(1)

Osoby, které pracují pro určitou veřejnou nebo soukromou organizaci nebo jsou s touto organizací v kontaktu v rámci svých činností souvisejících s prací, jsou často prvními osobami, které se dozví o ohrožení nebo poškození veřejného zájmu v této souvislosti. Tím, že oznamují porušení práva Unie, při nichž je poškozován veřejný zájem, jednají tyto osoby coby „oznamovatelé“ a tím hrají klíčovou úlohu při odhalování těchto porušení a při jejich předcházení, i při zajišťování blaha společnosti. Potenciální oznamovatelé jsou však často od oznámení svých obav nebo podezření odrazeni kvůli strachu z odvetných opatření. V této souvislosti je na unijní i mezinárodní úrovni stále více uznávána důležitost zajištění vyvážené a účinné ochrany oznamovatelů.

(2)

Na úrovni Unie jsou oznámení a zveřejnění ze strany oznamovatelů jedním z počátečních prvků prosazování práva a politik Unie. Vnitrostátním a unijním systémům prosazování práva poskytují informace, jež vedou k účinnému odhalení, vyšetřování a stíhání případů porušení práva Unie, a tím posilují transparentnost a odpovědnost.

(3)

V určitých oblastech politiky může porušování práva Unie – bez ohledu na to, zda je vnitrostátní právo řadí mezi porušení správní, trestní nebo jiného druhu, – způsobit vážné poškození veřejného zájmu tím, že vytvoří značná rizika pro blaho společnosti. Jestliže byly v těchto oblastech zjištěny nedostatky při prosazování a oznamovatelé se nacházejí zpravidla v privilegovaném postavení, pokud jde o zveřejnění těchto porušení, je nutné prosazování posílit zavedením účinných, důvěrných a bezpečných kanálů pro oznamování a zajištěním toho, aby oznamovatelům byla poskytnuta účinná ochrana před odvetnými opatřeními.

(4)

Ochrana oznamovatelů, která je v Unii v současnosti poskytována, je mezi členskými státy roztříštěná a v jednotlivých oblastech politiky je rozdílná. Důsledky porušování práva Unie s přeshraničním rozměrem, která oznámili oznamovatelé, dokládají, že nedostatečná ochrana v jednom členském státě má negativní dopad na fungování politik Unie nejen v tomto členském státě, nýbrž i v ostatních členských státech a v Unii jako celku.

(5)

Společné minimální normy zajišťující účinnou ochranu oznamovatelů by se měly uplatňovat v aktech a oblastech politiky, ve kterých je nutné posílit prosazování, ve kterých je nedostatečné oznamování ze strany oznamovatelů klíčovým faktorem, který negativně ovlivňuje prosazování, a ve kterých může porušování práva Unie způsobit vážné poškození veřejného zájmu. Členské státy by se mohly rozhodnout rozšířit uplatňování vnitrostátních předpisů na další oblasti s cílem zajistit soudržný a komplexní rámec ochrany oznamovatelů na vnitrostátní úrovni.

(6)

Ochrana oznamovatelů je nezbytná k lepšímu prosazování práva Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek. Je nutná nejen k předcházení podvodům a korupci při zadávání veřejných zakázek v souvislosti s plněním rozpočtu Unie ale i k odhalování nedostatečného prosazování pravidel pro zadávání veřejných zakázek vnitrostátními zadávajícími orgány a zadavateli v souvislosti s pořízením zboží, stavebních prací, dodávkou zboží a poskytnutím služeb. Porušování těchto pravidel narušuje hospodářskou soutěž, zvyšuje náklady podnikání, podkopává zájmy investorů a akcionářů a obecně snižuje přitažlivost pro investice a vytváří pro všechny podniky v Unii nerovné podmínky, čímž nepříznivě ovlivňuje řádné fungování vnitřního trhu.

(7)

V oblasti finančních služeb již normotvůrce Unie uznal přidanou hodnotu ochrany oznamovatelů. V období po finanční krizi, která odhalila vážné nedostatky v prosazování příslušných pravidel, byla ve značném počtu legislativních aktů v oblasti finančních služeb zavedena opatření k ochraně oznamovatelů, včetně interních a externích kanálů pro oznamování a výslovného zákazu odvetných opatření, jak Komise uvedla ve svém sdělení ze dne 8. prosince 2010 nazvaném „Posílení sankčních režimů v odvětví finančních služeb“. Konkrétně v souvislosti s obezřetnostním rámcem vztahujícím se na úvěrové instituce a investiční podniky stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (4) ochranu oznamovatelů, která se použije i v rámci nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (5).

(8)

Pokud jde o bezpečnost výrobků uváděných na vnitřní trh, jsou hlavním zdrojem důkazů podniky zapojené ve výrobním a distribučním řetězci, takže oznamování ze strany oznamovatelů v těchto podnicích má vysokou přidanou hodnotu, jelikož jsou mnohem blíže informacím o možných nekalých a nedovolených praktikách v oblasti výroby, dovozu či distribuce, pokud jde o nebezpečné výrobky. Proto je třeba zavést ochranu oznamovatelů v souvislosti s bezpečnostními požadavky vztahujícími se na výrobky regulované unijními harmonizačními právními předpisy uvedenými v přílohách I a II v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (6), i ve vztahu k požadavkům na obecnou bezpečnost výrobků podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES (7). Ochrana oznamovatelů podle této směrnice by rovněž napomohla zabránit odklánění palných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, jakož i produktů pro obranné účely, jelikož by podpořila oznamování porušení práva Unie, jako jsou podvody s doklady, pozměněná označení a podvodné pořizování palných zbraní v rámci Unie, kdy porušení často znamená odklon z legálního trhu na trh nelegální. Ochrana oznamovatelů podle této směrnice by rovněž pomohla předcházení nedovolené výrobě podomácku vyrobených výbušnin tím, že přispěje k správnému uplatňování omezení a kontrol týkajících se prekurzorů výbušnin.

(9)

Význam ochrany oznamovatelů z hlediska předcházení porušování pravidel Unie v oblasti bezpečnosti dopravy a odrazování od takovéhoto porušování, které může ohrozit životy lidí, již byl uznán v odvětvových aktech Unie v oblasti bezpečnosti letectví, zejména v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 376/2014 (8) a v oblasti bezpečnosti námořní dopravy, zejména ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2013/54/EU (9) a 2009/16/ES (10), které stanoví uzpůsobená opatření na ochranu oznamovatelů i zvláštní kanály pro oznamování. Tyto akty stanoví rovněž ochranu pracovníků, kteří oznámí své vlastní neúmyslné chyby (tzv. „spravedlivé posuzování“), před odvetnými opatřeními. Stávající prvky ochrany oznamovatelů v těchto dvou oblastech je nezbytné doplnit, jakož i zajistit ochranu rovněž u ostatních druhů dopravy, totiž ve vnitrozemské vodní dopravě a v silniční a železniční dopravě, s cílem lepšího prosazování bezpečnostních norem v těchto druzích dopravy.

(10)

Pokud jde o oblast ochrany životního prostředí, je shromažďování důkazů, předcházení trestným činům proti životnímu prostředí a nezákonnému jednání a jejich identifikace a řešení i nadále problematické a je třeba v tomto ohledu posílit opatření, jak Komise uznala ve svém sdělení ze dne 18. ledna 2018 nazvaném „Opatření EU ke zlepšení dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí a správy věcí veřejných v této oblasti“. Vzhledem k tomu, že před vstupem této směrnice v platnost existovala pravidla pro ochranu oznamovatelů v oblasti ochrany životního prostředí pouze v jediném odvětvovém aktu, totiž ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU (11), je zavedení takovéto ochrany nezbytné k zajištění účinného prosazování acquis Unie v oblasti životního prostředí, jehož porušování může způsobit poškození veřejného zájmu s možným efektem přelévání přes hranice států. Zavedení této ochrany je důležité i v případech, kdy škody na životním prostředí mohou způsobit nebezpečné výrobky.

(11)

Posílení ochrany oznamovatelů by přispělo i k předcházení porušování pravidel Společenství pro atomovou energii týkajících se jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a odpovědného a bezpečného nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem a k odrazování od porušování těchto pravidel. Posílilo by rovněž prosazování příslušných ustanovení směrnice Rady 2009/71/Euratom (12), která se týkají podpory a zlepšování účinné kultury jaderné bezpečnosti, a zejména ustanovení čl. 8b odst. 2 písm. a) uvedené směrnice, jež mimo jiné vyžaduje, aby příslušný dozorový orgán zavedl systémy řízení, ve kterých má jaderná bezpečnost náležitou prioritu a které podporují na všech pracovních a vedoucích úrovních možnost vyjadřovat se k účinnému provádění příslušných bezpečnostních zásad a postupů a včas hlásit bezpečnostní otázky.

(12)

Zavedení rámce pro ochranu oznamovatelů by rovněž přispělo k lepšímu vymáhání stávajících ustanovení a k zabránění porušování unijních pravidel týkajících se potravinového řetězce, a zejména bezpečnosti potravin a krmiv a rovněž zdraví, ochrany a dobrých životních podmínek zvířat. Různá unijní pravidla, která byla v těchto oblastech stanovena, jsou vzájemně propojena. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (13) stanoví obecné zásady a požadavky, na nichž jsou založena veškerá opatření Unie a členských států týkající se potravin a krmiv, přičemž je zvláštní pozornost věnována bezpečnosti potravin, aby byla v souvislosti s potravinami zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a zájmů spotřebitelů, jakož i účinné fungování vnitřního trhu. Uvedené nařízení mimo jiné stanoví, že provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků nemohou odrazovat své zaměstnance a ostatní osoby od spolupráce s příslušnými orgány, lze-li touto spoluprací předejít riziku spojenému s potravinami nebo toto riziko zmenšit či vyloučit. Normotvůrce Unie přijal obdobný přístup v oblasti zdraví zvířat, a to prostřednictvím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 (14), kterým se stanoví pravidla pro prevenci a tlumení nákaz zvířat, které se mohou přenášet na zvířata nebo na člověka, a v oblasti ochrany a dobrých životních podmínek zvířat chovaných pro hospodářské účely, zvířat používaných pro vědecké účely, zvířat během přepravy a zvířat při usmrcování, prostřednictvím směrnice Rady 98/58/ES (15) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU (16), jakož i nařízení Rady (ES) č. 1/2005 (17) a (ES) č. 1099/2009 (18).

