1.   Toto nařízení stanoví pravidla, podle nichž členský stát uznává a vykonává na svém území příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci vydané jiným členským státem v rámci řízení v trestních věcech.

2.   Tímto nařízením není dotčena povinnost dodržovat základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o EU.

3.   Při vydávání příkazů k zajištění nebo příkazů ke konfiskaci zajistí vydávající orgány, aby byly dodrženy zásady nezbytnosti a proporcionality.

4.   Toto nařízení se nevztahuje na příkazy k zajištění a příkazy ke konfiskaci vydané v rámci řízení v občanskoprávních nebo správních věcech.

1.   Příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci se vykoná bez ověření oboustranné trestnosti jednání vedoucích k vydání takových příkazů, pokud se tato jednání trestají ve vydávajícím státě trestem odnětí svobody s horní hranicí sazby v délce nejméně tří let a naplňují jednu nebo více z následujících skutkových podstat trestných činů podle práva vydávajícího státu:

2.   V případě jiných trestných činů než uvedených v odstavci 1 může vykonávající stát podmínit uznání a výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci skutečností, že jednání, které vedlo k vydání příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, představuje trestný čin podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo popisu trestného činu podle práva vydávajícího státu.

1.   Příkaz k zajištění se předá prostřednictvím osvědčení o příkazu k zajištění. Osvědčení o příkazu k zajištění stanovené v článku 6 předá vydávající orgán přímo vykonávajícímu orgánu, případně ústřednímu orgánu uvedenému v čl. 24 odst. 2, jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu za podmínek, jež vykonávajícímu orgánu umožňují ověřit pravost daného osvědčení o příkazu k zajištění.

2.   Členské státy mohou učinit prohlášení uvádějící, že pokud je jim předáno osvědčení o příkazu k zajištění za účelem uznání a výkonu příkazu k zajištění, má vydávající orgán povinnost předat originál příkazu k zajištění nebo jeho ověřenou kopii spolu s osvědčením o příkazu k zajištění. Přeloženo však v souladu s čl. 6 odst. 2 musí být pouze osvědčení o příkazu k zajištění.

3.   Členské státy mohou učinit prohlášení podle odstavce 2 přede dnem použitelnosti tohoto nařízení nebo později. Členské státy mohou takové prohlášení kdykoli odvolat. Členské státy informují Komisi, pokud takové prohlášení činí nebo odvolávají. Komise obdržené informace zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

4.   Pokud jde o příkaz k zajištění týkající se peněžní částky, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že osoba, proti níž byl příkaz k zajištění vydán, vlastní majetek nebo pobírá příjem v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu k zajištění tomuto členskému státu.

5.   Pokud jde o příkaz k zajištění týkající se specificky určených věcí tvořících součást majetku, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že se tyto věci nacházejí v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu k zajištění tomuto členskému státu.

6.   Osvědčení o příkazu k zajištění obsahuje:

7.   Vydávající orgán informuje vykonávající orgán v případě, že jsou mu známy nějaké dotčené osoby. Vydávající orgán rovněž poskytne vykonávajícímu orgánu na jeho žádost veškeré relevantní informace o jakémkoli nároku, který tyto dotčené osoby mohou mít ve vztahu k danému majetku, včetně informací k identifikaci těchto osob.

8.   Pokud i přes informace zpřístupněné v souladu s čl. 24 odst. 3 není vydávajícímu orgánu znám příslušný vykonávající orgán, provede vydávající orgán veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, aby mohl určit, který orgán je pro uznání a výkon příkazu k zajištění příslušný.

9.   Pokud není orgán ve vykonávajícím státě, který obdrží osvědčení o příkazu k zajištění, příslušný k uznání příkazu k zajištění nebo k přijetí opatření potřebných pro jeho výkon, postoupí osvědčení o příkazu k zajištění okamžitě příslušnému vykonávajícímu orgánu ve svém členském státě a informuje o tom vydávající orgán.

1.   Podle článku 4 lze osvědčení o příkazu k zajištění současně předat pouze jednomu vykonávajícímu státu, ledaže se použije odstavec 2 nebo 3 tohoto článku.

2.   Týká-li se příkaz k zajištění specificky určených věcí tvořících součást majetku, lze osvědčení o příkazu k zajištění současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže:

3.   Týká-li se příkaz k zajištění peněžní částky, lze osvědčení o příkazu k zajištění současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže se vydávající orgán domnívá, že existuje zvláštní potřeba tak učinit, zejména pokud odhadovaná hodnota majetku, který může být ve vydávajícím státě a v kterémkoli jednotlivém vykonávajícím státě zajištěn, pravděpodobně nebude postačovat k zajištění celé částky, na niž byl příkaz k zajištění vydán.

1.   Za účelem předání příkazu k zajištění vyplní vydávající orgán osvědčení o příkazu k zajištění uvedené v příloze I, podepíše jej a ověří přesnost a správnost jeho obsahu.

2.   Vydávající orgán poskytne vykonávajícímu orgánu překlad osvědčení o příkazu k zajištění do úředního jazyka vykonávajícího státu nebo jiného jazyka, který vykonávající stát akceptuje v souladu s odstavcem 3.

3.   Každý členský stát může v prohlášení předloženém Komisi kdykoli uvést, že akceptuje překlady osvědčení o příkazu k zajištění do jednoho nebo více úředních jazyků Unie odlišných od úředního jazyka či jazyků tohoto členského státu. Komise tato prohlášení zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

1.   Vykonávající orgán uzná příkaz k zajištění předaný v souladu s článkem 4 a přijme opatření nezbytná pro jeho výkon stejným způsobem, jako je tomu u vnitrostátního příkazu k zajištění vydaného orgánem vykonávajícího státu, pokud se tento vykonávající orgán nerozhodne uplatnit některý z důvodů k odmítnutí uznání a výkonu stanovených v článku 8 nebo některý z důvodů odkladu stanovených v článku 10.

2.   Vykonávající orgán oznámí vydávajícímu orgánu výkon příkazu k zajištění, včetně popisu zajištěného majetku a případného odhadu jeho hodnoty. Toto oznámení se provede jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu bez zbytečného odkladu poté, co byl vykonávající orgán informován o tom, že příkaz k zajištění byl vykonán.

1.   Vykonávající orgán může odmítnout uznat či vykonat příkaz k zajištění pouze tehdy, pokud:

2.   Předtím, než se vykonávající orgán v kterémkoli z případů uvedených v odstavci 1 rozhodne zcela či částečně odmítnout uznání nebo výkon příkazu k zajištění, konzultuje vhodným způsobem vydávající orgán a případně ho požádá o neprodlené poskytnutí potřebných informací.

3.   Rozhodnutí o odmítnutí uznání či výkonu příkazu k zajištění se přijme bez prodlení a okamžitě se oznámí vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

4.   Pokud vykonávající orgán uznal příkaz k zajištění, ale v průběhu jeho výkonu zjistí, že existuje některý z důvodů pro odmítnutí uznání či výkonu, okamžitě se jakýmkoli vhodným způsobem obrátí na vydávající orgán, aby s ním prodiskutoval příslušná opatření, která má učinit. Na tomto základě může vydávající orgán rozhodnout o zrušení příkazu k zajištění. Není-li v návaznosti na uvedenou diskuzi nalezeno řešení, může vykonávající orgán rozhodnout o zastavení výkonu příkazu k zajištění.

1.   Po obdržení osvědčení o příkazu k zajištění vykonávající orgán rozhodne o uznání a výkonu příkazu k zajištění a tento příkaz vykoná bez prodlení a se stejnou rychlostí a prioritou jako v obdobném vnitrostátním případě.

2.   Pokud vydávající orgán v osvědčení o příkazu k zajištění uvedl, že výkon příkazu k zajištění je třeba provést k určitému datu, vykonávající orgán to v nejvyšší možné míře zohlední. Pokud vydávající orgán uvedl, že mezi zúčastněnými členskými státy je třeba koordinace, vykonávající orgán a vydávající orgán svoji činnost navzájem koordinují s cílem se shodnout na datu výkonu příkazu k zajištění. Pokud nelze shody dosáhnout, rozhodne vykonávající orgán o datu výkonu příkazu k zajištění, přičemž v nejvyšší možné míře zohlední zájmy vydávajícího orgánu.

3.   Aniž je dotčen odstavec 5, pokud vydávající orgán v osvědčení o příkazu k zajištění uvedl, že je nezbytné provést zajištění okamžitě, neboť existují oprávněné důvody se domnívat, že bezprostředně hrozí přesunutí nebo zničení předmětného majetku, nebo s ohledem na potřeby vyšetřování či řízení ve vydávajícím státě, vykonávající orgán rozhodne o uznání příkazu k zajištění do 48 hodin poté, co tento příkaz obdržel. Vykonávající orgán přijme konkrétní opatření nezbytná pro výkon příkazu do 48 hodin po přijetí uvedeného rozhodnutí.

4.   Vykonávající orgán neprodleně oznámí rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu k zajištění vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

5.   Není-li v určitém případě možné dodržet lhůty stanovené v odstavci 3, vykonávající orgán okamžitě informuje jakýmkoli způsobem vydávající orgán, uvede důvody, z kterých nebylo možné dodržet uvedené lhůty, a konzultuje s vydávajícím orgánem vhodnou dobu pro uznání či výkon příkazu k zajištění.

6.   Uplynutí lhůt uvedených v odstavci 3 nezbavuje vykonávající orgán povinnosti neprodleně přijmout rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu k zajištění a vykonat jej.

