o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

1. Účelem tohoto nařízení je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb látek, směsí a předmětů uvedených v čl. 4 odst. 8 prostřednictvím:

3. Odpady definované ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o odpadech (26) nejsou látkou, směsí ani předmětem ve smyslu článku 2 tohoto nařízení.

4. Členské státy mohou v jednotlivých případech povolit výjimky z tohoto nařízení pro konkrétní látky nebo směsi, pokud je to nutné v zájmu obrany.

5. Toto nařízení se nevztahuje na látky a směsi, které jsou v konečném stavu a určeny konečnému spotřebiteli, v těchto formách:

6. S výjimkou případů, na něž se použije článek 33, se toto nařízení nevztahuje na leteckou, námořní, silniční, železniční ani vnitrozemskou vodní přepravu nebezpečných věcí.

Látka nebo směs, která splňuje kritéria týkající se fyzikální nebezpečnosti, nebezpečnosti pro zdraví nebo nebezpečnosti pro životní prostředí stanovená v částech 2 až 5 přílohy I, je nebezpečná a klasifikuje se podle příslušných tříd nebezpečnosti stanovených v uvedené příloze.

Pokud jsou třídy nebezpečnosti v příloze I členěny podle cesty expozice nebo povahy účinků, klasifikuje se látka nebo směs v souladu s tímto členěním.

1. Výrobci, dovozci a následní uživatelé klasifikují látky nebo směsi před jejich uvedením na trh v souladu s hlavou II.

2. Aniž jsou dotčeny požadavky podle odstavce 1, klasifikují výrobci, výrobci předmětů a dovozci látky, které nejsou uváděny na trh, v souladu s hlavou II, pokud:

3. Pokud se na určitou látku vztahuje harmonizovaná klasifikace a označení podle hlavy V na základě záznamu v části 3 přílohy VI, klasifikuje se tato látka v souladu s daným záznamem a klasifikace dané látky podle hlavy II se neprovádí pro třídy nebezpečnosti ani členění, na něž se daný záznam vztahuje.

Pokud však látka rovněž spadá do jedné nebo více tříd nebezpečnosti nebo členění, na něž se nevztahuje záznam v části 3 přílohy VI, klasifikace podle hlavy II se pro tyto třídy nebezpečnosti nebo členění provádí.

4. Pokud je látka nebo směs klasifikována jako nebezpečná, dodavatelé zajistí, aby látka nebo směs byla před uvedením na trh označena a zabalena v souladu s hlavami III a IV.

5. Distributoři mohou při plnění svých povinností podle odstavce 4 použít pro látku nebo směs klasifikaci odvozenou některým účastníkem dodavatelského řetězce podle hlavy II.

6. Následní uživatelé mohou při plnění svých povinností podle odstavců 1 a 4 použít pro látku nebo směs klasifikaci odvozenou některým účastníkem dodavatelského řetězce podle hlavy II, avšak pouze pokud nezmění složení látky nebo směsi.

7. Směs uvedená v části 2 přílohy II, která obsahuje některou látku klasifikovanou jako nebezpečnou, nesmí být uvedena na trh, pokud není označena v souladu s hlavou III.

8. Pro účely tohoto nařízení se předměty uvedené v oddíle 2.1 přílohy I před uvedením na trh klasifikují, označují a balí v souladu s pravidly pro látky a směsi.

9. Dodavatelé v dodavatelském řetězci spolupracují za účelem splnění požadavků tohoto nařízení na klasifikaci, označování a balení.

10. Látky a směsi nesmějí být uvedeny na trh, pokud nejsou v souladu s tímto nařízením.

1. Výrobci, dovozci a následní uživatelé látky zjišťují důležité dostupné informace, aby mohli určit, zda daná látka představuje fyzikální nebezpečí, nebezpečí pro zdraví nebo nebezpečí pro životní prostředí podle přílohy I, a zejména tyto informace:

Informace se týkají forem nebo skupenství, v nichž je látka uváděna na trh a v nichž lze důvodně předpokládat, že bude užívána.

2. Výrobci, dovozci a následní uživatelé přezkoumávají informace uvedené v odstavci 1 s cílem zjistit, zda jsou pro účely hodnocení podle kapitoly 2 přiměřené, spolehlivé a vědecky validované.

1. Výrobci, dovozci a následní uživatelé směsi zjišťují důležité dostupné informace o směsi samotné nebo o látkách v ní obsažených, aby mohli určit, zda daná směs představuje fyzikální nebezpečí, nebezpečí pro zdraví nebo nebezpečí pro životní prostředí podle přílohy I, a zejména tyto informace:

Informace se týkají forem nebo skupenství, v nichž je směs uváděna na trh, a případně forem nebo skupenství, v nichž lze důvodně předpokládat, že bude užívána.

2. Pokud jsou dostupné informace uvedené v odstavci 1 o samotné směsi a pokud výrobce, dovozce nebo následný uživatel zjistí, že jsou tyto informace přiměřené, spolehlivé a případně vědecky validované, použije je s výhradou odstavců 3 a 4 pro účely hodnocení podle kapitoly 2.

3. Pro účely hodnocení směsí podle kapitoly 2 v souvislosti s třídami nebezpečnosti „mutagenita v zárodečných buňkách“, „karcinogenita“ a „toxicita pro reprodukci“ podle oddílů 3.5.3.1, 3.6.3.1 a 3.7.3.1 přílohy I použije výrobce, dovozce nebo následný uživatel důležité dostupné informace podle odstavce 1 pouze pro látky obsažené ve směsi.

Jestliže dostupné údaje ze zkoušek samotné směsi dokládají mutagenní účinky v zárodečných buňkách, karcinogenní účinky či toxické účinky pro reprodukci, které nebyly zjištěny z informací o jednotlivých látkách, je tyto údaje rovněž třeba vzít v úvahu.

4. Pro účely hodnocení směsí podle kapitoly 2 v souvislosti s vlastnostmi „biologický rozklad a bioakumulace“ v rámci třídy nebezpečnosti „nebezpečnost pro vodní prostředí“ podle oddílů 4.1.2.8 a 4.1.2.9 přílohy I použije výrobce, dovozce nebo následný uživatel důležité dostupné informace podle odstavce 1 pouze pro látky obsažené ve směsi.

5. Nejsou-li dostupné údaje ze zkoušek samotné směsi uvedené v odstavci 1 nebo jsou-li dostupné údaje nevhodné, použije výrobce, dovozce nebo následný uživatel jiné dostupné informace o jednotlivých látkách a obdobných zkoušených směsích, které mohou být pro účely stanovení, zda je směs nebezpečná, rovněž považovány za důležité, pokud se daný výrobce, dovozce nebo následný uživatel ujistil, že tyto informace jsou pro účely hodnocení podle čl. 9 odst. 4 přiměřené a spolehlivé.

1. Pokud jsou pro účely tohoto nařízení prováděny nové zkoušky, provádějí se zkoušky na zvířatech ve smyslu směrnice 86/609/EHS pouze v případě, že neexistují jiné alternativy poskytující přiměřenou spolehlivost a kvalitu údajů.

2. Zkoušky na subhumánních primátech jsou pro účely tohoto nařízení zakázány.

3. Zkoušky na lidech se pro účely tohoto nařízení neprovádějí. Údaje získané z jiných zdrojů, jako jsou například klinické studie, je však možné pro účely tohoto nařízení použít.

1. Výrobce, dovozce nebo následný uživatel může k určení, zda látka či směs představuje některé z nebezpečí pro zdraví nebo pro životní prostředí podle přílohy I tohoto nařízení, provést nové zkoušky, pokud vyčerpal veškeré ostatní možnosti získání informací včetně použití pravidel stanovených v oddíle 1 přílohy XI nařízení (ES) č. 1907/2006.

2. Pro účely určení, zda látka či směs představuje některé z fyzikálních nebezpečí podle části 2 přílohy I, provádí výrobce, dovozce nebo následný uživatel zkoušky požadované v uvedené části, nejsou-li již dostupné přiměřené a spolehlivé informace.

4. Pokud výrobce, dovozce nebo následný uživatel provádí nové ekotoxikologické nebo toxikologické zkoušky a analýzy, provádí je v souladu s čl. 13 odst. 4 nařízení (ES) č. 1907/2006.

5. Pokud se pro účely tohoto nařízení provádějí nové zkoušky zaměřené na fyzikální nebezpečnost, jsou nejpozději od 1. ledna 2014 prováděny v souladu s příslušným uznaným systémem jakosti nebo laboratořemi, které dodržují příslušnou uznanou normu.

6. Zkoušky, které se provádějí pro účely tohoto nařízení, jsou prováděny na látce nebo směsi ve formách nebo skupenstvích, v nichž se daná látka či směs uvádí na trh a v nichž lze důvodně předpokládat, že bude užívána.

1. Výrobci, dovozci a následní uživatelé látky nebo směsi hodnotí informace zjištěné v souladu s kapitolou 1 podle kritérií pro klasifikaci stanovených pro každou třídu nebezpečnosti nebo členění v částech 2 až 5 přílohy I, aby zjistili nebezpečí spojená s danou látkou či směsí.

2. Při hodnocení dostupných údajů ze zkoušek, které se týkají určité látky nebo směsi a které byly získány pomocí zkušebních metod jiných než uvedených v čl. 8 odst. 3, porovnají výrobci, dovozci a následní uživatelé použité zkušební metody s metodami uvedenými v daném článku s cílem určit, zda má použití těchto zkušebních metod vliv na hodnocení podle odstavce 1 tohoto článku.

3. Pokud příslušná kritéria nelze na zjištěné dostupné informace uplatnit přímo, provedou výrobci, dovozci a následní uživatelé hodnocení na základě zjištění průkaznosti důkazů s pomocí odborného posudku v souladu s oddílem 1.1.1 přílohy I tohoto nařízení, přičemž zvažují veškeré dostupné informace, které mají vliv na určení nebezpečnosti látky nebo směsi, a v souladu s bodem 1.2 přílohy XI nařízení (ES) č. 1907/2006.

4. Pokud jsou dostupné pouze informace uvedené v čl. 6 odst. 5, použijí výrobci, dovozci a následní uživatelé pro účely hodnocení zásady extrapolace podle oddílu 1.1.3 a jednotlivých oddílů částí 3 a 4 přílohy I.

Pokud však tyto informace nedovolují použití zásad extrapolace ani zásad využití odborných posudků a zjištění průkaznosti důkazů podle části 1 přílohy I, hodnotí výrobci, dovozci a následní uživatelé dané informace za použití jiné metody nebo jiných metod popsaných v jednotlivých oddílech částí 3 a 4 přílohy I.

5. Výrobci, dovozci a následní uživatelé při hodnocení dostupných informací pro účely klasifikace zohlední formy nebo skupenství, v nichž je látka nebo směs uváděna na trh a v nichž lze důvodně předpokládat, že bude užívána.

Koncentrační limity a multiplikační faktory pro klasifikaci látek a směsí

1. Specifické koncentrační limity a obecné koncentrační limity jsou limity stanovené pro danou látku a označující prahovou hodnotu, při jejímž dosažení nebo překročení vede přítomnost této látky v jiné látce nebo směsi ve formě nečistoty, přídatné látky nebo jednotlivé složky ke klasifikaci látky nebo směsi jako nebezpečné.

Specifické koncentrační limity stanoví výrobce, dovozce nebo následný uživatel, pokud přiměřené a spolehlivé vědecké informace prokáží, že nebezpečnost látky je zjevná, je-li látka přítomna v množství nižším, než jsou koncentrace stanovené pro kteroukoli z tříd nebezpečnosti v části 2 přílohy I, nebo v množství nižším, než jsou obecné koncentrační limity stanovené pro kteroukoli z tříd nebezpečnosti v částech 3, 4 a 5 přílohy I.

Za výjimečných okolností může výrobce, dovozce nebo následný uživatel stanovit specifické koncentrační limity, pokud má k dispozici přiměřené, spolehlivé a průkazné vědecké informace o tom, že nebezpečnost látky klasifikované jako nebezpečná není patrná v množství vyšším než koncentrace stanovené pro příslušnou třídu nebezpečnosti v části 2 přílohy I nebo v množství vyšším než obecné koncentrační limity stanovené pro příslušnou třídu nebezpečnosti v částech 3, 4 a 5 uvedené přílohy.

2. Multiplikační faktory pro látky klasifikované jako nebezpečné pro vodní prostředí – akutně kategorie 1 nebo chronicky kategorie 1 stanoví výrobce, dovozce nebo následný uživatel.

3. Bez ohledu na odstavec 1 se specifické koncentrační limity nestanoví u harmonizovaných tříd nebezpečnosti či členění v případě látek, které jsou uvedeny v části 3 přílohy VI.

4. Bez ohledu na odstavec 2 se multiplikační faktory nestanoví u harmonizovaných tříd nebezpečnosti nebo členění v případě látek uvedených v části 3 přílohy VI, u nichž je v dané části stanoven multiplikační faktor.

Není-li však v části 3 přílohy VI pro látky klasifikované jako nebezpečné pro vodní prostředí – akutně kategorie 1 nebo chronicky kategorie 1 multiplikační faktor stanoven, stanoví jej výrobce, dovozce nebo následný uživatel na základě dostupných údajů o dané látce. Tento multiplikační faktor se použije v případě, že směs, v níž je látka obsažena, klasifikuje výrobce, dovozce nebo následný uživatel za pomoci sumační metody.

5. Při stanovování specifického koncentračního limitu nebo multiplikačního faktoru přihlížejí výrobci, dovozci a následní uživatelé ke všem specifickým koncentračním limitům nebo multiplikačním faktorům pro danou látku, které byly uvedeny v seznamu klasifikací a označení.

6. Specifické koncentrační limity stanovené v souladu s odstavcem 1 mají přednost před koncentracemi v příslušných oddílech části 2 přílohy I či obecnými koncentračními limity pro klasifikaci v příslušných oddílech částí 3, 4 a 5 přílohy I.

1. Pokud určitá látka obsahuje ve formě zjištěné nečistoty, přídatné látky nebo jednotlivé složky jinou látku klasifikovanou jako nebezpečnou, přihlíží se k tomu pro účely klasifikace, pokud je koncentrace zjištěné nečistoty, přídatné látky nebo jednotlivé složky nejméně rovna použitelné mezní hodnotě podle odstavce 3.

2. Pokud určitá směs obsahuje jako složku nebo ve formě zjištěné nečistoty či přídatné látky látku klasifikovanou jako nebezpečnou, přihlíží se k tomu pro účely klasifikace, pokud je koncentrace této látky nejméně rovna mezní hodnotě podle odstavce 3.

3. Mezní hodnota uvedená v odstavcích 1 a 2 se stanoví podle oddílu 1.1.2.2 přílohy I.

Pokud jsou při hodnocení prováděném podle článku 9 zjištěny níže uvedené vlastnosti nebo účinky, výrobci, dovozci a následní uživatelé k nim pro účely klasifikace přihlédnou:

Pokud z hodnocení provedeného podle článků 9 a 12 vyplyne, že nebezpečnost spojená s danou látkou nebo směsí splňuje kritéria pro klasifikaci do jedné nebo více tříd nebezpečnosti nebo členění v částech 2 až 5 přílohy I, klasifikují výrobci, dovozci a následní uživatelé látku nebo směs podle příslušné třídy nebo tříd nebezpečnosti nebo podle členění tak, že přiřadí:

1. Klasifikace směsi není dotčena, pokud z hodnocení daných informací vyplývá:

2. Směs nemusí být klasifikována pro výbušné, oxidační nebo hořlavé vlastnosti podle části 2 přílohy I, pokud je splněn některý z těchto požadavků:

1. Výrobci, dovozci a následní uživatelé činí veškeré dostupné a přiměřené kroky k tomu, aby byli obeznámeni s novými vědeckými nebo technickými poznatky, které mohou mít vliv na klasifikaci látek nebo směsí, jež uvádějí na trh. Jakmile se výrobce, dovozce nebo následný uživatel seznámí s takovýmito poznatky, které považuje za přiměřené a spolehlivé, provede bez zbytečného prodlení nové hodnocení podle této kapitoly.

2. Pokud výrobce, dovozce nebo následný uživatel změní směs, která byla klasifikována jako nebezpečná, provede nové hodnocení podle této kapitoly, pokud se jedná o některou z těchto dvou změn:

3. Nové hodnocení podle odstavců 1 a 2 se nevyžaduje, pokud lze náležitě vědecky zdůvodnit, že nové hodnocení nezpůsobí změnu klasifikace.

4. Výrobci, dovozci a následní uživatelé přizpůsobí klasifikaci dané látky nebo směsi výsledkům nového hodnocení s výjimkou případů, kdy pro látky zařazené do části 3 přílohy VI existují harmonizované třídy nebezpečnosti nebo členění.

5. Pokud dotyčná látka nebo směs spadá do oblasti působnosti směrnice 91/414/EHS nebo směrnice 98/8/ES, použijí se na odstavce 1 až 4 tohoto článku rovněž požadavky uvedených směrnic.

1. Výrobci a dovozci mohou látku klasifikovat odlišně od klasifikace již uvedené v seznamu klasifikací a označení, pokud agentuře spolu s oznámením podle článku 40 předloží odůvodnění této klasifikace.

2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud je klasifikace uvedená v seznamu klasifikací a označení harmonizovanou klasifikací uvedenou v části 3 přílohy VI.

1. Látka nebo směs klasifikovaná jako nebezpečná a zabalená v obalu musí být označena štítkem, který obsahuje tyto prvky:

2. Nestanoví-li dotčený členský stát nebo členské státy jinak, uvádějí se informace na štítku v úředním jazyce nebo jazycích členského státu či členských států, v nichž je látka nebo směs uváděna na trh.

Dodavatelé mohou používat na svých štítcích více jazyků, než požadují členské státy, za předpokladu, že jsou ve všech použitých jazycích uvedeny stejné údaje.

1. Na štítku musí být uvedeny údaje, které umožňují identifikaci látky nebo směsi (dále jen „identifikátory výrobku“).

Výraz použitý k identifikaci látky nebo směsi musí být stejný jako výraz uvedený v bezpečnostním listu vystaveném podle článku 31 nařízení (ES) č. 1907/2006 (dále jen „bezpečnostní list“), aniž je dotčen čl. 17 odst. 2 tohoto nařízení.

Pokud název podle názvosloví IUPAC obsahuje více než 100 znaků, může být použit jeden z jiných názvů (běžný název, obchodní název, zkratka) uvedených v bodě 2.1.2 přílohy VI nařízení (ES) č. 1907/2006, je-li v oznámení podle článku 40 uveden jak název podle názvosloví IUPAC, tak i tento jiný název.

Pokud v případě uvedeném v písmenu b) vede tento požadavek k uvedení více chemických názvů látek, stačí nejvýše čtyři chemické názvy, není-li uvedení více než čtyř názvů nutné k vyjádření povahy a závažnosti nebezpečnosti.

Zvolené chemické názvy musí identifikovat látky primárně způsobující hlavní druhy nebezpečnosti pro zdraví, které jsou důvodem klasifikace a výběru příslušných standardních vět o nebezpečnosti.

1. Na štítku musí být uveden jeden nebo více příslušných výstražných symbolů nebezpečnosti, které mají sdělovat specifické informace o daném druhu nebezpečnosti.

2. S výhradou článku 33 musí výstražné symboly nebezpečnosti splňovat požadavky stanovené v oddíle 1.2.1 přílohy I a v příloze V.

3. Výstražné symboly nebezpečnosti pro každou specifickou klasifikaci jsou uvedeny v tabulkách, které uvádějí prvky označení požadované pro každou třídu nebezpečnosti v příloze I.

1. Na štítku musí být uvedeno příslušné signální slovo v souladu s klasifikací dané nebezpečné látky nebo směsi.

2. Signální slova pro každou specifickou klasifikaci jsou stanovena v tabulkách, které uvádějí prvky označení požadované pro každou třídu nebezpečnosti v částech 2 až 5 přílohy I.

3. Použije-li se na štítku signální slovo „nebezpečí“, neuvádí se tam signální slovo „varování“.

1. Na štítku musí být uvedeny příslušné standardní věty o nebezpečnosti v souladu s klasifikací dané nebezpečné látky nebo směsi.

2. Standardní věty o nebezpečnosti pro každou klasifikaci jsou stanoveny v tabulkách, které uvádějí prvky označení požadované pro každou třídu nebezpečnosti v částech 2 až 5 přílohy I.

3. Je-li látka zařazena do části 3 přílohy VI, použije se na štítku standardní věta o nebezpečnosti pro každou specifickou klasifikaci, na niž se vztahuje záznam v uvedené části, spolu se standardními větami o nebezpečnosti podle odstavce 2 pro každou jinou klasifikaci, na niž se daný záznam nevztahuje.

4. Znění standardních vět o nebezpečnosti musí být v souladu s přílohou III.

1. Na štítku musí být uvedeny příslušné pokyny pro bezpečné zacházení.

2. Pokyny pro bezpečné zacházení se zvolí z pokynů uvedených v tabulkách v částech 2 až 5 přílohy I, které uvádějí prvky označení pro každou třídu nebezpečnosti.

3. Pokyny pro bezpečné zacházení se zvolí podle kritérií stanovených v části 1 přílohy IV, s přihlédnutím ke standardním větám o nebezpečnosti a k zamýšlenému nebo určenému použití dané látky nebo směsi.

4. Znění pokynů pro bezpečné zacházení musí být v souladu s částí 2 přílohy IV.

Zvláštní ustanovení o označování stanovená v oddíle 1.3 přílohy I se vztahují:

1. Výrobce, dovozce nebo následný uživatel látky obsažené ve směsi může podat agentuře žádost o povolení používání alternativního chemického názvu, který na dotyčnou látku obsaženou ve směsi odkazuje buď pomocí názvu identifikujícího nejdůležitější funkční chemické skupiny, nebo pomocí alternativního označení, pokud látka splňuje kritéria stanovená v části 1 přílohy I a pokud lze prokázat, že uvedení chemické identifikace dotyčné látky na štítku nebo v bezpečnostním listu ohrožuje obchodní tajemství výrobce, dovozce nebo následného uživatele, zejména jeho práva duševního vlastnictví.

2. Žádosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku se podávají ve formátu uvedeném v článku 111 nařízení (ES) č. 1907/2006 a jsou zpoplatněny.

Výši poplatků stanoví Komise řídícím postupem podle čl. 54 odst. 2 tohoto nařízení.

3. Agentura může od výrobce, dovozce nebo následného uživatele, který žádost podává, požadovat další informace, pokud jsou pro přijetí rozhodnutí nezbytné. Pokud agentura do šesti týdnů od podání žádosti nebo obdržení dalších požadovaných informací nevznese žádné námitky, považuje se používání požadovaného názvu za povolené.

4. Pokud agentura žádosti nevyhoví, použijí se praktická pravidla uvedená v čl. 118 odst. 3 nařízení (ES) č. 1907/2006.

5. Agentura uvědomí příslušné orgány o vyřízení žádosti podle odstavce 3 nebo 4 a předá jim informace předložené výrobcem, dovozcem nebo následným uživatelem.

6. Vyplyne-li z nových informací, že alternativní chemický název neposkytuje dostatek informací pro přijetí nezbytných zdravotních a bezpečnostních opatření na pracovišti k zajištění kontroly rizik spojených se zacházením s dotyčnou směsí, agentura své rozhodnutí o povolení používání tohoto alternativního chemického názvu přezkoumá. Agentura může své rozhodnutí zrušit nebo je změnit rozhodnutím uvádějícím, který alternativní chemický název je povoleno používat. Pokud agentura své rozhodnutí zruší nebo změní, použijí se praktická pravidla uvedená v čl. 118 odst. 3 nařízení (ES) č. 1907/2006.

7. Pokud bylo používání alternativního chemického názvu povoleno, avšak klasifikace látky obsažené ve směsi, pro niž se alternativní název používá, již nesplňuje kritéria uvedená v oddíle 1.4.1 přílohy I, použije dodavatel této látky obsažené ve směsi na štítku a v bezpečnostním listu identifikátor výrobku pro danou látku v souladu s článkem 18 a nikoli alternativní chemický název.

8. Pro látky, ať už samotné nebo obsažené ve směsi, v jejichž případě agentura uznala za platné odůvodnění podle čl. 10 písm. a) bodu xi) nařízení (ES) č. 1907/2006 týkající se informací uvedených v čl. 119 odst. 2 písm. f) nebo g) uvedeného nařízení, může výrobce, dovozce nebo následný uživatel použít na štítku a v bezpečnostním listu název, který bude zveřejněn na internetu. Pro látky obsažené ve směsi, na něž se čl. 119 odst. 2 písm. f) nebo g) uvedeného nařízení již nevztahuje, může výrobce, dovozce nebo následný uživatel podat agentuře žádost o povolení používání alternativního chemického názvu, jak je stanoveno v odstavci 1 tohoto článku.

9. Pokud dodavatel směsi do 1. června 2015 na základě článku 15 směrnice 1999/45/ES prokáže, že uvedení chemické identifikace látky obsažené ve směsi ohrožuje jeho obchodní tajemství, může pro účely tohoto nařízení nadále používat dohodnutý alternativní název.

1. Pokud má látka nebo směs klasifikovaná jako nebezpečná fyzikální vlastnosti nebo vlastnosti související se zdravím podle oddílů 1.1 a 1.2 přílohy II, uvádějí se standardní věty v části pro doplňující informace na štítku.

Znění těchto standardních vět musí být v souladu s oddíly 1.1 a 1.2 přílohy II a s částí 2 přílohy III.

Je-li látka zařazena do části 3 přílohy VI, uvádějí se mezi doplňujícími informacemi na štítku všechny doplňující standardní věty o nebezpečnosti, které jsou pro danou látku v dotyčné části uvedeny.

2. Pokud látka nebo směs klasifikovaná jako nebezpečná spadá do oblasti působnosti směrnice 91/414/EHS, uvádí se standardní věta v části pro doplňující informace na štítku.

Znění této standardní věty musí být v souladu s částí 4 přílohy II a s částí 3 přílohy III tohoto nařízení.

3. Dodavatel může v části pro doplňující informace na štítku uvést doplňující informace jiné než uvedené v odstavcích 1 a 2, pokud tím není ztížena identifikace prvků označení podle čl. 17 odst. 1 písm. a) až g) a pokud tyto informace udávají další podrobnosti a nejsou v rozporu s informacemi sdělovanými pomocí těchto prvků ani nezpochybňují jejich platnost.

4. Na štítku ani na obalu látky nebo směsi se nesmějí uvádět tvrzení jako „netoxický“, „neškodlivý“, „neznečišťující“, „ekologický“ ani jiná tvrzení uvádějící, že látka nebo směs nejsou nebezpečné, ani jiné údaje, které nejsou v souladu s klasifikací.

5. Pokud je látka nebo směs klasifikována v souladu s částí 5 přílohy I:

6. Pokud je ve směsi obsažena látka klasifikovaná jako nebezpečná, označuje se směs v souladu s částí 2 přílohy II.

Znění těchto standardních vět musí být v souladu s částí 3 přílohy III a uvádějí se na štítku v části pro doplňující informace.

Na štítku se rovněž uvádí identifikátor výrobku podle článku 18 a jméno/název, adresa a telefonní číslo dodavatele směsi.

1. Pokud by klasifikace látky nebo směsi vedla k použití více než jednoho výstražného symbolu nebezpečnosti na štítku, použijí se za účelem snížení počtu vyžadovaných výstražných symbolů nebezpečnosti tato pravidla:

2. Pokud by klasifikace látky nebo směsi vedla k použití více než jednoho výstražného symbolu nebezpečnosti pro tutéž třídu nebezpečnosti, uvádí se na štítku výstražný symbol nebezpečnosti odpovídající nejzávažnější kategorii nebezpečnosti pro každou dotyčnou třídu nebezpečnosti.

V případě látek zařazených do části 3 přílohy VI a podléhajících rovněž klasifikaci podle hlavy II se na štítku uvádí výstražný symbol nebezpečnosti odpovídající nejzávažnější kategorii nebezpečnosti pro každou příslušnou třídu nebezpečnosti.

Pokud je látka nebo směs klasifikována ve více třídách nebezpečnosti nebo ve více členěních v rámci určité třídy nebezpečnosti, uvádějí se na štítku všechny standardní věty o nebezpečnosti vyplývající z příslušné klasifikace, nevede-li to k uvádění zjevně zdvojených či nadbytečných údajů.

1. Pokud vede výběr pokynů pro bezpečné zacházení k situaci, kdy jsou některé pokyny pro bezpečné zacházení s ohledem na určitou látku, směs nebo obal zjevně nadbytečné nebo nepotřebné, pak se takové pokyny na štítku neuvádějí.

2. Pokud je určitá látka nebo směs dodávána široké veřejnosti, uvádí se na štítku jeden pokyn pro bezpečné zacházení týkající se odstraňování dané látky nebo směsi, jakož i odstraňování obalu, s výjimkou případů, kdy to podle článku 22 není vyžadováno.

