce v této oblasti s jurisdikcemi mimo Unii a s ohledem na potřebu flexibility při jednáních o dohodách mezi členskými státy a jurisdikcemi mimo Unii by tato směrnice měla umožnit, aby kvalifikovaný provozovatel platformy z jurisdikce mimo Unii oznamoval rovnocenné informace o oznamovaných prodejcích pouze daňovým orgánům jurisdikce mimo Unii, které by tyto informace obratem posílaly orgánům daňové správy členských států. Je-li to vhodné, měl by tento mechanismus být zaveden, aby se předešlo tomu, že budou rovnocenné informace oznamovány a předávány více než jednou.

(16)

Vzhledem k tomu, že daňové orgány na celém světě čelí výzvám spojeným se stále rostoucí ekonomikou digitálních platforem, vypracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vzorová pravidla pro podávání zpráv provozovateli platforem, pokud jde o prodejce v rámci sdílené a zakázkové ekonomiky (dále jen „vzorová pravidla“). Vzhledem k převaze přeshraničních činností, které vykonávají digitální platformy i prodejci, kteří na nich působí, lze rozumně očekávat, že jurisdikce mimo Unii budou dostatečně motivovány k tomu, aby následovaly vedoucí příklad Unie a zavedly shromažďování a vzájemnou automatickou výměnu informací o oznamovaných prodejcích podle vzorových pravidel. Přestože vzorová pravidla nemají, pokud jde o prodejce, o nichž musejí být informace oznamovány, a digitální platformy, které musí být informace oznamovat, totožnou oblast působnosti jako tato směrnice, očekává se, že vzorová pravidla stanoví oznamování rovnocenných informací ve vztahu k relevantním činnostem, které spadají jak do oblasti působnosti této směrnice, tak do oblasti působnosti vzorových pravidel, jež mohou být dále rozšířeny tak, aby zahrnovaly další relevantní činnosti.

(17)

V zájmu zajištění jednotných podmínek provádění této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (5). Konkrétně by Komise měla prostřednictvím prováděcích aktů určit, zda informace, které mají být vyměňovány na základě dohody mezi příslušnými orgány členského státu a jurisdikcí mimo Unii, jsou rovnocenné informacím stanoveným v této směrnici. Vzhledem k tomu, že uzavření dohod o správní spolupráci v oblasti daní s jurisdikcemi mimo Unii zůstává v pravomoci členských států, mohla by být činnost Komise rovněž zahájena na základě žádosti členského státu. Tento správní postup by měl, aniž by došlo ke změně oblasti působnosti a podmínek této směrnice, poskytnout právní jistotu, pokud jde o vztah mezi povinnostmi vyplývajícími z této směrnice a jakýmikoli případnými dohodami o výměně informací mezi členskými státy a jurisdikcemi mimo Unii. Za tímto účelem je nezbytné, aby bylo možné na žádost členského státu určit rovnocennost rovněž před plánovaným uzavřením takové dohody. Pokud je výměna těchto informací založena na mnohostranném nástroji, mělo by být rozhodnutí o rovnocennosti přijato ve vztahu k celému příslušnému rámci, na který se takový nástroj vztahuje. Mělo by však být i nadále možné přijmout v příslušných případech rozhodnutí o rovnocennosti, pokud jde o dvoustranný nástroj nebo vztahy v oblasti výměny informací s jednotlivými jurisdikcemi mimo Unii.

(18)

Z důvodů předcházení daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem je vhodné, aby oznamování obchodní činnosti zahrnovalo pronájem nemovitého majetku, osobní služby, prodej zboží a pronájem jakéhokoli dopravního prostředku. Do oblasti působnosti tohoto oznamování by neměly spadat činnosti prováděné prodejcem jednajícím jako zaměstnanec provozovatele platformy.

(19)

Aby se snížily nadbytečné náklady na dodržování předpisů pro prodejce, kteří se zabývají pronájmem nemovitostí, jako jsou hotelové řetězce nebo cestovní kanceláře, měla by existovat mezní hodnota určitého počtu pronájmů na jednu nabízenou nemovitost, po jejímž překročení by se oznamovací povinnost nepoužila. Nicméně aby se zabránilo riziku obcházení oznamovací povinnosti ze strany zprostředkovatelů, kteří se na digitálních platformách objevují jako jediný prodejce, přičemž spravují velký počet jednotek nemovitého majetku, měly by být zavedeny vhodné záruky.

