1.   Výměna a uchovávání informací, které jsou potřebné pro žádosti a rozhodnutí, musí splňovat obecné požadavky na údaje, které jsou vymezeny v příloze A.

2.   Výměna a uchovávání informací, které jsou potřebné pro prohlášení, oznámení a důkaz o celním statusu zboží, musí splňovat obecné požadavky na údaje, které jsou vymezeny v příloze B.

1.   Hospodářský subjekt neusazený na celním území Unie je povinen se zaregistrovat předtím, než

2.   Bez ohledu na ustanovení odst. 1 písm. a) bodu ii) platí, že jsou hospodářské subjekty neusazené na celním území Unie povinny se u celních orgánů zaregistrovat předtím, než podají celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do režimu dočasného použití nebo prohlášení o zpětném vývozu za účelem vyřízení uvedeného režimu, jestliže je registrace vyžadována k použití společného systému řízení záruk.

3.   Bez ohledu na ustanovení odst. 1 písm. a) bodu iii) platí, že jsou hospodářské subjekty usazené v zemi společného tranzitního režimu povinny se u celních orgánů zaregistrovat předtím, než podají celní prohlášení podle Úmluvy o společném tranzitním režimu, je-li toto prohlášení podáváno namísto vstupního souhrnného celního prohlášení nebo je-li použito jako prohlášení před výstupem zboží.

4.   Bez ohledu na ustanovení odst. 1 písm. a) bodu iv) platí, že jsou hospodářské subjekty usazené v Andoře nebo San Marinu povinny se u celních orgánů zaregistrovat předtím, než podají celní prohlášení v rámci tranzitního režimu Unie, je-li toto prohlášení podáváno namísto vstupního souhrnného celního prohlášení nebo je-li použito jako prohlášení před výstupem zboží.

5.   Odchylně od ustanovení odst. 1 písm. d) platí, že hospodářský subjekt vystupující jako dopravce pro účely námořní, vnitrozemské vodní či letecké přepravy se u celních orgánů neregistruje, jestliže mu v třetí zemi bylo v rámci programu obchodního partnerství uznaného Unií přiděleno jedinečné identifikační číslo.

6.   Registrace vyžadovaná podle tohoto článku se provádí u celních orgánů příslušných v místě, kde hospodářský subjekt podává prohlášení nebo žádá o rozhodnutí.

1.   Osoby, které nejsou hospodářskými subjekty, jsou povinny se zaregistrovat u celních orgánů, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

2.   Odchylně od odstavce 1 platí, že se registrace nevyžaduje, jestliže osoba, která není hospodářským subjektem, podává celní prohlášení pouze příležitostně a celní orgány pokládají takový postup za odůvodněný.

1.   Celní orgány prohlásí číslo EORI za neplatné v některém z těchto případů:

2.   Celní orgán zaznamená datum, kdy bylo číslo EORI prohlášeno za neplatné, a oznámí je registrované osobě.

1.   Lhůta, v níž má žadatel vyjádřit svůj názor, než bude přijato rozhodnutí, které by pro něj bylo nepříznivé, činí 30 dnů.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 platí, že pokud se rozhodnutí týká výsledků kontroly zboží, na něž nebylo podáno souhrnné celní prohlášení, prohlášení pro dočasné uskladnění, prohlášení o zpětném vývozu ani celní prohlášení, jsou celní orgány oprávněny požadovat, aby dotčená osoba vyjádřila svůj názor ve lhůtě 24 hodin.

1.   Žádost o rozhodnutí, které souvisí s použitím celních předpisů, je přijata za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky:

2.   Odchylně od ustanovení odst. 1 písm. d) platí, že lhůta tam uvedená činí tři roky v případě, že bylo toto předchozí rozhodnutí prohlášeno v souladu s čl. 27 odst. 1 kodexu za neplatné nebo že se jedná o žádost o udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu, která je podávána podle článku 38 kodexu.

1.   Jestliže celní orgán příslušný rozhodnout považuje po přijetí žádosti za nezbytné vyžádat si od žadatele doplňující informace, aby mohl dospět k rozhodnutí, stanoví lhůtu nepřesahující 30 dnů, v níž je žadatel povinen tyto informace předložit. Lhůta podle čl. 22 odst. 3 kodexu pro přijetí rozhodnutí se o tuto dobu prodlužuje. Žadatel je o prodloužení lhůty pro přijetí rozhodnutí vyrozuměn.

2.   V případě použití čl. 8 odst. 1 se lhůta podle čl. 22 odst. 3 kodexu pro přijetí rozhodnutí prodlužuje o 30 dnů. Žadatel je o prodloužení lhůty vyrozuměn.

3.   Jestliže celní orgán příslušný rozhodnout prodlouží lhůtu ke konzultaci s jiným celním orgánem, prodlužuje se lhůta pro přijetí rozhodnutí o touž dobu, o niž byla prodloužena lhůta ke konzultaci. Žadatel je o prodloužení lhůty pro přijetí rozhodnutí vyrozuměn.

4.   Je-li dáno závažné důvodné podezření z porušení celních předpisů a vedou-li celní orgány na základě tohoto podezření vyšetřování, prodlužuje se lhůta pro přijetí rozhodnutí o dobu nutnou k dokončení tohoto vyšetřování. Toto prodloužení lhůty nesmí přesáhnout devět měsíců. Žadatel je o prodloužení lhůty vyrozuměn, pokud to neohrozí toto vyšetřování.

1.   Celní orgán příslušný rozhodnout je v následujících případech povinen rozhodnutí znovu posoudit:

2.   Výsledek opětovného posouzení rozhodnutí sdělí celní orgán příslušný rozhodnout držiteli tohoto rozhodnutí.

1.   Celní orgán příslušný rozhodnout pozastaví platnost rozhodnutí namísto jeho prohlášení za neplatné, zrušení nebo změny podle čl. 23 odst. 3, článku 27 nebo 28 kodexu, jestliže

2.   V případech podle odst. 1 písm. b) a c) je držitel rozhodnutí povinen oznámit celnímu orgánu příslušnému rozhodnout opatření, která provede, aby zajistil splnění daných podmínek či povinností, a oznámit mu též lhůtu, kterou k přijetí těchto opatření potřebuje.

1.   V případech podle čl. 16 odst. 1 písm. a) musí lhůta, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí a kterou určí příslušný celní orgán, odpovídat době potřebné k tomu, aby tento celní orgán určil, jsou-li splněny podmínky pro prohlášení rozhodnutí za neplatné, jeho zrušení či změnu. Tato lhůta nesmí přesáhnout 30 dnů.

Je-li však podle názoru celního orgánu možné, že držitel rozhodnutí nesplňuje kritéria čl. 39 písm. a) kodexu, musí být platnost rozhodnutí pozastavena do doby, než bude určeno, zda se některá z následujících osob nedopustila závažného či opakovaného porušení předpisů:

2.   V případech podle čl. 16 odst. 1 písm. b) a c) musí lhůta, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí a kterou určí celní orgán příslušný rozhodnout, odpovídat době, kterou držitel rozhodnutí oznámí v souladu s čl. 16 odst. 2. Lhůtu, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí, lze na žádost držitele rozhodnutí ve vhodných případech dále prodloužit.

Lhůtu, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí, lze dále prodloužit o dobu potřebnou k tomu, aby příslušný celní orgán ověřil, zda tato opatření zajišťují splnění podmínek či povinností. Tato doba nesmí přesáhnout 30 dnů.

3.   Jestliže v návaznosti na pozastavení platnosti rozhodnutí celní orgán příslušný rozhodnout zamýšlí prohlásit toto rozhodnutí za neplatné, zrušit jej nebo jej změnit podle čl. 23 odst. 3, článku 27 nebo 28 kodexu, musí být lhůta, po niž je platnost rozhodnutí pozastavena a která byla určena v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku, ve vhodných případech prodloužena, dokud nenabude účinku rozhodnutí o prohlášení rozhodnutí za neplatné, o jeho zrušení nebo o jeho změně.