1.   Vykonávající orgán může odložit výkon příkazu k zajištění předaného v souladu s článkem 4, jestliže:

2.   Vykonávající orgán podá okamžitě zprávu vydávajícímu orgánu o odkladu výkonu příkazu k zajištění, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, a uvede důvody tohoto odkladu a případně očekávanou dobu trvání odkladu.

3.   Jakmile důvod odkladu pomine, přijme vykonávající orgán okamžitě opatření nezbytná pro výkon příkazu k zajištění a uvědomí o tom vydávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

1.   Při výkonu příkazu k zajištění vydávající orgán a vykonávající orgán řádně dbají na důvěrnou povahu vyšetřování, v jehož rámci byl příkaz k zajištění vydán.

2.   Vykonávající orgán zaručí v souladu se svým vnitrostátním právem důvěrnost skutečností a podstaty příkazu k zajištění, a to až na skutečnosti, jejichž zveřejnění je nezbytné k výkonu příkazu k zajištění. Aniž je dotčen odstavec 3 tohoto článku, jakmile byl příkaz k zajištění vykonán, vykonávající orgán o tom uvědomí dotčené osoby v souladu s článkem 32.

3.   Za účelem ochrany probíhajících vyšetřování může vydávající orgán požádat vykonávající orgán, aby odložil povinnost informovat dotčené osoby o výkonu příkazu k zajištění podle článku 32. Jakmile již není nezbytné odkládat povinnost informovat dotčené osoby za účelem ochrany probíhajícího vyšetřování, uvědomí o tom vydávající orgán vykonávající orgán, aby tento vykonávající orgán mohl informovat dotčené osoby o výkonu příkazu k zajištění v souladu s článkem 32.

4.   Pokud vykonávající orgán nemůže požadavek na důvěrnost podle tohoto článku dodržet, okamžitě o tom uvědomí vydávající orgán, a to pokud možno před výkonem příkazu k zajištění.

1.   Majetek, který je předmětem příkazu k zajištění, zůstává zajištěn ve vykonávajícím státě do doby, než příslušný orgán tohoto státu s konečnou platností odpoví na příkaz ke konfiskaci předaný v souladu s článkem 14, nebo do doby, než vydávající orgán informuje vykonávající orgán o jakémkoli rozhodnutí nebo opatření, v jehož důsledku se příkaz stává nevymahatelným nebo je zrušen v souladu s čl. 27 odst. 1.

2.   Vykonávající orgán může s přihlédnutím k okolnostem případu předložit vydávajícímu orgánu odůvodněnou žádost o omezení doby, po kterou má být majetek zajištěn. Tato žádost, včetně jakýchkoli relevantních podpůrných informací, se předává jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu za podmínek, jež vydávajícímu orgánu umožňují ověřit pravost žádosti. Při posuzování takové žádosti zohlední vydávající orgán všechny zájmy, včetně zájmů vykonávajícího orgánu. Vydávající orgán odpoví na žádost co nejdříve. Pokud vydávající orgán s takovým omezením nesouhlasí, informuje vykonávající orgán o důvodech svého nesouhlasu. V takovém případě zůstává majetek zajištěn v souladu s odstavcem 1. Pokud vydávající orgán neodpoví do šesti týdnů od obdržení žádosti, není již vykonávající orgán povinen příkaz k zajištění vykonat.

1.   Pokud se vykonávající orgán domnívá, že není možné vykonat příkaz k zajištění, vyrozumí o tom neprodleně vydávající orgán.

2.   Před vyrozuměním vydávajícího orgánu podle odstavce 1 konzultuje vykonávající orgán ve vhodných případech vydávající orgán.

3.   Nevykonání příkazu k zajištění podle tohoto článku lze odůvodnit pouze tehdy, pokud majetek:

4.   Pokud jde o situace uvedené v odst. 3 písm. b), d) a e), jestliže vykonávající orgán následně obdrží informace umožňující mu nalézt daný majetek, vykonávající orgán může příkaz k zajištění vykonat, aniž by muselo být předáno nové osvědčení o příkazu k zajištění, a to za podmínky, že před vykonáním příkazu k zajištění vykonávající orgán ověřil u vydávajícího orgánu, že daný příkaz k zajištění je nadále platný.

5.   Bez ohledu na odstavec 3, pokud vydávající orgán uvedl, že by bylo možné zajistit majetek v rovnocenné hodnotě, vykonávající orgán nemusí vykonat příkaz k zajištění, pokud nastala jedna z okolností uvedených v odstavci 3 a neexistuje žádný majetek v rovnocenné hodnotě, který lze zajistit.

