20.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 150/143


NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 515/2014

ze dne 16. dubna 2014,

kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz a zrušuje rozhodnutí č. 574/2007/ES

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s řádným legislativním postupem (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cíle Unie zajistit vysokou úroveň bezpečnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva podle čl. 67 odst. 3 Smlouvy o fungování Unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) by mělo být dosaženo mimo jiné společnými opatřeními pro překračování vnitřních hranic osobami a ochranu na vnějších hranicích a společnou vízovou politiku, která mají být součástí konvergentního vícestupňového systému, který by měl umožnit výměnu údajů a získání úplných informací o situaci a jehož cílem je usnadnit legální cestování a boj proti nelegálnímu přistěhovalectví.

(2)

Unie musí přistupovat k vnitřním a vnějším aspektům řízení migrace a vnitřní bezpečnosti uceleněji, měla by vytvořit spojitost mezi bojem proti nelegálnímu přistěhovalectví a zvýšením bezpečnosti na vnějších hranicích Unie a také by měla lépe spolupracovat a vést dialog se třetími zeměmi při řešení nelegálního přistěhovalectví a podpoře legální migrace.

(3)

Je nezbytné vytvořit integrovaný přístup k otázkám vyplývajícím z migračních tlaků a žádostí o azyl a ke správě vnějších hranic Unie, přičemž je nutné, aby byly k dispozici dostatečné rozpočtové prostředky a podpůrné nástroje pro řešení mimořádných situací v duchu dodržování lidských práv a solidarity mezi všemi členskými státy se zřetelem na vnitrostátní odpovědnost a při jasném vymezení úkolů.

(4)

Strategie vnitřní bezpečnosti Evropské unie (dále jen „strategie vnitřní bezpečnosti“), kterou Rada schválila v únoru 2010, tvoří sdílený program pro řešení těchto společných úkolů v oblasti bezpečnosti. Sdělení Komise z listopadu 2010 nazvané „Strategie vnitřní bezpečnosti EU: pět kroků směrem k bezpečnější Evropě“ proměňuje zásady a pokyny strategie v konkrétní kroky tím, že stanovuje pět strategických cílů: zničit mezinárodní zločinecké sítě, předcházet terorismu a řešit radikalizaci a nábor, zvýšit pro občany a podniky úroveň bezpečnosti v kyberprostoru, posílit bezpečnost prostřednictvím správy hranic a zlepšit odolnost Evropy vůči krizím a katastrofám.

(5)

Podle strategie vnitřní bezpečnosti jsou svoboda, bezpečnost a spravedlnost cíle, které je třeba sledovat souběžně, přičemž bezpečnost by měla být v rámci snahy o dosažení svobody a spravedlnosti prosazována vždy v souladu se zásadami stanovenými ve Smlouvách, zásadami právního státu a závazky Unie v oblasti základních práv.

(6)

Klíčovými zásadami, kterými se provádění strategie vnitřní bezpečnosti řídí, by měly být solidarita mezi členskými státy, jasné rozdělení úkolů, respektování základních svobod a lidských práv a právního státu, silné zaměření na globální perspektivu a propojení s vnější bezpečností stejně jako plný soulad s cíli zahraniční politiky Unie, jak jsou stanoveny v článku 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).

(7)

Na podporu provádění strategie v oblasti vnitřní bezpečnosti a pro zajištění, aby mohla být skutečně uvedena do chodu, by měla být členským státům poskytnuta adekvátní finanční podpora formou zřízení Fondu pro vnitřní bezpečnost (dále jen „fond“).

(8)

Vzhledem k právním specifikům, jež se vážou k hlavě V Smlouvy o fungování EU, nelze z právního hlediska fond zřídit formou jediného finančního nástroje. Fond by měl být proto zřízen jako komplexní rámec pro finanční podporu Unie v oblasti vnitřní bezpečnosti, který bude obsahovat nástroj pro finanční podporu v oblasti vnějších hranic a víz (dále jen „nástroj“) zřízený tímto nařízením, jakož i nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 (4). Tento komplexní rámec by mělo doplňovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 (5), na které by toto nařízení mělo odkazovat, pokud jde o pravidla týkající se programování, finančního řízení, řízení a kontroly, účetní závěrky, uzavírání programů a podávání zpráv a hodnocení.

(9)

Nová dvoupilířová struktura financování v oblasti vnitřních záležitostí by měla přispívat ke zjednodušení, racionalizaci, konsolidaci a transparentnosti financování v této oblasti. Mělo by se usilovat o součinnost, soulad a doplňkovost s jinými fondy a programy, a to i za účelem přidělování finančních prostředků na společné cíle. Mělo by se nicméně zabránit překrývání různých nástrojů financování.

(10)

Fond by měl odrážet potřebu zvýšené flexibility a zjednodušení a současně splňovat požadavky v oblasti předvídatelnosti a zajišťovat spravedlivé a transparentní rozdělování zdrojů s cílem splnit obecné i konkrétní cíle stanovené v tomto nařízení.

(11)

Hlavní zásady, kterými se řídí provádění fondu, jsou účinnost opatření a kvalita výdajů. Fond by měl být dále prováděn co nejefektivnějším a uživatelsky nejvstřícnějším způsobem.

(12)

Fond by měl brát zvláštní ohled na ty členské státy, které jsou v důsledku své zeměpisné polohy neúměrně zatíženy migračními toky.

(13)

Solidarita a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a Unií jsou základními prvky společné politiky v oblasti správy vnějších hranic.

(14)

Fond by měl vyjadřovat solidaritu prostřednictvím finanční pomoci těm členským státům, které v plném rozsahu uplatňují schengenská ustanovení týkající se vnějších hranic, jakož i těm státům, které se na úplnou účast v schengenském systému připravují, a měl by být využíván členskými státy v zájmu společné politiky Unie v oblasti správy vnějších hranic.

(15)

Aby se přispělo k dosažení obecných cílů tohoto fondu, měly by členské státy zajistit, že se jejich národní programy zaměří na konkrétní cíle nástroje a že rozdělení zdrojů mezi jednotlivé cíle bude úměrné souvisejícím výzvám a potřebám a umožní splnění cílů. V případě, že se národní program některým z konkrétních cílů nezabývá nebo jsou přidělené zdroje nižší než minimální procentní podíly na některé cíle národních programů stanovené v tomto nařízení, měl by to daný členský stát v rámci programu odůvodnit.

(16)

Aby bylo možné výsledky dosažené tímto fondem měřit, je třeba stanovit společné ukazatele pro každý specifický cíl tohoto nástroje. Měření plnění specifických cílů prostřednictvím společných ukazatelů neznamená, že provádění akcí v návaznosti na tyto ukazatele bude povinné.

(17)

Účast určitého členského státu by neměla být souběžná s jeho účastí na některém dočasném finančním nástroji Unie, který podporuje přijímající členské státy mimo jiné při financování akcí na nových vnějších hranicích Unie v rámci provádění schengenského acquis týkajícího se hranic, víz a ochrany vnějších hranic.

(18)

Nástroj by měl být založen na procesu budování kapacit vytvořených za pomoci Fondu pro vnější hranice na období 2007–2013, který byl zřízen rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES (6), a měl by být rozšířen tak, aby zohledňoval nové události.

(19)

Při plnění úkolů na vnějších hranicích a konzulátech v souladu se schengenským acquis týkajícím se hranic a víz vykonávají členské státy v schengenském prostoru činnosti v zájmu všech ostatních členských států a jejich jménem, a tím vykonávají pro Unii veřejnou službu. Tento nástroj by měl přispívat na podporu nákladů na provoz souvisejících s politikou ochrany hranic a víz a umožnit členským státům, aby si udržovaly kapacity nezbytné pro tuto službu, kterou vykonávají pro všechny. Tato podpora spočívá v plné náhradě vybraných zvláštních nákladů souvisejících s cíli spadajícími do nástroje a měla by být nedílnou součástí národních programů.

(20)

Nástroj by měl doplňovat a posilovat činnosti prováděné za účelem rozvoje operativní spolupráce pod záštitou Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, zřízené nařízením Rady (ES) č. 2007/2004 (7) (dále jen „agentura Frontex“), včetně nových činností vyplývajících ze změn zavedených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 (8), a tímto dále posílit solidaritu mezi těmi členskými státy, které provádějí kontrolu na vnějších hranicích v zájmu schengenského prostoru jako celku a jeho jménem. To mimo jiné znamená, že by členské státy měly při přípravě svých národních programů zohledňovat analytické nástroje a provozní a technické pokyny vytvořené agenturou Frontex i připravené školící osnovy, konkrétně společné hlavní osnovy pro školení příslušníků pohraniční stráže, včetně částí týkajících se základních práv a přístupu k mezinárodní ochraně. V zájmu rozvoje doplňkovosti mezi posláním agentury Frontex a povinnostmi členských států, pokud jde o ochranu a ostrahu vnějších hranic, i pro zajištění soudržnosti a předcházení neúčinnosti v oblasti nákladů by Komise měla agenturu Frontex konzultovat ohledně návrhů národních programů předkládaných členskými státy, a to zejména pokud jde o činnosti financované z operační podpory.

