(1)

Prováděcím nařízením (EU) 2019/159 Evropská komise (dále jen „Komise“) zavedla konečná ochranná opatření týkající se některých výrobků z oceli (dále jen „konečné nařízení“) (3). Opatření uložená tímto nařízením sestávají z celní kvóty s ohledem na 26 kategorií výrobků z oceli, která byla stanovena na dostatečně vysoké úrovni, aby tradiční obchodní toky mohly být zachovány. Clo ve výši 25 % by platilo pouze nad rámec stanovené kvantitativní úrovně tradičních obchodních toků pro jednotlivé kategorie výrobků.

(2)

Ve 161. bodě odůvodnění a v článku 9 konečného nařízení se uvádí, že na základě zájmu Unie může Komise „upravit výši nebo přidělování celních kvót […] v případě změny okolností v době uložení opatření“ a že takový přezkum by měl být zahájen „nejpozději 1. července 2019“.

(3)

Na základě této úvahy zahájila Komise dne 17. května 2019 (4) přezkum konečného nařízení a vyzvala strany, aby oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly příslušné důkazy týkající se pěti důvodů přezkumu, které Komise určila pro 26 kategorií výrobků zmíněných v oznámení o zahájení přezkumu. Podle oddílu 3 uvedeného oznámení se důvody přezkumu týkaly:

(4)

Komise obdržela podání od více než 150 různých stran. Zúčastněné strany rovněž mohly ke každému podání druhé strany předložit připomínky a protiargumenty. V důsledku toho Komise obdržela více než 50 dalších protiargumentů.

(5)

Na základě hloubkové analýzy všech obdržených podání došla Komise k následujícím zjištěním. Tato jsou uspořádána v oddíle 2 níže v rámci pěti různých pododdílů, které odpovídají pěti důvodům přezkumu uvedeným ve 3. bodě odůvodnění výše.

(6)

Jak již bylo uvedeno ve 161. bodě odůvodnění konečného nařízení, přezkum Komise stávajících opatření se týkal jakékoli kategorie výrobků, na které se vztahují opatření, včetně (ale nikoli výlučně) kategorií výrobků 3, 4, 6 a 16. U těchto konkrétních kategorií výrobků obdržela Komise během šetření, které vedlo k přijetí konečných ochranných opatření, značný počet připomínek. Tyto kategorie výrobků byly rovněž předmětem četných výměn v souvislosti s dvoustrannými konzultacemi s obchodními partnery Unie.

(7)

Všech 26 kategorií výrobků bylo nicméně předmětem každodenního sledování Komisí.

(8)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise oznámila, že prošetří, zda od přijetí konečných opatření došlo ke změně okolností, včetně toho, zda existují důkazy o výrazném nárůstu nebo snížení poptávky v Unii nebo o zavedení obchodních ochranných opatření u některých kategorií výrobků. Tyto případy by vyžadovaly úpravu výše nebo přidělování stávajících celních kvót.

(9)

S cílem zjistit podstatné změny v poptávce Komise vysvětlila, že zkoumá vývoj využívání příslušné celní kvóty, aby zjistila, zda byly kvóty vyčerpány, nebo zda jejich využívání neodráželo tradiční obchodní toky.

(10)

V okamžiku zahájení přezkumu Komise zjistila takové potenciální abnormální obchodní toky v kategoriích výrobků 4B, 5, 13, 15, 16, 17 a 25. U těchto kategorií již byly vyčerpány buď určité roční kvóty pro konkrétní země, nebo odpovídající zbytkové kvóty, které měly podle výpočtů vydržet do konce června 2019, nebo tyto byly téměř vyčerpány během pouhých dvou měsíců od zavedení konečných ochranných opatření.

(11)

Komise pro účely svého přezkumu podrobně analyzovala vývoj 26 kategorií výrobků, a to nejen na základě svého každodenního sledování, ale konkrétněji se zaměřila také na jejich vývoj v období od 2. února 2019 do konce června 2019. Prostřednictvím této analýzy se Komise snažila určit, zda má jakýkoli možný abnormální způsob využívání původ ve skutečném podstatném zvýšení poptávky Unie, nebo zda jsou tyto způsoby využití celních kvót výsledkem spekulativního hromadění zásob, nebo ve skutečnosti přesměrování obchodu v důsledku narušujících obchodních opatření přijatých v zahraničí.

(12)

Mnoho zúčastněných stran ve svých podáních požádalo buď o zvýšení úrovně celních kvót, nebo o jiný systém přidělování nebo využívání kvót pro kategorie výrobků, které dovážejí. Pouze několik zúčastněných stran předložilo vypovídající důkazy podporující závěr o možné nerovnováze mezi dostupnými kvantitativními omezeními stanovenými v rámci celních kvót a stávající (nebo vyvíjející se) poptávkou EU nebo jinými změněnými okolnostmi. Většina těchto připomínek se zaměřila na následující kategorie výrobků, které budou v tomto oddíle projednány jednotlivě: kategorie 1 (plechy a pásy válcované za tepla), kategorie 4B (pokovené plechy pro automobilový průmysl), kategorie 16 (válcovaný drát) a kategorie 25 (velké svařované trubky).

(13)

U ostatních kategorií výrobků uvedených buď v ustanovení o přezkumu, nebo v oznámení o zahájení přezkumu (jedná se o kategorie výrobků 3 (elektroplechy), 5 (plechy s organickým povlakem), 6 (výrobky z bílého plechu), 13 (betonářská ocel), 15 (válcovaný drát z nerezavějící oceli) a 17 (úhelníky, tvarovky a profily)) byl počet obdržených připomínek omezen. Žádné z obdržených podání neposkytlo důkazy, které by poukazovaly na problémy s nedostatkem nabídek (tj. nízká kvantitativní omezení stanovená dotčenou celní sazbou), který je způsoben zvýšenou poptávkou nebo jakoukoli jinou změnou okolností. Četná podání však zmínila problémy vytěsňování s ohledem na kategorii výrobků 13, která bude také samostatně analyzována v tomto oddíle v pododdíle 2.B níže.

(14)

Na konci prvního ročního období opatření dne 30. června 2019 byl skutečný objem dovozu u 24 z 26 kategorií výrobků nižší než jejich příslušná kvantitativní úroveň stanovená v rámci celních kvót, a to buď v rámci jedné nebo více celních kvót pro jednotlivé země a/nebo v rámci celkové celní kvóty. Jinými slovy byly celkové kvóty (pro jednotlivé země a zbytkové) poskytnuté v rámci opatření plně vyčerpány téměř na konci června 2019 pouze u dvou kategorií výrobků, tj. kategorie 13 (betonářská ocel) a kategorie 14 (tyče z nerezavějící oceli).

(15)

Celkově zůstalo nevyužito 1,3 milionu tun v rámci dostupných celních kvót na období od 2. února do 30. června 2019. Kromě toho Komise potvrdila, že během období, kdy byla zavedena prozatímní opatření (od 18. července 2018 do 1. února 2019), zůstaly nevyužity přibližně dva miliony tun kvót. Během prvního roku uplatňování ochranných opatření proto nebylo využito více než 3,2 milionu tun bezcelního dovozu.

(16)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že úrovně celních kvót stanovené podle stávajících ochranných opatření nepatřičně neomezovaly obchodní toky, ale spíše zajišťovaly, aby tradiční obchodní toky byly udržovány v souladu s potřebami trhu Unie. Ze strany zúčastněných stran nebyly předloženy žádné důkazy o údajném nedostatku nabídky v důsledku zvýšené poptávky.

(17)

Pro všechny kategorie výrobků, na které se vztahují konečná ochranná opatření, s výjimkou kategorie 1 byl systém celních kvót přijatý Komisí kombinací celních kvót pro jednotlivé země a zbytkových celních kvót. Tím se Komise snažila zachovat tradiční obchodní objemy, nejen co se objemu týče, ale i z hlediska původu.

(18)

Komise však měla za to, že tento preferovaný systém celních kvót nebyl vzhledem k následujícím konkrétním okolnostem pro kategorii výrobků 1 vhodný. Na pět z hlavních historických vyvážejících zemí (5), které v období let 2015–2017 představovaly téměř 60 % dovozu, se ve stejném období vztahovala antidumpingová a/nebo vyrovnávací opatření (6). To významně ovlivnilo jejich úroveň dovozu.

(19)

Komise proto dospěla k závěru, že tyto země by již běžně nemohly vyvážet do Unie na své historické úrovni, tj. na základě průměrné úrovně jejich dovozu do Unie v posledních třech letech (2015–2017). Z tohoto důvodu Komise rozhodla, že je v zájmu Unie přijmout jednotný systém celkových celních kvót, který bude spravován čtvrtletně, aby se zabránilo riziku nedostatku, které by přidělování kvót jednotlivým zemím mohlo způsobit.

(20)

Některé zúčastněné strany, včetně výrobního odvětví Unie a několika vyvážejících zemí, ve svých připomínkách podaných během tohoto přezkumu požádaly Komisi, aby zavedla systém celních kvót pro jednotlivé země rovněž pro kategorii výrobků 1. Tyto strany tvrdí, že současný vývoj dovozu by vytvořil nerovnováhu v dovozních tocích na úkor některých dodavatelských zemí, což by následně způsobilo určité narušení trhu.

(21)

V reakci na tuto skutečnost Komise analyzovala vývoj dovozu kategorie výrobků 1 během roku 2018 a v první polovině roku 2019. Uvedla, že pokud jde o Rusko jakožto dodavatelskou zemi, navzdory tomu, že se na něj vztahují antidumpingová opatření (což vedlo k relevantnímu poklesu objemu dovozu v roce 2017), jeho vývoz v období od ledna 2018 do června 2019 získal zpět podstatnou část svého historického objemu obchodu. V období od února do června 2019 se Rusko na využívání celních kvót podílelo 16 % (7). Kromě toho další země, na které se vztahují antidumpingová opatření, konkrétně Brazílie a Ukrajina, nadále vyvážely do Unie (8), i když v mnohem menším množství než před uložením antidumpingových cel.

(22)

S ohledem na výše popsaný vývoj dovozu, zejména z Ruska, který nebylo možné při přijetí konečných ochranných opatření předvídat, Komise nyní zjistila, že úroveň dovozu významně ovlivněná opatřeními na ochranu obchodu je podstatně nižší, než se očekávalo. Vzhledem k trvale vysokému využívání celních kvót ve dvou čtvrtletích, na která se vztahují konečná ochranná opatření (únor až červen 2019), ze strany ostatních vyvážejících zemí, zejména Turecka, Indie a Republiky Srbsko s odpovídajícími podíly ve výši 40 %, 15 % a 12 %, je možné riziko nedostatečných dodávek, které bylo při ukládání konečných opatření předvídáno, nyní považováno za výrazně nižší.

(23)

S ohledem na výše uvedené změněné okolnosti proto Komise měla za to, že by bylo v zájmu Unie pozměnit přidělování celních kvót pro kategorii výrobků 1 a zavést mechanismus, který zajistí zachování původu obchodního toku podobného tomu používanému pro jiné kategorie výrobků, a to v co největší míře.

(24)

Komise zjistila, že obtížnost zavedení takového systému spočívá v povaze kategorie výrobků 1. Jak již bylo vysvětleno v 19. bodě odůvodnění, spoléhání se na historické průměrné dovozy z období let 2015–2017 za účelem stanovení kvót pro jednotlivé země by způsobilo výrazný nedostatek nabídky. Na druhou stranu by použití roku 2018 jako prvního celého roku s platnými antidumpingovými a vyrovnávacími opatřeními mohlo vést k nevhodnému přidělování. Je tomu tak proto, že objem dovozu v roce 2018 byl rovněž ovlivněn vstupem ochranných opatření v platnost (v červenci 2018), jakož i přítomností objemů dovozu vyplývajících z odklonu obchodu ze třetích zemí, které již bylo stanoveno v konečném nařízení s ohledem na kategorii 1.

(25)

Za těchto okolností a s ohledem na absenci náležitých reprezentativních údajů o dovozu během dostatečně dlouhého a spolehlivého období měla Komise za to, že nejvhodnějším způsobem, jak zajistit zachování tradičních obchodních toků pro kategorii 1 jak z hlediska objemu, tak z hlediska původu, by bylo stanovit omezení podílu na celkové kvótě, kterého může každá jednotlivá vyvážející země během příslušného čtvrtletí dosáhnout.

(26)

Za účelem stanovení tohoto limitu Komise analyzovala historické údaje o dovozu (2013–2017) (9) kategorie výrobků 1 a zjistila, že během tohoto období žádná vyvážející země v průměru nepřesáhla 25 % a také že nejvyššího ročního podílu dosáhlo Turecko v roce 2017 s 28 %. Komise proto dospěla k závěru, že žádná vyvážející země by neměla mít možnost překročit podíl ve výši 30 % z celkové celní kvóty, která je k dispozici na čtvrtletí během zbývající doby trvání opatření.

(27)

Tento limit by měl vyvážejícím zemím poskytnout dostatek prostoru k vyplnění podílu na trhu, které dodavatelské země, na něž se vztahují antidumpingová nebo vyrovnávací opatření, ponechaly otevřené, přičemž tradiční obchodní toky budou v co nejvyšší míře zachovány a dostatečná rozmanitost dodávek pro uživatele v Unii bude zajištěna, aby bylo možné riziko nedostatečných dodávek minimalizováno (10).

(28)

Prostřednictvím této úpravy přidělování celních kvót dospěla Komise k závěru, že je v souladu se zájmem Unie třeba nalézt přiměřenou rovnováhu mezi oprávněnými zájmy různých stran.

(29)

V konečném nařízení Komise rozhodla, že je v zájmu Unie kategorii 4 (pokovené plechy) rozdělit do dvou podkategorií: 4A a 4B. Cílem tohoto rozdělení bylo v co nejvyšší možné míře zachovat tradiční úroveň dovozu pro automobilový průmysl EU. Vzhledem k vysokému počtu typů výrobků obsažených v kategorii 4 Komise zjistila vážné riziko spočívající v tom, že druhy oceli, které automobilový průmysl EU potřebuje, by mohly být vytlačeny jinými „standardními“ podkategoriemi. Je třeba připomenout, že se na většinu standardních typů v rámci této kategorie v současnosti vztahují antidumpingová opatření, zatímco specializovanější výrobky nebyly příslušnou žádostí o antidumpingová opatření pokryty.

(30)

V rámci tohoto přezkumu Komise obdržela řadu podání od zúčastněných stran, které byly zmíněným rozdělením mezi dvě podkategorie dotčeny, mimo jiné od Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA), vlád a vyvážejících výrobců z Korey a Číny. Tato podání zdůraznila, že stávající dělení není při plnění svých zamýšlených cílů zcela účinné. Tyto zúčastněné strany rovněž tvrdily, že definice výrobků není dostatečně jasná, pokud jde o jejich klasifikaci pro podkategorii, a zejména zmínily skutečnost, že dovoz tzv. tříd pro automobilový průmysl byl vytlačen standardními kategoriemi na úkor automobilového průmyslu.

(31)

Zúčastněné strany předložily různé návrhy na zvýšení účinnosti celních kvót pro tuto kategorii. Zejména sdružení ACEA a vláda Číny požádaly Komisi, aby udělila výjimku na konečné užití pro dovoz tříd oceli v rámci kategorie 4B určených pro využití v automobilovém průmyslu. Další zúčastněné strany, jako vlády Korey, Tchaj-wanu a Číny, prostřednictvím alternativní možnosti požadovaly zvýšení úrovně celních kvót a rovněž systém, který by zajistil, že tradiční objemy pro automobilový průmysl budou před dovozem jiných druhů oceli účinně chráněny. Ocelářský průmysl Unie se shodl na tom, že by mělo být prošetřeno možné obcházení antidumpingových opatření kategorie 4A a nalezeno řešení pro automobilový průmysl, avšak bez vyloučení kategorie 4B z oblasti působnosti opatření.

(32)

Analýza Komise na základě přezkumu konečných opatření potvrzuje, že tradiční obchodní toky výrobků spadajících do kategorie 4B byly skutečně narušeny. Podle statistik Eurostatu o dovozu Čína (které byla přidělena jedna z největších individuálních celních kvót) plně vyčerpala svou celní kvótu během jednoho čtvrtletí (2. února až 31. března 2019) a v posledním čtvrtletí téhož období (od 1. dubna do 30. června 2019) následně využila významnou část celkové celní kvóty (více než 75 %).

(33)

Komise navíc zjistila, že Čína během jednoho dne vyčerpala svou roční celní kvótu pro druhý rok platnosti opatření (od 1. července 2019 do 30. června 2020). Je proto sporné, zda se tyto dovozy skutečně skládají z tzv. „tříd pro automobilový průmysl“. Uvedené jednodenní vyčerpání roční celní kvóty pro jednotlivé země v každém případě rovněž ukázalo, že tradiční obchodní toky byly u této podkategorie vytlačeny. Tento trend by se pravděpodobně ještě zhoršil, pokud by nebylo upraveno fungování celních kvót pro kategorii 4B, aby bylo zajištěno dodržování zamýšleného cíle zachování tradiční úrovně dovozu pro automobilový průmysl z různých dodavatelských zemí.

(34)

Komise nadále zastávala ten názor, že neexistují důvody pro vyloučení jakékoliv kategorie výrobků, na kterou se opatření vztahují, ať už prostřednictvím výslovného vyloučení kategorie výrobků 4B, nebo výjimky pro konečné užití (11). Komise proto zamítla žádost o výjimku pro konečné užití tříd pro automobilový průmysl.

(35)

Komise však uznala, že je v zájmu Unie, aby tradiční obchodní toky typů výrobků používaných v automobilovém průmyslu EU byly účelově vázány. Jedním ze způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, je, pokud by použití kategorie 4B bylo omezeno pouze na dovoz, který může prokázat konečné užití v automobilovém odvětví.

(36)

Komise proto dospěla k závěru, že je v zájmu Unie upravit fungování celní kvóty pro kategorii 4 následujícím způsobem. Aby bylo možné využít celní kvóty podle kategorie 4B, musí být kategorie výrobků z oceli spadajících do této kategorie, které se skutečně používají na výrobu automobilových součásti, umístěny do režimu konečného užití podle článku 254 nařízení (EU) č. 952/2013 (12). Jakmile je celní kvóta přidělená kategorii 4B vyčerpána, použije se 25 % clo při překročení kvóty.

(37)

Avšak vzhledem k tomu, že některé kódy KN, které jsou v současnosti seskupeny v rámci kategorie 4B, nejsou výlučně používány v automobilovém průmyslu, bylo nezbytné upravit přidělování kódů mezi kategorie 4A a 4B, aby se zajistilo, že příslušný vývoz výrobků pro jiný než automobilový průmysl bude zachován. Za tímto účelem byl rozsah působnosti kategorie 4A rozšířen a revidován takto: všechny kódy KN, které byly dříve seskupeny pouze v kategorii 4B, by nyní byly rovněž zařazeny do kategorie 4A. Oblast působnosti kategorie 4A by tedy byla rozšířena. Zároveň by byl zachován rozsah působnosti kategorie 4B.

(38)

Dovoz výrobků spadajících do kódů kategorie 4B, které nejsou určeny pro použití v automobilovém průmyslu, by v budoucnu tedy měl spadat pouze pod kategorii 4A. Všechny dovozy výrobků určených pro použití v automobilovém průmyslu by naopak měly spadat do kategorie výrobků 4B a měly by splňovat požadavky režimu konečného užití, jak je vysvětleno v 36. bodě odůvodnění výše.

(39)

Vzhledem k této úpravě by Indii byla přidělena jediná konkrétní celní kvóta v rámci kategorie 4A (kombinace objemu celních kvót pro jednotlivé země přidělených v rámci kategorií 4A a 4B), neboť Komisi dostupné informace naznačily, že tato země nevyváží pro užití v automobilovém odvětví.

(40)

Na základě informací získaných v rámci konzultací s Korejskou republikou Komise upravila úroveň jejích kvót pro jednotlivé země v kategoriích 4A a 4B. Část kvót v rámci kategorie 4B odpovídající kódům KN, jež byly dříve uvedeny výhradně v rámci této kategorie a které nebyly určeny pro využití v automobilovém průmyslu, je nyní převedena do kvót pro jednotlivé země pro Korejskou republiku v rámci kategorie 4A, takže mohou být i nadále vyváženy na trh Unie. Komise usoudila, že bylo v zájmu Unie nezbytné zavést tuto úpravu, aby se zlepšila účinnost konečných opatření s ohledem na tuto kategorii a aby se zajistilo, že dovoz ze strany automobilového průmyslu EU nebude nepřiměřeně omezen.

(41)

Komise obdržela více žádostí týkajících se této kategorie výrobků. Za prvé byla Komise požádána o úpravu úrovně celních kvót směrem nahoru, aby se zabránilo možnému nedostatku dodávek na trhu Unie. Některé strany požádaly zejména o zvýšení úrovně celních kvót až o 20 % nebo o využití úrovně dovozu z let 2016–2018 jako základu pro revizi úrovně celních kvót. Jiné strany žádaly, aby celní kvóta byla zcela upravena tak, aby odrážela růst poptávky v Unii.

(42)

Za druhé, některé zúčastněné strany tvrdily, že výrobci v Unii nezvýšili (a nemohli dále zvyšovat) kapacitu nebo výrobu na nezbytné úrovni, aby uspokojili současnou a budoucí poptávku po válcovaném drátu v Unii. Kromě toho tvrdily, že výrobci válcovaného drátu v Unii zásobovali především své související následné uživatele, čímž se snížilo dostupné množství válcovaného drátu určeného na otevřený trh, což narušilo postavení nezávislých uživatelů, tj. těch, kteří nejsou vertikálně integrováni. V důsledku toho by nezávislí uživatelé čelili významným omezením v přístupu k dostatečnému množství válcovaného drátu.

(43)

Za třetí, některé zúčastněné strany tvrdily, že vyčerpání některých celních kvót nemohlo být způsobeno hromaděním zásob v této kategorii výrobků a že dovoz probíhal na pravidelné a jednotné úrovni až do vyčerpání příslušných celních kvót.

(44)

Za čtvrté, několik zúčastněných stran požádalo Komisi, aby udělila celní kvóty pro konkrétní země původu, neboť by na trh Unie dodávaly konkrétní podkategorie výrobků. Ve stejném duchu některé zúčastněné strany tvrdily, že by buď některé subkategorie měly být vyloučeny, nebo že by Komise měla tuto kategorii výrobků rozdělit a novým podkategoriím přidělit konkrétní celní kvóty.

(45)

Za páté, některé strany požádaly o rozdělení této kategorie, aby podkategorie používané v automobilovém odvětví měly svou vlastní celní kvótu.

(46)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že nebyla schopna vyrábět určitý typ výrobku, jelikož ochranná opatření omezovala množství určitého typu potřebného válcovaného drátu; několik stran rovněž žádalo, aby byly nevyužité celní kvóty pro jednotlivé země převedeny do zbytkové celní kvóty v posledním čtvrtletí každého období (od 1. dubna do 30. června).

(47)

V rámci přezkumu Komise pečlivě posoudila všechna tato podání. Přestože v oznámení o zahájení přezkumu Komise uznala, že tato kategorie v posledním čtvrtletí prvního ročního období (tedy od 1. dubna do 30. června 2019) zažila velmi rychlé využití některých celních kvót pro jednotlivé země i celkových celních kvót, zjistila především to, že se celková dodávka tohoto výrobku nezdá být neobvykle omezená. Neexistovaly žádné známky podstatného zvýšení poptávky, které by poukazovaly na změnu okolností. Analýza využití celních kvót ukázala, že zatímco některé země své vlastní celní kvóty využily velmi rychle, v posledních dvou týdnech (13) posledního čtvrtletí prvního roku opatření byl kvantitativní prostor v celních kvótách ze strany alespoň tří zemí původu (Moldavsko, Švýcarsko a Ukrajina) stále k dispozici, což představuje více než 6 % celkové celní kvóty přidělené na dané období. Na konci prvního roku, ve kterém byla opatření v platnosti, byl k dispozici ještě kvantitativní prostor v rámci celní kvóty z jedné země původu (Ukrajina).

(48)

Podle některých podání se poptávka ve stavebnictví v EU, které je jednou z hlavních destinací válcovaného drátu, v roce 2018 zvýšila o 2,8 % a očekává se, že v období let 2019–2021 bude nadále růst tempem ve výši 1,6 %. Tento model růstu však již byl začleněn do posouzení, které vedlo k vymezení stávající množstevní výše celních kvót. Při ukládání konečných opatření Komise skutečně navýšila tradiční objem dovozu o dalších 5 %, aby aktualizovala historické údaje a zohlednila běžné zvýšení poptávky v následujících letech. I kdyby se liberalizace ochranných opatření po jejich prvním roce kromě toho měla změnit směrem dolů (14), došlo by tím de facto ke zvýšení úrovně dostupných celních kvót, aby bylo možné se dále vypořádat s údajným zvýšením poptávky nad rámec předpokládaného růstu. Na základě toho se Komise domnívá, že současná úroveň celní kvóty pro kategorii výrobků 16 byla přiměřená a že neexistuje riziko nedostatku na trhu Unie.

(49)

Co se týče tvrzení o umělém omezení v nabídce výrobců v Unii, podle informací dostupných Komisi (které zahrnují ověřené odpovědi na dotazník předložené výrobci v Unii v rámci šetření, které vedlo k uložení konečných opatření) se výroba a prodej výrobního odvětví Unie (na volném trhu) v období let 2013–2017 soustavně zvyšovaly. Ve stejném období se prodej přidruženým podnikům (závislý prodej) rovněž zvýšil, i když v mnohem nižších objemech. Údaje ukázaly, že objem prodeje na volném trhu (v Unii) byl ve stejném období více než třikrát vyšší než závislý prodej v Unii. Kromě toho neexistují žádné důkazy o tom, že by takový jasný a konzistentní trend zaznamenaný v posledních letech byl v nedávné době drasticky zvrácen. Důkazy obsažené ve spisu tedy byly v rozporu s tímto tvrzením.

(50)

Co se týče potenciálního hromadění zásob, byly důkazy ve spisu v rozporu s tvrzením, že se dovoz uskutečňoval ze všech zemí původu na pravidelné a jednotné úrovni. Zatímco tomu tak bylo v případě řady zemí původu, jakož i v případě zbytkové celní kvóty ve třetím čtvrtletí (únor–březen 2019), zbývající nejdůležitější země původu (Turecko a Rusko) vyčerpaly celní kvóty dostupné po dobu pěti měsíců během několika dnů nebo týdnů. Tento abnormální trend byl potvrzen také v prvních dnech druhého období platnosti opatření (do 19. července 2019 využilo Turecko 60 % své roční celní kvóty). Kromě toho Komise rovněž uvedla, že zbytková celní kvóta v posledním čtvrtletí prvního období platnosti opatření (od 1. dubna do 30. června 2019) byla vyčerpána výhradně dvěma zeměmi (Turecko a Rusko) již během druhého dne příslušného čtvrtletí (tj. 2. dubna 2019), zatímco v předchozím čtvrtletí (2. února až 31. března 2019) byla tato zbytková celní kvóta několika zeměmi využívána stabilním tempem během celého čtvrtletí. Toto nezvykle rychlé vyčerpání úrovně celních kvót některými zeměmi původu nelze považovat za „pravidelnou a jednotnou úroveň obchodu“.

(51)

Co se týče žádosti o rozdělení kategorie 16, Komise připomněla, že v nařízení (EU) 2019/159 výjimečně rozdělila dvě kategorie a vysvětlila důvody tohoto rozhodnutí. Po pečlivé analýze podání obdržených v tomto ohledu Komise zjistila, že nebyla prokázána žádná změna okolností, která by odůvodňovala rozdělení jakékoli další kategorie. Komise konstatuje, že podání Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) vůbec nezmínila potřebu možné úpravy v této kategorii. Komise dále uvedla, že pouhá skutečnost, že určité druhy v kategorii výrobků byly využívány v automobilovém odvětví, je nemůže automaticky opravňovat k rozdílnému zacházení v rámci opatření. Spíše by bylo třeba prokázat, že by taková úprava byla v zájmu Unie. Předložené důkazy tedy nebyly dostatečné k tomu, aby Komise dospěla k závěru, že úprava je skutečně v zájmu Unie.

(52)

Co se týče dopadu konečných ochranných opatření na schopnost vyrábět určitý výrobek, pro nějž je potřeba určitého typu válcovaného drátu, Komise uvedla, že předložené důkazy prokázaly trvalý a prudký klesající trend prodeje těchto výrobků od roku 2013 do roku 2018, tj. před zavedením ochranných opatření. Toto tvrzení tedy nebylo podloženo dostatečnými důkazy.

(53)

Komise se proto domnívá, že neexistuje dostatek důkazů pro odůvodnění zvýšení celní kvóty u této kategorie výrobků.

(54)

Některé strany uvedly, že by stávající přidělování celních kvót pro kategorii 25 mělo být z důvodu změněných okolností pozměněno. Některé strany zejména tvrdily, že velký projekt týkající se plynových trubek (Nord Stream 2), pro který bylo v roce 2017 dovezeno velké množství trubek z Ruska, by se nyní nacházel ve svých posledních fázích, proto by přidělování celních kvót pro tento výrobek nebylo vhodné, neboť by neodráželo současnou situaci na trhu. Toto tvrzení by bylo podpořeno dovozními trendy pozorovanými z Ruska. V důsledku toho tyto strany tvrdily, že by pro tuto kategorii již neměly existovat žádné celní kvóty pro jednotlivé země, ale spíše jediná celková celní kvóta s cílem zabránit nedostatku dodávek pro jiné nadcházející projekty.

(55)

Na jedné straně je Rusko zemí s nejvyšší individuální celní kvótou pro tuto kategorii (která představuje přibližně 70 % celkové celní kvóty). Analýza příslušných údajů o dovozu provedená Komisí v rámci přezkumu ukázala, že dovoz Ruska po mohutném nárůstu v roce 2017 soustavně klesal. Po tomto nárůstu došlo v roce 2018 k prudkému poklesu objemu dovozu Ruska (ačkoliv je tento stále na poměrně vysoké úrovni). Tento klesající trend se však během období uplatňování konečných ochranných opatření zrychlil. Z analýzy využití celních kvót vyplynulo, že Rusko v důsledku toho během prvního roku platnosti opatření nedostatečně využilo svou celní kvótu (30 % využití) (15). Toto nedostatečné využití celní kvóty odrazilo potřeby ad hoc technického projektu, jak je uvedeno v 54. bodě odůvodnění.

(56)

Na druhou stranu vyčerpaly ostatní dodavatelské země plně své celní kvóty pro tuto kategorii výrobků a využily 79 % celkové celní kvóty (objem této celkové celní kvóty je ve srovnání poměrně malý).

(57)

Vzhledem ke změněným okolnostem souvisejícím s technickým projektem uvedeným v 54. bodě odůvodnění a k nejnovějšímu vývoji ve využití celních kvót Komise považovala za nezbytné nahradit stávající celní kvóty jednotnou celkovou celní kvótou. Tato změna v systému celních kvót byla posouzena v souladu se zájmem Unie, neboť bylo vhodnější omezit riziko možného nedostatku dodávek v důsledku nevhodného přidělování celních kvót a současně zajistit odpovídající rozmanitost dodávek a rovné příležitosti pro všechny potenciální dodavatele, aby se mohli účastnit jakýchkoli nových inženýrských projektů vyžadujících tuto kategorii výrobků.

(58)

Komise zjistila, že pokud by přidělování celních kvót pro jednotlivé země, na které se v současné době vztahují konečná opatření, bylo zachováno, mohla by být účast dodavatelů dalších potenciálních zemí původu na procesech zadávání veřejných zakázek pro jiné probíhající nebo budoucí projekty nepatřičně narušena. Stejný problém by také mohl nastat, pokud by Komise stanovila limit na dodavatelskou zemi, jak bylo rozhodnuto pro kategorii 1. Komise proto dospěla k názoru, že by zachování původní situace nebylo v zájmu Unie a že změna v přidělování celních kvót pro tuto kategorii byla odůvodněná.

(59)

Co se týče veškerých celkových kvót v rámci stávajících opatření, měla by být celková celní kvóta pro kategorii 25 spravována čtvrtletně.

(60)

Zatímco v předchozích bodech odůvodnění byly podrobně projednány výhody možných úprav celních kvót pro kategorie výrobků, které přinesly většinu připomínek zúčastněných stran, zabývá se tento pododdíl stručněji tvrzeními ohledně zbývajících kategorií výrobků, a to prostřednictvím argumentů, které mají pro odpovídající kategorie, jichž se tvrzení týkají, obecnou hodnotu.

(61)

Některé zúčastněné strany požádaly o zvýšení těch celních kvót pro jednotlivé země, které byly vyčerpány před koncem příslušného období. Některé z těchto stran argumentovaly tím, že samotná skutečnost, že celní kvóta pro jednotlivé země byla vyčerpána, by byla dostatečným důkazem odůvodňujícím zvýšení celní kvóty. Ve stejném duchu některé z těchto stran také uvedly, že úroveň celních kvót stanovených konečnými opatřeními byla příliš nízká, neboť u některých kategorií výrobků byly úrovně dovozu v roce 2018 poměrně vyšší než kvantitativní úrovně dotčených celních kvót.

(62)

Za prvé, Komise uvedla, že s výjimkou dvou kategorií výrobků byl pro zbývajících dvacet čtyři kategorií ze strany jedné či několika zemí původu nebo ze zbytkové celní kvóty nebo z obou kvantitativní prostor pro celní kvóty stále k dispozici. Jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění, celkový nevyužitý prostor celních kvót během období platnosti prozatímních opatření (od 18. července 2018 do 1. února 2019) a prvního období platnosti konečných opatření (od 2. února 2019 do 30. června 2019) překročil tři miliony tun. Komise proto nesouhlasila s tvrzeními, že celková kvantitativní úroveň celních kvót byla stanovena příliš nízko. Kromě toho skutečnost, že některé celní kvóty v rámci dané kategorie výrobků byly vyčerpány před koncem příslušného období, nepředstavuje sama o sobě změnu okolností, která by odůvodňovala automatické zvýšení celní kvóty, pokud nebyly poskytnuty žádné další důkazy prokazující, že vyčerpání bylo způsobeno zvýšením poptávky, které nebylo v době přijetí konečných opatření předpokládáno. Komise připomněla, že důvodem ochranných opatření bylo zavést opatření reakce na mimořádné události s ohledem na zvýšený dovoz určitých výrobků. Naproti tomu mnohá z tvrzení uvedená v přezkumu jednoduše požadovala zvýšení kvantitativní úrovně celní kvóty, aniž by musely být poskytnuty jakékoli důkazy o změněných okolnostech (jako je například neexistující riziko odklonu obchodu). Tvrzení na tomto základě byla proto považována za nepodložená.

(63)

Některé zúčastněné strany požádaly Komisi, aby změnila období pro výpočet celní kvóty. V mnoha případech tyto strany požádaly o použití období let 2016–2018, aby byla zachycena nejnovější a obvykle také nejvyšší úroveň dovozu.

(64)

V nařízení (EU) 2019/159 a s ohledem na článek 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/478 ze dne 11. března 2015 o společných pravidlech dovozu (16) (dále jen „nařízení (EU) 2015/478“) a také na zásady proporcionality a nediskriminace Komise uvedla, že celní kvóty byly vypočítány na základě průměrné úrovně dovozu během posledních tří reprezentativních let (2015–2017). Komise připomněla, že jak bylo vysvětleno v oznámení o zahájení přezkumu, bylo cílem tohoto přezkumu formulovat velmi konkrétní úpravy stávajících opatření, pokud od okamžiku jejich přijetí existovaly dostatečné důkazy o tom, že došlo ke změně okolností. Zúčastněné strany navíc v žádném případě neprokázaly, že by období zvolené Komisí bylo neslučitelné s příslušnými pravidly nebo zásadami práva Unie. Komise proto dospěla k závěru, že období použité pro stanovení dotčených celních kvót nebude v rámci tohoto přezkumu revidováno.

(65)

Některé zúčastněné strany poukázaly na skutečnost, že určité celní kvóty pro jednotlivé země nebyly plně využity. V některých případech byla míra využití skutečně zanedbatelná. Tyto strany požádaly Komisi, aby tyto objemy přerozdělila mezi další dodavatele, kteří pravděpodobně vyčerpali své celní kvóty.

(66)

Komise uznala, že některé celní kvóty pro jednotlivé země nebyly plně využity a že v některých zvláštních případech byla úroveň využití mimořádně nízká. Komise připomněla, že přidělování celních kvót určitým zemím probíhalo na základě historického dovozu s cílem zachování tradičních obchodních toků. V tomto ohledu nepředložila žádná zúčastněná strana dostatek důkazů, z nichž by vyplývalo, že neobvykle nízká úroveň využití byla způsobena změnou okolností trvalé povahy týkajících se příslušných druhů výrobků. Zúčastněné strany také nepředložily důkazy pro argumenty tvrdící, že nevyužité kvóty způsobují celkově problémy s nedostatkem nabídek u odpovídajících kategorií výrobků, takže stávající přidělování dotčených celních kvót již nemůže být považováno za vhodné a vyžaduje přezkum. Komise proto dospěla k závěru, že neexistují dostatečné důvody opravňující k tomu, aby byl jakýkoli historický dodavatel zbaven své vlastní kvóty.

(67)

Co se týče nevyužitých zbývajících kvót na konci každého z prvních tří čtvrtletí období, požádaly některé zúčastněné strany Komisi, aby veškeré nevyužité celní kvóty na konci jednoho období podobně převedla do dalšího období.

(68)

Komise nemůže tento požadavek přijmout. Je třeba poznamenat, že úroveň celních kvót dostupných na období se vypočítává ročně. Převedení nevyužitých kvót z jednoho období do druhého by proto zvýšilo celní kvóty dostupné v každém období nad úroveň historického tradičního dovozu, a tudíž by mohlo ohrozit účinnost opatření.

(69)

Některé zúčastněné strany rovněž požádaly Komisi, aby státům udělila celní kvóty pro jednotlivé země, a to i v situacích, kdy by dovoz z těchto zemí v dané kategorii byl nižší než 5 % v průběhu posuzovaného období pro přidělení celní kvóty (2015–2017).

(70)

Komise připomněla, že způsob přidělování celních kvót je stejný pro všechny kategorie výrobků a země původu. Kritériem pro přidělování celních kvót pro jednotlivé země podle definice v nařízení (EU) 2019/159 bylo, že by dovoz určité země měl představovat alespoň 5 % průměrného dovozu v kategorii výrobků v období 2015–2017. Podání předložená v tomto ohledu neposkytují žádný objektivní důvod pro změnu tohoto přístupu. Udělení celních kvót pro jednotlivé země by navíc podle pravidel WTO výjimečně, pokud by nebyla splněna prahová hodnota 5 %, představovalo diskriminaci mezi zúčastněnými stranami. Komise proto nemohla tyto požadavky přijmout.

(71)

Jiné zúčastněné strany se odvolaly na různá ustanovení obsažená ve dvoustranných obchodních dohodách podepsaných Evropskou unií s některými obchodními partnery za účelem získání buď osvobození od opatření, nebo preferenčního zacházení týkajícího se jejich dovozu.

(72)

Komise konstatovala, že všechny dvoustranné obchodní dohody, jichž se strany dovolávají, předpokládají možnost přijmout ochranná opatření. Z tohoto důvodu proto nelze požadovat žádné osvobození. Komise rovněž nesouhlasila s názorem, že by některým zemím měla poskytnout preferenční zacházení a jiným ne. Tyto dvoustranné dohody Unii nestanoví nebo neukládají žádnou povinnost takového rozdílného zacházení s ohledem na ostatní strany, na něž se opatření vztahují. Žádná ze zúčastněných stran také nebyla schopna poukázat na taková ustanovení v příslušných dohodách. Komise proto nemohla tyto požadavky přijmout.

(73)

Jiné zúčastněné strany však tvrdily, že zvýšení celních kvót je nezbytné, protože výrobní odvětví Unie nedokázalo na trh Unie dodat dostatečné množství, což by tedy mohlo vést k nedostatkům na trhu.

(74)

Komise připomněla, že pro většinu kategorií výrobků byly dostupné kvóty stále k dispozici, a to jak na konci období, během něhož platila prozatímní opatření (1. února 2019), tak na konci prvního období, ve kterém platila konečná opatření (30. června 2019). Komise proto dospěla k závěru, že taková tvrzení jsou v rozporu se skutečným využitím kvót. Kromě toho tyto strany neposkytly žádný důkaz dokládající nedostatek dodávek pro jakoukoliv z příslušných kategorií výrobků. Komise proto tyto žádosti zamítla.

(75)

Některé zúčastněné strany spojily své žádosti o zvýšení celních kvót v určitých kategoriích s údajným zvýšením poptávky v odvětvích hospodářství, kde jsou tyto kategorie využívány.

(76)

Komise uvedla, že tyto žádosti poukázaly na zvýšení poptávky, ke kterému došlo před uložením konečných opatření. V tomto ohledu Komise připomněla, že takové možné zvýšení již pokryla navýšením o 5 % oproti tradičním úrovním dovozu, a toto navýšení bylo účinné od vstupu konečných ochranných opatření v platnost. Co se týče vývoje poptávky v následujících obdobích, nenaznačily informace, které měla Komise k dispozici, žádné významné zvýšení poptávky, ale spíše poukázaly na snížení reálné spotřeby oceli (17).

(77)

Některé zúčastněné strany požádaly Komisi, aby buď vyloučila některé podkategorie výrobků, nebo rozdělila stávající kategorie výrobků. Na podporu těchto požadavků tvrdily, že je v zájmu Unie zajistit, aby dovozy některých úzce specializovaných podkategorií výrobků nebyly vytlačeny dovozem dalších standardnějších podkategorií výrobků.

(78)

V tomto ohledu Komise zdůraznila, že rozsah přezkumu nezahrnul vyloučení nebo zahrnutí kategorií výrobků nebo podkategorií spadajících pod opatření. Co se týče žádostí o rozdělení některých kategorií výrobků, odkázala Komise na své vysvětlení ve 34. bodě odůvodnění výše.

(79)

Některé zúčastněné strany trvaly na tom, aby Komise zavedla systém licencí pro správu celních kvót.

(80)

V tomto ohledu Komise zdůraznila, že při vytváření systému celních kvót bylo zásadní zajistit, aby jeho provádění bylo přiměřeně proveditelné. Vzhledem k velkému rozsahu výrobků stávajících opatření by zavedení systému licencí znamenalo takovou míru složitosti, že by jeho čistý přínos ve srovnání s jeho nedostatky byl zatím nejasný. Neprokáže-li se opak, je Komise toho názoru, že stávající systém celních kvót je vhodný. Komise zdůrazňuje, že v rámci tohoto přezkumu nebyly předloženy žádné důkazy, které by zpochybnily vhodnost stávajícího systému správy celních kvót.

(81)

Některé zúčastněné strany požádaly Komisi, aby pozměnila stávající správu kvót pro jednotlivé země tak, aby byly spravovány čtvrtletně. Tyto strany tvrdily, že by tím došlo ke snížení rizika hromadění zásob a zajištění plynulejšího tempa využití kvót.

(82)

Komise dospěla k závěru, že současný systém, kdy jsou individuální celní kvóty pro historické dodavatele spravovány ročně, je v zájmu Unie, jelikož zbytečně nebo uměle neomezuje výběr dodávek pro unijní dovozce a uživatele v jakémkoli konkrétním časovém okamžiku. Komise proto nevidí žádné důvody ke změně.

(83)

Některé zúčastněné strany rovněž požádaly o to, aby země, které vyčerpaly svou celní kvótu, mohly neprodleně získat přístup ke zbytkové kvótě. Tato možnost byla omezena na čtvrté čtvrtletí každého období.

(84)

Komise připomněla, že možnost získat přístup ke zbytkové celní kvótě v posledním čtvrtletí období byla zavedena, aby se snížilo riziko, že zbytkové kvóty zůstanou nevyužity, a aby se zabránilo možnému nedostatku dodávek na trhu Unie. Jak je uvedeno výše, Komise každodenně sleduje využívání zbytkových celních kvót. Vyjma zjištění týkajících se vytěsňování, jak je popsáno v oddíle 2.B níže, Komise tedy uvedla, že využití kvót bylo pro většinu zbytkových kvót velmi vysoké (v mnoha případech bylo plně vyčerpáno). Komise rovněž uvedla, že ve velmi málo kategoriích, které představují velmi nízkou úroveň využití zbytkové celní kvóty, nebyla ani většina celních kvót pro jednotlivé země plně vyčerpána. S ohledem na tyto skutečnosti dospěla Komise k závěru, že umožnění přístupu k poslednímu čtvrtletí období dosud účinně zajistilo, aby byly tradiční obchodní toky z hlediska zemí původu ve velké míře zachovány, (18) přičemž riziko nedostatečných dodávek bylo minimalizováno.

(85)

Jakmile bude v určité kategorii výrobků vyčerpána celní kvóta pro konkrétní zemi, pak bude mít odpovídající země v rámci konečných ochranných opatření přístup k celkové celní kvótě během posledního čtvrtletí (tj. od 1. dubna 2019 do 30. června 2019). Ačkoli je celková celní kvóta v zásadě koncipována pro zbývající země, které nevyužívají celní kvóty pro jednotlivé země, byl tento mechanismus vytvořen s cílem zajistit, aby na konci každého roku platnosti opatření nezůstaly zbytkové celní kvóty nevyužity.

(86)

Oznámení o zahájení přezkumu poukázalo na to, že v případě některých kategorií výrobků jedna nebo několik zemí, které využívají celní kvóty pro konkrétní zemi, rychle vyčerpaly zbytkovou celní kvótu během posledního čtvrtletí, čímž došlo k vytěsňování tradičních dovozních toků jiného původu. Komise se proto zavázala prošetřit, zda tato skutečnost negativně ovlivnila zájem Unie, zejména pokud jde o potřebu zachovat tradiční obchodní toky, a případně rozhodnout o možných prostředcích k nápravě této situace.

(87)

Na jedné straně si mnoho zúčastněných stran včetně dodavatelských zemí, vývozců, uživatelů a výrobního odvětví Unie stěžovalo na vylučující účinky, které by stávající systém přístupu ke zbytkové kvótě během posledního čtvrtletí mohl vůči jejich zájmům způsobit. Tyto strany požádaly Komisi, aby přijala okamžitá opatření k nápravě údajné nerovnováhy, a to v tom smyslu, že země, na niž se již vztahuje konkrétní celní kvóta, by neměla mít možnost vytěsnit jiné historické dodavatele, i kdyby tito byli z hlediska objemu dovozu poměrně méně důležití. Tyto strany proto požádaly o omezení využití celkové zbytkové celní kvóty v posledním čtvrtletí příslušného roku platnosti opatření. Na druhé straně však omezený počet zúčastněných stran předložil argumenty svědčící o opaku, čímž nesouhlasily se změnami fungování stávajícího mechanismu. Jakákoli změna systému by podle jejich názoru ohrozila plné využití zbytkových celních kvót.

(88)

Komise provedla hloubkové posouzení stávajícího mechanismu správy celkových zbytkových celních kvót, včetně převádění nevyužitých kvót z jednoho čtvrtletí do druhého a přístupu zemí, které vyčerpaly svou příslušnou kvótu, během čtvrtého čtvrtletí. Z tohoto posouzení vyplynulo, že stávající mechanismus obecně fungoval dobře a zajistil bezproblémové maximální využití zbytkových celních kvót. V naprosté většině kategorií výrobků, na něž se vztahují konečná opatření, využití celkové celní kvóty ze strany dodavatelů, kteří vyčerpali svou konkrétní kvótu pro danou zemi, i když v některých případech využili velkou část celkové celní kvóty v posledním čtvrtletí, nebránilo menším historickým dodavatelům, na které se vztahuje zbytková celní kvóta, pokračovat ve vývozu během stejného období. Za těchto okolností se neomezený přístup k celkové celní kvótě v posledním čtvrtletí zdál být nadále klíčovým prvkem systému celních kvót v zájmu Unie, který by měl být jako takový zachován.

(89)

Analýza Komise však také odhalila, že u dvou kategorií výrobků (konkrétně kategorie 13 a 16) (19) dvě země využívající celní kvóty pro jednotlivé země (Turecko a Rusko) téměř výhradně vyčerpaly souhrn celkové celní kvóty během posledního čtvrtletí prvního období platnosti opatření (1. duben – 30. červen 2019), a to v některých případech během několika dnů.

(90)

To se týká zejména případu kategorie výrobků 13 (betonářská ocel), u které byla celková celní kvóta vyčerpána dne 27. května 2019, tj. více než jeden měsíc před koncem čtvrtletí a navzdory převodu 23 % nevyužité celní kvóty z třetího čtvrtletí roku 2018. Dostupné množství bylo ve skutečnosti plně využito ze strany dvou zemí využívajících celních kvót pro jednotlivé země (Turecko a Rusko), které vytěsnily jiné, historicky menší dodavatele, kteří dříve pravidelně využívali celkovou celní kvótu, jako jsou Bělorusko a Srbsko.

(91)

Co se týče kategorie výrobků 16 (válcovaný drát z nelegované a ostatní legované oceli), byla celková celní kvóta vyčerpána na samém začátku posledního čtvrtletí prvního období platnosti opatření (tj. 2. dubna 2019) v důsledku masivního využití ze strany Turecka a v menší míře Ruska (využily 62 % a 33 % celkové zbytkové celní kvóty dostupné pro čtvrté čtvrtletí). Menší dodavatelské země jako Bosna a Hercegovina, Japonsko a Jižní Korea proto bez zaplacení 25 % cla při překročení kvóty nemohly dále vyvážet (20).

(92)

S ohledem na tuto analýzu Komise zjistila, že u těchto dvou kategorií výrobků stávající mechanismus, který měl zajistit plné vyčerpání celních kvót, vedl k nezamýšleným účinkům. Je tomu tak proto, že zavedený mechanismus velkým dodavatelům umožnil zvýšit objem vývozu nad rámec jejich tradičních obchodních toků na úkor menších subjektů, které by jinak pokračovaly ve vývozu až do vyčerpání zbytkové kvóty.

(93)

Komise měla za to, že tento vývoj by byl v rozporu se zájmem Unie, a to ze dvou důvodů. Za prvé, vyloučení menších vyvážejících zemí je v rozporu s cílem zachovat tradiční obchodní toky, a to i z hlediska původu. Za druhé, uvedený vývoj připravuje uživatelské odvětví Unie o dodávky určitých specializovaných druhů oceli v rámci těchto kategorií, které jsou vyváženy pouze malými dodavatelskými zeměmi v omezeném objemu.

(94)

Komise proto považovala za nezbytné zavést množstevní omezení pro jednotlivé země původu výrobků. To znamená, že během posledního čtvrtletí dvou zbývajících období platnosti konečných opatření bude u kategorií výrobků 13 a 16 (tj. kategorie, u nichž byly pozorovány negativní účinky vytěsňování) využití celkové celní kvóty omezeno na 30 % na dodavatelskou zemi. V rámci tohoto omezení by celní kvóty mohly využívat nejméně čtyři dodavatelské země.

(95)

Komise tuto hranici považuje za přiměřenou z těchto důvodů: údaje o dovozu posuzované během dvou čtvrtletí, na která se vztahují konečná opatření z roku 2019, ukázaly, že nejvýše čtyři vyvážející země (v každé ze dvou kategorií) do Unie vyvezly minimálně významná množství (21). Komise se domnívá, že by tento limit uměle neomezil přístup jakékoliv konkrétní země původu ke zbytkové celní kvótě a zaručil by dostatečnou rozmanitost zdrojů dodávek pro uživatele v Unii.

(96)

Podle názoru Komise by tato úprava mechanismu celních kvót nastolila vhodnou rovnováhu mezi cílem maximalizovat využití celních kvót na jedné straně a cílem zajistit minimální kvantitativní prostor pro menší dodavatelské země na straně druhé, aby mohly pokračovat ve vývozu v rámci celkové celní kvóty, aniž by byly vyloučeny velkými dodavateli, kteří již vyvezli objem odpovídající jejich tradičním obchodním tokům v rámci své konkrétní celní kvóty. Tento mechanismus by rovněž zajistil zachování tradičních obchodních toků v kategoriích 13 a 16 v zájmu Unie, a to nejen co se týče objemu, ale i z hlediska původu.

(97)

Některé zúčastněné strany protestovaly proti tvrzením týkajícím se existence vytěsňování a namísto toho tvrdily, že vývozní chování některých zemí jednoduše potvrdilo, že přidělená celní kvóta byla nižší, než vyžaduje trh.

(98)

V tomto ohledu Komise konstatovala, jak je popsáno v oddíle 2.A výše, že se celková úroveň celních kvót na základě analýzy údajů shromážděných během uplatňování konečných opatření zdá být přiměřená a že, jak je vysvětleno v 89. až 93. bodě odůvodnění, Komise zjistila negativní účinky vytěsňování pouze u dvou kategorií výrobků. U těchto kategorií zavádí odpovídající nápravné opatření, které zohledňuje tradiční obchodní toky všech dodavatelských zemí a vyrovnává zájmy spotřeby v Unii vůči těmto obchodním tokům.

(99)

Komise také prošetřila, zda fungování stávajících ochranných opatření týkajících se výrobků z oceli způsobilo zásadní riziko pro stabilizaci nebo hospodářský rozvoj některých preferenčních obchodních partnerů v rozsahu, který by byl škodlivý pro cíle v oblasti integrace v rámci jejich dohod s Unií. To se týkalo zejména situace některých zemí, se kterými Unie uzavřela dohodu o stabilizaci a přidružení.

(100)

V rámci přezkumného šetření vyjádřily státy západního Balkánu – Bosna a Hercegovina, Republika Severní Makedonie a Republika Srbsko – podobné obavy a podaly podobné námitky jako ty, které formulovaly již před přijetím konečných ochranných opatření.

(101)

Tyto země konstatují, že konečná ochranná opatření omezují rozšiřování jejich ocelářského průmyslu a jejich schopnost vyvážet do Unie, přičemž představují riziko ztráty pracovních míst, narušují jejich hospodářský rozvoj a ohrožují cíle v oblasti integrace a stabilizace v rámci jejich dohod s Unií. Zejména tvrdí, že jejich celní kvóta pro konkrétní země je v určitých kategoriích příliš nízká a měla by být zvýšena. Rovněž tvrdí, že stávající přidělování celních kvót nezachovává tradiční obchodní toky, a proto by celní kvóty měly být přerozděleny. Tyto země žádají o zvýšení tempa liberalizace celních kvót, což odůvodňují tím, že poptávka v Unii vzrostla.

(102)

Srbsko zejména znovu zopakovalo, že průměrné objemy dovozu z posledních tří let, které Komise použila pro stanovení úrovně celních kvót, tj. 2015 až 2017, nejsou z hlediska historického obchodu s Unií reprezentativní. Srbsko argumentovalo tím, že je tomu tak zejména z toho důvodu, že jeho jediná ocelárna byla během tohoto období pozastavena a že noví vlastníci továrny zvládli dostat tradiční objem výroby a prodejů opět na běžnou úroveň teprve nedávno. Srbsko uvedlo, že takové nižší kvóty ohrožují životaschopnost továrny a na rozvoj celého regionu západního Balkánu mají vážné negativní dopady. Země západního Balkánu rovněž požadují, aby byly na základě zvláštních vztahů s Unií vyloučeny z oblasti působnosti opatření ze stejného důvodu jako země, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru („EHP“).

(103)

Alternativně předložily několik nároků a žádostí ohledně konkrétních kategorií výrobků, a to: 1, 2, 5, 6, 16, 20 a 21.

(104)

Co se týče žádosti o vyloučení z oblasti působnosti opatření, Komise by ráda připomněla, že podle článku 2 Dohody WTO o ochranných opatřeních se ochranná opatření použijí na výrobek, který je předmětem šetření, bez ohledu na zdroj dovozu. Jediné výjimky z těchto pravidel se týkají specifické situace některých rozvojových zemí, nebo případně povinností vyplývajících z dvoustranných dohod. V tomto případě však bylo zjištěno, že dohody o stabilizaci a přidružení, které EU uzavřela se zeměmi západního Balkánu, potvrzují, že se na dovoz mohou vztahovat ochranná opatření přijatá v souladu s Dohodou WTO o ochranných opatřeních.

(105)

Co se týče žádostí o zvýšení celní kvóty u řady kategorií výrobků z údajných důvodů zvýšené poptávky, Komise se těmito tvrzeními zabývala již v rámci své podrobné analýzy využívání celních kvót popsané v oddíle 2.A výše. Komise dospěla k závěru, že úroveň kvót je vhodná a přiměřená z hlediska zachování tradičních obchodních toků a že nebyl předložen žádný důkaz dokládající podstatné zvýšení poptávky Unie, které by ospravedlňovalo změnu úrovně celních kvót. Kromě toho skutečnost, že ve většině kategorií výrobků byly na konci prvního roku uplatňování ochranných opatření (30. června 2019) stále dostupné objemy, znamenala, že tato opatření obecně neomezila schopnost třetích zemí vyvážet ocel do Unie. Komise tedy nemohla dospět k závěru, že stávající celní kvóta má neblahý účinek na dosažení předpokládaných cílů v oblasti integrace.

(106)

Jedna ze zemí západního Balkánu uvedla, že by opatření měla zaručit určitý objem vývozu, zejména v kategorii výrobků 1 a 6, což považuje za nezbytné k zachování životaschopného domácího průmyslu a stabilního hospodářství. Analýza využití jednotlivých celních kvót u těchto dvou kategorií výrobků však ukázala, že schopnost těchto zemí vyvážet do EU nebyla opatřeními nepatřičně omezena. Průměrný objem vyvezený touto zemí ve třetím a čtvrtém čtvrtletí prvního roku uplatňování ochranných opatření (od 2. února do 30. června 2019) ve skutečnosti ukázal, že dokonce překročil své předchozí prognózy.

(107)

Co se týče kategorií výrobků 6, 20 a 21, země západního Balkánu, které vyčerpaly svou konkrétní celní kvótu, tvrdily, že zvýšení jejich celní kvóty je nezbytné, aby došlo ke kompenzaci negativního dopadu ochranných opatření na jejich ekonomiky.

(108)

Na základě těchto tvrzení Komise provedla hloubkovou analýzu trendu souvisejícího s vyčerpáním dotčené celní kvóty a využitím zbytkové celní kvóty v posledním čtvrtletí prvního roku platnosti opatření (od 1. dubna do 30. června 2019). Tato analýza ukázala, že ačkoli některé země západního Balkánu skutečně vyčerpaly svou zvláštní celní kvótu před koncem prvního období platnosti opatření (tj. před 30. červnem 2019), mohly do Unie nadále vyvážet v rámci příslušných zbytkových kvót až do jejich vyčerpání, což se stalo pouze několik týdnů před uvolněním nových kvót pro druhé období platnosti opatření dne 1. července 2019. Tato skutečnost spolu s dodatečnou vývozní marží, kterou zvýšení kvót vyplývající z liberalizace opatření přineslo dne 1. července 2019, vedla Komisi k závěru, že tyto žádosti nejsou dostatečně podloženy a že není třeba zvýšit odpovídající celní kvótu.

(109)

Komise dále uvedla, že úprava fungování systému celních kvót navržená v předchozích oddílech (2.A a 2.B), jako je 30 % omezení jednotlivých zemí týkající se využití celkové celní kvóty pro kategorie výrobků 1, 13 a 16 (22), které vstoupí v platnost v důsledku tohoto přezkumu, v každém případě přispěje k řešení některých problémů, na které země západního Balkánu poukázaly, zejména co se týče ochrany tradičních vývozních toků historickými dodavateli Unie.

(110)

V neposlední řadě jedna země tvrdila, že by jí měla být přidělena celní kvóta pro kategorii výrobků 16 na základě jejího objemu vývozu v roce 2017, který byl mírně nad prahovou hodnotou 5 %. Jak však Komise již vysvětlila ve 147. bodě odůvodnění nařízení (EU) 2019/159, přidělování celních kvót pro jednotlivé země vychází u všech vyvážejících zemí z průměrné úrovně dovozu za poslední tři roky, tj. od roku 2015 do roku 2017, a nikoli výlučně z posledního roku tohoto období. Tato žádost tedy nemohla být přijata.

(111)

V souladu s článkem 18 nařízení (EU) 2015/478 a mezinárodními závazky Unie, konkrétně článkem 9.1 Dohody WTO o ochranných opatřeních, by se ochranná opatření neměla vztahovat na žádný výrobek pocházející z rozvojové země, která je členem WTO, pokud její podíl na dovozu tohoto výrobku do Unie nepřekračuje 3 %, za předpokladu, že rozvojové země, které jsou členy WTO a jejichž podíl na dovozu je nižší než 3 %, nemají společně více než 9 % podíl na celkovém dovozu dotčeného výrobku do Unie. Kromě toho je v zájmu Unie upravit seznam rozvojových zemí vyňatých z oblasti působnosti opatření, aby se zabránilo tomu, že některé rozvojové země budou z původního vyloučení neoprávněně těžit.

(112)

Po přijetí konečných ochranných opatření nařízením (EU) 2019/159 se Komise zavázala pravidelně přezkoumávat seznam rozvojových zemí potenciálně vyňatých z oblasti působnosti opatření na základě aktualizovaných statistik o dovozu.

(113)

Pro stanovení seznamu vynětí z oblasti působnosti konečných opatření Komise použila v té době nejnovější dostupné údaje, tj. druhou polovinu roku 2017 a první polovinu roku 2018. Pro účely aktualizace tohoto seznamu jako součásti přezkumného šetření použila Komise aktuálnější a konsolidovanější soubor statistik, tj. celý rok 2018. Jako nové referenční období použila Komise celý rok 2018, protože se jedná o nejreprezentativnější období s konsolidovanými statistikami. Použití celého roku navíc zabrání jakýmkoliv sezónním vlivům. Co se týče příslušných výpočtů, nebyly zohledněny dovozy ze zemí vyňatých podle článku 6 prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/159.

(114)

Na základě údajů za celý rok 2018 překročil dovoz z následujících zemí, které byly doposud z oblasti působnosti opatření vyňaty, v některých kategoriích výrobků hranici 3 %. Na základě tohoto přezkumu by se na ně nyní opatření měla vztahovat:

(115)

Dovoz z Indonésie v kategorii výrobků 8 (plechy a pásy z nerezavějící oceli válcované za tepla) a 9 (plechy a pásy z nerezavějící oceli válcované za studena), který představuje 10,12 % a 3,77 % v tomto pořadí.

(116)

Co se týče kategorie výrobků 24 (ostatní bezešvé trubky), celkový podíl dovozu všech rozvojových zemí pod 3 % celkově překročil 9 % prahovou hodnotu v roce 2018 (10,74 %). Na dovoz kategorie výrobků 24 ze všech rozvojových zemí se proto budou vztahovat ochranná opatření.

(117)

Komise poté posuzovala, zda by dotčené rozvojové země měly v rámci kategorií 8, 9 a 24 nárok na celní kvótu pro konkrétní země (23). Za tímto účelem Komise posoudila, zda dovozy těchto kategorií dotčenými zeměmi v období let 2015–2017 dosáhly alespoň 5 % celkového dovozu v každé kategorii během toho období. Výsledek ukázal, že žádná z nich nesplňuje podmínky pro získání celní kvóty pro konkrétní země. Z tohoto důvodu se na všechny tyto země bude vztahovat zbytková celní kvóta v příslušných kategoriích.

(118)

Co se týče vynětí z oblasti působnosti ochranných opatření, výsledek tohoto přezkumu je následující:

(119)

Dovoz z Brazílie v kategoriích výrobků 8 (plechy a pásy z nerezavějící oceli válcované za tepla) a 17 (úhelníky, tvarovky a profily ze železa nebo nelegované oceli) bude z oblasti působnosti opatření vyňat, neboť objem dovozu v roce 2018 klesl pod 3 % (2,22 % a 2,52 % v tomto pořadí).

(120)

Dovoz z Ukrajiny v kategoriích výrobků 1 (plechy a pásy z nelegované nebo ostatní legované oceli válcované za tepla) a 19 (železniční materiál) nebude spadat do oblasti působnosti opatření, neboť úroveň dovozu v roce 2018 klesla pod 3 % (1,68 %, respektive 0,6 %).

(121)

Na dovoz z Egypta v kategorii výrobků 12 (nelegovaná a ostatní legovaná tyčová ocel a lehké profily) se opatření nebudou vztahovat, neboť úroveň dovozu v roce 2018 klesla pod 3 % (2,41 %).

(122)

Na dovoz z Indie v kategorii výrobků 8 (plechy a pásy z nerezavějící oceli válcované za tepla) se ochranná opatření nebudou vztahovat, neboť úroveň dovozu v roce 2018 klesla pod 3 % (2,87 %).

(123)

Na dovoz z Turecka v kategorii výrobků 10 (kvarto plechy z nerezavějící oceli válcované za tepla) se ochranná opatření nebudou vztahovat, neboť úroveň dovozu v roce 2018 klesla pod 3 % (2,58 %).

(124)

Na dovoz z Číny v kategorii výrobků 22 (bezešvé trouby a trubky z nerezavějící oceli) se ochranná opatření nebudou vztahovat, neboť úroveň dovozu v roce 2018 klesla pod 3 % (2,61 %).

(125)

Celní kvóty pro ty rozvojové země, které jsou členy WTO a které budou z oblasti působnosti opatření v důsledku tohoto přezkumu vyňaty, budou převedeny do příslušné zbytkové celní kvóty. Přesný kvantitativní objem celních kvót, které mají být převedeny, bude vypočten, jakmile bude první čtvrtletí příslušného období ukončeno (tj. od 1. července do 30. září 2019), aby bylo možné zhodnotit, jaká část celních kvót pro jednotlivé země již byla využita. Po provedení výpočtu bude dostupná celní kvóta převedena do příslušné zbytkové celní kvóty během 20 pracovních dnů.

(126)

V důsledku tohoto výpočtu Komise aktualizovala seznam vynětí na základě aktualizovaných údajů o dovozu, jak je vysvětleno ve 114. až 124. bodě odůvodnění, pro každou z 26 kategorií výrobků, na které se opatření vztahují (úplný aktualizovaný seznam je k dispozici v příloze II).

(127)

Komise obdržela několik dalších podání týkajících se tohoto přezkumu. Strany zejména navrhly vybrat za účelem výpočtu objemu dovozu jiná období. Některé strany rovněž požádaly o vynětí, přestože uznaly, že by příslušnou prahovou hodnotu mohly překročit. Jiné strany, které dosud byly z oblasti působnosti ochranných opatření vyňaty, tvrdily, že by jim měla být poskytnuta lhůta k přizpůsobení se nové situaci, ve které by se na ně tato opatření vztahovala. Jedna zúčastněná strana tvrdila, že by Komise neměla mít možnost rozhodnout o tom, že rozvojová země, která byla dříve vyňata, bude spadat do oblasti působnosti opatření, neboť by to bylo v rozporu s povinnostmi WTO zajišťujícími, že opatření bude během své doby trvání postupně méně omezující. A konečně některé zúčastněné strany požádaly, aby v případě, že se na ně budou vztahovat ochranná opatření, získaly celní kvóty pro konkrétní země.

(128)

Komise konstatovala následující. Za prvé, v nařízení (EU) 2019/159 a také v oznámení o zahájení přezkumu Komise jasně uvedla, že aktualizuje seznam rozvojových zemí, které by na základě novějších dostupných údajů byly vyňaty z konečných opatření. Všechny zúčastněné strany tedy byly informovány s dostatečným předstihem o tom, že k takovému přezkumu dojde. Komise navíc vycházela z veřejně dostupných údajů o dovozu. Všechny zúčastněné strany tedy mohly přiměřeně předvídat, zda by se na ně vztahovala opatření z důvodu jejich nedávného vývoje dovozu v určité kategorii výrobků. Žádosti o lhůtu pro přizpůsobení se tedy zamítají.

(129)

Za druhé, v souladu s článkem 18 nařízení (EU) 2015/478, který odráží článek 9.1 Dohody WTO o ochranných opatřeních, by dovoz takových zemí měl být vyňat z oblasti působnosti dotčených opatření, „pokud její podíl na dovozu daného produktu do Unie nepřekračuje 3 %, za předpokladu, že dovoz z rozvojových zemí, které jsou členem WTO a jejichž podíl na dovozu je méně než 3 %, netvoří společně více než 9 % celkového dovozu dotyčného produktu do Unie“.

(130)

Vynětí rozvojových zemí tedy není po celou dobu trvání opatření bezpodmínečné. Na tomto základě se Komise rozhodla přezkoumat seznam vynětí na základě novějších údajů. Komise navíc nemohla přijmout tvrzení, že by země vyňatá ve fázi přijímání konečných opatření nemohla spadat do oblasti působnosti opatření v rámci přezkumu, protože by to bylo více omezující. Komise ve skutečnosti konstatovala, že konečná ochranná opatření byla postupně liberalizována, a to i v důsledku přezkumu (viz oddíl 2.E). Dotčená opatření tedy nejsou více omezující než na konci prvního roku platnosti opatření. Skutečnost, že na rozvojovou zemi, která již nesplňuje právní kritéria pro vynětí, se vztahují opatření, je pouhým splněním závazků povinností EU a WTO podle článku 18 nařízení (EU) 2015/478 a článku 9.1 Dohody WTO o ochranných opatřeních. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(131)

Komise rovněž připomněla, že dokud jsou příslušné prahové hodnoty splněny, nemůže rozhodnout o tom, zda by se na určitou zemi měla opatření vztahovat, či nikoli. Jakýkoli jiný výklad, jak některé zúčastněné strany navrhovaly, by byl porušením článku 18 nařízení (EU) 2015/478.

(132)

Komise dále posoudila, zda by některá ze zemí, na něž se v současné době vztahují opatření v určité kategorii výrobků, byla způsobilá k přidělení konkrétní celní kvóty. Jak je uvedeno výše v 117. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že žádná z těchto zemí nesplnila podmínky pro přidělení celní kvóty pro konkrétní zemi.

(133)

Evropský ocelářský svaz a některé členské státy požádaly Komisi, aby zrušila nebo snížila liberalizaci konečných ochranných opatření z důvodu údajné stagnace na trhu Unie s ocelí. Podle Evropského ocelářského svazu tyto úrovně liberalizace do značné míry překročily perspektivu růstu pro ocelářské odvětví Unie, a proto by vážně narušily účinnost opatření. Evropský svaz pro ocelové trubky (ESTA) rovněž podpořil tuto žádost Evropského ocelářského svazu a navrhl, aby Komise výměnou za odstranění liberalizace snížila clo při překročení kvóty z 25 % na 20 %.

(134)

Komise připomněla, že nařízení (EU) 2019/159 stanovilo, že úrovně všech bezcelních kvót budou za účelem postupné liberalizace těchto opatření zvýšeny o 5 % na konci prvního a na konci druhého roku platnosti opatření. To znamená 1. července 2019, respektive 1. července 2020 (24).

(135)

Komise rovněž připomněla, že účelem tohoto přezkumu bylo provést vhodné úpravy opatření, které mohou být nezbytné k tomu, aby tato ochranná opatření byla přizpůsobena vývoji trhu s ocelí v EU, a to na základě zájmu Unie.

(136)

Ustanovení čl. 5 odst. 1 Dohody WTO o ochranných opatřeních stanoví, že: „Člen uplatní ochranná opatření pouze v rozsahu, nutném k zabránění nebo nápravě vážné újmy a k usnadnění přizpůsobení se.“ Tato zásada je provedena do práva Unie prostřednictvím čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2015/478. Ustanovení čl. 7 odst. 1 Dohody WTO o ochranných opatřeních uvádí, že se ochranná opatření uplatní „pouze po takové období, které může být potřebné k zabránění nebo nápravě vážné újmy a k usnadnění přizpůsobení se“. Ustanovení čl. 19 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2015/478 provádí tuto zásadu do práva Unie. Ustanovení čl. 7 odst. 4 Dohody WTO o ochranných opatřeních ukládá členům, kteří uplatňují ochranná opatření, aby je v pravidelných intervalech postupně liberalizovali, aby se „usnadnilo přizpůsobení se za situace, kde očekávané trvání ochranného opatření (...) přesáhne 1 rok“. Tentýž požadavek je obsažen v čl. 19 odst. 2 nařízení (EU) 2015/478.

(137)

I když je liberalizace ochranných opatření po prvním roce jejich uplatňování právní povinností podle práva Unie a WTO, nestanoví tato pravidla žádný konkrétní požadavek týkající se formy nebo konkrétní rychlosti liberalizace, kromě toho, že by taková liberalizace měla probíhat postupně v pravidelných odstupech během období uplatňování.

(138)

V každém případě a v zájmu jednotnosti by však liberalizace jakýchkoli ochranných opatření, a to jak z hlediska formy, tak tempa, neměla ohrozit zamýšlený účinek ochranných opatření jako takových. Je tomu tak proto, že by opatření měla chránit domácí trh před dovozem po dobu, která je nezbytná k zabránění vzniku vážné újmy nebo k její nápravě, a usnadnit přizpůsobení se, jak to umožňuje čl. 7 odst. 1 Dohody WTO o ochranných opatřeních. Bylo by nevhodné, kdyby liberalizace dotčených opatření byla v rozporu s tímto cílem.

(139)

Aby bylo možné posoudit soudržnost 5 % + 5 % tempa liberalizace množstevní prahové hodnoty celní kvóty se stávajícími ochrannými opatřeními, Komise považovala za nezbytné sjednotit dva druhy analýz. Na jedné straně Komise provedla zpětnou analýzu, která měla s ohledem na všechny informace shromážděné během přezkumného šetření posoudit přiměřenost stávajícího množstevního limitu celní kvóty pro prevenci vzniku vážné újmy ocelářskému průmyslu EU a její nápravu. Na druhé straně chtěla Komise provést výhledovou analýzu, která by ověřila, zda by zamýšlená liberalizace 5 % + 5 % byla v souladu s předpovědí nejnovějších obecných hospodářských a průmyslových výhledů v Unii.

(140)

V tomto ohledu se připomíná, že nařízení (EU) 2019/159 použilo průměrné objemy dovozu z období let 2015–2017 jako základ pro výpočet množstevní prahové hodnoty celní kvóty během prvního roku platnosti opatření. Tento průměr byl navýšen o 5 %, aby byla zahrnuta zvýšená poptávka na trhu EU. To vedlo fakticky k množstevní úrovni, která téměř představovala objem veškerého dovozu výrobků, na něž se vztahují opatření, v průběhu kalendářního roku 2017 (30,1 milionu tun jako množstevní prahová hodnota oproti 30,09 milionu tun dovozu během roku 2017). Na základě důkazů shromážděných pro období šetření (tj. období let 2013–2017) Komise zjistila, že kvůli trendu vedoucímu k této úrovni dovozu se ocelářský průmysl EU nachází v situaci, kdy hrozí vážná újma (25).

(141)

Analýza v nařízení (EU) 2019/159 (která je založena na v té době nejnovějším období po roce 2017, tedy na statistických údajích do září 2018) potvrdila, že další nárůst dovozu zhoršil vyhlídky výrobního odvětví Unie (26).

(142)

Spolehlivé dovozní statistiky celkového dovozu výrobků z oceli během kalendářního roku 2018 byly nicméně k dispozici až po prvním čtvrtletí roku 2019 (tj. přibližně tři měsíce poté, co Komise přijala konečná ochranná opatření). Tyto statistiky ukázaly, že celkový dovoz výrobků z oceli, na které se vztahují opatření, dosáhl rekordních 33,4 milionu tun v roce 2018, což výrazně převyšuje celkový objem dovozu dosažený v roce 2017 a také průměrnou množstevní prahovou hodnotu určenou na základě období šetření (27).

(143)

Pokud by Komise s ohledem na tato zjištění potvrdila tempo liberalizace ve výši 5 % + 5 % podle nařízení (EU) 2019/159, celkový objem kvót poskytnutých k dispozici pro druhý a třetí rok platnosti opatření (tj. 2019–2020 a 2020–2021) by činil 31,6 milionu tun, respektive 33,2 milionu tun. Tento scénář liberalizace by znamenal, že v průběhu třetího roku uplatňování ochranných opatření (tj. od 1. července 2020 do 30. června 2021) by Komise umožnila dovoz téměř stejného objemu jako dovoz měřený v roce 2018 (tj. přibližně 33,4 milionu tun). Tento objem by znamenal 3,3 milionu tun nad úrovní z roku 2017, kterou Komise považuje za hrozbu vážné újmy a která jako taková značně narušuje fungování trhu Unie.

(144)

Automatické přijetí této úrovně dovozu bez možnosti posoudit možné účinky takového objemu dovozu by tedy ohrozilo praktický účinek dotčených opatření. Jak bylo zdůrazněno v konečném nařízení (28), úroveň dovozu z roku 2018 obsahuje významný odklon obchodu způsobený opatřeními USA podle § 232 a také objem dovozu nespadající pod opatření, který při přípravě prozatímních opatření v červenci 2018 nemohl být zohledněn (včetně významného objemu, který vstoupil na trh Unie v rámci doložky o přepravě uvedené v článku 4 nařízení (EU) 2018/1013 (29)).

(145)

Jinými slovy by 5 % + 5 % tempo liberalizace s ohledem na úplný soubor údajů z roku 2018 nebylo v souladu s konečnými ochrannými opatřeními, která byla uložena za účelem řešení neočekávaného významného dovozu dotčeného výrobku. Pokud by liberalizace konečných opatření nebyla upravena, Komise by umožnila nebývalou úroveň dovozu oceli do Unie během třetího roku platnosti opatření, aniž by bylo možné vypořádat se s rušivým objemem dovozu, čímž by mohla napomoci tomu, aby se „hrozba vážné újmy“ naplnila.

(146)

Komise proto dospěla k závěru, že by kumulativní liberalizace ve výši 5 % + 5 %, kterou požadovaly zúčastněné strany, bez možnosti přezkumu účinků vyplývajících z této liberalizace měla být považována za nepřiměřenou k „zabránění nebo nápravě vážné újmy a k usnadnění přizpůsobení se“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 Dohody WTO o ochranných opatřeních a čl. 19 odst. 1 a 2 nařízení (EU) 2015/478.

(147)

Komise následně považovala za nezbytné snížit současně očekávanou míru liberalizace. V tomto ohledu se kumulativní míra 3 % + 3 % považuje za vhodnou pro druhý a třetí rok uplatňování ochranných opatření. Tato méně výrazná míra liberalizace bude mít ve skutečnosti za následek, že celková úroveň kvót během třetího roku platnosti opatření zůstane na 31,6 milionu tun, tj. 1,5 milionu tun pod zkresleným rekordem z roku 2018. Rovněž je třeba poznamenat, že tato úprava by plně zachovala účinek liberalizace, neboť v rámci této míry liberalizace by úroveň kvót během druhého roku uplatňování ochranných opatření činila 31 milionů tun (představovala by tedy přibližně o jeden milion tun více než objem dovozu měřený v průběhu roku 2017). Komise se domnívala, že by tato míra měla představovat rovnoměrněji rozložené úsilí, aby přizpůsobení se pro výrobní odvětví Unie bylo usnadněno, a to při zvýšení kvót o 0,9 a 0,9 na konci prvního a druhého roku platnosti opatření (tj. 30. června 2019 a 30. června 2020). Poté by bylo umožněno zvýšení dovozu o 1,5 milionu tun na úroveň, která by mohla dosáhnout úrovně z roku 2018, pouze až po úplném zrušení konečných opatření po tříletém období stanoveném v právu WTO a v právu Unie.

(148)

Závěrem je třeba poznamenat, že do budoucna je tato snížená míra liberalizace v souladu s nedávno zveřejněnými obecnými hospodářskými a průmyslovými výhledy, které pro hospodářství Unie a celosvětové hospodářství předpokládají snížení růstu.

(149)

MMF ve svém výhledu World Economic Outlook z dubna 2019 uvedl: „Globální růst by měl v roce 2019 klesnout na 3,3 % oproti 3,6 % z roku 2018 a v roce 2020 se vrátí na 3,6 %. Růst v eurozóně se má v roce 2019 snížit na 1,3 % oproti 1,8 % v roce 2018 (o 0,6 procentního bodu méně, než se předpokládalo v říjnu) a 1,5 % v roce 2020. Ačkoli se očekává, že se růst v první polovině roku 2019 obnoví, neboť některé dočasné faktory, které aktivitu brzdily, budou rozptýleny, očekává se, že v důsledku slabého růstu ve druhé polovině roku 2018 bude míra růstu v roce 2019 omezena.“

(150)

Ve své nedávné jarní hospodářské prognóze uvedla Komise následující: „Oproti 1,9 % v roce 2018 se předpokládá, že růst HDP v eurozóně se letos zmírní na 1,2 % a v roce 2020 posílí na 1,5 %, protože míra růstu bude ovlivněna vyšším počtem pracovních dnů. Očekává se, že HDP ve všech členských státech v časovém horizontu prognózy poroste. Vzhledem k oslabení na konci roku 2018 jsou však tyto prognózy výrazně nižší než minulý podzim a mírně pod úrovní zimní průběžné prognózy.“

(151)

Co se týče průmyslového výhledu, očekává se, že zpomalení výrobní činnosti EU v posledních měsících bude horší, než jak se předpokládalo na začátku roku. Tyto zhoršující se obchodní podmínky v průmyslovém odvětví snižují poptávku po oceli. Výhled Evropského ocelářského svazu v oblasti oceli na období let 2019–2020 ze dne 18. července 2019 dále předpokládá snížení reálné spotřeby oceli v EU o 0,4 % pro rok 2019, což by znamenalo první meziroční pokles od roku 2013.

(152)

Nedávné zprávy z oblasti průmyslu prohloubení poklesu výroby také potvrzují. Zpráva o globálních uživatelích oceli indexu nákupních manažerů zveřejněná společností IHS Markit dne 5. července 2019 v tomto ohledu uvádí: „Uživatelé oceli v Evropě se stále nacházejí uprostřed hlubokého zpomalení, ke kterému došlo kvůli slabé výrobě v automobilovém průmyslu a zhoršujícím se celosvětovým obchodním podmínkám.“ Podobně společnost IHS Markit ve zprávě Flash Eurozone PMI zveřejněné dne 24. července 2019 dále popisuje hospodářské podmínky takto: „Odvětví výroby budí stále větší obavy. Geopolitické obavy, brexit, rostoucí obchodní napětí a zejména zhoršující se výkon v odvětví automobilů vedly k hlubšímu poklesu výroby, kdy výrobní sektor podle průzkumu vykazuje čtvrtletní míru ve výši přibližně 1 %.“

(153)

V důsledku toho spotřebitelé oceli v posledních měsících nadále zaznamenávali pokles nových objednávek vzhledem k slabší poptávce po zboží dlouhodobé spotřeby. Nižší výroba v průmyslových odvětvích využívajících ocel a snížení jejich poptávky způsobuje nižší poptávku po oceli.

(154)

Co se týče poptávky v automobilovém průmyslu, výhled se nijak neliší. Roční ukazatele růstu výroby zveřejněné společností Oxford Economics a FERI pro druhé čtvrtletí roku 2019 ukázaly nejslabší výkon v automobilovém průmyslu od celosvětové finanční krize s pravděpodobným záporným růstem v první polovině roku 2019, a to jak v celosvětovém měřítku, tak v západní Evropě, jakož i v oblasti registrace automobilů v západní Evropě. FERI rovněž zdůrazňuje, že „spotřebitelé zůstávají v pozadí z důvodu zvýšeného pocitu nejistoty ohledně budoucnosti dopravy“. Nedostatečná jasnost při přechodu od tradičních spalovacích motorů směrem k novým druhům paliv představuje mimořádnou výzvu, která zpomaluje očekávání týkající se oživení automobilového průmyslu. Pokles výroby v automobilovém průmyslu mezitím vede k celkovému poklesu výrobní činnosti. Nedávné průzkumy naznačují „trvalý útlum v globálním odvětví výroby automobilů a automobilových dílů. Výroba se snížila po dobu osmi měsíců, stejně jako počet nových objednávek. Nákupy vstupů výrobci automobilů a automobilových dílů se snížily nejrychleji za téměř sedm let. Pět dalších odvětví zaznamenalo nižší výrobu v květnu, přičemž všechna kromě nemovitostí souvisela s výrobou. Nejvýznamnější v této skupině byly průmyslové zboží a kovy a těžba, kde se výroba snížila po dobu pěti a osmi po sobě následujících měsíců.“

(155)

Společnost Oxford Economics a FERI rovněž popisují, že se růst v odvětví strojírenství a kovových výrobků v první polovině roku 2019 nadále výrazně zpomalil v souvislosti se slabší poptávkou způsobenou pomalejším celosvětovým obchodem a kapitálovými výdaji v Evropě. V neposlední řadě je třeba uvést, že ačkoli odvětví stavebnictví vykazuje silné odchylky v rámci jednotlivých zemí, jiná odvětví využívající ocel v Evropě překonává prostřednictvím pokračujícího růstu. Jeho růst je však mírný a jeho síla je v Evropě brzděna řadou omezení, ke kterým patří nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a postupné zpřísňování úvěrů v důsledku zvyšování úrokových sazeb.

(156)

Komise proto došla k závěru, že by bylo v zájmu Unie snížit míru liberalizace na kumulativní výši 3 % + 3 % pro druhý a třetí rok platnosti opatření. Za tímto účelem budou dne 1. října 2019 (tj. na začátku druhého čtvrtletí druhého roku platnosti opatření) zbývající kvóty pro druhý rok platnosti opatření upraveny směrem dolů, aby celkové zvýšení za daný rok činilo 3 %. Kromě toho by dne 1. července 2020, tedy na konci druhého roku platnosti opatření, všechny bezcelní kvóty měly být dále zvýšeny o další 3 %.

(157)

Kromě připomínek k úrovni liberalizace Komise rovněž obdržela podání týkající se jiných záležitostí spadajících do tohoto oddílu. Jedná se o následující:

(158)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že jejich individuální vývoz do Unie nemůže výrobcům v Unii způsobit újmu nebo hrozit, že takovou újmu způsobí. Kromě toho uvedly, že jedna samotná země nemůže představovat riziko odklonu obchodu.

(159)

V tomto ohledu Komise připomíná, že v souladu s pravidly Unie a WTO jsou stávající opatření erga omnes, a tudíž se vztahují na dovozy ze všech zemí původu, s výjimkou velmi malého počtu řádně odůvodněných udělených výjimek. Analýza toho, zda došlo k absolutnímu zvýšení dovozu, hrozbě vážné újmy nebo riziku odklonu obchodu, tedy nemůže být provedena jednotlivě pro každou vyvážející zemi, ale provádí se na základě veškerého souhrnného dovozu. Proto je toto tvrzení považováno za nedůvodné.

(160)

Některé zúčastněné strany poukázaly na nedávný vývoj vzhledem k opatřením týkajícím se oceli v jiných jurisdikcích, aby ukázaly, že riziko odklonu obchodu bylo sníženo. V tomto ohledu odkázaly na vynětí Mexika a Kanady z opatření USA podle § 232, na zastavení tureckého ochranného šetření týkajícího se výrobků z oceli bez přijetí opatření a na uložení ochranných opatření Kanadou na omezenější oblast působnosti, než se původně očekávalo.

(161)

Komise se nedomnívala, že riziko odklonu obchodu vyplývající z opatření USA podle § 232 bylo v důsledku nedávného vývoje sníženo nebo že dokonce zmizelo. Na jedné straně se Kanada a Mexiko nenacházely mezi hlavními historickými dodavateli oceli do Unie. To bylo potvrzeno skutečností, že žádná z těchto dvou zemí neměla svou vlastní celní kvótu pro jednotlivé země. Na druhé straně by takový vývoj v rámci opatření USA mohl mít právě opačné účinky. Pokud by dva z největších dodavatelů oceli do USA mohli obnovit bezcelní vývoz na americký trh, pak by to dále snížilo možnosti jiných konkurenčních vyvážejících zemí zásobovat trh USA. Riziko přesměrování obchodu směrem k Unii by tedy mohlo být pravděpodobně ještě větší. Co se týče tureckých a kanadských ochranných šetření týkajících se výrobků z oceli, Komise konstatuje, že tento vývoj neměl žádný podstatný dopad na zjištění ohledně rizika odklonu obchodu v Unii. Pokud jde o Turecko, zůstává situace kvůli neuložení opatření touto zemí beze změny.

(162)

Některé zúčastněné strany uvedly, že by Komise měla zahrnout a/nebo vyloučit některé kategorie a/nebo podkategorie výrobků z oblasti působnosti opatření.

(163)

Komise podotýká, že seznam výrobků, na které se stávající ochranná opatření vztahují, je stanoven nařízením (EU) 2019/159 a že změna tohoto seznamu nespadá do rámce tohoto přezkumu.

(164)

Některé strany rovněž trvaly na tom, že stávající opatření nesplňují normy Dohody WTO o ochranných opatřeních, a proto by měla být ukončena.

(165)

Komise zdůrazňuje, že nařízení ukládající prozatímní a konečná ochranná opatření byla dostatečně odůvodněná, co se jejich právních důvodů týče. Komise odkazuje na vysvětlení uvedená v těchto právních aktech.

(166)

A konečně několik zúčastněných stran požádalo Komisi o poskytnutí mechanismu pro řešení vystoupení Spojeného království z Unie (dále jen „brexit“).

(167)

Komise konstatuje, že ve fázi přijímání úprav v rámci tohoto přezkumu jsou podmínky, za kterých Spojené království vystoupí z Unie, stále nejisté. Z tohoto důvodu nelze v této fázi provést žádné úpravy v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie. Komise situaci s ohledem na jakýkoli vývoj týkající se brexitu neprodleně přezkoumá.

(168)

Komise rovněž uvedla, že současný přezkum, kterým se mění stávající ochranná opatření, je také v souladu se závazky vyplývajícími z dvoustranných dohod podepsaných s některými třetími zeměmi,