1.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 141/21


ROZHODNUTÍ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY (EU) 2017/935

ze dne 16. listopadu 2016

o přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti a o hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost (ECB/2016/42)

RADA GUVERNÉRŮ EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (1), a zejména na čl. 4 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení,

s ohledem na rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2017/933 ze dne 16. listopadu 2016 o obecném rámci pro přenesení rozhodovacích pravomocí ve vztahu k právním nástrojům týkajícím se úkolů v oblasti dohledu (ECB/2016/40) (2), a zejména na článek 4 uvedeného rozhodnutí,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská centrální banka (ECB) jako příslušný orgán ve vztahu k významným dohlíženým subjektům v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) č. 1024/2013 a články 93 a 94 nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17) (3) odpovídá za zajištění toho, aby členové vedoucích orgánů těchto subjektů splňovali požadavky na způsobilost a bezúhonnost.

(2)

Článek 91 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (4) vyžaduje, aby: a) členové vedoucího orgánu dohlíženého subjektu vždy měli dostatečně dobrou pověst a dostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti k výkonu svých povinností a aby vedoucí orgán jako celek měl dostatečné kolektivní znalosti, dovednosti a zkušenosti, aby rozuměl činnostem instituce; b) všichni členové vedoucího orgánu věnovali dostatečný čas výkonu svých funkcí v instituci a aby s ohledem na konkrétní okolnosti a povahu, rozsah a složitost činností dané instituce nepřesahovaly funkce ve vedoucím orgánu, které každý člen zastává, určitý počet; c) každý člen vedoucího orgánu jednal čestně, bezúhonně a používal vlastní názory a d) dohlížené subjekty prováděly politiku podporující rozmanitost v rámci vedoucího orgánu.

(3)

V souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 je ECB povinna při plnění úkolů v oblasti dohledu uplatňovat všechny příslušné právní předpisy Unie a pokud tyto právní předpisy sestávají ze směrnic, je povinna uplatňovat vnitrostátní právní předpisy, jimiž se tyto směrnice provádějí. Na ECB se vztahují též regulační a prováděcí technické normy vypracované orgánem Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) a přijaté Evropskou komisí v souladu s články 10 až 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (5). ECB musí vynaložit veškeré úsilí, aby splnila obecné pokyny a doporučení vypracované orgánem EBA podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 a evropskou příručku pro výkon dohledu, kterou EBA vypracovala v souladu s uvedeným nařízením.

(4)

V souladu s pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví EBA/GL/2012/06 (6) je třeba při posuzování vhodnosti člena vedoucího orgánu vedle kritérií týkajících se jeho pověsti a zkušeností zohlednit též kritéria, která jsou relevantní pro fungování vedoucího orgánu. Toto hodnocení by mělo zahrnovat možné střety zájmů členů, jejich schopnost věnovat dostatečný čas výkonu svých funkcí, jejich schopnost vykonávat své funkce nezávisle bez nepatřičného vlivu třetích osob, celkové složení vedoucího orgánu a kolektivní znalosti a zkušenosti, jimiž musí tento orgán disponovat. Tím není dotčeno posouzení provedení systémů správy a řízení dané instituce pro účely článku 88 směrnice 2013/36/EU.

(5)

Kromě vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádí článek 91 směrnice 2013/36/EU, by mělo rozhodnutí ECB o způsobilosti a bezúhonnosti zajistit též soulad s požadavky vymezenými v jiných příslušných vnitrostátních právních předpisech. Posouzením, zda lze rozhodnutí přijmout na základě přenesení pravomoci, by proto nemělo být dotčeno hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost vymezených v příslušných právních předpisech.

(6)

Jako příslušný orgán musí ECB každoročně přijmout značný počet rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti. Za účelem usnadnění rozhodovacího procesu je třeba přijmout rozhodnutí o přenesení pravomoci v souvislosti s přijímáním těchto rozhodnutí. Soudní dvůr Evropské unie uznal, že přenesení pravomoci je nezbytné pro to, aby se instituci, která musí přijmout značný počet rozhodnutí, umožnilo plnit její funkce. Soudní dvůr rovněž uznal, že nutnost zajistit schopnost fungování rozhodovacích orgánů představuje zásadu vlastní každému organizačnímu systému (7).

(7)

Přenesení rozhodovacích pravomocí by mělo být omezené, přiměřené a jeho rozsah by měl být jasně vymezen.

(8)

Rozhodnutí (EU) 2017/933 (ECB/2016/40) stanoví postup, který je třeba dodržet při přijímání rozhodnutí o přenesení pravomoci v oblasti dohledu, a osoby, na něž lze rozhodovací pravomoc přenést. Uvedené rozhodnutí nemá vliv na výkon úkolů ECB v oblasti dohledu a není jím dotčena pravomoc Rady dohledu předkládat konečné návrhy rozhodnutí Radě guvernérů.

(9)

Nejsou-li kritéria pro přijetí rozhodnutí v přenesené pravomoci uvedená v tomto rozhodnutí splněna, měla by být rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti přijímána v souladu s postupem neuplatnění námitek uvedeným v čl. 26 odst. 8 nařízení (EU) č. 1024/2013 a článku 13 g rozhodnutí ECB/2004/2 (8).

(10)

Pokud se má za to, že člen nesplňuje požadavky na způsobilost a bezúhonnost, nemělo by být rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti přijato formou rozhodnutí v přenesené pravomoci, nýbrž postupem neuplatnění námitek. V případech, kdy nelze předem určit, zda může být přijato rozhodnutí v přenesené pravomoci, je proto třeba poskytnout dostatečný čas pro postup neuplatnění námitek. Proto pokud vnitrostátní příslušný orgán nepředloží ECB návrh rozhodnutí v přenesené pravomoci nejpozději 20 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro přijetí rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti podle příslušných vnitrostátních právních předpisů, mělo by být rozhodnutí přijato postupem neuplatnění námitek. Mají-li vedoucí pracovních útvarů s ohledem na nedostatečné informace, které poskytl vnitrostátní příslušný orgán, nebo s ohledem na složitost hodnocení obavy, zda člen splňuje požadavky na způsobilost a bezúhonnost, měl by se opět použít postup neuplatnění námitek,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto rozhodnutí se použijí tyto definice:

1)

„požadavky na způsobilost a bezúhonnost“ se rozumějí požadavky, které musí členové vedoucího orgánu významného dohlíženého subjektu vždy splňovat v souladu s článkem 91 směrnice 2013/36/EU a jinými příslušnými právními předpisy;

2)

„rozhodnutím o způsobilosti a bezúhonnosti“ se rozumí rozhodnutí ECB, které uvádí, zda určitý jednotlivec splňuje požadavky na způsobilost a bezúhonnost;

3)

„příslušnými právními předpisy“ se rozumějí příslušné právní předpisy Unie ve smyslu čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 a veškeré vnitrostátní právní předpisy, které jsou relevantní pro hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost;

4)

„zúčastněným členským státem“ se rozumí zúčastněný členský stát ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) č. 1024/2013;

5)

„významným dohlíženým subjektem“ se rozumí významný dohlížený subjekt ve smyslu čl. 2 bodu 16 nařízení (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17);

6)

„dohlíženým subjektem“ se rozumí dohlížený subjekt ve smyslu čl. 2 bodu 20 nařízení (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17);

7)

„významnou dohlíženou skupinou“ se rozumí významná dohlížená skupina ve smyslu čl. 2 bodu 22 nařízení (EU) č. 468/2014 (ECB/2014/17);

8)

„rozhodnutím v přenesené pravomoci“ se rozumí rozhodnutí přijaté na základě přenesení pravomocí Rady guvernérů podle rozhodnutí (EU) 2017/933 (ECB/2016/40);

9)

„vedoucím orgánem“ se rozumí vedoucí orgán ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 7 směrnice 2013/36/EU s výhradou čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice;

10)

„členem“ se rozumí navržený nebo jmenovaný člen vedoucího orgánu, popřípadě navržená nebo jmenovaná osoba v klíčové funkci ve smyslu příslušných právních předpisů;

11)

„vedoucími pracovních útvarů“ se rozumějí vedoucí pracovních útvarů ECB, na něž byla přenesena pravomoc společně přijímat rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti;

12)

„vnitrostátním příslušným orgánem“ se rozumí vnitrostátní příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení (EU) č. 1024/2013;

13)

„postupem neuplatnění námitek“ se rozumí postup vymezený v čl. 26 odst. 8 nařízení (EU) č. 1024/2013 a dále upřesněný v článku 13 g rozhodnutí ECB/2004/2;

14)

„Všeobecnými zásadami hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti“ se rozumí dokument s tímto názvem, přijatý, případně pozměněný v souladu s postupem neuplatnění námitek a zveřejněný na internetových stránkách ECB, který obsahuje pokyny, jak se mají provádět hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti;

15)

„úvěrovou institucí“ se rozumí úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (9).

Článek 2

Přenesení pravomoci přijímat rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti

1.   Rada guvernérů tímto v souladu s článkem 4 rozhodnutí (EU) 2017/933 (ECB/2016/40) přenáší pravomoc přijímat rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti na vedoucí pracovních útvarů jmenované Výkonnou radou podle článku 5 uvedeného rozhodnutí.

2.   Vedoucí pracovních útvarů přijímají rozhodnutí v přenesené pravomoci v souladu s tímto rozhodnutím a příslušnými právními předpisy.

Článek 3

Rozsah přenesení pravomoci

1.   Rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti nelze přijmout formou rozhodnutí v přenesené pravomoci, pokud je příslušným dohlíženým subjektem některý z těchto subjektů:

a)

dohlížený subjekt na nejvyšší úrovni konsolidace významné dohlížené skupiny v rámci zúčastněných členských států;

b)

úvěrová instituce s nejvyšší celkovou hodnotou aktiv v rámci významné dohlížené skupiny, pokud tento subjekt není subjektem uvedeným v písmenu a);

c)

významný dohlížený subjekt, který není součástí významné dohlížené skupiny.

2.   Rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti nelze přijmout formou rozhodnutí v přenesené pravomoci, pokud rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti:

a)

konstatuje, že člen nesplňuje požadavky na způsobilost a bezúhonnost, nebo

b)

obsahuje podmínky, ledaže jsou tyto podmínky nezbytné k zajištění toho, aby člen splňoval požadavky na způsobilost a bezúhonnost, a jsou písemně dohodnuty.

3.   Rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti nelze přijmout formou rozhodnutí v přenesené pravomoci, pokud podle informací předložených ECB:

a)

je vůči členovi v současné době vedeno trestní řízení u soudu nebo pokud byl tento člen u soudu první nebo poslední instance odsouzen za trestný čin, nebo

b)

proběhlo či probíhá vyšetřování nebo se projednává či bylo uloženo donucovací opatření nebo správní sankce v souvislosti s tím, že člen nedodržuje právní či regulatorní předpisy v oblasti finančních služeb.

4.   Rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti nelze přijmout formou rozhodnutí v přenesené pravomoci, pokud:

a)

vnitrostátní příslušný orgán nepředloží ECB návrh rozhodnutí v přenesené pravomoci nejpozději 20 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro přijetí rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti podle příslušných právních předpisů, nebo

b)

z důvodu nedostatečných informací nebo složitosti hodnocení musí být rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti přijato v rámci postupu neuplatnění námitek.

5.   Pokud rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti nelze v souladu s odstavci 1 až 4 přijmout formou rozhodnutí v přenesené pravomoci, bude přijato v souladu s příslušnými právními předpisy a postupem neuplatnění námitek.

6.   Pokud se hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti týká více než jednoho člena vedoucího orgánu a rozhodnutí ve vztahu k jednomu či více členům nelze přijmout formou rozhodnutí v přenesené pravomoci, budou výsledkem hodnocení pro účely odstavců 2 až 4 dvě rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti. Jedno rozhodnutí bude přijato v souladu s příslušnými právními předpisy a postupem neuplatnění námitek a druhé rozhodnutí bude přijato formou rozhodnutí v přenesené pravomoci.

Článek 4

Hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti

Hodnocení splnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost se provádí v souladu s příslušnými právními předpisy při zohlednění Všeobecných zásad hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti (kapitoly o kritériích hodnocení), přičemž zahrnuje tato kritéria:

a)

Zkušenost. Člen musí mít dostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti k výkonu svých povinností.

b)

Pověst. Člen musí mít vždy dostatečně dobrou pověst k zajištění řádného a obezřetného řízení dohlíženého subjektu. Při hodnocení dobré pověsti se nepoužije zásada proporcionality.

c)

Možný střet zájmů a nezávislý úsudek. Člen musí být schopen jednat nezávisle. Součástí hodnocení možného střetu zájmů a nezávislého úsudku je posouzení systému správy a řízení, který dohlížený subjekt používá pro oznamování, zmírňování, řízení či předcházení střetů zájmů.

d)

Časový závazek. Člen musí být schopen věnovat dostatečný čas výkonu svých funkcí v dohlíženém subjektu. Na hodnocení může mít dopad několik faktorů, kterými jsou například počet funkcí, které člen zastává, povaha, rozsah a složitost činnosti dohlíženého subjektu a jiné relevantní závazky.

e)

Kolektivní vhodnost. Pokud se týká požadavku na kolektivní vhodnost, hodnocení člena se provádí v okamžiku úvodního hodnocení jeho způsobilosti a bezúhonnosti, přičemž se zohlední průběžný dohled nad správou a řízením dohlíženého subjektu, jakož i vlastní hodnocení vedoucího orgánu, zejména pokud se týká jeho složení a potřeb kolektivní vhodnosti.

Článek 5

Přechodné ustanovení

Toto rozhodnutí se neuplatní na návrhy rozhodnutí o způsobilosti a bezúhonnosti, které vnitrostátní příslušný orgán ECB předloží před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost.

Článek 6

Vstup v platnost

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Ve Frankfurtu nad Mohanem dne 16. listopadu 2016.

Prezident ECB

Mario DRAGHI


(1)  Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63.

(2)  Viz strana 14 v tomto čísle Úředního věstníku.

(3)  Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (ECB/2014/17) (Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1).

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12).

(6)  Obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví EBA/GL/2012/06 ze dne 22. listopadu 2012 k posuzování vhodnosti členů řídícího orgánu a osob v klíčových funkcích.

(7)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. září 1986, AKZO Chemie BV a AKZO Chemie UK Ltd v. Komise, 5/85, ECLI:EU:C:1986:328, bod 37, a rozsudek ze dne 26. května 2005, Carmine Salvatore Tralli v. ECB, C-301/02 P, ECLI:EU:C:2005:306, bod 59.

(8)  Rozhodnutí ECB/2004/2 ze dne 19. února 2004, kterým se přijímá jednací řád Evropské centrální banky (Úř. věst. L 80, 18.3.2004, s. 33).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).