1.   Příkaz ke konfiskaci se předá prostřednictvím osvědčení o příkazu ke konfiskaci. Osvědčení o příkazu ke konfiskaci stanovené v článku 17 předá vydávající orgán přímo vykonávajícímu orgánu, případně ústřednímu orgánu uvedenému v čl. 24 odst. 2, jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu za podmínek, jež vykonávajícímu orgánu umožňují ověřit pravost daného osvědčení o příkazu ke konfiskaci.

2.   Členské státy mohou učinit prohlášení uvádějící, že pokud je jim předáno osvědčení o příkazu ke konfiskaci za účelem uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci, má vydávající orgán povinnost předat originál příkazu ke konfiskaci nebo jeho ověřenou kopii spolu s osvědčením o příkazu ke konfiskaci. Přeloženo však v souladu s čl. 17 odst. 2 musí být pouze osvědčení o příkazu ke konfiskaci.

3.   Členské státy mohou učinit prohlášení podle odstavce 2 přede dnem použitelnosti tohoto nařízení nebo později. Členské státy mohou takové prohlášení kdykoli odvolat. Členské státy informují Komisi, pokud takové prohlášení činí nebo odvolávají. Komise tyto informace zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

4.   Pokud jde o příkaz ke konfiskaci týkající se peněžní částky, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že osoba, proti níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, vlastní majetek nebo pobírá příjem v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu ke konfiskaci tomuto členskému státu.

5.   Pokud jde o příkaz ke konfiskaci týkající se specificky určených věcí tvořících součást majetku, má-li vydávající orgán oprávněné důvody se domnívat, že se tyto věci nacházejí v některém členském státě, předá osvědčení o příkazu ke konfiskaci tomuto členskému státu.

6.   Vydávající orgán informuje vykonávající orgán v případě, že jsou mu známy nějaké dotčené osoby. Vydávající orgán rovněž poskytne vykonávajícímu orgánu na jeho žádost veškeré relevantní informace o jakémkoli nároku, který tyto dotčené osoby mohou mít ve vztahu k danému majetku, včetně informací k identifikaci těchto osob.

7.   Pokud i přes informace zpřístupněné v souladu s čl. 24 odst. 3 není vydávajícímu orgánu znám příslušný vykonávající orgán, provede vydávající orgán veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, aby mohl určit, který orgán je pro uznání a výkon příkazu ke konfiskaci příslušný.

8.   Pokud není orgán ve vykonávajícím státě, který obdrží osvědčení o příkazu ke konfiskaci, příslušný k uznání příkazu ke konfiskaci nebo k přijetí opatření potřebných pro jeho výkon, postoupí osvědčení o příkazu ke konfiskaci okamžitě příslušnému vykonávajícímu orgánu ve svém členském státě a informuje o tom vydávající orgán.

1.   Osvědčení o příkazu ke konfiskaci lze současně předat v souladu s článkem 14 pouze jednomu vykonávajícímu státu, ledaže se použije odstavec 2 nebo 3 tohoto článku.

2.   Týká-li se příkaz ke konfiskaci specificky určených věcí tvořících součást majetku, lze osvědčení o příkazu ke konfiskaci současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže:

3.   Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžní částky, lze osvědčení o příkazu ke konfiskaci současně předat více než jednomu vykonávajícímu státu, jestliže se vydávající orgán domnívá, že existuje zvláštní potřeba tak učinit, zejména pokud:

1.   Předání příkazu ke konfiskaci v souladu s články 14 a 15 neomezuje právo vydávajícího státu na to, aby příkaz vykonal.

2.   Celková hodnota získaná z výkonu příkazu ke konfiskaci týkající se peněžní částky nesmí překročit maximální částku uvedenou v tomto příkazu bez ohledu na to, zda byl daný příkaz předán jednomu nebo několika vykonávajícím státům.

3.   Vydávající orgán okamžitě informuje vykonávající orgán, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, pokud:

Použije-li se první pododstavec písm. a), vydávající orgán informuje vykonávající orgán co nejdříve poté, co nebezpečí uvedené ve zmíněném písmenu pominulo.

1.   Za účelem předání příkazu ke konfiskaci vyplní vydávající orgán osvědčení o příkazu ke konfiskaci uvedené v příloze II, podepíše jej a ověří přesnost a správnost jeho obsahu.

2.   Vydávající orgán poskytne vykonávajícímu orgánu překlad osvědčení o příkazu ke konfiskaci do úředního jazyka vykonávajícího státu nebo jiného jazyka, který vykonávající stát akceptuje v souladu s odstavcem 3.

3.   Každý členský stát může v prohlášení předloženém Komisi kdykoli uvést, že akceptuje překlady osvědčení o příkazu ke konfiskaci do jednoho nebo více úředních jazyků Unie odlišných od úředního jazyka či jazyků tohoto členského státu. Komise tato prohlášení zpřístupní všem členským státům a Evropské soudní síti.

1.   Vykonávající orgán uzná příkaz ke konfiskaci předaný v souladu s článkem 14 a přijme opatření nezbytná pro jeho výkon stejným způsobem, jako je tomu u vnitrostátního příkazu ke konfiskaci vydaného orgánem vykonávajícího státu, pokud se vykonávající orgán nerozhodne uplatnit některý z důvodů k odmítnutí uznání a výkonu stanovených v článku 19 nebo některý z důvodů odkladu uvedených v článku 21.

2.   Týká-li se příkaz ke konfiskaci specificky určené věci tvořící součást majetku, mohou se vydávající orgán a vykonávající orgán, pokud tak právo vydávajícího státu stanoví, dohodnout na tom, že konfiskace ve vykonávajícím státě může být provedena formou konfiskace peněžní částky odpovídající hodnotě majetku, jenž měl být zkonfiskován.

3.   Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžní částky a není-li vykonávající orgán schopen získat platbu dané částky, vykoná příkaz ke konfiskaci v souladu s odstavcem 1 u každé věci tvořící součást majetku, která je pro tento účel dostupná. Je-li to nezbytné, vykonávající orgán přepočte peněžní částku, která má být konfiskována, na měnu vykonávajícího státu za použití denního směnného kurzu eura zveřejněného v řadě C Úředního věstníku Evropské unie platného ke dni vydání příkazu ke konfiskaci.

4.   Každá peněžní částka, která je získána nazpět na základě příkazu ke konfiskaci v jakémkoli jiném než vykonávajícím státě, se v plné výši odečte od částky, která má být konfiskována ve vykonávajícím státě.

5.   Pokud vydávající orgán vydal příkaz ke konfiskaci, avšak nevydal příkaz k zajištění, může vykonávající orgán rozhodnout v rámci opatření podle odstavce 1 o zajištění dotčeného majetku z vlastního podnětu v souladu se svým vnitrostátním právem s cílem následně vykonat daný příkaz ke konfiskaci. V takovém případě vykonávající orgán neprodleně informuje vydávající orgán, a to pokud možno před zajištěním dotčeného majetku.

6.   Jakmile je výkon příkazu ke konfiskaci dokončen, vykonávající orgán informuje vydávající orgán o výsledcích výkonu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

1.   Vykonávající orgán může odmítnout uznat či vykonat příkaz ke konfiskaci pouze tehdy, pokud:

2.   Předtím, než se vykonávající orgán v kterémkoli z případů uvedených v odstavci 1 rozhodne zcela či částečně odmítnout uznání nebo výkon příkazu ke konfiskaci, konzultuje vhodným způsobem vydávající orgán a případně ho požádá o neprodlené poskytnutí potřebných informací.

3.   Rozhodnutí o odmítnutí uznání nebo výkonu příkazu ke konfiskaci se přijme bez odkladu a okamžitě se oznámí vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

1.   Vykonávající orgán neprodleně rozhodne o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci, a aniž je dotčen odstavec 4, nejpozději do 45 dnů po obdržení osvědčení o příkazu ke konfiskaci vykonávajícím orgánem.

2.   Vykonávající orgán neprodleně oznámí rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci vydávajícímu orgánu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

3.   Neexistují-li důvody pro odklad podle článku 21, přijme vykonávající orgán neprodleně konkrétní opatření nezbytná pro výkon příkazu ke konfiskaci, a to přinejmenším se stejnou rychlostí a prioritou jako u obdobného vnitrostátního případu.

4.   Není-li v určitém případě možné dodržet lhůtu stanovenou v odstavci 1, vykonávající orgán neprodleně jakýmkoli způsobem informuje vydávající orgán, uvede důvody, z kterých nebylo možné dodržet uvedenou lhůtu, a konzultuje s vydávajícím orgánem vhodnou dobu pro uznání či výkon příkazu ke konfiskaci.

5.   Uplynutí lhůt uvedených v odstavci 1 nezbavuje vykonávající orgán povinnosti bez prodlení přijmout rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci a daný příkaz vykonat.

1.   Vykonávající orgán může odložit uznání nebo výkon příkazu ke konfiskaci předaného v souladu s článkem 14, jestliže:

2.   Bez ohledu na čl. 18 odst. 5 příslušný orgán vykonávajícího státu přijme na dobu trvání odkladu výkonu příkazu ke konfiskaci veškerá opatření, jež by přijal u obdobného vnitrostátního případu, aby zamezil možnosti, že majetek již nebude k dispozici pro výkon příkazu ke konfiskaci.

3.   Vykonávající orgán podá neprodleně zprávu vydávajícímu orgánu o odkladu výkonu příkazu ke konfiskaci, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, a uvede důvody tohoto odkladu a případně očekávanou dobou odkladu.

4.   Jakmile důvod odkladu pomine, přijme vykonávající orgán neprodleně opatření nezbytná pro výkon příkazu ke konfiskaci a uvědomí o tom vydávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

1.   Pokud se vykonávající orgán domnívá, že není možné vykonat příkaz ke konfiskaci, vyrozumí o tom neprodleně vydávající orgán.

2.   Před vyrozuměním vydávajícího orgánu podle odstavce 1 konzultuje vykonávající orgán ve vhodných případech vydávající orgán, přičemž zohlední rovněž možnosti uvedené v čl. 18 odst. 2 nebo 3.

3.   Nevykonání příkazu ke konfiskaci podle tohoto článku lze odůvodnit pouze tehdy, pokud majetek:

4.   Pokud jde o situace uvedené v odst. 3 písm. b), d) a e), jestliže vykonávající orgán následně obdrží informace umožňující mu nalézt daný majetek, vykonávající orgán může příkaz ke konfiskaci vykonat, aniž by muselo být předáno nové osvědčení o příkazu ke konfiskaci, a to za podmínky, že před vykonáním příkazu ke konfiskaci vykonávající orgán ověřil u vydávajícího orgánu, že daný příkaz ke konfiskaci je nadále platný.

5.   Bez ohledu na odstavec 3, pokud vydávající orgán uvedl, že by bylo možné konfiskovat majetek v rovnocenné hodnotě, vykonávající orgán nemusí vykonat příkaz ke konfiskaci, pokud nastala jedna z okolností uvedených v odstavci 3 a neexistuje žádný majetek v rovnocenné hodnotě, který lze zkonfiskovat.

1.   Výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci se řídí právem vykonávajícího státu a pouze jeho orgány mají pravomoc rozhodnout o postupech jeho výkonu a stanovit všechna s tím související opatření.

2.   Příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci vydaný proti právnické osobě musí být vykonán, i když vykonávající stát neuznává zásadu trestní odpovědnosti právnických osob.

3.   Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2 a 3, vykonávající stát nemůže uložit alternativní opatření namísto příkazu k zajištění předaného podle článku 4 nebo příkazu ke konfiskaci předaného podle článku 14, aniž by k tomu vydávající stát udělil svůj souhlas.

1.   Do 19. prosince 2020 každý členský stát informuje Komisi o tom, který orgán nebo orgány vymezené v čl. 2 bodech 8 a 9 jsou podle jeho práva příslušné, je-li daný členský stát vydávajícím státem nebo vykonávajícím státem.

2.   Je-li to nezbytné z důvodu struktury jeho vnitřního právního systému, může každý členský stát určit jeden nebo více ústředních orgánů, jež jsou odpovědné za administrativní předávání a přijímání osvědčení o příkazu k zajištění a příkazu ke konfiskaci a za pomoc jeho příslušným orgánům. Každý členský stát informuje Komisi o každém orgánu, který takto určí.

3.   Komise zpřístupní informace obdržené podle tohoto článku všem členským státům a Evropské soudní síti.

1.   Je-li to nezbytné, vydávající orgán a vykonávající orgán se neprodleně navzájem konzultují, aby zajistily účinné uplatňování tohoto nařízení, a to za použití jakýchkoli vhodných komunikačních prostředků.

2.   Veškerá komunikace, včetně komunikace určené k řešení těžkostí týkajících se předání nebo ověření jakéhokoli dokumentu potřebného k výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, probíhá přímo mezi vydávajícím orgánem a vykonávajícím orgánem a ve vhodných případech se zapojením ústředního orgánu, pokud ho členský stát určil v souladu s čl. 24 odst. 2.

1.   Pokud vykonávající orgán obdrží dva či více příkazů k zajištění nebo příkazů ke konfiskaci od různých členských států vydaných proti téže osobě a tato osoba nemá ve vykonávajícím státě dostatečný majetek, jenž by uspokojil všechny tyto příkazy, nebo pokud vykonávající orgán obdrží dva nebo více příkazů k zajištění nebo příkazů ke konfiskaci týkajících se téže specificky určené věci tvořící součást majetku, vykonávající orgán rozhodne, který z příkazů se v souladu s právem vykonávajícího státu vykoná, aniž je dotčena možnost odkladu výkonu příkazu ke konfiskaci podle článku 21.

2.   Při přijímání svého rozhodnutí vykonávající orgán upřednostní, je-li to možné, zájmy obětí. Rovněž zohlední veškeré další relevantní okolnosti, včetně:

1.   Přestane-li být příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci vymahatelný nebo nadále platný, vydávající orgán neprodleně zruší příkaz k zajištění nebo příkaz ke konfiskaci

2.   Vydávající orgán ihned informuje vykonávající orgán jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu o zrušení příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, jakož i o jakémkoli rozhodnutí nebo opatření vedoucím ke zrušení příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci.

3.   Vykonávající orgán ukončí výkon příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci, nebyl-li výkon již ukončen, jakmile byl vydávajícím orgánem informován v souladu s odstavcem 2. Vykonávající orgán zašle bez zbytečného odkladu potvrzení o ukončení vydávajícímu státu, a to jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

1.   Správa zajištěného a zkonfiskovaného majetku se řídí právem vykonávajícího státu.

2.   Vykonávající stát spravuje zajištěný nebo zkonfiskovaný majetek s cílem zamezit snížení jeho hodnoty. Za tímto účelem má vykonávající stát s ohledem na článek 10 směrnice 2014/42/EU možnost zajištěný majetek prodat nebo převést.

3.   Zajištěný majetek a peníze získané prodejem tohoto majetku v souladu s odstavcem 2 zůstanou ve vykonávajícím státě až do doby, než je předáno osvědčení o příkazu ke konfiskaci a příkaz ke konfiskaci vykonán, aniž je dotčena možnost vrácení majetku podle článku 29.

4.   Vykonávající stát není povinen prodat nebo vrátit specificky určené věci, na které byl vydán příkaz ke konfiskaci, pokud tyto věci představují kulturní statky ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/60/EU (18). Tímto nařízením není dotčena povinnost navrátit kulturní statky podle uvedené směrnice.

1.   Pokud vydávající orgán nebo jiný příslušný orgán vydávajícího státu vydal v souladu se svým vnitrostátním právem rozhodnutí vrátit zajištěný majetek oběti, uvede vydávající orgán informace o tomto rozhodnutí v osvědčení o příkazu k zajištění nebo informuje o tomto rozhodnutí vykonávající orgán později.

2.   Pokud byl vykonávající orgán informován o rozhodnutí vrátit zajištěný majetek oběti podle odstavce 1, přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že je dotčený majetek zajištěn, byl tento majetek vrácen v souladu s procesními pravidly vykonávajícího státu co nejdříve oběti, a to i prostřednictvím vydávajícího státu, je-li to nezbytné, a za podmínky, že:

Vykonávající orgán informuje vydávající orgán v případě, že majetek je přímo převeden oběti.

3.   Pokud vykonávající orgán nepovažuje podmínky podle odstavce 2 za splněné, neprodleně a jakýmkoli vhodným způsobem konzultuje vydávající orgán s cílem nalézt řešení. Pokud nelze nalézt žádné řešení, může vykonávající orgán rozhodnout, že zajištěný majetek oběti nevrátí.

1.   Pokud vydávající orgán nebo jiný příslušný orgán vydávajícího státu vydal v souladu se svým vnitrostátním právem rozhodnutí vrátit zkonfiskovaný majetek oběti nebo jí nahradit škodu, uvede vydávající orgán informace o tomto rozhodnutí v osvědčení o příkazu ke konfiskaci nebo informuje vykonávající orgán o tomto rozhodnutí později.

2.   Pokud byl vykonávající orgán informován o rozhodnutí vrátit zkonfiskovaný majetek oběti podle odstavce 1, přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby v případě, že je dotčený majetek zkonfiskován, byl co nejdříve vrácen oběti, a to i prostřednictvím vydávajícího státu, je-li to nezbytné. Vykonávající orgán informuje vydávající orgán v případě, že majetek je převeden přímo oběti.

3.   Pokud vykonávající orgán nemůže vrátit oběti majetek podle odstavce 2, avšak v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci ve vztahu k tomuto majetku byly získány peníze, poukáže se oběti pro účely vrácení odpovídající peněžní částka, je-li to nezbytné prostřednictvím vydávajícího státu. Vykonávající orgán informuje vydávající orgán v případě, že peníze jsou poukázány přímo oběti. S veškerým zbylým majetkem se naloží v souladu s odstavcem 7.

4.   Pokud byl vykonávající orgán informován o rozhodnutí o náhradě škody oběti podle odstavce 1 a v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci byly získány peníze, poukáže se oběti pro účely náhrady škody odpovídající peněžní částka ve výši, jež nepřesahuje částku určenou v osvědčení, je-li to nezbytné i prostřednictvím vydávajícího státu. Vydávající orgán je vykonávajícím orgánem informován v případě, že peníze jsou poukázány přímo oběti. S veškerým zbylým majetkem se naloží v souladu s odstavcem 7.

5.   Probíhá-li stále řízení o vrácení majetku oběti nebo o náhradě škody oběti ve vydávajícím státě, vydávající orgán o tom informuje vykonávající orgán. Vykonávající stát se zdrží nakládání s konfiskovaným majetkem do doby, než mu bude sděleno, že bylo vydáno rozhodnutí o vrácení majetku oběti nebo o náhradě škody oběti, a to i v případě, že příkaz ke konfiskaci již byl vykonán.

6.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 5, s jiným majetkem než penězi, získaným v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci, se naloží v souladu s těmito pravidly:

7.   Pokud není k příkazu ke konfiskaci připojeno rozhodnutí o vrácení majetku oběti nebo o náhradě škody oběti v souladu s odstavci 1 až 5, nebo pokud není mezi zúčastněnými členskými státy dohodnuto jinak, naloží vykonávající stát s penězi získanými v důsledku výkonu příkazu ke konfiskaci takto:

1.   Každý členský stát nese své vlastní náklady vynaložené v souvislosti s uplatňováním tohoto nařízení, aniž jsou dotčena ustanovení týkající se nakládání se zkonfiskovaným majetkem uvedená v článku 28.

2.   Vykonávající orgán může navrhnout vydávajícímu orgánu, aby byly tyto náklady sdíleny, pokud se před výkonem příkazu k zajištění či příkazu ke konfiskaci nebo po jeho provedení ukáže, že výkon příkazu představuje vysoké či mimořádné náklady.

K takovým návrhům se připojí podrobný rozpis nákladů vzniklých vykonávajícímu orgánu. V návaznosti na takový návrh se vydávající orgán a vykonávající orgán navzájem konzultují. Ve vhodných případech může tyto konzultace usnadnit Eurojust.

Tyto konzultace, či přinejmenším jejich výsledek, se zaznamenávají jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

1.   Aniž je dotčen článek 11, v návaznosti na výkon příkazu k zajištění nebo v návaznosti na rozhodnutí o uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci vykonávající orgán v nejvyšší možné míře neprodleně informuje dotčené osoby, jež jsou mu známy, o tomto výkonu a o takovém rozhodnutí v souladu s postupy podle svého vnitrostátního práva.

2.   Informace, jež mají být poskytnuty v souladu s odstavcem 1, musí obsahovat název vydávajícího orgánu a opravné prostředky dostupné podle práva vykonávajícího státu. Informace musí rovněž obsahovat - přinejmenším stručné - odůvodnění příkazu.

3.   Vykonávající orgán může ve vhodných případech požádat vydávající orgán o pomoc při provádění úkolů uvedených v odstavci 1.

1.   Dotčené osoby mají právo na účinnou právní ochranu ve vykonávajícím státě proti rozhodnutí o uznání a výkonu příkazů k zajištění podle článků 7 a příkazů ke konfiskaci podle článku 18. Právo na podání opravného prostředku se uplatní u soudu ve vykonávajícím státě v souladu s jeho právem. Pokud jde o příkazy ke konfiskaci, podání opravného prostředku může mít odkladný účinek, stanoví-li tak právo vykonávajícího státu.

2.   Věcné důvody pro vydání příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci nelze napadnout u soudu ve vykonávajícím státě.

3.   Příslušný orgán vydávajícího státu musí být informován o každém opravném prostředku podaném podle odstavce 1.

4.   Tímto článkem není dotčeno uplatňování záruk a opravných prostředků ve vydávajícím státě v souladu s článkem 8 směrnice 2014/42/EU.

1.   Pokud vykonávající stát odpovídá podle svého práva za škodu způsobenou dotčené osobě v souvislosti s výkonem příkazu k zajištění předaným podle článku 4 nebo příkazu ke konfiskaci předaným podle článku 14, nahradí vydávající stát vykonávajícímu státu jakoukoli škodu vyplacenou dotčené osobě. Pokud však může vydávající stát prokázat vykonávajícímu státu, že tato škoda, nebo její část, byla způsobena výlučně jednáním vykonávajícího státu, vydávající stát a vykonávající stát se vzájemně dohodnou na výši náhrady.

2.   Odstavcem 1 není dotčeno právo členských států upravující nároky fyzických nebo právnických osob na náhradu škody.

1.   Členské státy pravidelně sbírají od příslušných orgánů souhrnné statistické údaje. Tyto statistiky vedou a každoročně je zasílají Komisi. Tyto statistiky uvádějí kromě informací uvedených v čl. 11 odst. 2 směrnice 2014/42/EU počet příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, které daný členský stát obdržel od jiných členských států, jež byly uznány a vykonány, jakož i těch, jejichž uznání a výkon byly odmítnuty.

2.   Členské státy rovněž každoročně zašlou Komisi následující statistiky, jsou-li tyto statistiky dostupné na ústřední úrovni v dotyčném členském státě:

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 36 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 19. prosince 2020.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 36 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 36 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Toto nařízení se použije na osvědčení o příkazech k zajištění a osvědčení o příkazech ke konfiskaci předaná dne 19. prosince 2020 nebo po tomto dni.

2.   Osvědčení o příkazech k zajištění a osvědčení o příkazech ke konfiskaci předaná přede dnem 19. prosince 2020 se ve vztazích mezi členskými státy, které jsou vázány tímto nařízením, nadále řídí rámcovými rozhodnutími 2003/577/SVV a 2006/783/SVV, a to až do konečného výkonu příkazu k zajištění nebo příkazu ke konfiskaci.