(21)

Tento nástroj by měl být proveden tak, aby byla plně respektována práva a zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie a mezinárodní závazky Unie a aniž je dotčeno uplatňování zvláštních ustanovení o právu na azyl a mezinárodní ochranu.

(22)

Pro posílení prostoru svobody, bezpečnosti a práva je zásadní jednotná a vysoce kvalitní ochrana vnějších hranic. V souladu se společnými standardy Unie by měl tento nástroj podporovat opatření související se správou vnějších hranic, měl by být uplatňován v souladu se čtyřstupňovým modelem ochrany, který zahrnuje opatření ve třetích zemích, spolupráci se sousedními zeměmi, opatření na ochranu hranic a kontrolní opatření v oblasti volného pohybu s cílem předcházet nelegálnímu přistěhovalectví a přeshraniční trestné činnosti v schengenském prostoru.

(23)

Podle článku 3 Smlouvy o EU by měl nástroj podporovat činnosti zaměřující se na zajišťování ochrany dětí, které by na vnějších hranicích mohly utrpět újmu. Členské státy by při provádění akcí zaměřených na identifikaci, okamžitou pomoc a předávání útvarům pro ochranu měly pokud možno věnovat zvláštní pozornost zejména zranitelným osobám, zejména dětem a nezletilým osobám bez doprovodu.

(24)

K zajištění jednotné a vysoce kvalitní ochrany vnějších hranic a k usnadnění legálního cestování přes vnější hranice v rámci strategie vnitřní bezpečnosti by měl nástroj přispívat k rozvoji společného evropského systému integrované správy hranic. Tento systém zahrnuje veškerá opatření související s politikou, právními předpisy, systematickou spoluprací, sdílením zátěže, vyhodnocováním konkrétní situace a měnících se tras nelegálních migračních toků, zaměstnanci, vybavením a technologií přijatá na různých úrovních příslušnými orgány členských států jednajícími ve spolupráci s agenturou Frontex, třetími zeměmi a případně s ostatními subjekty, jako jsou zejména Europol a Agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů, a využívá mimo jiné čtyřstupňový model ochrany hranic a integrovanou analýzu rizik Unie.

(25)

V souladu s protokolem č. 5 k aktu o přistoupení z roku 2003 o pozemním průjezdu osob mezi Kaliningradskou oblastí a ostatními částmi Ruské federace by se z nástroje měly uhradit veškeré dodatečné náklady vynaložené při provádění zvláštních ustanovení acquis Unie přijatých pro tento průjezd, tj. nařízení Rady (ES) č. 693/2003 (9) a nařízení Rady (ES) č. 694/2003 (10). Potřeba nepřetržité finanční podpory za ušlé poplatky by však měla záviset na platném vízovém režimu Unie s Ruskou federací.

(26)

Nástroj by měl obsahovat podporu vnitrostátních opatření a spolupráce mezi členskými státy v oblasti vízové politiky a jiné činnosti probíhající ve fázi, která předchází ochraně vnějších hranic, a měl by v plné míře při tom využívat vízový informační systém (VIS). Účinné řízení činností organizovaných službami členských států ve třetích zemích je v zájmu společné vízové politiky jakožto součásti vícestupňového systému zaměřeného na usnadnění legálního cestování a na boj proti nelegálnímu přistěhovalectví v Unii a je nedílnou součástí společného integrovaného systému správy hranic.

(27)

Kromě toho by měl nástroj podporovat opatření na území zemí schengenského prostoru, která jsou součástí rozvoje společného integrovaného systému správy hranic, jenž posiluje celkové fungování schengenského prostoru.

(28)

Nástroj by měl rovněž podporovat rozvoj systémů informační technologie Evropské unie založených na stávajících nebo nových systémech informačních technologií, díky čemuž by byly členské státy vybaveny nástroji pro efektivnější řízení pohybu státních příslušníků třetích zemí přes hranice a byla by zajištěna lepší identifikace a ověření totožnosti cestujících, čímž by se zjednodušilo cestování a zvýšila bezpečnost hranic. Za tímto účelem by měl být zřízen program v souladu se strategií řízení informací pro vnitřní bezpečnost EU, jehož cílem je pokrýt náklady na rozvoj součástí takových systémů jak na centrální, tak na vnitrostátní úrovni, které zajišťují technický soulad, interoperabilitu s ostatními informačními systémy Unie, úspory nákladů a hladký průběh provádění v členských státech. Systémy informačních technologií financované podle tohoto nařízení by měly být v souladu se základními právy, včetně ochrany osobních údajů.

(29)

Členské státy by měly poskytnout nezbytné finanční prostředky pro Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur), zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 (11), aby bylo zajištěno jeho správné fungování.

(30)

Pro okamžité řešení nepředpokládaného migračního tlaku a rizik pro bezpečnost hranic by mělo být možné poskytnout mimořádnou pomoc v souladu s rámcem stanoveným v nařízení (EU) č. 514/2014.

(31)

Navíc v zájmu posílené solidarity v schengenském prostoru jako celku by v případech, kdy jsou zjištěny nedostatky či případná rizika, a to zejména v důsledku schengenského hodnocení, měly členské státy záležitost příslušným způsobem sledovat za pomocí zdrojů v rámci svých národních programů podle priority, případně jako doplněk opatření mimořádné pomoci.

(32)

Pro posílení solidarity a sdílení odpovědnosti by měly být členské státy vyzývány, aby využily část zdrojů dostupných v rámci národních programů na zvláštní priority definované Unií, jako například nákup technického vybavení pro potřeby agentury Frontex a rozvoj konzulární spolupráce pro Unii. Je nutné zajistit co největší dopad financování Unie tím, že budou uvolněny a shromážděny veřejné a soukromé finanční zdroje a bude využito jejich pákového účinku. Měla by být zajištěna maximální transparentnost, odpovědnost a demokratická kontrola inovativních finančních nástrojů a mechanismů, do nichž je zapojen rozpočet Unie.

(33)

Aby bylo zajištěno uplatňování schengenského acquis v celém schengenském prostoru, mělo by být provádění nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 (12) podporováno také tímto nástrojem, který je nezbytný pro podporu uplatňování politik Unie v prostoru svobody, bezpečnosti a práva zajišťujícím vysokou úroveň ochrany vnějších hranic a neprovádění hraničních kontrol uvnitř schengenského prostoru.

(34)

Vzhledem ke zkušenostem získaným v případě Fondu pro vnější hranice a rozvoji systémů SIS II a VIS se považuje za vhodné, aby byl umožněn určitý stupeň flexibility týkající se případných převodů zdrojů mezi různými prostředky provádění cílů nástroje, aniž by byla ovlivněna zásada zajistit od počátku kritickou míru a finanční stabilitu pro programy a operační podporu pro členské státy a aniž by byl dotčen dohled Evropského parlamentu a Rady.

(35)

Ve stejném smyslu by měl být rozšířen rozsah akcí a zvýšeny stropy zdrojů, které má Unie stále k dispozici (dále jen „akce Unie“) s cílem posílit kapacity Unie při provádění různých činností v daném rozpočtovém roce týkajících se správy vnějších hranic a společné vízové politiky v zájmu Unie jako celku, a to v případě potřeby. Mezi takové akce Unie patří studie a pilotní projekty na podporu správy vnějších hranic a společné vízové politiky a jejich uplatňování, odborná příprava příslušníků pohraniční stráže v oblasti ochrany lidských práv, opatření či ujednání v třetích zemích, která se zabývají migračními tlaky z těchto zemí v zájmu optimálního řízení migračních toků do Unie a efektivní organizace souvisejících úkolů na vnějších hranicích a konzulátech.

(36)

Opatření ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím podporovaná nástrojem by měla být přijímána v součinnosti a souladu s ostatními akcemi mimo Unii, která získávají podporu prostřednictvím zeměpisných a tematických nástrojů vnější pomoci Unie. Při provádění těchto akcí by se mělo zejména dbát na plný soulad se zásadami a obecnými cíli vnější činnosti a zahraniční politiky Unie, jež se k dané zemi či regionu vážou. Neměla by být určena na podporu akcí přímo orientovaných na rozvoj a v případě potřeby by měla doplňovat finanční pomoc poskytovanou prostřednictvím nástrojů vnější pomoci. Rovněž bude zajištěn soulad s humanitární politikou Unie, zejména pokud jde o mimořádná opatření.