(20)

Cíl předcházet daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem by mohl být zajištěn tím, že by se od provozovatelů platforem požadovalo, aby dříve, než daňové orgány členských států provedou roční výměr daně, oznámili v rané fázi příjmy získané prostřednictvím digitálních platforem. S cílem usnadnit práci daňových orgánů členských států by se měly oznamované informace vyměňovat do jednoho měsíce po jejich oznámení. Za účelem usnadnění automatické výměny informací a zvýšení efektivního využívání zdrojů by k výměnám informací mělo docházet elektronicky prostřednictvím stávající společné komunikační sítě (CCN), kterou vyvinula Unie.

(21)

Pokud zahraniční provozovatelé platforem oznamují rovnocenné informace o oznamovaných prodejcích příslušným daňovým orgánům jurisdikcí mimo Unii, očekává se, že účinné uplatňování postupů náležité péče a požadavků na oznamování zajistí daňové orgány těchto jurisdikcí. V případech, kdy tomu tak není, by však zahraniční provozovatelé platforem měli mít v Unii povinnosti, jež se týkají registrace, náležité péče a oznamování informací, a členské státy by měly registrační a oznamovací povinnosti a povinnosti náležité péče těchto provozovatelů platforem vymáhat. Členské státy by tudíž měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout všechna opatření, která zajistí, aby tyto sankce byly uplatňovány. I když je volba sankcí i nadále na členských státech, měly by být stanovené sankce účinné, přiměřené a odrazující. Vzhledem k tomu, že digitální platformy mají často široký zeměpisný dosah, je vhodné, aby členské státy usilovaly o koordinované jednání při vymáhání požadavků na registraci a oznamování, které se vztahují na digitální platformy provozované z jurisdikcí mimo Unii, v krajním případě včetně zabránění tomu, aby digitální platformy mohly působit v rámci Unie. Komise by měla v rámci svých pravomocí usnadňovat koordinaci těchto činností členských států a přitom zohledňovat případná budoucí společná opatření vůči digitálním platformám, jakož i rozdíly v možných opatřeních, která mají členské státy k dispozici.

(22)

Je nezbytné posílit ustanovení směrnice 2011/16/EU, pokud jde o přítomnost úředníků jednoho členského státu na území jiného členského státu a provádění souběžných kontrol dvěma nebo více členskými státy za účelem zajištění účinného provádění těchto ustanovení. Proto by odpovědi na žádosti o přítomnost úředníků jiného členského státu měl poskytovat příslušný orgán dožádaného členského státu ve stanovené lhůtě. Pokud jsou úředníci jednoho členského státu přítomni na území jiného členského státu během správního šetření nebo se účastní správního šetření pomocí elektronických prostředků komunikace, měly by se na ně vztahovat procesní postupy stanovené dožádaným členským státem, aby mohli přímo pokládat otázky jednotlivým osobám a nahlížet do záznamů.

(23)

Členský stát, který zamýšlí provést souběžnou kontrolu, by měl být povinen sdělit svůj záměr ostatním dotčeným členským státům. Z důvodů efektivity a právní jistoty je vhodné stanovit, že příslušný orgán každého dotčeného členského státu je povinen odpovědět ve stanovené lhůtě.

(24)

Mnohostranné kontroly prováděné s podporou programu Fiscalis 2020 zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013 (6) prokázaly výhodu koordinovaných kontrol jednoho nebo více daňových poplatníků, o něž mají společný či doplňující se zájem příslušné orgány dvou nebo více členských států. Takovéto společné akce jsou v současné době prováděny pouze na základě kombinovaného uplatňování stávajících ustanovení týkajících se přítomnosti úředníků z jednoho členského státu na území jiného členského státu a souběžných kontrol. Tato praxe však v mnoha případech ukázala, že k zajištění větší právní jistoty jsou zapotřebí další zlepšení.

(25)

Je proto vhodné, aby byla směrnice 2011/16/EU doplněna o řadu ustanovení, která dále vyjasní rámec a hlavní zásady, které by se měly uplatňovat, když se příslušné orgány členských států rozhodnou využít prostředků společné kontroly. Společné kontroly by měly být dalším dostupným nástrojem správní spolupráce mezi členskými státy v oblasti daní, jenž by doplnil stávající rámec, který stanovuje možnost přítomnosti úředníků z jiného členského státu ve správních úřadech, účasti na správních šetřeních a souběžných kontrol. Společné kontroly by měly podobu správních šetření prováděných společně příslušnými orgány dvou nebo více členských států a byly by spojeny s jednou nebo více osobami, o něž mají příslušné orgány těchto členských států společný či doplňující se zájem. Společné kontroly mohou významně přispět k lepšímu fungování vnitřního trhu. Měly by být strukturovány tak, aby poskytovaly právní jistotu daňovým poplatníkům prostřednictvím jasných procesních pravidel včetně opatření pro zmírnění rizika dvojího zdanění.

(26)

Za účelem zajištění právní jistoty by ustanovení směrnice 2011/16/EU, pokud jde o společné kontroly, měla rovněž obsahovat hlavní aspekty dalších podrobností tohoto nástroje, jako je stanovená lhůta pro odpověď na žádost o společnou kontrolu, rozsah práv a povinností úředníků účastnících se společné kontroly a postup vedoucí k vypracování závěrečné zprávy společné kontroly. Tato ustanovení o společných kontrolách by neměla být vykládána tak, že předjímají jakékoli postupy, které by se v důsledku společné kontroly nebo v návaznosti na ni uskutečnily v členském státě v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, jako je výběr nebo vyměření daně na základě rozhodnutí daňových orgánů členských států, související řízení o opravných prostředcích nebo urovnání nebo prostředků právní nápravy, které mají k dispozici daňoví poplatníci v důsledku těchto postupů. V zájmu zajištění právní jistoty by závěrečná zpráva o společné kontrole měla odrážet zjištění, na nichž se dotčené příslušné orgány dohodly. Navíc by se dotčené příslušné orgány mohly rovněž dohodnout, že závěrečná zpráva společné kontroly zahrnuje veškeré otázky, u nichž nebylo možné dohody dosáhnout. Vzájemně dohodnutá zjištění závěrečné zprávy společné kontroly by měla být zohledněna v příslušných nástrojích vydaných příslušnými orgány zúčastněných členských států v návaznosti na danou společnou kontrolu.

(27)

V zájmu zajištění právní jistoty je vhodné stanovit, že by společné kontroly měly být prováděny předem dohodnutým a koordinovaným způsobem a v souladu s právními předpisy a procesními požadavky členského státu, v němž činnosti společné kontroly probíhají. Tyto požadavky mohou rovněž zahrnovat povinnost zajistit, aby se úředníci členského státu, kteří se podíleli na společné kontrole v jiném členském státě, rovněž v případě potřeby účastnili jakéhokoli řízení o stížnosti, přezkumu nebo opravném prostředku v uvedeném členském státě.

(28)

Práva a povinnosti úředníků, kteří se účastní společné kontroly, jsou-li přítomni při činnostech prováděných v jiném členském státě, by měly být určeny v souladu s právními předpisy členského státu, v němž činnosti společné kontroly probíhají. Řídí-li se právními předpisy členského státu, v němž činnosti společné kontroly probíhají, neměli by úředníci jiného členského státu zároveň vykonávat žádné pravomoci, které by překračovaly rozsah pravomocí, jež jim přiznávají právní předpisy jejich členského státu.

(29)

I když je cílem ustanovení o společných kontrolách poskytnout užitečný nástroj správní spolupráce v oblasti daní, nic v této směrnici by nemělo být vykládáno v rozporu se zavedenými pravidly pro justiční spolupráci členských států.

(30)

Je důležité, aby se informace sdělované podle směrnice 2011/16/EU zásadně používaly k vyměření, správě a vymáhání daní, na které se vztahuje věcná působnost uvedené směrnice. Ačkoli tomu dosud nebylo bráněno, z důvodu nejasného rámce vznikla nejistota ohledně použití informací. Z tohoto důvodu a s ohledem na význam, který má DPH pro fungování vnitřního trhu, je vhodné vyjasnit, že informace sdělované mezi členskými státy mohou být použity také k vyměření, správě a vymáhání DPH a jiných nepřímých daní.

(31)

Členský stát, který sděluje informace jinému členskému státu pro daňové účely, by měl povolit použití těchto informací i pro jiné účely, pokud to dovolují vnitrostátní právní předpisy obou členských států. Členský stát tak může učinit buď tím, že povolí odlišné použití na základě povinné žádosti jiného členského státu, nebo tím, že všem členským státům sdělí seznam jiných povolených účelů.

(32)

S cílem pomoci orgánům daňové správy zapojeným do výměny informací podle této směrnice by členské státy, jimž je nápomocna Komise, měly vypracovat praktická ujednání, včetně případné dohody o společném správci údajů, dohody mezi zpracovateli a správci údajů nebo jejich vzorů. Přístup k informacím sdělovaným podle směrnice 2011/16/EU a poskytnutým elektronickými prostředky za použití sítě CCN smějí získat pouze osoby řádně akreditované Bezpečnostním akreditačním úřadem Komise, a to pouze v míře, v níž je to nezbytné pro péči o centrální rejstřík pro správní spolupráci v oblasti daní a síť CCN, jejich údržbu a rozvoj. Za zabezpečení centrálního rejstříku pro správní spolupráci v oblasti daní a sítě CCN odpovídá rovněž Komise.

(33)

Aby se předešlo porušení ochrany údajů a omezily se potenciální škody, je nanejvýš důležité zlepšit zabezpečení všech údajů, které si příslušné orgány členských států podle směrnice 2011/16/EU vyměňují. Je proto vhodné doplnit uvedenou směrnici o pravidla týkající se postupu, který mají členské státy a Komise dodržovat v případě porušení ochrany údajů v členském státě, jakož i v případech, kdy k porušení dojde ve vztahu k síti CCN. Vzhledem k citlivé povaze údajů, u nichž by mohlo dojít k porušení ochrany, je vhodné stanovit opatření, jako je vyžádání pozastavení výměny informací s členským státem (členskými státy), v němž (v nichž) k porušení ochrany údajů došlo, nebo pozastavení přístupu do sítě CCN pro jeden nebo více členských států, dokud není porušení ochrany údajů odstraněno. Vzhledem k technické povaze procesů týkajících se výměny údajů by se členské státy za pomoci Komise měly dohodnout na praktických ujednáních nezbytných pro provádění postupů, které je třeba dodržovat v případě porušení ochrany údajů, a na opatřeních, která mají být přijata s cílem zabránit budoucím porušením ochrany údajů.

(34)

S cílem zajistit jednotné podmínky k provedení směrnice 2011/16/EU, a zejména pro automatickou výměnu informací mezi příslušnými orgány, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijetí standardního formuláře s omezeným počtem složek, včetně jazykových režimů. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(35)

V souladu s článkem 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (7) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů.

(36)

Každé zpracování osobních údajů uskutečněné v rámci směrnice 2011/16/EU musí být i nadále v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (8) a nařízením (EU) 2018/1725. Zpracování údajů je ve směrnici 2011/16/EU stanoveno pouze proto, aby sloužilo obecnému veřejnému zájmu, konkrétně daňovým věcem a účelům boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem, ochraně daňových příjmů a podpoře spravedlivého zdanění, které posilují příležitosti k sociálnímu, politickému a ekonomickému začlenění v členských státech. Ve směrnici 2011/16/EU by proto měly být aktualizovány odkazy na příslušné unijní právní předpisy o ochraně údajů a měly by být rozšířeny na pravidla, která stanovuje tato směrnice. To je důležité zejména pro účely zajištění právní jistoty správců a zpracovatelů údajů ve smyslu nařízení (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725 při současném zajištění ochrany práv subjektů údajů.

(37)

Tato směrnice respektuje základní lidská práva a ctí zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Cílem této směrnice je zejména zajistit plné dodržování práva na ochranu osobních údajů a svobody podnikání.

(38)

Jelikož cíle této směrnice, totiž efektivní správní spolupráce mezi členskými státy za podmínek slučitelných s řádným fungováním vnitřního trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z toho důvodu, že tato směrnice usiluje o zlepšení spolupráce mezi orgány daňové správy, které vyžaduje jednotná pravidla, která mohou být účinná v přeshraničních situacích, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(39)

Směrnice 2011/16/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,