(13)

Oznámení porušení oznamovateli může mít klíčový význam při odhalování rizik pro veřejné zdraví a ochranu spotřebitelů vyplývajících z případů porušování pravidel Unie, které by jinak mohly zůstat skryty, a při předcházení těmto rizikům, jejich snižování nebo odstraňování. Zejména ochrana spotřebitele je úzce spojena s případy, kdy mohou nebezpečné výrobky způsobit spotřebitelům značnou újmu.

(14)

Respektování soukromí a ochrana osobních údajů, které jsou zakotveny coby základní práva v článcích 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jsou další oblasti, v nichž mohou oznamovatelé pomoci zveřejnit porušení práva, jež mohou poškodit veřejný zájem. Oznamovatelé mohou rovněž pomoci odhalovat porušení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (19) o bezpečnosti sítí a informačních systémů která zavádí povinnost hlášení incidentů (včetně těch, jež neohrožují ochranu osobních údajů) a bezpečnostní požadavky vztahující se na subjekty, které poskytují základní služby v mnoha odvětvích (například v odvětví energetiky, zdravotnictví, dopravy či bankovnictví), na poskytovatele klíčových digitálních služeb (například služby cloud computingu) a na poskytovatele základních veřejných služeb, jako jsou dodávky vody, elektřiny a plynu. Oznamování ze strany oznamovatelů v této oblasti je obzvláště cenné pro předcházení bezpečnostním incidentům, jež by se nepříznivě dotkly klíčových hospodářských a sociálních činností a široce využívaných digitálních služeb, jakož i předcházení porušování pravidel Unie pro ochranu údajů. Toto oznamování napomáhá zajistit kontinuitu služeb, jež jsou nezbytné pro fungování vnitřního trhu a blaho společnosti.

(15)

Navíc ochrana finančních zájmů Unie, která souvisí s bojem proti podvodům, korupci a jiným protiprávním činnostem poškozujícím výdaje Unie, s výběrem příjmů Unie a s finančními prostředky nebo aktivy Unie, je hlavní oblastí, v níž je zapotřebí prosazování práva Unie posílit. Posílení ochrany finančních zájmů Unie je relevantní rovněž pro plnění rozpočtu Unie, pokud jde o výdaje vynaložené na základě Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouva o Euratomu“). Neexistence účinného prosazování v oblasti ochrany finančních zájmů Unie, včetně předcházení podvodům a korupci na vnitrostátní úrovni, vede ke snížení příjmů Unie a zneužití finančních prostředků Unie, což může narušit veřejné investice, zabránit růstu a oslabit důvěru občanů v opatření Unie. Článek 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) požaduje, aby Unie a členské státy bojovaly proti podvodům a jiným protiprávním jednáním poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie. Příslušná opatření Unie v tomto ohledu zahrnují zejména nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 (20) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (21). Nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 je pro nejzávažnější typy jednání souvisejícího s podvody doplněno směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (22) a Úmluvou o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995 (23), vypracovanou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, včetně protokolů k této úmluvě ze dne 27. září 1996 (24), 29. listopadu 1996 (25) a 19. června 1997 (26). Uvedené úmluva a zmíněné protokoly jsou nadále v platnosti pro členské státy, pro něž není závazná směrnice (EU) 2017/1371.

(16)

Společné minimální normy pro ochranu oznamovatelů by měly být stanoveny i pro porušení týkající se vnitřního trhu ve smyslu čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Navíc v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) mají opatření Unie určená k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu přispět k odstranění stávajících nebo vznikajících překážek volného pohybu zboží či služeb a k odstranění narušování hospodářské soutěže.

(17)

Ochrana oznamovatelů v zájmu zlepšení prosazování práva Unie v oblasti hospodářské soutěže, včetně pokud jde o státní podporu, by sloužila k ochraně účinného fungování trhů v Unii a umožnila by rovné podmínky pro podniky a znamenala přínosy pro spotřebitele. Co se týká pravidel hospodářské soutěže, která se vztahují na podniky, význam oznamování zasvěcenými osobami při odhalování případů porušení práva hospodářské soutěže již byl uznán v unijní politice shovívavosti uplatňované Komisí podle článku 4a nařízení Komise (ES) č. 773/2004 (27), jakož i při nedávném zavedení anonymního nástroje pro oznamovatele Komisí. Porušení v oblasti práva hospodářské soutěže a pravidel státní podpory se týkají článků 101, 102, 106, 107 a 108 Smlouvy o fungování EU a ustanovení v oblasti sekundárního práva přijatých pro účely jejich uplatňování.

(18)

Porušení práva v oblasti daně z příjmů právnických osob, a mechanismy, jejichž účelem je získání daňové výhody a vyhýbání se právním povinnostem, čímž je mařen předmět nebo účel příslušného práva v oblasti daně z příjmů právnických osob, mají negativní dopad na řádné fungování vnitřního trhu. Tato porušení a mechanismy mohou vést k nekalé daňové soutěži a rozsáhlým daňovým únikům, u podniků narušovat rovné podmínky a pro členské státy i pro rozpočet Unie jako celek mít za následek ztrátu daňových příjmů. Tato směrnice by měla stanovit ochranu před odvetnými opatřeními pro osoby, které oznamují mechanismy vyhýbání se daňovým povinnostem anebo zneužívání, jež by mohly jinak zůstat neodhaleny, s cílem posílit schopnost příslušných orgánů chránit řádné fungování vnitřního trhu a odstranit narušování a překážky obchodu, které nepříznivě ovlivňují konkurenceschopnost podniků na vnitřním trhu, a které přímo souvisí s pravidly v oblasti volného pohybu a týkají se i uplatňování pravidel státní podpory. Ochrana oznamovatelů podle této směrnice přispívá k nedávným iniciativám Komise, které mají zvýšit transparentnost a zlepšit výměnu informací v oblasti daní a vytvořit v Unii spravedlivější prostředí, pokud jde o daň z příjmů právnických osob, aby se zvýšila účinnost členských států při určování mechanismů umožňujících vyhýbání se daňovým povinnostem anebo zneužívání, a pomohla by odrazovat od těchto mechanismů. Tato směrnice však neharmonizuje ani hmotněprávní, ani procesní ustanovení týkající se daní a neklade si za cíl posílení vymáhání vnitrostátních pravidel týkajících se daně z příjmu právnických osob, aniž je dotčena možnost členských států využívat k tomuto účelu oznámené informace.

(19)

Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) vymezuje věcnou působnost této směrnice odkazem na seznam aktů Unie uvedený v příloze. To naznačuje, že pokud tyto akty Unie vymezují svou věcnou působnost odkazem na akty Unie uvedené v jejich přílohách, jsou součástí věcné působnosti této směrnice i uvedené akty. Odkaz na akty uvedené v příloze by navíc měl být chápán jako odkaz zahrnující všechna vnitrostátní či unijní prováděcí opatření nebo opatření v přenesené pravomoci přijatá na základě těchto aktů. Odkaz na akty Unie v příloze by kromě toho měl být chápán jako dynamický odkaz, což je v systému odkazování na právní akty Unie normou. Pokud je tedy akt Unie uvedený v příloze pozměněn, odkaz se týká aktu v pozměněném znění; pokud je akt Unie uvedený v příloze nahrazen, odkaz se týká nového aktu.

(20)

Určité akty Unie, zejména v oblasti finančních služeb, jako je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 (28) a prováděcí směrnice Komise (EU) 2015/2392, přijatá na základě uvedeného nařízení (29), již obsahují podrobná pravidla pro ochranu oznamovatelů. Veškerá zvláštní pravidla v tomto ohledu stanovená ve stávajících právních předpisech Unie, včetně právních aktů uvedených v seznamu v části II přílohy této směrnice, který je přizpůsoben příslušným odvětvím, by měla být zachována. To má obzvláštní význam pro určení, které právní subjekty v oblasti finančních služeb, předcházení praní peněz a financování terorismu mají v současnosti povinnost zavést interní kanály pro oznamování. Pro zajištění soudržnosti a právní jistoty mezi členskými státy by se tato směrnice měla zároveň vztahovat na všechny záležitosti, jež nejsou upraveny v odvětvových aktech, čímž by měla tyto akty doplnit, aby byly zcela v souladu s minimálními normami. Tato směrnice by měla zejména dále upřesnit podobu interních a externích kanálů pro oznamování, povinnosti příslušných orgánů a konkrétní formy ochrany před odvetnými opatřeními, která má být poskytována na vnitrostátní úrovni. Článek 28 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 (30) v tomto ohledu poskytuje členským státům možnost stanovit v oblasti, na kterou se uvedené nařízení vztahuje, interní cestu pro oznamování. Z důvodu soudržnosti s minimálními normami stanovenými touto směrnicí by se povinnost zavést interní kanály pro oznamování stanovená v této směrnici měla uplatnit i v souvislosti s nařízením (EU) č. 1286/2014.

(21)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ochrana, která je přiznána zaměstnancům v případě, že oznámí porušení pracovního práva Unie. Konkrétně v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci již článek 11 směrnice Rady 89/391/EHS (31) vyžaduje, aby členské státy zajistily, že zaměstnancům ani jejich zástupcům nesmí být na újmu jejich žádosti nebo návrhy, aby zaměstnavatelé přijali vhodná opatření k zmírnění rizik pro zaměstnance nebo k odstranění zdrojů nebezpečí. Zaměstnanci a jejich zástupci jsou podle uvedené směrnice oprávněni obracet se na příslušný orgán, považují-li zaměstnavatelem přijatá opatření a poskytnuté prostředky za nedostatečné pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(22)

Členské státy by se mohly rozhodnout stanovit, že oznámení ohledně stížností vyplývajících z osobních vztahů týkajících se výlučně oznamující osoby, totiž stížností v souvislosti s osobními spory mezi oznamující osobou a jiným zaměstnancem, lze provádět prostřednictvím jiných postupů.

(23)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ochrana přiznávaná postupy pro oznamování případných protiprávních jednání včetně podvodů a korupce, které poškozují zájmy Unie, nebo pro oznamování chování souvisejícího s plněním pracovních povinností, které by mohlo vážně porušovat povinnosti úředníků a ostatních zaměstnanců Evropské unie stanovené podle článků 22a, 22b a 22c služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie uvedených v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (32). Tato směrnice by se měla použít v případě, že úředníci a jiní zaměstnanci Unie oznámí porušení, k němuž došlo v pracovním kontextu mimo jejich pracovněprávní vztah s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie.

(24)

Národní bezpečnost zůstává ve výhradní odpovědnosti každého členského státu. V souladu s judikaturou Soudního dvora by se tato směrnice neměla vztahovat na oznámení o porušeních v souvislosti se zakázkami v oblasti obrany nebo bezpečnosti, pokud se na ně vztahuje článek 346 Smlouvy o fungování EU. Pokud se některé členské státy rozhodnou rozšířit ochranu stanovenou podle této směrnice na další oblasti či akty, které nespadají do její věcné působnosti, měly by mít možnost přijmout zvláštní ustanovení na ochranu podstatných zájmů národní bezpečnosti v tomto ohledu.

(25)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ani ochrana utajovaných informací, jež mají být podle práva Unie nebo podle právních a správních předpisů platných v dotčeném členském státě z bezpečnostních důvodů chráněny před neoprávněným přístupem. Touto směrnicí by mimoto neměly být dotčeny povinnosti vyplývající z rozhodnutí Rady 2013/488/EU (33) nebo rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/444 (34).

(26)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ochrana důvěrné povahy komunikací mezi právníky a jejich klienty (povinnost zachovávat mlčenlivost) stanovená podle vnitrostátního a případně unijního práva, v souladu s judikaturou Soudního dvora. Směrnicí by neměla být dotčena ani povinnost zachování důvěrnosti komunikací poskytovatelů zdravotní péče včetně terapeutů s jejich pacienty a zdravotnické dokumentace (lékařské tajemství) stanovená podle vnitrostátního a unijního práva.

(27)

Příslušníci jiných profesí než právníci či poskytovatelé zdravotní péče by měli mít nárok na ochranu podle této směrnice v případě, že oznamují informace chráněné platnými profesními předpisy, a za předpokladu, že oznámení těchto informací je nezbytné pro odhalení porušení spadajícího do oblasti působnosti této směrnice.

(28)

Ačkoliv by tato směrnice měla stanovit za určitých podmínek omezené vyloučení odpovědnosti, a to i trestní, v případě porušení důvěrnosti, neměla by jí být dotčena vnitrostátní pravidla upravující trestní řízení, zejména pokud jde o zajištění integrity vyšetřování a řízení či práv dotčených osob na obhajobu. Tím by nemělo být dotčeno zavedení ochranných opatření do jiných druhů vnitrostátního procesního práva, zejména obrácení důkazního břemene ve vnitrostátním správním, občanském či řízení ve věcech pracovních.

(29)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se výkonu práva zástupců zaměstnanců na informace, konzultace a účast na kolektivním vyjednávání a jejich obranu zaměstnaneckých práv zaměstnanců. Tím by neměla být dotčena úroveň ochrany přiznaná podle této směrnice.

(30)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na případy, kdy bylo osoby, které udělily svůj informovaný souhlas, identifikovány nebo registrovány jako oznamovatelé v databázích spravovaných orgány pověřenými na vnitrostátní úrovni, jako jsou například celní orgány, a které oznámí porušení donucovacím orgánům za úplatu nebo odměnu. Tato oznámení jsou činěna podle specifických postupů, jejichž cílem je zajistit anonymitu těchto osob v zájmu ochrany jejich tělesné integrity a jež jsou odlišné od kanálů pro oznamování stanovených v této směrnici.

(31)

Osoby, které oznámí informace o ohrožení nebo poškození veřejného zájmu, jež získaly v souvislosti s činnostmi souvisejícími s prací, využívají své právo na svobodu projevu. Právo na svobodu projevu a informací zakotvené v článku 11 Listiny a v článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zahrnuje právo přijímat a rozšiřovat informace a svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků. Tato směrnice proto vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se práva na svobodu projevu a ze zásad, které na tomto základě vypracovala Rada Evropy ve svém doporučení o ochraně oznamovatelů přijatém Radou ministrů dne 30. dubna 2014.

(32)

Aby mohly oznamující osoby využít ochrany podle této směrnice, měly by vzhledem k okolnostem a informacím, které mají k dispozici v době oznámení, mít oprávněný důvod se domnívat, že jimi oznamované záležitosti jsou pravdivé. Tento požadavek je nezbytným ochranným opatřením před zlovolnými, neopodstatněnými či zneužívajícími oznámeními, jež zajišťuje, aby osobám, které v době oznámení úmyslně a vědomě oznámí nesprávné či zavádějící informace, nebyla ochrana poskytnuta. Současně tento požadavek zajišťuje, aby nedošlo k zbavení ochrany v případě, že oznamující osoba oznámila nepřesné informace o porušení neúmyslnou chybou. Obdobně by oznamující osoby měly mít nárok na ochranu podle této směrnice v případě, mají-li oprávněné důvody domnívat se, že oznámené informace spadají do její oblasti působnosti. Důvody, které oznamující osobu vedou k oznámení, by neměly být podstatné, pokud jde o rozhodnutí, zda by této osobě měla být poskytnuta ochrana.

(33)

Oznamující osoby mají zpravidla pocit větší jistoty při interním oznamování, pokud nemají důvody učinit oznámení externě. Z empirických studií vyplývá, že většina oznamovatelů má tendenci činit interní oznámení v rámci organizace, v níž pracují. Interní oznamování je rovněž nejlepším způsobem, jak zajistit, že informace obdrží osoby, které mohou přispět k včasnému a účinnému odstranění rizik pro veřejný zájem. Současně by oznamující osoba měla mít možnost zvolit nejvhodnější kanál podle konkrétních okolností daného případu. Mimoto je nutné chránit zveřejnění s přihlédnutím k demokratickým zásadám, jako je transparentnost a odpovědnost, a základním právům, jako je svoboda projevu a svoboda a pluralita sdělovacích prostředků, a současně zajistit rovnováhu mezi zájmem zaměstnavatelů, pokud jde o řízení jejich organizace a ochranu jejich zájmů, na jedné straně a zájmem veřejnosti týkajícím se ochrany před újmou na straně druhé, a to v souladu s kritérii stanovenými v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.

(34)

Aniž jsou dotčeny stávající povinnosti umožnit anonymní oznamování na základě práva Unie, měly by mít členské státy možnost se rozhodnout, zda mají právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru a příslušné orgány přijímat anonymní oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice a podnikat v návaznosti na tato oznámení opatření. Nicméně osobám, které učinily anonymní oznámení nebo zveřejnění spadající do oblasti působnosti této směrnice a splňují její podmínky, by měla být poskytnuta ochrana podle této směrnice, pokud byly následně identifikovány a postiženi odvetnými opatřeními.

(35)

Tato směrnice by měla poskytnout ochranu v případech, kdy osoby učiní oznámení podle právních předpisů Unie orgánům, institucím či jiným subjektům Unie, například v souvislosti s podvody týkajícími se rozpočtu Unie.

(36)

Osoby potřebují zvláštní právní ochranu, pokud oznámené informace získají prostřednictvím činností souvisejících s prací, a hrozí jim tudíž odvetná opatření v souvislosti s prací, například za porušení povinnosti zachovávat důvěrnost nebo loajalitu. Základním důvodem pro zajištění ochrany těchto osob je jejich ekonomická zranitelnost plynoucí ze vztahu k osobě, na níž jsou fakticky pracovně závislé. Neexistuje-li takováto nerovnováha sil v souvislosti s prací, například v případě běžných stěžovatelů nebo nezúčastněných osob z řad občanů, není ochrana před odvetnými opatřeními nutná.

(37)

Účinné prosazování práva Unie vyžaduje, aby byla ochrana přiznána co nejširší možné škále kategorií osob, které bez ohledu na to, zda se jedná o občany Unie, nebo státní příslušníky třetích zemí, mají vzhledem ke svým činnostem souvisejících s prací, nehledě na povahu těchto činností a na to, zda jsou placené či neplacené, privilegovaný přístup k informacím o porušení, jejichž oznámení je ve veřejném zájmu, a které mohou být v případě jejich oznámení postiženy odvetnými opatřeními. Členské státy by měly zajistit, aby byla potřeba ochrany stanovena s odkazem na všechny příslušné okolnosti, a nikoli pouze s odkazem na povahu vztahu, za účelem zahrnutí celé škály osob, které jsou v širokém smyslu spojeny s organizací, v níž došlo k porušení.

(38)

Ochrana by se měla vztahovat především na osoby, které mají status „pracovníků“ ve smyslu čl. 45 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, jak jej vykládá Soudní dvůr, zejména osoby, které po určitou dobu vykonávají pro jinou osobu pod jejím vedením činnosti, za které pobírají odměnu. Ochrana by tedy měla být přiznána rovněž pracovníkům v nestandardním pracovním poměru, včetně pracovníků na částečný úvazek a pracovníků s pracovní smlouvou na dobu určitou, jakož i osobám, které uzavřely pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce, což jsou nejisté formy vztahů, u nichž lze často obtížně uplatňovat standardní ochranu před nespravedlivým zacházením. Pojem „pracovník“ zahrnuje i státní zaměstnance, zaměstnance ve veřejných službách, jakož i jiné osoby pracující ve veřejném sektoru.