Ve všech ostatních případech se pokyn pro bezpečné zacházení týkající se odstraňování nevyžaduje, pokud je zřejmé, že odstraňování látky nebo směsi nebo obalu nepředstavuje nebezpečí pro lidské zdraví ani životní prostředí.

3. Na štítku se neuvádí více než šest pokynů pro bezpečné zacházení, není-li to nutné pro vyjádření povahy a závažnosti nebezpečnosti.

1. Má-li obal látky nebo směsi takový tvar či formu nebo je tak malý, že je nemožné splnit požadavky kladené článkem 31 na štítek obsahující informace v jazycích členského státu, v němž je daná látka nebo směs uváděna na trh, uvádějí se prvky označení podle čl. 17 odst. 2 prvního pododstavce v souladu s oddílem 1.5.1 přílohy I.

2. Pokud nelze uvést všechny informace na štítku způsobem uvedeným v odstavci 1, lze informace na štítku omezit v souladu s oddílem 1.5.2 přílohy I.

3. Pokud je nebezpečná látka nebo směs uvedená v části 5 přílohy II dodávána široké veřejnosti bez obalu, dodává se spolu s kopií prvků označení v souladu s článkem 17.

4. Pro některé směsi klasifikované jako nebezpečné pro životní prostředí lze postupem podle článku 53 stanovit výjimky z některých ustanovení o označování v souvislosti se životním prostředím anebo zvláštních ustanovení týkající se označování v souvislosti se životním prostředím, pokud lze prokázat menší dopad na životní prostředí. Tyto výjimky nebo zvláštní ustanovení jsou vymezeny v části 2 přílohy II.

5. Komise může agenturu požádat, aby vypracovala a předložila Komisi další návrhy výjimek z požadavků na označování a balení.

1. Dodavatel zajistí, aby po každé změně klasifikace a označení látky nebo směsi, je-li nová nebezpečnost závažnější nebo vyžadují-li se podle článku 25 doplňující prvky označení, byly informace na štítku bez zbytečného prodlení aktualizovány, přičemž přihlédne k povaze změny, pokud jde o ochranu lidského zdraví a životního prostředí. Dodavatelé spolupracují v souladu s čl. 4 odst. 9 za účelem dokončení změn označení bez zbytečného prodlení.

2. Pokud jsou nutné změny označení jiné než uvedené v odstavci 1, zajistí dodavatel látky nebo směsi, aby byly informace na štítku aktualizovány do osmnácti měsíců.

3. Dodavatel látky nebo směsi, která spadá do oblasti působnosti směrnic 91/414/EHS nebo 98/8/ES, aktualizuje štítek v souladu s uvedenými směrnicemi.

1. Štítky musí být pevně připevněny k jedné nebo více stranám obalu, který bezprostředně obsahuje látku nebo směs, tak, aby bylo možno údaje číst vodorovně, je-li balení uloženo v obvyklé poloze.

2. Každý štítek musí mít takovou barvu a provedení, aby na něm výstražný symbol nebezpečnosti zřetelně vystupoval.

3. Prvky označení uvedené v čl. 17 odst. 1 musí být vyznačeny zřetelně a neodstranitelně. Musí zřetelně vystupovat z pozadí a mít takovou velikost a uspořádání, aby byly snadno čitelné.

4. Tvar, barva a velikost výstražného symbolu nebezpečnosti a rozměry štítku musí být v souladu s oddílem 1.2.1 přílohy I.

5. Štítek se nepožaduje, pokud jsou prvky označení podle čl. 17 odst. 1 zřetelně uvedeny přímo na obalu. V takových případech musí informace na obalu splňovat požadavky stanovené v této kapitole pro štítek.

1. Na štítku musí být společně umístěny výstražné symboly nebezpečnosti, signální slovo, standardní věty o nebezpečnosti a pokyny pro bezpečné zacházení.

2. Pořadí standardních vět o nebezpečnosti na štítku může zvolit dodavatel. S výhradou odstavce 4 však musí být všechny standardní věty o nebezpečnosti na štítku seskupeny podle jazyka.

Pořadí pokynů pro bezpečné zacházení na štítku může zvolit dodavatel. S výhradou odstavce 4 však musí být všechny pokyny o bezpečném zacházení na štítku seskupeny podle jazyka.

3. Skupiny standardních vět o nebezpečnosti a skupiny pokynů pro bezpečné zacházení uvedené v odstavci 2 musí být na štítku umístěny společně podle jazyka.

4. Doplňující informace se uvádějí v části pro doplňující informace podle článku 25 a musí být umístěny společně s dalšími prvky označení uvedenými v čl. 17 odst. 1 písm. a) až g).

5. Vedle využití ve výstražných symbolech nebezpečnosti může být barva použita také na jiných částech štítku za účelem splnění zvláštních požadavků na označování.

6. Prvky označení vyplývající z požadavků stanovených v jiných předpisech Společenství se uvádějí v části pro doplňující informace na štítku podle článku 25.

Zvláštní pravidla označování vnějšího obalu, vnitřního obalu a jednotlivého obalu

1. Pokud má balení vnější a vnitřní obal a případně vložený obal a pokud vnější obal vyhovuje ustanovením o označování v souladu s pravidly přepravy nebezpečných věcí, označí se vnitřní a každý případný vložený obal v souladu s tímto nařízením. Vnější obal může být rovněž označen v souladu s tímto nařízením. Pokud se jeden nebo více výstražných symbolů nebezpečnosti vyžadovaných tímto nařízením vztahují k témuž nebezpečí, jaké upravují pravidla přepravy nebezpečných věcí, nemusí být vyznačeny na vnějším obalu.

2. Pokud se nevyžaduje, aby vnější obal balení vyhovoval ustanovením o označování v souladu s pravidly přepravy nebezpečných věcí, označí se vnější a případný vnitřní obal, včetně každého vloženého obalu, v souladu s tímto nařízením. Umožňuje-li však vnější obal, aby bylo označení vnitřního nebo vloženého obalu zřetelně viditelné, nemusí být označen.

3. Jednotlivá balení, která vyhovují ustanovením o označování v souladu s pravidly přepravy nebezpečných věcí, se označují v souladu s tímto nařízením i s pravidly přepravy nebezpečných věcí. Pokud se jeden nebo více výstražných symbolů nebezpečnosti vyžadovaných tímto nařízením vztahují k témuž nebezpečí, jaké upravují pravidla přepravy nebezpečných věcí, nemusí být vyznačeny.

Zpráva o sdělování informací o bezpečném používání chemických látek

1. Agentura do 20. ledna 2012 provede studii o sdělování informací o bezpečném používání látek a směsí široké veřejnosti a o možné potřebě doplňujících informací na štítku. Tato studie se provede v konzultaci s příslušnými orgány a dotčenými subjekty a bude náležitě vycházet z příslušných osvědčených postupů.

2. Aniž jsou dotčena pravidla označování stanovená v této hlavě, předloží Komise na základě studie uvedené v odstavci 1 Evropskému parlamentu a Radě zprávu, a bude-li to důvodné, legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

1. Obaly obsahující nebezpečné látky nebo směsi musí splňovat tyto požadavky:

2. Obal obsahující nebezpečnou látku nebo směs dodávanou široké veřejnosti nesmí mít tvar ani provedení, které může přitahovat děti nebo vzbuzovat jejich zvědavost anebo uvádět spotřebitele v omyl, ani nesmí mít podobnou úpravu nebo provedení jako obal pro potraviny, krmiva, léčivé přípravky nebo kosmetické prostředky, která by mohla uvést spotřebitele v omyl.

Pokud obal obsahuje látku nebo směs splňující požadavky podle oddílu 3.1.1 přílohy II, musí být opatřen uzávěrem odolným proti otevření dětmi v souladu s oddíly 3.1.2, 3.1.3 a 3.1.4.2 přílohy II.

Pokud obal obsahuje látku nebo směs splňující požadavky podle oddílu 3.2.1 přílohy II, musí být opatřen hmatatelnou výstrahou před nebezpečím v souladu s oddílem 3.2.2 přílohy II.

3. Má se za to, že obal látek a směsí splňuje požadavky odst. 1 písm. a), b) a c), pokud splňuje požadavky pravidel letecké, námořní, silniční, železniční nebo vnitrozemské vodní přepravy nebezpečných věcí.

HARMONIZACE KLASIFIKACE A OZNAČOVÁNÍ LÁTEK A SEZNAM KLASIFIKACÍ A OZNAČENÍ

1. Harmonizovaná klasifikace a označení v souladu s článkem 37 se obvykle vztahuje na látku, která splňuje kritéria stanovená v příloze I pro tyto položky:

2. Na látku, která je účinnou látkou ve smyslu směrnice 91/414/EHS nebo směrnice 98/8/ES, se obvykle vztahuje harmonizovaná klasifikace a označení. Pro tyto látky se použijí postupy stanovené v čl. 37 odst. 1, 4, 5 a 6.

3. Pokud látka splňuje kritéria pro třídy nebezpečnosti nebo členění jiné než uvedené v odstavci 1 a nespadá do působnosti odstavce 2, může být harmonizovaná klasifikace a označení v souladu s článkem 37 na základě individuálního posouzení doplněna rovněž do přílohy VI, pokud je prokázána potřeba takového opatření na úrovni Společenství.

1. Příslušný orgán může agentuře předložit návrh harmonizované klasifikace a označení látky a v případě potřeby i specifických koncentračních limitů nebo multiplikačních faktorů, anebo návrh jejich revize.

Návrh se předkládá ve formátu stanoveném v části 2 přílohy VI a musí obsahovat důležité informace stanovené v části 1 přílohy VI.

2. Výrobce, dovozce nebo následný uživatel látky může agentuře předložit návrh její harmonizované klasifikace a označení a v případě potřeby specifických koncentračních limitů nebo multiplikačních faktorů, pokud část 3 přílohy VI neobsahuje pro tuto látku žádný záznam v souvislosti s třídou nebezpečnosti nebo členěním, jehož se uvedený návrh týká.

Návrh se vypracovává v souladu s příslušnými částmi oddílů 1, 2 a 3 přílohy I nařízení (ES) č. 1907/2006 a předkládá se ve formátu stanoveném v části B zprávy o chemické bezpečnosti v oddíle 7 uvedené přílohy. Musí obsahovat důležité informace stanovené v části 1 přílohy VI tohoto nařízení. Použije se článek 111 nařízení (ES) č. 1907/2006.

3. Pokud se návrh výrobce, dovozce nebo následného uživatele týká harmonizované klasifikace a označení látky v souladu s čl. 36 odst. 3, podléhá jeho předložení poplatku určenému Komisí řídícím postupem podle čl. 54 odst. 2.

4. Výbor pro posuzování rizik zřízený při agentuře podle čl. 76 odst. 1 písm. c) nařízení (ES) č. 1907/2006 zaujímá ke každému návrhu, který byl předložen podle odstavce 1 nebo 2, do osmnácti měsíců od jeho obdržení stanovisko a poskytuje dotčeným stranám příležitost k vyjádření. Agentura postoupí toto stanovisko a případné připomínky Komisi.

5. Pokud Komise zjistí, že je vhodné harmonizovat klasifikaci a označení dotyčné látky, předloží bez zbytečného prodlení návrh rozhodnutí o začlenění dané látky do tabulky 3.1 části 3 přílohy VI společně s uvedením příslušné klasifikace a prvků označení a případných specifických koncentračních limitů nebo multiplikačních faktorů.

Do 31. května 2015 se v tabulce 3.2 části 3 přílohy VI za stejných podmínek uvede odpovídající záznam.

Toto opatření, jež má za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímá regulativním postupem s kontrolou podle čl. 54 odst. 3. Ze závažných naléhavých důvodů může Komise použít postup pro naléhavé případy podle čl. 54 odst. 4.

6. Výrobci, dovozci a následní uživatelé, kteří mají nové informace, jež mohou vést ke změně harmonizované klasifikace a prvků označení látky uvedené v části 3 přílohy VI, předloží příslušnému orgánu jednoho z členských států, v němž je látka uváděna na trh, návrh v souladu s odst. 2 druhým pododstavcem.

Obsah stanovisek a rozhodnutí týkajících se harmonizovaných klasifikací a označení v části 3 přílohy VI; dostupnost informací

1. Každé stanovisko podle čl. 37 odst. 4 a rozhodnutí podle čl. 37 odst. 5 uvádí pro každou látku alespoň tyto údaje:

2. Při zveřejňování stanoviska nebo rozhodnutí podle čl. 37 odst. 4 a 5 tohoto nařízení se použije čl. 118 odst. 2 a článek 119 nařízení (ES) č. 1907/2006.

1. Každý výrobce nebo dovozce či skupina výrobců nebo dovozců (dále jen „oznamovatel“), který uvádějí na trh látku uvedenou v článku 39, oznámí agentuře tyto informace za účelem jejich zahrnutí do seznamu uvedeného v článku 42:

Informace uvedené v písmenech a) až f) se neoznamují, pokud jsou agentuře předkládány jako součást žádosti o registraci podle nařízení (ES) č. 1907/2006 nebo pokud je již dotyčný oznamovatel oznámil.

Oznamovatel tyto informace předkládá ve formátu podle článku 111 nařízení (ES) č. 1907/2006.

2. Pokud bylo v návaznosti na přezkum podle čl. 15 odst. 1 rozhodnuto změnit klasifikaci a označení látky, dotyčný oznamovatel nebo oznamovatelé informace uvedené v odstavci 1 aktualizují a oznámí agentuře.

3. Pro látky uvedené na trh dne 1. prosince 2010 nebo později se oznámení podává v souladu s odstavcem 1 do jednoho měsíce od jejich uvedení na trh.

V případě látek uvedených na trh před 1. prosincem 2010 však mohou být oznámení podána v souladu s odstavcem 1 před uvedeným dnem.

Pokud oznámení podle čl. 40 odst. 1 vede k odlišným záznamům pro tutéž látku v seznamu uvedeném v článku 42, vynaloží oznamovatelé a žadatelé o registraci veškeré úsilí, aby se dohodli na záznamu, který má být na seznamu uveden. Oznamovatelé agenturu odpovídajícím způsobem informují.

1. Agentura vytvoří seznam klasifikací a označení a vede jej ve formě databáze.

Do seznamu se zaznamenávají informace oznámené podle čl. 40 odst. 1 a informace předložené jako součást žádosti o registraci podle nařízení (ES) č. 1907/2006.

Informace v seznamu, které odpovídají informacím podle čl. 119 odst. 1 nařízení (ES) č. 1907/2006, jsou přístupné veřejnosti. Agentura umožní přístup k dalším informacím o každé látce uvedené v seznamu oznamovatelům a žadatelům o registraci, kteří předložili informace o dotyčné látce v souladu s čl. 29 odst. 1 nařízení (ES) č. 1907/2006. Agentura umožní přístup k těmto informacím i jiným stranám s výhradou článku 118 uvedeného nařízení.

2. Agentura seznam aktualizuje, jakmile obdrží aktualizované informace v souladu s čl. 40 odst. 2 nebo s článkem 41.

3. Kromě informací uvedených v odstavci 1 uvádí agentura v každém záznamu případně tyto informace:

Pokud je přijato rozhodnutí v souladu s čl. 37 odst. 5, informace uvedené v písmenu a) se aktualizují.

Určení příslušných orgánů a orgánů pověřených prosazování a spolupráce mezi nimi

Členské státy určí orgán nebo orgány příslušné pro návrhy harmonizované klasifikace a označení a orgány pověřené prosazováním povinností stanovených tímto nařízením.

Příslušné orgány a orgány pověřené prosazováním spolupracují při plnění svých úkolů podle tohoto nařízení a za tímto účelem poskytují odpovídajícím orgánům jiných členských států veškerou nezbytnou a užitečnou podporu.

Členské státy zřídí svá ústřední kontaktní místa za účelem poskytování poradenství výrobcům, dovozcům, distributorům, následným uživatelům a dalším zúčastněným osobám ohledně jejich odpovědnosti a povinností podle tohoto nařízení.

Určení subjektů pověřených přijímáním informací týkajících se reakce na ohrožení zdraví

1. Členské státy určí subjekt nebo subjekty pověřené přijímáním informací předkládaných dovozci a následnými uživateli, kteří uvádějí směsi na trh, a důležitých zejména pro vypracování preventivních a léčebných opatření, a to zejména pro případy náhlého ohrožení zdraví. Tyto informace zahrnují chemické složení směsí uváděných na trh a klasifikovaných jako nebezpečné na základě svých zdravotních nebo fyzikálních účinků, včetně chemické identifikace látek obsažených ve směsích, u kterých agentura vyhověla žádosti o povolení používání alternativního chemického názvu v souladu s článkem 24.

2. Určené subjekty musí poskytovat veškeré požadované záruky zachování důvěrnosti obdržených informací. Tyto informace lze použít pouze:

3. Určené subjekty mají pro plnění úkolů, jimiž jsou pověřeny, k dispozici veškeré potřebné informace od dovozců a následných uživatelů odpovědných za uvádění výrobků na trh.

4. Do 20. ledna 2012 provede Komise přezkum s cílem posoudit možnost harmonizovat informace uvedené v odstavci 1 a stanovit formát pro předkládání informací určeným subjektům dovozci a následnými uživateli. Na základě tohoto přezkumu a po konzultaci s důležitými dotčenými subjekty, jako je Evropská asociace toxikologických středisek a klinických toxikologů (EAPCCT), může Komise přijmout nařízení, kterým se k tomuto nařízení doplňuje příloha.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 54 odst. 3.

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, včetně udržování systému úředních kontrol, aby zajistily, že látky ani směsi nejsou uváděny na trh, pokud nejsou klasifikovány, označeny, oznámeny a zabaleny v souladu s tímto nařízením.

2. Členské státy předkládají agentuře každých pět let do 1. července zprávu o výsledcích úředních kontrol a o dalších opatřeních přijatých k prosazování. První zprávu předloží do 20. ledna 2012. Agentura tyto zprávy zpřístupní Komisi, která k nim přihlíží při vypracování své zprávy podle článku 117 nařízení (ES) č. 1907/2006.

3. Fórum uvedené v čl. 76 odst. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 1907/2006 plní úkoly stanovené v čl. 77 odst. 4 písm. a) až g) nařízení (ES) č. 1907/2006 v souvislosti s prosazováním tohoto nařízení.

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, že toto nařízení bude uplatňováno. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí Komisi stanovené sankce do 20. června 2010 a neprodleně jí oznámí každou jejich následnou změnu.

1. Každá reklama na látku klasifikovanou jako nebezpečná musí uvádět příslušné třídy nebo kategorie nebezpečnosti.

2. Každá reklama na směs klasifikovanou jako nebezpečná nebo spadající do oblasti působnosti čl. 25 odst. 6, která umožňuje komukoliv ze široké veřejnosti uzavřít kupní smlouvu, aniž by předtím viděl štítek dané směsi, musí uvádět typ nebo typy nebezpečnosti označené na štítku.

Prvním pododstavcem není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (28).

1. Dodavatel shromažďuje a uchovává veškeré informace, které používá pro účely klasifikace a označení podle tohoto nařízení, po dobu nejméně deset let poté, kdy danou látku nebo směs naposledy dodal.

Dodavatel tyto informace uchovává společně s informacemi požadovanými podle článku 36 nařízení (ES) č. 1907/2006.

2. Pokud dodavatel ukončí svou činnost nebo ji celou či její část převede na třetí osobu, přechází jeho povinnost podle odstavce 1 na osobu odpovědnou za likvidaci podniku dodavatele nebo přebírající odpovědnost za uvedení dotyčné látky nebo směsi na trh.

3. Příslušný orgán členského státu, v němž je dodavatel usazen, orgány tohoto státu pověřené prosazováním nebo agentura mohou požadovat, aby jim dodavatel předložil jakékoli informace podle odst. 1 prvního pododstavce.

Má-li však agentura tyto informace k dispozici v žádosti o registraci podle nařízení (ES) č. 1907/2006 nebo v oznámení podle článku 40 tohoto nařízení, použije je a dotyčný orgán si je od ní vyžádá.

1. Agentura poskytuje členským státům a orgánům Společenství co nejlepší vědeckou a technickou pomoc v otázkách týkajících se chemických látek, které spadají do její působnosti a které jí jsou předloženy podle tohoto nařízení.

Členské státy nesmějí zakázat ani omezit uvádění na trh látek nebo směsí, které jsou v souladu s tímto nařízením a případně s právními akty Společenství přijatými k jeho provedení, ani takovému uvádění na trh bránit z důvodů týkajících se klasifikace, označování nebo balení látek a směsí ve smyslu tohoto nařízení.

1. Má-li členský stát oprávněné důvody domnívat se, že látka nebo směs představuje vážné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí s ohledem na klasifikaci, označení nebo balení, přestože splňuje požadavky tohoto nařízení, může přijmout vhodná prozatímní opatření. Členský stát o nich neprodleně uvědomí Komisi, agenturu a ostatní členské státy a uvede důvody svého rozhodnutí.

2. Komise ve lhůtě 60 dnů od obdržení informací od členského státu regulativním postupem podle čl. 54 odst. 2 buď prozatímní opatření schválí na dobu stanovenou v rozhodnutí, nebo členský stát vyzve, aby prozatímní opatření zrušil.

3. Je-li prozatímní opatření týkající se klasifikace nebo označení látky podle odstavce 2 schváleno, předloží příslušný orgán dotčeného členského státu postupem podle článku 37 agentuře do tří měsíců od rozhodnutí Komise návrh harmonizované klasifikace a označení.

1. Komise může upravit a přizpůsobit čl. 6 odst. 5, čl. 11 odst. 3, články 12 a 14, čl. 18 odst. 3 písm. b), článek 23, články 25 až 29, čl. 35 odst. 2 druhý a třetí pododstavec a přílohy I až VII vědeckotechnickému pokroku, přičemž mimo jiné řádně zohlední další vývoj Globálně harmonizovaného systému (GHS) na úrovni OSN, zejména všechny změny provedené OSN týkající se používání informací o podobných směsích, a vezme v úvahu vývoj v oblasti mezinárodně uznaných chemických programů i údaje o náhodných otravách uvedené v příslušných databázích. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 54 odst. 3. Ze závažných naléhavých důvodů může Komise použít postup pro naléhavé případy podle čl. 54 odst. 4.

2. Členské státy a Komise podporují způsobem odpovídajícím jejich úloze v příslušných fórech OSN harmonizaci kritérií pro klasifikaci a označování látek jako perzistentních, bioakumulativních a toxických (PBT) nebo jako vysoce perzistentních a vysoce bioakumulativních (vPvB) na úrovni OSN.

1. Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 133 nařízení (ES) č. 1907/2006.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1, 2, 4 a 6 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Změny nařízení (ES) č. 1907/2006 ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost

Nařízení (ES) č. 1907/2006 se s účinkem ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost mění takto:

Nařízení (ES) č. 1907/2006 se s účinkem ode dne 1. prosince 2010 mění takto:

Nařízení (ES) č. 1907/2006 se s účinkem ode dne 1. června 2015 mění takto:

Směrnice 67/548/EHS a směrnice 1999/45/ES se zrušují s účinkem ode dne 1. června 2015.

1. Do 1. prosince 2010 se látky klasifikují, označují a balí podle směrnice 67/548/EHS.

Do 1. června 2015 se směsi klasifikují, označují a balí podle směrnice 1999/45/ES.

2. Odchylně od čl. 62 druhého pododstavce tohoto nařízení a vedle požadavků odstavce 1 tohoto článku mohou být látky a směsi před 1. prosincem 2010 a 1. červnem 2015 klasifikovány, označovány a baleny podle tohoto nařízení. V tom případě se nepoužijí ustanovení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES o označování a balení.

3. Od 1. prosince 2010 do 1. června 2015 se látky klasifikují jak podle směrnice 67/548/EHS, tak podle tohoto nařízení. Látky se označují a balí podle tohoto nařízení.

4. Odchylně od čl. 62 druhého pododstavce tohoto nařízení nemusí být látky klasifikované, označené a zabalené podle směrnice 67/548/EHS a uvedené na trh před 1. prosincem 2010 znovu označeny a zabaleny podle tohoto nařízení, a to až do 1. prosince 2012.

Odchylně od čl. 62 druhého pododstavce tohoto nařízení nemusí být směsi klasifikované, označené a zabalené podle směrnice 1999/45/EHS a uvedené na trh před 1. červnem 2015 znovu označeny a zabaleny podle tohoto nařízení, a to až do 1. června 2017.

5. Pokud byla látka nebo směs klasifikována podle směrnice 67/548/EHS před 1. prosincem 2010 nebo podle směrnice 1999/45/ES před 1. červnem 2015, mohou výrobci, dovozci a následní uživatelé změnit klasifikaci látky nebo směsi za použití převodní tabulky v příloze VII tohoto nařízení.

6. Do 1. prosince 2011 může členský stát zachovat veškerou stávající a přísnější klasifikaci a označování látek uvedených v části 3 přílohy VI tohoto nařízení, pokud tyto klasifikace a prvky označení oznámily Komisi v souladu s ochrannou doložkou směrnice 67/548/EHS před 20. lednem 2009 a pokud tento členský stát předloží do 1. června 2009 agentuře v souladu s čl. 37 odst. 1 tohoto nařízení návrh harmonizované klasifikace a označení obsahující tyto klasifikace a prvky označení.

Podmínkou je, že Komise o návrhu klasifikace a označení v souladu s ochrannou doložkou směrnice 67/548/EHS před 20. lednem 2009 dosud nerozhodla.

Pokud navrhovaná harmonizovaná klasifikace a označení předložené podle prvního pododstavce nejsou v části 3 přílohy VI uvedeny nebo jsou v ní uvedeny v pozměněné podobě v souladu s čl. 37 odst. 5, pozbývá výjimka podle prvního pododstavce tohoto odstavce platnosti.

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Hlavy II, III a IV se použijí pro látky od 1. prosince 2010 a pro směsi od 1. června 2015.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 3. září 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

PŘÍLOHA I

KLASIFIKACE A OZNAČOVÁNÍ NEBEZPEČNÝCH LÁTEK A SMĚSÍ

Tato příloha stanoví kritéria pro klasifikaci do tříd nebezpečnosti a jejich členění a doplňková ustanovení o možných způsobech plnění těchto kritérií.

1. ČÁST 1: OBECNÉ ZÁSADY PRO KLASIFIKACI A OZNAČOVÁNÍ

1.0 Definice

„Plynem“ se rozumí látka, která

i)	má při teplotě 50 oC tlak par vyšší než 300 kPa (v absolutní hodnotě) nebo

ii)	je při teplotě 20 oC a standardním tlaku 101,3 kPa zcela plynná.

„Kapalinou“ se rozumí látka nebo směs, která

i)	má při teplotě 50 oC tlak par nejvýše 300 kPa (3 bary),

ii)	není při teplotě 20 oC a standardním tlaku 101,3 kPa zcela plynná a

iii)	má při standardním tlaku 101,3 kPa bod tání nebo počáteční bod tání nejvýše 20 oC.

„Tuhou látkou“ se rozumí látka nebo směs, která neodpovídá definici kapaliny ani plynu.

1.1 Klasifikace látek a směsí

1.1.0 Spolupráce za účelem splnění požadavků tohoto nařízení

Dodavatelé v dodavatelském řetězci spolupracují za účelem splnění požadavků stanovených v tomto nařízení pro klasifikaci, označování a balení.

Dodavatelé v průmyslovém odvětví mohou spolupracovat za účelem zvládnutí přechodné úpravy obsažené v článku 61 týkající se látek a směsí uváděných na trh.

Dodavatelé v průmyslovém odvětví mohou při klasifikování látek a směsí podle hlavy II tohoto nařízení spolupracovat vytvořením sítě nebo jinými prostředky ke sdílení údajů a odborných znalostí. Za těchto okolností dodavatelé v průmyslovém odvětví plně dokumentují, na jakém základě jsou přijímána rozhodnutí o klasifikaci, a tuto dokumentaci zpřístupní příslušným orgánům a na požádání odpovídajícím orgánům pověřeným prosazováním, spolu s údaji a informacemi, ze kterých klasifikace vychází. I pokud však dodavatelé v průmyslovém odvětví tímto způsobem spolupracují, odpovídá každý dodavatel i nadále plně za klasifikaci, označování a balení látek a směsí, které uvádí na trh, a za splnění veškerých dalších požadavků tohoto nařízení.

Uvedenou síť je možné také využívat k výměně informací a osvědčených postupů s cílem zjednodušit plnění oznamovací povinnosti.

1.1.1 Úloha a použití odborných posudků a zjištění průkaznosti důkazů

1.1.1.1

Pokud příslušná kritéria nelze na zjištěné dostupné informace uplatnit přímo nebo pokud jsou k dispozici pouze informace uvedené v čl. 6 odst. 5, zjišťuje se průkaznost důkazů na základě odborného posudku v souladu s čl. 9 odst. 3 nebo odst. 4.

1.1.1.2

Přístup ke klasifikaci směsí může v řadě oblastí zahrnovat použití odborného posudku s cílem zajistit, aby stávající informace bylo možné použít za účelem zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí pro co nejvíce směsí. Odborný posudek může být rovněž požadován při výkladu údajů za účelem klasifikace nebezpečnosti látek, zejména pokud je nezbytné zjištění průkaznosti důkazů.

1.1.1.3

Zjištění průkaznosti důkazů znamená, že se veškeré dostupné informace mající význam pro určení nebezpečnosti, například výsledky vhodných zkoušek in vitro, relevantní údaje o zkouškách na zvířatech, údaje vyplývající z používání koncepce skupin (sdružování látek do skupin, používání odvozených údajů), výsledky odvozené z modelu (Q)SAR, zkušenosti u člověka, například údaje o pracovní expozici a údaje o náhodných otravách uvedených v příslušných databázích, epidemiologické a klinické studie a dobře doložené případové studie a pozorování, posuzují společně. Náležitou pozornost je třeba věnovat kvalitě a konzistenci údajů. Za vhodné se považují informace o látkách nebo směsích příbuzných s látkou nebo směsí, jež má být klasifikována, jakož i výsledky studií místa účinku a mechanismu nebo způsobu účinku. Ke zjištění průkaznosti důkazů se použijí společně pozitivní i negativní výsledky.

1.1.1.4

Pro účely zařazení mezi látky nebezpečné pro zdraví (část 3) vychází klasifikace obvykle z nebezpečných účinků zjištěných příslušnými studiemi na zvířatech nebo zkušenostmi u člověka, které jsou v souladu s kritérii klasifikace. Jsou-li k dispozici údaje o účincích na člověka i na zvířata a existuje-li mezi nálezy rozpor, vyhodnotí se k vyřešení otázky klasifikace kvalita a spolehlivost důkazů z obou zdrojů. Obecně se upřednostňují přiměřené, spolehlivé a reprezentativní údaje o účincích na člověka (včetně epidemiologických studií, vědecky validovaných případových studií, jak je uvedeno v této příloze, nebo statisticky podložených zkušeností) před ostatními údaji. Avšak i dobře navržené a provedené epidemiologické studie mohou postrádat dostatečný počet subjektů k odhalení poměrně vzácných, nicméně přesto závažných účinků, nebo k posouzení potenciálně zkreslujících činitelů. Pozitivní výsledky z dobře provedených studií na zvířatech proto nemusí být nutně popřeny nedostatečnými kladnými zkušenostmi u člověka, vyžadují však posouzení solidnosti, kvality a statistické významnosti údajů o účincích na člověka a údajů ze zkoušek na zvířatech.

1.1.1.5

Pro účely zařazení mezi látky nebezpečné pro zdraví (část 3) jsou pro posouzení významnosti účinku na člověka důležité cesty expozice, informace o mechanismu účinku a studie metabolismu. Pokud tyto údaje, existuje-li záruka jejich solidnosti a kvality, vyvolávají pochybnosti co do relevance pro člověka, může být odůvodněna nižší klasifikace. Existují-li vědecké důkazy, že mechanismus nebo způsob účinku není pro člověka relevantní, látka nebo směs by se neměla klasifikovat.

1.1.2 Specifické koncentrační limity, multiplikační faktory a obecné mezní hodnoty

1.1.2.1

Specifické koncentrační limity nebo multiplikační faktory se uplatňují v souladu s článkem 10.

1.1.2.2 Mezní hodnoty

1.1.2.2.1

Mezní hodnoty určují, kdy je třeba pro účely klasifikace určité látky nebo směsi obsahující nebezpečnou látku zohlednit přítomnost této nebezpečné látky jako zjištěné nečistoty, přídatné látky nebo jednotlivé složky (viz článek 11).

1.1.2.2.2

Mezní hodnoty uvedené v článku 11 jsou tyto:

V případě nebezpečnosti pro lidské zdraví a životní prostředí v částech 3, 4 a 5 této přílohy:

pro látky, u kterých je stanoven specifický koncentrační limit pro příslušnou třídu nebezpečnosti nebo členění buď v části 3 přílohy VI, nebo na seznamu klasifikací a označení uvedeném v článku 42 a jejichž třída nebezpečnosti nebo členění jsou uvedeny v tabulce 1.1: nižší z obou hodnot, tj. specifického koncentračního limitu a příslušné obecné mezní hodnoty v tabulce 1.1; nebo

ii)

pro látky, u kterých je stanoven specifický koncentrační limit pro příslušnou třídu nebezpečnosti nebo členění buď v části 3 přílohy VI, nebo na seznamu klasifikací a označení uvedeném v článku 42 a jejichž třída nebezpečnosti nebo členění nejsou uvedeny v tabulce 1.1: specifický koncentrační limit stanovený buď v části 3 přílohy VI, nebo na seznamu klasifikací a označení; nebo

iii)

pro látky, u kterých není stanoven žádný specifický koncentrační limit pro příslušnou třídu nebezpečnosti nebo členění ani v části 3 přílohy VI, ani na seznamu klasifikací a označení uvedeném v článku 42 a jejichž třída nebezpečnosti nebo členění jsou uvedeny v tabulce 1.1: příslušná obecná mezní hodnota stanovená v této tabulce; nebo

iv)

pro látky, u kterých není stanoven žádný specifický koncentrační limit pro příslušnou třídu nebezpečnosti nebo členění ani v části 3 přílohy VI, ani na seznamu klasifikací a označení uvedeném v článku 42 a jejichž třída nebezpečnosti nebo členění nejsou uvedeny v tabulce 1.1: obecná mezní hodnota pro klasifikaci v příslušných oddílech částí 3, 4 a 5 této přílohy.

V případě nebezpečnosti pro vodní prostředí v oddíle 4.1 této přilohy:

i)	pro látky, u kterých byl stanoven multiplikační faktor pro příslušnou kategorii nebezpečnosti buď v části 3 přílohy VI, nebo na seznamu klasifikací a označení uvedeném v článku 42: obecná mezní hodnota v tabulce 1.1 upravená výpočtem stanoveným v oddíle 4.1 této přílohy; nebo

ii)	pro látky, u kterých nebyl stanoven multiplikační faktor pro příslušnou kategorii nebezpečnosti ani v části 3 přílohy VI, ani na seznamu klasifikací a označení uvedeném v článku 42: příslušná obecná mezní hodnota stanovená v tabulce 1.1.

Tabulka 1.1

Obecné mezní hodnoty

Třída nebezpečnosti

Obecné mezní hodnoty, jež je nutno zohlednit

Akutní toxicita:

—	kategorie 1, 2 a 3

0,1 %

—	kategorie 4

1 %

Žíravost/dráždivost pro kůži

1 % (1)

Vážné poškození očí / podráždění očí

1 % (2)

Nebezpečný pro vodní prostředí

—	akutně, kategorie 1

0,1 % (3)

—	chronicky, kategorie 1

0,1 % (3)

—	chronicky, kategorie 2, 3 a 4

1 %

Poznámka

Obecné mezní hodnoty jsou uvedeny v hmotnostních procentech vyjma plynných směsí, pro něž jsou uvedeny v objemových procentech.

1.1.3 Zásady extrapolace pro klasifikaci směsí, nejsou-li údaje ze zkoušek k dispozici pro celou směs

Pokud samotná směs nebyla podrobena zkoušce za účelem zjištění nebezpečných vlastností, avšak jsou k dispozici dostatečné údaje o obdobných zkoušených směsích a jednotlivých v ní obsažených nebezpečných látkách, aby bylo možno náležitě charakterizovat nebezpečnost směsi, použijí se tyto údaje v souladu s následujícími pravidly extrapolace uvedenými v čl. 9 odst. 4 pro každou jednotlivou třídu nebezpečnosti v částech 3 a 4, s výhradou případných zvláštních ustanovení pro směsi v jednotlivých třídách nebezpečnosti.

1.1.3.1 Ředění

Je-li směs zředěna nějakou látkou (ředidlem), která má stejnou nebo nižší kategorii nebezpečnosti než nejméně nebezpečná původní látka tvořící složku směsi a u níž se neočekává, že bude mít vliv na klasifikaci nebezpečnosti jiných látek tvořících složky této směsi,

—	buď se nová směs klasifikuje jako rovnocenná původní směsi,

—	nebo se použije metoda pro klasifikaci směsí vysvětlená v jednotlivých oddílech části 3 a části 4, pokud jsou k dispozici údaje pro všechny složky či pouze pro některé složky směsi,

—	anebo se v případě akutní toxicity použije metoda pro klasifikaci směsí na základě složek směsi (vzorec pro aditivitu).

1.1.3.2 Šarže

Lze předpokládat, že kategorie nebezpečnosti jedné výrobní šarže směsi je v podstatě rovnocenná kategorii nebezpečnosti jiné výrobní šarže téhož komerčního výrobku, která byla vyrobena stejným dodavatelem či za jeho dohledu, není-li důvod domnívat se, že existuje významná odchylka, takže se změnila klasifikace nebezpečnosti této šarže. Pokud odchylka nastane, je nutné nové hodnocení.

1.1.3.3 Koncentrace vysoce nebezpečných směsí

V případě klasifikace směsí, na něž se vztahují oddíly 3.1, 3.2, 3.3, 3.8, 3.9, 3.10 a 4.1, je-li směs zařazena do nejvyšší kategorie nebo podkategorie nebezpečnosti a koncentrace složek směsi zařazených do této kategorie nebo podkategorie se zvýší, se nová směs zařadí do této kategorie nebo podkategorie bez dalších zkoušek.

1.1.3.4 Interpolace v rámci jedné kategorie toxicity

V případě klasifikace směsí, na něž se vztahují oddíly 3.1, 3.2, 3.3, 3.8, 3.9, 3.10 a 4.1, se u tří směsí s totožnými nebezpečnými složkami, kde směsi A a B jsou zařazeny do stejné kategorie nebezpečnosti a směs C má stejné aktivní nebezpečné složky s koncentracemi blížícími se koncentracím těchto nebezpečných složek ve směsích A a B, má za to, že směs C je ve stejné kategorii nebezpečnosti jako směsi A a B.

1.1.3.5 V podstatě obdobné směsi

V případě

dvou směsí, které obě obsahují dvě složky:

A + B;

ii)

C + B;

b)	koncentrace složky B je v obou směsích v zásadě stejná;

c)	koncentrace složky A ve směsi i) se rovná koncentraci složky C ve směsi ii);

d)	pro A a C jsou k dispozici údaje o nebezpečnosti, které jsou v podstatě rovnocenné, tj. složky jsou ve stejné kategorii nebezpečnosti a nepředpokládá se, že by ovlivnily klasifikaci nebezpečnosti složky B,

je-li směs i) již zařazena do konkrétní třídy nebezpečnosti na základě údajů ze zkoušek, zařadí se směs ii) do stejné kategorie nebezpečnosti.

1.1.3.6 Přezkum klasifikace v případě změny složení směsi

Pro použití čl. 15 odst. 2 písm. a) jsou definovány tyto změny původní koncentrace:

Tabulka 1.2

Zásada extrapolace pro změny ve složení směsi

Výchozí rozmezí koncentrace složky	Přípustná změna ve výchozí koncentraci složky
≤ 2,5 %	± 30 %
2,5 < C ≤ 10 %	± 20 %
10 < C ≤ 25 %	± 10 %
25 < C ≤ 100 %	± 5 %

1.1.3.7 Aerosoly

V případě klasifikace směsí, na něž se vztahují oddíly 3.1, 3.2, 3.3, 3.4, 3.8 a 3.9, se směs ve formě aerosolu zařadí do stejné kategorie nebezpečnosti jako směs, která není ve formě aerosolu, pokud přidaný hnací plyn nemá vliv na nebezpečné vlastnosti směsi při rozprašování a pokud jsou k dispozici vědecké důkazy o tom, že směs ve formě aerosolu není nebezpečnější než směs, která není ve formě aerosolu.

1.2 Označování

1.2.1 Rozměry a rozmístění jednotlivých údajů na štítku

1.2.1.1

Výstražné symboly nebezpečnosti, které jsou uvedeny v příloze V, mají černý znak na bílém podkladu s červeným rámečkem, který je dostatečně široký, aby byl jasně viditelný.

1.2.1.2

Výstražné symboly nebezpečnosti mají tvar čtverce postaveného na vrchol. Každý výstražný symbol nebezpečnosti pokrývá nejméně jednu patnáctinu povrchové plochy harmonizovaného štítku, nesmí však být menší než 1 cm2

1.2.1.3

Rozměry štítku jsou tyto:

Tabulka 1.3

Rozměry štítků

Objem balení	Rozměry (v milimetrech)
nepřesahující 3 litry:	pokud možno alespoň 52 × 74
větší než 3 litry, ale nepřesahující 50 litrů:	alespoň 74 × 105
větší než 50 litrů, ale nepřesahující 500 litrů:	alespoň 105 × 148
větší než 500 litrů:	alespoň 148 × 210

1.3 Odchylky od požadavků na označování ve zvláštních případech

V souladu s článkem 23 platí tyto odchylky:

1.3.1 Lahve na přepravu plynů

U lahví na přepravu plynů s vodním objemem menším nebo rovným 150 litrů se povolují:

buď formát a rozměry štítku podle aktuálního vydání normy ISO 7225 „Lahve na přepravu plynu – Bezpečnostní štítky“. V tomto případě může být na štítku uveden generický název nebo průmyslový nebo obchodní název látky nebo směsi za předpokladu, že jsou nebezpečné látky ve směsi uvedeny na lahvi zřetelně a nesmazatelně;

b)	nebo uvedení informací podle článku 17 trvanlivým způsobem na terči nebo štítku pevně přichyceném na lahvi.

1.3.2 Nádoby pro plyny určené pro propan, butan nebo zkapalněný ropný plyn (LPG)

1.3.2.1

Jsou-li propan, butan nebo zkapalněný ropný plyn anebo směs obsahující tyto látky klasifikovaná v souladu s kritérii této přílohy uváděny na trh v uzavřených, opakovaně plnitelných nádobách nebo v patronách, které nelze opakovaně plnit a které odpovídají normě EN 417, jako topné plyny určené pouze pro spalování (aktuální vydání normy EN 417, „Kovové nádoby na zkapalněné ropné plyny pro jedno použití s ventilem nebo bez něho pro přenosné spotřebiče; konstrukce, kontrola, zkoušení a značení“), označí se tyto nádoby nebo patrony pouze odpovídajícím výstražným symbolem, standardní větou o nebezpečnosti a pokyny pro bezpečné nakládání týkajícími se hořlavosti.

1.3.2.2

Na štítku nemusí být uvedena žádná informace týkající se účinků na lidské zdraví a životní prostředí. Místo toho poskytne dodavatel následným uživatelům nebo distributorům informace o účincích na lidské zdraví a životní prostředí prostřednictvím bezpečnostního listu.

1.3.2.3

Spotřebitelům se sdělí dostatečné informace k tomu, aby mohli učinit všechna nezbytná opatření k ochraně zdraví a bezpečnosti.

1.3.3 Aerosoly a obaly vybavené uzavřeným rozprašovačem a obsahující látky či směsi klasifikované jako zdraví škodlivé na základě nebezpečnosti při vdechnutí

Co se týká použití oddílu 3.10.4, nemusí být látky nebo směsi klasifikované v souladu s kritérii v oddílech 3.10.2 a 3.10.3 označeny s ohledem na toto nebezpečí, jsou-li uváděny na trh v aerosolovém balení nebo v obalech vybavených uzavřeným rozprašovačem.

1.3.4 Kovy v kompaktní formě, slitiny, směsi obsahující polymery, směsi obsahující elastomery

1.3.4.1

Kovy v kompaktní formě, slitiny, směsi obsahující polymery a směsi obsahující elastomery nemusí být označeny štítkem podle této přílohy, nepředstavují-li ve formě, v jaké jsou uvedeny na trh, nebezpečí pro lidské zdraví v důsledku vdechnutí, požití nebo styku s kůží ani nebezpečí pro vodní prostředí, ačkoliv jsou klasifikovány jako nebezpečné v souladu s kritérii podle této přílohy.

1.3.4.2

Místo toho poskytne dodavatel následným uživatelům nebo distributorům informace prostřednictvím bezpečnostního listu.

1.3.5 Výbušniny uváděné na trh pro získání výbušného nebo pyrotechnického účinku

Výbušniny podle oddílu 2.1 uváděné na trh pro získání výbušného nebo pyrotechnického účinku se označují a balí v souladu s požadavky pouze pro výbušniny.

1.4 Žádost o použití alternativního chemického názvu

1.4.1 Žádosti o použití alternativního chemického názvu podle článku 24 mohou být schváleny, pouze pokud

I)	látce nebyl přidělen limit Společenství pro expozici na pracovišti a

II)

výrobce, dovozce nebo následný uživatel látky může prokázat, že použití alternativního chemického názvu splňuje potřebu poskytnout dostatek informací pro přijetí nezbytných preventivních zdravotních a bezpečnostních opatření na pracovišti, a potřebu zajistit možnost kontroly rizik spojených se zacházením s danou směsí, a

III)

látka je výlučně klasifikována jednou nebo více z těchto kategorií nebezpečnosti:

a)	kterákoliv z kategorií nebezpečnosti uvedených v části 2 této přílohy;

b)	akutní toxicita kategorie 4;

c)	žítavost / dráždivost pro kůži kategorie 2;

d)	vážné poškození očí / podráždění očí kategorie 2;

e)	toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice kategorie 2 nebo 3;

f)	toxicita pro specifické cílové orgány – opakovaná expozice kategorie 2;

g)	nebezpečný pro vodní prostředí – chronicky, kategorie 3 nebo 4.

1.4.2 Volba chemického názvu (názvů) pro směsi určené pro průmysl výroby voňavek nebo parfémů

V případě látek vyskytujících se v přírodě je možné použít chemický název nebo chemické názvy typu „esenciální olej z …“ nebo „extrakt z …“ namísto chemických názvů složek tohoto esenciálního oleje nebo extraktu, jak je uvedeno v čl. 18 odst. 3 písm. b).

1.5 Výjimky z požadavků na označování a balení

1.5.1 Výjimky z článku 31 [(čl. 29 odst. 1)]

1.5.1.1

Použije-li se čl. 29 odst. 1, mohou být prvky označení uvedené v článku 17 poskytnuty některým z těchto způsobů:

a)	v rozkládacích štítcích; nebo

b)	na přívěsných visačkách; nebo

c)	na vnějším obalu.

1.5.1.2

Na štítku každého vnitřního obalu musí být uvedeny alespoň výstražné symboly, identifikátor výrobku uvedený v článku 18 a jméno a telefonní číslo dodavatele látky nebo směsi.

1.5.2 Výjimky z článku 17 [(čl. 29 odst. 1)]

1.5.2.1 Označení balení, jehož obsah nepřesahuje 125 ml

1.5.2.1.1

Z prvků označení požadovaných v článku 17 je možné vynechat standardní věty o nebezpečnosti a pokyny pro bezpečné zacházení spojené s níže uvedenými kategoriemi nebezpečnosti, pokud

a)	obsah balení nepřesahuje 125 ml a

látka nebo směs je klasifikována jednou nebo více z těchto kategorií nebezpečnosti:

1)	oxidující plyn kategorie 1;

2)	plyn pod tlakem;

3)	hořlavá kapalina kategorie 2 nebo 3;

4)	hořlavá tuhá látka kategorie 1 nebo 2;

5)	samovolně reagující látka nebo směs typů C až F;

6)	samozahřívající se látka nebo směs kategorie 2;

7)	látka, která při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny, kategorie 1, 2 nebo 3;

8)	oxidující kapalina kategorie 2 nebo 3;

9)	oxidující tuhá látka kategorie 2 nebo 3;

10)	organické peroxidy typů C až F;

11)	akutně toxická látka kategorie 4, není-li tato látka nebo směs dodávána široké veřejnosti;

12)	látka dráždivá pro kůži kategorie 2;

13)	látka dráždivá pro oči kategorie 2;

14)	toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice kategorie 2 nebo 3, není-li látka nebo směs dodávána široké veřejnosti;

15)	toxicita pro specifické cílové orgány – opakovaná expozice kategorie 2, není-li látka nebo směs dodávána široké veřejnosti;

16)	nebezpečný pro vodní prostředí – akutně, kategorie 1;

17)	nebezpečný pro vodní prostředí – chronicky, kategorie 1 nebo 2.

Na aerosolové rozprašovače se vztahují výjimky pro označování malých balení aerosolů jako hořlavých látek stanovené ve směrnici 75/324/EHS.

1.5.2.1.2

Z prvků označení požadovaných v článku 17 je možné vynechat pokyny pro bezpečné zacházení spojené s níže uvedenými kategoriemi nebezpečnosti, pokud

a)	obsah balení nepřesahuje 125 ml a

látka nebo směs je klasifikována jednou nebo více z těchto kategorií nebezpečnosti:

1)	hořlavý plyn kategorie 2;

2)	toxicita pro reprodukci: účinky na laktaci nebo prostřednictvím laktace;

3)	nebezpečný pro vodní prostředí – chronicky, kategorie 3 nebo 4.

1.5.2.1.3

Z prvků označení požadovaných v článku 17 je možné vynechat výstražné symboly, standardní věty o nebezpečnosti a pokyny pro bezpečné zacházení spojené s níže uvedenými kategoriemi nebezpečnosti, pokud

a)	obsah balení nepřesahuje 125 ml a

látka nebo směs je klasifikována jednou nebo více z těchto kategorií nebezpečnosti:

1)	korozivní pro kovy.

1.5.2.2 Označování rozpustného obalu pro jednorázové použití

Prvky označení požadované v článku 17 je možné na rozpustném obalu určeném pro jednorázové použití vynechat, pokud

a)	obsah jednotlivého rozpustného obalu nepřesahuje 25 ml;

b)	obsah rozpustného obalu je výlučně klasifikován jednou nebo více z kategorií nebezpečnosti stanovených v bodě 1.5.2.1.1 písm. b) a

c)	rozpustný obal je obsažen ve vnějším obalu, který v plném rozsahu splňuje požadavky článku 17.

1.5.2.3

Oddíl 1.5.2.2 se nevztahuje na látky nebo směsi v oblasti působnosti směrnice 91/414/EHS nebo 98/8/ES.

2. ČÁST 2: FYZIKÁLNÍ NEBEZPEČNOST

2.1 Výbušniny

2.1.1 Definice

2.1.1.1

Třída výbušnin zahrnuje

a)	výbušné látky a směsi;

b)	výbušné předměty, vyjma zařízení obsahující výbušné látky nebo směsi v takovém množství či takové povahy, že jejich mimovolné či náhodné zapálení nebo vznícení nezpůsobí žádné vnější účinky mimo zařízení v důsledku zasažení částicemi, ohně, kouře, tepla nebo hluku; a

c)	látky, směsi a předměty neuvedené v písmenech a) a b), které jsou vyráběny k získání praktického, výbušného nebo pyrotechnického účinku.

2.1.1.2

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

„Výbušnou látkou nebo směsí“ se rozumí tuhá nebo kapalná látka či směs látek, která je sama o sobě schopna chemickou reakcí vytvořit plyn takové teploty a tlaku a takové rychlosti, které mohou poškodit okolí. Tato definice zahrnuje pyrotechnické látky, i když nevyvíjejí plyny.

„Pyrotechnickou látkou nebo směsí“ se rozumí látka nebo směs látek určená k získání tepelného, světelného, zvukového, plynového nebo dýmového efektu nebo kombinace těchto efektů v důsledku nedetonativních, samovolně probíhajících exotermických chemických reakcí.

„Nestabilní výbušninou“ se rozumí výbušná látka nebo směs, která je teplotně nestálá nebo příliš citlivá pro běžnou manipulaci, dopravu a užití.

„Výbušným předmětem“ se rozumí předmět obsahující jednu nebo více výbušných látek nebo směsí.

„Pyrotechnickým předmětem“ se rozumí předmět obsahující jednu nebo více pyrotechnických látek nebo směsí.

„Úmyslnou výbušninou“ se rozumí látka, směs nebo předmět, které jsou vyráběny za účelem získání praktického, výbušného nebo pyrotechnického účinku.

2.1.2 Kritéria klasifikace

2.1.2.1

Látky, směsi a předměty této třídy jsou klasifikovány jako nestabilní výbušina na základě vývojového diagramu na obrázku 2.1.2. Zkušební metody jsou popsány v části I Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria.

2.1.2.2

Látky, směsi a předměty této třídy, které nejsou klasifikovány jako nestabilní výbušnina, se podle typu nebezpečí, který představují, zařadí do jedné z šesti podtříd:

a)	podtřída 1.1 látky, směsi a předměty s nebezpečím masivního výbuchu (masivní výbuch je výbuch, který postihuje téměř celé množství prakticky okamžitě);

b)	podtřída 1.2 látky, směsi a předměty s nebezpečím zasažení částicemi, ne však s nebezpečím masivního výbuchu;

podtřída 1.3 látky, směsi a předměty s nebezpečím požáru a s menším nebezpečím tlakové vlny nebo zasažení částicemi, popřípadě obojího, avšak bez nebezpečí masivního výbuchu,

i)	které při hoření vykazují významné tepelné záření nebo

ii)	které hoří postupně tak, že vykazují malé účinky tlakové vlny nebo zasažení částicemi nebo oba tyto účinky;

podtřída 1.4 látky, směsi a předměty, které nepředstavují žádné významné nebezpečí:

—	látky, směsi a předměty, které představují pouze malé nebezpečí v případě zážehu nebo vznícení. Účinky jsou převážně omezeny na balení a nepředpokládá se rozlet úlomků větších rozměrů nebo větší ohrožení okolí. Vnější požár nezpůsobí prakticky současný výbuch téměř celého obsahu balení;

podtřída 1.5 velmi necitlivé látky nebo směsi s nebezpečím masivního výbuchu:

—	látky a směsi s nebezpečím masivního výbuchu, které jsou však natolik necitlivé, že za běžných podmínek existuje pouze velmi malá pravděpodobnost vznícení nebo změny hoření na výbuch;

podtřída 1.6 extrémně necitlivé předměty bez nebezpečí masivního výbuchu:

—	předměty, které obsahují pouze extrémně necitlivé detonující látky nebo směsi a vykazují zanedbatelnou pravděpodobnost náhodného vznícení nebo rozšíření požáru.

2.1.2.3

Výbušniny, které nejsou klasifikovány jako nestabilní výbušniny, se zařadí do jedné z šesti podtříd uvedených v bodě 2.1.2.2 této přílohy na základě série zkoušek 2 až 8 v části I Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria, podle výsledků zkoušek stanovených v tabulce 2.1.1:

Tabulka 2.1.1

Kritéria pro výbušniny

Kategorie	Kritéria
Nestálé výbušniny nebo výbušniny podtříd 1.1 až 1.6	U výbušnin podtříd 1.1 až 1.6 je nutno provést tento základní soubor zkoušek:
	Výbušnost: podle série zkoušek 2 (oddíl 12 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria). Na úmyslné výbušniny (4) se série zkoušek 2 nevztahuje.
	Citlivost: podle série zkoušek 3 (oddíl 13 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria).
	Tepelná stálost: podle série zkoušek 3 písm. c) (pododdíl 13.6.1 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria). Další zkoušky jsou nezbytné k přidělení správné podtřídy.

2.1.2.4

Jsou-li výbušniny nezabalené nebo znovu zabalené v obalech jiných než v původních nebo podobných obalech, musí být znovu podrobeny zkouškám.

2.1.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky, směsi nebo předměty, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.1.2.

POZNÁMKA k tabulce 2.1.2: Nezabalené výbušniny nebo výbušniny znovu zabalené v oblech jiných než v původních nebo podobných obalech musí být opatřeny všemi těmito údaji na štítku:

a)	výstražný symbol: vybuchující bomba;

b)	signální slovo: „Nebezpečí“ a

c)	standardní věta o nebezpečnosti: „Výbušnina; nebezpečí masivního výbuchu“,

pokud se neukáže, že nebezpečí odpovídá některé z kategorií nebezpečnosti v tabulce 2.1.2, kdy se v takovém případě přiřadí příslušný výstražný symbol, signální slovo nebo standardní věta o nebezpečnosti.

