6.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 147/61

(1)

Na základě žádosti ze dne 30. května 2007 a s odvoláním na čl. 299 odst. 2 Smlouvy Portugalsko žádá o výjimku z článku 90 Smlouvy, aby mohlo na pivo vyrobené na Madeiře uplatňovat sazbu spotřební daně, která je nižší než vnitrostátní sazba stanovená podle směrnice Rady 92/84/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů (2), pokud roční výstav pivovaru nepřekročí 300 000 hl. Výstav vyšší než 200 000 hl by mohl využít sníženou sazbu pouze v případě místní spotřeby.

(2)

K odůvodnění své žádosti Portugalsko objasnilo, že možnosti, jež nabízí článek 4 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (3), nepostačují ke kompenzaci nevýhod, s nimiž se potýkají pivovary na Madeiře z důvodu odlehlosti, roztříštěnosti území a úzkých místních trhů. Podle uvedeného článku mohou pivovary, jejichž roční výstav piva nepřekročí 200 000 hl, využít snížených sazeb spotřební daně, nejsou-li tyto sazby sníženy o více než 50 % pod základní vnitrostátní sazbu. Portugalsko tohoto ustanovení využilo a uplatňovalo 50 % snížení sazby daně na pivovary, jejichž roční výstav nepřekračuje 200 000 hl. To však neznamená, že by pivovary nacházející se na Madeiře, jež dosahují výstavu převyšujícího tuto prahovou hodnotu, byly dostatečně silné, aby dokázaly čelit konkurenci piv z pevninského Portugalska (nebo pevninské Evropy). Jejich podíl na místním trhu se bude dále snižovat v důsledku silné konkurence, které budou nadále čelit ze strany zahraničních piv, a to kvůli dodatečným nákladům, jež musí hradit vzhledem ke své odlehlosti, zejména v souvislosti s udržováním vysokého stavu zásob, dopravou surovin a druhotných materiálů a obalů z pevninského Portugalska. Proto i v případě, že tyto pivovary přestanou být po dosažení ročního výstavu 200 000 hl „malými“ pivovary ve smyslu článku 4 směrnice 92/83/EHS, budou i nadále malými v porovnání s velkými národními a nadnárodními pivovary, s nimiž soutěží. Pro přežití místního výrobního odvětví je proto nezbytné, aby pivovary mohly využívat snížené sazby v případě, že jejich roční výstav překročí 200 000 hl, avšak nepřevýší 300 000 hl.

(3)

Portugalsko proto požaduje, aby se nárok na sníženou sazbu, která by byla stanovena ve výši 50 % pod základní vnitrostátní sazbou, vztahoval na pivo vyráběné místně nezávislými pivovary nacházejícími se na Madeiře, jejichž roční výstav nepřekročí 300 000 hl. Pokud však roční výstav překročí 200 000 hl, nárok na sníženou sazbu u množství překračujícího tuto hodnotu se bude vztahovat pouze na pivo určené pro místní spotřebu na Madeiře.

(4)

Z důkladného přezkumu situace vyplývá, že je nezbytné žádosti Portugalska vyhovět, má-li být zachováno pivovarské odvětví v nejvzdálenějším regionu Madeira. Je zřejmé, že za okolností daného případu a s výhradou příslušných podmínek bude cílem prodloužení snížené sazby daně vytvořit pro pivovarský průmysl na Madeiře stejné podmínky, jaké mají jeho konkurenti z pevninského Portugalska a ostatních členských států. Získané daňové zvýhodnění pouze vyrovná mimořádné náklady, které nutně vznikají v důsledku odlehlosti výrobního odvětví.

(5)

Aby nebyl narušen jednotný trh, měl by se nárok na sníženou sazbu u výstavu nad 200 000 hl vztahovat pouze na pivo vyráběné a spotřebované místně na Madeiře.

(6)

Ačkoliv požadovaná výjimka z článku 90 Smlouvy je nezbytná k zajištění toho, aby nebyl ohrožen vývoj nejvzdálenějšího regionu Madeira, je rovněž nutné stanovit lhůtu pro daňové výjimky. Na druhou stranu je však důležité zajistit pro místní hospodářské subjekty potřebnou jistotu, aby mohly rozvíjet své obchodní činnosti. Je proto vhodné, aby výjimka byla udělena na dobu šesti let.

(7)

Dále je nutno požadovat předložení zprávy v polovině období, aby Komise mohla posoudit, zda jsou i nadále splněny podmínky, které opodstatňují udělení takovéto výjimky.

(8)

Opatřeními stanovenými tímto rozhodnutím by nemělo být dotčeno použití článků 87 a 88 Smlouvy,