19.6.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 156/1

(1)

Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 týkajících se rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 schválila závazný cíl, jímž je snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů na úrovni celého hospodářství alespoň o 40 % oproti roku 1990, a tento cíl znovu potvrdila ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 17. a 18. března 2016.

(2)

V závěrech ze zasedání Evropské rady konaného ve dnech 23. a 24. října 2014 se uvádí, že cíl snížit emise alespoň o 40 % bude Unie plnit kolektivně, a to co nejvíce nákladově efektivním způsobem, přičemž odvětví, na něž se vztahuje systém Unie pro obchodování s emisemi („EU ETS“) stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (4), sníží v porovnání s rokem 2005 emise do roku 2030 o 43 % a odvětví, na něž se systém obchodování s emisemi nevztahuje, o 30 %, přičemž úsilí bude rozdělováno podle relativního HDP na hlavu.

(3)

Toto nařízení je rovněž součástí provádění závazků Unie na základě Pařížské dohody (5) přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu („UNFCCC“). Pařížská dohoda byla uzavřena jménem Unie dne 5. října 2016 rozhodnutím Rady (EU) 2016/1841 (6). Závazek Unie, pokud jde o snižování emisí na úrovni celého hospodářství, je stanoven v zamýšleném vnitrostátně stanoveném příspěvku, který Unie a její členské státy předložily s ohledem na Pařížskou dohodu sekretariátu UNFCCC dne 6. března 2015. Pařížská dohoda vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016. Unie by měla nadále snižovat své emise skleníkových plynů a posilovat pohlcování v souladu s Pařížskou dohodou.

(4)

Pařížská dohoda mimo jiné stanoví dlouhodobý cíl v souladu s cílem udržet globální nárůst teploty výrazně pod úrovní 2 °C ve srovnání s úrovní před industrializací a usilovat o to, aby tento nárůst nepřesáhl 1,5 °C ve srovnání s úrovní před industrializací. Při dosahování tohoto cíle budou hrát zásadní úlohu lesy, zemědělská půda a mokřady. V Pařížské dohodě smluvní strany rovněž uznávají, že základní prioritou v rámci udržitelného rozvoje a úsilí o odstranění chudoby je zajištění potravinové bezpečnosti a skoncování s hladem a že systémy produkce potravin jsou zvláště zranitelné v důsledku nepříznivých dopadů změny klimatu, a proto je nutné posilovat odolnost vůči změně klimatu a nízkoemisní rozvoj způsobem, který neohrozí produkci potravin. Za účelem dosažení cílů Pařížské dohody by měly smluvní strany posílit své společné úsilí. Smluvní strany by měly připravit, oznámit a zachovat následné vnitrostátně stanovené příspěvky. Pařížská dohoda nahrazuje přístup přijatý v rámci Kjótského protokolu z roku 1997, jehož platnost skončí v roce 2020. Pařížská dohoda rovněž vyzývá k dosažení rovnováhy mezi antropogenními emisemi ze zdrojů a pohlcením pomocí propadů v druhé polovině tohoto století a vybízí smluvní strany, aby podle potřeby přijaly opatření k ochraně a zvyšování propadů a rezervoárů skleníkových plynů, včetně lesů.

(5)

Odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (dále jen „LULUCF“) má potenciál zajistit dlouhodobé přínosy v oblasti klimatu a významně tím přispívat k dosahování cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, jakož i dlouhodobých cílů Pařížské dohody. Poskytuje rovněž biomateriály, které mohou nahradit fosilní nebo uhlíkově náročné materiály, a hraje proto důležitou úlohu při přechodu na ekonomiku s nízkými emisemi skleníkových plynů. Vzhledem k tomu, že pohlcování pomocí LULUCF je vratné, mělo by k němu být přistupováno jako k samostatnému pilíři rámce politiky Unie v oblasti klimatu.

(6)

V závěrech ze zasedání Evropské rady konané ve dnech 23. a 24. října 2014 se uvádí, že by měly být vzaty na vědomí vícenásobné cíle odvětví zemědělství a využívání půdy s nižším potenciálem pro zmírňování změny klimatu, jakož i nutnost zajistit soudržnost cílů Unie v oblastech bezpečnosti potravin a změny klimatu. Evropská rada vybídla Komisi, aby prozkoumala nejlepší způsob podpory udržitelného zintenzivňování produkce potravin při zajištění optimálního příspěvku daného odvětví k omezování emisí skleníkových plynů a k jejich pohlcování, a to mimo jiné i pomocí zalesňování, a aby, jakmile to technické podmínky umožní a v každém případě do roku 2020, stanovila politiku týkající se způsobu zahrnutí LULUCF do rámce pro omezování emisí skleníkových plynů do roku 2030.

(7)

Postupy udržitelného obhospodařování v odvětví LULUCF mohou přispívat ke zmírňování změny klimatu několika způsoby, zejména snižováním emisí, jakož i zachováváním a posilováním propadů a zásob uhlíku. Pro účinnost opatření, jejichž hlavním cílem je zvýšit pohlcování uhlíku, má zásadní význam dlouhodobá stabilita a adaptabilita zásobníků uhlíku. Postupy udržitelného obhospodařování mohou navíc udržet produktivitu, schopnost regenerace a vitalitu odvětví LULUCF, a tím podpořit hospodářský a sociální rozvoj při současném omezení uhlíkové a ekologické stopy tohoto odvětví.

(8)

Rozvoj udržitelných a inovativních postupů a technologií, včetně agroekologie a agrolesnictví, může posílit úlohu odvětví LULUCF ve vztahu ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jakož i zvýšit produktivitu a odolnost tohoto odvětví. Jelikož odvětví LULUCF se vyznačuje dlouhodobými horizonty, pokud jde o návratnost, jsou důležité dlouhodobé strategie pro posilování investic a financování výzkumu v zájmu rozvoje udržitelných a inovativních postupů a technologií. Investice do preventivních opatření, jako jsou postupy udržitelného obhospodařování, mohou omezit rizika spojená s přírodními škodlivými činiteli.

(9)

Ve svých závěrech ze zasedání konaného ve dnech 22. a 23. června 2017 Evropská rada znovu zopakovala, že Unie a její členské státy jsou pevně odhodlány podporovat Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, jejímž cílem je mimo jiné udržitelné obhospodařování lesů.

(10)

Důležitá jsou opatření na omezení odlesňování a znehodnocování lesů a opatření v zájmu podpory udržitelného obhospodařování lesů v rozvojových zemích. V této souvislosti Rada ve svých závěrech ze zasedání konaných 21. října 2009 a 14. října 2010 připomněla cíle Unie, jimiž je snížit do roku 2020 hrubý úbytek tropických lesů alespoň o 50 % ve srovnání se současnými úrovněmi a zastavit nejpozději do roku 2030 úbytek celosvětové zalesněné plochy.

(11)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 529/2013/EU (7) stanovilo jako první krok pravidla započítávání týkající se emisí a jejich pohlcení v rámci odvětví LULUCF, a tím přispělo k tvorbě politik směřujících k zařazení odvětví LULUCF do závazku Unie v oblasti snižování emisí. Toto nařízení by mělo navazovat na stávající pravidla započítávání a pro období 2021–2030 je aktualizovat a zlepšit. Mělo by stanovit povinnosti členských států při uplatňování těchto pravidel započítávání a povinnost zajistit, aby odvětví LULUCF celkově neprodukovalo čisté emise a přispívalo k cíli zvýšení propadů v dlouhodobém horizontu. Nemělo by stanovit žádné povinnosti v oblasti započítávání či vykazování pro soukromé subjekty, včetně zemědělců a lesníků.

(12)

Odvětví LULUCF, včetně zemědělské půdy, má přímý a významný dopad na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby. Jedním z důležitých cílů politik ovlivňujících tato odvětví je proto zajistit, aby existovala soudržnost s unijními cíli vytyčenými strategií pro biologickou rozmanitost. Je třeba přijmout opatření pro provádění a podporu činností v tomto odvětví, které se týkají zmírňování a přizpůsobování. Měla by být rovněž zajištěna soudržnost mezi společnou zemědělskou politikou a tímto nařízením. Je třeba, aby se na snižování emisí skleníkových plynů odpovídajícím způsobem podílela všechna odvětví.

(13)

Mokřady jsou účinné ekosystémy pro ukládání uhlíku. Ochrana a obnova mokřadů by tudíž mohla omezit emise skleníkových plynů v odvětví LULUCF. V této souvislosti by mělo být vzato v úvahu upřesnění k pokynům Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 ohledně mokřadů.

(14)

Za účelem zajištění příspěvku odvětví LULUCF k dosažení cíle Unie snížit emise o alespoň 40 % a dlouhodobého cíle Pařížské dohody je potřebný spolehlivý systém započítávání. K zajištění přesných záznamů o emisích a jejich pohlcování v souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 (dále jen „pokyny IPCC“) by se měly využívat hodnoty vykazované ročně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (8) pro kategorie využití půdy a přechod mezi kategoriemi využití půdy, čímž se zjednoduší postupy používané podle úmluvy UNFCCC a Kjótského protokolu. Půda, u níž dojde k přeměně na jinou kategorii využití půdy, by měla být považována za půdu v procesu přechodu na tuto kategorii po standardní dobu dvaceti let stanovenou v pokynech IPCC. Členské státy by se mohly odchýlit od této standardní doby pouze u zalesněné půdy a pouze v omezených případech odůvodněných na základě pokynů IPCC. Změny v pokynech IPCC ve znění přijatém konferencí smluvních stran UNFCCC nebo konferencí smluvních stran sloužící jako zasedání smluvních stran Pařížské dohody by se měly vhodným způsobem odrazit v příslušných požadavcích na vykazování podle tohoto nařízení.

15)

V mezinárodně schválených pokynech IPCC se uvádí, že emise ze spalování biomasy v odvětví energetiky lze považovat za rovné nule pod podmínkou, že jsou tyto emise započteny v odvětví LULUCF. V Unii se emise ze spalování biomasy započítávají podle článku 38 nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (9) a ustanovení obsažených v nařízení (EU) č. 525/2013 jako nulové, soulad s pokyny IPCC by byl tudíž zajištěn pouze tehdy, budou-li tyto emise přesně zohledněny v tomto nařízení.

(16)

Emise a pohlcení z lesní půdy závisejí na řadě přírodních faktorů, na dynamických charakteristických znacích lesů souvisejících s věkem, jakož i na předchozích i stávajících postupech obhospodařování, které se mezi členskými státy zásadně liší. Uplatnění referenčního roku by neumožnilo zohlednit tyto aspekty a jejich cyklické důsledky pro emise a pohlcování nebo meziroční variace emisí a pohlcování. Příslušná pravidla započítávání by namísto toho měla stanovit použití referenčních úrovní, aby se vyloučily vlivy přírodních faktorů a faktorů spjatých se zvláštnostmi jednotlivých zemí. Referenční úrovně pro lesy by měly zohledňovat jakoukoli nevyváženou věkovou strukturu lesů a neměly by nepatřičně omezovat budoucí míru obhospodařování lesů, a to s cílem zachovat nebo posílit dlouhodobé propady uhlíku. S ohledem na historickou situaci Chorvatska by mohla referenční úroveň pro lesy pro tento členský stát zohledňovat rovněž okupaci jeho území a válečnou a poválečnou situaci, které měly v referenčním období dopad na obhospodařování lesů. Příslušná pravidla započítávání zohledňují zásady udržitelného obhospodařování lesů stanovené ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě („Forest Europe“).

(17)

Členské státy by měly Komisi předložit vnitrostátní plány započítávání pro lesnictví, včetně referenčních úrovní pro lesy V případě neexistence mezinárodního přezkumu podle UNFCCC nebo Kjótského protokolu je nutno stanovit postup přezkumu s cílem zajistit transparentnost a zlepšit kvalitu započítávání v kategorii „obhospodařovaná lesní půda“.

(18)

Komise by při posuzování vnitrostátních plánů započítávání pro lesnictví, včetně v nich navrhovaných referenčních úrovní pro lesy, měla vycházet z osvědčených postupů a zkušeností s odbornými přezkumy podle UNFCCC, a to i ohledně účasti odborníků z členských států. Komise by měla zajistit, aby se odborníci z členských států podíleli na technickém posuzování toho, zda byly navrhované referenční úrovně pro lesy stanoveny v souladu s kritérii a požadavky stanovenými v tomto nařízení. Výsledky technického posuzování by měly být předány pro informaci Stálému lesnickému výboru zřízenému rozhodnutím Rady 89/367/EHS (10). Komise by rovněž měla vést konzultace se zúčastněnými stranami a občanskou společností. Vnitrostátní plány započítávání pro lesnictví by měly být zveřejněny v souladu s příslušnými právními předpisy.

(19)

Vyšší míra udržitelného využívání výrobků z vytěženého dřeva může prostřednictvím substitučního účinku podstatně snížit emise a posílit pohlcování skleníkových plynů z atmosféry. Pravidla započítávání by měla zajistit, aby členské státy v záznamech v odvětví LULUCF přesně a transparentně zohlednily změny v zásobníku uhlíku z výrobků z vytěženého dřeva, jakmile k nim dojde, s cílem uznat a stimulovat větší využívání výrobků z vytěženého dřeva s dlouhou životností. Komise by měla poskytnout pokyny k otázkám týkajícím se metodiky započítávání pro výrobky z vytěženého dřeva.

(20)

Přírodní škodlivé činitele, jako jsou požáry, hmyzí škůdci nebo nákaza, extrémní povětrnostní jevy a škodliví činitelé geologického původu, nad nimiž nemají členské státy kontrolu a které ani podstatně neovlivňují, mohou v odvětví LULUCF vést k dočasným emisím skleníkových plynů nebo mohou způsobit reverzi předchozích pohlcení. Protože tato reverze může být způsobena rovněž rozhodnutími učiněnými v rámci obhospodařování, jako jsou rozhodnutí o těžbě nebo výsadbě stromů, mělo by toto nařízení zajistit, aby byly lidskou činností vyvolané reverze pohlcení vždy přesně zohledněny v záznamech v odvětví LULUCF. Toto nařízení by mělo členským státům mimoto poskytnout omezenou možnost vyloučit ze záznamů pro odvětví LULUCF emise způsobené škodlivými činiteli, které jsou mimo jejich kontrolu. Způsob, jakým členské státy uplatňují tato ustanovení, by však neměl vést k nepřiměřeně nízkému započítávání.

(21)

V závislosti na vnitrostátních preferencích by měly mít členské státy možnost zvolit odpovídající vnitrostátní politiky k dosažení svých závazků v odvětví LULUCF, včetně možnosti vyrovnání emisí z jedné kategorie využití půdy pohlceními z jiné kategorie využití půdy. Měly by mít rovněž možnost kumulovat čistá pohlcení v období 2021–2030. V zájmu zajištění dodržování tohoto nařízení by jako dodatečná možnost mělo být možné převádění na jiné členské státy a členské státy by měly mít možnost použít roční emisní příděly stanovené podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (11). Využití flexibilit podle tohoto nařízení nenaruší celkovou úroveň ambicí cílů Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů.

(22)

Lesy obhospodařované udržitelným způsobem obvykle vytvářejí propady, což přispívá ke zmírňování změny klimatu. V referenčním období 2000–2009 činila vykazovaná průměrná hodnota pohlcení pomocí propadu z lesní půdy v Unii jako celku 372 milionů tun ekvivalentu CO2 ročně. Členské státy by měly odpovídajícím způsobem zajistit zachování a zvýšení propadů a rezervoárů, a to i z lesů, s cílem naplnit účel Pařížské dohody a dosáhnout ambiciózních cílů snížení emisí skleníkových plynů Unie do roku 2050.

(23)

Pohlcení z obhospodařované lesní půdy by měly být započteny oproti progresivní referenční úrovně pro lesy. Předpokládaný budoucí propad by měl vycházet z extrapolace postupů a intenzity obhospodařování lesů v rámci referenčního období. Snížení propadu vzhledem k úrovni by mělo být započítáno jako emise. Měly by se zohledňovat specifické vnitrostátní podmínky a postupy, jako je nižší než obvyklá míra těžby nebo stárnutí lesů v průběhu referenčního období.

(24)

Členské státy by měly mít k dispozici určitou flexibilitu, aby mohly dočasně zvýšit míru těžby v souladu s postupy udržitelného obhospodařování lesů, které jsou v souladu s cíli, jež byly stanoveny v Pařížské dohodě, za předpokladu, že v rámci Unie celkové emise nepřekročí celkové pohlcení v odvětví LULUCF. V rámci této flexibility by všem členským státům mělo být poskytnuto určité základní množství kompenzací vypočtené s využitím faktoru vyjádřeného jako procento jimi uváděného propadu v období 2000–2009 jako kompenzace za jimi započtené emise z obhospodařované lesní půdy. Mělo by se zajistit, aby kompenzace pro členské státy byla možná pouze do výše, při jejímž dosažení již lesy těchto členských států nebudou vytvářet propad.

(25)

Členské státy s vysokým pokrytím lesy ve srovnání s průměrem v Unii a zejména menší členské státy s vysokým pokrytím lesy jsou více než ostatní členské státy závislé na obhospodařované lesní půdě, aby mohly vyrovnat emise v dalších kategoriích započítávání využití půdy, a proto by byly zasaženy ve vyšší míře a jejich možnosti ke zvýšení svého pokrytí lesy by byly omezenější. Faktor kompenzace by se proto měl zvýšit na základě pokrytí lesy a celkové rozlohy tak, aby členským státům s velmi malou rozlohou a vysokým pokrytím lesy ve srovnání s průměrem v Unii byl poskytnut nejvyšší faktor kompenzace v referenčním období.

(26)

Ve svých závěrech ze zasedání konaného dne 9. března 2012 Rada uznala zvláštní situaci hustě zalesněných států. Tato situace se týká zejména omezených možností pro vyrovnání emisí pohlceními. Finsko jako nejhustěji zalesněný členský stát vzhledem ke svým specifickým zeměpisným charakteristikám čelí v tomto ohledu mimořádným obtížím. Proto by mu měla být umožněna omezená dodatečná kompenzace.

(27)

Členské státy by měly Komisi za účelem sledování jejich pokroku při plnění závazků podle tohoto nařízení a zajištění transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, úplnosti a srovnatelnosti informací o emisích a pohlcování poskytovat příslušné údaje získané na základě inventury skleníkových plynů v souladu s nařízením (EU) č. 525/2013, a kontroly souladu podle tohoto nařízení by měly tyto údaje zohlednit. Pokud členský stát hodlá uplatnit flexibilitu s ohledem na obhospodařovanou lesní půdu podle tohoto nařízení, měl by do zprávy o souladu zahrnout výši kompenzace, kterou hodlá využít.

(28)

Komisi by měla být případně nápomocna Evropská agentura pro životní prostředí v souladu se svým ročním pracovním programem, pokud jde o systém každoročního vykazování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení, posouzení informací o politikách a opatřeních a o národních odhadech, vyhodnocení plánovaných dodatečných politik a opatření a kontroly souladu, které Komise provádí podle tohoto nařízení

(29)

Za účelem zajištění náležitého započítávání transakcí podle tohoto nařízení, včetně využití flexibilit a sledování souladu, jakož i za účelem prosazování většího využívání dřevěných výrobků s dlouhou životností by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o technickou úpravu definic, včetně minimálních hodnot pro definici lesů, seznamy skleníkových plynů a zásobníky uhlíku, stanovení referenčních úrovní pro lesy platných pro členské státy na období 2021–2025 a 2026–2030, doplnění nových kategorií výrobků z vytěženého dřeva, revizi metodiky a požadavků na informace ohledně přírodních škodlivých činitelů na základě nejnovějších pokynů IPCC a o započítávání transakcí prostřednictvím unijního registru. Potřebná ustanovení týkající se započítávání transakcí by měla být obsažena v jediném nástroji spojujícím ustanovení o započítávání podle nařízení (EU) č. 525/2013, nařízení (EU) 2018/842, tohoto nařízení a směrnice 2003/87/ES. Obzvláště důležité je, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (12). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání expertních skupin Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(30)

Komise by v rámci svého pravidelného vykazování podle nařízení (EU) č. 525/2013 měla rovněž posoudit výsledky facilitativního dialogu, který se uskuteční v roce 2018 v rámci UNFCC (dále jen „dialog Talanoa“). Toto nařízení by mělo být přezkoumáno v roce 2024 a poté každých pět let s cílem posoudit jeho celkové fungování. Tento přezkum by měl vycházet z výsledků dialogu Talanoa a globálního hodnocení podle Pařížské dohody. Rámec pro období po roce 2030 by měl být v souladu s dlouhodobými cíli a závazky přijatými v rámci Pařížské dohody.

(31)

V zájmu zajištění účinného, transparentního a nákladově efektivního vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů a pohlcování a vykazování dalších informací potřebných k posouzení dodržování závazků členských států by do nařízení (EU) č. 525/2013 měly být začleněny požadavky na vykazování.

(32)

K usnadnění sběru údajů a zlepšení metodiky by využívání půdy mělo být inventarizováno a vykazováno pomocí geografického sledování každé půdní plochy, jež odpovídá systémům sběru údajů na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie. Při sběru údajů by měly být co nejlépe využívány stávající programy a studie Unie a členských států, včetně statistického průzkumu využití půdy a krajinného pokryvu (LUCAS), Evropského programu monitorování země Copernicus a Evropského navigačního družicového systému Galileo. Správa údajů, včetně jejich sdílení pro opětovné vykazování a šíření, by měla být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (13).

(33)

Nařízení (EU) č. 525/2013 by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(34)

Rozhodnutí č. 529/2013/EU by se mělo nadále vztahovat na povinnosti započítávání a vykazování pro období započítávání od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2020. Pro období započítávání od 1. ledna 2021 by se mělo použít toto nařízení.

(35)

Rozhodnutí č. 529/2013/EU by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(36)

Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména stanovení závazků členských států týkajících se odvětví LULUCF, které přispívají k dosažení cílů Pařížské dohody a k naplňování cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro období 2021–2030, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

a)

v obdobích 2021–2025 a 2026-2030:

i)   „zalesněná půda“: využití půdy vykazované jako orná půda, pastviny, mokřady, sídla nebo ostatní půda, které byly přeměněny na lesní půdu;

ii)   „odlesněná půda“: využití půdy vykazované jako lesní půda, která byla přeměněna na ornou půdu, pastviny, mokřady, sídla nebo ostatní půdu;

iii)   „obhospodařovaná orná půda“: využití půdy vykazované jako:

iv)   „obhospodařované pastviny“: využití půdy vykazované jako:

v)   „obhospodařovaná lesní půda“: využití půdy vykazované jako lesní půda zůstávající lesní půdou;

b)

od roku 2026: „obhospodařované mokřady“: využití půdy vykazované jako:

1)

„propadem“ proces, činnost nebo mechanismus, při kterých se z atmosféry pohlcuje skleníkový plyn, aerosol či prekurzor skleníkového plynu;

2)

„zdrojem“ proces, činnost nebo mechanismus, při kterých se do atmosféry uvolňuje skleníkový plyn, aerosol či prekurzor skleníkového plynu;

3)

„zásobníkem uhlíku“ celek nebo část biogeochemického útvaru nebo systému na území členského státu, v němž se ukládá uhlík, jakýkoli prekurzor skleníkového plynu obsahující uhlík nebo jakýkoli skleníkový plyn obsahující uhlík;

4)

„zásobou uhlíku“ objem uhlíku ukládaného v zásobníku uhlíku;

5)

„výrobkem z vytěženého dřeva“ výrobek pocházející z těžby dřeva, který opustil místo, kde k těžbě dřeva dochází;

6)

„lesem“ území definované minimálními hodnotami pro velikost plochy, korunový zápoj stromů nebo odpovídající stupeň zakmenění porostu a pro potenciální výšku stromu v dospělosti na místě růstu, jak jsou pro každý členský stát stanoveny v příloze II. Les zahrnuje oblasti se stromy včetně skupin rostoucích semenáčů nebo výsadby, které dosud nedosáhly minimálních hodnot pro korunový zápoj stromů, odpovídajícího stupně zakmenění porostu nebo uvedené minimální výšky, jak je stanoveno v příloze II, včetně jakékoli plochy, která obvykle tvoří součást zalesněné oblasti, ale na které dočasně v důsledku zásahu člověka, například těžby, nebo z přírodních příčin žádné stromy nejsou, ale u níž se očekává návrat k lesnímu porostu;

7)

„referenční úrovní pro lesy“ odhad, vyjádřený v tunách ekvivalentu CO2 ročně, průměrných ročních čistých emisí nebo pohlcení z obhospodařované lesní půdy na území daného členského státu v obdobích 2021–2025 a 2026–2030 na základě kritérií stanovených v tomto nařízení;

8)

„poločasem rozkladu“ počet let, jehož je zapotřebí k tomu, aby se množství uhlíku uloženého v kategorii výrobků z vytěženého dřeva snížilo na polovinu své původní hodnoty;

9)

„přírodními škodlivými činiteli“ události nebo faktory jiného než antropogenního původu, jež způsobují značný objem emisí v lesích a nad jejichž výskytem v lesích nemá daný členský stát kontrolu, a pokud tento členský stát není objektivně schopen významně omezit vliv těchto událostí nebo faktorů na emise, a to ani poté, co k jejich výskytu došlo;

10)

„okamžitou oxidací“ metoda započítávání, která předpokládá, že k uvolnění celkového množství uhlíku uloženého ve výrobcích z vytěženého dřeva do atmosféry dochází v době těžby.

a)

mokřady zůstávající mokřady,

b)

sídla nebo ostatní půda přeměněné na mokřady, nebo

c)

mokřady přeměněné na sídla nebo ostatní půdu.

a)

papír;

b)

dřevěné desky;

c)

řezivo.

a)

předloží Komisi informace o úrovni pozadí pro kategorie započítávání využití půdy uvedené v odstavci 1 a o údajích a metodikách použitých v souladu s přílohou VI; a

b)

až do roku 2030 vyloučí ze započítávání všechna následná pohlcení pro půdy zasažené přírodními škodlivými činiteli.

a)

obecnou flexibilitu stanovenou v článku 12; a

b)

flexibilitu obhospodařované lesní půdy stanovenou v článku 13 ke splnění závazku uvedeného v článku 4.

a)

tento členský stát do své strategie předložené podle článku 4 nařízení (EU) č. 525/2013 zahrnul již prováděná nebo plánovaná konkrétní opatření s cílem zajistit zachování nebo případně zvýšení propadů a rezervoárů z lesů a

b)

v období, pro něž tento členský stát hodlá využít kompenzaci, nepřekračují celkové emise v rámci Unie celková pohlcení v kategoriích započítávání využití půdy uvedených v článku 2 tohoto nařízení. Komise zajistí, aby se při posuzování toho, zda celkové emise v rámci Unie nepřekračují celková pohlcení, zabránilo zdvojenému započítávání v členských státech, zejména při uplatňování flexibilit stanovených tímto nařízením a nařízením (EU) 2018/842.

a)

propady započtené jako emise oproti jeho referenční úrovni pro lesy a

b)

do maximální výše kompenzace pro tento členský stát podle přílohy VII na období 2021–2030.

1)

V článku 7 se odstavec 1 mění takto:

2)

V čl. 13 odst. 1 písm. c) se doplňuje nový bod, který zní:

3)

V čl. 14 odst. 1 se vkládá nové písmeno, které zní:

4)

Vkládá se nová příloha, která zní:

1)

V čl. 3 odst. 2 se první pododstavec zrušuje.

2)

V článku 6 se odstavec 4 zrušuje.