(39)

Ochrana by se měla rozšířit i na kategorie fyzických osob, které sice nejsou „pracovníky“ ve smyslu čl. 45 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, mohou však hrát klíčovou úlohu při odhalování porušení práva Unie a v souvislosti s činnostmi souvisejícími s prací se mohou z ekonomického hlediska nacházet ve zranitelné situaci. Například pokud jde bezpečnost výrobků, jsou dodavatelé mnohem blíže zdroji informací o možných nekalých a nedovolených praktikách v oblasti výroby, dovozu či distribuce týkající se nebezpečných výrobků; a při vynakládání finančních prostředků Unie mají poradci poskytující své služby privilegované postavení, pokud jde o upozornění na případy porušení, jichž jsou svědky. Tyto kategorie osob, včetně osob samostatně výdělečně činných, které poskytují služby, osob ve svobodném povolání, zhotovitelů, subdodavatelů a dodavatelů, jsou obvykle postiženy odvetnými opatřeními, která mohou mít například formu předčasného ukončení nebo zrušení smluv o poskytování služeb, licence nebo povolení, ztráty obchodních příležitostí, ztráty příjmů, nátlaku, zastrašování nebo obtěžování, zařazení na černou listinu nebo bojkotování podniku nebo poškození jejich dobré pověsti. Odvetnými opatřeními mohou být postiženi i akcionáři a osoby v řídicích orgánech, například z finančního hlediska nebo ve formě zastrašování či obtěžování, zařazení na černou listinu nebo poškození jejich dobré pověsti. Ochrana by měla být přiznána také osobám, jejichž pracovní poměr skončil, a uchazečům o zaměstnání nebo zájemcům o poskytování služeb určité organizaci, kteří získali informace o porušení během přijímacího řízení nebo v jiné fázi předsmluvních jednání a kteří by mohli být postiženi odvetnými opatřeními například ve formě negativních pracovních referencí, zařazení na černou listinu nebo bojkotování podniku.

(40)

Účinná ochrana oznamovatelů znamená chránit rovněž kategorie osob, které sice nejsou na činnostech souvisejících s prací ekonomicky závislé, nicméně mohou být za oznamování porušování postiženy odvetnými opatřeními. Odvetnými opatřeními proti dobrovolníkům a placeným nebo neplaceným stážistům by mohlo být ukončení využívání jejich služeb nebo poskytnutí negativních pracovních referencí či jiné poškození jejich dobré pověsti či kariérních vyhlídek.

(41)

Ochrana by měla být poskytnuta nejen před odvetnými opatřeními, která jsou přijata nejen přímo vůči samotným oznamujícím osobám, nýbrž také před odvetnými opatřeními, která mohou být přijata nepřímo, včetně opatření vůči prostředníkům, spolupracovníkům či příbuzným oznamující osoby, kteří jsou rovněž v pracovním vztahu se zaměstnavatelem oznamující osoby či jejím zákazníkem nebo příjemcem služeb. Aniž je dotčena ochrana, které zástupci odborových organizací nebo zástupci zaměstnanců požívají ve své funkci podle jiných unijních a vnitrostátních pravidel, měli by požívat ochrany stanovené podle této směrnice v případě, kdy činí oznámení ve svém postavení zaměstnanců, i v případě, kdy poskytli poradenství a podporu oznamující osobě. K nepřímým odvetným opatřením patří rovněž kroky podniknuté vůči právnímu subjektu, který oznamující osoba vlastní, pro který pracuje nebo s nímž je jinak spojena v pracovním kontextu, jako je neposkytnutí služeb, zařazení na černou listinu nebo bojkotování podniku.

(42)

Účinné odhalování vážného poškození veřejného zájmu a předcházení tomuto poškození vyžaduje, aby pojem porušení zahrnoval i zneužívající praktiky, jak je vymezuje judikatura Soudního dvora, konkrétně jednání či opomenutí, jež se z formálního hlediska nejeví jako protiprávní, maří však předmět nebo účel práva.

(43)

Účinné předcházení porušování práva Unie vyžaduje, aby byla ochrana přiznána osobám, které poskytnou informace nezbytné k odhalení porušení, ke kterým již došlo, porušení, k nimž dosud nedošlo, ale je velmi pravděpodobné, že k nim dojde, jednání či opomenutí, která může oznamující osoba oprávněně považovat za porušení, jakož i pokusů o utajení porušení. Z týchž důvodů je ochrana odůvodněná také u osob, které neposkytnou skutečné důkazy, nýbrž předloží odůvodněné obavy či podezření. Ochrana by se současně neměla vztahovat na osoby, které oznámí informace, které již jsou zcela zpřístupněny veřejnosti, nebo na nepodložené zvěsti a zprávy z doslechu.

(44)

Aby mohlo být nepříznivé zacházení považováno za odvetné opatření a aby z tohoto důvodu mohla oznamující osoba požívat právní ochrany, měla by mezi oznámením a nepříznivým zacházením s oznamující osobou, a to přímo či nepřímo, existovat úzká souvislost. Účinná ochrana oznamujících osob jako způsob posílení prosazování práva Unie vyžaduje širokou definici odvetných opatření, jež zahrnuje jakékoli jednání či opomenutí, k němuž dojde v pracovním kontextu a které těmto osobám působí újmu. Tato směrnice by však neměla bránit zaměstnavatelům, aby přijímali rozhodnutí související se zaměstnáním, která nejsou důsledkem oznámení nebo zveřejnění informací.

(45)

Ochrana před odvetnými opatřeními jako způsob zaručení svobody projevu a svobody a plurality sdělovacích prostředků by měla být poskytnuta osobám, které oznámí informace o jednání či opomenutí v rámci organizace (interní oznamování) nebo externímu orgánu (externí oznamování), i osobám, které tyto informace zpřístupní veřejnosti (například přímo veřejnosti prostřednictvím online platforem nebo sociálních médií či sdělovacím prostředkům, voleným úředním osobám, organizacím občanské společnosti, odborovým svazům či profesním a obchodním organizacím).

(46)

Oznamovatelé jsou důležitým zdrojem zejména pro investigativní novináře. Zajištění účinné ochrany oznamovatelů před odvetnými opatřeními zvyšuje právní jistotu potenciálních oznamovatelů, a tím rovněž podporuje oznamování prostřednictvím sdělovacích prostředků. V tomto ohledu má ochrana oznamovatelů jako zdrojů pro novináře zásadní význam pro zajištění funkce „hlídacího psa“, kterou investigativní žurnalistika plní v demokratických společnostech.

(47)

Pro účinné odhalování porušování práva Unie a předcházení takovémuto porušování má zásadní význam to, aby se relevantní informace dostaly rychle k těm, kdo jsou zdroji problému nejblíže, mohou jej nejlépe prošetřit a mají případně pravomoci k zjednání nápravy. V zásadě by proto oznamující osoby měly být nabádány, aby nejprve využily interní kanály pro oznamování a učinily oznámení svému zaměstnavateli, pokud mají tyto kanály k dispozici a lze důvodně předpokládat, že fungují. Je tomu tak zejména v případě, kdy se oznamující osoby domnívají, že porušení lze účinně řešit v rámci příslušné organizace a že odvetná opatření nehrozí. V důsledku toho by právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru měly zavést vhodné interní postupy pro přijímání oznámení a následných opatření v návaznosti na tato oznámení. Toto pobízení se týká i případů, kdy byly tyto kanály zavedeny, aniž by to vyžadovalo unijní či vnitrostátní právo. Tato zásada by měla přispět k posílení kultury dobré komunikace a sociální odpovědnosti podniků, kdy se oznamovatelé považují za osoby, které významně přispívají k samonápravnému procesu a excelenci v rámci organizací.

(48)

Co se týká právních subjektů v soukromém sektoru, povinnost zavést interní kanály pro oznamování by měla být úměrná jejich velikosti a úrovni rizika, jež jejich činnosti představují pro veřejný zájem. Povinnosti zavést interní kanály pro oznamování by měly podléhat všechny podniky s 50 či více zaměstnanci bez ohledu na povahu jejich činností, a to na základě jejich povinnosti vybírat DPH. Na základě náležitého posouzení rizik by členské státy mohly rovněž vyžadovat od dalších podniků, aby zavedly v určitých případech interní kanály pro oznamování, například kvůli značným rizikům, jež mohou vyplývat z jejich činností.

(49)

Touto směrnicí by neměla být dotčena možnost členských států vybízet právní subjekty v soukromém sektoru s méně než 50 zaměstnanci k zavedení interních kanálů pro oznamování a přijímání následných opatření, a to i stanovením méně preskriptivních požadavků pro tyto kanály než jsou požadavky stanovené podle této směrnice, za předpokladu, že tyto požadavky zaručí důvěrnost a přijímání následných opatření s řádnou péčí.

(50)

Osvobození malých podniků a mikropodniků od povinnosti zavést interní kanály pro oznamování by se nemělo vztahovat na soukromé podniky, které mají povinnost zavést interní kanály pro oznamování podle aktů Unie uvedených v částech I.B a II přílohy.

(51)

Mělo by být zřejmé, že v případě právních subjektů v soukromém sektoru, které neposkytují interní kanály pro oznamování, by měly mít oznamující osoby možnost externího oznamování, a že by tyto osoby měly požívat ochrany před odvetnými opatřeními podle této směrnice.

(52)

Aby bylo zajištěno zejména dodržování pravidel pro zadávání veřejných zakázek ve veřejném sektoru, měla by se povinnost zavést interní kanály pro oznamování vztahovat na všechny zadávající orgány a zadavatele na místní, regionální a celostátní úrovni, přičemž by měla být úměrná jejich velikosti.

(53)

Za předpokladu, že je zajištěno utajení totožnosti oznamující osoby, je na každém jednotlivém právním subjektu v soukromém a veřejném sektoru, aby stanovil druh kanálů pro oznamování, které zavede. Konkrétně by kanály pro oznamování měly osobám umožnit činit oznámení písemně a podávat je poštou, prostřednictvím fyzické schránky (schránek) pro podávání stížností nebo prostřednictvím on-line platformy, ať již intranetové či internetové, nebo činit oznámení ústně prostřednictvím telefonní horké linky nebo jiného systému hlasových zpráv či obojí. Na žádost oznamující osoby by tyto kanály měly rovněž umožnit činit oznámení prostřednictvím osobní schůzky v přiměřené lhůtě.

(54)

K přijímání oznámení o porušení jménem právních subjektů v soukromém nebo veřejném sektoru by mohly být oprávněny rovněž třetí osoby, pokud poskytují náležité záruky týkající se dodržování nezávislosti, důvěrnosti, ochrany údajů a tajemství. Těmito třetími osobami by mohly být externí poskytovatelé platformy pro oznamování, externí poradci, auditoři, zástupci odborových svazů nebo zástupci zaměstnanců.

(55)

Postupy pro interní oznamování by měly právním subjektům v soukromém sektoru umožňovat zcela důvěrné přijímání a šetření oznámení zaměstnanců subjektu a jeho dceřiných společností nebo přidružených podniků (skupiny), avšak v možném rozsahu i veškerých zástupců a dodavatelů skupiny a jakýchkoli osob, které získají informace prostřednictvím činností souvisejících s prací v souvislosti s daným subjektem a skupinou.

(56)

Výběr nejvhodnějších osob nebo odborů v rámci právního subjektu v soukromém sektoru, jež by měly být určeny jako příslušné pro přijímání oznámení a následných opatření, závisí na struktuře subjektu, jejich funkce by však měla být každopádně taková, aby zajistila nezávislost a neexistenci střetu zájmů. V menších subjektech se může jednat o dvojí funkci, kterou zastává pracovník společnosti s dobrými předpoklady pro to, aby učinil oznámení přímo vedoucímu organizace, jako je vedoucí oddělení dodržování předpisů nebo lidských zdrojů, pracovník pro integritu, právník nebo osoba pověřená ochranou osobních údajů, finanční ředitel, hlavní auditor nebo člen výkonného orgánu.

(57)

V souvislosti s interním oznamováním má informování oznamující osoby o následných opatřeních v návaznosti na oznámení, v zákonných mezích a co nejsrozumitelnějším způsobem, zásadní význam pro vybudování důvěry v účinnost celkového systému ochrany oznamovatelů a snižuje pravděpodobnost dalších zbytečných oznámení či zveřejnění informací. Oznamující osoba by měla být v přiměřené lhůtě vyrozuměna o plánovaných či přijatých následných opatřeních a o důvodech jejich volby. Následná opatření by mohla zahrnovat například postoupení pro jiné kanály nebo postupy v případě oznámení, které výlučně postihuje individuální práva oznamující osoby, ukončení šetření pro nedostatek důkazů či z jiných důvodů, zahájení interního šetření a případně jeho zjištění a veškerá opatření, která byla přijata k řešení předloženého problému, postoupení příslušnému orgánu za účelem dalšího šetření, pokud tyto informace neohrozí vnitřní šetření či vyšetřování nebo se nedotknou práv dotčené osoby. Oznamující osoba by měla být ve všech případech informována o průběhu a výsledku šetření. V průběhu šetření by mělo být možné požádat oznamující osobu o poskytnutí dalších informací, aniž by však tato osoba měla povinnost tak učinit.

(58)

Přiměřená lhůta pro informování oznamující osoby by neměla přesahovat tři měsíce. Není-li o vhodných následných opatřeních dosud rozhodnuto, měla by o tom být oznamující osoba vyrozuměna a měla by být informována jakékoli další zpětné vazbě.

(59)

Osoby, které zvažují oznámení porušení práva Unie, by měly mít možnost přijmout informované rozhodnutí ohledně toho, zda, jak a kdy oznámení učiní. Právní subjekty v soukromém a veřejném sektoru, které zavedly postupy pro interní oznamování, by měly být povinny poskytnout o těchto postupech, jakož i o postupech pro externí oznamování příslušným orgánům, informace. Je zásadní, aby tyto informace byly jasné a snadno přístupné v co nejširším rozsahu i jiným osobám než zaměstnancům, které přicházejí do styku se subjektem prostřednictvím činností souvisejících s prací, jako jsou poskytovatelé služeb, distributoři, dodavatelé a obchodní partneři. Tyto informace by mohly být například vyvěšeny na viditelném místě, k němuž mají všechny zmíněné osoby přístup, a na internetových stránkách subjektu a mohly být zařazeny rovněž v kurzech a vzdělávacích seminářích týkajících se etiky a bezúhonnosti.

(60)

Účinné odhalování porušování práva Unie a předcházení takovémuto porušování vyžaduje zajištění toho, aby potenciální oznamovatelé mohli snadno a zcela důvěrně sdělit informace, které mají k dispozici, dotčeným příslušným orgánům, jež mohou problém prošetřit a případně zjednat nápravu.

(61)

Může se stát, že interní kanály neexistují, nebo že byly využity, avšak řádně nefungují například proto, že oznámení nebylo vyřízeno s řádnou péčí nebo v přiměřené lhůtě, nebo že navzdory výsledkům souvisejícího interního šetření potvrzujícího porušení nebylo přijato žádné vhodné opatření pro řešení porušení.

(62)

V jiných případech nelze důvodně předpokládat, že interní kanály budou řádně fungovat. Je tomu tak zejména v případech, kdy oznamující osoby mají oprávněné důvody se domnívat, že by v souvislosti s oznámením byly postiženy odvetnými opatřeními, a to i v důsledku porušení důvěrnosti, nebo že by příslušné orgány měly lepší předpoklady pro přijetí účinných opatření pro řešení porušení. Příslušné orgány by měly lepší předpoklady, například tehdy, kdy se na porušení podílela osoba mající v pracovním kontextu konečnou odpovědnost nebo existuje riziko, že porušení nebo související důkazy by mohly být zatajeny či zničeny; nebo obecněji tehdy, kdy by účinnost úkonů příslušných orgánů v rámci šetření mohla být jinak ohrožena, jako v případě oznámení o kartelových dohodách a jiných porušeních pravidel hospodářské soutěže; nebo tehdy, kdy porušení vyžaduje bezodkladné opatření například pro záchranu zdraví a bezpečnosti osob nebo pro ochranu životního prostředí. Ve všech případech by osoby oznamující příslušným orgánům a případně orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie externě měly být chráněny. Tato směrnice by měla přiznat ochranu i v případech, kdy unijní či vnitrostátní právo vyžaduje, aby oznamující osoby učinily oznámení příslušným vnitrostátním orgánům, například v rámci svých pracovních povinností a úkolů, nebo je-li porušení trestným činem.

(63)

Nedostatečná důvěra v účinnost oznamování je jedním z hlavních faktorů, které potenciální oznamovatele odrazují. Proto je třeba uložit příslušným orgánům jednoznačnou povinnost zavést vhodné externí kanály pro oznamování, přijímat s řádnou péčí následná opatření v návaznosti na obdržená oznámení a poskytovat v přiměřené lhůtě oznamujícím osobám zpětnou vazbu.

(64)

Mělo by být na členských státech, aby určily orgány příslušné k přijímání informací o porušeních, která spadají do oblasti působnosti této směrnice, a přijetí vhodných následných opatření v návaznosti na oznámení. Těmito příslušnými orgány mohou být soudní orgány, regulační orgány nebo orgány dohledu příslušné v konkrétních dotčených oblastech nebo orgány s obecnější pravomocí na ústřední úrovni v rámci členského státu, donucovací orgány, protikorupční orgány nebo veřejní ochránci práv.

(65)

Jakožto příjemci oznámení by orgány určené jako příslušné měly mít potřebné kapacity a pravomoci pro zajištění vhodných následných opatření – včetně posouzení pravdivosti tvrzení uvedených v oznámení a řešení oznámených porušení zahájením interního šetření, vyšetřování, stíhání nebo přijetí opatření k zpětnému získání finančních prostředků či jiných vhodných nápravných opatření v souladu s jejich pověřením. Alternativně by tyto orgány měly mít nezbytné pravomoci k postoupení oznámení jinému orgánu, který by měl oznámené porušení šetřit, a zároveň by měly zajistit vhodná následná opatření ze strany tohoto orgánu. Zejména pokud si členské státy přejí zavést externí kanály pro oznamování na ústřední úrovni, například v oblasti státní podpory, měly by zavést náležité záruky, aby zajistily dodržování požadavků na nezávislost a samostatnost stanovených v této směrnici. Zavedením těchto externích kanálů pro oznamování by neměly být dotčeny pravomoci členských států nebo Komise, pokud jde o dohled v oblasti státní podpory, touto směrnicí by neměla být dotčena ani výlučná pravomoc Komise, pokud jde o prohlášení slučitelnosti opatření státní podpory zejména podle čl. 107 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Pokud jde o porušení článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, členské státy by, aniž jsou dotčeny pravomoci Komise v této oblasti, měly určit jako příslušné orgány uvedené v článku 35 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (35).

(66)

Příslušné orgány by rovněž měly oznamujícím osobám poskytnout zpětnou vazbu ohledně plánovaných či přijatých následných opatření, například postoupení jinému orgánu, ukončení šetření pro nedostatek důkazů či z jiných důvodů nebo zahájení šetření a případně jeho zjištění a veškerých opatření, která byla přijata k řešení předloženého problému, jakož i ohledně důvodů pro volbu takovýchto následných opatření. Sdělením konečného výsledku šetření by neměla být dotčena použitelná unijní pravidla, která zahrnují případná omezení zveřejňování rozhodnutí v oblasti finanční regulace. To by se mělo obdobně použít v oblasti zdaňování právnických osob, jsou-li podobná omezení stanovena v platném vnitrostátním právu.

(67)

Vzhledem k potřebě rychle vyřešit problém, který je předmětem oznámení, jakož i potřebě zabránit zbytečnému zveřejnění informací, by k přijetí následných opatření a k poskytnutí zpětné vazby mělo dojít v přiměřené lhůtě. Tato lhůta by neměla přesahovat tři měsíce, může se však prodloužit na šest měsíců, je-li to nezbytné kvůli zvláštním okolnostem daného případu, zejména povaze a složitosti předmětu oznámení, jenž může vyžadovat zdlouhavé šetření.

(68)

Právo Unie ve zvláštních oblastech, jako je zneužívání trhu, totiž nařízení (EU) č. 596/2014 a prováděcí směrnice (EU) 2015/2392, civilní letectví, totiž nařízení (EU) č. 376/2014, nebo bezpečnost činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, tedy směrnice 2013/30/EU, již stanoví zavedení interních a externích kanálů pro oznamování. Povinnosti týkající se zavedení takovýchto kanálů, které jsou stanoveny v této směrnici, by měly být pokud možno založeny na stávajících kanálech stanovených v konkrétních aktech Unie.

