ROZHODNUTÍ RADY (SZBP) 2018/1544

ze dne 15. října 2018

o omezujících opatřeních proti šíření a používání chemických zbraní

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 29 této smlouvy,

s ohledem na návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropská unie podporuje mezinárodní smlouvy a režimy v oblasti odzbrojení, nešíření a kontroly zbraní.

(2)

Unie podporuje účinné provádění a univerzální uplatňování Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení (dále jen „CWC“) a zdůrazňuje, že podporuje Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW) a její technický sekretariát, a vyzdvihuje jejich význam. Důrazně odsuzuje šíření a používání chemických zbraní kdekoli, kýmkoli a za jakýchkoli okolností. S cílem podpořit zákaz, který stanovuje CWC pro používání chemických zbraní, jež představuje vážnou hrozbu pro mezinárodní bezpečnost, považuje Unie za nezbytné přijmout zvláštní opatření proti těm, kdo takové zbraně používají nebo k jejich vývoji či používání přispívají. Unie je odhodlána přispívat k identifikaci a vyvození odpovědnosti osob, subjektů, skupin nebo vlád odpovědných za používání chemických zbraní, jakož i těch, kdo těmto činnostem napomáhají nebo je podporují. Stejně tak je důležité zabývat se přípravnými kroky, které používání chemických zbraní předcházejí, jako je jejich vývoj, výroba, pořizování, transfer a skladování.

(3)	Unie v tomto ohledu vyjádřila podporu rozhodnutí o řešení hrozby vyplývající z použití chemických zbraní, které dne 27. června 2018 přijala konference států, jež jsou stranami CWC.

(4)

Unie a její členské státy podporují další mezinárodní iniciativy zaměřené na boj proti hrozbě chemických zbraní, jako jsou Australská skupina, která prostřednictvím koordinace a harmonizace vnitrostátních opatření na kontrolu vývozu přispívá k plnění závazků vyplývajících z CWC a z úmluvy o zákazu biologických a toxinových zbraní, jakož i Bezpečnostní iniciativa proti šíření a Mezinárodní partnerství proti beztrestnosti za použití chemických zbraní. Unie a její členské státy podporují rovněž provádění příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN, zejména rezolucí č. 1540 (2004), č. 2118 (2013), č. 2209 (2015), č. 2235 (2015) a č. 2325 (2016).

(5)

Dne 22. března 2018 dospěla Evropská rada k závěru, že používání chemických zbraní, včetně i používání jakýchkoli toxických chemických látek jakožto zbraní, je za všech okolností naprosto nepřijatelné, musí být systematicky a důsledně odsuzováno a představuje bezpečnostní riziko pro nás všechny. Dne 28. června 2018 vyzvala Evropská rada, aby byl co nejdříve přijat nový režim EU v oblasti omezujících opatření zaměřený na používání a šíření chemických zbraní.

(6)	Toto rozhodnutí přispěje k úsilí Unie bojovat proti šíření a používání chemických zbraní. Oblast působnosti a definice chemických zbraní v tomto rozhodnutí by se měly shodovat s CWC.

(7)	K provedení některých opatření je nezbytná další činnost Unie,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

„Chemickými zbraněmi“ se rozumějí chemické zbraně ve smyslu článku II Úmluvy o chemických zbraních (CWC).

Článek 2

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby zabránily ve vstupu na jejich území nebo průjezdu přes jejich území:

fyzickým osobám, jež jsou odpovědné za následující činnosti nebo na tyto činnosti poskytují finanční, technickou či materiální podporu nebo jsou do nich jiným způsobem zapojeny:

i)	výroba, pořizování, držení, vývoj, přeprava, skladování nebo transfer chemických zbraní;

ii)	používání chemických zbraní;

iii)	zapojení se do jakékoli přípravy použití chemických zbraní,

b)	fyzickým osobám, které jakýmkoli způsobem napomáhají kterékoli fyzické nebo právnické osobě, subjektu nebo orgánu k zapojení se do jakékoli činnosti uvedené v písmeni a) nebo je v takovém zapojení podporují či je k němu nabádají, a

c)	fyzickým osobám spojeným s fyzickými osobami uvedenými v písmenech a) a b),

jak jsou uvedeny v příloze.

2. Z odstavce 1 nevyplývá pro členské státy povinnost odmítnout vstup na své území svým státním příslušníkům.

3. Odstavcem 1 nejsou dotčeny případy, kdy je členský stát vázán povinností podle mezinárodního práva, zejména:

a)	jako hostitelská země mezinárodní mezivládní organizace;

b)	jako hostitelská země mezinárodní konference svolané nebo konané pod záštitou Organizace spojených národů;

c)	podle mnohostranné dohody o výsadách a imunitách nebo

d)	na základě smlouvy o smíru z roku 1929 (Lateránský pakt) uzavřené mezi Svatým stolcem (Vatikánským městským státem) a Itálií.

4. Odstavec 3 se vztahuje rovněž na případy, kdy je členský stát hostitelskou zemí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

5. Rada je řádně informována o všech případech, kdy členský stát udělí výjimku podle odstavce 3 nebo 4.

6. Členské státy mohou udělit výjimky z opatření uložených podle odstavce 1, pokud je cesta dotyčné osoby odůvodněna naléhavými humanitárními potřebami nebo účastí na mezivládních zasedáních, včetně zasedání podporovaných nebo pořádaných Unií nebo zasedání pořádaných členským státem vykonávajícím předsednictví OBSE, na nichž je veden politický dialog, který přímo podporuje politické cíle sledované omezujícími opatřeními, včetně prosazování zákazu chemických zbraní a dosažení chemického odzbrojení. Členské státy také mohou udělit výjimky z opatření uložených podle odstavce 1, pokud je vstup nebo průjezd nezbytný z důvodu soudního řízení.

7. Členský stát, který hodlá udělit výjimky uvedené v odstavci 6, tuto skutečnost oznámí písemně Radě. Výjimka se pokládá za udělenou, pokud jeden nebo více členů Rady nevznese písemně námitku do dvou pracovních dnů od obdržení oznámení o navrhované výjimce. Pokud jeden nebo více členů Rady vznese námitku, může o udělení navrhované výjimky rozhodnout Rada kvalifikovanou většinou.

8. Pokud členský stát povolí podle odstavce 3, 4, 6 nebo 7 osobám uvedeným na seznamu v příloze vstup na své území nebo průjezd přes ně, je toto povolení striktně omezeno na účel, pro který bylo uděleno, a na osoby, jichž se přímo týká.

Článek 3

1. Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které patří:

fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, jež jsou odpovědné za následující činnosti nebo jež na tyto činnosti poskytují finanční, technickou či materiální podporu nebo jsou do nich jiným způsobem zapojeny:

i)	výroba, pořizování, držení, vývoj, přeprava, skladování nebo transfer chemických zbraní;

ii)	používání chemických zbraní;

iii)	zapojení se do jakékoli přípravy pro účely použití chemických zbraní,

fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, které jakýmkoli způsobem napomáhají kterékoli fyzické nebo právnické osobě, subjektu nebo orgánu k zapojení se do jakékoli činnosti uvedené v písmeni a) nebo je v takovém zapojení podporují či je k němu nabádají, a tím působí nebo zvyšují nebezpečí, že k takovýmto činnostem dojde, a

c)	fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům spojeným s fyzickými nebo právnickými osobami, subjekty nebo orgány uvedenými v písmenech a) a b),

jak jsou uvedeny v příloze.

2. Fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům uvedeným v příloze ani v jejich prospěch nesmějí být přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje..

3. Odchylně od odstavců 1 a 2 může příslušný orgán členského státu povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů nebo zpřístupnění některých finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů za podmínek, které považuje za vhodné, pokud shledá, že tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou:

nezbytné pro uspokojení základních potřeb fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo orgánů uvedených v příloze a rodinných příslušníků závislých na těchto fyzických osobách, včetně plateb za potraviny, plateb nájemného nebo splátek hypoték, plateb za léky a lékařskou péči a plateb daní, pojistného a poplatků za veřejné služby;

b)	určené výlučně k úhradě přiměřených honorářů za odborné výkony a k náhradě výdajů vzniklých v souvislosti s poskytováním právních služeb;

c)	určené výlučně k úhradě poplatků nebo nákladů na běžné vedení nebo správu zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů;

d)	nezbytné k úhradě mimořádných výdajů, pokud příslušný orgán oznámí příslušným orgánům ostatních členských států a Komisi nejméně dva týdny před udělením povolení důvody, proč se domnívá, že by dané povolení mělo být uděleno, nebo

e)	určené k platbě na účet nebo z účtu diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo mezinárodní organizace požívající výsad podle mezinárodního práva, pokud mají být tyto platby použity pro služební účely této diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo mezinárodní organizace.

Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle tohoto odstavce.

4. Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány členského státu povolit uvolnění některých zmrazených finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, jsou-li splněny tyto podmínky:

finanční prostředky nebo hospodářské zdroje jsou předmětem rozhodčího nálezu, který byl vydán přede dnem zařazení fyzické nebo právnické osoby, subjektu nebo orgánu uvedených v odstavci 1 na seznam obsažený v příloze, nebo předmětem soudního nebo správního rozhodnutí vydaného v Unii nebo soudního rozhodnutí vykonatelného v dotčeném členském státě, před tímto dnem nebo po něm;

b)	finanční prostředky nebo hospodářské zdroje budou použity výlučně k uspokojení nároků zajištěných nebo uznaných za platné takovým nálezem či rozhodnutím, a to v mezích stanovených platnými právními předpisy, kterými se řídí práva osob uplatňujících takové nároky;

c)	nález či rozhodnutí není ve prospěch fyzické nebo právnické osoby, subjektu či orgánu uvedených na seznamu v příloze a

d)	uznání nálezu či rozhodnutí není v rozporu s veřejným pořádkem v dotčeném členském státě.

Dotčený členský stát uvědomí ostatní členské státy a Komisi o každém povolení uděleném podle tohoto odstavce.

5. Odstavec 1 nebrání fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům zařazeným na seznam obsažený v příloze provést platbu vyplývající ze smlouvy, jež byla uzavřena před jejich zařazením, jestliže dotčený členský stát shledá, že tuto platbu přímo ani nepřímo neobdrží fyzická nebo právnická osoba, subjekt či orgán uvedené v odstavci 1.

6. Odstavec 2 se nepoužije, jsou-li na zmrazené účty připsány:

a)	úroky nebo jiné výnosy z těchto účtů;

b)	platby splatné na základě smluv, dohod nebo závazků, které byly uzavřeny nebo vznikly přede dnem, od nějž se na tyto účty vztahují opatření podle odstavců 1 a 2, nebo

c)	platby splatné na základě soudního či správního rozhodnutí nebo rozhodčího nálezu, které byly vydány v Unii nebo které jsou v dotčeném členském státě vykonatelné,

pokud se na veškeré takové úroky, jiné výnosy a platby nadále vztahují opatření podle odstavce 1.

Článek 4

1. Rada na návrh členského státu nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku jednomyslně rozhoduje o sestavení nebo změně seznamu uvedeného v příloze.

2. Rada sdělí dotčené fyzické nebo právnické osobě, subjektu či orgánu své rozhodnutí podle odstavce 1 včetně důvodů jejich zařazení na seznam buď přímo, je-li známa jejich adresa, nebo zveřejněním oznámení, a tím jim umožní se k věci vyjádřit.

3. Jsou-li předloženy připomínky nebo nové podstatné důkazy, Rada své rozhodnutí podle odstavce 1 přezkoumá a informuje o tom dotčenou fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt nebo orgán.

Článek 5

1. V příloze jsou uvedeny důvody zařazení fyzických a právnických osob, subjektů a orgánů podle článků 2 a 3 na seznam.

2. V příloze jsou uvedeny dostupné informace nezbytné k identifikaci dotčených fyzických nebo právnických osob, subjektů nebo orgánů. V případě fyzických osob mohou tyto informace zahrnovat jména, včetně dalších používaných jmen, datum a místo narození, státní příslušnost, číslo pasu a číslo průkazu totožnosti, pohlaví, adresu, je-li známa, a funkci nebo povolání. V případě právnických osob, subjektů nebo orgánů mohou tyto informace zahrnovat názvy, místo a datum registrace, registrační číslo a místo podnikání.

Článek 6

Nesmí být uspokojen žádný nárok vyplývající ze smlouvy nebo transakce, jejichž plnění nebo uskutečnění bylo přímo nebo nepřímo, zcela nebo částečně dotčeno opatřeními uloženými tímto rozhodnutím, včetně náhrady škody nebo jiných nároků tohoto druhu, jako je nárok na náhradu nebo nárok vyplývající ze záruky, zejména nárok na prodloužení doby platnosti nebo vyplacení dluhopisů, záruk nebo příslibu odškodnění v jakékoli formě, zejména finančních záruk nebo příslibů finančního odškodnění, je-li vznesen:

a)	určenými fyzickými nebo právnickými osobami, subjekty či orgány uvedenými na seznamu v příloze;

b)	jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou, subjektem nebo orgánem jednajícími prostřednictvím nebo jménem osob, subjektů nebo orgánů uvedených v písmeni a).

Článek 7

Pro dosažení co největšího účinku opatření stanovených v tomto rozhodnutí podporuje Unie třetí státy v přijímání omezujících opatření podobných těm, která jsou stanovena v tomto rozhodnutí.

Článek 8

Toto rozhodnutí se použije do 16. října 2019. Toto rozhodnutí je průběžně přezkoumáváno. Bude-li mít Rada za to, že jeho cílů nebylo dosaženo, odpovídajícím způsobem prodlouží jeho použitelnost nebo je změní.

Článek 9

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Lucemburku dne 15. října 2018.

Za Radu

předsedkyně

F. MOGHERINI