(37)

Financování z rozpočtu Unie by se mělo zaměřit na činnosti, kde může příspěvek Unie vytvářet přidanou hodnotu ve srovnání s akcemi na úrovni samotných členských států. Vzhledem k tomu, že Evropská unie má lepší postavení než členské státy k poskytnutí rámce pro vyjádření solidarity Unie při ochraně hranic, vízové politiky a řízení migračních toků a k poskytnutí platformy pro vývoj společných systémů informačních technologií na podporu těchto politik, finanční podpora poskytovaná podle tohoto nařízení přispěje zejména k posilování kapacit v těchto oblastech na vnitrostátní i unijní úrovni.

(38)

Toto nařízení by mělo stanovit přidělení základních částek jednotlivým členským státům. Základní částka pro každý členský stát by měla být vypočtena na základě finančních přídělů z Fondu pro vnější hranice pro jednotlivé členské státy v letech 2010–2012 a vydělením výsledné částky celkovou výší prostředků, které jsou k dispozici pro sdílené řízení na tyto tři roky. Výpočty byly provedeny v souladu s kritérii pro rozdělování stanovenými v rozhodnutí č. 574/2007/ES.

(39)

Komise by měla monitorovat provádění nástroje v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 514/2014 za pomoci klíčových ukazatelů pro hodnocení výsledků a dopadu. Tyto ukazatele, včetně příslušných základních hodnot, by měly vytvářet minimální základ pro hodnocení toho, nakolik bylo cílů nástroje dosaženo.

(40)

Pro doplnění nebo změnu ustanovení tohoto nařízení týkajících se vymezení specifických akcí v rámci národních programů by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracování aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(41)

Při uplatňování tohoto nařízení, včetně přípravy aktů v přenesené pravomoci, by Komise měla konzultovat odborníky ze všech členských států.

(42)

Za účelem zajištění jednotného, účinného a včasného uplatňování ustanovení o operační podpoře stanovené tímto nařízením by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (13).

(43)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit solidaritu a sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a Unií při správě vnějších hranic a v rámci vízové politiky, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(44)

Rozhodnutí č. 574/2007/ES by mělo být zrušeno za podmínek stanovených v přechodných ustanoveních tohoto nařízení.

(45)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (14), která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (15).

(46)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (16), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A a B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (17).

(47)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (18), která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (19).

(48)

V souladu s článkem 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení není pro ně závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že tento návrh navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 tohoto Protokolu do šesti měsíců od přijetí tohoto nařízení Radou, zda toto nařízení je provede ve svém vnitrostátním právu.

(49)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES (20). Spojené království se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(50)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (21). Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(51)

Je vhodné uvést do souladu dobu použitelnosti tohoto nařízení s dobou použitelnosti nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 (22). Proto by se mělo toto nařízení použít ode dne 1. ledna 2014,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel a oblast působnosti

1.   Tímto nařízením se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost (dále jen „fond“) zřizuje nástroj pro finanční podporu správy vnějších hranic a společné vízové politiky (dále jen „nástroj“).

Společně s nařízením (EU) 513/2014 se tímto nařízením zřizuje fond na období od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020.

2.   Toto nařízení stanoví:

a)

cíle finanční podpory a způsobilé akce;

b)

obecný rámec k provádění způsobilých akcí;

c)

zdroje dostupné v rámci tohoto nástroje od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2020 a jejich rozdělování;

d)

účel a oblast působnosti různých zvláštních prostředků, kterými se financují výdaje na správu vnějších hranic a společnou vízovou politiku.

3.   Tímto nařízením se upravuje uplatňování pravidel stanovených v nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

a)

„vnějšími hranicemi“ se rozumí pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic, námořní hranice a letiště, říční přístavy, námořní přístavy a jezerní přístavy členských států, na které se vztahují právní předpisy Unie o překračování vnějších hranic, bez ohledu na to, zda se jedná o dočasné hranice či nikoli;

b)

„společnými standardy Unie“ se rozumí uplatňování operativních opatření společným a nefragmentárním způsobem s cílem dosáhnout vysoké a jednotné úrovně bezpečnosti v oblasti ochrany hranic a víz v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 (23), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 (24), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 (25), nařízením (ES) č. 2007/2004, nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 (26), schengenským katalogem pro ochranu vnějších hranic, praktickou příručkou pro příslušníky pohraniční stráže, příručkou o vízech, praktickou příručkou o uplatňování a řízení systému Eurosur a všemi dalšími nařízeními a pokyny, které budou přijaty na úrovni Unie a budou se vztahovat na ochranu hranic a víza;

c)

„dočasnými vnějšími hranicemi“ se rozumí:

i)

společná hranice mezi členským státem, který v plném rozsahu provádí schengenské acquis, a členským státem, který je povinen toto acquis v plném rozsahu uplatňovat v souladu se svým aktem o přistoupení, pro nějž však příslušné rozhodnutí Rady, které ho zmocňuje toto acquis plně uplatňovat, zatím nevstoupilo v platnost,

ii)

společná hranice mezi dvěma členskými státy, které jsou povinny uplatňovat schengenské acquis v plném rozsahu v souladu se svými akty o přistoupení, pro něž však příslušné rozhodnutí Rady, které je zmocňuje toto acquis plně uplatňovat, zatím nevstoupilo v platnost;

d)

„hraničním přechodem“ se rozumí jakýkoliv přechod určený příslušnými orgány pro překračování vnějších hranic, oznámený v souladu s čl. 34 odst. 2 nařízení (ES) č. 562/2006;

e)

„schengenským hodnotícím a monitorovacím mechanismem“ se rozumí ověření správného uplatňování schengenského acquis, jak stanoví nařízení (EU) č. 1053/2013;

f)

„mimořádnou situací“ se rozumí situace vyvolaná naléhavými a výjimečnými okolnostmi, kdy velký či nepřiměřený počet státních příslušníků třetích zemí překročí vnější hranice jednoho nebo více členských států nebo se očekává, že je překročí, nebo jakákoli jiná řádně odůvodněná naléhavá situace, která vyžaduje okamžité přijetí opatření na vnějších hranicích;

g)

„úsekem vnějších hranic“ se rozumí vnější pozemní či námořní hranice členského státu, definovaná ve vnitrostátním právu nebo stanovená národním koordinačním centrem či jiným příslušným vnitrostátním orgánem pro účely provádění nařízení (EU) č. 1052/2013, nebo část této hranice.

Článek 3

Cíle

1.   Obecným cílem nástroje je přispět k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti v Evropské unii a usnadnit legální cestování prostřednictvím jednotné a vysoké úrovně ochrany vnějších hranic a účinným zpracováváním schengenských víz v souladu se závazky Unie v oblasti základních svobod a lidských práv.

2.   V rámci obecného cíle stanoveného v odstavci 1 nástroj přispívá v souladu s prioritami obsaženými v příslušných unijních strategiích, programech, posouzeních hrozeb a posouzeních rizik k plnění následujících konkrétních cílů:

a)

podporovat společnou vízovou politiku, která má usnadňovat legální cestování, poskytovat žadatelům o víza vysoce kvalitní služby, zajišťovat rovné zacházení se státními příslušníky třetích zemí a řešit nelegální přistěhovalectví;

b)

podporovat integrovanou správu hranic, včetně podpory další harmonizace opatření souvisejících se správou hranic v souladu se společnými standardy Unie a prostřednictvím sdílení informací mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a agenturou Frontex, aby byla zajištěna jednotná a vysoká úroveň ochrany a zabezpečení vnějších hranic na jedné straně, včetně řešení nelegálního přistěhovalectví, a plynulý přechod přes vnější hranice v souladu s schengenským acquis na straně druhé, přičemž bude zajištěna dostupnost mezinárodní ochrany pro osoby, které ji potřebují, v souladu se závazky, které členské státy přijaly v oblasti lidských práv, včetně zásady nenavracení.

Dosažení specifických cílů tohoto nástroje se hodnotí v souladu s čl. 55 odst. 2 nařízení (EU) č. 514/2014 podle společných ukazatelů, které jsou stanoveny v příloze IV tohoto nařízení a ukazatelů pro konkrétní programy zahrnutých v národních programech.

3.   Pro dosažení cílů uvedených v odstavcích 1 a 2 nástroj přispěje k následujícím operačním cílům:

a)

podpora rozvoje provádění a prosazování politik s cílem zajistit neprovádění kontrol osob bez ohledu na jejich státní příslušnost při překračování vnitřních hranic a provádění kontrol osob a efektivní monitorování překračování vnějších hranic;

b)

postupné zavádění systému integrované správy vnějších hranic založeného na solidaritě a odpovědnosti, zejména prostřednictvím:

i)

posilování systémů kontrol a ostrahy na vnějších hranicích a meziagenturní spolupráce mezi pohraničními, celními, migračními, azylovými a donucovacími orgány členských států na vnějších hranicích, včetně námořních hranic,

ii)

opatření na území souvisejících se správou vnějších hranic a nezbytných stěžejních opatření týkajících se bezpečnosti dokumentů, zjišťování a ověřování totožnosti a interoperability získaného technického vybavení,

iii)

jakýchkoli opatření přispívajících rovněž k předcházení přeshraniční trestné činnosti na vnějších hranicích související s pohybem osob, včetně obchodu s lidmi a převaděčství, a k potírání této trestné činnosti;

c)

podpora rozvoje a provádění společné politiky týkající se víz a jiných krátkodobých povolení k pobytu a různých forem konzulární spolupráce za účelem zajištění lepšího konzulárního pokrytí a harmonizovaných postupů při vydávání víz;

d)

zřizování a provozování systémů informačních technologií, jejich komunikační infrastruktury a vybavení podporujícího společnou vízovou politiku, hraniční kontroly a ostrahu hranic na vnější hranici a plné dodržování práva na ochranu osobních údajů;

e)

zlepšení informovanosti o situaci na vnějších hranicích a schopnosti členských států reagovat;

f)

zajišťování účinného a jednotného uplatňování acquis Unie týkajícího se hranic a víz, včetně účinného fungování schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu;

g)

posilování akcí členských států přispívajících ke zlepšení spolupráce mezi členskými státy působícími ve třetích zemích v souvislosti s toky státních příslušníků třetích zemí na území členských států, včetně předcházení nelegálnímu přistěhovalectví a jeho řešení, jakož i spolupráce s třetími zeměmi v tomto ohledu a v naprostém souladu s cíli a zásadami vnější činnosti Unie a její humanitární politiky.

4.   Akce financované z nástroje musí být prováděny v plném souladu se základními právy a s ohledem na lidskou důstojnost. Akce musí být v souladu zejména s ustanoveními Listiny základních práv Evropské unie, unijními právními předpisy na ochranu údajů, Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), zásadou spravedlivého zacházení se státními příslušníky třetích zemí, právem na azyl a na mezinárodní ochranu, zásadou nenavracení a mezinárodními závazky Unie a členských států vyplývajícími z mezinárodních nástrojů, jejichž jsou signatáři, například Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967.

Členské státy by pokud možno měly věnovat zvláštní pozornost zejména provádění akcí zaměřených na identifikaci, okamžitou pomoc a předávání zranitelných osob, zejména dětí a nezletilých osob bez doprovodu, útvarům zajišťujícím jejich ochranu.

5.   Při provádění akcí financovaných podle nástroje, které souvisejí s ostrahou námořní hranice, by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost svým povinnostem poskytnout pomoc ohroženým osobám, které vyplývají z mezinárodního námořního práva. V tomto ohledu mohou být využívány vybavení a systémy financované z nástroje k pátracím a záchranným akcím, k nimž může dojít při realizaci opatření na ostrahu hranic na moři, s cílem přispět k zajištění ochrany a záchraně životů migrantů.

6.   Nástroj přispívá k financování technické pomoci z podnětu členských států a Komise.

Článek 4

Způsobilé akce

1.   V rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a s ohledem na sjednané závěry politického dialogu v souladu s článkem 13 nařízení (EU) č. 514/2014 a v souladu s cíli národních programů uvedenými v článku 9 tohoto nařízení jsou prostřednictvím tohoto nástroje podporovány akce v členských státech nebo akce jimi prováděné, a to zejména:

a)

infrastruktury, budovy a systémy nezbytné na hraničních přechodech a pro ostrahu prostoru mezi hraničními přechody za účelem předcházení a boje proti nedovolenému překračování hranic, nelegálnímu přistěhovalectví a přeshraniční trestné činnosti a zajištění plynulých toků cestujících;

b)

operativní vybavení, dopravní prostředky a komunikační systémy nezbytné pro účinnou a bezpečnou ochranu hranic a odhalování osob;

c)

systémy informačních a komunikačních technologií pro účinné řízení migračních toků přes hranice, včetně investic do stávajících a budoucích systémů;

d)

infrastruktura, budovy, systémy komunikačních a informačních technologií a operativní vybavení nezbytné pro zpracovávání žádostí o víza a konzulární spolupráci, jakož i další akce zaměřené na zlepšení kvality služeb pro žadatele o vízum;

e)

odborná příprava týkající se používání vybavení a systémů uvedených v písm. b), c) a d) a prosazování norem řízení kvality a odborná příprava příslušníků pohraniční stráže, v případě potřeby v třetích zemích, týkající se provádění jejich úkolů v oblasti ostrahy, poradenství a kontroly v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, včetně identifikace obětí obchodování s lidmi a převaděčství;

f)

vysílání styčných úředníků v oblasti přistěhovalectví a poradců pro doklady do třetích zemí a výměna a vysílání příslušníků pohraniční stráže mezi členskými státy navzájem nebo mezi členským státem a třetí zemí;

g)

studie, odborná příprava, pilotní projekty a další akce, jejichž prostřednictvím bude postupně vytvořen systém integrované správy vnějších hranic, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 3, včetně akcí zaměřených na posílení meziagenturní spolupráce jak v jednotlivých členských státech, tak mezi členskými státy navzájem, a akcí týkajících se interoperability a harmonizace systémů správy hranic;

h)

studie, pilotní projekty a akce zaměřené na provádění doporučení, operativní standardy a osvědčené postupy vyplývající z operativní spolupráce mezi členskými státy a agenturami Unie.

2.   V rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a s ohledem na výsledky politického dialogu v souladu s článkem 13 nařízení (EU) č. 514/2014 a v souladu s cíli národních programů uvedenými v článku 9 tohoto nařízení jsou prostřednictvím nástroje podporovány akce ve vztahu ke třetím zemím, a to zejména:

a)

informační systémy, nástroje nebo vybavení pro sdílení informací mezi členskými státy a třetími zeměmi;

b)

akce týkající se operační spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně společných operací;

c)

projekty ve třetích zemích, jejichž cílem je zlepšit systémy ostrahy, a zajistit tak spolupráci s Eurosur;

d)

studie, semináře, pracovní setkání, konference, odborná příprava, vybavení a pilotní projekty na poskytování ad hoc technických a operativních znalostí třetím zemím;

e)

studie, semináře, pracovní setkání, konference, odborná příprava, vybavení a pilotní projekty provádějící zvláštní doporučení, operativní standardy a osvědčené postupy vyplývající z operativní spolupráce mezi členskými státy a agenturami Unie v třetích zemích.

Komise a členské státy spolu s Evropskou službou pro vnější činnost zajišťují koordinaci akcí ve třetích zemích a ve vztahu ke třetím zemím, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 5 nařízení (EU) č. 514/2014.

3.   Akce uvedené v odst. 1 písm. a) nejsou na dočasných vnějších hranicích způsobilé.

4.   Akce související s dočasným a výjimečným znovuzavedením ochrany vnitřních hranic podle Schengenského hraničního kodexu nejsou způsobilé.

5.   Akce, jejichž výlučným cílem nebo dopadem je kontrola zboží, nejsou způsobilé.

KAPITOLA II

FINANČNÍ A PROVÁDĚCÍ RÁMEC

Článek 5

Celkové zdroje a provádění

1.   Celkové zdroje na provádění tohoto nástroje činí 2 760 milionů EUR v současných cenách.

2.   Roční rozpočtové prostředky schvaluje Evropský parlament a Rada v mezích víceletého finančního rámce.

3.   Celkové zdroje jsou čerpány těmito způsoby:

a)

v rámci národních programů podle článků 9 a 12;

b)

v rámci operační podpory, která je součástí, národních programů a za podmínek stanovených v článku 10;

c)

v rámci zvláštního režimu průjezdu podle článku 11;

d)

v rámci akcí Unie podle článku 13;

e)

v rámci mimořádné pomoci podle článku 14;

f)

v rámci provádění programu pro zřizování systémů informačních technologií na podporu řízení migračních toků přes vnější hranice za podmínek stanovených v článku 15;

g)

v rámci technické pomoci podle článku 16.

4.   Rozpočet přidělený v rámci tohoto nástroje na akce Unie uvedené v článku 13 tohoto nařízení, na mimořádnou pomoc podle článku 14 tohoto nařízení a na technickou pomoc podle čl. 16 odst. 1 tohoto nařízení je plněn v rámci přímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (27) a případně v rámci nepřímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. c) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Rozpočet přidělený národním programům uvedeným v článku 9, na operační podporu uvedenou v článku 10 a fungování zvláštního režimu průjezdu uvedeného v článku 11 je plněn v rámci sdíleného řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. b) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Rozpočet přidělený zemím zapojeným do provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis uvedeným v odstavci 7 tohoto článku je plněn v rámci nepřímého řízení v souladu s čl. 58 odst. 1 písm. c) bod i) nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012.

Způsoby plnění rozpočtu pro program týkající se vývoje systémů informačních technologií založených na stávajících nebo nových systémech informačních technologií jsou stanoveny v příslušných právních předpisech Unie s výhradou jejich přijetí.

5.   Celkové zdroje se použijí takto:

a)

1 551 milionů EUR na národní programy členských států;

b)

791 milionů EUR na vývoj systémů informačních technologií založených na stávajících nebo nových systémech na podporu řízení migračních toků přes vnější hranice Unie, s výhradou přijetí příslušných právních předpisů Unie.

Pokud tato částka není přidělena nebo vynaložena, Komise ji formou aktu v přenesené pravomoci podle článku 17 přidělí na jednu nebo více činností uvedených v čl. 6 odst. 1 písm. b) a c) a písmeně d) tohoto odstavce. V tomto aktu v přenesené pravomoci se posoudí stav vývoje příslušných systémů informačních technologií včetně plnění rozpočtu a částek, které se podle očekávání nepodaří vynaložit. Toto přidělení lze provést po přijetí příslušných právních aktů nebo při přezkumu v polovině období podle článku 8;

c)

154 milionů EUR na zvláštní režim průjezdu;

d)

264 milionů EUR na akce Unie, mimořádnou pomoc a technickou pomoc z podnětu Komise, přičemž se na akce Unie použije alespoň 30 % této částky.

6.   Společně s celkovými zdroji stanovenými pro nařízení (EU) č. 513/2014 představují globální zdroje, jež jsou k dispozici pro tento nástroj, jak stanoví odstavec 1, finanční krytí pro fond a představují pro Evropský parlament a Radu během ročního rozpočtového procesu hlavní referenční částku ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 2. prosince 2013 o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (28).

7.   Země zapojené do provádění, uplatňování a rozvoje schengenského acquis se účastní nástroje v souladu s tímto nařízením.

Budou uzavřena ujednání týkající se finančních příspěvků placených těmito zeměmi do tohoto nástroje a doplňková pravidla nezbytná pro takovou účast, včetně ustanovení na zajištění ochrany finančních zájmů Unie a pravomoci auditu Účetního dvora.

Finanční příspěvky z těchto zemí se připočtou k celkovým zdrojům dostupným z rozpočtu Unie, jak stanoví odstavec 1.

Článek 6

Zdroje na způsobilé akce v členských státech

1.   1 551 milionů EUR je přiděleno členským státům orientačně takto:

a)

1 276 milionů EUR tak, jak je uvedeno v příloze I;

b)

147 milionů EUR na základě výsledků mechanismu uvedeného v článku 7;

c)

v rámci přezkumu v polovině období uvedeného v článku 8 a pro období počínaje rozpočtovým rokem 2018 je přiděleno 128 milionů EUR, což je zbývající část dostupných prostředků v rámci tohoto článku nebo jiná částka, jak je stanoveno podle odstavce 4, na základě výsledků analýzy rizik a přezkumu v polovině období.

2.   Každý členský stát přidělí základní částky pro národní programy uvedené v příloze I takto:

a)

alespoň 10 % na akce v souvislosti s čl. 9 odst. 2 písm. a);

b)

alespoň 25 % na akce v souvislosti s čl. 9 odst. 2 písm. b);

c)

alespoň 5 % na akce v souvislosti s čl. 9 odst. 2 písm. c), d), e) a f).

Členské státy se mohou od těchto minimálních procentních podílů odchýlit, pokud je v daném národním programu podáno vysvětlení, z jakého důvodu při přidělení zdrojů v nižší než minimální míře není ohroženo dosažení příslušného cíle. Toto vysvětlení posoudí Komise v rámci schvalování národních programů podle čl. 9 odst. 2.

3.   Členské státy poskytnou nezbytné prostředky pro Eurosur s cílem zajistit jeho řádné fungování.

4.   Pro náležité plnění cílů nástroje v případě nepředpokládaných nebo nových okolností nebo pro zajištění účinného použití finančních prostředků dostupných v rámci nástroje je Komise zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, pokud jde o úpravu orientační částky stanovené v odst. 1 písm. c) tohoto článku.

5.   Členské státy, které přistoupí k Unii v období 2012–2020, nemohou využívat výhod plynoucích z příspěvků na národní programy v rámci tohoto nástroje, dokud budou moci čerpat z dočasného nástroje Unie, ze kterého získávají podporu přijímající členské státy na financování akcí na nových vnějších hranicích v rámci provádění schengenského acquis týkajícího se hranic, víz a ochrany vnějších hranic.

Článek 7

Zdroje na specifické akce

1.   Členské státy mohou mimo své příděly vypočtené v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) získat další částku za předpokladu, že je jako taková označena v národním programu a je použita pro dosažení specifických akcí uvedených v příloze II.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 17, pokud jde o přepracování specifických akcí uvedených v příloze II, je-li to vhodné, například v rámci přezkumu v polovině období. V závislosti na dostupných zdrojích a na základě nových specifických akcí mohou členské státy obdržet další částku, podle odstavce 1 tohoto článku.

3.   Další částka v rámci tohoto článku se přidělí dotčeným členským státům v příslušném rozhodnutí o financování, kterým se schvaluje nebo pozměňuje jejich národní program postupem stanoveným v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 8

Zdroje v rámci přezkumu v polovině období

1.   Pro přidělení částky uvedené v čl. 6 odst. 1 písm. c) Komise do 1. června 2017 přihlédne k zatížení členských států při správě hranic, včetně pátracích a záchranných činností, k nimž může dojít při operacích na ostrahu hranic na moři, a hodnotících zpráv vypracovaných v rámci schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu a k úrovním ohrožení, na vnějších hranicích na období 2017–2020 a k faktorům, které měly vliv bezpečnost na vnějších hranicích v období 2014–2016. Uvedená částka se rozděluje mezi členské státy na základě vážení těchto kategorií hranic při zohlednění odstavce 6 tohoto článku:

a)

45 % pro vnější námořní hranice;

b)

38 % pro vnější pozemní hranice;

c)

17 % pro letiště.

2.   Pro vnější námořní a pozemní hranice se při výpočtu částky vychází z délky úseků vnější hranice vynásobené úrovní ohrožení (minimální, běžné, střední, vysoká) pro každý úsek hranice, a to tímto způsobem:

a)

koeficient 0,5 pro minimální ohrožení;

b)

koeficient 1 pro běžné ohrožení;

c)

koeficient 3 pro střední ohrožení;

d)

koeficient 5 pro vysoké ohrožení.

3.   V případě letišť se příspěvek pro každý členský stát stanoví následovně:

a)

50 % na základě počtu osob překračujících vnější hranice;

b)

50 % na základě počtu státních příslušníků třetích zemí, jimž byl na vnější hranici odepřen vstup.

4.   V souladu se zprávou o analýze rizik vypracovanou agenturou Frontex a ve spolupráci s touto agenturou, případně s dalšími agenturami Unie, Komise určí úrovně ohrožení pro každý úsek vnější hranice členských států na období 2017–2020. Úrovně ohrožení se stanoví na základě těchto faktorů:

a)

zátěž v důsledku správy hranic na vnějších hranicích;

b)

faktory, které ovlivnily bezpečnost na vnějších hranicích členských států v období 2014–2016;

c)

změny politik Unie, například vízové politiky;

d)

možné budoucí trendy migračních toků a rizika nelegálních činností v souvislosti s nedovoleným překračováním vnějších hranic osobami a

e)

pravděpodobné změny v politické, hospodářské a sociální oblasti ve třetích zemích, zejména pak v sousedních zemích.

Komise má povinnost před vydáním zprávy, ve které se stanoví úrovně ohrožení, uspořádat s členskými státy výměnu názorů.

5.   Pro účely rozdělení zdrojů podle odstavce 1:

a)

se zohlední demarkační linie mezi územími uvedenými v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 866/2004 (29), a to i přesto, že se nejedná o vnější pozemní hranici, pokud se zůstává použitelný článek 1 protokolu č. 10 týkajícího se Kypru k aktu o přistoupení z roku 2003; nezohledňuje se však délka námořní hranice, která se nachází severně od této linie;

b)

se výrazem „vnější námořní hranice“ rozumí vnější hranice pobřežního moře členských států v souladu s vymezením podle článků 4 až 16 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu. V případech, kdy je k zamezení nepovoleného překračování hranic třeba rozsáhlých pravidelných operací, se však tímto výrazem rozumí vnější hranice oblastí s vysokým rizikem. Tyto vnější hranice se určí s ohledem na příslušné údaje týkající se těchto operací v letech 2014–2016 poskytnuté dotčenými členskými státy.

6.   Navíc v návaznosti na výzvu Komise učiněnou do 1. června 2017 mohou členské státy obdržet další příspěvek za předpokladu, že je jako takový označen v národním programu a bude použit na dosažení specifických akcí, které budou stanoveny s ohledem na priority Unie v danou dobu.

7.   Další částky v rámci tohoto článku se přidělí dotčeným členským státům v příslušném rozhodnutí o financování, kterým se schvaluje nebo pozměňuje jejich národní program postupem stanoveným v článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 9

Národní programy

1.   Národní programy, které mají být vypracovány s přihlédnutím k výsledku politického dialogu uvedeného v článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014 v rámci nástroje, a ty, které mají být vypracovány podle nařízení (EU) č. 513/2014, jsou předloženy Komisi jako jediný národní program pro fond v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 514/2014.

2.   V rámci národních programů, které má Komise posoudit a schválit podle článku 14 nařízení (EU) č. 514/2014, členské státy v rámci cílů uvedených v článku 3 tohoto nařízení a s přihlédnutím k výsledku politického dialogu uvedeného v článku 13 nařízení (EU) č. 514/2014 sledují především tyto cíle:

a)

vytvořit evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) v souladu s právem a pokyny Unie;

b)

podporovat a rozšiřovat stávající kapacitu na národní úrovni ve vízové politice a při správě vnějších hranic, jakož i podporovat a rozšiřovat opatření v rámci oblasti volného pohybu v souvislosti se správou vnějších hranic, s ohledem zejména na nové technologie, vývoj nebo normy pro řízení migračních toků;

c)

podporovat další rozvoj řízení migračních toků konzulárními a jinými službami členského státu v třetích zemích, například vytvořením mechanismu konzulární spolupráce, s cílem usnadnit zákonné cestování v souladu s právem Unie či právem příslušného členského státu a zabránit nelegálnímu přistěhovalectví do Unie;

d)

posilovat integrovanou správu hranic testováním a zaváděním nových nástrojů, interoperabilních systémů a pracovních metod, jejichž cílem je zlepšit výměnu informací v rámci členského státu nebo zlepšit spolupráci mezi agenturami;

e)

rozvíjet projekty, jejichž cílem bude zajistit jednotnou a vysokou úroveň ochrany vnější hranice v souladu se společnými standardy Unie a jež budou zaměřeny na zvýšenou interoperabilitu systémů správy hranic mezi členskými státy;

f)

podporovat po konzultaci s agenturou Frontex akce zaměřené na podporu další harmonizace správy hranic a zejména technologických prostředků v souladu se společnými standardy Unie;

g)

zajišťovat správné a jednotné uplatňování acquis Unie týkající se víz a ochrany hranic v důsledku nedostatků zjištěných na úrovni Unie a potvrzených výsledky zjištěnými v rámci schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu;

h)

budovat kapacitu pro řešení budoucích problémů, včetně současných i budoucích hrozeb a tlaků na vnějších hranicích zejména s ohledem na analýzu vypracovanou příslušnými agenturami Unie.

3.   Při plnění cílů uvedených v odstavci 2 mohou členské státy poskytnout podporu akcím v rámci svých národních programů prováděným ve třetích zemích a v souvislosti se třetími zeměmi, včetně sdílení informací a operativní spolupráce.

4.   Aby se vzájemně doplňovaly poslání agentury Frontex a povinnosti členských států, pokud jde o ochranu a ostrahu vnějších hranic, i pro zajištění konzistentnosti a předcházení neefektivnímu vynakládání nákladů, konzultuje Komise s agenturou Frontex návrhy národních programů, zejména ohledně činností financovaných z operační podpory.

Článek 10

Operační podpora v rámci národních programů členských států

1.   Členský stát může využít až 40 % částky přidělené v rámci nástroje na svůj národní program na financování operační podpory pro veřejné orgány odpovědné za plnění úkolů a služeb, které představují pro Unii veřejnou službu.

2.   Operační podpora je poskytována, pokud dotčený členský stát splní následující podmínky:

a)

dodržuje acquis Unie týkající se hranic a víz;

b)

dodržuje cíle národního programu;

c)

dodržuje společné standardy Unie s cílem posílit koordinaci mezi členskými státy a zabránit zdvojování, roztříštěnosti a nákladové neefektivitě v oblasti ochrany hranic.

3.   Za tímto účelem Komise před schválením národních programů posoudí výchozí situaci v členských státech, které naznačily svůj záměr požádat o operační podporu, a přihlédne přitom případně k schengenským hodnotícím zprávám.

Zjištění Komise jsou předmětem výměny názorů s dotčeným členským státem.

V návaznosti na výměnu názorů může být schválení rozpočtové podpory ze strany Komise v rámci národního programu členského státu podmíněno programováním a dokončením řady akcí s cílem zajistit, aby podmínky stanovené v odstavci 2 byly do poskytnutí rozpočtové podpory zcela splněny.

4.   Operační podpora se soustřeďuje na konkrétní úkoly nebo služby a zaměřuje se na cíle stanovené v příloze III. Je potřeba provést plnou úhradu výdajů vzniklých při plnění úkolů nebo služeb definovaných v národním programu v rozmezí finančních limitů stanovených v programu a stropu podle odstavce 1.

5.   Operační podpora podléhá dohledu a výměně informací mezi Komisí a dotčeným členským státem v porovnání s výchozí situací v tomto členském státě, cíli, které mají být splněny, a ukazateli, kterými se měří pokrok.

6.   Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů postupy pro podávání zpráv týkající se uplatňování tohoto ustanovení a veškeré další praktické podrobnosti, aby členské státy a Komise mohly dodržet tento článek. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 18 odst. 2.

Článek 11

Operační podpory na zvláštní režim průjezdu

1.   Nástroj poskytne podporu na ušlé poplatky z víz vystavených za účelem průjezdu a na krytí dodatečných nákladů vynaložených na zavedení režimu dokladu k usnadnění průjezdu (FTD) a dokladu k usnadnění průjezdu po železnici (FRTD) v souladu s nařízením (ES) č. 693/2003 a nařízením (ES) č. 694/2003.

2.   Zdroje přidělené Litvě v souladu s odstavcem 1 nepřesáhnou za období 2014–2020 154 milionů EUR a jsou dány k dispozici jako dodatečná konkrétní operační podpora pro Litvu.

3.   Pro účely odstavce 1 se dodatečnými náklady rozumějí náklady, které přímo vyplývají z konkrétních požadavků při provádění operací v rámci zvláštního režimu průjezdu a které nevznikají v důsledku udělování víz pro účely průjezdu nebo pro jiné účely.

Financovat lze tyto druhy dodatečných nákladů:

a)

investice do infrastruktury;

b)

odborná příprava zaměstnanců provádějících zvláštní režim průjezdu;

c)

další náklady na provoz, včetně platů zaměstnanců konkrétně provádějících zvláštní režim průjezdu.

4.   Ušlé poplatky uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vypočítají na základě výše poplatků za víza a osvobození od poplatků za víza stanovených v Dohodě mezi Evropským společenstvím a Ruskou federací o usnadnění udělování víz občanům Evropské unie a Ruské federace (30) v mezích finančního rámce stanoveného v odstavci 2 tohoto článku.

5.   Komise a Litva přezkoumají uplatnění tohoto článku v případě změn, které mají dopad na existenci nebo fungování zvláštního režimu průjezdu.

6.   Komise stanoví formou prováděcího aktu postupy pro podávání zpráv týkající se uplatňování tohoto ustanovení a veškeré finanční a jiné praktické podrobnosti, aby Litva a Komise mohly dodržet tento článek. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 18 odst. 2.

7.   Pro zajištění hladkého fungování zvláštního režimu průjezdu může Komise učinit konkrétní dočasné dohody o úhradě, které se odchylují od ustanovení nařízení (EU) č. 514./2014.

Článek 12

Programování v souladu s výsledky schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu

V návaznosti na zprávu schengenského hodnocení, jak byla přijata v souladu s nařízením (EU) č. 1053/2013, dotčený členský stát prověří společně s Komisí a agenturou Frontex, jak řešit příslušná zjištění, včetně jakýchkoli nedostatků, a provést doporučení v rámci svého národního programu.

V případě nutnosti členský stát přepracuje svůj národní program v souladu s čl. 14 odst. 9 nařízení (EU) č. 513/2014 a zohlední v něm uvedená zjištění a doporučení.

Financování nápravných akcí je prioritou. V návaznosti na dialog s Komisí a agenturou Frontex příslušný členský stát přerozdělí zdroje v rámci svého programu, včetně zdrojů vyčleněných na operační podporu, nebo zavede nebo změní akce s cílem napravit nedostatky v souladu se zjištěními a doporučeními podle zprávy o schengenském hodnocení.

Článek 13

Akce Unie

1.   Z podnětu Komise může být nástroj využíván k financování nadnárodních akcí nebo akcí, na kterých má Unie mimořádný zájem (dále jen „akce Unie“) a jež se týkají obecných, specifických a operačních cílů uvedených v článku 3.

2.   Akce Unie jsou způsobilé k financování, pokud sledují zejména tyto cíle:

a)

podporovat přípravné, monitorovací, administrativní a technické činnosti nutné k provádění politiky vnějších hranic a vízové politiky, včetně posilování správy schengenského prostoru vytvořením a uplatňováním hodnotícího mechanismu, jak stanoví nařízení (EU) č. 1053/2013 k ověření uplatňování schengenského acquis a schengenského hraničního kodexu, zejména výdaje na mise odborníků Komise a členských států, kteří se účastní návštěv na místě;

b)

zlepšit znalosti a chápání situace převládající v členských státech a třetích zemích prostřednictvím analýzy, hodnocení a podrobného monitorování politik;

c)

podporovat rozvoj společných statistických nástrojů, včetně společných statistických nástrojů, metod a společných ukazatelů;

d)

podporovat a sledovat provádění právních předpisů Unie a cílů politik Unie v členských státech a hodnotit jejich účinnost a dopad, a to i s ohledem na dodržování lidských práv a základních svobod v rozsahu působnosti tohoto nástroje;

e)

podporovat vytváření sítí, vzájemné učení, určování a šíření osvědčených postupů a inovativních přístupů mezi jednotlivými zúčastněnými stranami na evropské úrovni;

f)

podporovat projekty zaměřené na harmonizaci a interoperabilitu opatření souvisejících se správou hranic v souladu se společnými standardy Unie s cílem rozvíjet evropský systém integrované správy hranic;

g)

zlepšovat povědomí o politikách a cílech Unie mezi zúčastněnými stranami a širokou veřejností, včetně institucionální komunikace týkající se politických priorit Unie;

h)

zlepšovat kapacitu evropských sítí pro posuzování, propagaci, podporu a další rozvoj politik a cílů Unie;

i)

podporovat mimořádně inovativní projekty, které rozvíjejí nové metody nebo technologie s potenciálem jejich převedení do jiného členského státu, zejména projekty, jejichž cílem je zkoušet a potvrdit výzkumné projekty;

j)

podporovat akce ve třetích zemích a ve vztahu k těmto zemím, jak stanoví čl. 4 odst. 2.

3.   Akce Unie se provádějí v souladu s článkem 6 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 14

Mimořádná pomoc

1.   Nástroj poskytuje finanční pomoc na řešení naléhavých a konkrétních potřeb v případě mimořádné situace, jak je vymezeno v čl. 2 písm. f).

2.   Mimořádná pomoc se provádí v souladu s články 6 a 7 nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 15

Zřízení programu na rozvoj nových systémů informačních technologií

Program na rozvoj systémů informačních technologií založených na stávajících nebo nových systémech informačních technologií bude prováděn po přijetí právních předpisů Unie, jež vymezují tyto systémy informačních technologií a jejich komunikační infrastrukturu zejména s cílem zlepšit řízení a správu toků cestujících osob na vnějších hranicích posilováním kontrol a současném urychlování překračování hranic pro běžné cestující. Kde je to vhodné, zajistí se součinnost se stávajícími systémy informačních technologií s cílem zabránit zdvojování výdajů.

Rozdělení částky uvedené v čl. 5 odst. 5 písm. b) je stanoveno buď v příslušných legislativních aktech Unie, nebo po přijetí příslušných legislativních aktů aktem v přenesené pravomoci podle článku 17.

Komise informuje Evropský parlament a Radu o pokroku při vývoji těchto systémů informačních technologií nejméně jednou ročně a pokaždé, kdy to bude vhodné.

Článek 16

Technická pomoc

1.   Z podnětu nebo jménem Komise může být poskytnuto z nástroje až 1,7 milionu EUR ročně na technickou pomoc pro fond v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 514/2014.

2.   Z podnětu členského státu je možné prostřednictvím nástroje financovat činnosti v oblasti technické pomoci v souladu s článkem 20 nařízení (EU) č. 514/2014. Částka vyčleněná na technickou pomoc v období 2014–2020 nepřesáhne 5 % celkové částky přidělené členskému státu navýšenou o 500 000 EUR.

KAPITOLA III

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 17

Výkon přenesené pravomoci

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 5 písm. b, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 2 a článku 15 se svěřuje Komisi na dobu sedmi let ode dne 21. května 2014. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem sedmiletého období. Přenesení pravomocí se automaticky prodlužuje o další tři roky, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem tohoto sedmiletého období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 5 písm. b, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 2 a článku 15 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 5 písm. b, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 2 a článku 15 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 18

Postup projednávání ve výborech

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro Azylový, migrační a integrační fond a Fond pro vnitřní bezpečnost zřízený článkem 59 odst. 1 nařízení (EU) č. 514/2014.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 19

Použitelnost nařízení (EU) č. 514/2014

Na nástroj se použijí ustanovení nařízení (EU) č. 514/2014.

Článek 20

Zrušení

Rozhodnutí č. 574/2007/ES se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2014.

Článek 21

Přechodná ustanovení

1.   Tímto nařízením není dotčeno pokračování nebo změna, včetně úplného nebo částečného zrušení, projektů a ročních programů až do jejich uzavření nebo finanční pomoci schválené Komisí na základě rozhodnutí č. 574/2007/ES ani žádného jiného právního předpisu, který se na tuto pomoc použije k 31. prosinci 2013.

2.   Při rozhodování o spolufinancování z nástroje Komise přihlíží k opatřením, která mají finanční dopady v období tohoto spolufinancování a která byla přijata na základě rozhodnutí č. 574/2007/ES před 20. květnem 2014.

3.   Částky přidělené na závazky pro spolufinancování schválené Komisí mezi 1. lednem 2011 a 31. prosincem 2014, k nimž nejsou doklady požadované pro uzavření akce zaslány Komisi ve lhůtě pro předložení závěrečné zprávy, Komise automaticky uvolní ze závazku do 31. prosince 2017, přičemž vzniká povinnost neoprávněně vyplacené částky vrátit.

4.   K částkám na akce, které byly pozastaveny z důvodu soudních řízení nebo správních řízení o opravném prostředku s odkladným účinkem, se při výpočtu částky, která se automaticky uvolňuje ze závazku, nepřihlíží.

5.   Členské státy předloží Komisi do 30. června 2015 hodnotící zprávu o výsledcích a dopadech akcí spolufinancovaných podle rozhodnutí č. 574/2007/ES za období 2011–2013.

6.   Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů do 31. prosince 2015 následnou hodnotící zprávu podle rozhodnutí č. 574/2007/ES za období 2011–2013.

Článek 22

Přezkum

Evropský parlament a Rada na základě návrhu Komise přezkoumají toto nařízení nejpozději do 30. června 2020.

Článek 23

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami.

Ve Štrasburku dne 16. dubna 2014.

Za Evropský parlament

předseda

M. SCHULZ

Za Radu

předseda

D. KOURKOULAS


(1)  Úř. věst. C 299, 4.10.2012, s. 108.

(2)  Úř. věst. C 277, 13.9.2012, s. 23.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. března 2014 (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2014.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 513/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se jako součást Fondu pro vnitřní bezpečnost zřizuje nástroj pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí a zrušuje rozhodnutí Rady 2007/125/SVV (viz strana 93 v tomto čísle Úředního věstníku).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 514/2014 ze dne 16. dubna 2014 o obecných ustanoveních ohledně Azylového, migračního a integračního fondu a ohledně nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení trestné činnosti, boje proti trestné činnosti a řešení krizí (viz strana 112 v tomto čísle Úředního věstníku).

(6)  Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES ze dne 23. května 2007 o zřízení Fondu pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu Solidarita a řízení migračních toků (Úř. věst. L 144, 6.6.2007, s. 22).

(7)  Nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 ze dne 26. října 2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Úř. věst. L 349, 25.11.2004, s. 1).

(8)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1168/2011 ze dne 25. října 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 1).

(9)  Nařízení Rady (ES) č. 693/2003 ze dne 14. dubna 2003 o zavedení dokladu k usnadnění průjezdu (FTD) a dokladu k usnadnění průjezdu po železnici (FRTD) a o změně Společné konzulární instrukce a Společné příručky (Úř. věst. L 99, 17.4.2003, s. 8).

(10)  Nařízení Rady (ES) č. 694/2003 ze dne 14. dubna 2003 o jednotném vzoru dokladu k usnadnění průjezdu (FTD) a dokladu k usnadnění průjezdu po železnici (FRTD) stanovených nařízením (ES) č. 693/2003 (Úř. věst. L 99, 17.4.2003, s. 15).

(11)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1052/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se zřizuje Evropský systém ostrahy hranic (Eurosur) (Úř. věst. L 295, 6.11.2013, s. 11).

(12)  Nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013 o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis a o zrušení rozhodnutí výkonného výboru ze dne 16. září 1998, kterým se zřizuje Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu (Úř. věst. L 295, 6.11.2013, s. 27).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(14)  Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

(15)  Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31).

(16)  Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

(17)  Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1).

(18)  Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21.

(19)  Rozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19).

(20)  Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43).

(21)  Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20).

(22)  Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 884).

(23)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1).

(24)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).

(25)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60).

(26)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států a mění Schengenská úmluva (Úř. věst. L 405, 30.12.2006, s. 1).

(27)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a zrušuje nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. L 298, 26.10.2012, s. 1).

(28)  Úř. věst. C 373, 20.12.2013, s. 1.

(29)  Nařízení Rady (ES) č. 866/2004 ze dne 29. dubna 2004 o režimu podle článku 2 protokolu č. 10 k aktu o přistoupení (Úř. věst. L 161, 30.4.2004, s. 128).

(30)  Úř. věst. L 129, 17.5.2007, s. 27.


PŘÍLOHA I

Částky tvořící základ národních programů členských států (v eurech)

Členský stát / přidružený stát

Minimální částka

Pevná částka přidělená na základě průměru částek přidělených v letech 2010–2012

% v období 2010–2012 s Chorvatskem

CELKEM

AT

5 000 000

9 162 727

0,828  %

14 162 727

BE

5 000 000

12 519 321

1,131  %

17 519 321

BG

5 000 000

35 366 130

3,196  %

40 366 130

CH

5 000 000

13 920 284

1,258  %

18 920 284

CY

15 000 000

19 507 030

1,763  %

34 507 030

CZ

5 000 000

9 381 484

0,848  %

14 381 484

DE

5 000 000

46 753 437

4,225  %

51 753 437

DK

5 000 000

5 322 133

0,481  %

10 322 133

EE

5 000 000

16 781 752

1,516  %

21 781 752

ES

5 000 000

190 366 875

17,201  %

195 366 875

FI

5 000 000

31 934 528

2,886  %

36 934 528

FR

5 000 000

79 999 342

7,229  %

84 999 342

GR

5 000 000

161 814 388

14,621  %

166 814 388

HR

4 285 714

31 324 057

2,830  %

35 609 771

HU

5 000 000

35 829 197

3,237  %

40 829 197

IE

 

 

 

 

IS

5 000 000

326 980

0,030  %

5 326 980

IT

5 000 000

151 306 897

13,672  %

156 306 897

LI

5 000 000

0

0,000  %

5 000 000

LT

5 000 000

19 704 873

1,780  %

24 704 873

LU

5 000 000

400 129

0,036  %

5 400 129

LV

5 000 000

10 521 704

0,951  %

15 521 704

MT

15 000 000

38 098 597

3,442  %

53 098 597

NL

5 000 000

25 609 543

2,314  %

30 609 543

NO

5 000 000

9 317 819

0,842  %

14 317 819

PL

5 000 000

44 113 133

3,986  %

49 113 133

PT

5 000 000

13 900 023

1,256  %

18 900 023

RO

5 000 000

56 151 568

5,074  %

61 151 568

SE

5 000 000

6 518 706

0,589  %

11 518 706

SI

5 000 000

25 669 103

2,319  %

30 669 103

SK

5 000 000

5 092 525

0,460  %

10 092 525

UK

 

 

 

 

Celkem

169 285 714

1 106 714 286

100,00  %

1 276 000 000


PŘÍLOHA II

Seznam specifických akcí

1.

Zavedení mechanismů konzulární spolupráce alespoň mezi dvěma členskými státy, jež přinesou úspory z rozsahu, pokud jde o zpracovávání žádostí a vydávání víz na konzulátech v souladu se zásadami týkajících se spolupráce stanovenými ve vízovém kodexu, včetně společných středisek pro žádosti o víza.

2.

Nákup dopravních prostředků a operativního vybavení, které se považují za nezbytné pro nasazení v průběhu společných operací agentur Frontex a které budou agentuře Frontex dány k dispozici v souladu s čl. 7 odst. 5 druhém a třetím pododstavci nařízení (ES) č. 2007/2004.


PŘÍLOHA III

Cíle operační podpory v rámci národních programů

Cíl 1: podpora rozvoje a provádění politik zajišťujících neprovádění kontrol osob bez ohledu na jejich státní příslušnost při překračování vnitřních hranic, provádění kontrol osob a efektivní monitorování překračování vnějších hranic

operace

personální náklady, včetně nákladů na vzdělávání

servisní náklady, jako např. údržba a oprava

modernizace/obměna vybavení

nemovitosti (odpisy, rekonstrukce)

Cíl 2: podpora rozvoje a provádění společné politiky týkající se víz a jiných krátkodobých povolení k pobytu, včetně konzulární spolupráce

operace, personální náklady, včetně nákladů na vzdělávání

servisní náklady, údržba a oprava

modernizace/obměna vybavení

nemovitosti (odpisy, rekonstrukce)

Cíl 3: zřizování a provozování bezpečných systémů informačních technologií, jejich komunikační infrastruktura a vybavení podporující řízení migračních toků přes vnější hranice Unie, včetně dohledu

operační řízení SIS, VIS a nově zřizovaných systémů

personální náklady, včetně nákladů na vzdělávání

servisní náklady, jako např. údržba a oprava

komunikační infrastruktura a záležitosti související s bezpečností a ochranou údajů

modernizace/obměna vybavení

pronájem zabezpečených prostor nebo renovace


PŘÍLOHA IV

Seznam společných ukazatelů pro stanovení míry plnění specifických cílů

a)

Podpora společné vízové politiky s cílem usnadnit legální cestování, zajišťovat rovné zacházení se státními příslušníky třetích zemí a řešit nelegální přistěhovalectví

i)

počet operací konzulární spolupráce uskutečněných za pomoci nástroje.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

umístění,

společná střediska pro podávání žádostí,

zastoupení,

jiné,

ii)

počet vyškolených pracovníků a počet vzdělávacích kurzů o otázkách týkajících se společné vízové politik uskutečněných za přispění nástroje,

iii)

počet specializovaných pozic ve třetích zemích podporovaných nástrojem.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

styční úředníci pro přistěhovalectví,

jiné,

iv)

procentní podíl a počet konzulátů zřízených nebo modernizovaných za přispění nástroje z celkového počtu konzulátů.

b)

Podpora správy hranic, mj. sdílením informací mezi členskými státy a mezi členskými státy a agenturou Frontex, s cílem zajistit na jedné straně vysokou úroveň ochrany vnějších hranic, mj. potíráním nelegálního přistěhovalectví, a na straně druhé bezproblémové překračování vnějších hranic v souladu se schengenským acquis

i)

počet vyškolených pracovníků a počet vzdělávacích kurzů o otázkách týkajících se společné vízové politiky uskutečněných za přispění nástroje,

ii)

počet infrastruktur ochrany hranic (kontroly a ostraha) a prostředků zřízených nebo modernizovaných za přispění nástroje.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

infrastruktura,

skupina (vzdušné, pozemní, námořní hranice),

vybavení,

jiné,

iii)

počet překročení hranice na vnějších hranicích prostřednictvím bran automatizované hraniční kontroly podporovaných z nástroje z celkového počtu překročení hranice,

iv)

počet vnitrostátních infrastruktur pro ostrahu hranic zřízených / dále rozvíjených v rámci Eurosur.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

národní koordinační centra,

regionální koordinační centra,

místní koordinační centra,

další typy koordinačních center,

v)

počet incidentů, o nichž členské státy podaly zprávu do evropského situačního obrazu.

Pro účely každoročních zpráv o provádění národních programů podle článku 54 nařízení (EU) č. 514/2014 bude tento ukazatel dále rozdělen na podkategorie jako:

nelegální přistěhovalectví, včetně incidentů, při nichž byly ohroženy životy migrantů,

přeshraniční trestná činnost,

krizové situace.