(69)

Komise, jakož i některé instituce a jiné subjekty Unie, například Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA), Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA), Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), zavedly externí kanály pro oznamování a postupy pro přijímání oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice, jež zajišťují především utajení totožnosti oznamujících osob. Touto směrnicí by neměly být takovéto externí kanály pro oznamování a postupy, pokud existují, dotčeny, mělo by však být zajištěno, aby osoby podávající oznámení orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie mohly v rámci celé Unie využít společné minimální normy ochrany.

(70)

Pro zajištění účinnosti postupů pro následná opatření přijímaná v návaznosti na oznámení a řešení porušení dotčených pravidel Unie by měly mít členské státy možnost přijímat opatření na omezení zátěže příslušných orgánů v důsledku oznámení o méně závažných porušeních ustanovení spadajících do oblasti působnosti této směrnice, opakujících se oznámení či oznámení o porušení doplňkových ustanovení, například ustanovení o povinnostech týkajících se dokumentace nebo oznamování. Tato opatření by mohla spočívat v tom, že se příslušným orgánům umožní, aby po řádném posouzení věci rozhodly, že oznámené porušení je zjevně méně závažné a nevyžaduje další následná opatření podle této směrnice kromě ukončení řízení. Členské státy by rovněž měly mít možnost umožnit příslušným orgánům, aby ukončily řízení týkající se opakujících se oznámení, která neobsahují žádné smysluplné nové informace doplňující dřívější oznámení, v souvislosti s nímž již bylo řízení ukončeno, pokud nové právní či skutkové okolnosti neodůvodňují jinou formu následných opatření. Mimoto by členské státy měly mít možnost příslušným orgánům umožnit, aby se v případě vysokého počtu oznámení přednostně zabývaly oznámeními o závažných porušeních nebo o porušeních zásadních ustanovení spadajících do oblasti působnosti této směrnice.

(71)

Stanoví-li tak unijní či vnitrostátní právo, měly by příslušné orgány postoupit případy nebo relevantní informace o porušeních orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, včetně – pro účely této směrnice – OLAFu a Úřadu evropského veřejného žalobce, aniž by tím byla dotčena možnost oznamující osoby obrátit se přímo na tyto instituce nebo jiné subjekty Unie.

(72)

V řadě oblastí politiky spadajících do věcné působnosti této směrnice existují mechanismy spolupráce, jejichž prostřednictvím si příslušné vnitrostátní orgány vyměňují informace a provádějí navazující činnosti v souvislosti s porušováním pravidel Unie s přeshraničním rozměrem. Příklady sahají od systému správní pomoci a spolupráce, zřízeného prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2015/1918 (36), v případech přeshraničních porušení právních předpisů Unie týkajících se zemědělsko-potravinového řetězce a sítě pro odhalování podvodů v potravinářství podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (37), přes systém rychlého varování pro nebezpečné nepotravinářské výrobky zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (38), a síť pro spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (39) až po fórum pro dodržování předpisů a správu v oblasti životního prostředí zřízené rozhodnutím Komise ze dne 18. ledna 2018 (40), Evropskou síť pro hospodářskou soutěž zřízenou podle nařízení (ES) č. 1/2003 a správní spolupráci v oblasti daní podle směrnice Rady 2011/16/EU (41). Příslušné orgány členských států by měly v případě potřeby tyto stávající mechanismy spolupráce plně využívat v rámci povinnosti přijímat následná opatření v návaznosti na oznámení o porušeních spadajících do oblasti působnosti této směrnice. Orgány členských států by mohly rovněž spolupracovat nad rámec stávajících mechanismů spolupráce v případech porušení s přeshraničním rozměrem v oblastech, v nichž takovéto mechanismy spolupráce neexistují.

(73)

Aby byla umožněna účinná komunikace s pracovníky odpovědnými za vyřizování oznámení, je nutné, aby příslušné orgány zavedly a používaly uživatelsky přívětivé kanály pro oznamování, které jsou bezpečné, zajišťují zachování důvěrnosti přijímaných a zpracovávaných informací o porušeních poskytnutých oznamující osobou a umožňují uchovávání informací v trvalé podobě pro případ dalšího šetření. To by mohlo vyžadovat, aby tyto kanály byly odděleny od obecných komunikačních kanálů, které příslušné orgány používají ke komunikaci s veřejností, jako jsou běžné veřejné systémy pro podávání stížností nebo kanály, které příslušný orgán používá při své běžné činnosti k interní komunikaci a komunikaci se třetími stranami.

(74)

Pracovníci příslušných orgánů, kteří jsou odpovědní za vyřizování oznámení, by měli být odborně vyškoleni mimo jiné o použitelných pravidlech ochrany údajů, aby mohli vyřizovat oznámení a zajišťovat komunikaci s oznamující osobou, jakož i přijímat v reakci na oznámení vhodná následná opatření.

(75)

Osoby, které mají v úmyslu učinit oznámení, by měly mít možnost přijmout informované rozhodnutí ohledně toho, zda, jak a kdy oznámení učiní. Příslušné orgány by proto měly poskytnout jasné a snadno přístupné informace o dostupných kanálech pro oznamování u příslušných orgánů, o platných postupech a o pracovnících v těchto orgánech, kteří jsou odpovědní za vyřizování oznámení. Veškeré informace ohledně oznámení by měly být transparentní, snadno srozumitelné a spolehlivé, aby oznamování podporovaly a neodrazovaly od něj.

(76)

Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány zavedly náležité postupy ochrany při zpracovávání oznámení a pro ochranu osobních údajů osob, jichž se oznámení týká. Tyto postupy by měly zajistit, aby ve všech fázích postupu byla chráněna totožnost každé oznamující osoby, dotčené osoby a třetích osob uvedených v oznámení, například svědků nebo kolegů.

(77)

Je nutné, aby pracovníci příslušného orgánu, kteří jsou odpovědní za vyřizování oznámení, a jeho pracovníci, kteří mají právo přístupu k informacím poskytnutým oznamující osobou, dodržovali povinnost zachovávat profesní tajemství a důvěrnost při předávání údajů jak uvnitř, tak vně příslušného orgánu, včetně případů, kdy příslušný orgán v souvislosti s oznámením zahájí šetření nebo interní šetření nebo vykonává donucovací činnosti.

(78)

Pravidelný přezkum postupů příslušných orgánů a výměna osvědčených postupů mezi nimi by měly zaručit, že tyto postupy jsou přiměřené, a slouží tudíž svému účelu.

(79)

Osoby, které zveřejní informace, by měly mít nárok na ochranu v případech, kdy navzdory internímu anebo externímu oznámení není porušení řešeno, například v případech, kdy porušení nebylo náležitě posouzeno nebo prošetřeno nebo nebyla přijata žádná vhodná nápravná opatření. Vhodnost následných opatření by měla být posouzena podle objektivních kritérií souvisejících s povinností příslušných orgánů posoudit pravdivost tvrzení a ukončit případné porušování práva Unie. Vhodnost následných opatření bude proto záviset na okolnostech jednotlivých případů a povaze pravidel, která byla porušena. Vhodným následným opatřením podle této směrnice by mohlo být zejména rozhodnutí orgánů o tom, že porušení je zjevně méně závažné a že není zapotřebí následných opatření kromě ukončení řízení.

(80)

Osoby, které zveřejní informace přímo, by měly mít rovněž nárok na ochranu v případech, kdy mají oprávněné důvody domnívat se, že existuje bezprostřední nebo zjevné ohrožení veřejného zájmu nebo hrozí-li nenapravitelná újma, včetně zásahu do tělesné integrity této osoby.

(81)

Osoby, které zveřejní informace přímo, by měly mít rovněž nárok na ochranu v případech, kdy mají oprávněné důvody domnívat se, že v případě externího oznámení existuje riziko odvetných opatření nebo je malá vyhlídka účinného řešení porušení vzhledem ke zvláštním okolnostem daného případu, například když by mohly být zatajeny či zničeny důkazy nebo když by příslušný orgán mohl být spolčen se subjektem porušení či se na porušení podílet.

(82)

Zajištění utajení totožnosti oznamující osoby v průběhu procesu oznamování a šetření podníceného oznámením je zásadním opatřením ex-ante k zabránění odvetným opatřením. Zveřejnit totožnost oznamující osoby by mělo být možné pouze tehdy, pokud se jedná o nezbytný a přiměřený požadavek podle unijního či vnitrostátního práva v souvislosti s vyšetřováním orgány nebo soudním řízením, zejména v zájmu ochrany práva dotčených osob na obhajobu. Tato povinnost by mohla vyplývat zejména ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU (42). Ochrana utajení totožnosti by se neměla uplatnit, pokud oznamující osoba úmyslně odhalí svou totožnost v souvislosti se zveřejněním informací.

(83)

Veškeré zpracování osobních údajů prováděné podle této směrnice, včetně výměny nebo předávání osobních údajů příslušnými orgány, by mělo být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (43) a se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (44). Jakákoli výměna nebo předávání informací orgány, institucemi a jinými subjekty Unie by měly být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (45). Obzvláštní pozornost je třeba věnovat zásadám zpracovávání osobních údajů, které jsou stanoveny v článku 5 nařízení (EU) 2016/679, článku 4 směrnice (EU) 2016/680 a článku 4 nařízení (EU) 2018/1725, a zásadě záměrné a standardní ochrany osobních údajů stanovené v článku 25 nařízení (EU) 2016/679, článku 20 směrnice (EU) 2016/680 a článcích 27 a 85 nařízení (EU) 2018/1725.

(84)

Postupy stanovené v této směrnici a týkající se následných opatřeních přijímaných v návaznosti na oznámení o porušení práva Unie v oblastech spadajících do její působnosti slouží k dosažení důležitého cíle obecného veřejného zájmu Unie a členských států ve smyslu čl. 23 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) 2016/679, jelikož mají za cíl posílení prosazování práva a politik Unie v konkrétních oblastech, v nichž by porušení mohla způsobit vážné poškození veřejného zájmu. Účinná ochrana utajení totožnosti oznamujících osob je nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, zejména oznamujících osob, jak je stanoveno v čl. 23 odst. 1 písm. i) nařízení (EU) 2016/679. Členské státy by měly zajistit, že tato je směrnice účinná, a to případně i tak, že prostřednictvím legislativních opatření omezí výkon některých práv dotčených osob na ochranu údajů v souladu s čl. 23 odst. 1 písm. e) a i) a čl. 23 odst. 2 nařízení (EU) 2016/679 v rozsahu a na dobu, které jsou nezbytné k tomu, aby se předešlo pokusům o zabránění oznámení, nebo zabránění, maření či zpomalení následných opatření, zejména šetření, nebo pokusům o odhalení totožnosti oznamujících osob a aby se tyto pokusy řešily.

(85)

Účinná ochrana utajení totožnosti oznamujících osob je rovněž nezbytná pro ochranu práv a svobod jiných, zejména oznamujících osob, pokud oznámení vyřizují orgány ve smyslu čl. 3 bodu 7 směrnice (EU) 2016/680. Členské státy by měly zajistit účinnost této směrnice, včetně případně tak, že prostřednictvím legislativních opatření omezí výkon některých práv dotčených osob na ochranu údajů v souladu s čl. 13 odst. 3 písm. a) a e), čl. 15 odst. 1 písm. a) a e), čl. 16 odst. 4 písm. a) a e) a čl. 31 odst. 5 směrnice (EU) 2016/680 v rozsahu a na dobu, které jsou nezbytné k tomu, aby se předešlo pokusům o zabránění oznámení, zabránění, maření či zpomalení následných opatření přijatých, zejména šetření, nebo pokusům o odhalení totožnosti oznamujících osob a aby se tyto pokusy řešily.

(86)

Členské státy by měly zajistit náležité vedení a uchovávání záznamů týkajících se všech oznámení o porušení, dohledatelnost každého oznámení, jakož i to, aby informace získané prostřednictvím oznámení mohly být tam, kde je to vhodné, použity jako důkazy při donucovacích opatřeních.

(87)

Oznamující osoby by měly být chráněny před jakoukoli formou odvetných opatření, přímých či nepřímých, která přijal, podporoval či toleroval jejich zaměstnavatel nebo zákazník nebo příjemce služeb a osoby, které pro uvedené osoby pracují či jednají jejich jménem, včetně spolupracovníků a vedoucích pracovníků v téže organizaci nebo v jiných organizacích, s nimiž je oznamující osoba v kontaktu v souvislosti s činnostmi souvisejícími s prací.

(88)

Není-li odvetným opatřením zabráněno a nejsou-li potrestána, odrazuje to potenciální oznamovatele. Jednoznačný právní zákaz odvetných opatření by měl důležitý odrazující účinek a byl by dále posílen ustanoveními o osobní odpovědnosti a sankcích uložených subjektům, které odvetná opatření přijmou.

(89)

Potenciální oznamovatelé, kteří si nejsou jisti tím, jak oznámení učinit nebo zda budou chráněni, mohou být nakonec od oznámení odrazeni. Členské státy by měly zajistit, aby relevantní a přesné informace o tom byly poskytovány způsobem, který je jasný a snadno přístupný široké veřejnosti. Mělo by být dostupné individuální, nestranné a důvěrné poradenství, které je poskytováno bezplatně, například ohledně toho, zda se na dotčené informace vztahují platná pravidla pro ochranu oznamovatelů, který kanál pro oznamování lze nejlépe využít a jaké alternativní postupy jsou k dispozici v případě, že se na informace platná pravidla nevztahují (takzvané „odkazy na další zdroje“). Přístup k tomuto poradenství může pomoci zajistit, aby byla oznámení podávána prostřednictvím vhodných kanálů a odpovědně a aby byly případy porušení odhaleny včas nebo aby jim bylo dokonce zabráněno. Toto poradenství a informace by mohlo poskytovat informační středisko nebo jednotný a nezávislý správní orgán. Členské státy by mohly rozhodnout o rozšíření tohoto poradenství na právní poradenství. Je-li toto poradenství poskytnuto oznamujícím osobám organizacemi občanské společnosti, které jsou vázány povinností zachování důvěrné povahy získaných informací, měly by členské státy zajistit, aby tyto organizace nebyly postiženy odvetnými opatřeními, například ve formě hospodářské podjatosti prostřednictvím omezení jejich přístupu k financování nebo zařazení na černou listinu, což by mohlo bránit řádnému fungování dané organizace.

(90)

Příslušné orgány by měly oznamujícím osobám poskytnout podporu nezbytnou v zájmu účinného přístupu těchto osob k ochraně. Zejména by měly poskytnout důkazy nebo jiné dokumenty požadované k tomu, aby se u jiných orgánů nebo soudů potvrdilo provedení externího oznámení. Podle určitých vnitrostátních rámců a v určitých případech mohou oznamující osoby využít formy potvrzení skutečnosti, že splňují podmínky platných pravidel. Bez ohledu na tyto možnosti by měly mít účinný přístup k soudnímu přezkumu, kdy je na soudech, aby na základě všech konkrétních okolností daného případu rozhodly, zda tyto osoby splňují podmínky platných pravidel.

(91)

Právní nebo smluvní závazky jednotlivců, jako jsou doložky o loajalitě ve smlouvách nebo dohody o mlčenlivosti či zachování důvěrnosti, by nemělo být možné využít k zabránění v oznámení, k odepření ochrany nebo k potrestání oznamujících osob za to, že oznámily informace o porušení nebo je zveřejnily, pokud je poskytnutí informací spadajících do oblasti působnost těchto doložek nebo dohod nezbytné k odhalení porušení. Jsou-li tyto podmínky splněny, neměly by oznamující osoby nést žádnou odpovědnost, ať již občanské, trestní, správní nebo pracovněprávní povahy. Je vhodné, aby existovala ochrana před vznikem odpovědnosti za oznámení nebo zveřejnění informací podle této směrnice v případě informací, ohledně nichž měla oznamující osoba oprávněné důvody se domnívat, že jejich oznámení nebo zveřejnění bylo nezbytné k odhalení porušení podle této směrnice. Taková ochrana by se neměla vztahovat na nadbytečné informace, které tato osoba odhalila, aniž by k tomu takové oprávněné důvody měla.

(92)

Jestliže oznamující osoby získaly nebo obdržely přístup k oznámeným informacím o porušení nebo dokumentům, které tyto informace obsahují, oprávněně, měly by být vyloučeny z odpovědnosti. To by mělo platit jak v případech, kdy oznamující osoby odhalí obsah dokumentů, k nimž mají oprávněný přístup, tak i v případech, kdy pořídí kopie těchto dokumentů nebo je odnesou z prostor organizace, v níž jsou zaměstnané, v rozporu se smluvními nebo jinými doložkami, podle kterých jsou příslušné dokumenty majetkem organizace. Oznamující osoby by měly být vyloučeny z odpovědnosti i v případech, kdy získání relevantních informací či dokumentů nebo přístup k nim vyvolává otázku občanské, správní nebo pracovněprávní odpovědnosti. Jako příklad lze uvést případy, kdy oznamující osoby získaly informace přístupem k elektronické poště spolupracovníka nebo k dokumentům, které v rámci své práce běžně nepoužívají, pořízením fotografií prostor organizace nebo vstupem do míst, kam běžně nemají přístup. Pokud oznamující osoby získaly přístup k relevantním informacím nebo dokumentům spácháním trestného činu, například neoprávněným vstupem do vyhrazených prostor nebo hackingem, měla by se jejich trestní odpovědnost i nadále řídit platnými vnitrostátními předpisy, aniž by byla dotčena ochrana poskytovaná podle čl. 21 odst. 7 této směrnice. Podobně jakákoli jiná odpovědnost oznamujících osob vyplývající z jednání či opomenutí, jež nesouvisejí s oznamováním nebo nejsou nezbytná pro odhalení porušení podle této směrnice, by se měla nadále řídit platným unijním či vnitrostátním právem. Odpovědnost oznamujících osob by v těchto případech měly posoudit vnitrostátní soudy s ohledem na všechny příslušné věcné informace a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu, včetně nezbytnosti a přiměřenosti jednání nebo opomenutí v souvislosti s oznámením nebo zveřejněním informací.

(93)

Odvetná opatření budou pravděpodobně vysvětlena jako opodstatněná z jiných důvodů, než je oznámení, a pro oznamující osoby může být velmi obtížné prokázat souvislost mezi oznámením a odvetnými opatřeními, přičemž subjekty, které odvetná opatření přijmou, mohou mít větší moc a prostředky k doložení a odůvodnění přijatých opatření. Jakmile proto oznamující osoba prima facie prokáže, že podala oznámení nebo zveřejnila informace v souladu s touto směrnicí a utrpěla újmu, mělo by se důkazní břemeno přesunout na osobu, která přijala opatření vedoucí k újmě a která by měla poté mít povinnost prokázat, že přijaté opatření nijak nesouviselo s oznámením či zveřejněním informací.

(94)

Kromě výslovného zákazu odvetných opatření stanoveného v právních předpisech je důležité, aby měly oznamující osoby, které jsou postiženy odvetnými opatřeními, přístup k právním prostředkům nápravy a náhradě újmy. Vhodný prostředek nápravy by měl být v každém případě určen druhem utrpěných odvetných opatření a utrpěná újma by měla být nahrazena v plné výši v souladu s vnitrostátním právem. Vhodný prostředek nápravy by mohl mít podobu žalob, jejichž cílem je návrat na pracovní místo, například v případě propuštění, přeložení nebo přeložení na nižší pozici, nebo neposkytnutí vzdělávání či nepovýšení, nebo obnovení zrušeného povolení, licence či smlouvy; náhrada skutečných a budoucích finančních ztrát, například za ušlou mzdu, avšak rovněž za ztrátu příjmů v budoucnu, za náklady spojené se změnou povolání; a náhrada za jiné ekonomické újmy, jako jsou výdaje na právní ochranu a náklady na lékařské ošetření, a za nemateriální újmu, jako jsou bolest a utrpení.

(95)

Přestože se druhy právních opatření mohou mezi jednotlivými právními řády lišit, měly by zajistit skutečnou a účinnou náhradu nebo vyrovnání újmy způsobem, který je odrazující a přiměřený utrpěné újmě. V této souvislosti jsou relevantní zásady evropského pilíře sociálních práv, zejména zásada č. 7, podle níž „Před propuštěním mají pracovníci právo být informováni o jeho důvodech a musí jim být dána přiměřená výpovědní doba. Mají právo na přístup k účinnému a nestrannému řešení sporů a v případě neoprávněného propuštění mají právo na nápravu, včetně přiměřené kompenzace“. Prostředky nápravy stanovené na vnitrostátní úrovni by neměly potenciální budoucí oznamovatele odrazovat. Například možnost náhrady újmy jako alternativa návratu na pracovní místo v případě propuštění může vést k systematické praxi zejména u větších organizací, a mít tudíž na budoucí oznamovatele odrazující účinek.

(96)

Pro oznamující osoby mají obzvláštní význam prozatímní prostředky nápravy do ukončení soudního řízení, jež může být zdlouhavé. Pro ohlašující osoby by měla být zejména dostupná i předběžná opatření stanovená podle vnitrostátního práva k ukončení hrozeb, pokusů o odvetná opatření nebo pokračujících odvetných opatření, jako je obtěžování, nebo k zabránění takovým formám odvetných opatření, jako je propuštění, jejichž zrušení může být po uplynutí dlouhé doby obtížné a která mohou jednotlivce finančně zničit, což je vyhlídka, která může potenciální oznamovatele vážně odrazovat.

(97)

Významný odrazující prostředek s ohledem na oznamování mohou představovat rovněž opatření přijatá proti oznamujícím osobám mimo pracovní kontext, například v rámci soudních řízení ve věci pomluvy, porušení autorského práva, obchodního tajemství, důvěrnosti a ochrany osobních údajů. V těchto řízeních by oznamující osoby měly mít možnost dovolávat se při své obhajobě skutečnosti, že oznámení o porušení nebo jeho zveřejnění učinily v souladu s touto směrnicí, pokud oznámení nebo zveřejnění informací byly nezbytné pro odhalení porušení. V těchto případech by osoba podávající návrh na zahájení řízení měla nést důkazní břemeno, pokud jde o prokázání skutečnosti, že oznamující osoba nesplňuje podmínky stanovené v této směrnici.

(98)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (46) stanoví pravidla pro zajištění dostatečné a jednotné úrovně občanskoprávních prostředků ochrany v případě neoprávněného získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství. Nicméně rovněž stanoví, že získání, využití nebo zpřístupnění obchodního tajemství se má považovat za oprávněné, pokud je povoluje právo Unie. Osoby, které zpřístupní obchodní tajemství získané v pracovním kontextu, by měly mít nárok na ochranu podle této směrnice, i pokud jde o nevzniknutí občanské odpovědnosti, pouze splňují-li podmínky stanovené touto směrnicí, včetně podmínky, že zpřístupnění informací bylo nezbytné pro odhalení porušení spadajícího do věcné působnosti této směrnice. Jsou-li tyto podmínky splněny, zpřístupnění obchodního tajemství se považuje za „povolené“ právem Unie ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice (EU) 2016/943. Obě směrnice je navíc třeba považovat za vzájemně se doplňující akty a občanskoprávní prostředky ochrany, postupy a prostředky nápravy, jakož i výjimky stanovené ve směrnici (EU) 2016/943 by se měly i nadále vztahovat na veškerá zpřístupnění obchodního tajemství spadající do oblasti působnosti této směrnice. Příslušné orgány, které obdrží informace o porušení zahrnující obchodní tajemství, by měly zajistit, aby se nepoužila ani nezpřístupnila pro účely jdoucí nad rámec toho, co je nezbytné pro vhodná následná opatření.

(99)

Značné náklady mohou pro oznamující osoby, které soudně napadnou odvetná opatření, jež byla vůči nim přijata, představovat příslušné soudní poplatky. Ačkoliv na konci řízení jim může být přiznána náhrada těchto poplatků, nemusí být schopné zaplatit tyto poplatky na počátku řízení, zejména tehdy, jsou-li oznamující osoby nezaměstnané nebo zařazené na černou listinu. Pomoc v trestním řízení, zejména pokud oznamující osoby splňují podmínky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 (47), a obecněji podpora osob, u nichž existuje vážná finanční potřeba, může mít v určitých případech zásadní význam pro účinné prosazování jejich práv na ochranu.

(100)

Práva dotčené osoby by měla být chráněna, aby se zabránilo poškození její dobré pověsti či jiným nepříznivým důsledkům. V každé fázi postupu na základě oznámení by mělo být mimoto plně respektováno právo dotčené osoby na obhajobu a na přístup k právní ochraně v souladu s články 47 a 48 Listiny. Členské státy by měly chránit utajení totožnosti dotčené osoby a zajistit právo na obhajobu, včetně práva na přístup ke spisu, práva být vyslechnut a práva využít účinný opravný prostředek proti rozhodnutí týkajícímu se této osoby podle platných postupů stanovených ve vnitrostátním právu v rámci vyšetřování nebo následných soudních řízení.

(101)

U každé osoby, která v důsledku oznámení či zveřejnění nepřesných nebo zavádějících informací utrpí přímo či nepřímo újmu, by měla být zachována ochrana a prostředky nápravy, které jsou dostupné podle pravidel obecného vnitrostátního práva. Pokud byly takové nepřesné nebo zavádějící informace oznámeny nebo zveřejněny záměrně a vědomě, měla by mít dotčená osoba nárok na náhradu újmy v souladu s vnitrostátním právem.

(102)

Aby byla zajištěna účinnost pravidel pro ochranu oznamovatelů, jsou nezbytné trestní, občanskoprávní či správní sankce. Sankce proti osobám, které vůči oznamujícím osobám přijmou odvetná či jiná negativní opatření, mohou od těchto opatření odrazovat. Sankce proti osobám, které oznámí nebo zveřejní informace o porušení, které se prokážou jako vědomě nepravdivé, jsou rovněž nezbytné k odrazování od dalšího zlovolného oznamování a k zachování věrohodnosti systému. Přiměřenost těchto sankcí by měla zajistit, aby neměly na potenciální oznamovatele odrazující účinek.

(103)

Jakékoli rozhodnutí přijaté orgány, které má nepříznivý dopad na práva přiznaná touto směrnicí, zejména rozhodnutí, kterým příslušné orgány rozhodnout ukončit šetření týkající se oznámeného porušení, neboť je zjevně méně závažným či protože jde o opakující se oznámení, nebo kterým rozhodnou, že konkrétní oznámení si nezasluhuje přednostní zacházení, podléhá soudnímu přezkumu podle článku 47 Listiny.

(104)

Tato směrnice zavádí minimální normy a členské státy by měly mít možnost zavést nebo zachovat příznivější ustanovení vztahující se na oznamující osobu, pokud tato ustanovení nekolidují s opatřeními na ochranu dotčených osob. Provedení této směrnice ve vnitrostátním právu by nemělo za žádných okolností představovat důvod ke snížení úrovně ochrany, která je oznamujícím osobám v oblastech, na něž se tato směrnice vztahuje, již nyní přiznána podle vnitrostátního práva.

(105)

V souladu s čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU musí vnitřní trh zahrnovat prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb. Vnitřní trh by měl občanům Unie poskytovat přidanou hodnotu ve formě vyšší kvality a bezpečnosti zboží a služeb, zajištění vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví a životního prostředí, jakož i volného pohybu osobních údajů. Vhodným právním základem pro přijetí opatření nezbytných k vytvoření a fungování vnitřního trhu je proto článek 114 Smlouvy o fungování EU. Kromě článku 114 Smlouvy o fungování EU by tato směrnice měla mít další konkrétní právní základy, aby zahrnovala oblasti, které jsou založeny na článku 16, čl. 43 odst. 2, článku 50, čl. 53 odst. 1, článcích 91 a 100, čl. 168 odst. 4, článku 169, čl. 192 odst. 1 a čl. 325 odst. 4 Smlouvy o fungování EU a článku 31 Smlouvy o Euratomu, pokud jde o přijímání opatření Unie.

(106)

Věcná působnost této směrnice je založena na určení oblastí, v nichž se zavedení ochrany oznamovatelů jeví vzhledem k důkazům, jež jsou v současnosti dostupné, jako opodstatněné a nezbytné. Tato věcná působnost by mohla být rozšířena na další oblasti nebo akty Unie, pokud se to ukáže jako nezbytné k posílení jejich prosazování na základě důkazů, jež se mohou objevit v budoucnu, nebo na základě hodnocení způsobu fungování této směrnice.

(107)

Budou-li přijímány budoucí právní akty významné pro oblast politiky, na niž se vztahuje tato směrnice, měly by ve vhodných případech stanovit, že se použije tato směrnice. Bude-li to nutné, měla by být věcná působnost této směrnice upravena a příloha by měla být odpovídajícím způsobem pozměněna.

(108)

Jelikož cíle této směrnice, totiž posílení prosazování v určitých oblastech politiky a v případě aktů, kdy porušení práva Unie může vážně poškodit veřejný zájem, prostřednictvím účinné ochrany oznamovatelů, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy jednajícími samostatně nebo nekoordinovaně, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie stanovením společných minimálních norem pro harmonizaci ochrany oznamovatelů, a vhledem k tomu, že pouze opatření Unie může zajistit soudržnost a sladit stávající pravidla Unie týkající se ochrany oznamovatelů, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(109)

Tato směrnice dodržuje základní práva a zásady uznávané zejména v Listině, zejména v jejím článku 11. Je proto zásadní, aby byla tato směrnice provedena v souladu s těmito právy a zásadami zajištěním plného dodržování mj. svobody projevu a informací, práva na ochranu osobních údajů, svobody podnikání, práva na vysokou úroveň ochrany spotřebitele, práva na vysokou úroveň ochrany lidského zdraví, práva na vysokou úroveň ochrany životního prostředí, práva na řádnou správu, práva na účinnou právní ochranu a práva na obhajobu.

(110)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů,