7.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 144/1

(1)

Je nezbytné obnovit důvěru ve spravedlnost daňových systémů a umožnit vládám účinně vykonávat svou daňovou suverenitu. Proto Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala v rámci iniciativy proti erozi základu daně a přesouvání zisku (BEPS) doporučení pro konkrétní opatření.

(2)

Závěrečné zprávy OECD týkající se 15 akčních oblastí proti BEPS byly zveřejněny dne 5. října 2015. Rada tento výsledek uvítala ve svých závěrech ze dne 8. prosince 2015. Rada v závěrech zdůraznila, že je třeba nalézat společná, zároveň však flexibilní řešení, která budou na úrovni Unie v souladu se závěry OECD v oblasti BEPS.

(3)

V reakci na potřebu spravedlivějšího zdanění, a zejména na základě závěrů OECD týkajících se BEPS, předložila Komise dne 28. ledna 2016 balíček předpisů proti vyhýbání se daňovým povinnostem. V rámci tohoto balíčku byla přijata směrnice Rady (EU) 2016/1164 (3) týkající se pravidel proti vyhýbání se daňovým povinnostem.

(4)

Směrnice (EU) 2016/1164 zavádí rámec pro řešení hybridních nesouladů.

(5)

Je nezbytné stanovit pravidla, která hybridní nesoulady co nejkomplexnějším způsobem neutralizují. Jelikož se směrnice (EU) 2016/1164 zabývá pouze hybridními nesoulady mezi systémy daně z příjmů právnických osob členských států, vydala Rada ECOFIN dne 12. července 2016 prohlášení, v němž žádá Komisi, aby do října 2016 předložila návrh týkající se hybridních nesouladů zahrnujících třetí země s cílem stanovit pravidla, která budou v souladu s pravidly doporučenými ve Zprávě OECD o neutralizaci důsledků hybridních nesouladů, akční oblast 2 – 2015 závěrečná zpráva (dále jen „zpráva o BEPS v akční oblasti č. 2“) a která budou neméně účinná, a to s cílem dosáhnout dohody do konce roku 2016.

(6)

Podle směrnice (EU) 2016/1164 je mimo jiné zcela zásadní se dále zabývat i jinými hybridními nesoulady, jako jsou hybridní nesoulady spojené se stálými provozovnami. S ohledem na to je nezbytné, aby uvedená směrnice řešila také tyto nesoulady.

(7)

Pro stanovení rámce, který je v souladu se zprávou o BEPS v akční oblasti č. 2 a který je neméně účinný, je zásadní, aby směrnice (EU) 2016/1164 rovněž obsahovala pravidla pro hybridní převody, importované nesoulady a řešila úplné spektrum dvojích odpočtů, aby daňoví poplatníci nemohli zneužívat zbývající mezery v předpisech.

(8)

Směrnice (EU) 2016/1164 obsahuje pravidla pro hybridní nesoulady mezi členskými státy a měla by obsahovat i pravidla pro hybridní nesoulady s třetími zeměmi v případech, kdy je alespoň jedna ze stran poplatníkem daně z příjmů právnických osob nebo v případě reverzních hybridů subjektem v některém členském státě, jakož i pravidla pro importované nesoulady. Pravidla pro hybridní nesoulady a nesoulady z daňového rezidentství by se tudíž měla vztahovat na všechny daňové poplatníky podléhající dani z příjmů právnických osob v členském státě, včetně stálých provozoven nebo uspořádání, s nimiž se zachází jako se stálými provozovnami, subjektů, které jsou rezidenty ve třetích zemích. Pravidla pro reverzní hybridní nesoulady by se měla použít na všechny subjekty, s nimiž členský stát zachází pro daňové účely jako s transparentními.

(9)

Pravidla pro hybridní nesoulady by měla řešit situace nesouladů vyplývajících z dvojích odpočtů a konfliktů v kvalifikaci finančních nástrojů, plateb a subjektů nebo z rozdělování plateb. Jelikož hybridní nesoulady mohou vést k dvojímu odpočtu či odpočtu bez zahrnutí, je nutné stanovit pravidla, podle kterých dotčený členský stát u daného případu buď odepře odpočet platby, výdajů nebo ztrát, nebo uloží daňovému poplatníkovi povinnost zahrnout platbu do svých zdanitelných příjmů. Tato pravidla se však týkají pouze odpočitatelných plateb a neměla by ovlivnit obecné rysy daňového systému, ať už se jedná o klasický systém, nebo imputační systém.

(10)

K hybridním nesouladům spojeným se stálými provozovnami dochází tehdy, kdy rozdíly mezi pravidly, která v jurisdikci stálé provozovny a jurisdikci daňového rezidentství platí pro rozdělování příjmů a výdajů mezi různé složky téhož subjektu, vedou k nesouladu v daňových výsledcích, a patří sem i ty případy, kdy nesouladný výsledek vzniká v důsledku toho, že určitá stálá provozovna není podle práva jurisdikce pobočky rozpoznána. Tyto nesouladné výsledky mohou vést k dvojímu odpočtu nebo odpočtu bez zahrnutí, a proto by měly být odstraněny. V případě nerozpoznaných stálých provozoven by měl příjem, který by byl jinak přiřazen stálé provozovně, zahrnout členský stát, jehož je daňový poplatník rezidentem.

(11)

Jakékoli korekce, jejichž provedení vyžaduje tato směrnice, by ze zásady neměly mít vliv na rozdělení zdaňovacích práv mezi jurisdikcemi podle smluv o zamezení dvojímu zdanění.

(12)

Pro zajištění proporcionality je nutné řešit pouze případy, kdy využitím hybridních nesouladů vzniká značné riziko vyhýbání se daňovým povinnostem. Je proto vhodné zabývat se hybridními nesoulady, které vznikají mezi ústředím a stálou provozovnou nebo mezi dvěma či více stálými provozovnami téhož subjektu, a hybridními nesoulady, které vznikají mezi daňovým poplatníkem a jeho přidruženými podniky nebo mezi přidruženými podniky, a hybridními nesoulady v důsledku strukturovaných uspořádání, jichž je daňový poplatník součástí.

(13)

Nesoulady, které souvisejí zejména s hybridní povahou subjektů, by měly být řešeny pouze tehdy, pokud jeden z přidružených podniků má minimálně účinnou kontrolu nad ostatními přidruženými podniky. Proto by v těchto případech mělo být požadováno, aby účast daňového poplatníka nebo jiného přidruženého podniku v přidruženém podniku či účast přidruženého podniku v daňovém poplatníkovi ve formě hlasovacích práv, vlastnictví kapitálu nebo nároku na vytvořený zisk činila 50 procent nebo více. Pro účely tohoto požadavku na účast by měly být vlastnictví nebo práva osob, které jednají společně, agregovány.

(14)

Aby byla definice „přidruženého podniku“ pro účely pravidel pro hybridní nesoulady dostatečně široká, měla by zahrnovat také subjekt, který je pro účetní účely součástí téže konsolidované skupiny, podnik, ve kterém má daňový poplatník významný vliv na řízení, a z opačného pohledu i podnik, který má významný vliv na řízení daňového poplatníka.

(15)

Je nezbytné řešit čtyři kategorie hybridních nesouladů: zaprvé, hybridní nesoulady vyplývající z plateb v rámci finančního nástroje; zadruhé, hybridní nesoulady, které jsou důsledkem rozdílů v rozdělování plateb provedených hybridnímu subjektu nebo stálé provozovně, a to i v důsledku plateb nerozpoznané stálé provozovně; zatřetí, hybridní nesoulady vznikající z plateb hybridního subjektu jeho majiteli nebo pomyslných plateb mezi ústředím a stálou provozovnou nebo mezi dvěma či více stálými provozovnami; a konečně dvojí odpočty vyplývající z plateb ze strany hybridního subjektu nebo stálé provozovny.

(16)

Pokud jde o platby v rámci finančního nástroje, může hybridní nesoulad vzniknout tehdy, když lze odpočet bez zahrnutí přičíst rozdílům v kvalifikaci finančního nástroje nebo plateb prováděných v jeho rámci. Splňuje-li podle práva jurisdikce příjemce určitá platba vzhledem ke své kvalifikaci podmínky pro dvojí daňovou úlevu, jako je osvobození od daně, snížení sazby daně, sleva na dani nebo vrácení daně, mělo by se s ní zacházet jako s platbou vedoucí ke vzniku hybridního nesouladu v rozsahu z toho plynoucí nedostatečně zdaněné částky. Jako s platbou vedoucí ke vzniku hybridního nesouladu by se však nemělo zacházet s platbou v rámci finančního nástroje, pokud daňová úleva poskytnutá v jurisdikci příjemce vyplývá výhradně z daňového postavení příjemce nebo ze skutečnosti, že daný nástroj podléhá podmínkám zvláštního režimu.

(17)

Aby se zabránilo nezamýšleným důsledkům při interakci pravidla týkajícího se hybridních finančních nástrojů s požadavky na schopnost bank absorbovat ztráty a aniž jsou dotčena pravidla státní podpory, měly by mít členské státy možnost vyloučit z oblasti působnosti této směrnice vnitroskupinové nástroje vydané výhradně za účelem splnění požadavků na schopnost emitenta absorbovat ztráty, a nikoli s cílem vyhnout se daním.

(18)

Pokud jde o platby hybridnímu subjektu nebo stálé provozovně, může hybridní nesoulad vzniknout tehdy, kdy je odpočet bez zahrnutí výsledkem rozdílů v pravidlech upravujících rozdělení dané platby mezi hybridní subjekt a jeho majitele v případě platby hybridnímu subjektu, nebo mezi ústředí a stálou provozovnu nebo mezi dvě či více stálých provozoven v případě pomyslné platby stálé provozovně. Definice hybridního nesouladu by se měla použít pouze tehdy, vyplývá-li nesouladný výsledek z rozdílů v pravidlech upravujících rozdělení plateb podle práva dotčených dvou jurisdikcí, přičemž určitá platba by neměla vést ke vzniku hybridního nesouladu, který by vznikl v každém případě v důsledku toho, že podle práva kterékoli jurisdikce příjemce je příjemce od daně osvobozen.

(19)

Definice hybridního nesouladu by se rovněž měla vztahovat na odpočty bez zahrnutí, které jsou výsledkem plateb nerozpoznané stálé provozovně. Nerozpoznanou stálou provozovnou je jakékoli uspořádání, se kterým je podle práva jurisdikce ústředí zacházeno jako se stálou provozovnou, ale podle práva druhé jurisdikce s ním jako se stálou provozovnou zacházeno není. Pravidlo pro hybridní nesoulad by se však nemělo uplatnit, pokud by nesoulad vznikl v každém případě v důsledku toho, že podle práva kterékoli jurisdikce příjemce je příjemce od daně osvobozen.

(20)

Pokud jde o platby hybridního subjektu jeho majiteli nebo pomyslné platby mezi ústředím a stálou provozovnou nebo mezi dvěma či více stálými provozovnami, může hybridní nesoulad vzniknout tehdy, kdy je odpočet bez zahrnutí výsledkem toho, že daná platba či pomyslná platba není v jurisdikci příjemce rozpoznána. V tomto případě, kdy nesouladný výsledek vyplývá z nepřidělení platby či pomyslné platby, je jurisdikcí, v níž se podle práva jurisdikce plátce zachází s platbou či pomyslnou platbou jako s obdrženou, jurisdikce příjemce. Stejně jako u dalších nesouladů z hybridních subjektů a poboček, které vedou k odpočtům bez zahrnutí, by hybridní nesoulad neměl vzniknout, pokud podle práva jurisdikce příjemce je příjemce od daně osvobozen. V souvislosti s touto kategorií hybridních nesouladů by však nesouladný výsledek vznikl pouze v rozsahu, v jakém jurisdikce plátce umožňuje, aby byl odpočet související s danou platbou či pomyslnou platbou započten proti částce, která není dvakrát zahrnutým příjmem. Umožňuje-li jurisdikce plátce, aby byl odpočet převeden do následujícího zdaňovacího období, lze požadavek na provedení korekce podle této směrnice odložit až do okamžiku, kdy je odpočet proti částce, která není dvakrát zahrnutým příjmem, v jurisdikci plátce fakticky započten.

(21)

Definice hybridního nesouladu by se rovněž měla vztahovat na dvojí odpočty bez ohledu na to, zda vznikají v důsledku plateb, výdajů, s nimiž se podle domácího práva nezachází jako s platbami, nebo v důsledku ztrát z odpisů hmotného či nehmotného majetku. Stejně jako u pomyslných plateb a plateb ze strany hybridního subjektu, které příjemce nerozpozná, by však hybridní nesoulad měl vzniknout pouze v rozsahu, v jakém jurisdikce plátce umožňuje, aby byl tento odpočet započten proti částce, která není dvakrát zahrnutým příjmem. To znamená, že umožňuje-li jurisdikce plátce, aby byl odpočet převeden do následujícího zdaňovacího období, lze požadavek na provedení korekce podle této směrnice odložit až do okamžiku, kdy je odpočet proti částce, která není dvakrát zahrnutým příjmem, v jurisdikci plátce skutečně započten.

(22)

Do působnosti hybridního nesouladu by neměly spadat rozdíly v daňových výsledcích, které lze přičíst pouze rozdílům v hodnotě přisuzované určité platbě, mimo jiné i na základě uplatnění převodních cen. Jelikož jurisdikce uplatňují rovněž různá zdaňovací období a mají různá pravidla uznávání toho, kdy vznikly položky příjmů nebo výdajů, neměly by tyto časové rozdíly být obecně považovány za vedoucí k nesouladům v daňových výsledcích. Avšak s odpočitatelnou platbou v rámci finančního nástroje, u které nelze rozumně očekávat, že bude v přiměřené době zahrnuta do příjmů, by mělo být zacházeno jako s platbou vedoucí ke vzniku hybridního nesouladu, lze-li tento odpočet bez zahrnutí přičíst rozdílům v kvalifikaci finančního nástroje nebo plateb prováděných v jeho rámci. Je třeba uvést, že pokud není platba provedená v rámci finančního nástroje zahrnuta do příjmů v přiměřené době, nesouladný výsledek vzniknout může. Jako s platbou zahrnutou do příjmů v přiměřené době by s uvedenou platbou mělo být zacházeno tehdy, pokud ji příjemce zahrnul během 12 měsíců od skončení zdaňovacího období plátce nebo děje-li se tak v souladu se zásadou obvyklých tržních podmínek. Členské státy by mohly požadovat zahrnutí platby v určité stanovené lhůtě, aby se tak zabránilo vzniku nesouladného výsledku a zajistila se daňová kontrola.

(23)

Hybridní převody mohou vést k odlišnému daňovému zacházení v případě, kdy by se v důsledku uspořádání za účelem převodu finančního nástroje zacházelo s podkladovým výnosem z tohoto nástroje tak, jako by byl získán více než jednou stranou daného uspořádání. V těchto případech by z platby v rámci hybridního převodu vyplynul pro plátce odpočet, zatímco příjemce by s ní zacházel jako s výnosem z podkladového nástroje. Toto odlišné daňové zacházení může vést k odpočtu bez zahrnutí nebo ke vzniku nadměrné slevy na dani ve vztahu k dani vybrané srážkou u zdroje z podkladového nástroje. Takovéto nesoulady by proto měly být odstraněny. V případě odpočtu bez zahrnutí by se měla použít stejná pravidla jako pro neutralizaci nesouladů z plateb v rámci hybridního finančního nástroje. V případě hybridních převodů, které jsou strukturovány za účelem vytvoření nadměrných slev na dani, by dotčený členský stát měl plátci zabránit v tom, aby tuto nadměrnou slevu využil k získání daňové výhody, a to i uplatněním obecného pravidla proti zneužívání daňového režimu podle článku 6 směrnice (EU) 2016/1164.

(24)

Je nezbytné stanovit pravidlo umožňující členským státům řešit nesrovnalosti, které vyvstanou při provádění této směrnice, jež by vyústily v hybridní nesoulad navzdory tomu, že členské státy jednají v souladu s touto směrnicí. Pokud taková situace nastane a primární pravidlo stanovené v této směrnici se neuplatní, mělo by se uplatnit pravidlo sekundární. Uplatnění primárního i sekundárního pravidla by se však mělo týkat pouze hybridních nesouladů ve smyslu této směrnice a nemělo by ovlivnit obecné rysy daňového systému v konkrétním členském státě.

(25)

Importované nesoulady přesouvají účinek hybridního nesouladu mezi stranami ve třetích zemích do jurisdikce členského státu prostřednictvím nehybridního nástroje, čímž narušují účinnost pravidel, která hybridní nesoulady neutralizují. Odpočitatelná platba v členském státě může sloužit k financování výdajů spojených s hybridním nesouladem. Aby se těmto importovaným nesouladům zabránilo, je zapotřebí zavést pravidla, která neumožní odpočet platby, pokud je odpovídající příjem z této platby přímo nebo nepřímo započten proti odpočtu, který vzniká v rámci hybridního nesouladu vedoucího k dvojímu odpočtu nebo odpočtu bez zahrnutí mezi třetími zeměmi.

(26)

Nesoulad vyplývající z dvojího rezidentství může vést k dvojímu odpočtu, pokud se platba provedená daňovým poplatníkem s dvojím rezidenstvím odečítá podle práva obou jurisdikcí, v nichž je daňový poplatník rezidentem. Jelikož nesoulady vyplývající z dvojího rezidenství mohou vést k dvojímu odpočtu, měly by spadat do oblasti působnosti této směrnice. Duplicitní odpočet, k němuž dochází u společnosti s dvojím rezidenstvím, by měl členský stát odepřít v rozsahu, v jakém je tato platba započtena proti částce, se kterou se podle práva druhé jurisdikce nezachází jako s příjmem.

(27)

Cílem této směrnice je zvýšit odolnost vnitřního trhu jako celku proti hybridním nesouladům. Tohoto cíle nemohou členské státy jednající samostatně uspokojivě dosáhnout, jelikož vnitrostátní systémy daní z příjmů právnických osob jsou různorodé a nezávislá opatření členských států by pouze opakovala stávající roztříštění vnitřního trhu v oblasti přímých daní. Neefektivita a deformace vznikající v interakci odlišných vnitrostátních opatření by tak nadále přetrvávaly. To by mělo za následek nedostatek koordinace. Uvedeného cíle může být vzhledem k přeshraniční povaze hybridních nesouladů a potřebě přijmout řešení, která budou fungovat pro vnitřní trh jako celek, lépe dosaženo na úrovni Unie. Unie proto může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle. Stanovením požadované úrovně ochrany vnitřního trhu tato směrnice usiluje pouze o dosažení základního stupně koordinace v rámci Unie, který je nezbytný k naplnění jejího cíle.

(28)

Při provádění této směrnice by členské státy měly používat příslušná vysvětlení a příklady obsažené ve zprávě o BEPS v akční oblasti č. 2 jako zdroj objasnění nebo výkladu, a to v rozsahu, v jakém jsou v souladu s ustanoveními této směrnice a s právem Unie.

(29)

Pravidla týkající se hybridních nesouladů obsažená v čl. 9 odst. 1 a 2 se uplatní pouze v rozsahu, v jakém situace týkající se daňového poplatníka vede k nesouladnému výsledku. Nesouladný výsledek by neměl vzniknout v případě, kdy určité uspořádání podléhá korekci podle čl. 9 odst. 5 nebo článku 9a, a tudíž by uspořádání podléhající korekci podle uvedených částí této směrnice neměla v rámci pravidel pro hybridní nesoulady podléhat žádným dalším korekcím.

(30)

Vedou-li k neutralizaci nesouladu v daňových výsledcích ustanovení jiné směrnice, jako je například směrnice Rady 2011/96/EU (4), neměl by již pro uplatnění pravidel pro hybridní nesoulady stanovených touto směrnicí zbývat žádný prostor.

(31)

Komise by měla pět let po vstupu této směrnice v platnost zhodnotit její provádění a podat o něm Radě zprávu. Členské státy by měly Komisi poskytnout veškeré informace, které jsou pro toto hodnocení nezbytné.

(32)

Směrnice (EU) 2016/1164 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na všechny daňové poplatníky podléhající v jednom nebo více členských státech dani z příjmů právnických osob, včetně stálých provozoven subjektů, které jsou pro daňové účely rezidenty třetí země, pokud se nacházejí v jednom nebo více členských státech.

2.   Článek 9a se rovněž použije na všechny subjekty, s nimiž členský stát zachází pro daňové účely jako s transparentními.“

2)

Článek 2 se mění takto:

3)

Článek 4 se mění takto:

4)

Článek 9 se nahrazuje tímto:

„Článek 9

Hybridní nesoulady

1.   V rozsahu, v jakém hybridní nesoulad vede ke dvojímu odpočtu:

Jakýkoli takový odpočet však musí být způsobilý k započtení proti dvakrát zahrnutému příjmu, jenž vznikne ve stávajícím či následujícím zdaňovacím období.

2.   V rozsahu, v jakém hybridní nesoulad vede k odpočtu bez zahrnutí:

3.   Členský stát odepře odpočet jakékoli platby ze strany daňového poplatníka v rozsahu, v jakém tato platba přímo či nepřímo financuje odpočitatelný výdaj, jenž vede ke vzniku hybridního nesouladu prostřednictvím transakce či série transakcí mezi přidruženými podniky nebo v rámci strukturovaného uspořádání, a to s výjimkou rozsahu, v jakém jedna z jurisdikcí, kterých se daná transakce či série transakcí týká, provedla ve vztahu k tomuto hybridnímu nesouladu rovnocennou korekci.

4.   Členský stát může vyjmout z působnosti:

5.   V rozsahu, v jakém se hybridní nesoulad týká příjmu nerozpoznané stálé provozovny, který není předmětem daně v členském státě, jehož je daňový poplatník rezidentem pro daňové účely, vyžaduje tento členský stát od daňového poplatníka zahrnutí příjmu, který by byl jinak nerozpoznané stálé provozovně přiřazen. První věta se použije, pokud se na daný členský stát nevztahuje povinnost osvobodit tento příjem od daně na základě smlouvy o zamezení dvojímu zdanění uzavřené mezi daným členským státem a třetí zemí.

6.   V rozsahu, v jakém je účelem hybridního převodu dosáhnout úlevy v případě srážkové daně z platby vyplývající z převedeného finančního nástroje ve prospěch více než jedné ze zúčastněných stran, omezí členský stát daňového poplatníka prospěch z této úlevy poměrně k čistému zdanitelnému příjmu souvisejícímu s danou platbou.“

5)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 9a

Reverzní hybridní nesoulady

1.   Jestliže se jeden či více přidružených nerezidentských subjektů, které v hybridním subjektu registrovaném nebo usazeném v členském státě drží dohromady přímou či nepřímou účast v rozsahu 50 procent nebo více hlasovacích práv, kapitálu nebo práv na podíl na zisku, nachází v jurisdikci či jurisdikcích, v nichž je daný hybridní subjekt považován za osobu povinnou k dani, považuje se tento hybridní subjekt za rezidenta daného členského státu a jeho příjem se zdaňuje v rozsahu, v jakém není jinak zdaňován podle práva daného členského státu nebo kterékoli jiné jurisdikce.

2.   Odstavec 1 se nepoužije na subjekt kolektivního investování. Pro účely tohoto článku se subjektem kolektivního investování rozumí investiční fond nebo nástroj, který má velké množství investorů, drží diverzifikované portfolio cenných papírů a v zemi usazení podléhá regulaci na ochranu investorů.

Článek 9b

Nesoulady z daňového rezidenství

V rozsahu, v jakém je odpočet platby, výdajů nebo ztrát daňového poplatníka, který je pro daňové účely rezidentem ve dvou či více jurisdikcích, odpočitatelný od základu daně v obou jurisdikcích, odepře členský stát daňového poplatníka odpočet v rozsahu, v jakém druhá jurisdikce umožňuje tento duplicitní odpočet započíst proti příjmu, jenž není dvakrát zahrnutým příjmem. Jsou-li obě jurisdikce členskými státy, odepře odpočet členský stát, v němž podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi oběma dotčenými členskými státy není daňový poplatník považován za rezidenta.“

6)

V čl. 10 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od prvního pododstavce Komise zhodnotí do 1. ledna 2022 provádění článků 9 a 9b, a zejména důsledky výjimky stanovené v čl. 9 odst. 4 písm. b), a podá o tom Radě zprávu.“

7)

V článku 11 se vkládá nový odstavec, který zní:

„5a.   Odchylně od odstavce 1 členské státy do 31. prosince 2019 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 9. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy použijí ode dne 1. ledna 2020.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.“