Tabulka 2.1.2

Údaje na štítku pro výbušniny

Klasifikace	Nestabilní výbušnina	Podtřída 1.1	Podtřída 1.2	Podtřída 1.3	Podtřída 1.4	Podtřída 1.5	Podtřída 1.6
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Nebezpečí	Nebezpečí	Nebezpečí	Varování	Nebezpečí	Žádné signální slovo
Standardní věta o nebezpečnosti	H200: Nestabilní výbušnina	H201: Výbušnina; nebezpečí masivního výbuchu	H202: Výbušnina; vážné nebezpečí zasažení částicemi	H203: Výbušnina; nebezpečí požáru, tlakové vlny nebo zasažení částicemi	H204: Nebezpečí požáru nebo zasažení částicemi	H205: Při požáru může způsobit masivní výbuch	Žádná standardní věta o nebezpečnosti
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P201 P202 P281	P210 P230 P240 P250 P280	P210 P230 P240 P250 P280	P210 P230 P240 P250 P280	P210 P240 P250 P280	P210 P230 P240 P250 P280	Žádný pokyn pro bezpečné zacházení
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P372 P373 P380	P370+P380 P372 P373	P370+P380 P372 P373	P370+P380 P372 P373	P370+P380 P372 P373	P370+P380 P372 P373	Žádný pokyn pro bezpečné zacházení
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P401	P401	P401	P401	P401	P401	Žádný pokyn pro bezpečné zacházení
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501	P501	P501	P501	P501	Žádný pokyn pro bezpečné zacházení

2.1.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.1.4.1

Klasifikace látek, směsí a předmětů ve třídě nebezpečnosti výbušnin a další zařazení do podtřídy je velmi složitým postupem, který zahrnuje tři kroky. Je nezbytný odkaz na část I Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria.

Prvním krokem je přesvědčit se, zda má látka nebo směs výbušné účinky (série zkoušek 1). Druhým krokem je postup schvalování (série zkoušek 2 až 4) a třetím krokem je zařazení do podtřídy nebezpečnosti (série zkoušek 5 až 7). Série zkoušek 8 rozhodne, zda je kandidát na „emulzi, suspenzi nebo gel dusičnanu amonného, meziprodukt pro trhaviny (ANE)“ dostatečně nízko citlivý na to, aby mohl být zařazen mezi oxidující kapaliny (oddíl 2.13) nebo oxidující tuhé látky (oddíl 2.14).

Výbušné látky a směsi, které jsou k potlačení svých výbušných vlastností zvlhčeny vodou nebo alkoholem nebo zředěny jinými látkami, lze klasifikovat odlišně a mohou se na ně podle jejich fyzikálních vlastností uplatňovat jiné třídy nebezpečnosti (viz rovněž oddíl 1.1 přílohy II).

Některá nebezpečí vyplývající z fyzikálních (výbušných) vlastností jsou zředěním pozměněna, jako v případě znecitlivělých výbušnin, zahrnutím do směsi nebo předmětu, obalem nebo jinými faktory.

Postup klasifikace se řídí následující logikou rozhodování (viz obrázky 2.1.1 až 2.1.4).

Obrázek 2.1.1

Celkové schéma postupu klasifikace látky, směsi nebo předmětu ve třídě výbušnin (třída 1 pro dopravu)

Obrázek 2.1.2

Postup předběžného schválení látky, směsi nebo předmětu ve třídě výbušnin (třída 1 pro dopravu)

Obrázek 2.1.3

Postup zařazování do podtřídy ve třídě výbušnin (třída 1 pro dopravu)

Obrázek 2.1.4

Postup klasifikace emulzí, suspenzí nebo gelů dusičnanu amonného

2.1.4.2 Třídicí postup

Vlastnosti výbušin jsou spojeny s přítomností určitých chemických skupin v molekule, které mohou reagovat a vést k velmi rychlému nárůstu teploty nebo tlaku. Účelem třídicího postupu je zjistit přítomnost takovýchto reaktivních skupin a možnost rychlého uvolnění energie. Pokud se v rámci třídicího postupu zjistí, že látka nebo směs je potenciálně výbušná, je nutno provést postup schvalování (viz pododdíl 10.3 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria).

Poznámka:

Zkouška šíření výbuchu série 1 typ a) ani zkouška citlivosti na detonační rázové vlny série 2 typ a) se nevyžaduje, pokud je energie exotermického rozkladu organické látky nižší než 800 J/g.

2.1.4.3

Látka nebo směs se neklasifikuje jako výbušná, pokud

a)	v molekule nejsou přítomny žádné chemické skupiny spojené s výbušnými vlastnostmi. Příklady skupin, které mohou vykazovat výbušné vlastnosti, jsou uvedeny v tabulce A6.1 v dodatku 6 k Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručce pro zkoušky a kritéria; nebo

látka obsahuje chemické skupiny spojené s výbušnými vlastnostmi, které zahrnují kyslík, a vypočtená kyslíková bilance je méně než –200.

Kyslíková bilance se vypočte pro chemickou reakci:

CxHyOz+ [x+ (y/4)–(z/2)] O2 → x CO2 + (y/2) H2O

pomocí vzorce:

kyslíková bilance = -1 600 [2x + (y/2)-z]/molekulová hmotnost;

pokud organická látka nebo homogenní směs organických látek obsahuje chemické skupiny spojené s výbušnými vlastnostmi, avšak energie exotermického rozkladu je nižší než 500 J/g a počátek exotermického rozkladu je při teplotě nižší než 500 oC. Energii exotermického rozkladu lze určit pomocí vhodné kalorimetrické metody; nebo

pro směsi anorganických oxidujících látek s organickými látkami, kde koncentrace anorganické oxidující látky je

—	nižší než 15 % hmotnostních, je-li oxidující látka zařazena do kategorie 1 nebo 2,

—	nižší než 30 % hmotnostních, je-li oxidující látka zařazena do kategorie 3.

2.1.4.4

V případě směsí obsahujících známé výbušniny je nutno provést proces schvalování.

2.2 Hořlavé plyny

2.2.1 Definice

„Hořlavým plynem“ se rozumí plyn nebo plynná směs, který má se vzduchem rozmezí hořlavosti při teplotě 20 oC a standardním tlaku 101,3 kPa.

2.2.2 Kritéria klasifikace

2.2.2.1

Hořlavý plyn se zařadí do této třídy podle tabulky 2.2.1:

Tabulka 2.2.1

Kritéria pro hořlavé plyny

Kategorie

Kritéria

Plyny, které při teplotě 20 oC a standardním tlaku 101,3 kPa:

a)	ve směsi o nejvýše 13 % objemových plynu se vzduchem jsou zápalné, nebo

b)	bez ohledu na dolní mez hořlavosti mají rozmezí hořlavosti se vzduchem při obsahu nejméně 12 procentních bodů.

Plyny jiné než kategorie 1, které mají při teplotě 20 oC a standardním tlaku 101,3 kPa rozmezí hořlavosti při smíchání se vzduchem.

Poznámka

Ke klasifikaci aerosolů viz oddíl 2.3.

2.2.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.2.2.

Tabulka 2.2.2

Údaje na štítku pro hořlavé plyny

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2
Výstražný symbol GHS		Žádný výstražný symbol
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H220: Extrémně hořlavý plyn	H221: Hořlavý plyn
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210	P210
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P377 P381	P377 P381
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P403	P403
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.2.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.2.4.1

Hořlavost se určí pomocí zkoušek nebo v případě směsí, u nichž jsou k dispozici dostatečné údaje, pomocí výpočtu v souladu s metodami stanovenými v normě ISO (viz ISO 10156 v platném znění, „Gases and gas mixtures – Determination of fire potential and oxidising ability for the selection of cylinder valve outlet“). Nejsou-li k dispozici dostatečné údaje pro použití těchto metod, lze použít zkušební metodu podle EN 1839 v platném znění (Stanovení mezí výbušnosti plynů a par).

2.3 Hořlavé aerosoly

2.3.1 Definice

„Aerosoly“, tj. „aerosolovými rozprašovači“, se rozumějí nádoby, které se nedají opětovně naplnit, vyrobené z kovu, skla nebo plastu a obsahující stlačený, zkapalněný nebo rozpuštěný plyn pod tlakem, též s kapalinou, pastou nebo práškem, a vybavené uvolňovacím mechanismem, který umožňuje vystřikovat obsah nádoby jako tuhé nebo tekuté částice v suspenzi plynu, ve formě pěny, pasty nebo prášku nebo v kapalném či plynném stavu.

2.3.2 Kritéria klasifikace

2.3.2.1

Aerosoly se pro účely klasifikace považují za hořlavé v souladu s bodem 2.3.2.2, pokud obsahují složku, která je klasifikována jako hořlavá podle kritérií obsažených v této části, tj.:

—	kapaliny s bodem vzplanutí ≤93 oC, k nimž patří hořlavé kapaliny podle oddílu 2.6;

—	hořlavé plyny (viz oddíl 2.2);

—	hořlavé tuhé látky (viz oddíl 2.7).

Poznámka:

Hořlavé složky nezahrnují samozápalné nebo samozahřívající se látky či směsi ani látky nebo směsi reagující s vodou, jelikož tyto složky se nikdy nepoužívají jako obsah aerosolů.

2.3.2.2

Hořlavý aerosol se zařadí do jedné ze dvou kategorií této třídy na základě svých složek, chemického spalného tepla a popřípadě výsledků zkoušky hořlavosti pěny (pro pěnové aerosoly) a zkoušky na vzdálenost vznícení a zkoušky na vznícení v uzavřeném prostoru (pro rozprašované aerosoly) v souladu s tabulkou 2.3.1 a s částí III pododdíly 31.4, 31.5 a 31.6 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručky pro zkoušky a kritéria.

Obrázek 2.3.1

Obrázek 2.3.1 a) pro hořlavé aerosoly

Pro rozprašované aerosoly přejděte na logiku rozhodování 2.3.1 b).

Pro pěnové aerosoly přejděte na logiku rozhodování 2.3.1 c).

Obrázek 2.3.1 b) pro rozprašované aerosoly

Obrázek 2.3.1 c) pro pěnové aerosoly

2.3.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.3.2.

Tabulka 2.3.2

Údaje na štítku pro hořlavé aerosoly

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H222: Extrémně hořlavý aerosol	H223: Hořlavý aerosol
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P211 P251	P210 P211 P251
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P410 + P412	P410 + P412
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.3.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.3.4.1

Chemické spalné teplo (ΔHc) v kilojoulech na gram (kJ/g) je součinem teoretického spalného tepla (ΔHcomb) a účinnosti spalování, obvykle méně než 1,0 (účinnost spalování je typicky 0,95 nebo 95 %).

U aerosolů s kompozitním složením je chemické spalné teplo součtem váženého spalného tepla jednotlivých složek:

Formula

kde:

ΔHc	=	chemické spalné teplo (kJ/g);
wi %	=	hmotnostní zlomek i-té složky v produktu;
ΔHc(i)	=	specifické spalné teplo (kJ/g) i-té složky v produktu.

Chemické spalné teplo lze zjistit v literatuře, vypočítat nebo určit pomocí zkoušek (viz ASTM D 240 v platném znění – Standard Test Methods for Heat of Combustion of Liquid Hydrocarbon Fuels by Bomb Calorimeter, EN/ISO 13943 v platném znění, 86.l až 86.3 – Fire safety – Vocabulary a NFPA 30B v platném znění – Code for the Manufacture and Storage of Aerosol Products).

2.4 Oxidující plyny

2.4.1 Definice

„Oxidujícím plynem“ se rozumí plyn nebo plynná směs, které mohou obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek účinněji než vzduch.

2.4.2 Kritéria klasifikace

2.4.2.1

Oxidující plyn se zařadí do jediné kategorie této třídy podle tabulky 2.4.1:

Tabulka 2.4.1

Kritéria pro oxidující plyny

Kategorie	Kritéria
1	Plyn, který může obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek účinněji než vzduch.

Poznámka

„Plynem, který může obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek účinněji než vzduch“, se rozumí čistý plyn nebo plynná směs s oxidační schopností větší než 23,5 %, jež se stanoví podle metody uvedené v normě ISO 10156 v platném znění nebo ISO 10156-2 v platném znění.

2.4.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.4.2.

Tabulka 2.4.2

Údaje na štítku pro oxidující plyny

Klasifikace	Kategorie 1
Výstražný symbol GHS
Signální slovo	Nebezpečí
Standardní věta o nebezpečnosti	H270: Může způsobit nebo zesílit požár; oxidant
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P220 P244
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P370 + P376
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P403
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.4.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

Pro klasifikaci jako oxidující plyn se provedou zkoušky nebo postupy výpočtu popsané v normách ISO 10156 v platném znění, „Gases and gas mixtures – Determination of fire potential and oxidising ability for the selection of cylinder valve outlet“, a ISO 10156-2 v platném znění, Plynové lahve – Plyny a plynné směsi – Stanovení oxidační schopnosti toxických a korozivních plynů a plynných směsí.

2.5 Plyny pod tlakem

2.5.1 Definice

2.5.1.1

„Plyny pod tlakem“ se rozumějí plyny nacházející se v nádobě při tlaku nejméně 200 kPa (manometr) nebo zkapalněné plyny nebo zkapalněné zchlazené plyny.

Zahrnují stlačené plyny, zkapalněné plyny, rozpuštěné plyny a zchlazené zkapalněné plyny.

2.5.1.2

„Kritickou teplotou“ se rozumí teplota, při jejímž překročení nelze čistý plyn zkapalnit bez ohledu na stupeň stlačení.

2.5.2 Kritéria klasifikace

Plyny lze zařadit podle jejich fyzikálního stavu v nádobě do jedné ze čtyř skupin v souladu s tabulkou 2.5.1:

Tabulka 2.5.1

Kritéria pro plyny pod tlakem

Skupina

Kritéria

Stlačený plyn

Plyn, který je v nádobě pod tlakem zcela plynný při teplotě –50 oC; včetně všech plynů s kritickou teplotou ≤ –50 oC.

Zkapalněný plyn

Plyn, který je v nádobě pod tlakem částečně kapalný při teplotách vyšších než –50 oC. Rozlišuje se mezi

i)	zkapalněným plynem při vysokém tlaku: plyn s kritickou teplotou mezi –50 oC a + 65 oC; a

ii)	zkapalněným plynem při nízkém tlaku: plyn s kritickou teplotou nad + 65 oC.

Zchlazený zkapalněný plyn

Plyn, který je kvůli své nízké teplotě v nádobě částečně kapalný.

Rozpuštěný plyn

Plyn, který je v nádobě pod tlakem rozpuštěn v kapalném rozpouštědle.

2.5.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.5.2.

Tabulka 2.5.2

Údaje na štítku pro plyny pod tlakem

Klasifikace	Stlačený plyn	Zkapalněný plyn	Zchlazený zkapalněný plyn	Rozpuštěný plyn
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Varování	Varování	Varování	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H280: Obsahuje plyn pod tlakem; při zahřívání může vybuchnout	H280: Obsahuje plyn pod tlakem; při zahřívání může vybuchnout	H281: Obsahuje zchlazený plyn; může způsobit omrzliny nebo poškození chladem	H280: Obsahuje plyn pod tlakem; při zahřívání může vybuchnout
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence			P282
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce			P336 P315
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P410 + P403	P410 + P403	P403	P410 + P403
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.5.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

U této skupiny plynů je nutno znát tyto informace:

—	tlak par při teplotě 50 oC,

—	fyzikální stav při teplotě 20 oC při standardním okolním tlaku,

—	kritická teplota.

Údaje lze nalézt v literatuře, vypočítat nebo zjistit pomocí zkoušek. Většina čistých plynů je již klasifikována v Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Vzorové předpisy.

2.6 Hořlavé kapaliny

2.6.1 Definice

„Hořlavou kapalinou“ se rozumí kapalina s bodem vzplanutí nejvýše 60 oC.

2.6.2 Kritéria klasifikace

2.6.2.1

Hořlavá kapalina se zařadí do jedné ze tří kategorií této třídy podle tabulky 2.6.1:

Tabulka 2.6.1

Kritéria pro hořlavé kapaliny

Kategorie	Kritéria
1	Bod vzplanutí < 23 oC a počáteční bod varu ≤ 35 oC
2	Bod vzplanutí < 23 oC a počáteční bod varu > 35 oC
3	Bod vzplanutí ≥ 23 oC a ≤ 60 oC (5)

2.6.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.6.2.

Tabulka 2.6.2

Údaje na štítku pro hořlavé kapaliny

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2	Kategorie 3
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H224: Extrémně hořlavá kapalina a páry	H225: Vysoce hořlavá kapalina a páry	H226: Hořlavá kapalina a páry
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P233 P240 P241 P242 P243 P280	P210 P233 P240 P241 P242 P243 P280	P210 P233 P240 P241 P242 P243 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P303 + P361 + P353 P370 + P378	P303 + P361 + P353 P370 + P378	P303 + P361 + P353 P370 + P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P403 + P235	P403 + P235	P403 + P235
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501	P501

2.6.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.6.4.1

Pro klasifikaci hořlavých kapalin jsou potřebné údaje o bodu vzplanutí a počátečním bodu varu. Tyto údaje lze zjistit pomocí zkoušek, nalézt v literatuře či vypočítat. Nejsou-li údaje k dispozici, bod vzplanutí a počáteční bod varu se stanoví pomocí zkoušky. Pro stanovení bodu vzplanutí se použije metoda uzavřeného kalíšku.

2.6.4.2

V případě směsí (6) obsahujících známé hořlavé kapaliny ve stanovených koncentracích, ačkoli mohou obsahovat netěkavé složky, například polymery, přísady, není nutné stanovit bod vzplanutí experimentálně, je-li vypočtený bod vzplanutí směsi pomocí metody uvedené v bodě 2.6.4.3 přinejmenším o 5 oC (7) vyšší než příslušné kritérium klasifikace a pod podmínkou, že

a)	je známo přesné složení směsi (má-li materiál specifikovaný rozsah složení, zvolí se pro posouzení složení s nejnižším vypočteným bodem vzplanutím);

b)	je známa spodní mez výbušnosti každé složky (jsou-li tyto údaje extrapolovány na jiné teploty než zkušební podmínky, je nutno použít odpovídající korelaci) a metoda výpočtu spodní meze výbušnosti;

c)	je známa teplotní závislost tlaku nasycených par a aktivitní koeficient pro každou složku, která je ve směsi přítomna;

d)	kapalná fáze je homogenní.

2.6.4.3

Jednu vhodnou metodu popisují Gmehling a Rasmussen (Ind. Eng. Fundament, 21, 186, (1982)). Pro směsi, které obsahují netěkavé složky, se bod vzplanutí vypočítá z těkavých složek. Má se za to, že netěkavá složka pouze mírně snižuje parciální tlak rozpouštědel a vypočtený bod vzplanutí je pouze mírně nižší než naměřená hodnota.

2.6.4.4

Možné zkušební metody pro stanovení bodu vzplanutí hořlavých kapalin jsou uvedeny v tabulce 2.6.3.

Tabulka 2.6.3

Metody pro stanovení bodu vzplanutí hořlavých kapalin

Evropské normy:

EN ISO 1516 v platném znění

Stanovení vzplanutí/nevzplanutí – rovnovážná metoda uzavřeného kalíšku

EN ISO 1523 v platném znění

Stanovení bodu vzplanutí – rovnovážná metoda uzavřeného kalíšku

EN ISO 2719 v platném znění

Stanovení bodu vzplanutí – metoda uzavřeného kalíšku podle Penskyho-Martense

EN ISO 3679 v platném znění

Stanovení bodu vzplanutí – rychlá rovnovážná metoda uzavřeného kalíšku

EN ISO 3680 v platném znění

Stanovení vzplanutí/nevzplanutí – rychlá rovnovážná metoda uzavřeného kalíšku

EN ISO 13736 v platném znění

Ropné produkty a jiné kapaliny – stanovení bodu vzplanutí – Abelova metoda uzavřeného kalíšku

Vnitrostátní normy:

Association française de normalisation (AFNOR)

NF M07-036 v platném znění

Détermination du point d’éclair – Vase clos Abel-Pensky

(totožná s DIN 51755)

British Standards Institute

BS 2000 část 170 v platném znění

(totožná s EN ISO 13736)

Deutsches Institut für Normung

DIN 51755 (bod vzplanutí pod 65 oC) v platném znění Prüfung von Mineralölen und anderen brennbaren Flüssigkeiten; Bestimmung des Flammpunktes im geschlossenen Tiegel, nach Abel-Pensky

(totožná s NF M07-036)

2.6.4.5

Kapaliny s bodem vzplanutí vyšším než 35 oC nemusí být zařazeny do kategorie 3, jestliže byly získány negativní výsledky při zkoušce samovolného hoření L.2, část III, oddíl 32 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria.

2.7 Hořlavé tuhé látky

2.7.1 Definice

2.7.1.1

„Hořlavou tuhou látkou“ se rozumí tuhá látka, která se snadno zapaluje nebo může způsobit požár či k němu přispět třením.

„Snadno zápalnou tuhou látkou“ se rozumí látka nebo směs ve formě prášku, granulí nebo pasty, která je nebezpečná, jestliže se může snadno vznítit při krátkém styku se zdrojem zapálení, například hořící zápalkou, a pokud se plamen šíří rychle.

2.7.2 Kritéria klasifikace

2.7.2.1

Látky nebo směsi ve formě prášku, granulí nebo pasty (vyjma prášky kovů nebo slitiny kovů – viz bod 2.7.2.2) se klasifikují jako snadno zápalné tuhé látky, je-li doba hoření jednoho či více kol zkoušky prováděné podle zkušební metody popsané v části III pododdíle 33.2.1 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria, kratší než 45 sekund či je-li rychlost hoření vyšší než 2,2 mm/s.

2.7.2.2

Prášky kovů nebo slitiny kovů se klasifikují jako hořlavé tuhé látky, pokud je lze zapálit a reakce se rozšíří na celý vzorek za dobu 10 minut nebo kratší dobu.

2.7.2.3

Hořlavá tuhá látka se zařadí do jedné ze dvou kategorií této třídy pomocí metody N.1 popsané v pododdíle 33.2.1 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria podle tabulky 2.7.1:

Tabulka 2.7.1

Kritéria pro hořlavé tuhé látky

Kategorie

Kritéria

Zkouška rychlosti hoření

Látky a směsi jiné než kovové prášky:

a)	navlhčená zóna požár nezastaví a

b)	doba hoření < 45 sekund nebo rychlost hoření > 2,2 mm/s

Kovové prášky

Doba hoření ≤ 5 minut

Zkouška rychlosti hoření

Látky a směsi jiné než kovové prášky:

a)	navlhčená zóna zastaví požár na dobu nejméně 4 minut a

b)	doba hoření < 45 sekund nebo rychlost hoření > 2,2 mm/s

Kovové prášky

Doba hoření > 5 minut a ≤ 10 minut

Poznámka

Zkouška se provádí s látkou nebo směsí v daném fyzikálním stavu. Jestliže má být například pro účely dodávky nebo přepravy táž chemická látka prezentována v jiném fyzikálním stavu, než v jakém byla podrobena zkoušce, a o má se o něm za to, že bude mít pravděpodobně podstatně odlišné chování v klasifikační zkoušce, zkouší se tato látka také v tomto novém stavu.

2.7.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.7.2.

Tabulka 2.7.2

Údaje na štítku pro hořlavé tuhé látky

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H228: Hořlavá tuhá látka	H228: Hořlavá tuhá látka
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P240 P241 P280	P210 P240 P241 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P370 + P378	P370 + P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.8 Samovolně reagující látky a směsi

2.8.1 Definice

2.8.1.1

„Samovolně reagující látkou nebo směsí“ se rozumé teplotně nestálá kapalná nebo tuhá látka nebo směs náchylná k silně exotermickému rozkladu i bez přístupu kyslíku (vzduchu). Tato definice vylučuje látky a směsi klasifikované podle této části jako výbušniny, organické peroxidy nebo oxidující látky a směsi.

2.8.1.2

Samovolně reagující látka nebo směs se považuje za látku nebo směs s výbušnými vlastnostmi, pokud je při laboratorních zkouškách náchylná k detonaci, rychlé deflagraci nebo vykazuje prudkou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu.

2.8.2 Kritéria klasifikace

2.8.2.1

Jakákoli samovolně reagující látka nebo směs se pro zařazení do této třídy považuje za samovolně reagující látku nebo směs, ledaže

a)	se jedná o výbušninu podle kritérií uvedených v oddíle 2.1;

b)	se jedná o oxidující kapalinu nebo tuhou látku podle kritérií uvedených v oddíle 2.13 nebo 2.14, s tou výjimkou, že směsi oxidujících látek, které obsahují 5 % nebo více zápalných organických látek, se klasifikují jako samovolně reagující látky podle postupu uvedeného v bodě 2.8.2.2;

c)	se jedná o organický peroxid podle kritérií uvedených v oddíle 2.15;

d)	její rozkladné teplo je menší než 300 J/g; nebo

e)	její teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) je vyšší než 75 oC pro balení o hmotnosti 50 kg (8).

2.8.2.2

Směsi oxidujících látek, které splňují kritéria klasifikace jako oxidující látky, obsahují 5 % nebo více zápalných organických látek a nesplňují kritéria uvedená v bodě 2.8.2.1 písm. a), c), d) nebo e), podléhají postupu klasifikace pro samovolně reagující látky.

Taková směs vykazující vlastnosti samovolně reagující látky typu B až F (viz bod 2.8.2.3) se klasifikuje jako samovolně reagující látka.

Pokud se zkouška provádí na balení a obal se změní, provede se další zkouška, má-li se za to, že změna obalu ovlivní výsledek zkoušky.

2.8.2.3

Samovolně reagující látky a směsi se zařadí do jedné ze sedmi kategorií „typů A až G“ této třídy podle těchto zásad:

a)	jakákoli samovolně reagující látka nebo směs, která může ve svém obalu detonovat nebo rychle deflagrovat, se definuje jako samovolně reagující látka TYPU A;

b)	jakákoli samovolně reagující látka nebo směs mající výbušné vlastnosti, která ve svém obalu nedetonuje ani rychle nedeflagruje, je však v tomto obalu náchylná k tepelné explozi, se definuje jako samovolně reagující látka TYPU B;

c)	jakákoli samovolně reagující látka nebo směs mající výbušné vlastnosti, pokud látka nebo směs ve svém obalu nemůže detonovat nebo rychle deflagrovat ani nemůže dojít k tepelné explozi, se definuje jako samovolně reagující látka TYPU C;

jakákoli samovolně reagující látka nebo směs, která při laboratorních zkouškách:

i)	částečně detonuje, nedeflagruje rychle a nevykazuje žádnou prudkou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu; nebo

ii)	vůbec nedetonuje, deflagruje pomalu a nevykazuje žádnou prudkou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu; nebo

iii)	vůbec nedetonuje ani nedeflagruje a vykazuje střední reakci při zahřátí v uzavřeném obalu,

se definuje jako samovolně reagující látka TYPU D;

e)	jakákoli samovolně reagující látka nebo směs, která při laboratorních zkouškách vůbec nedetonuje ani nedeflagruje a vykazuje malou nebo žádnou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu, se definuje jako samovolně reagující látka TYPU E;

f)	jakákoli samovolně reagující látka nebo směs, která při laboratorních zkouškách vůbec nedetonuje ve stavu kavitace ani nedeflagruje a vykazuje pouze malou nebo žádnou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu nebo malou či žádnou výbušnou energii, se definuje jako samovolně reagující látka TYPU F;

jakákoli samovolně reagující látka nebo směs, která při laboratorních zkouškách vůbec nedetonuje ve stavu kavitace ani nedeflagruje a nevykazuje žádnou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu ani výbušnou energii, pokud je teplotně stálá (teplota samourychlujícího se rozkladu je 60 oC až 75 oC pro balení o hmotnosti 50 kg), a u kapalných směsí se k znecitlivění používá ředidlo s bodem varu nejméně 150 oC, se definuje jako samovolně reagující látka TYPU G. Není-li směs teplotně stálá nebo používá-li se k znecitlivění ředidlo s bodem varu nižším než 150 oC, směs se definuje jako samovolně reagující látka TYPU F.

Pokud se zkouška provádí na balení a obal se změní, provede se další zkouška, má-li se za to, že změna obalu ovlivní výsledek zkoušky.

2.8.2.4 Kritéria pro kontrolu teploty

Samovolně reagující látky musí podléhat kontrole teploty, je-li jejich teplota samourychlujícího se rozpadu (SADT) menší nebo rovna 55 oC. Zkušební metody pro stanovení SADT a pro odvození kontrolní a rizikové teploty jsou uvedeny v části II oddíle 28 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria. Zvolená zkouška se provede způsobem, který je pro dané balení reprezentativní co do velikosti i materiálu.

2.8.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.8.1.

Tabulka 2.8.1

Údaje na štítku pro samovolně reagující látky a směsi

Klasifikace	Typ A	Typ B	Typ C a D	Type E a F	Typ G
Výstražné symboly GHS					Této kategorii nebezpečnosti nejsou přiřazeny žádné údaje na štítku
Signální slovo	Nebezpečí	Nebezpečí	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H240: Zahřívání může způsobit výbuch	H241: Zahřívání může způsobit požár nebo výbuch	H242: Zahřívání může způsobit požár	H242: Zahřívání může způsobit požár
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P220 P234 P280	P210 P220 P234 P280	P210 P220 P234 P280	P210 P220 P234 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P370 + P378 P370 + P380 + P375	P370 + P378 P370 + P380 + P375	P370 + P378	P370 + P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P403 + P235 P411 P420	P403 + P235 P411 P420	P403 + P235 P411 P420	P403 + P235 P411 P420
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501	P501	P501

Kategorii G nejsou přiřazeny žádné informace o nebezpečnosti; posuzuje se však co do vlastností náležejících ostatním třídám nebezpečnosti.

2.8.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.8.4.1

Vlastnosti samovolně reagujících látek a směsí, které jsou rozhodující pro jejich klasifikaci, se stanoví experimentálně. Klasifikace samovolně reagující látky nebo směsi se provede v souladu se sérií zkoušek A až H popsaných v části II Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria. Postup klasifikace je popsán na obrázku 2.8.1.

2.8.4.2

Postupy klasifikace pro samovolně reagující látky a směsi není nutno použít, pokud

a)	v molekule nejsou přítomny žádné chemické skupiny spojené s výbušnými nebo autoreakčními vlastnostmi. Příklady takových skupin jsou uvedeny v tabulkách A6.1 a A6.2 v dodatku 6 k Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručce pro zkoušky a kritéria; nebo

u jednotlivé organické látky nebo homogenní směsi organických látek je odhadovaná teplota SADT u balení o hmotnosti 50 kg vyšší než 75 oC nebo energie exotermického rozkladu je nižší než 300 J/g. Počáteční teplotu a energii rozkladu lze odhadnout pomocí vhodné kalorimetrické metody (viz část II pododdíl 20.3.3.3 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria).

Obrázek 2.8.1

Samovolně reagující látky a směsi

2.9 Samozápalné kapaliny

2.9.1 Definice

„Samozápalnou kapalinou“ se rozumí kapalná látka nebo směs, která se při styku se vzduchem i v malých množstvích zapálí do pěti minut.

2.9.2 Kritéria klasifikace

2.9.2.1

Samozápalná kapalina se zařadí do jediné kategorie této třídy pomocí zkoušky N.3 v části III pododdíle 33.3.1.5 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria podle tabulky 2.9.1:

Tabulka 2.9.1

Kritéria pro samozápalné kapaliny

Kategorie	Kritéria
1	Kapalina se po nanesení na inertní nosič a po vystavení kontaktu se vzduchem zapálí do 5 minut nebo zapálí či zuhelní filtrační papír po kontaktu se vzduchem do 5 minut.

2.9.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.9.2.

Tabulka 2.9.2

Údaje na štítku pro samozápalné kapaliny

Klasifikace	Kategorie 1
Výstražný symbol GHS
Signální slovo	Nebezpečí
Standardní věta o nebezpečnosti	H250: Při styku se vzduchem se samovolně vznítí
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P222 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P302 + P334 P370 + P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P422
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.9.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.9.4.1

Postup klasifikace samozápalných kapalin není nutno použít, pokud zkušenosti při výrobě či manipulaci prokazují, že se látka nebo směs při kontaktu se vzduchem při běžných teplotách samovolně nevzněcuje (tj. je známo, že látka je při pokojové teplotě stálá po delší dobu (dny)).

2.10 Samozápalné tuhé látky

2.10.1 Definice

„Samozápalnou tuhou látkou“ se rozumí tuhá látka nebo směs, která se při styku se vzduchem i v malých množstvích zapálí do pěti minut.

2.10.2 Kritéria klasifikace

2.10.2.1

Samozápalná tuhá látka se zařadí do jediné kategorie této třídy pomocí zkoušky N.2 v části III pododdíle 33.3.1.4 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria podle tabulky 2.10.1:

Tabulka 2.10.1

Kritéria pro samozápalné tuhé látky

Kategorie	Kritéria
1	Tuhá látka se zapálí do 5 minut po kontaktu se vzduchem.

Poznámka

Zkouška se provádí s látkou nebo směsí v daném fyzikálním stavu. Jestliže má být například pro účely dodávky nebo přepravy táž chemická látka prezentována v jiném fyzikálním stavu, než v jakém byla podrobena zkoušce, a má se o něm za to, že bude mít pravděpodobně podstatně odlišné chování v klasifikační zkoušce, zkouší se tato látka také v tomto novém stavu.

2.10.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.10.2.

Tabulka 2.10.2

Údaje na štítku pro samozápalné tuhé látky

Klasifikace	Kategorie 1
Výstražný symbol GHS
Signální slovo	Nebezpečí
Standardní věta o nebezpečnosti	H250: Při styku se vzduchem se samovolně vznítí
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P222 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P335 + P334 P370 +P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P422
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.10.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.10.4.1

Postup klasifikace pro samozápalné tuhé látky není nutno použít, pokud zkušenosti při výrobě či manipulaci prokazují, že látka nebo směs se při kontaktu se vzduchem při běžných teplotách samovolně nevzněcuje (tj. je známo, že látka je při pokojové teplotě stálá po delší dobu (dny)).

2.11 Samozahřívajíci se látky a směsi

2.11.1 Definice

2.11.1.1

„Samozahřívající se látkou nebo směsí“ se rozumí kapalná nebo tuhá látka nebo směs jiná než samozápalná kapalina nebo tuhá látka, která je při reakci se vzduchem a bez dodání energie schopna se sama zahřívat; tato látka nebo směs se odlišuje od samozápalné kapaliny nebo tuhé látky tím, že se zapaluje pouze ve velkém množství (kilogramy) a po dlouhé době (hodiny nebo dny).

2.11.1.2

Samovolné zahřívání se látek nebo směsí vedoucí k samovolnému vznícení je způsobeno reakcí látky nebo směsi s kyslíkem (ve vzduchu) a vyvíjeným teplem, které není dostatečně rychle odváděno do okolního prostředí. K samovolnému vznícení dochází, jestliže je rychlost uvolňování tepla vyšší než rychlost tepelné ztráty a je dosaženo teploty samovznícení.

2.11.2 Kritéria klasifikace

2.11.2.1

Látka nebo směs je klasifikována jako samozahřívající se látka nebo směs této třídy, jestliže při zkouškách provedených podle zkušební metody uvedené v části III pododdíle 33.3.1.6 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria,

a)	je získán pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 25 mm při teplotě 140 oC;

b)	je získán pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 140 oC a negativní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 120 oC a daná látka nebo směs má být balena v baleních o objemu větším než 3 m3;

c)	je získán pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 140 oC a negativní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 100 oC a daná látka nebo směs má být balena v baleních o objemu větším než 450 litrů;

d)	je získán pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 140 oC a pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 100 oC.

2.11.2.2

Samozahřívající se látka nebo směs se zařadí do jedné ze dvou kategorií této třídy, jestliže při zkoušce provedené podle zkušební metody N.4 v části III pododdíle 33.3.1.6 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria, výsledek splňuje kritéria podle tabulky 2.11.1:

Tabulka 2.11.1

Kritéria pro samozahřívající se látky a směsi

Kategorie

Kritéria

Je získán pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 25 mm při teplotě 140 oC:

a)	je získán pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 140 oC a negativní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 120 oC a daná látka nebo směs má být balena v baleních o objemu větším než 3 m3; nebo

je získán pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 140 oC, negativní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 25 mm při teplotě 140 oC a pozitivní výsledek při zkoušce s použitím vzorku tvaru krychle o straně 100 mm při teplotě 120 oC a daná látka nebo směs má být balena v baleních o objemu větším než 450 litrů; nebo

Poznámka

Zkouška se provádí s látkou nebo směsí v daném fyzikálním stavu. Jestliže má být například pro účely dodávky nebo přepravy táž chemická látka prezentována v jiném fyzikálním stavu, než v jakém byla podrobena zkoušce, a má se o něm za to, že bude mít pravděpodobně podstatně odlišné chování v klasifikační zkoušce, zkouší se tato látka také v tomto novém stavu.

2.11.2.3

Látky nebo směsi s teplotou samovolného vznícení vyšší než 50 oC pro objem 27 m3 se neklasifikují jako samozahřívající se látka nebo směs.

2.11.2.4

Látky nebo směsi s teplotou samovolného vznícení vyšší než 50 oC pro objem 450 litrů se nezařadí do kategorie 1 této třídy.

2.11.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.11.2.

Tabulka 2.11.2

Údaje na štítku pro samozahřívající se látky a směsi

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H251: Samovolně se zahřívá; může se vznítit	H252: Ve velkém množství se samovolně zahřívá; může se vznítit
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P235 + P410 P280	P235 + P410 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P407 P413 P420	P407 P413 P420
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.11.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.11.4.1

Pokud jde o podrobná schémata pro logiku rozhodování při klasifikaci a zkoušky, které je nutno provést pro zařazení do různých kategorií, viz obrázek 2.11.1.

2.11.4.2

Postup klasifikace u samozahřívajících se látek a směsí není nutno použít, pokud lze stanovit přiměřenou korelaci mezi výsledky screeningového testu a zkouškou za účelem klasifikace a použije se patřičná bezpečnostní tolerance. Příklady screeningových testů:

a)	test v Grewerově peci (pokyn VDI 2263, část 1, 1990, „Test methods for the Determination of the Safety Characteristics of Dusts“) s počáteční teplotou 80 K nad referenční teplotou pro objem 1 l;

b)	screeningový test pro volně ložené látky ve formě prášku (Gibson, N. Harper, D. J. Rogers, R. Evaluation of the fire and explosion risks in drying powders, Plant Operations Progress, 4 (3), 181–189, 1985) s počáteční teplotou 60 K nad referenční teplotou pro objem 1 l.

Obrázek 2.11.1.

Samozahřívajíci se látky a směsi

2.12 Látky a směsi, které při styku s vodou uvolňují hořlavé plyny

2.12.1 Definice

„Látkou nebo směsí, která při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny,“ se rozumí tuhá nebo kapalná látka nebo směs, která je při vzájemném působení s vodou náchylná k tomu stát se samozápalnou nebo uvolňovat hořlavé plyny v nebezpečném množství.

2.12.2 Kritéria klasifikace

2.12.2.1

Látka nebo směs, která při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny, se zařadí do jedné ze tří kategorií této třídy pomocí zkoušky N.5 v části III pododdíle 33.4.1.4 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria, podle tabulky 2.12.1:

Tabulka 2.12.1

Kritéria pro látky nebo směsi, které při styku s vodou uvolňují hořlavé plyny

Kategorie	Kritéria
1	Jakákoliv látka nebo směs, která prudce reaguje s vodou při teplotách okolí a obecně vykazuje sklon k uvolňování samovznětlivého plynu nebo která snadno reaguje s vodou při teplotách okolí tak, že rychlost vývinu hořlavého plynu je nejméně rovna 10 litrům na kilogram látky za minutu.
2	Jakákoliv látka nebo směs, která snadno reaguje s vodou při teplotách okolí tak, že maximální rychlost vývinu hořlavého plynu je nejméně rovna 20 litrům na kilogram látky za hodinu, a která nesplňuje kritéria pro zařazení do kategorie 1.
3	Jakákoliv látka nebo směs, která pomalu reaguje s vodou při teplotách okolí tak, že maximální rychlost vývinu hořlavého plynu je nejméně rovna 1 litru na kilogram látky za hodinu, a která nesplňuje kritéria pro zařazení do kategorie 1 ani 2.

Poznámka:

Zkouška se provádí s látkou nebo směsí v daném fyzikálním stavu. Jestliže má být například pro účely dodávky nebo přepravy táž chemická látka prezentována v jiném fyzikálním stavu, než v jakém byla podrobena zkoušce, a má se o něm za to, že bude mít pravděpodobně podstatně odlišné chování v klasifikační zkoušce, zkouší se tato látka v tomto novém stavu.

2.12.2.2

Látka nebo směs se klasifikuje jako látka nebo směs, která při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny, jestliže v jakékoli fázi zkoušky dojde k samovznícení.

2.12.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.12.2.

Tabulka 2.12.2

Údaje na štítku pro látky nebo směsi, které při styku s vodou uvolňují hořlavé plyny

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2	Kategorie 3
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H260: Při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny, které se mohou samovolně vznítit	H261: Při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny	H261: Při styku s vodou uvolňuje hořlavé plyny
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P223 P231 + P232 P280	P223 P231 + P232 P280	P231 + P232 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P335 + P334 P370 + P378	P335 + P334 P370 + P378	P370 + P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P402 + P404	P402 + P404	P402 + P404
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501	P501

2.12.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.12.4.1

Postup klasifikace pro tuto třídu není nutno použít, jestliže

a)	chemická struktura látky nebo směsi neobsahuje kovy nebo metaloidy; nebo

b)	zkušenosti při výrobě nebo manipulaci prokazují, že látka nebo směs nereaguje s vodou, například látka se vyrábí pomocí vody nebo se omývá vodou; nebo

c)	o látce nebo směsi je známo, že je rozpustná ve vodě a vytváří s ní stabilní směs.

2.13 Oxidující kapaliny

2.13.1 Definice

„Oxidující kapalinou“ se rozumí látka nebo směs, která ačkoli sama není nutně vznětlivá, může obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek.

2.13.2 Kritéria klasifikace

2.13.2.1

Oxidující kapalina se zařadí do jedné ze tří kategorií této třídy pomocí zkoušky O.2 v části III pododdíle 34.4.2 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria, podle tabulky 2.13.1:

Tabulka 2.13.1

Kritéria pro oxidující kapaliny

Kategorie	Kritéria
1	Jakákoli látka nebo směs, jestliže se zkoušená směs látky (nebo směsi) a celulózy v hmotnostním poměru 1:1 samovolně vznítí nebo je-li průměrná doba nárůstu tlaku směsi látky (nebo směsi) a celulózy v hmotnostním poměru 1:1 menší než v případě směsi 50 % kyseliny chloristé a celulózy v hmotnostním poměru 1:1.
2	Jakákoli látka nebo směs, jestliže zkoušená směs látky (nebo směsi) a celulózy v hmotnostním poměru 1:1 vykazuje průměrnou dobu nárůstu tlaku stejnou nebo kratší než průměrná doba nárůstu tlaku směsi vodného roztoku 40 % chlorečnanu sodného a celulózy v hmotnostním poměru 1:1 a nejsou splněna kritéria pro zařazení do kategorie 1.
3	Jakákoli látka nebo směs, jestliže zkoušená směs látky (nebo směsi) a celulózy v hmotnostním poměru 1:1 vykazuje průměrnou dobu nárůstu tlaku stejnou nebo kratší než průměrná doba nárůstu tlaku směsi vodného roztoku 65 % kyseliny dusičné a celulózy a nejsou splněna kritéria pro zařazení do kategorie 1 ani 2.

2.13.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.13.2.

Tabulka 2.13.2

Údaje na štítku pro oxidující kapaliny

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2	Kategorie 3
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H271: Může způsobit požár nebo výbuch; silný oxidant	H272: Může zesílit požár; oxidant	H272: Může zesílit požár; oxidant
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P220 P221 P280 P283	P210 P220 P221 P280	P210 P220 P221 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P306 + P360 P371 + P380 + P375 P370 + P378	P370 + P378	P370 + P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501	P501

2.13.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.13.4.1

U organických látek nebo směsí se postup klasifikace pro tuto třídu nepoužije, jestliže

a)	látka nebo směs neobsahuje kyslík, fluor ani chlór; nebo

b)	látka nebo směs obsahuje kyslík, fluor nebo chlór a tyto prvky jsou chemicky vázány pouze na uhlík nebo vodík.

2.13.4.2

U anorganických látek nebo směsí se postup klasifikace pro tuto třídu nepoužije, jestliže neobsahují atomy kyslíku nebo halogenu.

2.13.4.3

Existují-li rozdíly mezi výsledky zkoušek a známými zkušenostmi při manipulaci nebo používání látek a směsí, které prokazují, že oxidují, upřednostní se posouzení založené na známých zkušenostech před výsledky zkoušek.

2.13.4.4

Pokud látky nebo směsi způsobují přírůstek tlaku (příliš vysoký nebo příliš nízký) způsobený chemickými reakcemi, které nejsou příznačné pro oxidační vlastnosti látky nebo směsi, zkouška popsaná v části III pododdíle 34.4.2 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria, se zopakuje s inertní látkou, například diatomitem (kieselguhr) místo celulózy, s cílem objasnit povahu reakce a ověřit nesprávný kladný výsledek.

2.14 Oxidující tuhé látky

2.14.1 Definice

„Oxidující tuhou látkou“ se rozumí tuhá látka nebo směs, která ačkoli sama není nutně vznětlivá, může obecně poskytováním kyslíku způsobit nebo podpořit hoření jiných látek.

2.14.2 Kritéria klasifikace

2.14.2.1

Oxidující tuhá látka se zařadí do jedné ze tří kategorií této třídy pomocí zkoušky O.1 v části III pododdíle 34.4.1 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria, podle tabulky 2.14.1:

Tabulka 2.14.1

Kritéria pro oxidující tuhé látky

Kategorie	Kritéria
1	Jakákoli látka nebo směs, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje kratší průměrnou dobu hoření, než je průměrná doba hoření směsi bromičnanu draselného s celulózou v hmotnostním poměru 3:2.
2	Jakákoli látka nebo směs, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu hoření, než je průměrná doba hoření směsi bromičnanu draselného s celulózou v hmotnostním poměru 2:3, a nesplňuje kritéria pro zařazení do kategorie 1.
3	Jakákoli látka nebo směs, která ve směsi s celulózou v hmotnostním poměru 4:1 nebo 1:1 vykazuje stejnou nebo kratší průměrnou dobu hoření, než je průměrná doba hoření směsi bromičnanu draselného s celulózou v hmotnostním poměru 3:7, a nesplňuje kritéria pro zařazení do kategorie 1 ani 2.

Poznámka 1

Některé oxidující tuhé látky za určitých podmínek (při skladování ve velkém množství) rovněž představují nebezpečí výbuchu. Některé druhy dusičnanu amonného mohou v extrémních podmínkách způsobit výbuch a zkoušku odolnosti vůči výbuchu (předpis BC, příloha 3, zkouška 5) lze použít k posouzení nebezpečí tohoto výbuchu. Příslušné informace se uvedou v bezpečnostním listu.

Poznámka 2

Zkouška se provádí s látkou nebo směsí v daném fyzikálním stavu. Jestliže má být například pro účely dodávky nebo přepravy táž chemická látka prezentována v jiném fyzikálním stavu, než v jakém byla podrobena zkoušce, a má se o něm za to, že bude mít pravděpodobně podstatně odlišné chování v klasifikační zkoušce, zkouší se tato látka v tomto novém stavu.

2.14.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.14.2.

Tabulka 2.14.2

Údaje na štítku pro oxidující tuhé látky

	Kategorie 1	Kategorie 2	Kategorie 3
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H271: Může způsobit požár nebo výbuch; silný oxidant	H272: Může zesílit požár; oxidant	H272: Může zesílit požár; oxidant
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P220 P221 P280 P283	P210 P220 P221 P280	P210 P220 P221 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P306 + P360 P371 + P380 + P375 P370 + P378	P370 + P378	P370 + P378
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501	P501

2.14.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.14.4.1

U organických látek nebo směsí se postup klasifikace pro tuto třídu nepoužije, jestliže

a)	látka nebo směs neobsahuje kyslík, fluor ani chlór; nebo

b)	látka nebo směs obsahuje kyslík, fluor nebo chlór a tyto prvky jsou chemicky vázány pouze na uhlík nebo vodík.

2.14.4.2

U anorganických látek nebo směsí se postup klasifikace pro tuto třídu nepoužije, jestliže neobsahují atomy kyslíku nebo halogenu.

2.14.4.3

2.15 Organické peroxidy

2.15.1 Definice

2.15.1.1

„Organickým peroxidem“ se rozumí kapalná nebo tuhá organická látka, která obsahuje dvojmocnou skupinu -O-O- a kterou lze považovat za derivát peroxidu vodíku, v němž jsou jeden nebo oba atomy vodíku nahrazeny organickými radikály. Pojem organické peroxidy zahrnuje směsi organických peroxidů (přípravky), které obsahují nejméně jeden organický peroxid. Organické peroxidy jsou teplotně nestálé látky nebo směsi, které se mohou samourychlením exotermicky rozložit. Mimoto mohou mít jednu či několik těchto vlastností:

i)	mohou se rozkládat výbušným způsobem;

ii)	hoří rychle;

iii)	jsou citlivé na náraz nebo tření;

iv)	reagují nebezpečně s jinými látkami.

2.15.1.2

Má se za to, že organický peroxid má výbušné vlastnosti, pokud je směs (složení) při laboratorní zkoušce náchylná k detonaci, rychlé deflagraci nebo vykazuje prudkou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu.

2.15.2 Kritéria klasifikace

2.15.2.1

Organické peroxidy se uvažují pro zařazení do této třídy, pokud neobsahují:

a)	více než 1,0 % aktivního kyslíku z organických peroxidů při obsahu nejvýše 1,0 % peroxidu vodíku; nebo

b)	více než 0,5 % aktivního kyslíku z organických peroxidů při obsahu více než 1,0 %, nejvíce však 7,0 % peroxidu vodíku.

Poznámka

Obsah aktivního kyslíku (v %) směsi organických peroxidů je dán vzorcem:

Formula

kde:

ni	=	počet peroxyskupin na i-tou molekulu organického peroxidu;
ci	=	koncentrace ( % hmotnosti) i-tého organického peroxidu;
mi	=	molekulová hmotnost i-tého organického peroxidu.

2.15.2.2

Organické peroxidy se zařadí do jedné ze sedmi kategorií „typů A až G“ této třídy podle těchto zásad:

a)	jakýkoli organický peroxid, který ve svém balení může detonovat nebo rychle deflagrovat, se definuje jako organický peroxid TYPU A;

b)	jakýkoli organický peroxid, který má výbušné vlastnosti a který ve svém balení nedetonuje ani rychle nedeflagruje, je však v tomto balení náchylný k tepelné explozi, se definuje jako organický peroxid TYPU B;

c)	jakýkoli organický peroxid, který má výbušné vlastnosti, pokud látka nebo směs v balení nemůže detonovat nebo rychle deflagrovat ani nemůže dojít k tepelné explozi, se definuje jako organický peroxid TYPU C;

jakýkoli organický peroxid, který při laboratorní zkoušce

i)	částečně detonuje, nedeflagruje rychle a nevykazuje žádnou prudkou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu; nebo

ii)	vůbec nedetonuje, deflagruje pomalu a nevykazuje žádnou prudkou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu; nebo

iii)	vůbec nedetonuje ani nedeflagruje a vykazuje střední reakci při zahřátí v uzavřeném obalu,

se definuje jako organický peroxid TYPU D;

e)	jakýkoli organický peroxid, který při laboratorní zkoušce vůbec nedetonuje ani nedeflagruje a vykazuje malou nebo žádnou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu, se definuje jako organický peroxid TYPU E;

f)	jakýkoli organický peroxid, který při laboratorní zkoušce vůbec nedetonuje ve stavu kavitace ani nedeflagruje a vykazuje pouze malou nebo žádnou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu a malou nebo žádnou výbušnou energii, se definuje jako organický peroxid TYPU F;

jakýkoli organický peroxid, který při laboratorní zkoušce vůbec nedetonuje ve stavu kavitace ani nedeflagruje a nevykazuje žádnou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu ani žádnou výbušnou energii, za předpokladu, že je teplotně stálý, tj. teplota samourychlujícího se rozkladu je 60 oC nebo vyšší pro balení o hmotnosti 50 kg (9), a u kapalných směsí se k znecitlivění používá ředidlo s bodem varu nejméně 150 oC, se definuje jako organický peroxid TYPU G. Není-li organický peroxid teplotně stálý nebo používá-li se k znecitlivění ředidlo s bodem varu nižším než 150 oC, organický peroxid se definuje jako organický peroxid TYPU F.

Pokud se zkouška provádí na balení a obal se změní, provede se další zkouška, má-li se za to, že změna obalu ovlivní výsledek zkoušky.

2.15.2.3 Kritéria pro kontrolu teploty

Kontrole teploty podléhají tyto organické peroxidy:

a)	organické peroxidy typu B a C se SADT ≤ 50 oC;

b)	organické peroxidy typu D vykazující střední reakci při zahřátí v uzavřeném obalu (10) se SADT ≤ 50 oC nebo vykazující malou či žádnou reakci při zahřátí v uzavřeném obalu se SADT ≤ 45 oC a

c)	organické peroxidy typu E a F se SADT ≤ 45 oC.

Zkušební metody pro stanovení SADT a odvození kontrolní a kritické teploty jsou uvedeny v části II oddíle 28 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria. Zvolená zkouška se provede způsobem, který je pro dané balení reprezentativní co do velikosti i materiálu.

2.15.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.15.1.

Tabulka 2.15.1

Údaje na štítku pro organické peroxidy

Klasifikace	Typ A	Typ B	Typ C a D	Type E a F	Typ G
Výstražné symboly GHS					Této kategorii nebezpečnosti nejsou přiřazeny žádné údaje na štítku
Signální slovo	Nebezpečí	Nebezpečí	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H240: Zahřívání může způsobit výbuch	H241: Zahřívání může způsobit požár nebo výbuch	H242: Zahřívání může způsobit požár	H242: Zahřívání může způsobit požár
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P210 P220 P234 P280	P210 P220 P234 P280	P210 P220 P234 P280	P210 P220 P234 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P411 + P235 P410 P420	P411 + P235 P410 P420	P411 + P235 P410 P420	P411 + P235 P410 P420
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501	P501	P501

Kategorii G nejsou přiřazeny žádné informace o nebezpečnosti; posuzuje se však co do vlastností náležejících ostatním třídám nebezpečnosti.

2.15.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.15.4.1

Organické peroxidy jsou klasifikovány na základě své chemické struktury a obsahu aktivního kyslíku a peroxidu vodíku (viz bod 2.15.2.1). Vlastnosti organických peroxidů, které jsou potřebné pro jejich klasifikaci, se určí experimentálně. Klasifikace organických peroxidů se provede podle série zkoušek A až H popsané v části II Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria. Postup klasifikace je popsán na obrázku 2.15.1.

2.15.4.2

Směsi již klasifikovaných organických peroxidů mohou být přiřazeny k tomu typu organického peroxidu, jemuž odpovídá nejnebezpečnější komponent směsi. Jelikož však dva stabilní komponenty mohou vytvářet teplotně méně stabilní směs, musí se stanovit teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) směsi.

Poznámka: Souhrn jednotlivých částí může být nebezpečnější než jednotlivé složky.

Obrázek 2.15.1

Organické peroxidy

2.16 Látky a směsi korozivní pro kovy

2.16.1 Definice

„Látkou nebo směsí korozivní pro kovy“ se rozumí látka nebo směs, která může chemickým působením poškodit či dokonce zničit kovy.

2.16.2 Kritéria klasifikace

2.16.2.1

Látka nebo směs korozivní pro kovy se zařadí do jediné kategorie této třídy pomocí zkoušky v části III pododdíle 37.4 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria podle tabulky 2.16.1:

Tabulka 2.16.1

Kritéria pro látky a směsi korozivní pro kovy

Kategorie	Kritéria
1	Rychlost koroze buď na ocelovém, nebo hliníkovém povrchu překračující 6,25 mm ročně při zkušební teplotě 55 oC při zkouškách na obou materiálech.

Poznámka:

Pokud první zkouška provedená buď na oceli, nebo hliníku ukáže, že zkoušená látka nebo směs je korozivní, nemusí být následná zkouška na druhém kovu provedena.

2.16.3 Informace o nebezpečnosti

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 2.16.2.

Tabulka 2.16.2

Údaje na štítku pro látky a směsi korozivní pro kovy

Klasifikace	Kategorie 1
Výstražný symbol GHS
Signální slovo	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H290: Může být korozivní pro kovy
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P234
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P390
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P406
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

2.16.4 Dodatečné úvahy při klasifikaci

2.16.4.1

Rychlost koroze lze měřit zkušební metodou uvedenou v části III pododdíle 37.4 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručka pro zkoušky a kritéria. Vzorek, který se použije ke zkoušce, se skládá z těchto materiálů:

pro zkoušku na oceli, druhy oceli

—	S235JR+CR (1.0037 resp. St 37-2),

—	S275J2G3+CR (1.0144 resp. St 44-3), ISO 3574 v platném znění, „Unified Numbering System (UNS) G 10200“, nebo SAE 1020;

b)	pro zkoušku na hliníku: neplátované druhy 7075-T6 nebo AZ5GU-T6.

3. ČÁST 3: NEBEZPEČNOST PRO ZDRAVÍ

3.1 Akutní toxicita

3.1.1 Definice

3.1.1.1

„Akutní toxicitou“ se rozumějí nepříznivé účinky, k nimž dojde po orální nebo dermální aplikaci jedné dávky látky nebo směsi či vícenásobných dávek podaných během 24 hodin nebo po inhalační expozici po dobu 4 hodin.

3.1.1.2

Třída nebezpečnosti akutní toxicita se člení na

—	akutní orální toxicitu,

—	akutní dermální toxicitu,

—	akutní inhalační toxicitu.

3.1.2 Kritéria pro klasifikaci látek jako akutně toxických

3.1.2.1

Látky mohou být zařazeny do jedné ze čtyř kategorií toxicity na základě akutní toxicity při orální, dermální nebo inhalační expozici podle číselných kritérií uvedených v tabulce 3.1.1. Hodnoty akutní toxicity jsou vyjádřeny jako (přibližné) hodnoty LD50 (orální, dermální expozice) nebo LC50 (inhalační expozice) nebo jako odhady akutní toxicity (ATE). Vysvětlivky jsou uvedeny v tabulce 3.1.1.

Tabulka 3.1.1

Kategorie nebezpečnosti pro akutní toxicitu a odhady akutní toxicity (ATE) definující příslušné kategorie

Cesta expozice		Kategorie 1	Kategorie 2	Kategorie 3	Kategorie 4
Orální (mg/kg tělesné hmotnosti) viz pozn. a)		ATE ≤ 5	5 < ATE ≤ 50	50 < ATE ≤ 300	300 < ATE ≤ 2 000
Dermální (mg/kg tělesné hmotnosti) viz pozn. a)		ATE ≤ 50	50 < ATE ≤ 200	200 < ATE ≤ 1 000	1 000 < ATE ≤ 2 000
Plyny (ppmV (11)
viz:	pozn. a) pozn. b)	ATE ≤ 100		500 < ATE ≤ 2 500	2 500 < ATE ≤ 20 000
Páry (mg/l)
viz:	pozn. a) pozn. b) pozn. c)	ATE ≤ 0,5	0,5 < ATE ≤ 2,0	2,0 < ATE ≤ 10,0	10,0 < ATE ≤ 20,0
Prach a mlha (mg/l)
viz:	pozn. a) pozn. b)	ATE ≤ 0,05	0,05 < ATE ≤ 0,5	0,5 < ATE ≤ 1,0	1,0 < ATE ≤ 5,0

Poznámky k tabulce 3.1.1

Odhad akutní toxicity (ATE) pro klasifikaci látky nebo složky směsi se odvozuje pomocí:

—	LD50/LC50, jsou-li dostupné,

—	odpovídající přepočítací hodnoty z tabulky 3.1.2, která se vztahuje k výsledkům zkoušky rozmezí, nebo

—	odpovídající přepočítací hodnoty z tabulky 3.1.2, která se vztahuje ke klasifikační kategorii.

Obecné koncentrační limity pro inhalační toxicitu v tabulce jsou založeny na zkušebních expozicích po dobu 4 hodin. Přepočet existujících údajů o inhalační toxicitě, které byly získány pomocí jednohodinové expozice, lze provést vydělením koeficientem 2 pro plyny a páry a koeficientem 4 pro prach a mlhu.

U některých látek nebo směsí nebude zkušební atmosférou pouze pára, ale bude se skládat ze směsi kapalných a plynných fází. U jiných látek nebo směsí se zkušební atmosféra může skládat z páry, která se blíží plynné fázi. V těchto případech se klasifikace zakládá na ppmV, a to takto: kategorie 1 (100 ppmV), kategorie 2 (500 ppmV), kategorie 3 (2 500 ppmV), kategorie 4 (20 000 ppmV).

Pojmy „prach“, „mlha“ a „pára“ jsou definovány takto:

—	Prach: tuhé částice látky nebo směsi suspendované v plynu (obvykle vzduch);

—	Mlha: kapky látky nebo směsi suspendované v plynu (obvykle vzduch);

—	Pára: plynná forma látky nebo směsi uvolněná z jejich kapalného nebo pevného stavu.

Prach se obecně vytváří mechanickými procesy. Pára se obecně vytváří kondenzací přesycených par nebo oddělováním kapalin. Prach a mlha jsou obecně velikosti od méně než 1 do přibližně 100 μm.

3.1.2.2 Zvláštní úvahy při klasifikaci látek jako akutně toxických

3.1.2.2.1

K vyhodnocení akutní toxicity při orální a inhalační cestě se jako zkušební druh upřednostňuje potkan, zatímco pro vyhodnocení akutní dermální toxicity se upřednostňuje potkan nebo králík. Jsou-li k dispozici experimentální údaje pro akutní toxicitu pro více živočišných druhů, použije se vědecký posudek při výběru nejvhodnější hodnoty LD50 z platných, dobře provedených zkoušek.

3.1.2.3 Zvláštní úvahy při klasifikaci látek jako akutně toxických při inhalační cestě

3.1.2.3.1

U inhalační toxicity jsou jednotky závislé na formě inhalované látky. Hodnoty pro prach a mlhu jsou vyjádřeny v mg/l. Hodnoty pro plyny jsou vyjádřeny v ppmV. Vzhledem k obtížím při zkoušení par, z nichž některé sestávají ze směsi kapalných a plynných fází, udává tabulka hodnoty v mg/l. Avšak u těch par, které se blíží plynné fázi, se klasifikace zakládá na ppmV.

3.1.2.3.2

Zvláštní význam při klasifikaci inhalační toxicity má použití dobře členěných hodnot v kategoriích vysoké toxicity pro prach a mlhu. Vdechnuté částice se středním hmotnostním aerodynamickým průměrem (MMAD) 1 až 4 mikronů se budou ukládat ve všech částech dýchacího ústrojí zvířete. Toto rozmezí velikosti částic odpovídá maximální dávce přibližně 2 mg/l. Aby se zajistila použitelnost pokusů na zvířatech na expozici člověka, měly by se prach a mlha v tomto rozmezí v ideálním případě zkoušet na potkanech.

3.1.2.3.3

Kromě klasifikace pro inhalační toxicitu se v případě, že jsou k dispozici údaje, které prokazují, že mechanismem toxicity byla žíravost, látka nebo směs označí rovněž jako „způsobující poleptání dýchacích cest“ (viz poznámka 1 u bodu 3.1.4.1). Poleptání dýchacích cest je definováno jako porušení tkání dýchacích cest po jednorázové expozici po omezenou dobu, které je obdobné poleptání kůže; to zahrnuje porušení sliznic. Posouzení poleptání může být založeno na odborném posouzení pomocí těchto důkazů: zkušenosti u lidí a zvířat, existující údaje ze zkoušek (in vitro), hodnoty pH, informace o obdobných látkách nebo jiné příslušné údaje.

3.1.3 Kritéria pro klasifikaci směsí jako akutně toxických

3.1.3.1

Kritéria pro klasifikaci látek jako akutně toxických, jak jsou uvedena v oddíle 3.1.2, jsou založena na údajích o letální dávce (zkušební nebo odvozené). U směsí je nezbytné získat nebo odvodit informace, které umožňují použít pro účely klasifikace kritéria na směs. Postup klasifikace u akutní toxicity je stupňovitý a závisí na množství dostupných údajů o samotné směsi a o jejích složkách. Schéma na obrázku 3.1.1 udává proces, který je nutno dodržet.

3.1.3.2

U akutní toxicity se při klasifikaci směsí uvažuje každá cesta expozice; pokud však všechny složky vnikají do organismu pouze jednou cestou expozice (podle předpokladů nebo na základě zkoušek), bere se v úvahu tato cesta. Je-li akutní toxicita stanovena pro více než jednu cestu expozice, pro klasifikaci se použije přísnější kategorie nebezpečnosti. Posoudí se všechny dostupné údaje a pro informace o nebezpečnosti se určí všechny relevantní cesty expozice.

3.1.3.3

Aby se pro účely klasifikace nebezpečnosti směsí využily všechny dostupné údaje, byly učiněny určité předpoklady a případně se použijí ve stupňovitém přístupu:

„relevantní složky“ směsi jsou ty, které jsou přítomny v koncentraci 1 % (hmotnostní pro tuhé látky, kapaliny, prach, mlhu a páry a objemové pro plyny) nebo vyšší, není-li důvod domnívat se, že složka přítomná v koncentraci nižší než 1 % je ještě relevantní pro klasifikaci směsi pro akutní toxicitu (viz tabulka 1.1);

b)	použije-li se klasifikovaná směs jako složka jiné směsi, lze při výpočtu klasifikace nové směsi pomocí vzorců v oddíle 3.1.3.6.1 a bodě 3.1.3.6.2.3 použít skutečný nebo odvozený odhad akutní toxicity (ATE) pro tuto směs.

Obrázek 3.1.1

Stupňovitý přístup ke klasifikaci směsi pro akutní toxicitu

3.1.3.4 Klasifikace směsí, jsou-li údaje o akutní toxicitě k dispozici pro celou směs

3.1.3.4.1

Pokud směs sama byla podrobena zkoušce za účelem zjištění akutní toxicity, klasifikuje se podle stejných kritérií, jaká jsou používána pro látky, uvedených v tabulce 3.1.1. Nejsou-li k dispozici údaje ze zkoušek pro směs, použijí se postupy uvedené v oddílech 3.1.3.5 a 3.1.3.6.

3.1.3.5 Klasifikace směsí, nejsou-li údaje o akutní toxicitě k dispozici pro celou směs: zásady extrapolace

3.1.3.5.1

Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce za účelem zjištění akutní toxicity, jsou však k dispozici dostatečné údaje o jednotlivých složkách a obdobných zkoušených směsích, aby bylo možno nebezpečnost směsi přiměřeně charakterizovat, použijí se tyto údaje v souladu s pravidly extrapolace stanovenými v oddíle 1.1.3.

3.1.3.5.2

Je-li směs zředěna vodou nebo jiným zcela netoxickým materiálem, lze toxicitu směsi vypočítat z údajů ze zkoušky nezředěné směsi.

3.1.3.6 Klasifikace směsí na základě složek směsi (vzorec pro aditivitu)

3.1.3.6.1 Údaje dostupné pro všechny složky

Aby bylo zajištěno, že klasifikace směsi je přesná a že výpočet je nutno provést pouze jednou pro všechny systémy, sektory a kategorie, má se za to, že odhad akutní toxicity (ATE) složek je tento:

a)	zahrnou se složky se známou akutní toxicitou, které patří do jakékoli kategorie akutní toxicity uvedené v tabulce 3.1.1;

b)	neberou se v úvahu složky, o nichž se předpokládá, že nejsou akutně toxické (např. voda nebo cukr);

c)	neberou se v úvahu složky, jestliže orální limitní zkouška nevykazuje akutní toxicitu při 2 000 mg/kg tělesné hmotnosti.

Složky, které spadají do působnosti tohoto bodu, se považují za složky se známým odhadem akutní toxicity (ATE).

ATE směsi se stanoví výpočtem z hodnot ATE všech relevantních složek podle níže uvedeného vzorce pro orální, dermální nebo inhalační toxicitu:

Formula

kde:

Ci	=	koncentrace i-té složky ( % hmot. nebo % obj.)
i	=	jednotlivá složka od 1 do n
n	=	počet složek
ATEi	=	odhad akutní toxicity i-té složky.

3.1.3.6.2 Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje pro všechny složky

3.1.3.6.2.1

Není-li ATE k dispozici pro jednotlivou složku směsi, avšak dostupné informace (např. informace uvedené níže) mohou poskytnout odvozenou přepočítací hodnotu, například podle tabulky 3.1.2, použije se vzorec uvedený v oddíle 3.1.3.6.1.

To zahrnuje posouzení

a)	extrapolace mezi odhady orální, dermální a inhalační akutní toxicity (12). Toto posouzení by mohlo vyžadovat patřičné farmakodynamické a farmakokinetické údaje;

b)	důkazů z expozice u člověka, které prokazují toxické účinky, neposkytují však údaje o letální dávce;

c)	dostupných důkazů z jiných zkoušek/analýz toxicity látky, které svědčí o akutních toxických účincích, neposkytují však nutně údaje o letální dávce; nebo

d)	údajů o velmi podobných látkách pomocí vztahů struktury a účinku.

Tento přístup obecně vyžaduje značné doplňkové technické informace a vysoce kvalifikovaného a zkušeného odborníka (odborný posudek, viz oddíl 1.1.1), aby bylo možno spolehlivě odhadnout akutní toxicitu. Nejsou-li tyto údaje k dispozici, postoupí se k bodu 3.1.3.6.2.3.

3.1.3.6.2.2

V případě, že se složka bez jakýchkoli použitelných údajů používá ve směsi v koncentraci 1 % nebo vyšší, vyvozuje se závěr, že pro tuto směs nelze učinit definitivní odhad akutní toxicity. V tomto případě se směs klasifikuje pouze na základě známých složek s dodatečným údajem, že x % směsi se skládá z látky (látek) neznámé toxicity.

3.1.3.6.2.3

Je-li celková koncentrace složky (složek) s neznámou akutní toxicitou ≤ 10 %, použije se vzorec uvedený v oddíle 3.1.3.6.1. Je-li celková koncentrace složky (složek) s neznámou toxicitou > 10 %, vzorec uvedený v oddíle 3.1.3.6.1 se upraví s cílem přizpůsobit jej celkovému procentnímu podílu neznámé složky (složek) takto:

Formula

Tabulka 3.1.2

Přepočet z experimentálně získaných hodnot rozmezí akutní toxicity (nebo kategorií nebezpečnosti pro akutní toxicitu) pro bodové odhady akutní toxicity pro účely klasifikace pro příslušné cesty expozice

Cesty expozice

Klasifikační kategorie nebo experimentálně získaný odhad rozmezí akutní toxicity

Přepočtený bodový odhad akutní toxicity

(viz poznámka 1)

Orální

(mg/kg tělesné hmotnosti)

0 < kategorie 1 ≤ 5

5 < kategorie 2 ≤ 50

50 < kategorie 3 ≤ 300

300 < kategorie 4 ≤ 2 000

0,5

100

500

Dermální

(mg/kg tělesné hmotnosti)

0 < kategorie 1 ≤ 50

50 < kategorie 2 ≤ 200

200 < kategorie 3 ≤ 1 000

1 000 < kategorie 4 ≤ 2 000

300

1 100

Plyny

(ppmV)

0 < kategorie 1 ≤ 100

100 < kategorie 2 ≤ 500

500 < kategorie 3 ≤ 2 500

2 500 < kategorie 4 ≤ 20 000

100

700

4 500

Páry

(mg/l)

0 < kategorie 1 ≤ 0,5

0,5 < kategorie 2 ≤ 2,0

2,0 < kategorie 3 ≤ 10,0

10,0 < kategorie 4 ≤ 20,0

0,05

0,5

Prach/mlha

(mg/l)

0< kategorie 1 ≤ 0,05

0,05 < kategorie 2 ≤ 0,5

0,5 < kategorie 3 ≤ 1,0

1,0 < kategorie 4 ≤ 5,0

0,005

0,05

0,5

1,5

Poznámka 1

Tyto hodnoty jsou navrženy k použití při výpočtu ATE pro klasifikaci směsi na základě jejích složek a nepředstavují výsledky zkoušek.

3.1.4 Informace o nebezpečnosti

3.1.4.1

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 3.1.3.

Tabulka 3.1.3

Údaje na štítku pro akutní toxicitu

Klasifikace

Kategorie 1

Kategorie 2

Kategorie 3

Kategorie 4

Výstražné symboly GHS

Signální slovo

Nebezpečí

Varování

Standardní věta o nebezpečnosti:

—

orální

H300:

Při požití může způsobit smrt

H300:

Při požití může způsobit smrt

H301:

Toxický při požití

H302:

Zdraví škodlivý při požití

—

dermální

H310: Při styku s kůží může způsobit smrt

H311: Toxický při styku s kůží

H312: Zdraví škodlivý při styku s kůží

—	inhalační (viz poznámka 1)

H330: Při vdechování může způsobit smrt

H331: Toxický při vdechování

H332: Zdraví škodlivý při vdechování

Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence (orální)

P264

P270

P264

P270

P264

P270

P264

P270

Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce (orální)

P301 + P310

P321

P330

P301 + P310

P321

P330

P301 + P310

P321

P330

P301 + P312

P330

Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování (orální)

P405

Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování (orální)

P501

Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence (dermální)

P262

P264

P270

P280

P262

P264

P270

P280

Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce (dermální)

P302 + P350

P310

P322

P361

P363

P302 + P350

P310

P322

P361

P363

P302 + P352

P312

P322

P361

P363

P302 + P352

P312

P322

P363

Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování (dermální)

P405

Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování (dermální)

P501

Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence (inhalační)

P260

P271

P284

P260

P271

P284

P261

P271

P261

P271

Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce (inhalační)

P304 + P340

P310

P320

P304 + P340

P310

P320

P304 + P340

P311

P321

P304 + P340

P312

Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování (inhalační)

P403 + P233

P405

P403 + P233

P405

P403 + P233

P405

Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování (inhalační)

P501

Poznámka 1

Kromě klasifikace pro inhalační toxicitu se v případě, že jsou k dispozici údaje, které prokazují, že mechanismem toxicity je žíravost, látka nebo směs označí rovněž jako EUH071 „Způsobuje poleptání dýchacích cest“ – viz pokyny u bodu 3.1.2.3.3. Kromě příslušného výstražného symbolu pro akutní toxicitu lze připojit výstražný symbol označující žíravost (používaný pro poleptání kůže a očí) spolu se standardní větou „způsobuje poleptání dýchacích cest“.

Poznámka 2

Pokud se ve směsi používá složka bez jakýchkoliv použitelných informací v koncentraci 1 % nebo vyšší, označí se směs dodatečnou standardní větou „x % směsi se skládá z látky (látek) neznámé toxicity“ – viz pokyny v bodě 3.1.3.6.2.2.

3.2 Žíravost/dráždivost pro kůži

3.2.1 Definice

3.2.1.1

„Žíravostí pro kůži“ se rozumí vyvolání nevratného poškození kůže, totiž viditelné nekrózy pokožky zasahující do škáry, po působení zkoušené látky po dobu až 4 hodin. Pro žítravost jsou typické vředy, krvácení, krvavé strupy a na konci 14denního pozorování změna zabarvení v důsledku zblednutí kůže, místa postižená alopecií a jizvy. K posouzení podezřelých lézí se uváží histopatologie.

„Dráždivostí pro kůži“ se rozumí vyvolání vratného poškození kůže po působení zkoušené látky po dobu až 4 hodin.

3.2.2 Kritéria klasifikace pro látky

3.2.2.1

Při zjišťování potenciálu látek pro žíravost a dráždivost je před provedením zkoušek nutno uvážit několik činitelů. Tuhé látky (prášky) se mohou stát žíravými nebo dráždivými po navlhčení nebo při styku s vlhkou kůží nebo sliznicemi. Stávající zkušenosti u člověka a údaje ze zkoušek na zvířatech z jednorázové i opakované expozice tvoří první linii analýzy, jelikož poskytují informace, které se přímo týkají účinků na kůži. K rozhodnutí o klasifikaci lze použít rovněž alternativní metody in vitro, které byly validovány a uznány (viz článek 5). V některých případech může být pro rozhodnutí o klasifikaci k dispozici dostatek informací o strukturně příbuzných sloučeninách.

3.2.2.2

Rovněž extrémní hodnoty pH jako ≤ 2 a ≥ 11,5 mohou naznačovat schopnost vyvolávat účinky na kůži, zejména je-li známa pufrovací kapacita, ačkoliv korelace není úplná. Obecně se předpokládá, že tyto látky vyvolávají závažné účinky na kůži. Pokud zohlednění kyselé nebo alkalické kapacity naznačuje, že látka nemusí být žíravá navzdory vysoké nebo nízké hodnotě pH, potvrdí se to dalšími zkouškami, pokud možno za použití vhodné validované zkoušky in vitro.

3.2.2.3

Pokud je látka vysoce toxická dermální cestou, není studie žíravosti/dráždivosti pro kůži použitelná, jelikož množství zkoušené látky, které by se mělo použít, značně překračuje toxickou dávku, a proto vede ke smrti zvířat. Byla-li ve studiích akutní toxicity pozorována žíravost/dráždivost pro kůži do limitní dávky, nejsou dodatečné zkoušky nutné za předpokladu, že použité roztoky a zkoušené druhy jsou rovnocenné.

3.2.2.4

Všechny výše uvedené údaje, které jsou o látce k dispozici, se použijí ke zjištění potřeby zkoušek in vivo s ohledem na dráždivost pro kůži.

Ačkoliv informace lze získat z vyhodnocení jednotlivých parametrů v rámci daného stupně (viz bod 3.2.2.5) (např. hydroxidy alkalického kovu s extrémní hodnotou pH se považují za látky leptající kůži), je účelné zvážit souhrn existujících informací a provést zjištění průkaznosti důkazů. To platí zejména tehdy, jsou-li k dispozici údaje o některých, ne však o všech parametrech. Obecně se však hlavní důraz klade na existující zkušenosti u člověka a informace o účincích na člověka, za nimiž následují zkušenosti u zvířat a údaje ze zkoušek na zvířatech a za nimi jiné zdroje informací, nutné je však posouzení jednotlivého případu.

3.2.2.5

Popřípadě se uváží stupňovitý přístup k vyhodnocení počátečních informací, přičemž se uznává, že v některých případech nemusí být relevantní všechny prvky.

3.2.2.6 Žíravost

3.2.2.6.1

Na základě výsledků zkoušek na zvířatech se látka klasifikuje jako žíravá v souladu s tabulkou 3.2.1. Žíravou je látka, která vyvolává narušení kožní tkáně, totiž viditelnou nekrózu pokožky zasahující do škáry, nejméně u jednoho zkušebního zvířete po expozici v délce až 4 hodin. Pro žíravost jsou typické vředy, krvácení, krvavé strupy a na konci 14denního pozorování změna zabarvení v důsledku zblednutí kůže, místa postižená alopecií a jizvy. K posouzení podezřelých lézí se uváží histopatologie.

3.2.2.6.2

V rámci kategorie pro žíravost existují tři podkategorie: podkategorie 1A – odezvy jsou zaznamenány po expozici v délce do 3 minut a při pozorování do 1 hodiny; podkategorie 1B – odezvy jsou zaznamenány po expozici v délce 3 minut až 1 hodiny a při pozorování do 14 dnů; a podkategorie 1C – k odezvě dojde po expozici v délce 1 až 4 hodin a při pozorování do 14 dnů.

3.2.2.6.3

O použití informací o účincích na člověka pojednávají body 3.2.2.1 a 3.2.2.4 a rovněž body 1.1.1.3, 1.1.1.4 a 1.1.1.5.

Tabulka 3.2.1

Kategorie a podkategorie pro žíravost pro kůži

		Žíravý u > 1 ze 3 zvířat
	Podkategorie žíravosti	Expozice	Pozorování
Kategorie 1: žíravý	1A	< 3 minuty	< 1 hodina
	1B	> 3 minuty – ≤ 1 hodina	≤ 14 dnů
	1C	> 1 hodina – ≤ 4 hodiny	≤ 14 dnů

3.2.2.7 Dráždivost

3.2.2.7.1

S použitím výsledků zkoušek na zvířatech je v tabulce 3.2.2 uvedena jediná kategorie pro dráždivost (kategorie 2). O použití informací o účincích na člověka pojednávají body 3.2.2.1 a 3.2.2.4 a rovněž body 1.1.1.3, 1.1.1.4 a 1.1.1.5. Hlavním kritériem pro kategorii dráždivosti je to, že nejméně dvě ze tří zkušebních zvířat mají průměrné skóre ≥ 2,3 – ≤ 4,0.

Tabulka 3.2.2

Kategorie dráždivosti pro kůži

Kategorie

Kritéria

Kategorie 2: dráždivý

1)	průměrné skóre ≥ 2,3 – ≤ 4,0 u tvorby erytémů/krust nebo edémů u nejméně dvou ze tří zkušebních zvířat po 24, 48 a 72 hodinách po odstranění plátku s testovanou látkou nebo, jsou-li odezvy opožděné, po třech po sobě jdoucích dnech po objevení se kožních reakcí; nebo

2)	zánět, který přetrvává do konce období pozorování v délce obvykle 14 dnů u nejméně dvou zvířat, s přihlédnutím zejména k alopecii (ohraničená oblast), hyperkeratóze, hyperplazii a šupinatění; nebo

3)	v některých případech, je-li zřetelná kolísavost odezev u zvířat, s velmi jednoznačnými pozitivními účinky souvisejícími s expozicí látce u jednoho zvířete, které jsou však menší než podle výše uvedených kritérií.

3.2.2.8 Poznámky k odezvám zjištěným při zkouškách dráždivosti pro kůži na zvířatech

3.2.2.8.1

Dráždivá reakce u zvířat v rámci zkoušky může být značně proměnlivá, stejně jako žíravá. Hlavním kritériem pro klasifikaci látky jako dráždivé pro kůži, jak je uvedeno v bodě 3.2.2.7.1, je průměrné skóre pro erytémy/krusty nebo edémy vypočtená pro alespoň dvě ze tří zkušebních zvířat. Zvláštní kritérium dráždivosti vyhovuje případům objevení se významné dráždivé reakce, která je však menší než kritérium průměrného skóre pro pozitivní zkoušku. Zkoušený materiál by například mohl být označen jako dráždivý, pokud alespoň jedno ze tří zkušebních zvířat v celé studii vykazuje velmi vysoké průměrné skóre, a to včetně lézí přetrvávajících na konci období pozorování, jež obvykle činí 14 dnů. Toto kritérium by mohly splňovat i jiné odezvy. Je však třeba ověřit, zda se jedná o odezvy v důsledku expozice chemické látce.

3.2.2.8.2

Dalším aspektem při hodnocení dráždivých reakcí je vratnost kožních lézí. Jestliže zánět přetrvává do konce období pozorování u dvou nebo více zkušebních zvířat s přihlédnutím k alopecii (ohraničená oblast), hyperkeratóze, hyperplazii a šupinatění, považuje se látka za dráždivou.

3.2.3 Kritéria klasifikace pro směsi

3.2.3.1 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro celou směs

3.2.3.1.1

Směs se klasifikuje pomocí kritérií pro látky a s přihlédnutím ke strategiím zkoušení a hodnocení za účelem získání údajů pro tyto třídy nebezpečnosti.

3.2.3.1.2

Na rozdíl od jiných tříd nebezpečnosti jsou pro žíravost některých látek a směsí pro kůži k dispozici alternativní zkoušky, které mohou poskytnout přesný výsledek pro účely klasifikace, přičemž jejich provedení je jednoduché a poměrně nenákladné. Při zvažování, zda má být provedena zkouška směsi, se osoby provádějící klasifikaci vyzývají, aby použily stupňovitou strategii pro zjištění průkaznosti důkazů, jak je uvedeno v kritériích pro klasifikaci látek pro žíravost a dráždivost pro kůži (oddíl 3.2.2.5), aby bylo možno zajistit přesnou klasifikaci a předejít zbytečným zkouškám na zvířatech. Směs se považuje za žíravou pro kůži (kategorie 1), pokud má hodnotu pH 2 nebo nižší nebo hodnotu pH 11,5 nebo vyšší. Pokud zohlednění kyselé nebo alkalické kapacity naznačuje, že látka nebo směs nemusí být žíravé navzdory vysoké nebo nízké hodnotě pH, potvrdí se to dalšími zkouškami, pokud možno za použití vhodné validované zkoušky in vitro.

3.2.3.2 Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje pro celou směs: zásady extrapolace

3.2.3.2.1

Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce za účelem zjištění její nebezpečnosti s ohledem na dráždivost/žíravost pro kůži, jsou však k dispozici dostatečné údaje o jednotlivých složkách a obdobných zkoušených směsích, aby bylo možno nebezpečnost směsi přiměřeně charakterizovat, použijí se tyto údaje v souladu s pravidly extrapolace stanovenými v oddíle 1.1.3.

3.2.3.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo pouze pro některé složky směsi

3.2.3.3.1

Aby se pro účely klasifikace nebezpečnosti směsí s ohledem na dráždivost/žíravost pro kůži využily všechny dostupné údaje, byl učiněn níže uvedený předpoklad a případně se použije ve stupňovitém přístupu:

Předpoklad:„relevantní složky“ směsi jsou ty, které jsou přítomny v koncentraci 1 % (hmotnostní pro tuhé látky, kapaliny, prach, mlhu a páry a objemové pro plyny) nebo vyšší, není-li důvod předpokládat (např. v případě žíravých složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 1 % může ještě být relevantní pro klasifikaci směsi jako dráždivé/žíravé pro kůži.

3.2.3.3.2

Obecně je přístup ke klasifikaci směsí jako dráždivých nebo žíravých pro kůži, jsou-li k dispozici údaje o jednotlivých složkách, ne však o směsi jako celku, založen na teorii aditivity, totiž že každá žíravá nebo dráždivá složka přispívá k celkovým dráždivým nebo žíravým vlastnostem směsi úměrně své účinnosti a koncentraci. Pro žíravé složky se použije váhový koeficient 10, pokud se vyskytují v koncentraci nižší, než je obecný koncentrační limit pro zařazení do kategorie 1, ale v koncentraci, která přispěje ke klasifikaci směsi jako dráždivé. Směs se klasifikuje jako žíravá nebo dráždivá, pokud je součet koncentrací těchto složek vyšší než koncentrační limit.

3.2.3.3.3

Tabulka 3.2.3 udává obecné koncentrační limity, které se použijí ke zjištění, zda se směs považuje za dráždivou nebo žíravou pro kůži.

3.2.3.3.4.1

Zvláštní opatrnosti je třeba při klasifikaci některých druhů směsí, které obsahují látky jako kyseliny a zásady, anorganické soli, aldehydy, fenoly a povrchově aktivní látky. Přístup uvedený v bodech 3.2.3.3.1 a 3.2.3.3.2 nemusí být použitelný vzhledem k tomu, že mnoho takovýchto látek je žíravých nebo dráždivých v koncentracích < 1 %.

3.2.3.3.4.2

U směsí, které obsahují silné kyseliny nebo zásady, se jako kritérium klasifikace použije hodnota pH (viz bod 3.2.3.1.2), jelikož hodnota pH je lepším ukazatelem žíravosti než koncentrační limity uvedené v tabulce 3.2.3.

3.2.3.3.4.3

Směs obsahující složky, které jsou žíravé nebo dráždivé pro kůži a které nelze klasifikovat na základě koncepce aditivity (tabulka 3.2.3) vzhledem k chemickým vlastnostem, které použití tohoto přístupu znemožňují, se zařadí jako žíravé pro kůži do kategorie 1A, 1B nebo 1C, pokud obsahuje ≥ 1 % složky zařazené do odpovídající kategorie 1A, 1B nebo 1C, nebo do kategorie 2, pokud obsahuje ≥ 3 % dráždivé složky. Klasifikace směsí se složkami, u nichž se nepoužije přístup uvedený v tabulce 3.2.3, je shrnuta v tabulce 3.2.4.

3.2.3.3.5

Někdy mohou spolehlivé údaje prokazovat, že nebezpečí žíravosti/dráždivosti pro kůži u určité složky nebude zjevné, je-li přítomna na úrovni vyšší než obecné koncentrační limity uvedené v tabulkách 3.2.3 a 3.2.4. V těchto případech se směs klasifikuje podle těchto údajů (viz rovněž články 10 a 11). Jindy, pokud se předpokládá, že žíravost/dráždivost složky s ohledem na dráždivosti/žíravosti pro kůži není zjevná, je-li přítomna na úrovni vyšší než obecné koncentrační limity uvedené v tabulkách 3.2.3 a 3.2.4, zváží se zkoušení směsi. V těchto případech se použije stupňovitý přístup pro zjištění průkaznosti důkazů popsaný v bodě 3.3.2.5.

3.2.3.3.6

Existují-li údaje prokazující, že jedna nebo více složek mohou být žíravé nebo dráždivé v koncentraci < 1 % (žíravé) nebo < 3 % (dráždivé), směs se klasifikuje odpovídajícím způsobem.

Tabulka 3.2.3

Obecné koncentrační limity složek klasifikovaných pro žíravosti/dráždivosti pro kůži (kategorie 1 nebo 2), které vedou ke klasifikaci směsi jako žíravé/dráždivé pro kůži

Součet složek klasifikovaných jako:	Koncentrace vedoucí ke klasifikaci směsi jako:
	žíravé pro kůži	dráždivé pro kůži
	kategorie 1 (viz poznámka níže)	kategorie 2
žíravé pro kůži kategorie 1A, 1B, 1C	≥ 5 %	≥1 % ale < 5 %
dráždivé pro kůži kategorie 2		≥ 10 %
(10 × žíravé pro kůži kategorie 1A, 1B, 1C) + dráždivé pro kůži kategorie 2		≥ 10 %

Poznámka

Součet všech složek směsí zařazených jako žíravých pro kůži do jednotlivých kategorií 1A, 1B nebo 1C musí být 5 %, aby směs byla zařazena jako žíravá pro kůži do odpovídající kategorie 1A, 1B nebo 1C. Je-li součet složek v kategorii žíravosti 1A < 5 %, avšak součet složek kategorie 1A+1B je ≥ 5 %, směs se klasifikuje jako žíravá pro kůži kategorie 1B. Obdobně, je-li součet složek žíravých pro kůži kategorie 1A+1B < 5 %, avšak součet složek kategorie 1A+1B+1C je ≥ 5 %, směs se klasifikuje jako žíravá pro kůži kategorie 1C.

Tabulka 3.2.4

Obecné koncentrační limity složek směsí, u nichž se nepoužije koncepce aditivity, které vedou ke klasifikaci směsi jako žíravé/dráždivé pro kůži

Složka:	Koncentrace:	Směs zařazena do: Kůže
Kyselina s pH ≤ 2	≥ 1 %	kategorie 1
Zásada s pH ≥ 11,5	≥ 1 %	kategorie 1
Jiné žíravé (kategorie 1A, 1B, 1C) složky, u nichž se nepoužije aditivita	≥ 1 %	kategorie 1
Jiné dráždivé (kategorie 2) složky, u nichž se nepoužije aditivita, včetně kyselin a zásad	≥ 3 %	kategorie 2

3.2.4 Informace o nebezpečnosti

3.2.4.1

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 3.2.5.

Tabulka 3.2.5

Údaje na štítku pro žíravost/dráždivost pro kůži

Klasifikace	Kategorie 1A/1B/1C	Kategorie 2
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H314: Způsobuje těžké poleptání kůže a poškození očí	H315: Dráždí kůži
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P260 P264 P280	P264 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P301 + P330 + P331 P303 + P361 + P353 P363 P304 + P340 P310 P321 P305 + P351 + P338	P302 + P352 P321 P332 + P313 P362
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P405
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501

3.3 Vážné poškození očí / podráždění očí

3.3.1 Definice

3.3.1.1

„Vážným poškozením“ očí se rozumí vyvolání poškození oční tkáně nebo zhoršení vidění po aplikaci zkoušené látky na povrch oka, které není plně vratné do 21 dnů po aplikaci.

„Podrážděním očí“ se rozumí vyvolání změn v oku po aplikaci zkoušené látky na povrch oka, které jsou plně vratné do 21 dnů po aplikaci.

3.3.2 Kritéria klasifikace pro látky

3.3.2.1

Systém klasifikace látek zahrnuje stupňovitý systém zkoušek a hodnocení ve spojení s již dříve existujícími informacemi o vážném poškození oční tkáně nebo o podráždění očí (včetně údajů týkajících se historických zkušeností u člověka nebo u zvířat) a posouzením (Q)SAR a výsledky validovaných zkoušek in vitro s cílem zamezit zbytečným zkouškám na zvířatech.

3.3.2.2

Než se provedou případné zkoušky in vivo týkající se vážného poškození očí/podráždění očí, přezkoumají se všechny existující údaje o látce. Na základě existujících údajů lze často přijmout předběžná rozhodnutí o tom, zda určitá látka způsobuje vážné (tj. nevratné) poškození očí. Pokud lze látku klasifikovat na základě těchto údajů, nejsou zkoušky nutné.

3.3.2.3

Před provedením zkoušek je nutno při zjišťování možnosti vážného poškození očí nebo podráždění očí vzít v úvahu několik činitelů. Nashromážděné zkušenosti u člověka a zvířat jsou první linií analýzy, jelikož poskytují informace, které se přímo týkají účinků na oči. V některých případech může být pro rozhodnutí o nebezpečnosti k dispozici dostatek informací o strukturně příbuzných sloučeninách. Obdobně extrémní hodnoty pH jako ≤ 2 a ≥ 11,5 mohou vyvolat vážné poškození očí, zejména jsou-li spojeny s významnou pufrovací kapacitou. Předpokládá se, že tyto látky vyvolávají závažné účinky na oči. Před posouzením vážného poškození očí / podráždění očí je nutno vyhodnotit možnou žíravost pro kůži, aby se zamezilo zkouškám souvisejícím s místními účinky na oči u látek, které jsou žíravé pro kůži. Látky žíravé pro kůži se považují za látky, které vedou rovněž k vážnému poškození očí (kategorie 1), zatímco látky dráždivé pro kůži se mohou považovat za látky vedoucí k podráždění očí (kategorie 2). Pro účely rozhodnutí o klasifikaci lze použít alternativní metody in vitro, které byly validovány a uznány (viz článek 5).

3.3.2.4

Všechny výše uvedené údaje, které jsou o látce k dispozici, se použijí ke zjištění potřeby zkoušek in vivo s ohledem na podráždění očí. Ačkoliv informace lze získat z vyhodnocení jednotlivých parametrů v rámci daného stupně (např. hydroxidy alkalického kovu s extrémní hodnotou pH se považují za místně žíravé), je účelné zvážit souhrn existujících informací a provést zjištění průkaznosti důkazů. To platí zejména tehdy, jsou-li k dispozici údaje o některých, ne však o všech parametrech. Obecně se však hlavní důraz klade na odborný posudek beroucí v úvahu zkušenosti s látkou u člověka, za nimiž následují výsledky zkoušek na dráždivost pro kůži a výsledky dobře validovaných alternativních metod. Kdykoli je to možné, mělo by se zamezit zkouškám dráždivých látek nebo směsí na zvířatech.

3.3.2.5

Popřípadě se uváží stupňovitý přístup k vyhodnocení počátečních informací, přičemž se uznává, že v některých případech nemusí být relevantní všechny prvky.

3.3.2.6 Nevratné účinky na oči / vážné poškození očí (kategorie 1)

3.3.2.6.1

Látky, které mohou vážně poškodit oči, se zařadí do kategorie 1 (nevratné účinky na oči). Látky se zařadí do této kategorie nebezpečnosti na základě výsledků zkoušek na zvířatech v souladu s kritérii uvedenými v tabulce 3.3.1. Tato pozorování zahrnují zvířata s lézemi rohovky stupně 4 a jinými vážnými reakcemi (např. porušení rohovky) zaznamenanými kdykoli během zkoušky, jakož i přetrvávajícím zakalením rohovky, změnou zabarvení rohovky barvící látkou, srůsty, ložisky cévnaté tkáně zánětlivého původu a zasažením funkce rohovky nebo jinými účinky, které zhoršují vidění. V této souvislosti se za přetrvávající léze považují léze, které nejsou plně vratné během doby pozorování obvykle v délce 21 dnů. Látky se zařadí rovněž do kategorie 1, jestliže splňují kritéria zakalení rohovky ≥ 3 nebo iritidy > 1,5 zjištěné v Draizeho testu na králících, přičemž se uznává, že takovéto těžké léze obvykle nejsou vratné během období pozorování v délce 21 dnů.

Tabulka 3.3.1

Kategorie pro nevratné účinky na oči

Kategorie

Kritéria

Nevratné účinky na oči

(kategorie 1)

Pokud látka při aplikaci do oka zvířete vyvolává:

—	přinejmenším u jednoho zvířete účinky na rohovku, duhovku nebo spojivky, u nichž se nepředpokládá, že jsou vratné, nebo u nichž nedošlo k plnému navracení během doby pozorování obvykle v délce 21 dnů; nebo

—

přinejmenším u dvou ze tří zkušebních zvířat pozitivní odezvu v podobě:

—	zakalení rohovky ≥ 3 nebo

—	iritidy > 1,5

vypočtenou jako průměrné skóre po 24, 48 a 72 hodinách po aplikaci zkoušené látky.

3.3.2.6.2

O použití informací o účincích na člověka pojednávají body 3.3.2.1 a 3.3.2.4 a rovněž body 1.1.1.3, 1.1.1.4 a 1.1.1.5.

3.3.2.7 Vratné účinky na oči (kategorie 2)

3.3.2.7.1

Látky, které mohou vyvolat vratné podráždění očí, se zařazují do kategorie 2 (dráždivé pro oči).

Tabulka 3.3.2

Kategorie pro vratné účinky na oči

Kategorie

Kritéria

Dráždivý pro oči

(kategorie 2)

—

Pokud při aplikaci do oka zvířete látka vyvolává přinejmenším u dvou ze tří zkušebních zvířat pozitivní odezvu v podobě:

—	zakalení rohovky ≥ 1 nebo

—	iritidy ≥ 1, nebo

—	zarudnutí spojivek > 2 nebo

—	edému spojivek (chemosis) > 2,

—	vypočtenou jako průměrné skóre po 24, 48 a 72 hodinách po aplikaci zkoušené látky, která je plně vratná v období pozorování v délce 21 dnů.

3.3.2.7.2

U látek, u nichž existuje mezi odezvami u zvířat zřetelná kolísavost, se tento údaj vezme v úvahu při určování klasifikace.

3.3.3 Kritéria klasifikace pro směsi

3.3.3.1 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro celou směs

3.3.3.1.1

Směs se klasifikuje pomocí kritérií pro látky a s přihlédnutím ke strategiím zkoušení a hodnocení použitým k získání údajů pro tyto třídy nebezpečnosti.

3.3.3.1.2

Na rozdíl od jiných tříd nebezpečnosti jsou pro žíravost některých směsí pro kůži k dispozici alternativní zkoušky, které poskytnou přesný výsledek pro účely klasifikace, přičemž jejich provedení je jednoduché a poměrně nenákladné. Při zvažování, zda má být provedena zkouška směsi, se osoby provádějící klasifikaci vyzývají, aby použily stupňovitou strategii pro zjištění průkaznosti důkazů, jak je uvedeno v kritériích pro klasifikaci látek pro žíravost pro kůži a vážné poškození očí a podráždění očí, aby bylo možno zajistit přesnou klasifikaci a předejít zbytečným zkouškám na zvířatech. Směs se považuje za směs způsobující vážné poškození očí (kategorie 1), pokud má hodnotu pH ≤ 2 nebo ≥ 11,5. Pokud zohlednění kyselé nebo alkalické kapacity naznačuje, že směs nemusí způsobovat vážné poškození očí navzdory vysoké nebo nízké hodnotě pH, musí to být potvrzeno dalšími zkouškami, pokud možno za použití vhodné validované zkoušky in vitro.

3.3.3.2 Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje pro celou směs: zásady extrapolace

3.3.3.2.1

Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce za účelem zjištění její žíravosti pro kůži nebo schopnosti způsobovat vážné poškození očí nebo jejich podráždění, jsou však k dispozici dostatečné údaje o jednotlivých složkách a obdobných zkoušených směsích, aby bylo možno nebezpečnost směsi přiměřeně charakterizovat, použijí se tyto údaje v souladu s pravidly extrapolace stanovenými v oddíle 1.1.3.

3.3.3.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo pouze pro některé složky směsi

3.3.3.3.1

Aby se pro účely klasifikace vlastností směsí způsobujících podráždění očí/vážné poškození očí využily všechny dostupné údaje, byl učiněn níže uvedený předpoklad a případně se použije ve stupňovitém přístupu:

Předpoklad:„relevantní složky“ směsi jsou ty, které jsou přítomny v koncentraci 1 % (hmotnostní pro tuhé látky, kapaliny, prach, mlhu a páry a objemové pro plyny) nebo vyšší, není-li důvod předpokládat (např. v případě žíravých složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 1 % je ještě relevantní pro klasifikaci směsi pro podráždění očí / vážné poškození očí.

3.3.3.3.2

Obecně se přístup ke klasifikaci směsí jako dráždivých pro oči nebo způsobujících vážné poškození očí, jsou-li k dispozici údaje o jednotlivých složkách, ne však o směsi jako celku, zakládá na teorii aditivity, totiž že každá žíravá nebo dráždivá složka přispívá k celkovým dráždivým nebo žíravým vlastnostem směsi úměrně své účinnosti a koncentraci. Pro žíravé složky se použije váhový koeficient 10, pokud se vyskytují v koncentraci nižší, než je obecný koncentrační limit pro zařazení do kategorie 1, ale v koncentraci, která přispěje ke klasifikaci směsi jako dráždivé. Směs se klasifikuje jako způsobující vážné poškození očí nebo podráždění očí, pokud je součet koncentrací takovýchto složek vyšší než koncentrační limit.

3.3.3.3.3

Tabulka 3.3.3 udává obecné koncentrační limity, které se použijí ke zjištění, zda se směs klasifikuje jako způsobující podráždění očí nebo vážné poškození očí.

3.3.3.3.4.1

Zvláštní opatrnosti je třeba při klasifikaci některých druhů směsí, které obsahují látky jako kyseliny a zásady, anorganické soli, aldehydy, fenoly a povrchově aktivní látky. Přístup uvedený v bodech 3.3.3.3.1 a 3.3.3.3.2 nemusí být použitelný vzhledem k tomu, že mnoho takovýchto látek je žíravých nebo dráždivých v koncentracích < 1 %.

3.3.3.3.4.2

U směsí, které obsahují silné kyseliny nebo zásady, se jako kritérium klasifikace použije hodnota pH (viz bod 3.3.2.3), jelikož hodnota pH bude lepším ukazatelem vážného poškození očí než obecné koncentrační limity uvedené v tabulce 3.2.3.

3.3.3.3.4.3

Směs obsahující žíravé nebo dráždivé složky, které nelze klasifikovat na základě koncepce aditivity (tabulka 3.3.3) vzhledem k chemickým vlastnostem, které použití tohoto přístupu znemožňují, se zařadí do kategorie 1 pro účinky na oči, pokud obsahuje ≥ 1 % složky klasifikované jako žíravé, nebo do kategorie 2, pokud obsahuje ≥ 3 % složky dráždivé. Klasifikace směsí se složkami, u nichž se nepoužije přístup uvedený v tabulce 3.3.3, je shrnuta v tabulce 3.3.4.

3.3.3.3.5

Někdy mohou spolehlivé údaje prokazovat, že vratné/nevratné účinky na oči nebudou zjevné při výskytu na úrovni vyšší než obecné koncentrační limity uvedené v tabulkách 3.3.3 a 3.3.4. V těchto případech se směs klasifikuje podle těchto údajů. Jindy, pokud se předpokládá, že žíravost/dráždivost pro kůži nebo vratné/nevratné účinky na oči složky nebudou zjevné při výskytu na úrovni vyšší než obecné koncentrační limity uvedené v tabulkách 3.3.3 a 3.3.4, se zváží zkoušení směsi. V těchto případech se použije stupňovitá strategie pro zjištění důkazů.

3.3.3.3.6

Existují-li údaje prokazující, že jedna nebo více složek mohou být žíravé nebo dráždivé v koncentraci 1 % (žíravé) nebo 3 % (dráždivé), směs se klasifikuje odpovídajícím způsobem.

Tabulka 3.3.3

Obecné koncentrační limity složek směsi klasifikovaných jako dráždivé pro kůži kategorie 1 nebo pro účinky na oči kategorie 1 nebo 2, které vedou ke klasifikaci směsi pro účinky na oči (kategorie 1 nebo 2)

Součet složek klasifikovaných pro:	Koncentrace vedoucí ke klasifikaci směsi pro:
	nevratné účinky na oči	vratné účinky na oči
	kategorie 1	kategorie 2
účinky na oči kategorie 1 nebo žíravost pro kůži kategorie 1A, 1B, 1C	≥ 3 %	≥ 1 % ale < 3 %
účinky na oči kategorie 2		≥ 10 %
(10 × účinky na oči kategorie 1) + účinky na oči kategorie 2		≥ 10 %
žíravost pro kůži kategorie 1A, 1B, 1C + účinky na oči kategorie 1	≥ 3 %	≥ 1 % ale 3 %
10 × (žíravost pro kůži kategorie 1A, 1B, 1C + účinky na oči kategorie 1) + účinky na oči kategorie 2		≥ 10 %

Tabulka 3.3.4

Obecné koncentrační limity složek směsi, u nichž se nepoužije koncepce aditivity, které vedou ke klasifikaci směsi jako nebezpečné pro oči

Složka	Koncentrace	Směs klasifikována pro účinky na: oči
Kyselina s pH ≤ 2	≥ 1 %	kategorie 1
Zásada s pH ≥ 11,5	≥ 1 %	kategorie 1
Jiné žíravé (kategorie 1) složky, u nichž se nepoužije aditivita	≥ 1 %	kategorie 1
Jiné dráždivé (kategorie 2) složky, u nichž se nepoužije aditivita, včetně kyselin a zásad	≥ 3 %	kategorie 2

3.3.4 Informace o nebezpečnosti

3.3.4.1

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 3.3.5.

Tabulka 3.3.5

Údaje na štítku pro vážné poškození očí / podráždění očí

Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 2
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H318: Způsobuje vážné poškození očí	H319: Způsobuje vážné podráždění očí
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P280	P264 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P305 + P351 + P338 P310	P305 + P351 + P338 P337 + P313
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování

3.4 Senzibilizace dýchacích cest nebo kůže

3.4.1 Definice a obecné úvahy

3.4.1.1

„Látkou senzibilizující dýchací cesty“ se rozumí látka, která po vdechování vyvolává přecitlivělost dýchacích cest.

3.4.1.2

„Látkou senzibilizující kůži“ se rozumí látka, která po styku s kůží vyvolává alergickou odpověď.

3.4.1.3

Pro účely tohoto oddílu 3.4 zahrnuje senzibilizace dvě fáze: první fází je indukce specifické imunologické paměti u jednotlivce při expozici alergenu. Druhou fází je elicitace (vlastní projev senzibilizace), tj. vyvolání alergické odpovědi zprostředkované buňkami nebo protilátkami při expozici přecitlivělého jednotlivce alergenu.

3.4.1.4

Model indukce následovaný fázemi elicitace je u senzibilizace dýchacích cest sdílen společně se senzibilizací kůže. U senzibilizace kůže je nutná fáze indukce, během níž se imunitní systém učí reagovat; poté se mohou objevit klinické symptomy, pokud je následná expozice dostačující pro vyvolání viditelné kožní reakce (fáze elicitace). V důsledku toho obvyklé prediktivní testy sledující tento model, v němž existuje indukční fáze, měří odpověď pomocí standardizované elicitační fáze, typicky zahrnující náplasťový test. Výjimkou je test místních lymfatických uzlin, při němž se měří přímo indukční odezva. Důkazy o senzibilizaci kůže u lidí se obvykle posuzují pomocí diagnostického náplasťového testu.

3.4.1.5

Obvykle jsou pro senzibilizaci jak kůže, tak i dýchacích cest nutné pro elicitaci nižší hladiny, než jsou potřebné k indukci. Ustanovení o upozorňování přecitlivělých jedinců na přítomnost konkrétní senzibilizující látky ve směsi jsou obsažena v oddíle 3.4.4.

3.4.1.6

Třída nebezpečnosti „Senzibilizace dýchacích cest nebo kůže“ se člení na

—	senzibilizaci dýchacích cest,

—	senzibilizaci kůže.

3.4.2 Kritéria klasifikace pro látky

3.4.2.1 Látky senzibilizující dýchací cesty

Látky se klasifikují jako senzibilizující dýchací cesty (kategorie 1) podle kritérií uvedených v tabulce 3.4.1:

Tabulka 3.4.1

Kategorie nebezpečnosti pro látky senzibilizující dýchací cesty

Kategorie

Kritéria

Kategorie 1

Látky se klasifikují jako senzibilizující dýchací cesty (kategorie 1) podle těchto kritérií:

a)	jsou-li k dispozici důkazy, že látka nebo směs může u lidí vyvolat specifickou respirační přecitlivělost, nebo

b)	jsou-li k dispozici pozitivní výsledky z vhodných zkoušek na zvířatech.

3.4.2.1.1 Důkazy u člověka

3.4.2.1.1.1

Důkaz, že látka může vyvolat specifickou respirační přecitlivělost, je obvykle založen na zkušenostech u člověka. V této souvislosti se za přecitlivělost obvykle považuje astma, avšak v úvahu se berou i jiné přecitlivělé reakce jako rinitida / zánět spojivek a alveolitida. Podmínkou je klinický charakter alergické odpovědi. Nemusí však být prokázány imunologické mechanismy.

3.4.2.1.1.2

Při posuzování důkazů u člověka je nutno při rozhodování o klasifikaci přihlédnout rovněž

a)	k velikosti exponované populace a

b)	k míře expozice.

O použití informací o účincích na člověka pojednávají body 1.1.1.3, 1.1.1.4 a 1.1.1.5.

3.4.2.1.1.3

Výše uvedenými důkazy mohou být

chorobopis a údaje z vhodných testů správné funkce plic související s expozicí látce, potvrzené jinými podpůrnými důkazy, které mohou zahrnovat

i)	imunologický test in vivo (např. zkouška vpichem do kůže);

ii)	imunologický test in vitro (např. sérologická analýza);

iii)	studie naznačující jiné specifické přecitlivělé reakce, u nichž nebyly prokázány imunologické mechanismy účinku, dráždivost při opakované dolní hladině, farmakologicky zprostředkované účinky;

iv)	chemickou strukturu spojenou s látkou, o níž je známo, že způsobuje respirační přecitlivělost;

b)	údaje z jednoho či několika testů pozitivních bronchiálních změn s látkou, provedeného podle přijatých pokynů pro stanovení specifické přecitlivělé reakce.

3.4.2.1.1.4

V chorobopisu se uvedou jak lékařské údaje, tak i údaje o pracovní expozici, aby bylo možno stanovit vztah mezi expozicí specifické látce a vývojem respirační přecitlivělosti. Příslušné informace zahrnují přitěžující faktory jak doma, tak na pracovišti, počátek a vývoj choroby, rodinnou anamnézu a způsob léčby dotyčného pacienta. V chorobopisu se rovněž uvedou údaje o jiných alergických chorobách nebo chorobách dýchacích cest od dětství, a zda se jedná o kuřáka nebo nekuřáka.

3.4.2.1.1.5

Výsledky testů pozitivních bronchiálních změn se samotné považují za dostatečný důkaz pro klasifikaci. Uznává se však, že ve skutečnosti je již provedeno mnoho výše uvedených hodnocení.

3.4.2.1.2 Studie na zvířatech

3.4.2.1.2.1

Údaje získané z vhodných studií na zvířatech (13), které mohou naznačovat, že látka může u lidí vyvolat přecitlivělost při vdechování (14), mohou zahrnovat

i)	měření imunoglobulinů E (IgE) a jiné specifické imunologické parametry u myší;

ii)	specifické pulmonární odezvy na morčeti.

3.4.2.2 Látky senzibilizující kůži

3.4.2.2.1

Látky se klasifikují jako senzibilizující kůži (kategorie 1) podle kritérií uvedených v tabulce 3.4.2:

Tabulka 3.4.2

Kategorie nebezpečnosti pro látky senzibilizující kůži

Kategorie

Kritéria

Kategorie 1

Látky se klasifikují jako senzibilizující kůži (kategorie 1) podle těchto kritérií:

i)	existují-li důkazy u člověka, že látka je schopna při styku s kůží vyvolat senzibilizaci u podstatného počtu osob; nebo

ii)	jsou-li k dispozici pozitivní výsledky ze vhodných zkoušek na zvířatech (viz zvláštní kritéria v bodě 3.4.2.2.4.1).

3.4.2.2.2 Zvláštní úvahy

3.4.2.2.2.1

Pro klasifikaci látky jako senzibilizující kůži zahrnují důkazy některé nebo všechny tyto informace:

a)	pozitivní údaje z náplasťových testů, získané obvykle na více než jedné kožní klinice;

b)	epidemiologické studie vykazující alergickou kontaktní dermatitidu způsobenou látkou; zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, při nichž vysoký podíl exponovaných osob vykazuje charakteristické symptomy, i v případě malého počtu těchto případů;

c)	pozitivní údaje z vhodných studií na zvířatech;

d)	pozitivní údaje z experimentálních studií na člověku (viz čl. 7 odst. 3);

e)	dobře doložené případy alergické kontaktní dermatitidy, získané obvykle na více než jedné kožní klinice.

O použití informací o účincích na člověka pojednávají body 1.1.1.3, 1.1.1.4 a 1.1.1.5.

3.4.2.2.2.2

Pozitivní účinky pozorované u člověka nebo u zvířat obvykle odůvodňují klasifikaci. Důkazy získané ze studií na zvířatech (viz bod 3.4.2.2.4) jsou obvykle spolehlivější než údaje získané z expozice lidí. Avšak jsou-li k dispozici údaje z obou zdrojů a mezi výsledky existuje rozpor, je nutno posoudit kvalitu a spolehlivost důkazů z obou zdrojů s cílem vyřešit otázku klasifikace v jednotlivých případech. Informace o účincích na člověka nejsou obvykle získávány při kontrolovaných experimentech s dobrovolníky pro účely klasifikace nebezpečnosti, ale spíše jako součást posouzení rizika k potvrzení neexistence účinků zjištěných při zkouškách na zvířatech. Pozitivní údaje o účincích na člověka s ohledem na senzibilizaci kůže jsou obvykle odvozeny z případových studií nebo jiných, hůře definovaných studií. Vyhodnocení údajů o účincích na člověka je proto nutné provádět opatrně, jelikož četnost případů odráží kromě vnitřních vlastností látek takové činitele jako situace při expozici, biologická dostupnost, individuální predispozice a přijatá preventivní opatření. Negativní údaje o účincích na člověka obvykle nelze použít k popření pozitivních výsledků ze studií na zvířatech.

3.4.2.2.2.3

Není-li splněna žádná z výše uvedených podmínek, nemusí být látka klasifikována jako senzibilizující kůži. Avšak kombinace dvou nebo více ukazatelů senzibilizace kůže uvedených níže může rozhodnutí změnit, což se posuzuje v jednotlivých případech:

a)	ojedinělé případy alergické kontaktní dermatitidy;

b)	epidemiologické studie omezené vypovídací schopnosti, například pokud nebyly s přiměřenou spolehlivostí zcela vyloučeny náhodné okolnosti, předpojatost nebo zkreslující jevy;

c)	údaje ze zkoušek na zvířatech provedených podle stávajících pokynů, které nesplňují kritéria pro pozitivní výsledek podle bodu 3.4.2.2.4.1, jež se však dostatečně přibližují limitu, aby se mohly považovat za významné;

d)	pozitivní údaje získané při použití nestandardních metod;

e)	pozitivní výsledky ze zkoušek látek strukturně velmi podobných.

3.4.2.2.3 Imunologická kontaktní kopřivka

3.4.2.2.3.1

Některé látky, které splňují kritéria pro klasifikaci jako látky senzibilizující dýchací cesty, mohou navíc vyvolat imunologickou kontaktní kopřivku. Uváží se klasifikace těchto látek rovněž jako látek senzibilizujících kůži včetně informací o kontaktní kopřivce na štítku nebo v bezpečnostním listu s použitím odpovídajících varovných informací.

3.4.2.2.3.2

U látek, které vyvolávají příznaky imunologické kontaktní kopřivky, avšak nesplňují kritéria jako látky senzibilizující dýchací cesty, je nutno zvážit klasifikaci jako látek senzibilizujících kůži. Pro identifikaci látek vyvolávajících imunologickou kontaktní kopřivku není znám vhodný model u zvířat. Z tohoto důvodu bude klasifikace obvykle založena na důkazech u člověka, které budou obdobné, jako jsou u senzibilizace kůže.

3.4.2.2.4 Studie na zvířatech

3.4.2.2.4.1

V případě zkušebních metod pro zjištění kožní senzibilizace s použitím adjuvantů na morčatech se za pozitivní výsledky považují odezvy alespoň u 30 % zvířat. U zkušební metody bez použití adjuvantů na morčatech se za pozitivní výsledek považuje odezvy alespoň u 15 % zvířat. Použijí se zkušební metody pro senzibilizaci kůže popsané v nařízení (ES) č. 440/2008 přijatém podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 1907/2006 (nařízení o zkušebních metodách) nebo jiné metody za předpokladu, že jsou dobře validovány a byly vědecky zdůvodněny.

3.4.3 Kritéria klasifikace pro směsi

3.4.3.1 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro celou směs

3.4.3.1.1

Jsou-li pro směs k dispozici spolehlivé a kvalitní důkazy získané ze zkušeností u člověka nebo vhodných studií na pokusných zvířatech, jak jsou popsány v kritériích pro látky, lze směs klasifikovat vyhodnocením průkaznosti těchto údajů. Při vyhodnocování údajů o směsích je nutno věnovat pozornost tomu, aby použitá dávka nevedla k tomu, že výsledky budou neprůkazné.

3.4.3.2 Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje pro celou směs: zásady extrapolace

3.4.3.2.1

Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce za účelem zjištění vlastností vyvolávajících senzibilizaci, jsou však k dispozici dostatečné údaje o jednotlivých složkách a obdobných zkoušených směsích, aby bylo možno nebezpečnost směsi přiměřeně charakterizovat, použijí se tyto údaje v souladu s pravidly extrapolace stanovenými v oddíle 1.1.3.

3.4.3.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo pouze pro některé složky směsi

3.4.3.3.1

Směs se klasifikuje jako senzibilizující dýchací cesty nebo kůži, pokud přinejmenším jedna složka byla klasifikována jako látka senzibilizující dýchací cesty nebo kůži a je přítomna alespoň v koncentraci odpovídající příslušnému obecnému koncentračnímu limitu, jak je uveden v tabulce 3.4.3 pro tuhé/kapalné resp. plynné látky.

3.4.3.3.2

Některé látky, které jsou klasifikovány jako senzibilizující, mohou u jednotlivců, kteří jsou na danou látku nebo směs přecitlivělí, vyvolat odezvu, jsou-li ve směsi přítomny v množstvích nižších, než jsou koncentrace uvedené v tabulce 3.4.1 (viz poznámka 1 k tabulce 3.4.1).

Tabulka 3.4.3

Obecné koncentrační limity složek směsi klasifikovaných jako látky senzibilizující kůži nebo dýchací cesty, které vedou ke klasifikaci směsi

Složka klasifikovaná jako:	Koncentrace vedoucí ke klasifikaci směsi pro:
	Látka senzibilizující kůži	Látka senzibilizující dýchací cesty
	všechna skupenství	tuhé/kapalné	plyn
Látka senzibilizující kůži	≥ 0,1 % (poznámka 1)	—	—
Látka senzibilizující kůži	≥ 1,0 % (poznámka 2)	—	—
Látka senzibilizující dýchací cesty	—	≥ 0,1 % (poznámka 1)	≥ 0,1 % (poznámka 1)
Látka senzibilizující dýchací cesty	—	≥ 1,0 % (poznámka 3)	≥ 0,2 % (poznámka 3)

Poznámka 1

Tento koncentrační limit se používá obecně za účelem uplatnění zvláštních požadavků na označování podle oddílu 2.8 přílohy II na ochranu přecitlivělých jednotlivců. Pro směs obsahující složku v množství převyšujícím tuto koncentraci se vyžaduje bezpečnostní list.

Poznámka 2

Tento koncentrační limit se používá ke klasifikaci směsi jako senzibilizující kůži.

Poznámka 3

Tento koncentrační limit se používá ke klasifikaci směsi jako senzibilizující dýchací cesty.

3.4.4 Informace o nebezpečnosti

3.4.4.1

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 3.4.4.

Tabulka 3.4.4

Údaje na štítku pro senzibilizaci dýchacích cest nebo kůže

Klasifikace	Senzibilizace dýchacích cest	Senzibilizace kůže
Klasifikace	Kategorie 1	Kategorie 1
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H334: Při vdechování může vyvolat příznaky alergie nebo astmatu nebo dýchací potíže	H317: Může vyvolat alergickou kožní reakci
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P261 P285	P261 P272 P280
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P304 + P341 P342+ P311	P302 + P352 P333 + P313 P321 P363
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501

3.5 Mutagenita v zárodečných buňkách

3.5.1 Definice a obecné úvahy

3.5.1.1

Mutací se rozumí trvalá změna množství nebo struktury genetického materiálu v buňce. Pojem „mutace“ se vztahuje jak na dědičné genetické změny, které se mohou projevit na fenotypické úrovni, tak na změny DNA, jsou-li známy (včetně specifických změn párů bází a translokace chromozomů). Pojem „mutagenní“ a „mutagen“ se bude používat pro látky vyvolávající zvýšený výskyt mutací v populacích buněk nebo organismů.

3.5.1.2

Obecnější pojmy „genotoxický“ a „genotoxicita“ se vztahují na látky nebo procesy, které mění strukturu, obsah genetické informace nebo štěpení DNA, včetně těch, které způsobují poškození DNA zásahem do normálních procesů replikace nebo které nefyziologicky (dočasně) mění její replikaci. Výsledky zkoušek na genotoxiciu se obyčejně považují za ukazatele mutagenních účinků.

3.5.2 Kritéria klasifikace pro látky

3.5.2.1

Tato třída nebezpečnosti se týká především látek, které mohou způsobovat mutace v lidských zárodečných buňkách, jež mohou být přenášeny na potomstvo. Při zařazování látek a směsí do této třídy nebezpečnosti se však posuzují rovněž výsledky zkoušek týkajících se mutagenity nebo genotoxicity in vitro a v somatických a zárodečných buňkách savců in vivo.

3.5.2.2

Pro účely klasifikace pro mutagenitu v zárodečných buňkách se látky zařadí do jedné ze dvou kategorií podle tabulky 3.5.1.

Tabulka 3.5.1

Kategorie nebezpečnosti pro mutageny zárodečných buněk

Kategorie

Kritéria

KATEGORIE 1:

Látky, o nichž je známo, že vyvolávají dědičné mutace, nebo na něž je nutno pohlížet, jako kdyby vyvolávaly dědičné mutace v lidských zárodečných buňkách.

Látky, o nichž je známo, že vyvolávají dědičné změny v lidských zárodečných buňkách.

Kategorie 1A:

Zařazení do kategorie 1A se zakládá na pozitivních důkazech z epidemiologických studií u člověka.

Látky, na něž je nutno pohlížet, jako kdyby vyvolávaly dědičné mutace v lidských zárodečných buňkách.

Kategorie 1B:

Zařazení do kategorie 1B se zakládá na

—	pozitivním výsledku (výsledcích) zkoušek in vivo týkajících se mutagenity v zárodečných buňkách u savců; nebo

—

pozitivním výsledku (výsledcích) zkoušek in vivo týkajících se mutagenity v somatických buňkách u savců ve spojení s určitými důkazy, že látka může vyvolat mutace zárodečných buněk. Tyto podpůrné důkazy je možné odvodit ze zkoušek mutagenity/genotoxicity v zárodečných buňkách in vivo nebo prokázáním schopnosti látky nebo jejích metabolitů zasahovat genetický materiál zárodečných buněk; nebo

—	pozitivních výsledcích zkoušek prokazujících mutagenní účinky v lidských zárodečných buňkách, aniž by byl prokázán přenos na potomstvo; např. větší výskyt aneuploidie v zárodečných buňkách u exponovaných lidí.

KATEGORIE 2:

Látky, které vyvolávají u člověka obavy vzhledem k tomu, že mohou vyvolat dědičné mutace v lidských zárodečných buňkách.

Zařazení do kategorie 2 se zakládá na pozitivních důkazech získaných z experimentů u savců nebo v některých případech z experimentů in vitro získaných ze

—	zkoušek in vivo týkajících se mutagenity v somatických buňkách savců nebo

—	jiných zkoušek in vivo týkajících se genotoxicity v somatických buňkách, které jsou doloženy pozitivními výsledky ze zkoušek in vitro týkajících se mutagenity.

Pozn.: Látky, které jsou pozitivní při zkouškách in vitro týkajících se mutagenity u savců a které vykazují rovněž analogii ke známým mutagenům zárodečných buněk s ohledem na vztahy chemické struktury a účinku, se zařadí jako mutageny kategorie 2.

3.5.2.3 Zvláštní úvahy při klasifikaci látek jako mutagenů zárodečných buněk

3.5.2.3.1

Pro účely klasifikace se přihlíží rovněž k výsledkům pokusů provedených ke zjištění mutagenních nebo genotoxických účinků v zárodečných nebo somatických buňkách exponovaných zvířat. Přihlíží se rovněž k mutagenním nebo genotoxickým účinkům zjištěným při zkouškách in vitro.

3.5.2.3.2

Systém je založen na nebezpečnosti, kdy se látky klasifikují na základě své vnitřní schopnosti vyvolávat mutace v zárodečných buňkách. Systém proto není určen pro (kvantitativní) posouzení rizik látek.

3.5.2.3.3

Klasifikace pro dědičné účinky v lidských zárodečných buňkách se provádí na základě dobře provedených, dostatečně validovaných zkoušek, přednostně jak je popsáno v nařízení (ES) č. 440/2008 přijatém podle čl. 13 odst. 3 nařízení (ES) č. 1907/2006 (nařízení o zkušebních metodách), například na základě zkoušek uvedených v následujících bodech. Hodnocení výsledků zkoušek se provede pomocí odborného posudku a při klasifikaci se přihlédne ke všem dostupným důkazům.

3.5.2.3.4

Zkoušky in vivo týkající se dědičné mutagenity v zárodečných buňkách, jako například:

—	dominantní letální mutační zkouška u hlodavců;

—	test dědičné translokace u myší.

3.5.2.3.5

Zkoušky in vivo týkající se mutagenity v somatických buňkách, jako například.:

—	zkouška na chromozomové aberace v buňkách kostní dřeně savců;

—	spot test na myších;

—	zkouška savčích erytrocytárních mikrojader.

3.5.2.3.6

Zkoušky mutagenity/genotoxicity v zárodečných buňkách, jako například:

zkoušky týkající se mutagenity:

—	zkouška na chromozomové aberace ve spermatogoniích savců,

—	test spermatidních mikrojader;

zkoušky týkající se genotoxicity:

—	zkouška na výměnu sesterských chromatid ve spermatogoniích,

—	zkouška na neplánovanou syntézu DNA (UDS) v testikulárních buňkách;

3.5.2.3.7

Zkoušky genotoxicity v somatických buňkách, jako například:

—	zkouška na neplánovanou syntézu (UDS) v játrech in vivo;

—	výměna sesterských chromatid (SCE) v kostní dřeni savců.

3.5.2.3.8

Zkoušky in vitro týkající se mutagenity, jako například:

—	zkouška in vitro na chromozomové aberace u savců;

—	zkouška genových mutací in vitro na buňkách savců;

—	zkouška reverzních mutací na bakteriích.

3.5.2.3.9

Klasifikace jednotlivých látek se zakládá na celkové průkaznosti dostupných důkazů pomocí odborného posudku (viz oddíl 1.1.1). V případě, že se pro klasifikaci použije jedna dobře provedená zkouška, musí poskytovat jasné a jednoznačné pozitivní výsledky. Pokud se objeví nové, řádně validované zkoušky, lze jich rovněž použít k posouzení celkové průkaznosti důkazů. V úvahu se vezme rovněž relevance cesty expozice, která byla použita ve studii látky, v porovnání s cestou expozice u člověka.

3.5.3 Kritéria klasifikace pro směsi

3.5.3.1 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo pouze pro některé složky směsi

3.5.3.1.1

Směs se klasifikuje jako mutagen, pokud byla nejméně jedna složka klasifikována jako mutagen kategorie 1A, kategorie 1B nebo kategorie 2 a je přítomna v koncentraci nejméně rovné příslušnému obecnému koncentračnímu limitu, jak je uveden v tabulce 3.5.2 pro kategorie 1A, kategorie 1B a kategorie 2.

Tabulka 3.5.2

Obecné koncentrační limity složek směsi klasifikované jako mutageny zárodečných buněk, které vedou ke klasifikaci směsi

	Koncentrace vedoucí ke klasifikaci směsi jako:
Složka klasifikovaná jako:	Mutagen kategorie 1A	Mutagen kategorie 1B	Mutagen kategorie 2
Mutagen kategorie 1A	≥ 0,1 %	—	—
Mutagen kategorie 1B	—	≥ 0,1 %	—
Mutagen kategorie 2	—	—	≥ 1,0 %

Poznámka

Koncentrační limity ve výše uvedené tabulce platí pro tuhé látky a kapaliny (hmotnostní jednotky) i pro plyny (objemové jednotky).

3.5.3.2 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro celou směs

3.5.3.2.1

Klasifikace směsí bude založena na dostupných údajích ze zkoušek pro jednotlivé složky směsi a bude uplatňovat koncentrační limity složek směsi klasifikovaných jako mutageny zárodečných buněk. V závislosti na daném případu se údaje ze zkoušek směsí mohou použít pro klasifikaci při prokazování účinků, které nebyly zjištěny při hodnocení založeném na jednotlivých složkách. V těchto případech musí být výsledky ze zkoušek celé směsi průkazné s přihlédnutím k dávce a jiným činitelům, například době trvání, pozorování, citlivosti a statistické analýze systémů zkoušek mutagenity v zárodečných buňkách. Příslušná dokumentace k doložení klasifikace se uchovává a na žádost se předloží k přezkumu.

3.5.3.3 Klasifikace směsí, nejsou-li k dispozici údaje pro celou směs: zásady extrapolace

3.5.3.3.1

Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce za účelem zjištění nebezpečí s ohledem na mutagenitu v zárodečných buňkách, jsou však k dispozici dostatečné údaje o jednotlivých složkách a obdobných zkoušených směsích (s výhradou bodu 3.5.3.2.1), aby bylo možno nebezpečnost směsi přiměřeně charakterizovat, použijí se tyto údaje v souladu s příslušnými pravidly extrapolace stanovenými v oddíle 1.1.3.

3.5.4 Informace o nebezpečnosti

3.5.4.1

Pro látky a směsi, které splňují kritéria pro zařazení do této třídy nebezpečnosti, se použijí údaje na štítku podle tabulky 3.5.3.

Tabulka 3.5.3

Údaje na štítku pro mutagenitu v zárodečných buňkách

Klasifikace	Kategorie 1A nebo kategorie 1B	Kategorie 2
Výstražné symboly GHS
Signální slovo	Nebezpečí	Varování
Standardní věta o nebezpečnosti	H340: Může vyvolat genetické poškození (uveďte cestu expozice, je-li přesvědčivě prokázáno, že ostatní cesty expozice nejsou nebezpečné)	H341: Podezření na genetické poškození (uveďte cestu expozice, je-li přesvědčivě prokázáno, že ostatní cesty expozice nejsou nebezpečné)
Pokyn pro bezpečné zacházení – prevence	P201 P202 P281	P201 P202 P281
Pokyn pro bezpečné zacházení – reakce	P308 + P313	P308 + P313
Pokyn pro bezpečné zacházení – skladování	P405	P405
Pokyn pro bezpečné zacházení – odstraňování	P501	P501

3.5.5 Dodatečné úvahy při klasifikaci

Je stále více uznáváno, že při procesu chemicky vyvolané tvorby tumoru u člověka a zvířat dochází ke genetickým změnám například v protoonkogenech nebo v genech somatických buněk tlumících nádory. Proto může mít prokázání mutagenních vlastností látek v somatických nebo zárodečných buňkách savců in vivo důsledky pro případnou klasifikaci těchto látek jako karcinogenů (viz také oddíl 3.6 bod 3.6.2.2.6 Karcinogenita).

3.6 Karcinogenita

3.6.1 Definice

3.6.1.1

Karcinogenem se rozumí látka nebo směs látek, které vyvolávají rakovinu nebo její větší výskyt. Látky, které vyvolaly benigní a maligní nádory v dobře provedených experimentálních studiích na zvířatech, se rovněž pokládají za látky, o nichž se předpokládá nebo u nichž existuje podezření, že jsou lidským karcinogenem, pokud neexistují přesvědčivé důkazy, že mechanismus tvorby nádoru není pro člověka relevantní.

3.6.2 Kritéria klasifikace pro látky

3.6.2.1

Pro účely klasifikace pro karcinogenitu se látky zařadí do jedné ze dvou kategorií na základě průkaznosti důkazů a dodatečných úvah (průkaznost důkazů). V některých případech může být odůvodněná klasifikace pro konkrétní cestu expozice, pokud lze přesvědčivě prokázat, že žádná jiná cesta expozice toto nebezpečí nevykazuje.

Tabulka 3.6.1

Kategorie nebezpečnosti pro karcinogeny

Kategorie

Kritéria

KATEGORIE 1:

Známé nebo pravděpodobné lidské karcinogeny

Látka se zařadí do kategorie 1 pro karcinogenitu na základě údajů z epidemiologických studií nebo údajů ze zkoušek na zvířatech. Při klasifikaci látky je dále možno rozlišovat

Kategorie 1A:

kategorii 1A, pokud je známo, že má u člověka karcinogenní potenciál, a důkazy pro klasifikaci pocházejí především z informací o účincích na člověka, a

Kategorie 1B:

kategorii 1B, u níž se předpokládá, že má u člověka karcinogenní potenciál, přičemž důkazy pro klasifikaci pocházejí především ze zkoušek na zvířatech.

Zařazení do kategorií 1A a 1B se zakládá na průkaznosti důkazů společně s dodatečnými úvahami (viz oddíl 3.6.2.2). Takovéto důkazy se mohou odvodit

—	buď ze studií u lidí, které prokazují příčinnou souvislost mezi expozicí člověka látce a vznikem rakoviny (známý lidský karcinogen);

—	nebo z pokusů na zvířatech, u nichž jsou k dispozici dostatečné (15) důkazy prokazující karcinogenitu u zvířat (pravděpodobný lidský karcinogen).

Mimoto může v jednotlivém případě vědecký posudek odůvodňovat rozhodnutí o pravděpodobné karcinogenitě u člověka odvozené ze studií poskytujících omezené důkazy o karcinogenitě u člověka spolu s omezenými důkazy o karcinogenitě u pokusných zvířat.

KATEGORIE 2:

Podezření na lidské karcinogeny

Zařazení látky do kategorie 2 se provádí na základě důkazů získaných ze studií u člověka nebo na zvířatech, které však nejsou dostatečně přesvědčivé pro zařazení látky do kategorie 1A nebo 1B, podle průkaznosti důkazů a dodatečných úvah (viz oddíl 3.6.2.2). Takovéto důkazy se mohou odvodit buď z omezených (15) důkazů karcinogenity ve studiích u člověka, nebo z omezených důkazů karcinogenity ve studiích na zvířatech.

3.6.2.2 Zvláštní úvahy pro klasifikaci látek jako karcinogenů

3.6.2.2.1

Klasifikace jako karcinogen se provádí na základě důkazů získaných ze spolehlivých a přijatelných studií a použije se pro látky, které mají vnitřní vlastnost způsobovat rakovinu. Hodnocení se zakládá na veškerých existujících poznatcích, zveřejněných, vzájemně zhodnocených studiích a dodatečných přijatelných údajích.

3.6.2.2.2

Klasifikace látky jako karcinogenu je procesem, který zahrnuje dvě vzájemně související zjištění: posouzení průkaznosti důkazů a zvážení všech ostatních relevantních informací pro zařazení látek s karcinogenním potenciálem u člověka do příslušných kategorií nebezpečnosti.

3.6.2.2.3

Průkaznost důkazů zahrnuje výčet nádorů ve studiích u člověka a na zvířatech a stanovení úrovně jejich statistické významnosti. Dostatečné důkazy u člověka prokazují příčinnou souvislost mezi expozicí člověka látce a vznikem rakoviny, zatímco dostatečné důkazy u zvířat prokazují příčinnou souvislost mezi látkou a zvýšeným výskytem nádorů. Omezené důkazy u člověka jsou prokázány pozitivním spojením mezi expozicí a rakovinou, nelze však prokázat příčinnou souvislost. Omezené důkazy u zvířat jsou poskytnuty, jestliže údaje naznačují karcinogenní účinek, nejsou však dostatečné. Výrazy „dostatečné“ a „omezené“ se zde používají tak, jak byly definovány Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC), tedy takto:

Karcinogenita u lidí:

Důkazy relevantní pro karcinogenitu ze studií u člověka jsou klasifikovány do jedné z těchto kategorií:

—	dostatečné důkazy karcinogenity: byla prokázána příčinná souvislost mezi expozicí dané látce a rakovinou u člověka. Tj. ve studiích, u nichž lze s přiměřenou spolehlivostí vyloučit náhodné okolnosti, předpojatost nebo zkreslující jevy, byl pozorován pozitivní vztah mezi expozicí a rakovinou;

—	omezené důkazy karcinogenity: bylo pozorováno pozitivní spojení mezi expozicí účinné látce a rakovinou, u nějž se příčinná interpretace považuje za důvěryhodnou, avšak nelze s přiměřenou spolehlivostí vyloučit náhodné okolnosti, předpojatost nebo zkreslující jevy.

Karcinogenita u pokusných zvířat

Karcinogenitu u pokusných zvířat je možné hodnotit na základě klasických biologických zkoušek, biologických zkoušek využívajících geneticky modifikovaných zvířat a dalších biologických zkoušek in vivo zaměřených na jedno či více kritických stadií karcinogeneze. V případě neexistence údajů z klasických dlouhodobých biologických zkoušek nebo ze zkoušek s neoplasií jako konečným bodem je třeba při hodnocení průkaznosti karcinogenity u pokusných zvířat vzít v úvahu soustavné pozitivní výsledky v několika modelech, které se zabývají několika stadii ve vícefázovém procesu karcinogeneze. Důkazy relevantní pro karcinogenitu u pokusných zvířat jsou klasifikovány do jedné z těchto kategorií:

—

dostatečné důkazy karcinogenity: byla prokázána příčinná souvislost mezi účinnou látkou a zvýšeným výskytem maligních neoplasmat (tumorů) nebo příslušnou kombinací benigních a maligních neoplasmat (tumorů) a) u dvou či více druhů zvířat nebo b) ve dvou či více nezávislých studiích týkajících se jednoho druhu, provedených v různou dobu nebo v různých laboratořích nebo podle odlišných protokolů. Za dostatečný důkaz lze rovněž považovat zvýšený výskyt nádorů u obou pohlaví jednoho druhu v řádně provedené studii, v ideálním případě provedené podle správné laboratorní praxe. Jedinou studii týkající se jednoho druhu a pohlaví lze považovat za dostatečný důkaz karcinogenity tehdy, když k maligním neoplasmatům (tumorům) dochází v neobvyklé míře, co se týče výskytu, místa, druhu nádoru nebo počátečního stáří, nebo když je zjištěn vysoký výskyt nádorů na více místech;

—

omezené důkazy karcinogenity: údaje sice naznačují karcinogenní účinky, jsou však příliš omezené pro definitivní zhodnocení například proto, a) že důkazy karcinogenity jsou omezeny na jediný experiment, b) že zůstávají nezodpovězené otázky ohledně adekvátnosti podoby, provedení či interpretace studie, c) že účinná látka zvyšuje výskyt pouze benigních neoplasmat (tumorů) či lézí s nejistým neoplastickým potenciálem nebo d) že důkazy karcinogenity jsou omezeny na studie, jež prokazují pouze podpůrnou činnost u malého množství tkání či orgánů.

3.6.2.2.4

Dodatečné úvahy jako součást zjišťování průkaznosti důkazů (viz oddíl 1.1.1). Kromě zjištění průkaznosti důkazů karcinogenity je nutno vzít v úvahu řadu jiných činitelů, které ovlivňují celkovou pravděpodobnost, že látka představuje u člověka nebezpečí karcinogenity. Úplný seznam činitelů, které ovlivňují toto určení, by byl velmi dlouhý, ale některé důležitější činitele zde jsou zmíněny.

3.6.2.2.5

Činitele lze posuzovat jako činitele, které zvyšují nebo snižují míru obav s ohledem na karcinogenitu u člověka. Relativní váha, jež se jednotlivým činitelům přikládá, závisí na množství a konzistentnosti důkazů týkajících se jednotlivých činitelů. Obecně panuje požadavek na úplnější informace s ohledem na zmírnění obav než zvýšení míry obav. Dodatečné úvahy je třeba vykonat při individuálním vyhodnocování nálezů nádorů a jiných činitelů.

3.6.2.2.6

Při posuzování celkové míry obav se v úvahu mohou vzít některé tyto důležité činitele:

a)	druh nádoru a souvislosti jeho výskytu;

b)	odezvy na více místech;

c)	vývoj lézí ke zhoubnému nádoru;

d)	kratší doba latence u nádoru;

e)	zda se odezvy vyskytují u jednoho či obou pohlaví;

f)	zda se odezvy objevují u jednoho či několika druhů;

g)	strukturální podobnost s látkou (látkami), pro něž jsou k dispozici dobré důkazy o karcinogenitě;

h)	cesty expozice;

i)	srovnání absorpce, distribuce, metabolismu a vylučování mezi pokusnými zvířaty a lidmi;

j)	možnost zkreslujícího účinku nadměrné toxicity u zkušebních dávek;

způsob účinku a jeho relevance pro člověka, například cytotoxicita se stimulací růstu, mitogeneze, imunosuprese, mutagenita.

Mutagenita: Je známo, že genetické jevy jsou v celkovém procesu vzniku rakoviny nejdůležitější. Proto důkazy o mutagenní aktivitě získané ze zkoušek in vivo mohou naznačovat, že látka má možné karcinogenní účinky.

3.6.2.2.7

Látka, která nebyla zkoušena na karcinogenitu, může být v některých případech zařazena do kategorie 1A, kategorie 1B nebo kategorie 2 na základě údajů o nádorech získaných ze strukturálně podobné látky spolu s významnou podporou na základě zvážení jiných důležitých činitelů, jako je tvorba společných významných metabolitů, například pro barviva, která jsou založena na benzidinu.

3.6.2.2.8

Při klasifikaci se uváží, zda je látka absorbována danou cestou (cestami) nebo ne; nebo zda se pro testované cesty objevují pouze lokální nádory v místě podání a přiměřené testování jiných důležitých cest karcinogenitu neprokazuje.

3.6.2.2.9

Je důležité, aby se při klasifikaci vzalo v úvahu vše, co je známo o fyzikálně-chemických, toxikokinetických a toxikodynamických vlastnostech látek, jakož i veškeré dostupné relevantní informace o chemicky příbuzných látkách, tj. vztahy struktury a účinku.

3.6.3 Kritéria klasifikace pro směsi

3.6.3.1 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo pouze pro některé složky směsi