13.7.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 177/1

(1)

Podle čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1131 smí fondy peněžního trhu investovat do sekuritizací nebo komerčních papírů zajištěných aktivy. Je zavedena zvláštní pobídka k investování do jednoduchých, transparentních a standardizovaných (STS) sekuritizací nebo komerčních papírů zajištěných aktivy. Vzhledem k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 (2) již obsahuje požadavky na STS sekuritizace a komerční papíry zajištěné aktivy, je třeba nařízení (EU) 2017/1131 změnit tak, aby obsahovalo křížový odkaz na ustanovení nařízení (EU) 2017/2402, v nichž jsou tyto požadavky uvedeny.

(2)

Reverzní repa umožňují fondům peněžního trhu realizovat jejich investiční strategii a cíle podle podmínek nařízení (EU) 2017/1131. Uvedené nařízení požaduje, aby protistrana v rámci reverzního repa byla úvěruschopná a aby aktiva obdržená jako kolaterál byla dostatečně likvidní a kvalitní, aby umožňovala fondům peněžního trhu dosáhnout jejich cílů a plnit závazky v případě, že by tato aktiva musela být zlikvidována. Standardní smlouvy používané pro reverzní repa mohou přispívat k cíli řízení rizika protistrany. Některá ustanovení však mohou vést k tomu, že podkladová aktiva reverzního repa mohou být pro správce fondů peněžního trhu nedostupná, a tudíž nelikvidní. Proto je nezbytné zajistit, aby aktiva byla správcům fondů peněžního trhu v případě selhání nebo v případě předčasného ukončení reverzního repa k dispozici a aby protistrana neomezovala prodej aktiv tím, že by vyžadovala předchozí oznámení či schválení.

(3)

Správci fondů peněžního trhu by neměli být povinni uplatňovat určitou úpravu hodnoty aktiva (srážku), jestliže se na protistranu v rámci reverzního repa vztahují obezřetnostní pravidla podle práva Unie. Aby se zajistilo, že kolaterál poskytnutý na základě reverzního repa je vysoce kvalitní, uplatní správci fondů peněžního trhu dodatečné požadavky, pokud příslušná protistrana není regulována podle práva Unie nebo není uznána jako rovnocenná. S cílem zajistit soudržnost mezi právními předpisy Unie by minimální požadavky týkající se srážek měly být stejné jako odpovídající požadavky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3).

(4)

Správci fondů peněžního trhu by měli mít možnost uplatňovat vyšší srážku, než je minimální hodnota stanovená v nařízení (EU) č. 575/2013, jestliže to považují za nezbytné k zajištění toho, aby kolaterál obdržený na základě reverzního repa byl dostatečně likvidní, pokud to tržní podmínky vyžadují. Rovněž by měli sledovat a revidovat výši požadované srážky tak, aby byla zajištěna odpovídající úroveň likvidity, zejména pokud je revidována výše srážky uvedená v čl. 224 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo pokud se změnila zbytková splatnost aktiva či jiné faktory, které se týkají životaschopnosti protistrany.

(5)

Metody hodnocení úvěrové kvality podle čl. 19 odst. 3 by měly být dostatečně obezřetné, aby zajišťovaly, že všechna kvalitativní i kvantitativní kritéria, na nichž se hodnocení úvěrové kvality zakládá, jsou spolehlivá a vhodná pro řádné posouzení úvěrové kvality nástrojů způsobilých pro investice. Kromě toho by mělo být zajištěno, aby makroekonomické a mikroekonomické faktory, které správci fondů peněžního trhu při hodnocení úvěrové kvality zohledňují, byly relevantní pro stanovení úvěrové kvality emitenta nebo nástroje způsobilého pro investice.

(6)

Aby se zajistilo, že nástroje, do nichž správci fondů peněžního trhu hodlají investovat, jsou dostatečně kvalitní, měli by správci fondů peněžního trhu provádět hodnocení úvěrové kvality, kdykoli mají v úmyslu provést investici. Aby nedocházelo k obcházení požadavku uvedeného v nařízení (EU) 2017/1131, že správci fondů peněžního trhu mají investovat pouze do nástrojů, které získaly příznivé hodnocení úvěrové kvality, měli by správci fondů peněžního trhu jako součást metodiky úvěrové kvality jednoznačně stanovit kritéria pro příznivé hodnocení nástrojů způsobilých pro investice fondů peněžního trhu před tím, než provedou vlastní hodnocení úvěrové kvality.

(7)

Metoda a kritéria hodnocení úvěrové kvality by měly být konzistentní, s výjimkou případů, kdy existuje objektivní důvod pro použití odlišné metody nebo kritérií. Kritéria a metoda by měly být vypracovány pro opakované použití, nikoliv pouze pro konkrétní případ v určitém okamžiku. Jednotné používání kritérií a metody by mělo usnadnit sledování hodnocení úvěrové kvality.

(8)

Aby se zajistila řádná kvantifikace úvěrového rizika emitenta a relativního rizika selhání emitenta a nástroje, jak požaduje čl. 20 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) 2017/1131, měli by správci fondů peněžního trhu používat relevantní kvantitativní kritéria, která jsou na trhu k dispozici. Nemělo by se jim však bránit ve využití dalších faktorů, pokud jsou relevantní.

(9)

Hodnocení úvěrové kvality emitenta je jedním z nejdůležitějších posouzení, které je třeba provést, neboť představuje první stupeň záruky kvality aktiv. Pokud je to možné, měli by proto správci fondů peněžního trhu zohlednit veškeré faktory, jež jsou relevantní pro posouzení kvalitativních a kvantitativních kritérií úvěrového rizika u emitenta nástroje.

(10)

Za výjimečných okolností, zejména za napjatých tržních podmínek, by správci fondů peněžního trhu měli mít možnost přijímat investiční rozhodnutí, která se odchylují od výsledku hodnocení úvěrové kvality, jsou-li tato investiční rozhodnutí v zájmu investorů, a to pod podmínkou, že jsou tato rozhodnutí odůvodněna a řádně doložena.

(11)

Vzhledem k tomu, že kvalita nástrojů se může v průběhu času měnit, hodnocení úvěrové kvality by nemělo být jednorázové, nýbrž by mělo být prováděno průběžně. Kromě toho by mělo být revidováno, a to zejména v případě, kdy dojde k podstatné změně makroekonomického nebo mikroekonomického prostředí ve smyslu čl. 19 odst. 4 písm. d) nařízení (EU) 2017/1131, která by mohla mít dopad na stávající hodnocení úvěrové kvality daného nástroje.

(12)

Správci fondů peněžního trhu by se neměli přehnaně mechanicky spoléhat na externí úvěrová hodnocení. Snížení ratingu nebo ratingového výhledu emitenta či nástroje ze strany ratingové agentury by proto mělo být považováno za podstatnou změnu pouze v případě, že bylo posouzeno a porovnáno s dalšími kritérii. Z tohoto důvodu by správci měli být nadále povinni provést vlastní hodnocení i v případě, že došlo k takovémuto snížení.

(13)

Kolaterál poskytnutý na základě reverzního repa by měl být vysoce kvalitní a neměl by vykazovat vysokou korelaci s hospodářskými výsledky protistrany. Hodnocení jeho úvěrové kvality by proto mělo být příznivé. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný důvod rozlišovat mezi hodnocením, které správci fondů peněžního trhu provádějí při investování přímo do způsobilých aktiv, a hodnocením, které provádějí, když obdrží aktivum jako kolaterál, mělo by být hodnocení úvěrové kvality v obou případech založeno na stejných kritériích.

(14)

Nařízení (EU) 2017/1131 obsahuje tři zmocnění Komise k upřesnění a pozměnění některých ustanovení uvedeného nařízení. Tato zmocnění mají tentýž cíl, totiž zajistit, aby fondy peněžního trhu investovaly do vhodných způsobilých aktiv. Aby se zajistila soudržnost a konzistentnost těchto požadavků a aby byl osobám, na něž se vztahují, poskytnut přehled o nich a jednotné místo přístupu k nim, měly by být tyto požadavky uvedeny v jednom nařízení.

(15)

Datum použitelnosti tohoto nařízení v přenesené pravomoci by mělo být v souladu s datem použitelnosti nařízení (EU) 2017/1131, aby bylo zajištěno, že všechna pravidla a požadavky na fondy peněžního trhu budou platit od stejného data. Datum použitelnosti pozměňujícího ustanovení, které obsahuje křížový odkaz na kritéria pro STS sekuritizace a komerční papíry zajištěné aktivy, by mělo být stejné jako datum použitelnosti nařízení (EU) 2017/2402,

a)

hodnocení úvěrové kvality protistrany v rámci reverzního repa;

b)

období krytí rizika marží definované v čl. 272 odst. 9 nařízení (EU) č. 575/2013;

c)

hodnocení úvěrové kvality emitenta nebo aktiva, které je použito jako kolaterál;

d)

zbytkovou splatnost aktiva použitého jako kolaterál;

e)

volatilitu ceny aktiva použitého jako kolaterál.

a)

úvěrová instituce, nad kterou je vykonáván dohled podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (4), nebo úvěrová instituce povolená ve třetí zemi za předpokladu, že požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace jsou rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii;

b)

investiční podnik, nad kterým je vykonáván dohled podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU (5), nebo investiční podnik ze třetí země za předpokladu, že požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace jsou rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii;

c)

pojišťovna, nad kterou je vykonáván dohled podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (6), nebo pojišťovna ze třetí země za předpokladu, že požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace jsou rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii;

d)

ústřední protistrana povolená podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (7);

e)

Evropská centrální banka;

f)

národní centrální banka;

g)

centrální banka třetí země za předpokladu, že požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace uplatňované v této zemi byly uznány jako rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii v souladu s čl. 114 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013.

a)

metody interního hodnocení úvěrové kvality jsou systematicky uplatňovány ve vztahu k různým emitentům a nástrojům;

b)

metody interního hodnocení úvěrové kvality jsou podloženy dostatečným počtem relevantních kvalitativních a kvantitativních kritérií;

c)

kvalitativní a kvantitativní vstupní údaje pro metody interního hodnocení úvěrové kvality jsou spolehlivé a využívají vzorky údajů o přiměřené velikosti;

d)

minulá interní hodnocení úvěrové kvality provedená za použití metod interního hodnocení úvěrové kvality byla správci dotčených fondů peněžního trhu řádně přezkoumána s cílem určit, zda jsou předmětné metody hodnocení úvěrové kvality vhodným ukazatelem úvěrové kvality;

e)

metody interního hodnocení úvěrové kvality obsahují kontroly a postupy pro jejich vývoj a související schvalování, které umožňují vhodné přezkoumání;

f)

metody interního hodnocení úvěrové kvality zahrnují faktory, jež správci fondů peněžního trhu považují za relevantní k určení úvěrové kvality emitenta nebo nástroje;

g)

metody interního hodnocení úvěrové kvality při provádění veškerých hodnocení úvěrové kvality systematicky uplatňují klíčové předpoklady úvěrové kvality i podpůrná kritéria, neexistuje-li objektivní důvod se od tohoto požadavku odchýlit;

h)

metody interního hodnocení úvěrové kvality obsahují postupy k zajištění toho, že kritéria uvedená v písmenech b), c) a g), jimiž jsou podloženy relevantní faktory v rámci metod interního hodnocení úvěrové kvality, jsou spolehlivá a relevantní pro hodnoceného emitenta nebo nástroj.

a)

být nadále používány, neexistují-li objektivní důvody, které by vedly k závěru, že metody interního hodnocení úvěrové kvality musí být změněny či zrušeny;

b)

být schopny rychle začlenit jakákoli zjištění plynoucí z průběžného sledování nebo přezkumu, zejména v případě, že by úvěrové hodnocení vypracované za použití uvedených metod interního hodnocení úvěrové kvality mohlo být potenciálně ovlivněno změnami strukturálních makroekonomických či finančních podmínek na trhu;

c)

umožňovat srovnání minulých interních hodnocení úvěrové kvality.

a)

informace o stanovování cen dluhopisů, včetně úvěrových rozpětí a stanovování cen srovnatelných nástrojů s pevným výnosem a souvisejících cenných papírů;

b)

stanovování cen nástrojů peněžního trhu týkající se emitenta, nástroje nebo daného odvětví;

c)

informace o stanovování cen swapů úvěrového selhání, včetně rozpětí swapů úvěrového selhání pro srovnatelné nástroje;

d)

statistiky selhání týkající se emitenta, nástroje nebo daného odvětví;

e)

finanční ukazatele týkající se zeměpisného umístění, daného odvětví nebo kategorie aktiv emitenta či nástroje;

f)

finanční informace týkající se emitenta, včetně ziskovosti, ukazatele úrokového krytí, měření páky a stanovování cen nových emisí, včetně existence podřízených cenných papírů.

a)

analýza veškerých podkladových aktiv, která u expozice vůči sekuritizaci zahrnuje úvěrové riziko emitenta a úvěrové riziko podkladových aktiv;

b)

analýza veškerých strukturálních aspektů příslušných nástrojů vydaných emitentem, která u strukturovaných finančních nástrojů zahrnuje analýzu inherentního operačního rizika a rizika protistrany strukturovaného finančního nástroje;

c)

analýza příslušného trhu (příslušných trhů), včetně stupně objemu a likvidity těchto trhů;

d)

analýza státního emitenta, včetně rozsahu explicitních a podmíněných závazků a výše devizových rezerv v porovnání s devizovými závazky;

e)

analýza rizika v oblasti správy a řízení týkajícího se emitenta, včetně podvodů, pokut za jednání, soudních sporů, finančních oprav, mimořádných položek, fluktuace vedoucích pracovníků, koncentrace dlužníků a kvality auditu;

f)

zkoumání situace emitenta nebo odvětví trhu v souvislosti s cennými papíry;

g)

případně analýza ratingů nebo ratingového výhledu emitenta daného nástroje vydaných ratingovou agenturou registrovanou orgánem ESMA a vybranou správcem fondu peněžního trhu, pokud je to pro konkrétní investiční portfolio fondu peněžního trhu vhodné.

a)

finanční situaci emitenta nebo případně ručitele;

b)

zdroje likvidity emitenta nebo případně ručitele;

c)

schopnost emitenta reagovat na budoucí události týkající se celého trhu nebo daného emitenta, včetně schopnosti splácet dluh za vysoce nepříznivé situace;

d)

sílu odvětví emitenta v rámci ekonomiky v porovnání s hospodářskými trendy a konkurenční postavení emitenta v příslušném odvětví.

a)

dojde k podstatné změně týkající se kteréhokoli z těchto prvků:

b)

dojde ke snížení ratingu nástroje peněžního trhu, sekuritizace nebo komerčního papíru zajištěného aktivy pod úroveň dvou nejvyšších krátkodobých úvěrových ratingů vydaných kteroukoli ratingovou agenturou regulovanou a certifikovanou v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 (8).