27.12.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 343/1

(1)

Občané EU považují kočky a psy za zvířata chovaná v zájmovém chovu, a proto je nepřijatelné používat jejich kůže nebo výrobky obsahující tyto kůže. Existují důkazy o přítomnosti neoznačených kůží z koček a psů a výrobků obsahujících tyto kůže ve Společenství. V důsledku toho jsou spotřebitelé znepokojeni možností, že by si mohli koupit kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže. Dne 18. prosince 2003 přijal Evropský parlament prohlášení (3), v němž vyjádřil své znepokojení nad obchodem s těmito kůžemi a výrobky a vyzval k jeho ukončení, aby byla obnovena důvěra spotřebitelů a maloobchodníků v EU. Rada ve složení pro zemědělství a rybolov během svých zasedání dne 17. listopadu 2003 a 30. května 2005 také zdůraznila, že je potřeba přijmout co nejdříve pravidla upravující obchod s kočičími a psími kůžemi a výrobky obsahujícími tyto kůže.

(2)

Je vhodné upřesnit, že do působnosti tohoto nařízení by měly spadat pouze kůže z druhů domácích koček a psů. Jelikož však není vědecky možné rozlišit kůži kočky domácí od kůže jiných poddruhů kočky divoké, měla by být v tomto nařízení stanovena definice kočky jako „felis silvestris“ zahrnující také poddruhy kočky divoké.

(3)

V reakci na znepokojení spotřebitelů již několik členských států přijalo právní předpisy, které mají zabránit produkci kůží z koček a psů a obchodování s nimi.

(4)

Ustanovení členských států upravující obchod, dovoz, výrobu a označování kožešin a kožešinových výrobků sloužící k zamezení uvádění kočičích a psích kůží na trh nebo jejich jiného používání pro komerční účely se liší. Zatímco některé členské státy přijaly úplný zákaz výroby kůží z koček a psů prostřednictvím zákazu chovu nebo porážení těchto zvířat pro účely produkce kůží, jiné členské státy přijaly omezení výroby a nebo dovozů těchto kůží a výrobků obsahujících tyto kůže. V některých členských státech byly zavedeny požadavky na označování. Rostoucí informovanost veřejnosti o této problematice pravděpodobně povede další členské státy k přijetí dalších restriktivních opatření na vnitrostátní úrovni.

(5)

Následkem toho zavedli někteří obchodníci s kožešinami v EU dobrovolný kodex chování s cílem zamezit obchodování s kočičími a psími kůžemi a výrobky obsahujícími tyto kůže. Ukázalo se však, že tento kodex nestačí k zabránění dovozu a prodeje kočičích a psích kůží, zejména v případech, kdy obchodníci s kožešinami prodávají kožešiny, u nichž není uveden živočišný druh, z něhož kožešina pochází, nebo které nejsou snadno rozpoznatelné, nebo nakupují výrobky obsahující takové kožešiny a čelí nebezpečí, že nebudou moci dotčené výrobky v jednom nebo více členských státech zákonně prodávat nebo že je jejich obchodování v jednom nebo více členských státech předmětem dalších požadavků usilujících o zamezení používání kočičích a psích kůží.

(6)

Rozdíly mezi vnitrostátními opatřeními týkajícími se kočičích a psích kůží představují překážku obchodu s kožešinami obecně. Tato opatření brání hladkému fungování vnitřního trhu, neboť existence odlišných právních požadavků narušuje výrobu kožešiny obecně a znesnadňuje volný oběh kožešiny, která byla zákonně dovezena do Společenství nebo v něm vyrobena, na území Společenství. Odlišné právní požadavky v jednotlivých členských státech navíc přinášejí další zatížení a náklady pro obchodníky s kožešinami.

(7)

Veřejnost je navíc zmatena rozdílnými právními požadavky v členských státech, což samo o sobě představuje překážku obchodu.

(8)

Opatření stanovená v tomto nařízení by proto měla harmonizovat pravidla v členských státech, pokud jde o zákaz prodeje, nabídky a distribuce kočičí a psí kůže a výrobků obsahujících tyto kůže, a předejít tak narušení vnitřního trhu se všemi podobnými výrobky.

(9)

Pro odstranění současné roztříštěnosti vnitřního trhu je zapotřebí provést sladění, přičemž nejúčinnějším a nejpřiměřenějším nástrojem k odstranění překážek obchodu pramenících z odlišných vnitrostátních požadavků by byl zákaz uvádět na trh ve Společenství, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže.

(10)

Požadavek označování by nebyl pro dosažení stejného výsledku vhodný, neboť by neúměrně zatěžoval oděvnický průmysl včetně obchodníků specializujících se na umělou kožešinu a byl by též nepřiměřeně nákladný v případech, kdy kožešina tvoří pouze malou část výrobku.

(11)

Ve Společenství není zvykem chovat kočky a psy pro účely produkce kůží, přestože byly zaznamenány případy zpracování kočičích a psích kůží. Ve skutečnosti se zdá, že převážná většina výrobků z kočičích a psích kůží vyskytujících se ve Společenství pochází ze třetích zemí. Zákaz obchodu ve Společenství by proto měl být v zájmu zvýšení účinnosti doprovázen zákazem dovozu těchto výrobků do Společenství. Tento zákaz dovozu by byl zároveň odpovědí na obavy spotřebitelů z možného zavádění kůží z koček a psů do Společenství, zejména proto, že existují známky toho, že tato zvířata mohou být chována a porážena nehumánním způsobem.

(12)

Zákaz vývozu by měl dále zajistit, aby se kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže nevyráběly ve Společenství na vývoz.

(13)

Je nicméně vhodné poskytnout možnost omezených výjimek ze všeobecného zákazu uvádět na trh ve Společenství, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže. To je případ kočičích a psích kůží dovážených a uváděných na trh ke vzdělávacím a k taxidermickým účelům.

(14)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 (4) stanoví veterinární a hygienická pravidla pro uvádění na trh, dovoz a vývoz vedlejších produktů živočišného původu včetně kočičí a psí kůže. Je tedy vhodné vyjasnit oblast působnosti tohoto nařízení, které by mělo být jediným aktem, který se vztahuje na uvádění na trh a dovoz nebo vývoz kočičí a psí kůže ve všech fázích výroby, a to včetně surových kožešin. Toto nařízení by však nemělo mít vliv na povinnosti podle nařízení (ES) č. 1774/2002 v oblasti odstraňování kočičích a psích kůží z hygienických důvodů.

(15)

Opatření k zákazu používání koček a psů pro účely produkce kůží by měla být prosazována jednotně v celém Společenství. V jednotlivých členských státech se nicméně k identifikaci kočičích a psích kůží v současné době používají různé techniky, např. testování DNA, mikroskopie a hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF. Je vhodné, aby informace o těchto technikách byly poskytovány Komisi, aby tak donucovací orgány měly vždy aktuální informace o inovacích v této oblasti a bylo možno posoudit možnost nařízení jednotné techniky.

(16)

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(17)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení analytických metod k identifikaci živočišného druhu, z něhož kožešina pochází, a výjimečně k přijetí opatření, jež se budou odchylovat od zákazů stanovených v tomto nařízení. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení včetně jeho doplnění o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(18)

Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se sankcí za porušení ustanovení tohoto nařízení a zajistit, aby tato pravidla byla prováděna v praxi. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. Zejména by členské státy, které při uplatňování tohoto nařízení zachytí zásilky kočičích a psích kůží, měly přijmout zákony, které umožní tyto zásilky zabavit a zničit a pozastavit nebo zrušit vývozní či dovozní licence udělené příslušným obchodníkům. Členské státy by měly být vybízeny k uplatňování trestních sankcí, pokud tato možnost existuje v rámci jejich vnitrostátních právních předpisů.

(19)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž odstranění překážek fungování vnitřního trhu prostřednictvím sladění, na úrovni Společenství, vnitrostátních zákazů týkajících se obchodu s kočičími a psími kůžemi a výrobky obsahujícími tyto kůže, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto ho může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

1)

„kočkou“ živočich druhu felis silvestris;

2)

„psem“ živočich poddruhu canis lupus familiaris;

3)

„uváděním na trh“ držení kočičí nebo psí kůže nebo výrobku obsahujícího tyto kůže za účelem prodeje, včetně nabídky k prodeji, prodeje a distribuce;

4)

„dovozem“ propuštění do volného oběhu ve smyslu článku 79 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (6), s výjimkou dovozů neobchodní povahy ve smyslu čl. 45 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 918/83 ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla (7);

5)

„vývozem“ režim vývozu, který umožňuje, aby zboží Společenství opustilo celní území Společenství ve smyslu článku 161 nařízení (EHS) č. 2913/92.