1.   Platnost rozhodnutí je pozastavena až do uplynutí lhůty tohoto pozastavení platnosti, jestliže před uplynutím této lhůty nenastane některá z těchto situací:

2.   O ukončení pozastavení platnosti rozhodnutí uvědomí celní orgán příslušný rozhodnout držitele rozhodnutí.

1.   Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu je žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací, jakož i dokumenty k ní přiložené a její podklady nutno podávat buď u příslušného celního orgánu v členském státě, v němž je žadatel usazen, nebo u příslušného celního orgánu v členském státě, v němž mají být tyto informace použity.

2.   Má se za to, že žadatel podáním žádosti o rozhodnutí týkající se závazných informací vyslovuje souhlas s tím, že budou prostřednictvím internetových stránek Komise zpřístupněny veřejnosti všechny údaje z rozhodnutí, včetně fotografií, vyobrazení a brožur, s výjimkou důvěrných informací. Při případném zpřístupnění údajů veřejnosti musí být dodrženo právo na ochranu osobních údajů.

3.   Není-li pro podávání žádostí o rozhodnutí týkající se závazných informací o původu zboží („ZIPZ“) zaveden elektronický systém, mohou členské státy povolit, aby byly tyto žádosti podávány jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat.

1.   Oznámí-li Komise celním orgánům, že je přijímání rozhodnutí týkajících se ZISZ a ZIPZ pozastaveno v souladu s čl. 34 odst. 10 písm. a) kodexu, je lhůtu pro přijetí rozhodnutí podle čl. 22 odst. 3 prvního pododstavce kodexu nutno dále prodloužit, dokud Komise celním orgánům neoznámí, že je zajištěno správné a jednotné sazební zařazení či určení původu zboží.

Tato lhůta prodloužená podle prvního pododstavce nesmí přesáhnout deset měsíců, avšak za výjimečných okolností ji lze dále prodloužit o nejvýše pět měsíců.

2.   Lhůta podle čl. 22 odst. 3 druhého pododstavce kodexu může přesáhnout 30 dnů, není-li během ní možné dokončit analýzu, kterou celní orgán příslušný rozhodnout považuje za nezbytnou k přijetí tohoto rozhodnutí.

1.   Jestliže oprávněný hospodářský subjekt pro bezpečnost a zabezpečení uvedený v čl. 38 odst. 2 písm. b) (AEOS) podává svým jménem prohlášení před výstupem zboží ve formě celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, nevyžadují se kromě údajů uvedených v těchto prohlášeních již žádné další údaje.

2.   Jestliže AEOS podává jménem jiné osoby, která má rovněž status AEOS, prohlášení před výstupem zboží ve formě celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, nevyžadují se kromě údajů uvedených v těchto prohlášeních již žádné další údaje.

1.   U oprávněného hospodářského subjektu (AEO) se provádí méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů než u jiných hospodářských subjektů.

2.   Jestliže AEOS podá vstupní souhrnné celní prohlášení nebo – v případech podle článku 130 kodexu – celní prohlášení či prohlášení pro dočasné uskladnění anebo jestliže podle čl. 127 odst. 8 kodexu podá oznámení a ve svém počítačovém systému zpřístupní údaje ke svému vstupnímu souhrnnému celnímu prohlášení, je celní úřad prvního vstupu uvedený v čl. 127 odst. 3 kodexu povinen tomuto AEOS zaslat oznámení v případě, že je zásilka vybrána k fyzické kontrole. K tomuto oznámení musí dojít před příchodem zboží na celní území Unie.

Toto oznámení musí být zpřístupněno rovněž dopravci, nejedná-li se o AEOS uvedeného v prvním pododstavci, za předpokladu, že tento dopravce má status AEOS a má připojení na elektronické systémy ve spojitosti s prohlášeními uvedenými v prvním pododstavci.

Toto oznámení je zasíláno pouze v případech, kdy neohrozí provedení kontroly ani její výsledky.

3.   Jestliže AEO podává prohlášení pro dočasné uskladnění nebo celní prohlášení podle článku 171 kodexu, je celní úřad příslušný k přijetí tohoto prohlášení pro dočasné uskladnění nebo celního prohlášení povinen tomuto AEO zaslat oznámení v případě, že je zásilka vybrána k celní kontrole. K tomuto oznámení musí dojít před předložením zboží celnímu úřadu.

Toto oznámení se provádí pouze v případech, kdy neohrozí provedení kontroly ani její výsledky.

4.   Jsou-li zásilky, které jsou předmětem prohlášení podaného AEO, vybrány k fyzické kontrole nebo kontrole dokumentů, je tato kontrola provedena přednostně.

Na žádost AEO lze tyto kontroly provést v jiném místě, než kde má být zboží předloženo celnímu úřadu.

5.   Oznámení podle odstavců 2 a 3 se netýkají celních kontrol, o nichž je rozhodnuto na základě prohlášení pro dočasné uskladnění či celního prohlášení po předložení zboží.

1.   Nad rámec podmínek pro přijetí žádosti podle čl. 11 odst. 1 je žadatel o status AEO povinen spolu s žádostí předložit i dotazník se sebehodnocením, který celní orgány dají k dispozici.

2.   Hospodářský subjekt předkládá jedinou žádost o status AEO za všechny své stálé provozovny na celním území Unie.

1.   Lhůtu pro přijetí rozhodnutí uvedenou v čl. 22 odst. 3 prvním pododstavci kodexu lze prodloužit až o 60 dnů.

2.   Probíhá-li trestní řízení, jež zavdává k pochybnostem o tom, zda žadatel plní podmínky čl. 39 písm. a) kodexu, prodlužuje se lhůta pro přijetí rozhodnutí o dobu nezbytnou k dokončení tohoto řízení.

1.   Je-li platnost povolení AEO pozastavena pro nesplnění některého z kritérií článku 39 kodexu, pak celní orgán pozastaví platnost rozhodnutí, které přijal ve věci daného AEO a které vychází buď z tohoto povolení AEO obecně anebo z některého z konkrétních kritérií, kvůli nimž byla platnost tohoto povolení AEO pozastavena.

2.   Pozastavením platnosti rozhodnutí, které souvisí s použitím celních předpisů a bylo přijato ve věci AEO, není automaticky pozastavena platnost povolení AEO.

3.   Je-li v souladu s čl. 16 odst. 1 pro nesplnění podmínek čl. 39 písm. d) kodexu pozastavena platnost rozhodnutí týkajícího se osoby, která má status jak AEOS, tak oprávněného hospodářského subjektu pro celní zjednodušení podle čl. 38 odst. 2 písm. a) kodexu (AEOC), je platnost povolení AEOC této osoby pozastavena, avšak její povolení AEOS zůstává v platnosti.

Je-li v souladu s čl. 16 odst. 1 pro nesplnění podmínek čl. 39 písm. e) kodexu pozastavena platnost rozhodnutí týkajícího se osoby, která má status jak AEOS, tak AEOC, je platnost povolení AEOS této osoby pozastavena, avšak její povolení AEOC zůstává v platnosti.

1.   Má se za to, že příslušenství, náhradní díly nebo nástroje, které jsou dodány spolu se zbožím ze seznamů v oddílech XVI, XVII a XVIII kombinované nomenklatury a které tvoří součást jeho obvyklého vybavení, mají stejný původ jako dané zboží.

2.   Má se za to, že podstatné náhradní díly určené pro zboží ze seznamů v oddílech XVI, XVII a XVIII kombinované nomenklatury, které již bylo propuštěno do volného oběhu v Unii, mají stejný původ jako toto zboží, pokud by použití těchto podstatných náhradních dílů při výrobě nebylo změnilo jeho původ.

3.   Pro účely tohoto článku se podstatnými náhradními díly rozumí díly, které jsou

1.   Při určování, zda má zboží svůj původ v určité zemi nebo na určitém území, se nezohledňuje původ těchto prvků:

2.   Jsou-li obalové materiály a kontejnery podle všeobecného pravidla 5 pro výklad kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 (12) pokládány pro účely zařazení za součást produktu, nepřihlíží se k nim pro účely určení původu, s výjimkou případů, kdy pravidlo v příloze 22-01 vychází u příslušného zboží z procentuálního pravidla ad valorem.

1.   Žádost o osvědčení údajů INF 4 lze podat jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat, přičemž musí splňovat požadavky na údaje uvedené na seznamu v příloze 22-02.

2.   Osvědčení údajů INF 4 musí splňovat požadavky na údaje uvedené na seznamu v příloze 22-02.

1.   V dotyčné zvýhodněné zemi musí být splněny podmínky pro získání statusu původu stanovené v tomto pododdíle.

2.   Pojem „zvýhodněná země“ se vztahuje rovněž na pobřežní vody této země ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (úmluva z Montego Bay ze dne 10. prosince 1982) a nesmí překročit jejich hranice.

3.   Jsou-li ze zvýhodněné země vyvezeny do jiné země původní produkty, které jsou následně vráceny, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že jsou splněny následující podmínky:

1.   Produkty navržené k propuštění do volného oběhu v Unii musí být tytéž jako produkty vyvezené ze zvýhodněné země, o níž se má za to, že v ní mají svůj původ. Předtím, než jsou navrženy k propuštění do volného oběhu, nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny operacím kromě těch, které je mají uchovat v dobrém stavu, nebo které spočívají v připojení nebo připevnění značek, štítků, pečetí či jakékoli jiné dokumentace, aby byl zajištěn soulad se specifickými domácími požadavky platnými v Unii.

2.   U produktů dovezených do zvýhodněné země za účelem kumulace podle článků 53, 54, 55 nebo 56 se musí jednat o tytéž produkty, které byly vyvezeny ze země, o níž se má za to, že v ní mají svůj původ. Předtím, než jsou navrženy k propuštění do příslušného celního režimu v zemi dovozu, nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny operacím kromě těch, které je mají uchovat v dobrém stavu.

3.   Produkty lze skladovat za předpokladu, že v zemi nebo zemích tranzitu zůstanou pod celním dohledem.

4.   Rozdělování zásilek je možné, pokud ho provádí vývozce nebo pokud jsou zásilky rozdělovány na jeho odpovědnost a zboží zůstává v zemi nebo zemích tranzitu pod celním dohledem.

5.   Odstavce 1 až 4 jsou považovány za splněné, pokud celní orgány nemají důvod domnívat se opak; v takových případech mohou celní orgány požádat deklaranta, aby poskytl důkaz o splnění těchto ustanovení, který je možné poskytnout jakýmkoli způsobem, včetně smluvních přepravních dokladů, jako jsou nákladní listy; může se rovněž jednat o faktické či konkrétní důkazy založené na značení nebo číslování balíků nebo jakékoli důkazy týkající se vlastního zboží.

1.   Za zcela získané ve zvýhodněné zemi se považují:

2.   Pojmy „její plavidla“ a „její zpracovatelská plavidla“ uvedené v odst. 1 písm. h) a i) se vztahují pouze na plavidla a zpracovatelská plavidla, která splňují všechny tyto požadavky:

3.   Každá z podmínek uvedených v odstavci 2 může být splněna v členských státech nebo v různých zvýhodněných zemích, pokud všechny dotyčné zvýhodněné země využívají regionální kumulace podle čl. 55 odst. 1 a 5. V takovém případě se má za to, že produkty mají svůj původ v té zvýhodněné zemi, pod jejíž vlajkou pluje plavidlo nebo zpracovatelské plavidlo podle odst. 2 písm. b).

První pododstavec se použije, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 55 odst. 2 písm. a), c) a d).

1.   Aniž jsou dotčeny články 47 a 48, má se za to, že produkty, které nejsou zcela získány ve smyslu článku 44 v dotyčné zvýhodněné zemi, mají v této zemi svůj původ, pokud jsou splněny podmínky pro dotyčné zboží stanovené v seznamu v příloze 22-03.

2.   Jestliže produkt, který získal status původu podle odstavce 1 v určité zemi, je v této zemi dále zpracován a použit jako materiál k výrobě jiného produktu, nezohledňují se nepůvodní materiály, které mohly být použity k jeho výrobě.

1.   U každého produktu se určí, zda byly splněny požadavky čl. 45 odst. 1.

V případě, kdy je příslušné pravidlo založeno na dodržení maximálního obsahu nepůvodních materiálů, je však s ohledem na výkyvy v nákladech a směnných kurzech možné hodnotu nepůvodních materiálů vypočítat na základě průměru podle odstavce 2.

2.   V případě uvedeném v odst. 1 druhém pododstavci se průměrná cena produktu ze závodu vypočítá na základě součtu cen ze závodu účtovaných v každém prodeji produktů provedeném během předchozího účetního období a průměrná hodnota použitých nepůvodních materiálů se vypočítá na základě souhrnu hodnoty všech nepůvodních materiálů použitých k výrobě produktů za předchozí účetní období ve smyslu definice v zemi vývozu, nebo v případě, kdy nejsou k dispozici údaje za celé účetní období, za období kratší, nejméně však za tři měsíce.

3.   Vývozci, kteří se rozhodnou pro výpočet na základě průměrné hodnoty, tuto metodu důsledně používají během roku následujícího po referenčním účetním období nebo případně během roku následujícího po kratším období použitém jako období referenční. Mohou tuto metodu přestat používat, pokud během daného účetního období nebo kratšího reprezentativního období nejméně tří měsíců zaznamenají, že ustaly výkyvy v nákladech nebo směnných kurzech, jež používání této metody odůvodňovaly.

4.   Průměry uvedené v odstavci 2 se použijí jako cena ze závodu, resp. hodnota nepůvodních materiálů, aby bylo možné zjistit dodržování maximálního obsahu nepůvodních materiálů.

1.   Aniž je dotčen odstavec 3, považují se následující operace za opracování nebo zpracování nedostatečné pro to, aby produktu udělilo status původního produktu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 45:

2.   Pro účely odstavce 1 se operace považují za prosté, jestliže k jejich provádění nejsou nutné žádné zvláštní dovednosti nebo stroje, přístroje nebo nástroje pro tyto operace zvláště vyrobené nebo nainstalované.

3.   Při určování, zda se opracování nebo zpracování daného produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se zohlední všechny operace provedené na daném produktu ve zvýhodněné zemi.

1.   Odchylně od článku 45 a s výhradou odstavců 2 a 3 tohoto článku mohou být nepůvodní materiály, které podle podmínek stanovených v seznamu v příloze 22-03 nemají být použity při výrobě daného produktu, přesto použity, pokud jejich celková hodnota nebo čistá hmotnost stanovená pro produkt nepřesahuje:

2.   Odstavec 1 nepovoluje překročení procentního podílu maximálního obsahu nepůvodních materiálů, jak je určeno v pravidlech, která jsou stanovena v seznamu v příloze 22-03.

3.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na produkty zcela získané ve smyslu článku 44 ve zvýhodněné zemi. Aniž je dotčen článek 47 a čl. 49 odst. 2, použije se však přípustná odchylka stanovená v těchto odstavcích na souhrn všech materiálů, které jsou použity při výrobě produktu a s ohledem na něž pravidlo stanovené v seznamu v příloze 22-03 pro tento produkt stanoví, že tyto materiály mají být zcela získány.

1.   Určující jednotkou pro použití ustanovení tohoto pododdílu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při určování zařazení za použití harmonizovaného systému.

2.   Sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, zohlední se při použití ustanovení tohoto pododdílu každý jednotlivý produkt samostatně.

3.   Je-li podle všeobecného výkladového pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, pak se tento obal zahrne i pro účely určování původu produktu.

1.   Kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem umožňuje, aby produkty mající svůj původ v těchto zemích byly považovány za materiály mající svůj původ ve zvýhodněné zemi, pokud opracování nebo zpracování tam provedené přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1.

2.   Kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem se nepoužije na produkty kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému.

1.   Regionální kumulace se vztahuje na tato čtyři různá regionální sdružení:

2.   Regionální kumulace mezi zeměmi v rámci stejného sdružení se uplatní, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

Pro účely písmene b) platí, že pokud způsobilá operace stanovená v části II přílohy 22-03 není u všech zemí účastnících se kumulace stejná, určí se původ produktů vyvážených z jedné země regionálního sdružení do druhé za účelem regionální kumulace na základě pravidla, které by se použilo, kdyby se produkty vyvážely do Unie.

Pokud země regionálního sdružení splnily ustanovení prvního pododstavce písm. c) a d) již před 1. lednem 2011, nový závazek se nevyžaduje.

3.   Materiály uvedené v seznamu v příloze 22-04 jsou vyňaty z regionální kumulace stanovené v odstavci 2 v případě, že

4.   Mezi zvýhodněnými zeměmi, které patří do téhož regionálního sdružení, se regionální kumulace uplatní pouze pod podmínkou, že opracování nebo zpracování provedené v té zvýhodněné zemi, kde jsou materiály dále zpracovány nebo zapracovány, přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 22-05.

Není-li splněna podmínka podle prvního pododstavce a jsou-li materiály podrobovány jedné či více operacím uvedeným v čl. 47 odst. 1 písm. b) až q), pak v dokladu o původu zboží vydaném nebo vystaveném pro účely vývozu produktů do Unie musí být jako země původu uvedena ta země z regionálního sdružení, na niž připadá nejvyšší podíl z hodnoty použitých materiálů, které mají svůj původ v zemích tohoto regionálního sdružení.

Jsou-li produkty vyváženy bez dalšího opracování nebo zpracování nebo byly-li podrobeny pouze operacím uvedeným v čl. 47 odst. 1 písm. a), pak v dokladu o původu zboží vydaném nebo vystaveném pro účely vývozu produktů do Unie musí být jako země původu uvedena ta zvýhodněná země, která je uvedena v dokladech o původu zboží vydaných nebo vystavených ve zvýhodněné zemi, kde byly produkty vyrobeny.

5.   Na žádost orgánů zvýhodněné země, která patří do sdružení I nebo III, může Komise udělit mezi zeměmi těchto sdružení regionální kumulaci, pokud se ujistí, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci musí být podložena důkazy, že podmínky v něm stanovené jsou splněny. Tato žádost se předkládá Komisi. Komise o žádosti rozhodne po zohlednění všech prvků týkajících se kumulace, které považuje za relevantní, včetně materiálů, které mají být kumulovány.

6.   Je-li udělena regionální kumulace mezi zvýhodněnými zeměmi, které patří do sdružení I nebo III, musí tato kumulace umožňovat, aby materiály mající svůj původ v zemi jednoho regionálního sdružení byly považovány za materiály mající svůj původ v zemi druhého regionálního sdružení, jsou-li zapracovány do produktu tam získaného, za předpokladu, že opracování nebo zpracování provedené v druhé zvýhodněné zemi přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 22-05.

Není-li splněna podmínka podle prvního pododstavce a jsou-li materiály podrobeny jedné či více operacím uvedeným v čl. 47 odst. 1 písm. b) až q), pak v dokladu o původu zboží pro účely vývozu produktů do Unie musí být jako země původu uvedena ta země účastnící se kumulace, na niž připadá nejvyšší podíl z hodnoty použitých materiálů, které mají svůj původ v zemích účastnících se kumulace.

Jsou-li produkty vyváženy bez dalšího opracování nebo zpracování nebo byly-li podrobeny pouze operacím uvedeným v čl. 47 odst. 1 písm. a), pak v dokladu o původu zboží vydaném nebo vystaveném pro účely vývozu produktů do Unie musí být jako země původu uvedena ta zvýhodněná země, která je uvedena v dokladech o původu zboží vydaných nebo vystavených ve zvýhodněné zemi, kde byly produkty vyrobeny.

7.   Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie (řadě C) datum, kdy nabývá účinku kumulace mezi zeměmi sdružení I a sdružení III stanovená v odstavci 5, seznam zemí účastnících se této kumulace a případně seznam materiálů, na něž se kumulace uplatňuje.

8.   Na vývoz z jedné zvýhodněné země do druhé, který je prováděn za účelem regionální kumulace, se použijí přiměřeně články 41 až 52, ustanovení o vydávání nebo vystavování dokladů o původu zboží a ustanovení o následném ověření těchto dokladů.

1.   Na žádost orgánů kterékoli zvýhodněné země může Komise udělit rozšířenou kumulaci mezi zvýhodněnou zemí a zemí, se kterou má Unie dohodu o volném obchodu podle článku XXIV platné Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci obsahuje seznam materiálů, jichž se kumulace týká, a je podložena důkazy, že podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. a) a b) jsou splněny. Tato žádost se předkládá Komisi. Pokud dojde ke změně daných materiálů, předloží se nová žádost.

Materiály kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému jsou z rozšířené kumulace vyňaty.

2.   V případech rozšířené kumulace uvedené v odstavci 1 se původ použitých materiálů a použitelný dokumentární doklad o původu zboží určí v souladu s pravidly stanovenými v příslušné dohodě o volném obchodu. Původ produktů, které mají být vyvezeny do Unie, se určí v souladu s pravidly původu stanovenými v pododdíle 2.

Aby získaný produkt získal status původu, není nutné, aby materiály mající svůj původ v zemi, s níž má Unie dohodu o volném obchodu, které jsou ve zvýhodněné zemi použity při výrobě produktu, který má být vyvezen do Unie, prošly dostatečným opracováním nebo zpracováním, pokud toto opracování nebo zpracování provedené v dotčené zvýhodněné zemi přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1.

3.   Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie (řadě C) datum, kdy nabývá účinku rozšířená kumulace, seznam zemí účastnících se této kumulace a seznam materiálů, na něž se kumulace uplatňuje.

1.   Jsou-li pro opracování nebo zpracování produktu používány původní i nepůvodní zastupitelné materiály, mohou celní orgány členských států na písemnou žádost hospodářských subjektů usazených na celním území Unie povolit pro účely následného vývozu do zvýhodněné země, prováděného v rámci dvoustranné kumulace, aby byly materiály v Unii spravovány za použití metody odděleného vedení účetnictví, aniž by byly odděleně uchovávány.

2.   Celní orgány členských států mohou pro udělení povolení uvedeného v odstavci 1 stanovit podmínky, které považují za vhodné.

Povolení se udělí pouze tehdy, je-li použitím metody uvedené v odstavci 1 možné zajistit, aby bylo množství získaných produktů, které by mohly být považovány za produkty „mající svůj původ v Unii“, kdykoli stejné jako množství, které by bylo získáno za použití metody fyzického oddělení zásob.

Je-li metoda povolena, uplatňuje se a její uplatňování se zaznamenává podle všeobecných účetních zásad uplatňovaných v Unii.

3.   Hospodářský subjekt, jemuž bylo povoleno používat metodu uvedenou v odstavci 1, vyhotovuje nebo do zahájení používání systému registrovaných vývozců žádá o doklady o původu zboží pro množství produktů, které mohou být považovány za produkty mající svůj původ v Unii. Na žádost celních orgánů členských států předloží hospodářský subjekt, který využívá této metody, prohlášení o způsobu, jakým je uvedené množství spravováno.

4.   Celní orgány členských států sledují využívání povolení uvedeného v odstavci 1.

Mohou povolení odejmout v těchto případech:

1.   Pro účely použití předpisů o preferenčních sazebních opatřeních, která Unie přijímá jednostranně vůči určitým zemím, sdružením zemí nebo územím (dále jen: „zvýhodněná země nebo území“), s výjimkou zemí a území, které jsou uvedeny v pododdíle 2 tohoto oddílu, a zámořských zemí a území přidružených k Unii, se za produkty mající svůj původ ve zvýhodněné zemi nebo území považují:

2.   Pro účely tohoto pododdílu se produkty mající svůj původ v Unii ve smyslu odstavce 3 považují za produkty mající svůj původ ve zvýhodněné zemi nebo území, pokud byly v této zvýhodněné zemi nebo území podrobeny opracování nebo zpracování přesahujícímu rámec operací uvedených v článku 62.

3.   Odstavec 1 se použije přiměřeně na určování původu produktů získaných v Unii.

1.   Za zcela získané ve zvýhodněné zemi nebo území nebo v Unii se považují:

2.   Pojmy „její plavidla“ a „její zpracovatelská plavidla“ uvedené v odst. 1 písm. g) a h) se vztahují pouze na plavidla a zpracovatelská plavidla, která splňují tyto podmínky:

3.   Pojmy „zvýhodněná země nebo území“ a „Unie“ zahrnují rovněž teritoriální vody této zvýhodněné země nebo území nebo členských států.

4.   Zámořská plavidla včetně zpracovatelských plavidel, na nichž se opracovávají nebo zpracovávají produkty rybolovu, se považují za součást území zvýhodněné země nebo území nebo členského státu, které/kterému náležejí, jestliže splňují podmínky odstavce 2.

1.   Aniž je dotčen odstavec 2, považují se následující operace za opracování nebo zpracování nedostatečné pro to, aby produktu udělilo status původního produktu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 61:

2.   Při určování, zda se opracování nebo zpracování provedené na produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se všechny operace provedené na tomto produktu ve zvýhodněné zemi nebo území nebo v Unii posuzují dohromady.

1.   Určující jednotkou pro použití ustanovení tohoto pododdílu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při určování zařazení za použití nomenklatury harmonizovaného systému.

Z toho vyplývá, že

2.   Je-li podle všeobecného výkladového pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, pak se tento obal zahrne i pro účely určování původu produktu.

1.   Odchylně od článku 61 lze při výrobě daného produktu použít nepůvodní materiály, pokud jejich celková hodnota nepřesáhne 10 % ceny tohoto produktu ze závodu.

Je-li v seznamu uveden jeden nebo více procentních podílů pro nejvyšší přípustnou hodnotu nepůvodních materiálů, nesmějí být tyto podíly při použití prvního pododstavce překročeny.

2.   Odstavec 1 se nevztahuje na produkty kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému.

1.   Za přepravené přímo ze zvýhodněné země nebo území do Unie nebo z Unie do zvýhodněné země nebo území se považují:

2.   Splnění podmínek stanovených v odst. 1 písm. b) se prokazuje tak, že se příslušným celním orgánům předloží některý z těchto dokumentů:

1.   Jsou-li původní produkty ze zvýhodněné země nebo území zaslány na výstavu do jiné země a jsou-li po této výstavě prodány za účelem dovozu do Unie, uplatní se na ně při dovozu celní preference uvedené v článku 59, jestliže splňují požadavky pododdílu 4 a tohoto pododdílu na to, aby byly považovány za produkty mající svůj původ v dané zvýhodněné zemi nebo území, a jestliže je příslušným celním orgánům Unie věrohodně prokázáno, že

2.   Celním orgánům Unie se obvyklým způsobem předloží průvodní osvědčení EUR.1. Musí v něm být uveden název a adresa výstavy. V případě potřeby mohou být požadovány další listinné důkazy o povaze produktů a o okolnostech, za kterých byly vystavovány.

3.   Odstavec 1 se vztahuje na všechny výstavy, veletrhy a podobné veřejné akce obchodní, průmyslové, zemědělské nebo řemeslné, v jejichž průběhu produkty zůstávají pod celní kontrolou, s výjimkou výstav pořádaných soukromě v prodejnách nebo obchodních prostorách s úmyslem prodat zahraniční produkty.

1.   Za účelem stanovení výše dovozního cla, které má být vyměřeno za zušlechtěné výrobky v souladu s čl. 86 odst. 3 kodexu, se množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, stanoví v souladu s odstavci 2 až 6.

2.   Metoda množstevního klíče stanovená v odstavcích 3 a 4 se použije v těchto případech:

3.   V případě uvedeném v odst. 2 písm. a) se množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, stanoví uplatněním procentního podílu, jejž zaujímají zušlechtěné výrobky, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, na celkovém množství zušlechtěných výrobků vzniklých daným zušlechtěním, na celkové množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku.

4.   V případě uvedeném v odst. 2 písm. b) se množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, stanoví tak, že se na celkové množství výrobků propuštěných do režimu aktivního zušlechťovacího styku uplatní procentní podíl vypočítaný vynásobením těchto faktorů:

5.   Při použití metody množstevního klíče se nezohledňuje množství zboží propuštěného do daného režimu, jež bylo během zušlechtění zničeno a ztraceno, zejména odpařením, vysušením, sublimací nebo vytékáním.

6.   V jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 2, se použije metoda hodnotového klíče v souladu s druhým, třetím a čtvrtým pododstavcem.

Množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, se stanoví tak, že se na celkové množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku uplatní procentní podíl vypočítaný vynásobením těchto faktorů:

Pro účely použití metody hodnotového klíče se hodnota zušlechtěných výrobků stanoví na základě běžné ceny ze závodu na celním území Unie, nebo pokud takovou cenu ze závodu nelze stanovit, na základě běžných prodejních cen na celním území Unie pro totožné nebo podobné výrobky. Ceny mezi stranami, které jsou podle všeho v obchodním spojení nebo mají dohodu o vyrovnání, nelze k určení hodnoty zušlechtěných výrobků použít, pokud není určeno, že ceny nejsou dotyčným vztahem ovlivněny.

Pokud nemůže být hodnota zušlechtěných výrobků stanovena podle třetího pododstavce, stanoví se jakoukoli přiměřenou metodou.

1.   Pro účely uplatňování čl. 86 odst. 3 kodexu se při stanovení výše dovozního cla odpovídajícího celnímu dluhu ze zušlechtěných výrobků vzniklých aktivním zušlechťovacím stykem na zboží, které bylo propuštěno do daného režimu, uplatní osvobození od cla nebo snížená sazba cla na základě jeho konkrétního použití, jež by se na uvedené zboží uplatnily, pokud by bylo propuštěno do režimu konečného užití v souladu s článkem 254 kodexu.

2.   Odstavec 1 se použije, jsou-li splněny tyto podmínky:

1.   Pokud je jistota poskytována ve formě závazku ručitele a může být použita ve více než jednom členském státě, ručitel v každém členském státě, v němž může být záruka použita, určí doručovací adresu nebo jmenuje zástupce.

2.   Zrušení schválení ručitele nebo závazku ručitele nabývá účinnosti 16. dnem následujícím po dni, kdy ručitel obdržel rozhodnutí o zrušení, nebo kdy se má za to, že je obdržel.

3.   Zrušení závazku ručitele nabývá účinnosti 16. dnem následujícím po dni, kdy ručitel oznámil zrušení celnímu úřadu, kde byla jistota poskytnuta.

4.   Pokud je jistota, která se vztahuje na jednu operaci (jednotlivá jistota), poskytována formou záručních dokladů, může být poskytnuta za použití jiných prostředků, než jsou metody elektronického zpracování dat.

1.   Jiné formy jistoty, než je složení hotovosti nebo závazek ručitele, jsou následující:

2.   Formy jistoty uvedené v odstavci 1 se nepřijímají pro propuštění zboží do tranzitního režimu Unie.

3.   Členské státy přijímají formy jistoty uvedené v odstavci 1, pokud jsou uvedené formy jistoty přijímány podle vnitrostátních právních předpisů.

1.   Pokud žadatel prokáže, že splňuje následující podmínky, udělí se povolení použít soubornou jistotu ve výši snížené na 50 % referenční částky:

2.   Pokud žadatel prokáže, že splňuje následující podmínky, udělí se povolení použít soubornou jistotu ve výši snížené na 30 % referenční částky:

3.   Pokud žadatel prokáže, že splňuje následující požadavky, je povinnosti poskytnout jistotu zproštěn:

4.   Pokud byl žadatel založen před méně než třemi lety, ověřují se požadavky podle odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. e) a odst. 3 písm. j) na základě dostupných záznamů a informací.

1.   Pokud nebyl tranzitní režim Unie vyřízen, celní orgány členského státu odeslání do devíti měsíců ode dne, kdy mělo být zboží předloženo celnímu úřadu určení, oznámí ručiteli, že režim nebyl vyřízen.

2.   Pokud nebyl tranzitní režim Unie vyřízen, celní orgány určené podle článku 87 kodexu do tří let ode dne přijetí tranzitního prohlášení oznámí ručiteli, že má nebo může mít povinnost zaplatit dluh, za nějž ručí v souvislosti s dotyčnou tranzitní operací Unie.

3.   Ručitel je zproštěn závazků, pokud mu ve stanovených lhůtách nebylo učiněno žádné z oznámení uvedených v odstavcích 1 a 2.

4.   Jestliže bylo některé z uvedených oznámení zasláno, vyrozumí se ručitel o vymáhání celního dluhu nebo o vyřízení režimu.

5.   Obecné požadavky na údaje pro oznámení uvedené v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 32-04.

Obecné požadavky na údaje pro oznámení uvedené v odstavci 2 jsou uvedeny v příloze 32-05.

6.   V souladu s čl. 6 odst. 3 písm. a) kodexu může být oznámení uvedené v odstavcích 1 a 2 zasláno jinými způsoby, než jsou metody elektronického zpracování dat.

1.   V případě nedodržení některé z povinností podle karnetu ATA nebo karnetu CPD uvedou celní orgány do souladu doklady pro dočasné použití (výzva k zaplacení určená záručnímu sdružení, respektive oznámení o nevyřízení) v souladu s články 9, 10 a 11 přílohy A Istanbulské úmluvy, nebo případně v souladu s články 7, 8 a 9 Úmluvy ATA.

2.   Výše dovozního cla a poplatků, jež vyplývají z výzvy k zaplacení určené záručnímu sdružení, se vypočítá pomocí vzoru tiskopisu celního výměru.

3.   Obecné požadavky na údaje pro výzvu k zaplacení určenou záručnímu sdružení uvedenou v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 33-01.

4.   Obecné požadavky na údaje pro oznámení o nevyřízení karnetů CPD uvedené v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 33-02.

5.   V souladu s čl. 6 odst. 3 písm. a) kodexu mohou být výzva k zaplacení určená záručnímu sdružení a oznámení o nevyřízení karnetů CPD příslušnému záručnímu sdružení zaslány jinými způsoby, než jsou metody elektronického zpracování dat.

1.   Celní orgány mohou upustit od oznámení celního dluhu vzniklého nesplněním povinností nebo podmínek podle článku 79 nebo 82 kodexu, pokud je dotčené dovozní nebo vývozní clo nižší než 10 EUR.

2.   Pokud byl celní dluh původně oznámen s tím, že výše dovozního nebo vývozního cla byla nižší, než splatná částka dovozního nebo vývozního cla, mohou celní orgány upustit od oznámení celního dluhu ve výši rozdílu mezi uvedenými částkami, pokud je nižší než 10 EUR.

3.   Omezení ve výši 10 EUR uvedené v odstavcích 1 a 2 se vztahuje na každý vymáhací úkon.

1.   Do doby, než rozhodnou o žádosti o prominutí cla, pozastaví celní orgány lhůtu pro zaplacení částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu, jsou-li splněny tyto podmínky:

2.   Pokud zboží, které je předmětem žádosti o prominutí cla, v době podání žádosti již není pod celním dohledem, poskytne se jistota.

3.   Odchylně od odstavce 2 celní orgány jistotu nevyžadují, pokud je zjištěno, že by poskytnutí jistoty dlužníkovi pravděpodobně způsobilo vážné hospodářské nebo sociální obtíže.

1.   Celní orgány pozastaví lhůtu pro platbu částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu, již má uhradit osoba uvedená v čl. 79 odst. 3 písm. a) kodexu, pokud celní dluh vznikl nesplněním povinností nebo podmínek uvedených v článku 79 kodexu, jsou-li splněny tyto podmínky:

2.   Pozastavení je podmíněno tím, že osoba, v jejíž prospěch je stanoveno, poskytne jistotu na částku daného dovozního nebo vývozního cla, s výjimkou jednoho z těchto případů:

3.   Doba pozastavení je omezena na jeden rok. Celní orgány však mohou tuto lhůtu z opodstatněných důvodů prodloužit.

1.   Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu se žádost o vrácení nebo prominutí dovozního nebo vývozního cla podle článku 116 kodexu podává příslušnému celnímu orgánu členského státu, v němž byl celní dluh oznámen.

2.   Žádost uvedenou v odstavci 1 lze podávat jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat, v souladu s předpisy dotčeného členského státu.

1.   Členský stát oznámí dotčené osobě svůj záměr předat spis v této věci Komisi před jeho předáním a poskytne jí 30 dnů na podepsání prohlášení, v němž potvrdí, že spis chápe, a prohlásí, že nemá nic k doplnění, nebo uvede veškeré doplňující údaje, které by podle jejího názoru měly být zahrnuty. Pokud dotčená osoba uvedené prohlášení ve lhůtě 30 dnů neposkytne, má se za to, že spis chápe a že nemá nic k doplnění.

2.   Pokud členský stát předá Komisi k rozhodnutí spis v případech uvedených v čl. 116 odst. 3 kodexu, obsahuje spis alespoň:

3.   Komise dotčenému členskému státu potvrdí přijetí spisu ihned po jeho obdržení.

4.   Do 15 dnů od obdržení spisu předá Komise kopii shrnutí případu uvedeného v odst. 2 písm. a) všem členským státům.

5.   Pokud informace předané členským státem nepostačují k tomu, aby Komise přijala rozhodnutí, může si Komise od tohoto členského státu vyžádat další informace.

6.   Komise vrátí spis členskému státu, přičemž se má za to, že Komisi nebyl nikdy předložen, v kterémkoli z těchto případů:

1.   Pokud Komise hodlá přijmout nepříznivé rozhodnutí v případech uvedených v čl. 116 odst. 3 kodexu, sdělí dotčené osobě písemně své námitky spolu s odkazem na veškeré dokumenty a informace, na nichž uvedené námitky zakládá. Komise uvědomí dotčenou osobu o jejím právu na přístup ke spisu.

2.   Komise uvědomí dotčený členský stát o svém záměru a o zaslání sdělení uvedeného v odstavci 1.

3.   Dotčené osobě se umožní podat Komisi písemně své stanovisko ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy obdržela sdělení uvedené v odstavci 1.

1.   Komise rozhodne, zda je vrácení nebo prominutí částky odůvodněné, do devíti měsíců ode dne, kdy obdržela spis uvedený v čl. 98 odst. 1.

2.   Pokud Komise považovala za nutné vyžádat si od členského státu podle čl. 98 odst. 5 doplňující informace, lhůta uvedená v odstavci 1 se prodlouží o stejnou dobu, jako je doba, která uplyne ode dne, kdy Komise odeslala žádost o doplňující informace, do dne, kdy je obdrží. Komise o prodloužení lhůty uvědomí dotčenou osobu.

3.   Pokud Komise provádí šetření, aby mohla rozhodnout, lhůta uvedená v odstavci 1 se prodlouží o dobu nezbytnou pro dokončení šetření. Toto prodloužení lhůty nesmí přesáhnout devět měsíců. O datech zahájení a ukončení šetření uvědomí Komise členský stát a dotčenou osobu.

4.   Pokud Komise hodlá přijmout nepříznivé rozhodnutí podle čl. 99 odst. 1, lhůta uvedená v odstavci 1 se prodlouží o 30 dnů.

1.   Komise oznámí dotčenému členskému státu své rozhodnutí co nejdříve a v každém případě do 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v čl. 100 odst. 1.

2.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí vydá rozhodnutí na základě rozhodnutí Komise oznámeného podle odstavce 1.

Členský stát celního orgánu příslušného k přijetí rozhodnutí o něm informuje Komisi tím, že jí zašle kopii dotyčného rozhodnutí.

3.   Pokud je rozhodnutí v případech podle čl. 116 odst. 3 kodexu pro dotčenou osobu příznivé, může Komise určit podmínky, za kterých mají celní orgány v případech obsahujících srovnatelné skutkové a právní otázky clo vracet nebo promíjet.

1.   Předpoklad, že zboží má celní status zboží Unie, se nevztahuje na následující zboží:

2.   Zboží Unie se může pohybovat mezi dvěma místy na celním území Unie, aniž by podléhalo celnímu režimu, a dočasně též mimo toto území, aniž by došlo ke změně jeho celního statusu, v následujících případech:

3.   Zboží Unie se může za předpokladu, že je jeho celní status zboží Unie prokázán, pohybovat mezi dvěma místy na celním území Unie, aniž by podléhalo celnímu režimu, a dočasně též mimo toto území, aniž by došlo ke změně jeho celního statusu, v následujících případech:

1.   Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí může dopravní společnosti udělit povolení pro účely pravidelných linek, jež ji opravňuje k přepravě zboží Unie mezi dvěma místy na celním území Unie a dočasně též mimo toto území, aniž by došlo ke změně celního statusu zboží Unie.

2.   Povolení se udělí, pouze pokud:

3.   Dopravní společnosti, jež získaly povolení v souladu s tímto článkem, provozují pravidelnou linku, která je v povolení uvedena.

Pravidelná linka se provozuje prostřednictvím plavidel zaregistrovaných pro tento účel v souladu s článkem 121.

1.   Dopravní společnost, jež získala povolení k zavedení pravidelné linky pro účely čl. 119 odst. 2 písm. b), zaregistruje plavidla, která hodlá používat, a přístavy, které hodlá pro účely této linky obsluhovat, tak, že sdělí celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí následující informace:

2.   Registrace uvedená v odstavci 1 nabude účinku prvním pracovním dnem následujícím po dni, kdy celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí registraci provede.

3.   Dopravní společnost, jež získala povolení k zavedení pravidelné linky pro účely čl. 119 odst. 2 písm. b), oznámí celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí jakoukoli změnu informací uvedených v odst. 1 písm. a), b) a c) a datum a čas, kdy změna nabývá účinku.

1.   Celní status zboží Unie, jehož hodnota nepřevyšuje 15 000 EUR, může být prokázán některým z následujících způsobů, jenž je odlišný od metod elektronického zpracování dat:

2.   Na faktuře nebo přepravním dokladu uvedeném v odstavci 1 musí být uvedeno alespoň celé jméno a adresa odesílatele nebo zúčastněné osoby (jestliže neexistuje odesílatel), příslušný celní úřad, počet, druh, značky a referenční čísla nákladových kusů, popis zboží, hrubá hmotnost (v kg), hodnota zboží a případně identifikační čísla kontejnerů.

Odesílatel, nebo jestliže neexistuje odesílatel, pak zúčastněná osoba, určí celní status zboží Unie tak, že na faktuře či přepravním dokladu uvede kód „T2L“ nebo „T2LF“ a připojí svůj podpis.

1.   Jakékoli osobě usazené na celním území Unie a splňující kritéria stanovená v čl. 39 písm. a) a b) kodexu může být povoleno vydávat:

2.   Povolení uvedené v odstavci 1 vydá příslušný celní úřad na žádost dotčené osoby.

1.   Pro účely prokázání celního statusu v souladu s článkem 129 jsou v lodním deníku rybolovu, prohlášení o vykládce, prohlášení o překládce či údajích ze systému sledování plavidel, jež jsou vyžadovány v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1224/2009 (15), obsaženy následující informace:

2.   V případě překládky produktů a zboží uvedených v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) na rybářské plavidlo Unie nebo zpracovatelské plavidlo Unie (přijímající plavidlo), obsahuje lodní deník rybolovu či prohlášení o překládce rybářského plavidla Unie nebo zpracovatelského plavidla Unie, z něhož jsou produkty či zboží překládány, kromě informací vyjmenovaných v odstavci 1 také název, stát vlajky, registrační číslo a celé jméno velitele přijímajícího plavidla, na něž jsou produkty či zboží překládány.

Lodní deník rybolovu či prohlášení o překládce přijímajícího plavidla obsahuje kromě informací vyjmenovaných v odst. 1 písm. b) a c) také název, stát vlajky, registrační číslo a celé jméno velitele rybářského plavidla Unie nebo zpracovatelského plavidla Unie, z něhož jsou produkty či zboží překládány.

3.   Pro účely odstavců 1 a 2 akceptují celní orgány u plavidel s celkovou délkou nejméně 10 a nejvýše 15 metrů lodní deník rybolovu, prohlášení o vykládce či prohlášení o překládce v listinné podobě.

1.   V případě překládky produktů a zboží uvedených v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) na přijímající plavidla jiná než rybářská plavidla Unie nebo zpracovatelská plavidla Unie se celní status zboží Unie prokáže poskytnutím výtisku prohlášení o překládce přijímajícího plavidla společně s výtiskem lodního deníku rybolovu či v příslušných případech s výtiskem prohlášení o překládce a údajů ze systému sledování plavidel rybářského plavidla Unie nebo zpracovatelského plavidla Unie, ze kterých byly produkty nebo zboží přeloženy.

2.   V případě vícenásobných překládek se rovněž předloží výtisk všech prohlášení o překládce.

1.   Na obchod se zbožím Unie uvedený v čl. 1 odst. 3 kodexu se uplatní následující ustanovení:

2.   Kterákoli osoba může splnit povinnosti podle ustanovení uvedených v odstavci 1 předložením faktury nebo přepravního dokladu v následujících případech:

1.   Celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu je možné podat ústně pro následující zboží:

2.   Celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu je možné podat ústně pro zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 za předpokladu, že je toto zboží osvobozeno od dovozního cla jakožto vrácené zboží.

1.   Celní prohlášení pro režim dočasného použití je možné podat ústně pro následující zboží:

2.   Prohlášení pro zpětný vývoz mohou být pro zboží uvedené v odstavci 1 podána ústně při vyřizování režimu dočasného použití.

1.   Celní prohlášení pro vývoz je možné podat ústně pro následující zboží:

2.   Celní prohlášení pro vývoz mohou být podána ústně pro zboží uvedené v čl. 136 odst. 1, má-li toto zboží být zpětně dovezeno.

1.   Není-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. e) až j) navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené k dočasnému použití v souladu s článkem 141.

2.   Není-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. e) až j) navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené ke zpětnému vývozu v souladu s článkem 141 po vyřízení režimu dočasného použití.

1.   Není-li navrženo jiným způsobem, za navržené k vývozu v souladu s článkem 141 se považuje následující zboží:

2.   Je-li zboží odesláno na Helgoland, považuje se za navržené k vývozu v souladu s článkem 141.

1.   Ve vztahu ke zboží uvedenému v čl. 138 písm. a) až d), článku 139 a čl. 140 odst. 1 se za celní prohlášení považuje kterýkoli z následujících úkonů:

2.   Listovní zásilky se považují za navržené k propuštění do volného oběhu jejich vstupem na celní území Unie.

Listovní zásilky se považují za navržené k vývozu nebo zpětnému vývozu jejich výstupem z celního území Unie.

3.   Zboží v poštovních zásilkách, které je osvobozeno od dovozního cla v souladu s články 23 až 27 nařízení (ES) č. 1186/2009, se považuje za navržené k propuštění do volného oběhu jeho předložením celnímu úřadu podle článku 139 kodexu za předpokladu, že celní orgány požadované údaje přijmou.

4.   Zboží v poštovních zásilkách, jehož hodnota nepřevyšuje 1 000 EUR a jež nepodléhá vývoznímu clu, se považuje za navržené k vývozu jeho výstupem z celního území Unie.

1.   Povolení pravidelně propouštět zboží do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení v souladu s čl. 166 odst. 2 kodexu se udělí, jsou-li splněny následující podmínky:

2.   U AEOC se má za to, že splňuje podmínky uvedené v odst. 1 písm. b), c) a d), pokud jsou jejich záznamy vhodné pro účely propuštění zboží do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení.

1.   Mají-li celní orgány zaúčtovat částku splatného dovozního či vývozního cla v souladu s čl. 105 odst. 1 prvním pododstavcem kodexu, musí být doplňkové celní prohlášení uvedené v čl. 167 odst. 1 prvním pododstavci kodexu podáno do 10 dnů od propuštění zboží.

2.   Dojde-li k zaúčtování v souladu s čl. 105 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu a doplňkové celní prohlášení je obecné, pravidelné nebo souhrnné povahy, období, kterého se doplňkové celní prohlášení týká, nepřesáhne jeden kalendářní měsíc.

3.   Lhůtu pro podání doplňkového celního prohlášení uvedeného v odstavci 2 stanoví celní orgány. Lhůta nepřesáhne 10 dní od konce období, jehož se doplňkové celní prohlášení týká.

1.   Podklady, které při podání zjednodušeného celního prohlášení chyběly, musí mít deklarant v držení ve lhůtě pro podání doplňkového celního prohlášení v souladu s čl. 146 odst. 1 nebo 3.

2.   Celní orgány mohou v řádně odůvodněných případech pro zpřístupnění podkladů povolit delší lhůtu, než je lhůta stanovená v odstavci 1. Lhůta nepřesáhne 120 dní od data propuštění zboží.

3.   Týkají-li se podklady celní hodnoty, celní orgány mohou v řádně odůvodněných případech stanovit delší lhůtu, než je lhůta uvedená v odstavcích 1 a 2, přičemž řádně zohlední lhůtu pro promlčení uvedenou v čl. 103 odst. 1 kodexu.

1.   Je-li zjištěno, že zboží bylo navrženo chybně do celního režimu, v němž vzniká celní dluh, namísto navržení do jiného celního režimu, platnost celního prohlášení se na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, jsou-li splněny následující podmínky:

2.   Je-li zjištěno, že zboží bylo navrženo chybně namísto jiného zboží do celního režimu, v němž vzniká celní dluh, platnost celního prohlášení se na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, jsou-li splněny následující podmínky:

3.   Pokud zboží, jež bylo prodáno v rámci smlouvy uzavřené na dálku definované v čl. 2 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (16), bylo propuštěno do volného oběhu a je vráceno, platnost celního prohlášení se na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, jsou-li splněny následující podmínky:

4.   Vedle případů uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 se platnost celních prohlášení na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, v následujících situacích:

5.   Platnost celního prohlášení vztahujícího se ke zboží, které podléhá vývoznímu clu, náhradám nebo jiným vývozním poplatkům nebo jiným zvláštním opatřením týkajícím se vývozu nebo je předmětem žádosti o vrácení dovozního cla, může být zrušena v souladu s odst. 4 písm. a), pouze pokud jsou splněny následující podmínky:

1.   Aby mohlo být centralizované celní řízení v souladu s článkem 179 kodexu povoleno, žádosti o centralizované celní řízení se musí vztahovat k(e):

2.   Má-li celní prohlášení formu zápisu do záznamů deklaranta, centralizované celní řízení může být povoleno za podmínek stanovených v článku 150.

1.   Povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta se udělí, pokud žadatelé prokáží, že splňují kritéria stanovená v čl. 39 písm. a), b) a d) kodexu.

2.   Aby mohlo být povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta uděleno v souladu s čl. 182 odst. 1 kodexu, žádost se musí vztahovat k(e):

3.   Jestliže se žádost o povolení týká propuštění do volného oběhu, povolení se neudělí pro:

4.   Týká-li se žádost vývozu a zpětného vývozu, povolení se udělí, pouze pokud jsou splněny obě následující podmínky:

5.   Jestliže se žádost o povolení týká vývozu a zpětného vývozu, vývoz zboží podléhajícího spotřební dani není povolen, ledaže se použije článek 30 směrnice 2008/118/ES.

6.   Povolení zápisu do záznamů deklaranta se neudělí, pokud se žádost týká režimu, pro který se vyžaduje standardizovaná výměna informací mezi celními orgány v souladu s článkem 181, ledaže celní orgány souhlasí s použitím jiného prostředku elektronické výměny informací.

1.   Zboží se považuje za vrácené ve stavu, v němž bylo vyvezeno, jestliže poté, co bylo vyvezeno z celního území Unie, s ním nebylo zacházeno či manipulováno jinak, než že byl změněn jeho vzhled, byly provedeny nezbytné opravy, bylo navráceno do dobrého stavu nebo v dobrém stavu udržováno.

2.   Zboží se považuje za vrácené ve stavu, v němž bylo vyvezeno, jestliže poté, co bylo vyvezeno z celního území Unie, s ním bylo zacházeno či manipulováno jinak, než že byl změněn jeho vzhled, byly provedeny nezbytné opravy, bylo navráceno do dobrého stavu nebo v dobrém stavu udržováno, ale poté, co toto zacházení či manipulace začaly, vyšlo najevo, že nejsou vhodné pro zamýšlené použití zboží.

3.   Pokud bylo se zbožím uvedeným v odstavci 1 nebo 2 zacházeno či manipulováno tak, že kdyby bylo propuštěno do pasivního zušlechťovacího styku, podléhalo by dovoznímu clu, považuje se toto zboží za vrácené ve stavu, v němž bylo vyvezeno, pouze za podmínky, že dané zacházení či manipulace, včetně použití náhradních dílů, nezahrnovaly více, než je nezbytně nutné k tomu, aby zboží mohlo být použito stejným způsobem jako v okamžiku vývozu z celního území Unie.

1.   Vrácené zboží, na které se při vývozu vztahovala opatření stanovená v rámci společné zemědělské politiky, je osvobozeno od dovozního cla, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

2.   Okolnosti uvedené v odst. 1 písm. b) bodě iii) nastávají, jestliže: