31.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 204/15

(1)

V kontextu důkladné modernizace pravidel státní podpory, která má za cíl přispět jak k provádění strategie Evropa 2020 pro růst (1), tak k rozpočtové konsolidaci, by článek 107 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) měl být uplatňován účinně a jednotně v celé Unii. Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (2) kodifikovalo a posílilo předchozí praxi Komise zvyšování právní jistoty a podpory rozvoje politiky státní podpory v transparentním prostředí. Nicméně s ohledem na zkušenosti získané při jeho uplatňování a na poslední vývoj, jako například rozšíření Unie či hospodářská a finanční krize, by některé aspekty nařízení (ES) č. 659/1999 měly být změněny, aby počínání Komise získalo na účinnosti.

(2)

Pro účely posuzování slučitelnosti jakékoli oznámené nebo protiprávní státní podpory s vnitřním trhem, pro něž má Komise výlučnou pravomoc podle článku 108 Smlouvy, je vhodné zajistit, aby Komise měla, pokud jde o vymáhání pravidel státní podpory, pravomoc si vyžádat veškeré nezbytné tržní informace od kteréhokoli členského státu, podniku nebo sdružení podniků, kdykoli má pochybnosti o slučitelnosti dotyčného opatření s pravidly Unie, a zahájila tudíž formální vyšetřovací řízení. Komise by měla využívat tuto pravomoc zejména v případech, v nichž se jeví nezbytným složité věcné posouzení. Při rozhodování o tom, zdali této pravomoci využije, by měla Komise řádně zohlednit dobu trvání předběžného vyšetřovacího řízení.

(3)

Pro účely posouzení slučitelnosti podpory po zahájení formálního vyšetřovacího řízení, zejména pokud jde o technicky složité případy, jež podléhají věcnému posouzení, by Komise měla mít možnost požadovat pomocí prosté žádosti nebo rozhodnutí po kterémkoli členském státě, podniku nebo sdružení podniků, aby jí poskytl veškeré tržní informace nezbytné pro dokončení jejího posouzení, pokud informace, které dotyčný členský stát poskytl v průběhu předběžného vyšetřovacího řízení, nejsou dostatečné, přičemž by měla náležitě zohlednit zásadu přiměřenosti, zejména v případě malých a středních podniků.

(4)

Vzhledem ke zvláštnímu vztahu mezi příjemci podpory a dotčenými členskými státy by měla být Komise schopna požádat o informace od příjemce podpory pouze v dohodě s dotyčným členským státem. Poskytnutí informací příjemcem podpory není právním základem pro dvoustranná jednání mezi Komisí a dotyčným příjemcem.

(5)

Komise by měla vybrat příjemce žádostí o informace na základě objektivních kritérií vhodných pro daný případ a zajistit, aby byl při žádosti určené vzorku podniků nebo jejich sdružení tento vzorek respondentů v každé kategorii reprezentativní. Požadované informace by měly spočívat zejména ve faktických údajích o společnosti a trhu a v analýze fungování trhu založené na skutečnostech.

(6)

Komise jako orgán zahajující řízení by měla odpovídat za ověření jak předání informací členskými státy, podniky nebo sdruženími podniků, tak údajné důvěrnosti předaných informací.

(7)

Komise by měla mít možnost vynucovat odpovědi na žádosti o informace zaslané podniku nebo sdružení podniků, podle potřeby i pomocí přiměřených pokut a penále. Při stanovování výší pokut a penále by měla Komise řádně zohledňovat zásady přiměřenosti a vhodnosti, zejména pokud jde o malé a střední podniky. Práva stran, od kterých se žádá poskytnutí informací, by měla být zaručena tím, že jim bude dána příležitost se vyjádřit k rozhodnutí o uložení pokuty nebo penále ještě před jeho přijetím. Soudní dvůr Evropské unie by měl mít ve vztahu k těmto pokutám a penále pravomoc k soudnímu přezkumu v plné jurisdikci ve smyslu článku 261 Smlouvy.

(8)

Při řádném zohlednění zásad přiměřenosti a vhodnosti by Komise měla být schopna snížit výši penále nebo je zcela prominout, pokud příjemci žádostí požadované informace poskytnou, ač po uplynutí lhůty.

(9)

Pokuty a penále se nevztahují na členské státy, neboť ty mají povinnost loajálně spolupracovat s Komisí v souladu s článkem 4 Smlouvy o Evropské unii a poskytovat jí všechny požadované informace, aby mohla vykonávat své povinnosti podle nařízení (ES) č. 659/1999.

(10)

Aby bylo zaručeno právo dotyčného členského státu na obhajobu, měl by obdržet kopie žádostí o informace zaslaných ostatním členským státům, podnikům nebo sdružením podniků a měl by mít možnost vyjádřit se k obdrženým připomínkám. Rovněž by měl být informován o názvech dožádaných podniků a sdružení podniků, pokud tyto subjekty neprokázaly oprávněný zájem na ochraně své totožnosti.

(11)

Komise by měla vzít náležitě v úvahu oprávněné zájmy podniků na ochraně jejich obchodního tajemství. Neměla by mít možnost důvěrné informace od respondentů, které nemohou být sloučeny nebo jinak anonymizovány, použít v žádném rozhodnutí, ledaže by předem získala jejich souhlas k sdělení těchto informací dotyčnému členskému státu.

(12)

Pokud se nezdá, že by informace označená jako důvěrná byla předmětem profesního tajemství, je vhodné ustavit mechanismus, pomocí kterého Komise rozhodne o rozsahu možného zveřejnění takové informace. Každé rozhodnutí o zamítnutí požadavku na důvěrnost informace by mělo obsahovat informace o lhůtě, po jejímž uplynutí může být informace zveřejněna, aby mohl respondent využít dostupné soudní ochrany, včetně předběžných opatření.

(13)

Komise by měla být schopna z vlastního podnětu přezkoumat informace z jakéhokoli zdroje týkající se protiprávní podpory za účelem zajištění dodržování článku 108 Smlouvy, a zejména oznamovací povinnost a ustanovení o pozastavení podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, a za účelem posouzení slučitelnosti podpory s vnitřním trhem. V této souvislosti představují stížnosti zásadní zdroj informací pro odhalování porušování pravidel Unie pro státní podporu.

(14)

V zájmu zlepšení kvality stížností předložených Komisi a současně zvýšení transparentnosti a právní jistoty je vhodné vymezit podmínky, které by měla stížnost splnit, aby tím Komise získala informace týkající se údajné protiprávní podpory a mohl by se zahájit proces předběžného posouzení. Podání nesplňující uvedené podmínky by měla být považována za obecné informace o trhu a neměla by nezbytně vést k vyšetřovacímu řízení ex officio.

(15)

Od stěžovatelů by se mělo vyžadovat, aby prokázali, že jsou zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 Smlouvy a čl. 1 písm. h) nařízení (ES) č. 659/1999. Také by se od nich mělo vyžadovat poskytnutí určitého množství informací, a to ve formě, k jejímuž určení prováděcím předpisem by měla být zmocněna sama Komise. Aby nebyli odrazeni případní stěžovatelé, měl by prováděcí předpis vzít v úvahu, že by požadavky na zainteresované strany v souvislosti s podáním stížnosti neměly představovat přílišnou zátěž.

(16)

Z důvodů právní jistoty je vhodné stanovit promlčecí lhůty pro ukládání a vymáhání pokut a penále.

(17)

Aby bylo zajištěno, že Komise řeší podobné problémy jednotně na celém vnitřním trhu, je vhodné doplnit stávající pravomoci Komise tím, že se vytvoří zvláštní právní základ pro zahájení šetření hospodářských odvětví nebo určitých nástrojů podpory v několika členských státech. Z důvodů přiměřenosti a s ohledem na vysokou administrativní zátěž vyvolanou takovými vyšetřovacími řízeními by měla být odvětvová šetření prováděna pouze tehdy, když dostupné informace vedou k odůvodněnému podezření, že by opatření státní podpory v konkrétním odvětví mohla vážně omezovat nebo narušovat hospodářskou soutěž na vnitřním trhu v několika členských státech, nebo pokud stávající podpory v určitém odvětví v několika členských státech nejsou, nebo již nadále nejsou, slučitelné s vnitřním trhem. Taková šetření by Komisi umožnila zabývat se otázkami horizontální státní podpory účinným a transparentním způsobem a obdržet ex ante celkový pohled na dotyčné odvětví.

(18)

Jednotnost provádění pravidel státní podpory vyžaduje, aby byl stanoven mechanismus spolupráce mezi soudy členských států a Komisí. Taková spolupráce přísluší všem soudům členských států, které uplatňují čl. 107 odst. 1 a článek 108 Smlouvy. Vnitrostátní soudy by zejména měly mít možnost požádat Komisi o informace nebo o stanovisko ve věcech týkajících se uplatňování pravidel státní podpory. Komise by rovněž měla mít možnost předkládat písemná nebo ústní vyjádření soudům, jimž přísluší používání čl. 107 odst. 1 nebo článku 108 Smlouvy. Při pomoci vnitrostátním soudům v tomto ohledu by Komise měla jednat v souladu se svou povinností bránit veřejný zájem.

(19)

Těmito vyjádřeními a stanovisky Komise by neměl být dotčen článek 267 Smlouvy a neměly by jim být právně vázány vnitrostátní soudy. Měly být předkládány v rámci vnitrostátních procesních pravidel a praxe, včetně praxe pro ochranu práv stran, při plném zohlednění nezávislosti vnitrostátních soudů. Vyjádření předložená Komisí z vlastního podnětu by se měla omezovat na případy, kdy jsou důležitá pro soudržné uplatňování čl. 107 odst. 1 nebo článku 108 Smlouvy, například na případy, které jsou důležité pro vymáhání či další rozvoj judikatury na úrovni Unie v oblasti státní podpory.

(20)

V zájmu transparentnosti a právní jistoty by informace o rozhodnutích Komise měly být veřejné. Je proto vhodné rozhodnutí o uložení pokut nebo penále zveřejňovat, protože tato rozhodnutí ovlivňují zájmy dotyčných zdrojů. Při zveřejňování svých rozhodnutí by měla Komise dodržovat pravidla profesního tajemství v souladu s článkem 339 Smlouvy, zejména ochranu všech důvěrných informací a osobních údajů.

(21)

Komise by v úzké spolupráci s Poradním výborem pro státní podpory měla mít možnost přijmout prováděcí předpisy, kterými se stanoví pravidla týkající se formy, obsahu a ostatních kritérií pro stížnosti podané podle nařízení (ES) č. 659/1999.

(22)

Nařízení (ES) č. 659/1999 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Název nařízení se nahrazuje tímto:

„NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 659/1999 ZE DNE 22. BŘEZNA 1999, KTERÝM SE STANOVÍ PROVÁDĚCÍ PRAVIDLA K ČLÁNKU 108 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE“.

2)

Název článku 5 se nahrazuje tímto:

„Žádost o informace adresovaná oznamujícímu členskému státu“.

3)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 6a

Žádost o informace adresovaná jiným zdrojům

1.   Po zahájení formálního vyšetřovacího řízení uvedeného v článku 6, zejména pokud jde o technicky složité případy, jež podléhají věcnému posouzení, a pokud informace, které dotyčný členský stát poskytl v průběhu předběžného vyšetřovacího řízení, nejsou dostatečné, může Komise požádat kterýkoli jiný členský stát, podnik nebo sdružení podniků o poskytnutí veškerých tržních informací nezbytných pro to, aby mohla dokončit posouzení předmětného opatření, s náležitým ohledem na zásadu přiměřenosti, zejména v případě malých a středních podniků.

2.   Komise může informace požadovat pouze:

3.   Podniky nebo sdružení podniků poskytující informace na žádost Komise o tržní informace založenou na odstavcích 6 a 7 tohoto článku předloží svou odpověď současně Komisi i dotyčnému členského státu, pokud poskytnuté dokumenty nezahrnují informace, které jsou vůči tomuto členskému státu důvěrné.

Komise řídí a sleduje předávání informací mezi členskými státy, podniky a sdruženími podniků a ověřuje údajnou důvěrnost předaných informací.

4.   Komise požaduje pouze informace, které má členský stát, podnik nebo sdružení podniků, jimž je žádost určena, k dispozici.

5.   Členské státy informace poskytnou na základě prosté žádosti a ve lhůtě stanovené Komisí, která by obvykle neměla překročit jeden měsíc. Pokud členský stát neposkytne požadované informace v této lhůtě nebo poskytne informace neúplné, zašle Komise upomínku.

6.   Komise může prostou žádostí požádat podnik nebo sdružení podniků o poskytnutí informací. Jestliže Komise zasílá podniku nebo sdružení podniků prostou žádost o poskytnutí informací, uvede právní základ a účel žádosti, upřesní, jaké informace jsou vyžadovány, a stanoví přiměřenou lhůtu, ve které musí být informace poskytnuty. Uvede také pokuty podle čl. 6b odst. 1 za poskytnutí nesprávných nebo zavádějících informací.

7.   Komise může rozhodnutím požadovat, aby podnik nebo sdružení podniků poskytly informace. V případě, že Komise rozhodnutím vyžaduje od podniku nebo sdružení podniků poskytnutí informací, uvede právní základ a účel žádosti, upřesní, jaké informace jsou vyžadovány, a stanoví přiměřenou lhůtu, ve které musí být informace poskytnuty. Uvede také pokuty podle čl. 6b odst. 1 a podle okolností uvede nebo uloží penále podle čl. 6b odst. 2. Dále uvede právo podniků nebo sdružení podniků na přezkum rozhodnutí Soudním dvorem Evropské unie.

8.   Když Komise vydává žádost podle odstavce 1 nebo 6 anebo rozhodnutí podle odstavce 7, poskytne dotyčnému členskému státu současně jejich kopii. Komise uvede kritéria, na jejichž základě příjemce žádosti nebo rozhodnutí vybrala.

9.   Vlastníci podniků nebo jejich zástupci, nebo v případě právnických osob, společností, firem nebo sdružení bez právní subjektivity, osoby pověřené jejich zastupováním ze zákona nebo na základě jejich stanov poskytnou jejich jménem požadované informace. Osoby náležitě zmocněné mohou poskytnout informace jménem svých klientů. Ti však zůstávají plně odpovědni, pokud jsou poskytnuté informace nesprávné, neúplné nebo zavádějící.

Článek 6b

Pokuty a penále

1.   Považuje-li to Komise za nezbytné a přiměřené, může rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků pokuty nepřesahující 1 % celkového obratu za předchozí hospodářský rok, pokud úmyslně nebo z hrubé nedbalosti v reakci:

2.   Komise může rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků penále, pokud neposkytnou úplné a správné informace požadované Komisí na základě rozhodnutí přijatého podle čl. 6a odst. 7.

Penále nepřesáhne 5 % průměrného denního obratu dotyčného podniku nebo sdružení za předchozí hospodářský rok za každý pracovní den prodlení počítaného ode dne stanoveného v rozhodnutí do doby do doby, kdy poskytne úplné a správné informace požadované Komisí.

3.   Při stanovení výše pokuty nebo penále se vezme v úvahu povaha, závažnost a délka trvání porušení těchto ustanovení, s náležitým zohledněním zásad přiměřenosti a vhodnosti, zejména v případě malých a středních podniků.

4.   Pokud podniky nebo sdružení podniků splnily povinnost, k jejímuž vymáhání bylo penále určeno, může Komise definitivní částku penále snížit oproti původnímu rozhodnutí, kterým bylo uloženo. Komise může penále i prominout.

5.   Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 stanoví Komise konečnou lhůtu v délce dvou týdnů, v níž má od dotyčných podniků nebo sdružení podniků obdržet chybějící tržní informace, a poskytne jim příležitost k vyjádření.

6.   Soudní dvůr Evropské unie má pravomoc k soudnímu přezkumu pokut nebo penále uložených Komisí v plné jurisdikci ve smyslu článku 261 Smlouvy o fungování Evropské unie. Může uloženou pokutu nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.“

4)

V článku 7 se doplňují nové odstavce, které znějí:

„8.   Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí podle odstavců 2 až 5 poskytne Komise dotyčnému členskému státu příležitost vyjádřit se k informacím obdrženým Komisí a poskytnutým dotyčnému členskému státu v souladu s čl. 6a odst. 3 ve lhůtě, jež obvykle nepřesáhne jeden měsíc.

9.   Komise nepoužije důvěrné informace od respondentů, které nemohou být sloučeny nebo jinak anonymizovány, v žádném rozhodnutí přijatém podle odstavců 2 až 5, pokud nezískala jejich souhlas ke sdělení těchto informací dotyčnému členskému státu. Komise může přijmout odůvodněné rozhodnutí, které oznámí dotyčnému podniku nebo sdružení podniků a ve kterém uvede svůj poznatek, že informace poskytnuté respondentem a označené jako důvěrné nejsou chráněny, a stanoví lhůtu, po jejímž uplynutí mohou být tyto informace zveřejněny. Uvedená lhůta nesmí být kratší než jeden měsíc.

10.   Komise vezme náležitě v úvahu oprávněné zájmy podniků na ochraně jejich obchodního tajemství a dalších důvěrných informací. Podnik nebo sdružení podniků, které poskytly informace podle článku 6a a které nejsou příjemci dotyčné státní podpory, mohou požádat z důvodu možné újmy o utajení totožnosti před dotyčným členským státem.“

5)

V článku 10 se odstavce 1 a 2 nahrazují tímto:

„1.   Aniž je dotčen článek 20, může Komise z vlastního podnětu přezkoumat informace z jakéhokoli zdroje týkající se údajné protiprávní podpory.

Komise přezkoumá bez zbytečného prodlení veškeré stížnosti podané zúčastněnou stranou podle čl. 20 odst. 2 a zajistí, aby byl o postupu a výsledku přezkumu dotyčný členský stát pravidelně a v plném rozsahu informován.

2.   V případě nutnosti si Komise vyžádá informace od dotyčného členského státu. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 a 2 se použijí obdobně.

Po zahájení formálního vyšetřovacího řízení může Komise rovněž požádat o informace kterýkoli jiný členský stát, podnik nebo sdružení podniků v souladu s články 6a a 6b, které se použijí obdobně.“

6)

Za článek 14 se vkládá nový název kapitoly, který zní:

„KAPITOLA IIIa

PROMLČECÍ LHŮTY“.

7)

Název článku 15 se nahrazuje tímto:

„Promlčecí lhůta pro navrácení podpory“.

8)

Vkládají se nové články, které znějí:

„Článek 15a

Promlčecí lhůta pro ukládání pokut a penále

1.   Pravomoci svěřené Komisi článkem 6b podléhají promlčecí lhůtě tří let.

2.   Lhůta stanovená v odstavci 1 začíná běžet dnem, kdy došlo k protiprávnímu jednání uvedenému v článku 6b. V případě trvajícího nebo opakovaného protiprávního jednání však začíná lhůta běžet dnem, kdy bylo ukončeno.

3.   Jakékoli opatření, které Komise přijme za účelem vyšetřování nebo řízení v souvislosti s protiprávním jednáním uvedeným v článku 6b, přerušuje běh promlčecí lhůty pro uložení pokuty nebo penále s účinkem ode dne, kdy je opatření oznámeno dotyčnému podniku nebo sdružení podniků.

4.   Po každém přerušení začíná promlčecí lhůta běžet znovu. Promlčení lhůta však uplyne nejpozději dnem, kdy uplyne šest let, aniž by Komise uložila pokutu nebo penále. Uvedená lhůta se prodlužuje o dobu, po kterou promlčecí lhůta neběží podle odstavce 5.

5.   Promlčecí lhůta pro uložení pokuty nebo penále neběží po dobu, kdy je rozhodnutí Komise předmětem řízení u Soudního dvora Evropské unie.

Článek 15b

Promlčecí lhůta pro vymáhání pokut a penále

1.   Pravomoc Komise vymáhat rozhodnutí přijatá podle článku 6b se promlčuje po pěti letech.

2.   Promlčecí lhůta uvedená v odstavci 1 začíná běžet dnem, kdy rozhodnutí přijaté podle článku 6b nabude právní moci.

3.   Promlčecí lhůta uvedená v odstavci 1 se přerušuje:

4.   Po každém přerušení začíná promlčecí lhůta běžet znovu.

5.   Promlčecí lhůta pro vymáhání pokut nebo penále uvedená v odstavci 1 neběží po dobu, kdy:

9)

Článek 16 se nahrazuje tímto:

„Článek 16

Zneužití podpory

Aniž je dotčen článek 23, může Komise v případech zneužití podpory zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 4 odst. 4. Články 6, 6a, 6b, 7, 9 a 10, čl. 11 odst. 1 a články 12 až 15 se použijí obdobně.“

10)

V článku 20 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Každá zúčastněná strana může podat stížnost s cílem informovat Komisi o každé údajné protiprávní podpoře a o každém údajném zneužití podpory. Za tímto účelem zúčastněná strana řádně vyplní formulář, který byl stanoven v prováděcím předpise uvedeném v článku 27, a uvede v něm všechny povinné požadované informace.

Pokud se Komise na základě prvního posouzení domnívá, že zúčastněná strana nesplňuje povinný formulář pro stížnosti nebo neposkytuje po skutkové a právní stránce dostatečné důvody, jež by doložily existenci protiprávní podpory nebo zneužití podpory, zúčastněnou stranu o tom uvědomí a vyzve ji, aby předložila připomínky ve stanovené lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc. Pokud zúčastněná strana ve stanovené lhůtě své stanovisko nevyjádří, stížnost se považuje za staženou. V případě, že je stížnost považována za staženou, informuje o tom Komise dotyčný členský stát.

Komise zašle stěžovateli kopii rozhodnutí v případu, kterého se daná stížnost týkala.“

11)

Za článek 20 se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA VIa

ŠETŘENÍ HOSPODÁŘSKÝCH ODVĚTVÍ A NÁSTROJŮ PODPORY

Článek 20a

Šetření hospodářských odvětví a nástrojů podpory

1.   Pokud dostupné informace opodstatňují důvodné podezření, že opatření státní podpory v konkrétním odvětví nebo na základě konkrétního nástroje podpory mohou závažně omezit nebo narušit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu v několika členských státech nebo že stávající podpory v rámci konkrétního odvětví v několika členských státech nejsou nebo přestaly být slučitelné s vnitřním trhem, může Komise provést v různých členských státech šetření určitého hospodářského odvětví nebo využití určitého nástroje podpory. V jeho průběhu si může vyžádat od členských států nebo dotyčných podniků či sdružení podniků informace nezbytné pro použití článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, přičemž náležitě zohlední zásadu přiměřenosti.

Ve všech žádostech o informace zaslaných podle tohoto článku uvede Komise důvody šetření a výběru příjemců.

Komise zveřejní zprávu o výsledcích svého šetření určitých hospodářských odvětví nebo určitých nástrojů podpory v různých členských státech a vyzve členské státy a všechny dotyčné podniky nebo sdružení podniků k podání připomínek.

2.   Informace získané odvětvovými šetřeními mohou být využity v řízeních podle tohoto nařízení.

3.   Články 5, 6a a 6b se použijí obdobně.“

12)

Za článek 23 se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA VIIa

SPOLUPRÁCE S VNITROSTÁTNÍMI SOUDY

Článek 23a

Spolupráce s vnitrostátními soudy

1.   Pro účely použití čl. 107 odst. 1 a článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie mohou soudy členských států požádat Komisi, aby jim zaslala informace, které má k dispozici, nebo stanovisko v otázkách týkajících se používání pravidel státní podpory.

2.   V případech, kdy to vyžaduje jednotné používání čl. 107 odst. 1 nebo článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie, může Komise z vlastního podnětu předkládat soudům členských států, které jsou příslušné pro uplatňování pravidel státní podpory, písemné připomínky. Se svolením dotyčného soudu může překládat rovněž ústní vyjádření.

Před formálním předložením svých připomínek informuje Komise o tomto záměru dotyčný členský stát.

Komise může výlučně pro účely přípravy svých připomínek požádat příslušný soud členského státu, aby jí zaslal dokumenty, jež má k dispozici a jež jsou pro ni k posouzení věci nezbytné.“

13)

Článek 25 se nahrazuje tímto:

„Článek 25

Příjemce rozhodnutí

1.   Rozhodnutí přijatá podle čl. 6a odst. 7, čl. 6b odst. 1 a 2 a čl. 7 odst. 9 jsou určena dotyčnému podniku či sdružení podniků. Komise toto rozhodnutí bezodkladně oznámí příjemci a poskytne mu příležitost, aby jí oznámil, které informace považuje za předmět profesního tajemství.

2.   Veškerá další rozhodnutí Komise přijatá podle kapitol II, III, IV, V a VII jsou určena dotyčnému členskému státu. Komise je bezodkladně oznámí dotyčnému členskému státu a poskytne mu příležitost, aby jí oznámil, které informace považuje za předmět profesního tajemství.“

14)

V článku 26 se vkládá nový odstavec, který zní:

„2a.   Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie rozhodnutí přijatá podle čl. 6b odst. 1 a 2.“

15)

Článek 27 se nahrazuje tímto:

„Článek 27

Prováděcí předpisy

Komise je v souladu s postupem podle článku 29 oprávněna přijmout prováděcí předpisy týkající se: