(1)

Snižování poptávky po energii je jedním z pěti rozměrů strategie energetické unie stanovené sdělením Komise dne 25. února 2015 nazvaným „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“. Zlepšení energetické účinnosti v celém energetickém řetězci, včetně výroby, přenosu a distribuce energie a konečného využití, prospěje životnímu prostředí, zlepší kvalitu ovzduší a veřejné zdraví, sníží emise skleníkových plynů, zvýší energetickou bezpečnost tím, že sníží závislost na dovozu energie ze zemí mimo Unii, sníží náklady na energie pro domácnosti a podniky, pomůže zmírnit energetickou chudobu a povede ke zvýšení konkurenceschopnosti, vyšší zaměstnanosti a zvýšení hospodářské aktivity v celé ekonomice, což v konečném důsledku zlepší kvalitu života občanů. To je v souladu se závazky Unie přijatými v rámci energetické unie a globální agendy týkající se změny klimatu stanovené Pařížskou dohodou z roku 2015 přijatou v návaznosti na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (4) (dále jen „Pařížská dohoda“), zavazující k udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a k vyvinutí úsilí o omezení teplotního nárůstu na 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (5) představuje prvek pokroku směrem k energetické unii, v jejímž rámci má být energetická účinnost považována za samostatný zdroj energie. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla být zohledněna při stanovování nových pravidel pro stranu nabídky a jiné oblasti politiky. Komise by měla zajistit, aby energetická účinnost a reakce na straně poptávky mohly soutěžit za rovných podmínek s výrobní kapacitou. Energetickou účinnost je třeba zohlednit při přijímání všech rozhodnutí o plánování energetických soustav nebo o financování. Opatření ke zvýšení energetické účinnosti musí být realizována pokaždé, když jsou nákladově efektivnější než rovnocenná řešení na straně nabídky. To by mělo pomoci využívat četných výhod energetické účinnosti pro Unii, zejména pro občany a podniky.

(3)

Energetická účinnost by měla být považována za klíčový prvek a prioritu při zvažování rozhodnutí o budoucích investicích do energetické infrastruktury Unie.

(4)

Dosažení ambiciózního cíle v oblasti energetické účinnosti vyžaduje odstranění překážek, aby bylo snazší investovat do opatření v této oblasti. Jedním krokem v tomto směru je vysvětlení poskytnuté Eurostatem 19. září 2017 o tom, jak uvádět smlouvy o energetických službách v národních účtech, jež odstraňuje nejasnosti a usnadňuje využívání těchto smluv.

(5)

Evropská rada na zasedání ve dnech 23. a 24. října 2014 podpořila 27 % cíl energetické účinnosti na úrovni Unie pro rok 2030, který bude přezkoumán do roku 2020 se zohledněním možnosti cíle na úrovni Unie ve výši 30 %. Ve svém usnesení ze dne 15. prosince 2015 nazvaném „Směrem k evropské energetické unii“ vyzval Evropský parlament Komisi, aby navíc posoudila realističnost 40 % cíle energetické účinnosti ve stejném časovém rámci. Je proto vhodné změnit směrnici 2012/27/EU tak, aby se přizpůsobila výhledu na rok 2030.

(6)

Potřeba, aby Unie dosáhla svých cílů v oblasti energetické účinnosti na úrovni Unie vyjádřených ve spotřebě primární energie nebo konečné spotřebě energie, by měla být jasně formulována v podobě nejméně 32,5 % cíle pro rok 2030. Projekce učiněné v roce 2007 ukázaly pro rok 2030 spotřebu primární energie ve výši 1 887 Mtoe a konečnou spotřebu energie ve výši 1 416 Mtoe. Z 32,5 % snížení vychází pro rok 2030 1 273 Mtoe, potažmo 965 Mtoe. Komise by tento cíl, který je stejné povahy jako cíl Unie pro rok 2020, měla v případě výrazného snížení nákladů, nebo bude-li to potřeba ke splnění mezinárodních závazků Unie týkajících se dekarbonizace, do roku 2023 posoudit a případně zvýšit. Na úrovni členských států se ve výhledu na rok 2030 závazné cíle nestanoví a svoboda členských států stanovovat své vnitrostátní příspěvky na základě spotřeby primární energie nebo konečné spotřeby energie, úspor primární energie nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo energetické náročnosti by ani nadále neměla být omezena. Členské státy by měly stanovit své vnitrostátní orientační příspěvky k energetické účinnosti při zohlednění skutečnosti, že spotřeba energie v Unii v roce 2030 nesmí být vyšší než 1 273 Mtoe primární energie nebo 956 Mtoe konečné spotřeby energie. To znamená, že spotřeba primární energie v Unii by oproti úrovni z roku 2005 měla být snížena o 26 % a konečná spotřeba energie o 20 %. Je nezbytné pravidelně hodnotit pokrok při dosahování cílů Unie pro rok 2030, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (6).

(7)

Průběžnou provozní účinnost energetických systémů ovlivňují možnosti plynulých a flexibilních dodávek energie do sítě vyráběné z různých zdrojů, které mají různou dobu setrvačnosti a náběhu. Zlepšení této účinnosti umožní lépe využít energii z obnovitelných zdrojů.

(8)

Zlepšení energetické účinnosti může přispět k vyšší hospodářské výkonnosti. Členské státy a Unie by se měly zaměřit na snížení spotřeby energie bez ohledu na úrovně hospodářského růstu.

(9)

Povinnost členských států přijímat dlouhodobé strategie za účelem mobilizace investic a usnadnění renovace jejich vnitrostátního fondu budov a tyto strategie oznamovat Komisi je ze směrnice 2012/27/EU vypuštěna a vložena do směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU (7), do níž tato povinnost zapadá v souvislosti s dlouhodobými plány na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a dekarbonizaci budov.

(10)

S ohledem na rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 by měly být povinné úspory energie stanovené směrnicí 2012/27/EU prodlouženy na období po roce 2020. Toto prodloužení přinese větší stabilitu pro investory, a tím podpoří dlouhodobé investice a dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti, jako je důkladná renovace budov s dlouhodobým cílem usnadnit nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Povinné úspory energie hrají důležitou úlohu při vytváření růstu a pracovních míst na místní úrovni a měly by být zachovány, aby bylo zajištěno, že Unie bude moci dosáhnout svých energetických a klimatických cílů na základě vytváření nových možností a přerušit spojitost mezi spotřebou energie a růstem. Při posuzování podmínek za jakých je možné uvolnit soukromé investice do projektů energetické účinnosti, a při sestavování nových příjmových modelů pro inovace v oblasti energetické účinnosti je důležitá spolupráce se soukromým sektorem.

(11)

Opatření ke zlepšení energetické účinnosti rovněž příznivě ovlivní kvalitu ovzduší, protože vyšším počtem energeticky účinných budov se přispěje ke snížení poptávky po topných palivech, včetně pevných. Opatření v oblasti energetické účinnosti tudíž přispívají ke zlepšení kvality vnitřního i vnějšího ovzduší a pomáhají dosahovat nákladově efektivním způsobem cílů politiky Unie v oblasti kvality ovzduší, zejména cílů stanovených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (8).

(12)

Vyžaduje se, aby členské státy dosahovaly kumulativních úspor v konečném využití energie po celé období 2021–2030, po které povinnost platí, odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % konečné spotřeby energie ročně. Tento požadavek by mohl být splněn prostřednictvím nových politických opatření, která budou přijata během nového období, po které povinnost platí, od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030, nebo pomocí nových individuálních opatření vedoucích k úsporám energie, která vycházejí z politických opatření přijatých během předchozího období nebo před ním, pokud jsou uvedená individuální opatření zaváděna během nového období. Za tímto účelem by členské státy měly mít možnost využít systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních politických opatření či obojího. Kromě toho by měly být stanoveny různé varianty včetně toho, zda je energie spotřebovávaná v dopravě zahrnuta zcela či zčásti do výchozího scénáře pro výpočet, aby členské státy mohly pružně upravit způsob, jímž vypočítávají objem svých úspor energie, a současně bylo zajištěno, že požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8 % ročně bude dosaženo.

(13)

Bylo by však nepřiměřené stanovit takový požadavek pro Kypr a Maltu. Trh s energií v těchto malých ostrovních členských státech se totiž vyznačuje specifickými rysy, které podstatně omezují škálu opatření, jež jsou k dispozici pro dosažení povinných úspor energie, jako je existence jediného distributora elektrické energie, neexistence plynárenských soustav a soustav dálkového vytápění a chlazení, jakož i malá velikost ropných distribučních společností. Tyto specifické rysy ještě znásobuje malá velikost trhu s energií v uvedených členských státech. Z tohoto důvodu by Kypr a Malta měly mít pouze povinnost dosáhnout v období let 2021 až 2030 kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajících novým úsporám ve výši 0,24 % konečné spotřeby energie.

(14)

Použijí-li členské státy systém povinného zvyšování energetické účinnosti, měly by na základě objektivních a nediskriminačních kritérií určit povinné strany mezi distributory energie nebo maloobchodními prodejci energie a distributory pohonných hmot nebo maloobchodními prodejci pohonných hmot. Určení nebo neurčení určitých kategorií takových distributorů nebo maloobchodních prodejců by se nemělo chápat jako neslučitelné se zásadou nediskriminace. Členské státy si proto mohou zvolit, zda mají být za povinné strany určeni všichni takoví distributoři nebo maloobchodní prodejci, nebo jen některé jejich kategorie.

(15)

Opatření členských států ke zvyšování energetické účinnosti v dopravě se počítají za způsobilá pro plnění povinné úspory v konečném využití energie. Tato opatření zahrnují politiky, které mimo jiné podpoří účinnější vozidla, přechod na cyklistickou, pěší a hromadnou dopravu, nebo dopravní a územní plánování, které sníží poptávku po dopravě. Přihlížet lze i k systémům, které uspíší zavádění nových, účinnějších vozidel, nebo k politikám podporujícím přechod na výkonnější paliva, která sníží spotřebu energie na kilometr, jsou-li dodržena pravidla týkajících se významnosti a adicionality stanovená v příloze V směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice. Taková opatření by měla být v náležitých případech v souladu s rámci vnitrostátní politiky členských států zavedenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU (9).

(16)

Opatření přijatá členskými státy na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (10), která vyústí v ověřitelná a měřitelná nebo odhadnutelná zlepšení energetické účinnosti, lze považovat za nákladově efektivní způsob, jímž členské státy plní své povinné úspory energie podle směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice.

(17)

Jako alternativa k požadavku, aby povinné strany dosahovaly objemu kumulativních úspor v konečném využití energie podle čl. 7 odst. 1 směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice, by členské státy v systémech povinného zvyšování energetické účinnosti měly mít možnost povinným stranám umožnit či od nich vyžadovat příspěvky do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost.

(18)

Aniž je dotčen čl. 7 odst. 4 a 5 ve znění této směrnice, měly by členské státy a povinné strany využít všech dostupných prostředků a technologií, aby dosáhly povinných kumulativních úspor v konečném využití energie, a to i prostřednictvím podpory udržitelných technologií v soustavách účinného dálkového vytápění a chlazení, infrastruktury pro účinné vytápění a chlazení a energetických auditů nebo rovnocenných systémů hospodaření, za předpokladu, že započítávané úspory energie splňují požadavky stanovené v článku 7 a v příloze V směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice. Členské státy by měly usilovat o vysokou míru pružnosti při vytváření a provádění alternativních politických opatření.

(19)

Dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti budou přinášet úspory energie i po roce 2020, v zájmu přispění k cíli Unie v oblasti energetické účinnosti pro rok 2030 by však měla po roce 2020 přinášet nové úspory. Na druhou stranu, energetické úspory dosažené po 31. prosinci 2020 by se neměly započítávat do povinných kumulativních úspor v konečném využití energie pro období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

(20)

Nové úspory by měly překračovat rámec běžné činnosti, tak aby úspory, k nimž by došlo v každém případě, nebyly započítávány na splnění požadavků v oblasti energetických úspor. Za účelem výpočtu dopadu zavedených opatření by se měly započítat pouze čisté úspory měřené jako změna spotřeby energie, kterou lze přímo připsat danému opatření v oblasti energetické účinnosti. Za účelem výpočtu čistých úspor by členské státy měly vytvořit výchozí scénář obsahující variantu, jak by se situace vyvíjela při neexistenci daného opatření. Dané politické opatření by mělo být posuzováno podle tohoto výchozího scénáře. Členské státy by měly vzít v úvahu, že ve stejném časovém rámci mohou být provedena jiná politická opatření, která mohou mít rovněž dopad na objem úspor energie, takže ne všechny změny pozorované od zavedení hodnoceného politického opatření mohou být přičteny pouze danému politickému opatření. Aby bylo zajištěno splnění požadavku významnosti, měla by opatření povinné, zúčastněné nebo pověřené strany skutečně přispívat k dosažení započítávaných úspor energie.

(21)

Při výpočtu úspor energie je tam, kde je to relevantní, nutné zohlednit všechny kroky v energetickém řetězci s cílem zvýšit potenciál úspor energie při přenosu a distribuci elektřiny.

(22)

K úsporám energie může výrazně přispět účinné hospodaření s vodou. Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické energie v Unii a očekává se, že tento podíl poroste. Přitom úniky vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v Unii a největším konzumentem vody je odvětví energetiky, jež se na spotřebě podílí 44 %. Měl by být zevrubně prozkoumán potenciál úspor energie použitím inteligentních technologií a procesů.

(23)

V souladu s článkem 9 Smlouvy o fungování Evropské unie by politiky Unie v oblasti energetické účinnosti měly být inkluzivní, a zajišťovat tak dostupnost opatření na zvýšení energetické účinnosti pro spotřebitele čelící energetické chudobě. Ze zlepšení energetické účinnosti budov by měly mít prospěch zejména zranitelné domácnosti, včetně domácností čelících energetické chudobě, a případně i domácností v sociálním bydlení. Členské státy již mohou vyžadovat po povinných stranách, aby do opatření na úsporu energie zahrnuly sociální cíle ve vztahu k energetické chudobě, a tato možnost by nyní měla být dále rozšířena na alternativní politická opatření a vnitrostátní fondy pro energetickou účinnost a změnit se na povinnost, přičemž by členským státům měla být ponechána plná pružnost, pokud jde o jejich velikost, rozsah a obsah. Neumožňuje-li systém povinného zvyšování energetické účinnosti měření vztahující se na jednotlivé spotřebitele energie, může členský stát učinit opatření ke zmírnění energetické chudoby i jen alternativními politickými opatřeními.

(24)

Energetickou chudobou trpí v Unii kolem 50 milionů domácností. Opatření v oblasti energetické účinnosti musí proto zaujímat ústřední místo v jakékoli nákladově efektivní strategii řešení energetické chudoby a zranitelnosti spotřebitelů a doplňují politiky sociálního zabezpečení na úrovni členských států. K zajištění toho, aby opatření v oblasti energetické účinnosti udržitelným způsobem snižovala energetickou chudobu nájemců, je nutné zohledňovat jejich nákladovou efektivitu a cenovou dostupnost pro vlastníky a nájemce nemovitostí a zaručit pro ně odpovídající finanční podporu na úrovni členských států. V souladu s cíli Pařížské dohody bude třeba, aby byl fond budov v Unii v dlouhodobém výhledu přeměněn na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Současná míra renovace budov je nedostatečná, přičemž obzvláště obtížné je dosáhnout renovace v případě budov obývaných občany s nízkými příjmy čelícími energetické chudobě. Opatření stanovená v této směrnici, která se týkají povinných úspor energie, systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, jsou proto obzvláště důležitá.

(25)

Nižších spotřebitelských výdajů na energii by mělo být dosaženo tím, že spotřebitelům bude poskytnuta pomoc při snižování spotřeby energie prostřednictvím snížení energetických potřeb budov a zlepšení účinnosti spotřebičů, což by mělo být kombinováno s dostupností nízkoenergetických dopravních prostředků využívaných společně s veřejnou dopravou a cyklistikou.

(26)

Je nanejvýše důležité zvyšovat informovanost všech občanů Unie o výhodách vyšší energetické účinnosti a poskytovat jim přesné informace o tom, jak je jí možné dosáhnout. Vyšší energetická účinnost je rovněž velmi důležitá pro zabezpečení dodávek energie do Unie tím, že se sníží její závislost na dovozu paliv ze třetích zemí.

(27)

Náklady a přínosy všech přijatých opatření v oblasti energetické účinnosti, včetně doby návratnosti, by měly být pro spotřebitele plně transparentní.

(28)

Při provádění směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice a uskutečňování dalších opatření v oblasti energetické účinnosti by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost synergii mezi opatřeními v oblasti energetické účinnosti a účinným využíváním přírodních zdrojů v souladu se zásadami oběhového hospodářství.

(29)

Členské státy by měly využívat nové obchodní modely a technologie a pokusit se podporovat a usnadňovat uplatňování opatření v oblasti energetické účinnosti, mimo jiné prostřednictvím inovativních energetických služeb pro velké i malé zákazníky.

(30)

Jako součást opatření uvedených ve sdělení Komise ze dne 15. července 2015 nazvaném „Realizace nové politiky pro spotřebitele energie“ v souvislosti s energetickou unií a strategií pro vytápění a chlazení je třeba posílit minimální práva spotřebitelů na přesné, spolehlivé, jasné a včasné informace o jejich spotřebě energie. Články 9 až 11 a příloha VII směrnice 2012/27/EU by měly být změněny, aby poskytovaly častou a rozšířenou zpětnou vazbu o spotřebě energie, pokud je to s ohledem na instalovaná měřicí zařízení technicky proveditelné a nákladově efektivní. Tato směrnice vyjasňuje, že to, zda je dílčí měření nákladově efektivní, či nikoliv, závisí na tom, zda jsou související náklady úměrné potenciálním úsporám energie. Při posuzování, zda je dílčí měření nákladově efektivní, je možno vzít v úvahu dopad dalších konkrétních plánovaných opatření v dané budově, jako je případná připravovaná renovace.

(31)

Tato směrnice rovněž objasňuje, že by se práva týkající se vyúčtování a informací o vyúčtování či o spotřebě měla vztahovat na spotřebitele vytápění, chlazení nebo teplé užitkové vody dodávaných z ústředního zdroje, i když nemají přímý, individuální smluvní vztah s dodavatelem energie. Definici pojmu „konečný zákazník“ lze chápat tak, že se týká pouze fyzické nebo právnické osoby nakupující energii na základě přímé, individuální smlouvy s dodavatelem energie. Pro účely příslušných ustanovení by proto měl být zaveden pojem „konečný uživatel“, který by odkazoval na širší skupinu spotřebitelů a který by vedle konečných zákazníků nakupujících vytápění, chlazení či teplou užitkovou vodu pro vlastní konečnou potřebu zahrnoval i uživatele jednotlivých budov nebo jednotek budov s více bytovými jednotkami nebo víceúčelových budov, pokud jsou tyto jednotky zásobovány z ústředního zdroje a pokud uživatelé nemají přímou nebo individuální smlouvu s dodavatelem energie. Pojem „dílčí měření“ by měl odkazovat na měření spotřeby v jednotlivých jednotkách takových budov.

(32)

Aby členské státy dosáhly transparentnosti započítávání individuální spotřeby tepelné energie a usnadnily tak provádění dílčího měření, měly by zajistit zavedení transparentních, veřejně dostupných vnitrostátních pravidel pro rozdělování nákladů na spotřebu vytápění, chlazení a teplé užitkové vody v budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách. Vedle zajištění transparentnosti by členské státy mohly zvážit přijetí opatření k posílení hospodářské soutěže při poskytování služeb v oblasti dílčího měření, a napomoci tak k zajištění přiměřenosti veškerých nákladů nesených konečnými uživateli.

(33)

Do 25. října 2020 by měly být nově instalované měřiče tepla a indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění dálkově odečitatelné za účelem zajištění nákladově efektivního a častého poskytování informací o spotřebě. Změny směrnice 2012/27/EU vztahující se k měření týkajícímu se vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; dílčího měření a rozdělení nákladů, pokud jde o vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu; požadavku dálkového odečtu; informací o vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody; nákladů na přístup k informacím o měření, vyúčtování a spotřebě vytápění, chlazení a teplé užitkové vody a minimálních požadavků na informace o vyúčtování a o spotřebě pro vytápění, chlazení a teplou užitkovou vodu se mají použít pouze na dodávky vytápění, chlazení a teplé užitkové vody z ústředního zdroje. Členské státy mohou samy rozhodnout, zda se technologie umožňující provádět odečet pochůzkovým způsobem nebo z projíždějícího automobilu mají považovat za dálkově odečitatelné, či nikoliv. U dálkově odečitatelných zařízení není k provedení odečtu nutný přístup do jednotlivých bytů nebo jednotek.

(34)

Členské státy by měly vzít v úvahu skutečnost, že úspěšné využívání nových technologií pro měření spotřeby energie vyžaduje vyšší investice do vzdělávání a dovedností uživatelů i dodavatelů energie.

(35)

Důležitým prostředkem pro informování zákazníků o jejich spotřebě energie jsou informace o vyúčtování a roční přehledy. Součástí údajů o spotřebě a nákladech mohou být i další informace, které spotřebitelům pomohou srovnat jejich stávající smlouvu s dalšími nabídkami a využít mechanismy pro podávání stížností a alternativní řešení sporů. Protože však spory související s vyúčtováním jsou častým zdrojem stížností spotřebitelů a přispívají k trvale nízkým mírám spokojenosti spotřebitelů a jejich komunikaci s poskytovateli energie, je třeba zajistit, aby informace o vyúčtování byly jednodušší, jasnější a snadněji pochopitelné a aby byly vytvořeny samostatné nástroje, jako jsou informace o vyúčtování, informační nástroje a roční přehledy, které by spotřebitelům poskytovaly všechny potřebné informace, a umožňovaly jim tak regulovat svou spotřebu energie, srovnávat nabídky a přecházet k jiným dodavatelům.

(36)

Opatření členských států by měla být podpořena vhodně koncipovanými a účinnými finančními nástroji Unie, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy, Evropský fond pro strategické investice a financování od Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD), jež by měly podporovat investice do energetické účinnosti ve všech fázích energetického řetězce a uplatňovat komplexní analýzu nákladů a přínosů s modelem diferencovaných diskontních sazeb. Finanční podpora by se měla zaměřovat na nákladově efektivní metody zvyšování energetické účinnosti, které by vedly ke snížení spotřeby energie. EIB a EBRD by ve spolupráci s vnitrostátními podpůrnými bankami měly navrhnout, vytvořit a financovat programy a projekty specificky přizpůsobené odvětví energetické účinnosti, mimo jiné domácnostem čelícím energetické chudobě.

(37)

Aby bylo možné aktualizovat přílohy směrnice 2012/27/EU a harmonizované referenční hodnoty účinnosti, je nezbytné prodloužit přenesení pravomoci poskytnuté Komisi. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (11). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(38)

Za účelem posouzení účinnosti směrnice 2012/27/EU ve znění této směrnice by měly být zavedeny požadavky provést obecný přezkum uvedené směrnice a předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 28. února 2024. Tento přezkum by se měl konat po globálním hodnocení Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, které se uskuteční v roce 2023, aby mohla být zavedena nezbytná harmonizace s tímto procesem při zohlednění vývoje v oblasti hospodářství a inovací.

(39)

Ústřední roli při vytváření, navrhování, provádění a hodnocení opatření stanovených ve směrnici 2012/27/EU by měly hrát místní a regionální orgány, aby mohly náležitě řešit specifické rysy svého klimatu, kultury a společnosti.

(40)

Standardní koeficient pro úspory udávané v kWh elektřiny by měl být s ohledem na technický pokrok a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie v odvětví výroby elektřiny přezkoumán tak, aby odrážel změny faktoru primární energie pro elektřinu. Výpočty faktoru primární energie pro elektřinu zohledňující skladbu zdrojů energie jsou založeny na ročních průměrných hodnotách. Pro výrobu jaderné elektrické energie a tepla se používá metoda započtení „fyzikálního obsahu energie“ a pro výrobu elektrické energie a tepla z fosilních paliv a biomasy se používá metoda „technické účinnosti přeměny“. V případě energie z obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování se používá metoda přímého ekvivalentu založená na přístupu „celkové primární energie“. K výpočtu podílu primární energie pro elektřinu v zařízeních pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny se používá metoda uvedená v příloze II směrnice 2012/27/EU. Spíše než marginální postavení na trhu se používá průměrné postavení na trhu. Předpokládá se, že účinnost přeměny energie dosahuje 100 % u obnovitelných zdrojů nezaložených na spalování, 10 % u geotermálních elektráren a 33 % u jaderných elektráren. Výpočet celkové účinnosti pro zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny vychází z nejnovějších údajů Eurostatu. Pokud jde o hranice systému, faktor primární energie je pro všechny zdroje energie 1. Hodnota faktoru primární energie se vztahuje k roku 2018 a vychází z interpolovaných údajů nejnovější verze referenčního scénáře modelu PRIMES za roky 2015 a 2020 upravených podle údajů Eurostatu za dobu do roku 2016. Analýza zahrnuje členské státy a Norsko. Soubor údajů pro Norsko vychází z údajů Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny.

(41)

Úspory energie vyplývající z provádění právních předpisů Unie by měly být započítávány, pouze pokud vyplývají z opatření, jež přesahuje minimální požadavky vyžadované danými právními akty Unie, ať již stanovením ambicióznějších požadavků v oblasti energetické účinnosti na úrovni členského státu, nebo vyšší mírou provádění opatření. Budovy představují značný potenciál pro další zvyšování energetické účinnosti a renovace budov je při zvyšování energetických úspor zásadním a dlouhodobým prvkem, který nabízí úspory z rozsahu. Proto je nezbytné objasnit, že všechny úspory energie pocházející z opatření podporujících renovaci stávajících budov mohou být započteny pouze tehdy, pokud přesahují úspory, ke kterým by došlo za neexistence politického opatření, a pokud členský stát prokáže, že povinná, zúčastněná nebo pověřená strana skutečně přispěla k dosažení započtených úspor energie.

(42)

V souladu se strategií energetické unie a zásadami zlepšování právní úpravy by se měl klást větší důraz na pravidla dohledu a kontroly pro provádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, včetně požadavku na ověření statisticky reprezentativního vzorku opatření. Ve směrnici 2012/27/EU ve znění této směrnice by se „statisticky významné části a reprezentativnímu vzorku opatření ke zvyšování energetické účinnosti“ mělo rozumět tak, že se vyžaduje vytvoření podmnožiny statistické populace uvedených opatření na úsporu energie způsobem, který přesně odráží celou populaci všech opatření na úsporu energie, a tak umožňuje vyvození přiměřených závěrů o spolehlivosti všech opatření.

(43)

Energie vyrobená technologiemi pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v budovách nebo na nich snižuje objem energie pocházející z fosilních paliv. Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v odvětví stavebnictví jsou významnými opatřeními ke snížení energetické závislosti Unie a emisí skleníkových plynů, a to zejména s ohledem na ambiciózní cíle v oblasti klimatu a energetiky stanovené pro rok 2030, jakož i na globální závazek přijatý v souvislosti s Pařížskou dohodou. Pro účely svých kumulativních povinných úspor energie mohou členské státy ke splnění svých požadavků v oblasti energetické účinnosti zohlednit případné úspory energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu.

(44)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (12) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(45)

Jelikož cílů této směrnice, totiž dosažení cílů Unie v oblasti energetické účinnosti ve výši 20 % do roku 2020 a alespoň 32,5 % do roku 2030 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické účinnosti v období po uvedených letech, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné.pro dosažení těchto cílů.

(46)

Směrnice 2012/27/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,