Sdělení Komise o použití pravidel hospodářské soutěže na dohody o přístupu v odvětví telekomunikací

RÁMEC, RELEVANTNÍ TRHY A ZÁSADY

(98/C 265/02)

(Text s významem pro EHP)

PŘEDMLUVA

V odvětví telekomunikací jsou dohody o přístupu ústředním prvkem, který umožňuje účastníkům trhu využít výhod liberalizace.

Toto sdělení má trojí účel:

- stanovit zásady přístupu, které se zakládají na právu hospodářské soutěže Společenství, tak jak je uvedeno v řadě rozhodnutí Komise, aby byly vytvořeny jistější a stabilnější tržní podmínky pro investice a obchodní iniciativu v odvětvích telekomunikací a multimédií,

- vymezit a vyjasnit vztahy mezi právem hospodářské soutěže a předpisy pro konkrétní odvětví přijatými podle článku 100a rámce (týká se to zejména vztahu mezi pravidly hospodářské soutěže a předpisy o otevřeném přístupu k síti),

- vysvětlit, jak se budou pravidla hospodářské soutěže souvisle používat napříč všemi odvětvími zapojenými do poskytování nových služeb, zejména pokud jde o související otázky přístupů a bran.

ÚVOD

1. V současné době je sestaven časový plán úplné liberalizace odvětví telekomunikací a většina členských států musela odstranit poslední překážky, které bránily poskytování telekomunikačních sítí a služeb spotřebitelům v konkurenčním prostředí, do 1. ledna 1998 [1]. Tato liberalizace s sebou přinese druhý soubor souvisejících produktů nebo služeb a také potřebu přístupu k zařízením, která jsou nezbytná pro poskytování takových služeb. V tomto odvětví je typickým, i když ne jediným, příkladem takového přístupu propojení s veřejnou komutovanou telekomunikační sítí. Komise prohlásila, že vymezí dohody o přístupu v odvětví telekomunikací podle pravidel hospodářské soutěže [2]. Toto sdělení proto upravuje používání pravidel a postupů hospodářské soutěže na dohody o přístupu v souvislosti s harmonizovanými právními předpisy EU a vnitrostátními právními předpisy v odvětví telekomunikací.

2. Právní rámec pro liberalizaci telekomunikací se skládá ze směrnic o liberalizaci vydaných podle článku 90 Smlouvy a směrnic o harmonizaci podle článku 100a, zahrnujících zejména rámec otevřeného přístupu k síti (ONP). Rámec ONP stanoví harmonizovaná pravidla pro přístup a napojení do telekomunikačních sítí a k telefonním službám. Právní rámec tvořený právními předpisy v oblasti liberalizace a harmonizace vytváří pozadí pro jakékoli kroky, které Komise učiní při používání pravidel hospodářské soutěže. Liberalizační (směrnice podle článku 90) [3] i harmonizační předpisy (směrnice ONP) [4] usilují o dosažení cílů Společenství, které jsou uve deny v článku 3 Smlouvy, zejména o zavedení "systému, který zajišťuje, že na vnitřním trhu nedochází k narušování hospodářské soutěže" a vytvoření "vnitřního trhu, na němž byly mezi členskými státy odstraněny překážky volnému pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu".

3. Komise zveřejnila Pokyny k používání pravidel hospodářské soutěže EHS v odvětví telekomunikací [5]. Stávající sdělení je postaveno na takových pokynech, které se otázkou přístupu výslovně nezabývají.

4. Právní předpisy v oblasti liberalizace a harmonizace v odvětví telekomunikací umožňují a usnadňují podnikům ve Společenství věnovat se novým činnostem na nových trzích, čímž uživatelům nabízejí možnost využívat výhod zvýšené hospodářské soutěže. Není možné, aby tyto výhody byly ohroženy omezováním nebo zneužíváním ze strany některých podniků: pro dokončení tohoto vývoje proto hrají zásadní úlohu pravidla hospodářské soutěže Společenství. Je nutné zajistit, aby ti, kdo nově vstoupí na trh, měli zaručeno právo na přístup k sítím zavedených provozovatelů telekomunikací. Na regulaci tohoto odvětví se podílejí různé orgány na úrovni regionů, států a Společenství. Pokud má na vnitřním trhu dobře fungovat proces hospodářské soutěže, musí být zajištěna účinná koordinace těchto institucí.

5. Část I oznámení stanovuje právní rámec a podrobně uvádí, jakým způsobem hodlá Společenství zamezit zdvojení postupů při současném zachování práv podniků a uživatelů podle pravidel hospodářské soutěže. V tomto ohledu je úsilí Komise zaměřeno na podpoření decentralizovaného používání pravidel hospodářské soutěže vnitrostátními soudy a orgány, aby se náprava zjednala na vnitrostátní úrovni, jestliže není v daném případě přítomen významný zájem Společenství. Zvláštní postupy v rámci ONP v odvětví telekomunikací jsou také zaměřeny na řešení problémů souvisejících s přístupem zejména na decentralizované vnitrostátní úrovni, přičemž ponechávají možnost přistoupit v některých případech ke smírčímu řízení na úrovni Společenství. Část II vymezuje přístup Komise k definici trhu v tomto odvětví. V části III jsou podrobně uvedeny zásady, kterými se Komise řídí při používání pravidel hospodářské soutěže: cílem je pomoci účastníkům na trhu telekomunikací vytvořit dohody o přístupu vysvětlením příslušných požadavků práva hospodářské soutěže. Zásady stanovené v tomto sdělení se nepoužijí pouze na tradiční telekomunikace s pevnými sítěmi, ale na veškeré telekomunikace, včetně satelitní a mobilní telekomunikace.

6. Sdělení se zakládá na zkušenostech, které Komise získala z několika případů [6], a několika studií, které v této oblasti nechala provést [7]. Vzhledem k tomu, že se toto sdělení zakládá na obecně použitelných pravidlech hospodářské soutěže, jsou zásady stanovené v tomto sdělení použitelné na srovnatelné problémy rovněž v jiných oblastech, například obecně na otázky přístupu v oblasti digitálních komunikací. Stejně tak některé zásady, které jsou obsažené ve Smlouvě, budou významné pro jakoukoli společnost s dominantním postavením na trhu i v jiných oblastech než v telekomunikacích.

7. Toto sdělení se zabývá tématy, která se objevila v počátečních fázích přechodu z monopolů na konkurenceschopné trhy. Vzhledem k tomu, že odvětví telekomunikací, vysílání a informačních technologií [8] se sbližují a hospodářská soutěž na těchto trzích narůstá, objeví se další problémy. Pak může být nutné přizpůsobit oblast působnosti a zásady tohoto sdělení těmto novým odvětvím.

8. Zásady stanovené v tomto dokumentu se použijí na postupy používané mimo Společenství v míře, v níž mají takové postupy dopad na hospodářskou soutěž uvnitř Společenství a ovlivňují obchod mezi členskými státy. Při používání pravidel hospodářské soutěže je Komise povinna dodržovat závazky, které Společenství přijalo v Dohodě WTO o telekomunikacích [9]. Komise také bere na vědomí, že stále probíhají rozhovory o systému mezinárodního rozdělení sazeb v rámci Mezinárodní telekomunikační unie (ITU). Tímto sdělením není dotčen postoj Komise k těmto rozhovorům.

9. Toto sdělení žádným způsobem neomezuje práva, která jednotlivcům nebo podnikům uděluje právo Společenství, a není jím dotčen jakýkoli výklad pravidel hospodářské soutěže Společenství, který by mohl být přijat Soudním dvorem nebo soudem prvního stupně Evropských společenství. Toto sdělení nepředstavuje souhrnný rozbor všech možných problémů hospodářské soutěže v tomto odvětví: jiné problémy již existují a v budoucnosti pravděpodobně vzniknou další.

10. Komise zváží, zda je nutné toto sdělení pozměnit nebo doplnit podle zkušeností, které získá v počátečním období existence liberalizovaného prostředí v odvětví telekomunikací.

ČÁST I – RÁMEC

1. Pravidla hospodářské soutěže a zvláštní odvětvové předpisy

11. Problémy přístupu v nejširším slova smyslu se mohou řešit na různých úrovních a na základě celé řady právních předpisů přijatých státem nebo Společenstvím. Poskytovatel služeb, který se setká s problémem přístupu, například s neoprávněným odmítnutím provozovatele telekomunikací poskytnout (nebo poskytnout za přiměřených podmínek) pronajatý okruh, který žadatel potřebuje, aby mohl svým zákazníkům poskytovat služby, by tedy mohl uvažovat o řadě cest pro sjednání nápravy. Obecně řečeno je pro poškozené strany výhodnější alespoň zpočátku hledat nápravu na vnitrostátní úrovni. Na vnitrostátní úrovni má žadatel v podstatě dvě možnosti, a to 1) zvláštní vnitrostátní regulativní postupy, které jsou vytvořeny v souladu s právem Společenství a jsou harmonizovány podle pravidel o otevřeném přístupu k síti (viz poznámka 4) a 2) žalobu podle vnitrostátního práva a/nebo práva Společenství podanou vnitrostátnímu soudu nebo vnitrostátnímu orgánu pro hospodářskou soutěž [10].

12. Stížnosti, které budou podle pravidel pro hospodářskou soutěž předloženy Komisi místo vnitrostátním soudům, vnitrostátním orgánům hospodářské soutěže a/nebo národním regulačním orgánům, nebo budou předloženy takovým subjektům a navíc i Komisi podle postupů ONP, se budou řešit podle priority, kterou si zaslouží s ohledem na naléhavost, novost a nadnárodní povahu dotyčného problému, přičemž se přihlédne k potřebě vyhnout se zdvojení postupů (viz bod 23 a násl.).

13. Komise uznává, že národní regulační orgány [11] mají při používání pravidel hospodářské soutěže odlišné úkoly a pracují v jiném právním rámci než Komise. Národní regulační orgány za prvé pracují podle vnitrostátního práva, třebaže často uplatňují evropské právo. Za druhé toto právo, tak jak se zakládá na zvažování telekomunikační politiky, může mít cíle, které jsou v souladu s cíli politiky hospodářské soutěže Společenství, ale nejsou shodné. Komise spolupracuje s národními regulačními orgány v co nejvyšší možné míře a národní regulační orgány musejí spolupracovat mezi sebou, zejména když řeší témata přeshraničního významu [12]. Podle práva Společenství mají vnitrostátní orgány, včetně regulačních orgánů a orgánů hospodářské soutěže, povinnost neschválit jakékoli postupy nebo dohody, které jsou v rozporu s právem hospodářské soutěže Společenství.

14. Pravidla hospodářské soutěže Společenství nejsou dostačující k vyřešení rozmanitých problémů v odvětví telekomunikací. Národní regulační orgány proto mají výrazně širší pole působnosti a významnou a dalekosáhlou úlohu při regulaci tohoto odvětví. Mělo by se také poznamenat, že podle práva Společenství musejí být národní regulační orgány nezávislé [13].

15. Je rovněž důležité poznamenat, že směrnice ONP stanoví pro provozovatele telekomunikací s významnou tržní silou určité povinnosti průhlednosti a nediskriminace, které jsou rozsáhlejší než povinnosti, které obvykle ukládá článek 86 Smlouvy. Směrnice ONP stanovují povinnosti související s průhledností, s dodávkami a s cenovými praktikami. Národní regulační orgány mají pravomoc vynutit dodržování těchto povinností a mají také soudní pravomoc přijímat kroky k zajištění účinné hospodářské soutěže [14].

16. Pokud jde o článek 86, je toto sdělení do značné míry pro zjednodušení napsáno tak, jako by na trhu byl jeden telekomunikační operátor s dominantním postavením. Nebude tomu tak nezbytně ve všech členských státech: postupně se například budou zavádět nové telekomunikační sítě nabízející stále širší pokrytí. Tyto alternativní telekomunikační sítě mohou nebo by nakonec mohly být tak velké a rozsáhlé, že by mohly částečně nebo úplně nahradit stávající vnitrostátní sítě, a na to by se mělo pamatovat. Přítomnost a postavení soutěžících provozovatelů na trhu je důležité přiurčování, zda existuje výlučné nebo společné dominantní postavení: odkazy tohoto sdělení na existenci dominantního postavení by měly být čteny s tímto vědomím.

17. Vzhledem k tomu, že Komise odpovídá za politiku hospodářské soutěže Společenství, musí sloužit obecnému zájmu Společenství. Správní zdroje, které má Komise k dispozici pro vykonávání svých úkolů, jsou samozřejmě omezené a nemohou být použity k vyřešení všech případů, které jsou jí předloženy. Komise je proto obecně povinna přijímat veškerá organizační opatření nezbytná pro výkon jejích úkolů, a zejména stanovovat priority [15].

18. Komise proto uvedla, že se při využívání svých rozhodovacích pravomocí hodlá zaměřit na oznámení, stížnosti a řízení ze svého vlastního podnětu, která mají pro Společenství [16] zvláštní politický, ekonomický nebo právní význam. Pokud konkrétní případ nemá tyto znaky, nebude se za normálních okolností oznámení řešit pomocí formálního rozhodnutí, ale spíše uklidňujícím dopisem (s výhradou souhlasu stran), a žaloby budou řešit vnitrostátní soudy nebo jiné příslušné orgány. V této souvislosti by se mělo poznamenat, že pravidla hospodářské soutěže mají přímý účinek [17], takže právní předpisy o hospodářské soutěži Spole čenství jsou vynutitelné vnitrostátními soudy. Nutnost dodržet pravidla hospodářské soutěže Společenství nemizí, ani když byly dodrženy jiné právní předpisy Společenství [18].

Jiné vnitrostátní orgány, zejména národní regulační orgány jednající v rámci ONP, mají soudní pravomoc nad některými dohodami o přístupu (které jim musejí být oznámeny). Neznamená to však, že po oznámení dohody národnímu regulačnímu orgánu již není nutné dohodu oznámit Komisi. Národní regulační orgány musejí zajistit, že opatření, která přijímají, jsou v souladu s právem hospodářské soutěže Společenství [19]. Tato povinnost od nich vyžaduje, aby se zdržely jakéhokoli jednání, které by narušilo účinnou ochranu práv, které udělují předpisy Společenství podle pravidel hospodářské soutěže [20]. Proto nesmějí schválit ujednání, která jsou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže [21]. Pokud vnitrostátní orgány jednají takovým způsobem, který taková práva naruší, může být členský stát sám zodpovědný za škody těch, kteří byli takovým jednáním poškozeni [22]. Kromě toho mají národní regulační orgány podle směrnic ONP pravomoc učinit kroky na zajištění účinné hospodářské soutěže [23].

20. Dohody o přístupu v zásadě upravují poskytování určitých služeb mezi nezávislými podniky a nevedou k vytvoření samostatného subjektu, který by byl odlišný od stran dohody. Dohody o přístupu jsou tedy obvykle mimo oblast působnosti nařízení o fúzích [24].

21. Podle nařízení č. 17 [25] se může Komise zabývat případy týkajícími se dohod o přístupu, které jsou předloženy prostřednictvím oznámení dohody o přístupu jednou nebo více zúčastněnými stranami [26], prostřednictvím stížnosti proti omezující dohodě o přístupu nebo proti chování dominantní společnosti při udělování nebo odmítání přístupu [27], prostřednictvím řízení zahájeného Komisí z vlastního podnětu, které se zabývá takovým udělením nebo odmítnutím, nebo prostřednictvím odvětvového šetření [28]. Kromě toho může stěžovatel požadovat, aby Komise přijala prozatímní opatření, pokud hrozí bezprostřední riziko vážného a nenapravitelného poškození stěžovatele nebo veřejného zájmu [29]. Mělo by se však poznamenat, že u velmi naléhavých případů obvykle řízení před vnitrostátními soudy přinese rychlejší nařízení ukončení protiprávního jednání než řízení před Komisí [30].

22. Existuje řada oblastí, v nichž dohody podléhají jak pravidlům hospodářské soutěže, tak vnitrostátním nebo evropským zvláštním odvětvovým opatřením, zvláště opatřením vnitřního trhu. V odvětví telekomunikací usilují směrnice ONP o vytvoření systému právní úpravy pro dohody o přístupu. Vzhledem k tomu, že pravidla ONP jsou podrobná a že mohou přesahovat požadavky článku 86, měly bysi být podniky činné v odvětví telekomunikací vědomy toho, že dodržování pravidel hospodářské soutěže Společenství je nezprošťuje povinnosti dodržovat závazky stanovené v rámci ONP a naopak.

2. Opatření Komise související s dohodami o přístupu [31]

23. Dohody o přístupu jako celek mají velký význam, a proto považuje Komise za vhodné co nejlépe vyjasnit právní rámec Společenství, v němž by se takové dohody měly uzavírat. Dohody o přístupu, které obsahují omezující ustanovení, spadají pod článek 85 Smlouvy. Dohody, do kterých jsou zapojeny dominantní nebo monopolní podniky, se posuzují podle článku 86 Smlouvy: obavy vznikající z dominantního postavení jedné nebo několika stran jsou většinou v konkrétní dohodě významnější než obavy vznikající v souvislosti s článkem 85.

Oznámení

24. Při používání pravidel hospodářské soutěže Komise vychází ze směrnic ONP, které stanovují rámec pro jednání národních regulačních orgánů na vnitrostátní úrovni. Jestliže dohody spadají pod čl. 85 odst. 1, musejí být oznámeny Komisi, aby jim mohla být udělena výjimka podle čl. 85 odst. 3. Pokud jsou dohody oznámeny, hodlá Komise některá oznámení řešit prostřednictvím formálních rozhodnutí po příslušném zveřejnění v Úředním věstníku Evropských společenství a v souladu s níže stanovenými zásadami. Jakmile budou jasně stanoveny právní zásady, Komise navrhuje řešit ostatní oznámení se stejnou problematikou prostřednictvím uklidňujícího dopisu.

3. Stížnosti

25. Fyzické nebo právnické osoby s oprávněným zájmem mohou za určitých okolností předložit Komisi stížnost a požádat, aby Komise rozhodnutím nařídila ukončení protiprávního jednání podle článku 85 nebo článku 86 Smlouvy. Mimo to může stěžovatel požádat, aby Komise přijala prozatímní opatření, pokud hrozí bezprostřední riziko vážné a nenapravitelné škody [32]. Případný stěžovatel má také jiné stejně účinné nebo ještě účinnější možnosti, například řízení před vnitrostátním soudem. V této souvislosti je třeba poznamenat, že řízení před vnitrostátními soudy často nabízejí pro-jednotlivce i společnosti značné výhody, například [33]:

- vnitrostátní soudy mohou projednat a rozhodnout o nároku na odškodnění, který vyplývá z protiprávního jednání v rámci pravidel hospodářské soutěže,

- vnitrostátní soudy mohou obvykle přijmout prozatímní opatření a nařídit ukončení protiprávního jednání rychleji než Komise,

- u vnitrostátních soudů je možné spojit nárok podle práva Společenství s nárokem podle vnitrostátního práva,

- u vnitrostátních soudů může být úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů spojených se soudním řízením.

Kromě toho zvláštní vnitrostátní regulační zásady, které jsou harmonizované podle směrnic ONP, mohou nabízet opravné prostředky na vnitrostátní úrovni a v případě potřeby na úrovni Společenství.

3.1 Používání vnitrostátních postupů a postupů stanovených ONP

26. Jak bylo uvedeno výše [34], Komise přihlédne u každého předloženého případu k zájmům Společenství. Při hodnocení zájmu Společenství Komise zkoumá "… význam údajného protiprávního jednání, pokud jde o fungování společného trhu, pravděpodobnost zjištění existence protiprávního jednání a rozsah šetření, které je nezbytné k tomu, aby za co nejlepších podmínek splnila svůj úkol zajistit plnění článků 85 a 86…" [35].

Dalším podstatným prvkem při tomto hodnocení je, do jaké míry může vnitrostátní soudce zjednat účinnou nápravu porušování článků 85 a 86. Zjednání nápravy může být obtížné například v případech, které obsahují přeshraniční prvky.

27. Ustanovení čl. 85 odst. 1 a článku 86 Smlouvy mají přímé účinky v oblasti vztahů mezi jednotlivci, nad jejichž dodržováním musejí bdít vnitrostátní soudy [36]. Pokud jde o řízení před národním regulačním orgánem, směrnice o propojení ONP stanoví, že má takový orgán pravomoc zasahovat a nařizovat změny, pokud jde o existenci i obsah dohod o přístupu. Národní regulační orgány musejí vzít v úvahu "potřebu podporovat konkurenční trh" a mohou uložit jedné nebo více stranám podmínky mimo jiné proto, aby "zajistily účinnou hospodářskou soutěž" [37].

28. Samotné Komisi může být spor předložen buď podle pravidel hospodářské soutěže nebo podle smírčího řízení ONP. Zahájení několika řízení by mohlo vést ke zbytečnému znásobení vyšetřování, které by prováděla jak Komise, tak vnitrostátní orgány. Pokud jsou Komisi předloženy stížnosti podle článku 3 nařízení č. 17 a zároveň jsou zahájena řízení před příslušným vnitrostátním nebo evropským orgánem nebo soudem, Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž většinou zpočátku nezahájí vyšetřování ohledně existence protiprávního jednání podle článků 85 a 86 Smlouvy. Avšak je tomu tak s výhradou následujících bodů.

3.2 Ochrana práv stěžovatele

29. Podniky mají nárok na účinnou ochranu svých práv, která vyplývají z práva Společenství [38]. Tato práva by byla porušena, pokud by se umožnilo, aby vnitrostátní řízení vedla k nepřiměřenému zpoždění zásahu Komise, aniž by se na vnitrostátní úrovni dospělo k uspokojivému vyřešení záležitosti. V odvětví telekomunikací jsou poměrně krátké inovační cykly a jakékoli podstatné zpoždění při řešení sporu o přístup by se v praxi mohlo rovnat odmítnutí přístupu, čímž by bylo dotčeno řádné uzavření případu.

30. Komise proto zastává názor, že by řízení o přístupu před národním regulačním orgánem mělo být uzavřeno v přiměřeném časovém období, které by nemělo být zpravidla delší než šest měsíců ode dne, kdy byl orgán poprvé informován o dané záležitosti. Řešení může mít buď podobu konečného uzavření řízení nebo podobu jiného opravného prostředku, který ochrání zájmy stěžovatele. Nebylo-li sporné řízení uzavřeno tímto způsobem, tak na první pohled nejsou účinně chráněna práva stran a Komise by v zásadě na žádost stěžovatele zahájila své vyšetřování případu podle svých obvyklých postupů, po konzultaci a ve spolupráci s dotyčným vnitrostátním orgánem. Obecně Komise takové vyšetřování nezahájí, pokud již bylo zahájeno smírčí řízení podle postupů ONP.

31. Mimo to musí Komise vždy zvažovat každý případ podle jeho jednotlivých okolností. Učiní kroky, pokud se domnívá, že v konkrétním případě existuje podstatný zájem Společenství, který ovlivňuje nebo by mohl ovlivnit hospodářskou soutěž v několika členských státech.

3.3 Prozatímní opatření

32. V případě jakékoli žádosti o prozatímní opatření je k zodpovězení otázky, zda existuje riziko vážné a nenapravitelné škody, důležitá existence nebo možnost vnitrostátního řízení. Taková řízení by totiž měla na první pohled odstranit riziko takové škody, a proto by bylo nepřiměřené, aby Komise uložila prozatímní opatření bez důkazů o přetrvávání rizika.

33. Možnost nařízení prozatímních opatření jako opravných prostředků a kritéria pro jejich nařízení jsou významným faktorem, k němuž musí Komise přihlížet při svém závěru přijatém na první pohled. Pokud by takové opravné prostředky nebyly dostupné nebo by nebyly pravděpodobně dostačující pro ochranu práv stěžovatele podle práva Společenství, Komise by se domnívala, že vnitrostátní řízení neodstranilo riziko škody, a proto by mohla zahájit vlastní zkoumání případu.

4. Vyšetřování z vlastního podnětu a odvětvová šetření

34. Pokud se to jeví nezbytné, Komise zahájí vyšetřování z vlastního podnětu. Může také zahájit odvětvové šetření, s výhradou konzultace s poradním výborem orgánu členského státu pro hospodářskou soutěž.

5. Pokuty

35. Komise může uložit pokuty až do výše 10 % ročního celosvětového obratu podniku, který úmyslně nebo z nedbalosti poruší čl. 85 odst. 1 nebo článek 86 [39]. Pokud byly dohody oznámeny podle nařízení č. 17, aby jim byla udělena výjimka podle čl. 85 odst. 3, nemůže Komise stanovit žádnou pokutu za činnosti popsané v oznámení [40] za období, které následuje po oznámení. Komise však může odebrat imunitu proti pokutám tak, že informuje dotyčný podnik, že po předběžném zkoumání dospěla k názoru, že platí čl. 85 odst. 1 Smlouvy a že použití čl. 85 odst. 3 není zdůvodněné [41].

36. Směrnice ONP o propojení obsahuje dvě konkrétní ustanovení, která se vztahují k pokutám udělovaným podle pravidel hospodářské soutěže. Za prvé stanoví, že je nutné oznámit dohody o propojení příslušným národním regulačním orgánům a zpřístupnit je dotčeným třetím stranám, s výjimkou těch částí, které se zabývají obchodní strategií stran dohody [42]. Za druhé stanoví, že národní regulační orgán musí mít řadu pravomocí, které může používat k ovlivňování nebo pozměňování dohod o propojení [43]. Tato ustanovení zaručují dostatečné zveřejnění dohod a poskytují národnímu regulačnímu orgánu možnost učinit v případě potřeby opatření k zajištění účinné hospodářské soutěže na trhu.

37. Pokud byla dohoda oznámena národnímu regulačnímu orgánu, ale nebyla oznámena Komisi, Komise se obecně domnívá, že není vhodné systematicky udělovat pokuty ohledně dohody, i kdyby se nakonec ukázalo, že dohoda obsahuje podmínky, které porušují článek 85. V některých případech by však pokuta byla vhodná, například:

a) prokáže-li se, že dohoda obsahuje ustanovení, která porušují článek 86; a/nebo

b) je-li porušení článku 85 zvláště závažné.

Komise nedávno vydala pokyny k výpočtu pokut [44].

38. Oznámení národnímu regulačnímu orgánu nenahrazuje oznámení Komisi a neomezuje možnost dotčených stran předložit Komisi stížnost, ani neomezuje možnost Komise zahájit z vlastního podnětu vyšetřování dohod o přístupu. Takové oznámení rovněž neomezuje práva strany žádat u vnitrostátních soudů náhradu za škody způsobené protisoutěžními dohodami [45].

ČÁST II – RELEVANTNÍ TRHY

39. Během vyšetřování případů, které spadají do rámce stanoveného ve výše uvedené části I, vychází Komise z postoje zaujatého k definici relevantních trhů ve sdělení Komise o vymezení relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství [46].

40. Podniky podléhají třem hlavním zdrojům soutěžního omezení: nahraditelnosti poptávky, nahraditelnosti nabídky a potenciální konkurenci, přičemž první omezení představuje nejrychlejší a nejúčinnější disciplinární tlak na dodavatele určitého výrobku nebo služby. Nahraditelnost poptávky je proto hlavním nástrojem pro vymezení relevantního trhu produktu, na němž je možné zjistit omezení hospodářské soutěže pro účely čl. 85 odst. 1 a článku 86.

41. Nahraditelnost nabídky může být za příslušných podmínek použita jako doplňující prvek při vymezení relevantních trhů. V praxi ji není možné jasně odlišit od potenciální konkurence. Nahraditelnost na straně nabídky a potenciální konkurence se používají při určování, zda má podnik dominantní postavení nebo zda je omezení hospodářské soutěže významné ve smyslu článku 85 nebo zda dochází k odstraňování konkurence.

42. Při posuzování relevantních trhů je nutné přihlížet ke krátkodobému vývoji na trhu.

Následující oddíly stanovují některé základní zásady, které jsou zvláště důležité pro odvětví telekomunikací.

1. Relevantní trh produktu

43. Oddíl 6 formuláře A/B vymezuje relevantní trhy produktu takto:

"Relevantní trh produktu zahrnuje všechny produkty a/nebo služby, které spotřebitel považuje za zaměnitelné nebo nahraditelné kvůli vlastnostem produktů, jejich cenám a jejich zamýšlenému použití."

44. Liberalizace odvětví telekomunikací povede ke vzniku druhého typu trhu, totiž trhu přístupu k zařízením, která jsou v současné době nezbytná pro poskytování těchto liberalizovaných služeb. Propojení s veřejnou komutovanou telefonní sítí je typickým příkladem takového přístupu. Bez propojení není pro třetí strany obchodně možné poskytovat například ucelené telefonní služby.

45. Je proto jasné, že v odvětví telekomunikací je nutné uvažovat nejméně o dvou typech relevantních trhů – o trhu služeb, které se poskytují koncovým uživatelům, a trhu přístupu k zařízením, která jsou nezbytná pro poskytování takových služeb konečným uživatelům (informace, fyzická síť atd.). V souvislosti s konkrétním případem bude nutné vymezit relevantní trhy přístupu a služeb, například propojení s veřejnou telekomunikační sítí a poskytování veřejných telefonních služeb.

46. V případě potřeby Komise stanoví relevantní trh na základě kritéria, zda by celkově vzrostly zisky poskytovatelů dotyčných služeb, pokud by všichni zvýšili ceny za tyto služby o 5 až 10 %. Pokud by jejich zisky vzrostly, pokládá se dotyčný trh podle tohoto kritéria za samostatný relevantní trh.

47. Komise se domnívá, že zásady práva hospodářské soutěže, kterými se řídí tyto trhy, zůstávají nezměněny bez ohledu na dotyčný konkrétní trh. S ohledem na rychlost technologických změn v tomto odvětví by jakýkoli pokus o vymezení konkrétních trhů produktu v tomto sdělení přinášel riziko, že takové vymezení bude v krátké době nepřesné nebo bezvýznamné. Vymezení konkrétních trhů produktu – například určení toho, zda počáteční a koncová volací zařízení jsou součástí stejného trhu zařízení – se nejlépe provede po podrobném prozkoumání konkrétního případu.

1.1 Trh služeb

48. Tento trh lze široce vymezit jako poskytování jakýchkoli telekomunikačních služeb uživatelům. Různé telekomunikační služby se pokládají za nahraditelné, pokud z pohledu konečného uživatele vykazují dostatečný stupeň zaměnitelnosti, což znamená, že mezi různými poskytovateli služeb může docházet k účinné hospodářské soutěži.

1.2 Přístup k zařízením

49. Aby mohl poskytovatel služeb poskytovat služby konečným uživatelům, musí mít často přístup k jednomu nebo více (předcházejícím nebo navazujícím) zařízením. Například k fyzickému dodání služby konečnému uživateli potřebuje přístup ke koncovým bodům telekomunikačních sítí, k nimž jsou tito koneční uživatelé připojeni. Tento přístup lze na fyzické úrovni získat prostřednictvím specializované nebo sdílené místní infrastruktury, kterou buď poskytovatel zajišťuje sám nebo si ji pronajímá od místního poskytovatele infrastruktury. Přístup je možný také prostřednictvím poskytovatele služeb, který už má tyto konečné uživatele jako své zákazníky nebo prostřednictvím poskytovatele propojení, který má přímo nebo nepřímo přístup k dotyčným koncovým bodům.

50. Kromě fyzického přístupu může poskytovatel služeb potřebovat také přístup k jiným zařízením, aby mohl svou službu nabízet konečným uživatelům: poskytovatel služeb musí být například schopen informovat konečné uživatele o svých službách. Pokud má jedna organizace dominantní pozici při poskytování služeb, jakými jsou například telefonní seznamy, vznikají podobné obavy jako v případě fyzického přístupu.

51. V mnoha případech se Komise bude zabývat fyzickým přístupem, jestliže je nezbytné mít přístup k síťové infrastruktuře dominantního provozovatele telekomunikací [47].

52. Někteří zavedení provozovatelé telekomunikací se mohou pokusit bránit v přístupu třetím poskytovatelům služeb nebo jiným provozovatelům sítí, zejména v oblastech, v nichž by navrhovaná služba konkurovala službě, kterou poskytuje sám provozovatel telekomunikací. Tento odpor se často projeví jako neoprávněné zpoždění při poskytování přístupu, neochota při povolování přístupu nebo ochota povolit přístup jen za nevýhodných podmínek. Úlohou pravidel hospodářské soutěže je zajistit podmínky pro rozvoj těchto očekávaných trhů přístupu a zajistit, aby zavedeným provozovatelům telekomunikací nebylo umožněno využívat svou kontrolu nad přístupem k potlačování rozvoje trhu služeb.

53. Mělo by se zdůraznit, že lze očekávat, že liberalizace v odvětví telekomunikací povede k vytvoření nových, alternativních sítí, které budou mít nakonec dopad na definici trhu přístupu včetně zavedených provozovatelů telekomunikací.

2. Relevantní zeměpisný trh

54. Relevantní zeměpisné trhy jsou ve formuláři A/B vymezeny takto:

"Relevantní zeměpisný trh zahrnuje oblast, v níž jsou dotyčné podniky zapojeny do nabídky a poptávky produktů nebo služeb, v níž jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně homogenní a kterou je možné odlišit od sousedních oblastí, protože podmínky hospodářské soutěže jsou v těchto oblastech znatelně odlišné."

55. Pokud jde o poskytování telekomunikačních služeb a o trhy přístupu, rozumí se relevantním zeměpisným trhem oblast, ve které pro poskytovatele služeb platí podobné objektivní podmínky hospodářské soutěže a ve které jsou konkurenti schopni nabízet své služby. Bude proto nutné přezkoumat, zda mají poskytovatelé služeb možnost přístupu ke konečnému uživateli v jakékoli části této oblasti za podobných a hospodářsky únosných podmínek. Zvláště významné jsou právní podmínky, jako například licenční podmínky a jakákoli výlučná nebo zvláštní práva konkurujících si místních poskytovatelů přístupu [48].

ČÁST III – ZÁSADY

56. V případech, které jsou jí předloženy, Komise použije následující zásady.

57. Komise uznala, že "články 85 a 86 … jsou platným právem, které je vynutitelné v celém Společenství. Nemělo by docházet k rozporům s jinými pravidly Společenství, protože právo Společenství představuje jednotný právní rámec … Je zřejmé, že akty Společenství přijaté v odvětví telekomunikací je nutné vykládat způsobem, který je v souladu s pravidly hospodářské soutěže, aby bylo zajištěno co nejlepší provádění všech hledisek telekomunikační politiky Společenství … Platí to mimo jiné pro vztah mezi pravidly hospodářské soutěže použitelnými pro podniky a pravidly ONP." [49]

58. Pravidla hospodářské soutěže tedy platí i za okolností, v nichž jsou použitelná jiná ustanovení Smlouvy nebo sekundární právo. V souvislosti s dohodami o přístupu mají význam jak ustanovení práva Společenství o vnitřním trhu, tak o hospodářské soutěži a obě vzájemně posilují řádné fungování odvětví. Při hodnocení podle pravidel hospodářské soutěže bude proto Komise usilovat, aby co nejvíce vycházela ze zásad obsažených v harmonizačních právních předpisech. Dále je třeba brát v úvahu, že na řadu níže uvedených zásad práva hospodářské soutěže se vztahují zvláštní pravidla v rámci ONP. Pokud jsou tato pravidla řádně uplatňována, není často nutné použít pravidla hospodářské soutěže.

59. V odvětví telekomunikací je třeba věnovat pozornost nákladům vyplývajícím z povinností univerzální služby. Čl. 90 odst. 2 Smlouvy může zdůvodnit výjimky ze zásad článků 85 a 86. Podrobné údaje o povinnostech univerzální služby jsou regulativní povahy. Oblast použití čl. 90 odst. 2 byla stanovena v článku 90 směrnic v odvětví telekomunikací a v této souvislosti Komise použije pravidla hospodářské soutěže.

60. Články 85 a 86 Smlouvy se použijí obvyklým způsobem na dohody nebo postupy, které byly schváleny nebo povoleny vnitrostátním orgánem [50] nebo pokud vnitrostátní orgán nařídil, aby na žádost jedné nebo více dotyčných stran byly do dohody zahrnuty podmínky.

61. Pokud by však národní regulační orgán nařídil zařazení podmínek, které by byly v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, dotyčné podniky by ve skutečnosti nedostaly pokutu, i když by členský stát sám porušil čl. 3 písm. g) a článek 5 Smlouvy [51], a proto by proti němu mohla Komise zahájit řízení podle článku 169 Smlouvy. Mimo to, kdyby národní regulační orgán nařídil podniku se zvláštními nebo výlučnými právy ve smyslu článku 90 nebo státnímu podniku, aby se dopustil chování, které představuje zneužití dominantního postavení, nebo kdyby mu takové chování dovolil, porušil by členský stát také čl. 90 odst. 1 a Komise by mohla přijmout rozhodnutí požadující ukončení protiprávního jednání [52].

62. Národní regulační orgány mohou vyžadovat používání přísných norem průhlednosti, povinnosti nabídky a cenových postupů, zejména pokud je to nutné v počátečních stadiích liberalizace. V případě potřeby se takové právní předpisy jako rámec ONP použijí jako pomůcka při výkladu pravidel hospodářské soutěže [53]. Vzhledem k tomu, že národní regulační orgány mají povinnost zajistit účinnou hospodářskou soutěž, vyžaduje se obdobně použití pravidel hospodářské soutěže pro příslušný výklad zásad ONP. Je třeba také poznamenat, že na řadu níže uvedených témat se vztahují rovněž pravidla vyplývající ze směrnice o úplné hospodářské soutěži, směrnice o otevřeném přístupu k síti ONP, směrnice o licencích a směrnice o ochraně dat: účinné prosazování tohoto právního rámce by mělo předejít vzniku mnoha níže uvedených problémů hospodářské soutěže.

1. Dominantní postavení (článek 86)

63. Aby mohl podnik poskytovat služby na trhu telekomunikačních služeb, může potřebovat získat přístup k různým zařízením. Pro poskytování telekomunikačních služeb například bývá nutné propojení s veřejnou komutovanou telefonní sítí. Přístup k této síti je téměř vždy v rukou dominantního provozovatele telekomunikací. Vzhledem dohodám o přístupu má pro Komisi největší význam dominantní postavení vyplývající z kontroly zařízení.

64. Skutečnost, zda podnik má či nemá dominantní postavení, nezáleží pouze na zákonných právech, která mu byla udělena. Pouhé zrušení zákonných monopolů neukončí dominantní postavení. Bez ohledu na směrnice o liberalizaci totiž rozvoj účinné hospodářské soutěže prostřednictvím poskytovatelů alternativních sítí s přiměřenou kapacitou a zeměpisným rozsahem bude trvat určitý čas.

65. Rozsudek Soudního dvora ve věci Tetra Pak [54] bude pravděpodobně významný i pro odvětví telekomunikací. Soud rozhodl, že s ohledem na velmi úzké vztahy mezi ovládaným a neovládaným trhem a s ohledem na mimořádně vysoký podíl na ovládaném trhu se Tetra Pak nacházel "v situaci, která byla srovnatelná se situací dominantního postavení na dotyčných trzích jako celku"

Věc Tetra Pak se týkala úzce spojených horizontálních trhů: analýza je však rovněž použitelná na úzce spojené vertikální trhy, které budou běžné v odvětví telekomunikací. V odvětví telekomunikací se často stává, že konkrétní provozovatel má mimořádně silné postavení na trzích s infrastrukturou a na trzích navazujících na uvedenou infrastrukturu. Náklady na infrastrukturu také obvykle představují největší položku v nákladech navazujících operací. Kromě toho se operátoři často setkávají se stejnými konkurenty jak v infrastruktuře, tak v navazujících trzích.

66. Je proto možné předpokládat řadu situací, v nichž se budou vyskytovat úzce spojené trhy a s jedním provozovatelem s vysokým stupněm tržní síly na nejméně jednom z uvedených trhů.

67. Pokud nastanou takové okolnosti, může Komise určit, jestli byl konkrétní provozovatel v situaci, která je srovnatelná se situací dominantního postavení na dotyčných trzích jako celku.

[55].

69. Společnost ovládající přístup k základnímu zařízení má dominantní postavení ve smyslu článku 86. Naopak společnost může mít dominantní postavení podle článku 86, aniž by ovládala základní zařízení.

1.1 Trh služeb

70. Jedním z faktorů používaných ke změření tržní síly podniku je odbyt tohoto podniku vyjádřený v procentech z celkového odbytu na trhu s nahraditelnými službami v příslušné zeměpisné oblasti. Pokud jde o trh služeb, Komise mimo jiné vyhodnotí obrat vzniklý prodejem nahraditelných služeb, vyjma prodeje nebo interního použití služeb propojení a prodeje nebo interního použití místní infrastruktury [56], s přihlédnutím k podmínkám hospodářské soutěže a ke struktuře nabídky a poptávky na trhu.

1.2 Přístup k zařízením

71. Pojem "přístupu", tak jak je použit v bodě 45, se může vztahovat k řadě situací, včetně dostupnosti pronajatých linek, které umožňují poskytovateli služeb vybudovat vlastní síť, a propojení v úzkém slova smyslu, tedy propojení dvou telekomunikačních sítí, například mobilní a pevné sítě. Pokud jde o přístup, je pravděpodobné, že zavedený provozovatel zůstane dominantní ještě nějakou dobu poté, co proběhne liberalizace podle zákona. Zavedený provozovatel, který kontroluje zařízení, je často také největším poskytovatelem služeb a v minulosti nemusel rozlišovat mezi přenosem telekomunikačních služeb a poskytováním těchto služeb konečnému uživateli. Provozovatel, který je rovněž poskytovatelem služeb, obvykle nevyžaduje od svého navazujícího útvaru, aby platil za přístup, a proto není jednoduché vypočítat výnosy z používání zařízení. Pokud provozovatel poskytuje přístup i služby, je nutné výnosy co nejlépe rozdělit, aby je bylo možné použít jako základ pro výpočet podílu společnosti na kterémkoli trhu, na kterém je přítomna. Čl. 8 odst. 2 směrnice o propojení upravuje tento problém tak, že zavádí požadavek odděleného účetnictví pro "činnosti související s propojením, což zahrnuje interně poskytované služby propojení i služby propojení poskytované ostatním, a pro ostatní činnosti". Navrhované doporučení Komise o odděleném účetnictví v souvislosti s propojením bude v tomto ohledu také přínosné.

72. Hospodářský význam získaného přístupu také závisí na pokrytí sítě, se kterou se chce žadatel propojit. Komise proto kromě obratu přihlédne, kde to bude možné, k počtu zákazníků, kteří odebírají služby nabízené dominantní společností, které jsou srovnatelné se službami, jež hodlá poskytovat poskytovatel služeb žádající o přístup. Tržní síla daného podniku se tedy změří částečně podle počtu účastníků, kteří jsou připojeni ke koncovým bodům telekomunikační sítě dotyčného podniku, vyjádřeného jako procento celkového počtu účastníků, kteří jsou připojeni ke koncovým bodům v příslušné zeměpisné oblasti.

Nahraditelnost na straně nabídky

73. Jak bylo uvedeno v bodě 41, nahraditelnost na straně nabídky je pro otázku dominantního postavení také významná. K prokázání dominantního postavení obvykle postačuje podíl na trhu, který je větší než 50 % [57], přestože se budou zkoumat i jiné faktory. Komise například přezkoumá existenci jiných poskytovatelů sítí, pokud nějací jsou, v příslušné zeměpisné oblasti, aby určila, zda takové alternativní infrastruktury mají dostatečnou hustotu, aby soutěžily se sítí zavedeného operátora, a bude zkoumat, v jaké míře mohou noví poskytovatelé přístupu vstoupit na trh.

Ostatní důležité faktory

74. Kromě údajů o podílu na trhu a nahraditelnosti na straně nabídky Komise při určování, zda má provozovatel dominantní postavení, přezkoumá také to, zda má tento operátor přednostní přístup k zařízením, která není možné v přiměřeném časovém období zdvojit buď z právních důvodů nebo kvůli příliš vysokým nákladům.

75. S tím, jak se objevují konkurenční poskytovatelé přístupu a ovlivňují dominantní postavení zavedeného poskytovatele, bude při určování tržní síly hrát velkou úlohu rozsah práv, která dostanou od orgánů členských států, zejména jejich územní dosah. Komise bude pečlivě sledovat vývoj trhu v souvislosti s těmito tématy a při vyhodnocování problematiky přístupu podle pravidel hospodářské soutěže vezme v úvahu jakékoli změněné tržní podmínky.

1.3 Společné dominantní postavení

76. Znění článku 86 jasně ukazuje, že se článek použije také v případě, že se o dominantní postavení dělí více společností. Okolnosti, za kterých existuje společné dominantní postavení a za kterých je zneužíváno, ještě nebyly plně vyjasněny judikaturou Společenství, ani správní praxí Komise, právo se stále vyvíjí.

77. Slova článku 86 ("zneužívání jedním nebo více podniky") popisují něco jiného než zákaz dohod, které mají protisoutěžní účinky, nebo jednání ve vzájemné shodě, který je upraven článkem 85. Tvrdit opak by bylo v rozporu s obvyklými zásadami výkladu Smlouvy a učinilo by to uvedená slova zbytečnými a bez praktického účinku. Nevylučuje to však souběžné použití článků 85 a 86 na stejnou dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě, jak Komise a Soudní dvůr potvrdily v mnoha případech [58], ani to nebrání Komisi v tom, aby přijala opatření pouze podle jednoho ustanovení, i pokud jsou použitelná obě.

78. Dvě společnosti, z nichž je každá dominantní na samostatném vnitrostátním trhu, se nerovnají dvěma společně dominantním společnostem. Aby se dvě nebo více společností nacházelo ve společném dominantním postavení, musejí mít společně v podstatě stejné postavení vůči svým zákazníkům a konkurentům, jako má jediná společnost v dominantním postavení. Konkrétně v odvětví telekomunikací by společného dominantního postavení mohli dosáhnout dva provozovatelé telekomunikační infrastruktury, kteří by pokrývali stejný zeměpisný trh.

79. Aby dvě nebo více společností měly společné dominantní postavení, je nutné, i když ne dostačující, aby na relevantním trhu neexistovala účinná hospodářská soutěž mezi společnostmi. Tento nedostatek konkurence může být v praxi způsoben vazbami mezi společnostmi, například dohodami o spolupráci nebo dohodami o propojení. Komise se však nedomnívá, že z ekonomické teorie nebo práva Společenství vyplývá, že pro existenci společného dominantního postavení jsou takové vazby právně nezbytné [59]. Dostatečnou hospodářskou vazbou je, pokud existuje druh vzájemné závislosti, který je běžný v oligopolní situaci. Nezdá se, že by v právu nebo ekonomické teorii existoval důvod vyžadovat jakékoli jiné hospodářské vazby mezi společně dominantními společnostmi. V praxi však budou takové vazby v odvětví telekomunikací často existovat, protože vnitrostátní provozovatelé telekomunikací mívají téměř nevyhnutelně různé druhy vzájemných vazeb.

80. Jako příklad si můžeme vzít přístup k místní smyčce, v některých členských státech může být v blízké budoucnosti ovládán dvěma provozovateli, zavedeným provozovatelem telekomunikací a provozovatelem kabelů. Pro poskytování určitých služeb spotřebitelům je nezbytný přístup k místní smyčce buď provozovatele telekomunikací nebo provozovatele kabelů. V závislosti na okolnostech případu a zejména na vztahu mezi těmito provozovateli je možné, že ani jeden provozovatel nemá dominantní postavení: avšak mohou mít společný monopol na přístup k těmto zařízením. Z dlouhodobého hlediska může technologický rozvoj umožnit životaschopnost jiných mechanismů přístupu k místním smyčkám, například využití energetických sítí: k existenci takových mechanismů se bude přihlížet při určování, zda existuje dominantní postavení nebo společné dominantní postavení.

2. Zneužití dominantního postavení

81. Používání článku 86 předpokládá existenci dominantního postavení a vazeb mezi dominantním postavením a údajným zneužitím. V odvětví telekomunikací bude často nutné přezkoumat řadu souvisejících trhů, z nichž jeden nebo několik může být ovládáno konkrétním operátorem. Za těchto okolností může dojít ke zneužití v řadě možných situací:

- chování na ovládaném trhu, které má účinky na ovládaný trh [60],

- chování na ovládaném trhu, které má účinky na jiné trhy než na ovládaný trh [61],

- chování na jiném než ovládaném trhu, které má účinky na ovládaný trh [62],

- chování na jiném než ovládaném trhu, které má účinky na jiný než ovládaný trh [63].

82. Přestože skutkové a hospodářské okolnosti v odvětví telekomunikací jsou často nové, je na ně v mnoha případech možné použít zavedené zásady práva hospodářské soutěže. Při posuzování problémů soutěže v tomto odvětví je důležité mít na mysli existující judikaturu a rozhodovací postupy Komise, které se týkají například využívání tržní síly, diskriminaci a prodej služeb vázaných v balíčcích.

2.1 Odmítnutí poskytnutí přístupu k zařízením a používání nevýhodných podmínek

83. Odmítnutí poskytnout přístup může být zakázáno podle článku 86, pokud odmítnutí učiní společnost, která má dominantní postavení, protože ovládá zařízení, v dohlednébudoucnosti bude takovou společností obvykle zavedený provozovatel telekomunikací. Odmítnutí může "vytvářet překážku udržení stávajícího stupně hospodářské soutěže na trhu nebo růstu dané hospodářské soutěže" [64].

Odmítnutí se považuje za zneužití pouze tehdy, pokud působí jako využívání nebo má protisoutěžní účinek. Na trzích služeb v odvětví telekomunikací bude nejprve málo konkurentů, odmítnutí tedy obvykle na takových trzích ovlivní hospodářskou soutěž. Ve všech případech odmítnutí se pečlivě přezkoumá zdůvodnění a určí se, zda je objektivní.

84. Obecně existují tři hlavní možnosti:

a) odmítnutí udělit přístup pro účely služby, kde poskytovatel přístupu udělil jinému provozovateli přístup k působení na daném trhu služeb;

b) odmítnutí udělit přístup pro účely služby, kde poskytovatel přístupu neudělil žádnému jinému provozovateli přístup k působení na daném trhu služeb;

c) odebrání přístupu stávajícímu zákazníkovi.

Diskriminace

85. V případě první možnosti je jasné, že odmítnutí poskytnout přístup novému zákazníkovi za okolností, kdy dominantní vlastník zařízení již poskytuje přístup jednomu nebo několika zákazníkům na stejném navazujícím trhu, by znamenalo diskriminační zacházení, které by bylo zneužitím, pokud by to omezilo hospodářskou soutěž na daném trhu. Pokud provozovatelé sítí nabízejí stejné nebo podobné maloobchodní služby jako strana, která žádá o přístup, mají motivaci i příležitost omezit hospodářskou soutěž a zneužít tímto způsobem svého dominantního postavení. Může samozřejmě existovat zdůvodnění takového odmítnutí – například vůči žadatelům, kteří představují možné úvěrové riziko. Pokud neexistuje žádné objektivní zdůvodnění, odmítnutí obvykle představuje zneužití dominantního postavení na trhu přístupu.

86. Obecně je povinností dominantní společnosti poskytnout přístup takovým způsobem, aby zboží a služby nabízené navazujícím společnostem byly dostupné za podmínek, které nejsou méně příznivé než podmínky udělené jiným stranám, včetně odpovídajících vlastních navazujících operací.

Základní zařízení

87. V případě druhé zmíněné možnosti vzniká otázka, zda by měl být poskytovatel přístupu povinen uzavřít smlouvu s poskytovatelem služeb, aby mu umožnil poskytovat služby na novém trhu služeb. Pokud nejsou žádná kapacitní omezení a pokud společnost, která odmítá přístup ke svému zařízení, tento přístup neposkytla ani svému navazujícímu útvaru, ani žádné jiné společnosti, která je činná na trhu služeb, není jasné, jaké jiné objektivní zdůvodnění by mohlo existovat.

88. V oblasti dopravy [65] Komise rozhodla, že společnost, která ovládá základní zařízení, k němu musí za určitých okolností umožnit přístup [66]. Stejné zásady platí pro odvětví telekomunikací. Pokud kromě žádosti o přístup neexistují žádné jiné přijatelné obchodní alternativy, pak by strana žádající o přístup nemohla být činná na trhu služeb, jestliže by jí nebyl udělen přístup. V tomto případě by odmítnutí přístupu omezilo rozvoj nových trhů nebo nových produktů na těchto trzích v rozporu s čl. 86 písm. b) nebo by bránilo rozvoji hospodářské soutěže na stávajících trzích. Odmítnutí s těmito účinky pravděpodobně představuje zneužití.

89. V odvětví telekomunikací bude často významná zásada, která nutí dominantní společnosti uzavřít za určitých okolností smlouvy. V současné době existují u většiny telekomunikačních služeb ve Společenství monopoly nebo virtuální monopoly v poskytování infrastruktury sítě. I tam, kde jsou omezení již odstraněna nebo budou zakrátko odstraněna, bude hospodářská soutěž na navazujících trzích stále záviset na stanovení cen a podmínek přístupu k předcházejícím síťovým službám, na nichž se budou konkurenční síly projevovat pouze postupně. S ohledem na rychlost technologických změn v odvětví telekomunikací je možné předpokládat, že vzniknou situace, kdy se společnosti budou snažit nabídnout nové produkty nebo služby, které nekonkurují produktům nebo službám, které již nabízí dominantní provozovatel přístupu, ale pro které se bude tento provozovatel zdráhat poskytnout přístup.

90. Komise musí zajistit, aby kontrola nad zařízeními ze strany zavedených provozovatelů nebyla využívaná k narušení rozvoje konkurenčního telekomunikačního prostředí. Společnost, která má dominantní postavení na trhu služeb a která na daném trhu zneužije své postavení podle článku 86, může být požádána, aby ukončila toto zneužívání poskytnutím přístupu ke svému zařízení jednomu nebo několika konkurentům na daném trhu. Společnost může zneužívat své dominantní postavení zejména pokud svým jednáním brání vzniku nového produktu nebo služby.

91. Výchozím bodem pro analýzu Komise bude zjištění stávajícího nebo možného trhu, pro který se požaduje přístup. Při určování, zda je nutné nařídit přístup podle pravidel hospodářské soutěže, se přihlédne k tomu, jestli dominantní společnost porušila svou povinnost nediskriminovat (viz níže) nebo se přihlédne k těmto prvkům jako celku:

a) přístup k dotyčnému zařízení je obecně základní předpokladem, aby si společnosti mohly na dotyčném trhu konkurovat [67].

Hlavní otázkou tedy je, co se považuje za základní. Nestačí, že by postavení společnosti, která žádá o přístup, bylo výhodnější, kdyby jí byl poskytnut přístup, ale odmítnutí přístupu musí vést k tomu, že uskutečnění navrhovaných činností bude buď nemožné nebo vážně a nevyhnutelně neekonomické.

Například ode dne 1. července 1996 je sice možné používat pro liberalizované služby alternativní infrastrukturu, ale v mnoha případech bude nějakou dobu trvat, než bude představovat uspokojivou alternativu k zařízením zavedeného provozovatele. Taková alternativní infrastruktura v současné době nenabízí stejnou hustotu zeměpisného pokrytí jako síť zavedeného provozovatele telekomunikací;

b) je k dispozici dostatečná kapacita pro poskytnutí přístupu;

c) vlastník zařízení nedokáže uspokojit poptávku na stávajícím trhu služeb nebo produktu, zabraňuje zavedení možné nové služby nebo produktu nebo brání hospodářské soutěži na stávajícím nebo možném trhu služeb nebo produktu;

d) společnost, která žádá o přístup, je připravena zaplatit přiměřenou a nediskriminační cenu a jinak ve všech ohledech přijme nediskriminační podmínky přístupu;

e) neexistuje žádné objektivní zdůvodnění odmítnutí přístupu.

Příslušné zdůvodnění by za těchto okolností zahrnovalo přílišné obtíže při poskytnutí přístupu žádající společnosti nebo skutečnost, že vlastník zařízení vynaložil investice na zavedení nového produktu nebo služby a potřebuje dostatečný čas a příležitost využívat zařízení, aby tento nový produkt nebo službu uvedl na trh. Přestože se každé zdůvodnění bude muset pečlivě přezkoumat případ od případu, je v odvětví telekomunikací zvláště důležité, aby výhody, které konečným uživatelům přinese konkurenční prostředí, nebyly narušeny jednáním bývalých státních monopolů, které by bránily vzniku a rozvoji hospodářské soutěže.

92. Při určování, zda byl porušen článek 86, se přihlédne ke skutečné situaci v dané zeměpisné oblasti i v jiných zeměpisných oblastech a v případě potřeby také ke vztahu mezi požadovaným přístupem a technickou konfigurací zařízení.

93. Otázka objektivního zdůvodnění bude v této oblasti vyžadovat zvláště pečlivou analýzu. Mimo rozhodnutí, zda jsou obtíže uvedené v konkrétním případě dostatečně závažné, aby zdůvodnily odmítnutí udělit přístup, musejí příslušné orgány také určit, zda jsou tyto obtíže takové, že vyváží narušení hospodářské soutěže v případě odmítnutí nebo ztížení přístupu a zda se tím omezí navazující trh služeb.

94. Tři důležité prvky týkající se přístupu, které by mohli poskytovatelé přístupu zmanipulovat, aby ve skutečnosti odmítli poskytnout přístup, jsou načasování, technická konfigurace a cena.

95. Dominantní provozovatelé telekomunikací jsou povinni řešit žádosti o přístup účinně: nepřiměřené a nevysvětlitelné nebo nezdůvodnitelné zpoždění při vyřizování žádosti o přístup může představovat zneužití postavení. Komise se však bude zejména snažit o srovnání vyřízení žádosti s:

a) obvyklým časovým rámcem a podmínkami, kdy odpovídající strana uděluje přístup ke svým zařízením svému vlastnímu dceřinému podniku nebo svému útvaru;

b) délkou vyřízení žádostí o přístup k podobným zařízením v ostatních členských státech;

c) vysvětlením uvádějícím důvody zpoždění při vyřízení žádostí o přístup.

96. Stejně tak budou podrobně přezkoumány otázky technické konfigurace, aby se zjistilo, zda jsou pravé. Pravidla hospodářské soutěže v zásadě vyžadují, že straně požadující přístup musí být přístup udělen v místě, který je pro žádající stranu nejvýhodnější, pokud je to pro poskytovatele přístupu technicky proveditelné. Hledisko technické proveditelnosti může být objektivním zdůvodněním pro odmítnutí přístupu – například přenos, pro který žadatel požaduje přístup, musí splňovat příslušné technické normy pro infrastrukturu – nebo se může jednat o omezení kapacity, kde může vyvstat otázka přídělů [68].

97. Stanovení nadměrných cen za přístup je samo o sobě zneužitím postavení [69] a kromě toho se může také rovnat skutečnému odmítnutí přístupu.

98. Řada prvků těchto kritérií vyžaduje pečlivé vyhodnocení. Otázky stanovování cen v odvětví telekomunikací se zjednoduší tím, že směrnice ONP obsahují povinnost vést průhledné účetnictví.

Odebrání přístupu

99. V případě třetí možnosti uvedené v bodě 84 některá předchozí rozhodnutí Komise a judikatura Soudního dvora vyjádřily obavy z odebrání přístupu konkurentům na navazujících trzích. Ve věci Commercial Solvents Soudní dvůr rozhodl, že "podnik, který má dominantní postavení na trhu surovin a který proto, aby si vyhradil takové suroviny pro výrobu svých vlastních derivátů, odmítá zásobovat zákazníka, čímž hrozí, že odstraní veškerou konkurenci ze strany tohoto zákazníka, zneužívá své dominantní postavení ve smyslu článku 86" [70].

100. Přestože se uvedeném případě jednalo o odebrání výrobku, neexistuje v zásadě žádný rozdíl mezi uvedeným případem a odebráním přístupu. Jednostranné ukončení dohod o přístupu vyvolává v podstatě tytéž otázky jako ty, které byly přezkoumány ve vztahu k odmítnutím. Odebrání přístupu stávajícímu zákazníkovi představuje obvykle zneužití postavení. I v tomto případě však může být ukončení objektivně zdůvodněno. Takové důvody musejí být přiměřené účinkům, které má odebrání na hospodářskou soutěž.

2.2 Jiné formy zneužívání

101. Odmítnutí poskytnutí přístupu jsou pouze jednou z forem možného zneužití v této oblasti. Ke zneužití může docházet i za okolností, kdy byl přístup udělen. Ke zneužití může dojít mimo jiné, když se provozovatel chová diskriminačním způsobem nebo když jednání provozovatele jinak omezuje trhy nebo technický rozvoj. Dále jsou uvedeny některé příklady zneužití, které mohou nastat:

Konfigurace sítě

102. Konfigurace sítě ze strany dominantního provozovatele sítě, která objektivně ztěžuje poskytovatelům služeb přístup [71], by mohla představovat zneužití postavení, pokud by nebyla objektivně zdůvodnitelná. Jedním objektivním zdůvodněním by mohlo být, že taková konfigurace sítě zlepšuje celkovou účinnost sítě.

Vázáný obchod

103. Toto téma má zvláštní význam, pokud zahrnuje provázání služeb, v nichž je provozovatel telekomunikací dominantní, se službami, v nichž není [72]. Pokud vertikálně integrovaný provozovatel sítě s dominantním postavením nutí stranu, která žádá o přístup, aby zakoupila jednu nebo více služeb [73] bez dostatečného zdůvodnění, může to vyloučit konkurenty dominantního poskytovatele přístupu z nezávislého poskytování těchto prvků balíčku služeb. Takový požadavek by proto představoval zneužití podle článku 86.

Soud dále rozhodl, že "… dokonce i když je vázaný prodej dvou výrobků v souladu s obchodními zvyklostmi nebo pokud existuje přirozená vazba mezi oběma dotyčnými výrobky, může takový prodej přesto představovat zneužití ve smyslu článku 86, pokud není objektivně zdůvodněn …" [74].

Stanovování cen

104. Při určování, zda existuje problém se stanovením cen podle pravidel hospodářské soutěže, bude nutné prokázat, že náklady a výnosy jsou přiděleny přiměřeným způsobem. Nevhodné přidělení nákladů a zasahování do cen za přenos by mohlo být použito jako mechanismus, kterým by měly být zakryty nadměrné ceny, dravé ceny nebo stlačování cen.

Stanovení nadměrných cen

105. Problémy se stanovením cen za přístup poskytovatelů služeb k zařízení dominantního provozovatele se často týkají nadměrné výše těchto cen [75]: pokud poskytovatel služeb nemá jinou životaschopnou možnost než přístup k zařízení, o který požádal, může mít dominantní nebo monopolní provozovatel sklon k účtování nadměrných cen.

106. Soudní dvůr vymezil nadměrnou cenu jako cenu, která je

"nadměrná ve vztahu k hospodářské hodnotě poskytované služby"

[76]

. Kromě toho Soudní dvůr jasně stanovil, že jedním ze způsobů, jak nadměrnou cenu vypočítat, je:

"Nadměrnost by bylo mimo jiné možno vypočítat na základě srovnání prodejní ceny dotyčného výrobku a jeho výrobních nákladů"

[77]

.

107. Je nezbytné, aby Komise určila, jaké jsou skutečné náklady na dotyčný produkt. Pro určování nadměrnosti ceny je tedy zásadní řádně přidělit náklady. Například jestliže se společnost zabývá řadou činností, bude nutné přidělit různým činnostem příslušné náklady společně s příslušným podílem na společných nákladech. Může být také vhodné, aby Komise určila řádnou metodiku přidělování nákladů, pokud je tato metodika předmětem sporu.

108. Soudní dvůr také upřesnil, že při určování nadměrné ceny je možné přihlédnout k právním předpisům Společenství, které stanovují zásady pro stanovování cen v určitém odvětví [78].

109. Ukazatelem nadměrné ceny může být také srovnání s jinými zeměpisnými oblastmi: Soudní dvůr rozhodl, že pokud je to možné, mělo by být provedeno srovnání cen, které účtuje společnost s dominantním postavením, a cenami, které jsou účtovány na trzích s otevřenou hospodářskou soutěží [79] Takové srovnání by mohlo poskytnout základ pro posouzení, zda byly ceny účtované dominantní společností přiměřené [80]. Za některých okolností, kdy nejsou dostupné srovnatelné údaje, se regulační orgány snažily určit, jaká by byla konkurenční cena, pokud existoval konkurenční trh [81]. Ve vhodném případě může Komise k takové analýze přihlédnout při určování, zda je cena nadměrná.

Dravé ceny

110. Ceny jsou dravé mimo jiné tehdy, pokud společnost s dominantním postavením prodává po určitou delší dobu zboží a služby za cenu nižší než vlastní náklady s úmyslem odradit od vstupu nebo vytlačit z trhu konkurenta, a tak dále zvýšit svou tržní sílu a následně své kumulované zisky. Takové nespravedlivě nízké ceny porušují čl. 86 písm. a). Tento problém by mohl vyvstat například v souvislosti s hospodářskou soutěží mezi dvěma různými sítěmi telekomunikační infrastruktury, kdy provozovatel s dominantním postavením může mít sklon účtovat za přístup nespravedlivě nízké ceny, aby odstranil konkurenci jiných (vznikajících) poskytovatelů infrastruktury. Obecně představuje cena zneužití, pokud je nižší než průměrné přímé náklady dominantní společnosti nebo je nižší než průměrné celkové náklady a je součástí plánu namířeného proti hospodářské soutěži [82]. V odvětvích sítí by prosté použití výše uvedeného pravidla neodráželo hospodářskou skutečnost těchto odvětví.

111. Toto pravidlo bylo stanoveno v rozsudku ve věci AKZO, v němž Soudní dvůr vymezil průměrné proměnné náklady jako

"náklady, které se mění v závislosti na vyrobeném množství"

[83]

a vysvětlil důvod tohoto pravidla takto:

"Dominantní podnik má při použití takových cen pouze jeden zájem, a to odstranit konkurenty, aby mohl následně zvýšit své ceny využitím svého monopolního postavení, protože každým takovým prodejem mu vzniká ztráta, jmenovitě u celkové částky pevných nákladů (tedy těch, které jsou stálé bez ohledu na vyrobené množství) a při nejmenším části proměnných nákladů, které se vztahují k vyrobené jednotce."

112. Aby mohl provozovatel obchodovat se službou nebo skupinou služeb se ziskem, musí přijmout cenovou strategii, v níž jsou celkové dodatečné náklady na poskytování dotyčné služby nebo skupiny služeb pokryty dodatečnými výnosy získanými za poskytování této služby nebo skupiny služeb. Pokud dominantní provozovatel stanoví pro určitý produkt nebo službu cenu, která je nižší než jeho průměrné celkové náklady na poskytnutí takové služby, měl by tuto cenu zdůvodnit obchodními podmínkami: dominantní provozovatel, jehož jediným ziskem z takové cenové politiky by bylo oslabení jednoho nebo více konkurentů, by se dopouštěl zneužití.

113. Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku ve věci AKZO, Komise musí určit cenu, pod níž by bylo pro společnost jediným ziskem oslabení nebo odstranění jednoho nebo několika konkurentů. Struktury nákladů v odvětvích sítí jsou obvykle značně odlišné od struktur ve většině jiných odvětví, protože mají mnohem vyšší společné a sdružené náklady.

114. Například v případě poskytování telekomunikačních služeb může být cena, která se rovná proměnným nákladům na službu, podstatně nižší než cena, kterou provozovatel potřebuje, aby pokryl náklady na poskytnutí služby. Při použití kritéria z rozsudku ve věci AKZO na ceny, které musí provozovatel používat dlouhodobě a které budou vytvářet základ investičních rozhodnutí daného provozovatele, je nutné vzít v úvahu celkové mezní náklady na poskytnutí služby. Při analyzování situace je nutné posuzovat náklady za přiměřené časové období. Ve většině případů se k tomuto účelu nehodí ani příliš krátké, ani příliš dlouhé období.

115. Za těchto okolností bude často nutné, aby Komise přezkoumala průměrné mezní náklady na poskytnutí služby, přičemž může považovat za nutné přezkoumat průměrné mezní náklady za období delší než jeden rok.

116. Vyskytne-li se takový případ, přispějí v této souvislosti pravidla ONP a doporučení Komise týkající se požadavků na účetnictví a průhlednost k účinnému používání článku 86.

Stlačování cen

117. Pokud má provozovatel dominantní postavení na trhu produktu nebo služeb, mohlo by stlačování cen představovat zneužití tohoto postavení. Stlačování cen je prokazatelné, pokud se ukáže, že vlastní navazující útvary dominantní společnosti by nemohly obchodovat se ziskem, pokud by jim předcházející útvary společnosti účtovaly stejné ceny jako konkurentům. Ztrátovost navazujícího útvaru by bylo možné zakrýt, pokud by dominantní provozovatel přidělil náklady k operacím přístupu, i když by měly být řádně přiděleny navazujícím operacím, nebo jinak nesprávně určil převody cen uvnitř podniku. Doporučení Komise o odděleném účetnictví v rámci propojení řeší toto téma doporučením odděleného účetnictví pro různé oblasti podnikání vertikálně integrovaného provozovatele. Komise může v případě potřeby požádat dominantní společnost, aby předložila ověřené oddělené účty, které se týkají všech hledisek podnikání dominantní společnosti. Existence odděleného účetnictví však nezaručuje, že nedochází k žádnému zneužití postavení: Komise v případě potřeby přezkoumá skutečnosti případ od případu.

118. Za určitých okolností je možné stlačování cen prokázat také tím, že marže mezi cenou účtovanou konkurentům na navazujícím trhu (včetně vlastních navazujících operací dominantní společnosti, pokud existují) za přístup a cenou, kterou provozovatel sítě účtuje na navazujícím trhu, nestačí k tomu, aby umožnila dostatečně výkonnému poskytovateli služeb na navazujícím trhu získat normální zisk (pokud může dominantní společnost prokázat, že její navazující operace jsou mimořádně výkonné) [84].

119. Pokud by došlo k jedné z těchto situací, konkurenti na navazujícím trhu by čelili stlačování cen, které by je mohlo vytlačit z trhu.

Diskriminace

120. Dominantní poskytovatel přístupu nesmí zacházet rozdílně se stranami různých dohod o přístupu, pokud by taková diskriminace omezila hospodářskou soutěž. Jakékoli rozlišení, které se zakládá na užití přístupu spíše než na rozdílu mezi operacemi pro samotného poskytovatele přístupu, by bylo v rozporu s článkem 86, jestliže by bylo dostatečně možné, že taková diskriminace omezí nebo naruší skutečnou nebo možnou hospodářskou soutěž. Diskriminace by mohla mít formu uložení různých podmínek, včetně účtování různých cen, nebo jiného rozlišování mezi dohodami o přístupu, vyjma toho, že by takové rozlišování bylo objektivně zdůvodněno, například na základě nákladů nebo technických hledisek nebo skutečnosti, že uživatelé provozují svou činnost na různých úrovních. Taková diskriminace by mohla omezit hospodářskou soutěž na navazujícím trhu, na kterém hodlala provozovat svou činnost společnost žádající o přístup, tím, že by mohla omezit možnost takového provozovatele vstoupit na trh nebo omezit rozšíření jeho činností na dotyčném trhu [85].

121. Podobně by taková diskriminace mohla mít účinek na hospodářskou soutěž, pokud by k ní došlo mezi provozovateli na úzce souvisejících navazujících trzích. Pokud existují dva odlišné navazující trhy produktu, ale jeden produkt by bylo možné považovat za nahraditelný druhým produktem, s výjimkou cenového rozdílu, diskriminace v ceně účtované poskytovatelům těchto dvou produktů by mohla snížit stávající nebo možnou hospodářskou soutěž. Ačkoli například pevné a mobilní telefonní služby v současné době pravděpodobně představují oddělené trhy produktů, budou se trhy pravděpodobně sbližovat. Účtování vyšších cen propojení provozovatelům mobilních telefonních služeb ve srovnání s provozovateli pevných telefonních služeb by mohlo zabránit tomuto sbližování a mělo by tedy účinek na hospodářskou soutěž. Podobné účinky na hospodářskou soutěž jsou pravděpodobné i na jiných telekomunikačních trzích.

Takovou diskriminaci by v každém případě bylo obtížné zdůvodnit vzhledem k tomu, že existuje povinnost stanovit ceny související s náklady.

122. Pokud jde o cenovou diskriminaci, čl. 86 odst. c) zakazuje diskriminaci zákazníků dominantní společností [86], včetně diskriminace na základě toho, zda souhlasí nebo nesouhlasí s obchodováním výlučně s touto dominantní společností.

123. Článek 7 směrnice o propojení stanoví, že "různé tarify a podmínky propojení je možné stanovit pro různé kategorie organizací, které jsou oprávněny poskytovat sítě a služby, pokud takové rozdíly lze objektivně zdůvodnit na základě typu poskytovaného propojení a/nebo příslušných vnitrostátních licenčních podmínek …" (za předpokladu, že takové rozdíly nevedou k narušení hospodářské soutěže).

124. Zda takové rozdíly vedou k narušení hospodářské soutěže je nutné určit v konkrétním případě. Je důležité si připomenout, že články 85 a 86 upravují hospodářskou soutěž, a ne správní záležitosti. Článek 86 nemůže od dominantní společnosti vyžadovat, aby s různými kategoriemi zákazníků zacházela různě, vyjma toho, že by to byl výsledek podmínek na trhu a zásad článku 86. Na druhé straně článek 86 zakazuje dominantním společnostem diskriminaci mezi podobnými operacemi, pokud by taková diskriminace měla účinek na hospodářskou soutěž.

125. Diskriminace bez objektivního zdůvodnění, která se týká jakéhokoli aspektu nebo podmínek dohody o přístupu, může představovat zneužití. Diskriminace se může vztahovat k takovým prvkům, jakými jsou stanovování cen, časové lhůty, technický přístup, směrování [87], číslování, omezení používání sítě, pokud jde o jiné než zásadní požadavky, a využívání údajů o síti zákazníků. Existenci diskriminace je však možné určit pouze případ od případu. Diskriminace je v rozporu s článkem 86, ať už vyplývá nebo je zřejmá z podmínek konkrétní dohody o přístupu nebo ne.

126. Za těchto okolností má provozovatel sítě obecnou povinnost zacházet s nezávislými zákazníky stejným způsobem jako se svou vlastní dceřinou společností nebo útvarem poskytujícím navazující služby. Povaha zákazníka a jeho žádostí může hrát významnou roli při určování, zda jsou transakce srovnatelné. Různé ceny pro zákazníky na různých úrovních (například velkoobchodní a maloobchodní) nutně nepředstavují diskriminaci.

127. Otázky diskriminace mohou vyvstat ohledně technické konfigurace přístupu, vzhledem k jeho významu pro přístup.

Stupeň technické náročnosti přístupu: omezení typu nebo "úrovně" v hierarchii sítě ústředny, která slouží k zajištění přístupu, nebo omezení technické kapacity této ústředny mají přímý konkurenční význam. Může se jednat o zařízení, která jsou dostupná pro zajištění připojení nebo o typ systému rozhraní signalizace, určený ke stanovení typu služby, kterou dostává k dispozici strana žádající o přístup (například inteligentní síťová zařízení).

Počet a/nebo umístění bodů připojení: významný může být požadavek sbírat a rozdělovat přenos pro určité oblasti v ústředně, která obsluhuje přímo tuto oblast, raději než na vyšší úrovni hierarchie sítě. Straně požadující přístup vznikají dodatečné náklady tím, že buď poskytuje spojení na delší vzdálenost od své vlastní ústředny nebo je nucena platit vyšší poplatky za přenos.

Rovný přístup: zásadním znakem hospodářské soutěže v telekomunikacích je možnost zákazníků strany, která požaduje přístup, získat služby, které poskytuje poskytovatel přístupu, vytočením telefonních čísel se stejným počtem číslic, jako je tomu u zákazníků provozovatele přístupu.

Objektivní zdůvodnění

128. Objektivní zdůvodnění by mohlo obsahovat faktory, které se vztahují ke skutečnému provozu sítě ve vlastnictví poskytovatele přístupu nebo k licenčním omezením, která jsou v souladu například s předmětem práv duševního vlastnictví.

2.3 Zneužívání společného dominantního postavení

129. V případě společného dominantního postavení (viz body 76 a následující) může chování jedné z několika společností, které mají na trhu společné dominantní postavení, představovat zneužívání, i když se ostatní z těchto společností tak nechovají.

130. Kromě opravných prostředků, které jsou k dispozici podle pravidel hospodářské soutěže, pokud žádný provozovatel nebude ochoten poskytnout přístup a pokud pro odmítnutí nebude žádné technické nebo obchodní zdůvodnění, by měl národní regulační orgán obvykle vyřešit problém tím, že nařídí jedné nebo několika společnostem poskytnout přístup za podmínek příslušné směrnice ONP nebo podle vnitrostátního práva.

3. Dohody o přístupu (článek 85)

131. Omezení hospodářské soutěže, které je obsaženo nebo vyplývá z dohod o přístupu, může mít dva odlišné účinky: omezení hospodářské soutěže mezi dvěma stranami, které jsou stranami dohody o přístupu, nebo omezení hospodářské soutěže vůči třetím stranám, například výlučnými právy pro jednu nebo obě strany dohody. Mimo to mohou v případě, kdy má jedna strana dominantní postavení, podmínky dohody o přístupu vést k posílení daného dominantního postavení nebo k rozšíření dominantního postavení na související trh nebo mohou představovat nezákonné využívání dominantního postavení vynucením nespravedlivých podmínek.

132. Dohody o přístupu, u nichž je přístup v zásadě neomezený, většinou neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 85 odst. 1. Podmínky výlučnosti obsažené ve smlouvách o poskytnutí přístupu jedné společnosti mohou omezit hospodářskou soutěž, protože omezují jiným společnostem přístup k infrastruktuře. Což bude většinou případ odvětví telekomunikací, protože většina sítí má větší kapacitu, než bude pravděpodobně potřebovat jediný uživatel.

133. Dohody o přístupu mohou mít významné účinky pro soutěž, neboť mohou zlepšit přístup na navazující trh. Dohody o přístupu jsou v souvislosti s propojením zásadní pro interoperabilitu služeb a infrastruktury, takže zvyšují hospodářskou soutěž na navazujícím trhu služeb, což bude pravděpodobně vytvářet vyšší přidanou hodnotu než místní infrastruktura.

134. Přesto není vyloučeno, že některé dohody o přístupu nebo jejich doložky mohou mít protisoutěžní účinky. Dohody o přístupu mohou například:

a) sloužit jako prostředek koordinace cen;

b) sloužit jako prostředek sdílení trhu;

c) způsobit vyloučení třetích stran [88];

d) vést k výměně obchodně citlivých informací mezi stranami.

135. Riziko koordinace cen je v odvětví telekomunikací zvláště vysoké, protože ceny propojení často představují 50 % nebo více z celkových nákladů na poskytovanou službu a propojení s dominantním provozovatelem je obvykle nezbytné. Za těchto okolností je prostor pro cenovou soutěž omezen a riziko (a závažnost) cenové koordinace je odpovídajícím způsobem vyšší.

136. Kromě toho mohou být dohody o propojení mezi provozovateli sítí za určitých okolností prostředkem pro sdílení trhu mezi provozovateli sítě, kteří poskytují přístup, a mezi provozovateli sítě, kteří hledají přístup, místo toho aby mezi nimi došlo ke vzniku konkurence.

137. V liberalizovaném telekomunikačním prostředí budou vnitrostátní orgány a Komise sledovat výše uvedená omezení podle pravidel hospodářské soutěže. Právo stran, které jsou poškozeny jakýmkoli typem protisoutěžního chování, stěžovat si u Komise není dotčeno vnitrostátními právními předpisy.

Doložky spadající pod čl. 85 odst. 1

138. Komise vymezila některé typy omezení, které by mohly porušit čl. 85 odst. 1 Smlouvy, a proto vyžadují individuální výjimku. Jedná se většinou o doložky, které se vztahují k obchodnímu rámci přístupu.

139. V odvětví telekomunikací je součástí propojení to, že strany získají určité informace o zákaznících a přenosu svých konkurentů. Tato výměna informací by v některých případech mohla ovlivnit soutěžní chování dotyčných podniků a strany by ji mohly jednoduše využít pro dohodnuté postupy, například sdílení trhu [89]. Směrnice o propojení vyžaduje, aby se informace, které byly získány od společnosti žádající o přístup, využily pouze pro účely, pro něž byly poskytnuty. Aby provozovatelé dodrželi pravidla hospodářské soutěže a směrnic o propojení, budou muset zavést ochranná opatření, která zajistí, že se důvěrné informace dostanou pouze do těch částí podniku, které uzavírají dohody o propojení, a zajistí, že se tyto informace nepoužijí k protisoutěžním účelům. Za předpokladu, že jsou tato ochranná opatření úplná a řádně fungují, neměly by být v zásadě žádné důvody, proč by pouhé dohody o propojení měly spadat pod čl. 85 odst. 1.

140. Výlučné dohody, například pokud by se přenos uskutečňoval výlučně telekomunikační sítí jedné nebo obou stran spíše než sítí jiných stran, s nimiž byly uzavřeny dohody o přístupu, musejí být rovněž přezkoumány podle čl. 85 odst. 3. Pokud není takové směrování zdůvodněno, budou takové doložky zakázány. Doložky o výlučnosti však nejsou nedílnou součástí dohod o propojení.

141. Je velice nepravděpodobné, že by dohody o přístupu, které byly uzavřeny s cílem poškodit hospodářskou soutěž, splňovaly kritéria pro individuální výjimku podle čl. 85 odst. 3.

142. Kromě toho mohu mít dohody o přístupu dopad na strukturu hospodářské soutěže trhu. Poplatky za místní přístup budou často představovat významnou část celkových nákladů na služby, které strana žádající o přístup poskytuje konečným uživatelům, což ponechává omezený prostor pro cenovou soutěž. Vzhledem k tomu, že je nezbytné chránit tento omezený stupeň soutěže, Komise bude věnovat zvláštní pozornost podrobnému prozkoumání dohod o přístupu, pokud jde o jejich pravděpodobné účinky na významné trhy, aby zjistila, že takové dohody neslouží jako skrytý a nepřímý prostředek pro stanovení nebo koordinaci konečných cen pro koncové uživatele, což představuje jedno z nejzávažnějších porušení článku 85 Smlouvy [90]. Zvláště významné by to bylo na oligopolních trzích.

143. Mimo to podobně omezují soutěž doložky, které zahrnují diskriminaci vedoucí k vyloučení třetích stran. Nejvýznamnější je diskriminace strany žádající přístup, která se týká ceny, kvality a jiných obchodně významných stránek přístupu a která obvykle směřuje k nepoctivému zvýhodnění operací poskytovatele přístupu.

4. Účinek na obchod mezi členskými státy

144. Použití článku 85 i článku 86 předpokládá účinek na obchod mezi členskými státy.

145. Aby bylo možné dokázat, že má dohoda účinek na obchod mezi členskými státy, musí být Komise schopna

"předvídat s dostatečným stupněm pravděpodobnosti na základě souboru objektivních právních nebo skutkových faktorů, že dotyčná dohoda může mít přímý nebo nepřímý, skutečný nebo možný vliv na rozvržení obchodu mezi členskými státy"

[91]

.

Není nutné, aby každé omezení hospodářské soutěže [92], které je obsaženo v dohodě, mohlo ovlivnit obchod, pokud má takový vliv dohoda jako celek.

146. U dohod o přístupu v odvětví telekomunikací bude Komise zvažovat nejen přímý účinek omezení hospodářské soutěže na obchod mezi státy na trzích přístupu, ale také účinek na obchod mezi státy na trhu s navazujícími telekomunikačními službami. Zváží také schopnost těchto dohod uzavřít určitý zeměpisný trh, což by mohlo zabránit podnikům, které jsou již zavedené v jiných členských státech, aby na tomto zeměpisném trhu konkurovaly.

147. Dohody o přístupu v odvětví telekomunikací budou obvykle ovlivňovat obchod mezi členskými státy, protože se službami poskytovanými po síti se obchoduje po celém Společenství, a dohody o přístupu mohou ovlivňovat schopnost poskytovatele služeb nebo provozovatele poskytovat určitou službu. I když jsou trhy hlavně vnitrostátní, jako tomu obvykle v současné době bývá vzhledem ke stavu vývoje liberalizace, zneužití dominantního postavení obvykle ovlivní strukturu trhu, což bude mít dopad na obchod mezi členskými státy.

148. Je pravděpodobné, že případy, které se budou vztahovat k otázkám článku 86, se budou týkat buď doložek, zneužívajících dominantního postavení, v dohodách o přístupu, nebo odmítnutí uzavřít jakoukoli dohodu o přístupu za přiměřených podmínek. I v takovém případě by byla kritéria, která byla uvedena výše pro určování, zda je dohoda o přístupu schopna ovlivnit obchod mezi členskými státy, rovnocenně důležitá.

ZÁVĚRY

149. Komise se domnívá, že pravidla hospodářské soutěže a předpisy pro konkrétní odvětví vytvářejí souvislý soubor opatření pro zajištění liberalizovaného a soutěžního tržního prostředí na telekomunikačních trzích ve Společenství.

150. Pokud bude Komise přijímat opatření v tomto odvětví, bude se snažit o zamezení zbytečného zdvojení postupů, zejména výběrových řízení a vnitrostátních regulativních postupů a regulativních postupů Společenství podle rámce ONP.

151. Při odkazu na pravidla hospodářské soutěže Komise zváží, které trhy jsou významné a použije články 85 a 86 v souladu s výše uvedenými zásadami.

[1] Podle směrnic Komise 96/19/ES a 96/2/ES (citovaných v poznámce pod čarou č. 3) mohou některé členské státy požádat o odchylku od plné liberalizace na určité omezené období. Tímto oznámením nejsou tyto odchylky dotčeny a Komise přihlédne k jejich existenci, když bude používat pravidla hospodářské soutěže na dohody o přístupu, jak je popsáno v tomto oznámení.Viz:Rozhodnutí Komise 97/114/ES ze dne 27. listopadu 1996 o dodatečných prováděcích obdobích, o které požádalo Irsko pro provádění směrnic Komise 90/388/EHS a 96/2/ES s ohledem na zavedení úplné hospodářské soutěže na telekomunikačním trhu (Úř. věst. L 41, 12.2.1997, s. 8);Rozhodnutí Komise 97/310/ES ze dne 12. února 1997 o udělení dodatečných prováděcích období Portugalské republice pro provádění směrnic Komise 90/388/EHS a 96/2/ES s ohledem na zavedení úplné hospodářské soutěže na telekomunikační trhy (Úř. věst. L 133, 24.5.1997, s. 19);Rozhodnutí Komise 97/568/ES ze dne 14. května 1997 o udělení dodatečných prováděcích období Lucembursku pro provádění směrnice 90/388/EHS s ohledem na zavedení úplné hospodářské soutěže na telekomunikačním trhu (Úř. věst. L 234, 26.8.1997, s. 7);Rozhodnutí Komise 97/603/ES ze dne 10. června 1997 o udělení dodatečných prováděcích období Španělsku pro provádění směrnice 90/388/EHS s ohledem na zavedení úplné hospodářské soutěže na telekomunikačním trhu (Úř. věst. L 243, 5.9.1997, s. 48);Rozhodnutí Komise 97/607/ES ze dne 18. června 1997 o udělení dodatečných prováděcích období Řecku pro provádění směrnice 90/388/EHS s ohledem na zavedení úplné hospodářské soutěže na telekomunikačním trhu (Úř. věst. L 245, 9.9.1997, s. 6).

[2] Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 3. května 1995, konzultace o Zelené knize o liberalizaci telekomunikační infrastruktury a sítí kabelové televize, KOM(95) 158 v konečném znění.

[3] Směrnice Komise 88/301/EHS ze dne 16. května 1988 o hospodářské soutěži na trhu s telekomunikačními koncovými zařízeními (Úř. věst. L 131, 27.5.1988, s. 73);Směrnice Komise 90/388/EHS ze dne 28. června 1990 o hospodářské soutěži na trhu telekomunikačních služeb (Úř. věst. L 192, 24.7.1990, s. 10) ("směrnice o službách");Směrnice Komise 94/46/ES ze dne 13. října 1994, kterou se mění směrnice 88/301/EHS a směrnice 90/388/EHS zejména s ohledem na družicovou komunikaci (Úř. věst. L 268, 19.10.1994, s. 15);Směrnice Komise 95/51/ES ze dne 18. října 1995, kterou se mění směrnice 90/388/EHS s ohledem na zrušení omezení pro použití sítí kabelových televizí k poskytování již liberalizovaných telekomunikačních služeb (Úř. věst. L 256, 26.10.1995, s. 49);Směrnice Komise 96/2/ES ze dne 16. ledna 1996, kterou se mění směrnice 90/388/EHS s ohledem na mobilní a osobní komunikaci (Úř. věst. L 20, 26.1.1996, s. 59);Směrnice Komise 96/19/ES ze dne 13. března 1996, kterou se mění směrnice 90/388/EHS s ohledem na zavedení úplné hospodářské soutěže na telekomunikačním trhu (Úř. věst. L 74, 22.3.1996, s. 13.) ("směrnice o úplné hospodářské soutěži").

[4] Dohody o propojení jsou nejvýznamnější formou dohod o přístupu v odvětví telekomunikací. Základní rámec pro dohody o propojení je stanoven pravidly o otevřeném přístupu k síti (ONP), k používání pravidel hospodářské soutěže je nutné přistupovat na tomto pozadí:Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/13/ES ze dne 10. dubna 1997 o společném rámci pro obecná povolení a individuální licence v oblasti telekomunikačních služeb (Úř. věst. L 117, 7.5.1997, s. 15) ("směrnice o licencích");Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 97/33/ES ze dne 30. června 1997 o propojení v odvětví telekomunikací s cílem zajistit univerzální službu a propojitelnost uplatněním zásad otevřeného přístupu k síti (ONP) (Úř. věst. L 199, 26.7.1997, s. 32) ("směrnice o propojení");Směrnice Rady 90/387/EHS ze dne 28. června 1990 o vytvoření vnitřního trhu telekomunikačních služeb zavedením otevřeného přístupu k telekomunikační síti (Úř. věst. L 192, 24.7.1990, s. 1) ("rámcová směrnice");Směrnice Rady 92/44/EHS ze dne 5. června 1992 o uplatňování otevřeného přístupu k síti pro pronajaté okruhy (Úř. věst. L 165, 19.6.1992, s. 27) ("směrnice o pronajatých okruzích");Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/62/ES ze dne 13. prosince 1995 o uplatňování otevřeného přístupu k síti (ONP) pro telefonní službu (Úř. věst. L 321, 30.12.1995, s. 6), nahrazená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/10/ES ze dne 26. února 1998 o uplatnění otevřeného přístupu k síti (ONP) pro telefonní službu a o vytvoření univerzální služby v oblasti telekomunikací v konkurenčním prostředí (Úř. věst. L 101, 1.4.1998, s. 24) ("směrnice o telefonní službě");Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/66/ES ze dne 15. prosince 1997 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví telekomunikací (Úř. věst. L 24, 30.1.1998, s. 1) ("směrnice o ochraně údajů").

[5] Úř. věst. C 233, 6.9.1991, s. 2.

[6] V oblasti telekomunikací zejména:Rozhodnutí Komise 91/562/EHS ze dne 18. října 1991, Eirpage (Úř. věst. L 306, 7.11.1991, s. 22);Rozhodnutí Komise 96/546/ES a 96/547/ES ze dne 17. července 1996, Atlas a Phoenix (Úř. věst. L 239, 19.9.1996, s. 23 a s. 57); aRozhodnutí Komise 97/780/ES ze dne 29. října 1997, Unisource (Úř. věst. L 318, 20.11.1997, s. 1).Řada případů, které se týkají problematiky přístupu, se v současné době řeší.

[7] Soutěžní aspekty dohod o propojení v odvětví telekomunikací, červen 1995;Soutěžní aspekty přístupu poskytovatelů telekomunikačních služeb ke zdrojům provozovatelů telekomunikací, prosinec 1995. Viz také Soutěžní aspekty stanování cen za přístup, prosinec 1995.

[8] Viz Zelená kniha Komise ze dne 3. prosince 1997 o sbližování v odvětví telekomunikací, médií a informačních technologií a důsledcích pro regulaci – Směřování k informační společnosti (KOM(97) 623).

[9] Viz rozhodnutí Rady 97/838/ES ze dne 28. listopadu 1997 o uzavření výsledků jednání WTO o základních telekomunikačních službách jménem Evropského společenství, v záležitostech v jeho pravomoci, (Úř. věst. L 347, 18.12.1997, s. 45)

[10] V případě směrnice ONP o pronajatých okruzích se předpokládá první etapa, která umožňuje, aby se poškozený uživatel obrátil na národní regulační orgán. To může mít řadu výhod. V oblasti telekomunikací, kde zkušenost ukázala, že společnosti často váhají vystoupit jako žalobci proti provozovateli telekomunikací, na kterém jsou silně závislé, nejen pokud jde o konkrétní předmět sporu, ale i v obecnějším, mnohem širším smyslu, jsou postupy podle ONP výhodnou možností. Kromě toho postupy ONP mohou řešit mnohem širší škálu problémů přístupu než pravidla hospodářské soutěže. Tyto postupy také mohou uživatelům nabídnout výhodu blízkosti a obeznámenosti s vnitrostátními správními řízeními; jazyk je také faktorem, ke kterému by se mělo přihlížet.Podle směrnice ONP o pronajatých okruzích se v případě nemožnosti dospět k řešení na vnitrostátní úrovni předpokládá druhá etapa na evropské úrovni (smírčí řízení). Potom je nutné dospět k dohodě mezi dotyčnými stranami do dvou měsíců, v případě souhlasu stran s možností prodloužení o jeden měsíc.

[11] Národní regulační orgán je národní telekomunikační regulační orgán zřízený členským státem v rámci směrnice o službách v jejím pozměněném znění a v rámci ONP. Seznam národních regulačních orgánů se pravidelně zveřejňuje v Úředním věstníku Evropských společenství a kopii nejnovějšího seznamu je možné nalézt na stránce http://www.ispo.cec.be.

[12] Články 9 a 17 směrnice o propojení.

[13] Článek 7 směrnice o službách (viz poznámka pod čarou č. 3) a článek 5a rámcové směrnice ONP (viz poznámka pod čarou č. 4). Viz také Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o postavení a provádění směrnice 90/388/EHS o hospodářské soutěži na trhu telekomunikačních služeb (Úř. věst. C 275, 20.10.1995, s. 2).Viz také rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ve věci C-91/94, Thierry Tranchant and Telephone Stores, Sb. rozh. ESD 1995, s. I-3911.

[14] Směrnice o propojení citovaná v poznámce pod čarou č. 4, čl. 9 odst. 3.

[15] Rozsudky soudu prvního stupně Evropských společenství: věc T-24/90, Automec vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1992, s. II-2223, odstavec 77 a věc T-114/92 BEMIM, Sb. rozh. ESD 1995, s. II-147.

[16] Oznámení o spolupráci mezi vnitrostátními soudy a Komisí při používání článků 85 a 86 Smlouvy o ES (Úř. věst. C 39, 13.2.1993, s. 6, odstavec 14).Oznámení o spolupráci mezi vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž a Komisí (Úř. věst. C 313, 15.10.1997, s. 3).

[17] Věc 127/73, BRT vs. SABAM, Sb. rozh. ESD 1974, s. 51.

[18] Věc 66/86, Ahmed Saeed, Sb. rozh. ESD 1989, s. 838.

[19] Nesmějí například podporovat nebo posilovat nebo schvalovat výsledky protisoutěžního jednání:Ahmed Saeed, viz poznámka pod čarou č. 18,Věc 153/93, Spolková republika Německo vs. Delta Schiffahrtsges., Sb. rozh. ESD 1994, s. I-2517,Věc 267/86, Van Eycke, Sb. rozh. ESD 1998, s. 4769.

[20] Věc 13/77, GB-Inno-BM/ATAB, Sb. rozh. ESD 1997, s. 2115, odstavec 33:"i když je pravda, že se článek 86 obrací na podniky, je nicméně také pravda, že Smlouva ukládá členským státům povinnost, aby nepřijímaly ani neponechávaly v platnosti jakákoli opatření, která by ustanovení zbavila jeho účinnosti."

[21] Pro další povinnosti vnitrostátních orgánů viz:Věc 103/88, Fratelli Costanzo, Sb. rozh. ESD 1989, s. 1839.Viz Ahmed Saeed, citováno v poznámce pod čarou č. 18:"Články 5 a 90 Smlouvy o EHS je nutno vykládat tak, že i) zakazují vnitrostátním orgánům podporovat uzavírání tarifních dohod, které jsou v rozporu s čl. 85 odst. 1 a článkem 86 Smlouvy, podle potřeby; ii) vylučují schválení tarifů vyplývajících z takových dohod vnitrostátními orgány".

[22] Spojené věci C-6/90 a C-9/90 Francovich, Sb. rozh. ESD 1991, s. I-5357.Spojené věci C-46/93, Brasserie de Pêcheur SA vs. Německo a věc C-48/93, R. vs. Secretary of State for Transport ex parte Factortame a další, Sb. rozh. ESD 1996, s. I-0209.

[23] Například bod odůvodnění 18 směrnice o pronajatých okruzích a čl. 9 odst. 3 směrnice o propojení, viz poznámka pod čarou č. 4.

[24] Nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 1); opravené znění (Úř. věst. L 257, 21.9.1990, s. 13).

[25] Nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy (Úř. věst. 13, 21.2.1962, s. 204).

[26] Článek 2 a čl. 4 odst. 1 nařízení č. 17.

[27] Článek 3 nařízení č. 17.

[28] Články 3 a 12 nařízení č. 17.

[29] Věc 792/79 R, Camera Care vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1980, s. 119.Viz také věc T-44/90, La Cinq vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1992, s. II-1.

[30] Viz bod 16 oznámení citovaného v poznámce pod čarou č. 16.

[31] Článek 2 nebo čl. 4 odst. 1 nařízení č. 17.

[32] Camera Care and La Cinq, citované v poznámce pod čarou č. 29.

[33] Viz bod 16 oznámení citovaného v poznámce pod čarou č. 16.

[34] Viz bod 18.

[35] Viz Automec, citováno v poznámce pod čarou č. 15, odstavec 86.

[36] BRT vs. SABAM, citováno v poznámce pod čarou č. 17.

[37] Čl. 9 odst. 1 a 3 směrnice ONP o propojení

[38] Věc 14/83, Von Colson, Sb. rozh. ESD 1984, s. 1891.

[39] Čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.

[40] Čl. 15 odst. 5 nařízení č. 17.

[41] Čl. 15 odst. 6 nařízení č. 17.

[42] Čl. 6 písm. c) směrnice ONP o propojení.

[43] Mimo jiné v článku 9 směrnice ONP o propojení.

[44] Pokyny o metodách stanovování pokut udělených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. C 9, 14.1.1998, s. 3).

[45] Viz poznámka pod čarou č. 22.

[46] Úř. věst. C 372, 9.12.1997, s. 5.

[47] Propojení je definováno ve směrnici o úplné hospodářské soutěži jako: "fyzické a logické propojení telekomunikačních zařízení organizací, které poskytují telekomunikační sítě a/nebo telekomunikační služby, aby bylo uživatelům jedné organizace umožněno komunikovat s uživateli stejné nebo jiné organizace nebo mít přístup ke službám, které poskytují třetí organizace."Ve směrnici o úplné hospodářské soutěži a směrnicích ONP jsou telekomunikační služby vymezeny jako "služby, jejichž poskytování spočívá zcela nebo částečně v přenosu a/nebo směrování signálů po telekomunikační síti."Zahrnuje proto přenos vysílacích signálů a sítí kabelové televize.Telekomunikační síť je vymezena jako: "… přenosový systém a případně zařízení pro komutaci a další zdroje umožňující přenos signálů mezi vymezenými koncovými body po okruzích, rádiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky."

[48] Rozhodnutí Komise 94/894/ES ze dne 13. prosince 1994, Eurotunnel (Úř. věst. L 354, 21.12.1994, s. 66).

[49] Viz pokyny citované v poznámce pod čarou č. 5, odstavce 15 a 16.

[50] Rozhodnutí Komise 82/896/EHS ze dne 15. prosince 1982, AROW/BNIC (Úř. věst. L 379, 31.12.1982, s. 19)

[51] Viz poznámka pod čarou č. 18.

[52] Spojené věci C-48 a 66/90 Nizozemsko a ostatní vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1992, s. I-565.

[53] Viz Ahmed Saeed, citováno v poznámce pod čarou č. 18, kde byly právní předpisy vnitřního trhu, které se týkaly stanovování cen, použity jako pomůcka pro určení, jaká úroveň cen by měla být považována za nepoctivou pro účely článku 86.

[54] Na každém trhu se Tetra Pak setkával se stejnými možnými zákazníky a skutečnými konkurenty. Věc C-333/94 P, Tetra Pak International SA vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1996, s. I-5951.

[55] při poskytování služby je nelze z hospodářských nebo technických důvodů nahradit."

[56] Věc 6/72 Continental Can, Sb. rozh. ESD 1973, s. 215.

[57] V této souvislosti je nutné poznamenat, že podle rámce ONP je možné organizaci oznámit, že je organizací s významnou tržní silou. Stanovení, zda organizace má nebo nemá významnou tržní sílu, záleží na řadě faktorů, ale vychází se z toho, že organizace s podílem trhu, který je vyšší než 25 %, je obvykle organizací s významnou tržní silou. Komise při svém hodnocení podle pravidel hospodářské soutěže přihlédne k tomu, zda bylo podniku podle pravidel ONP oznámeno, že je považován za podnik s významnou tržní silou. Je však jasné, že pojem významné tržní síly obvykle popisuje spíše postavení tržní síly na trhu než dominantní postavení: skutečnost, že má podnik významnou tržní sílu podle rámce ONP, proto obvykle nepovede k presumpci dominantního postavení, i když tomu tak v konkrétní situaci může být. Důležitým faktorem, ke kterému však bude nutné přihlédnout, bude vhodnost definice použité v postupech ONP při používání pravidel hospodářské soutěže.

[58] Věc 85/76 Hoffmann-La Roche, Sb. rozh. ESD 1979, s. 461.Rozhodnutí Komise 89/113/EHS ze dne 21. prosince 1988, Decca Navigator System (Úř. věst. L 43, 15.2.1989, s. 27).

[59] Rozhodnutí Komise 92/553/EHS ze dne 22. července 1992, Nestlé/Perrier (Úř. věst. L 356, 5.12.1992, s. 1).

[60] Nejběžnější situace.

[61] Společné věci 6/73 a 7/73 Commercial Solvents vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1974, s. 223, a věc 311/84 CBEM vs. CLT a IPB, Sb. rozh. ESD 1985, s. 3261.

[62] Věc C-62/86, AKZO vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1991, s. I-3359, a věc T-65/89 BPB Industries and British Gypsum vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1993, s. II-389.

[63] Věc C-333/94 P, Tetra Pak International vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1996, s. I-5951. V tomto čtvrtém případě lze použití článku 86 zdůvodnit pouze zvláštními okolnostmi (Tetra Pak, odstavce 29 a 30).

[64] Věc 85/76, Hoffman/La Roche, Sb. rozh. ESD 1979, s. 461.

[65] Rozhodnutí Komise 94/19/ES ze dne 21. prosince 1993, Sea Containers vs. Stena Sealink – prozatímní opatření (Úř. věst. L 15, 18.1.1994, s. 8).Rozhodnutí Komise 94/119/EHS ze dne 21. prosince 1993, Port of Rødby (Dánsko) (Úř. věst. L 55, 26.2.1994, s. 52).

[66] Viz také (mimo jiné):Rozsudky Soudního dvora a soudu prvního stupně:Věci 6 a 7/73 Commercial Solvents vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1974, s. 223;Věc 311/84, Télémarketing, Sb. rozh. ESD 1985, s. 3261;Věc C-18/88 RTT vs. BG-Inno, Sb. rozh. ESD 1991, s. I-5941;Věc C-260/89, Elliniki Radiophonia Teleorassi, Sb. rozh. ESD 1991, s. I-2925;Věci T-69, T-70 a T-76/89, RTE, BBC a ITP vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1991, s. II-485, 535, 575;Věc C-271/90, Španělsko vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1992, s. I-5833;Věci C-241 a 242/91 P, RTE a ITP Ltd vs. Komise (Magill), Sb. rozh. ESD 1995, s. I-743.Rozhodnutí Komise:Rozhodnutí Komise 76/185/ESUO ze dne 29. října 1975, National Carbonising Company (Úř. věst. L 35, 10.2.1976, s. 6.).Rozhodnutí Komise 88/589/EHS ze dne 4. listopadu 1988, London European/Sabena (Úř. věst. L 317, 24. 11. 1988, s. 47.).Rozhodnutí Komise 92/213/EHS ze dne 26. února 1992, British Midland vs. Aer Lingus (Úř. věst. L 96, 10.4.1992, s. 34.); B&I vs. Sealink (1992), CMLR, č. 5, s. 255; Bulletin ES č. 6 – 1992, bod 1.3.30.

[67] Nebylo by dostatečné prokázat, že jeden konkurent potřeboval přístup k zařízení, aby mohl konkurovat na navazujícím trhu. Aby byl přístup povinný, bylo by nezbytné prokázat, že přístup je nutný pro všechny konkurenty, vyjma výjimečných konkurentů.

[68] Jak je uvedeno v bodě 91.

[69] Viz bod 105.

[70] Věci 6 a 7/73 Commercial Solvents vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1974, s. 223.

[71] Tedy využívat síť k dosažení svých vlastních zákazníků.

[72] Je to upraveno také v rámci ONP: viz čl. 7 odst. 4 směrnice o propojení, čl. 12 odst. 4 směrnice o telefonní službě a příloha II rámcové směrnice ONP.

[73] Včetně těch, které nejsou pro stranu požadující přístup nezbytné, nebo těch, které mohou představovat služby, které by taková strana chtěla sama nabídnout svým zákazníkům.

[74] Tetra Pak International, citováno v poznámce pod čarou č. 63.

[75] Sdělení Komise ze dne 27. listopadu 1996 o kritériích hodnocení pro vnitrostátní systémy výpočtu a financování univerzální služby a pokyny pro fungování takových systémů bude důležité pro určení rozsahu, v němž je možné použít povinnost univerzální služby ke zdůvodnění dodatečných poplatků, které se vztahují ke sdílení čistých nákladů na provozování univerzální služby (KOM(96) 608). Viz také odkaz na povinnost univerzální služby uvedenou v bodě 59.

[76] Věc 26/75, General Motors Continental vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1975, s. 1367, odstavec 12.

[77] Věc 27/76, United Brands Company and United Brands Continental BV vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1978, s. 207.

[78] Ahmed Saeed, citováno v poznámce pod čarou č. 18, odstavci 43.

[79] Věc 30-87, Corinne Bodson vs. Pompes funèbres des régions libérées, Sb. rozh. ESD 1988, s. 2479.Viz také:Spojené Věci 110/88, 241/88 a 242/88 François Lucazeau a ostatní vs. Société des Auteurs, Compositeurs et Editeurs de Musique (SACEM) a ostatní, Sb. rozh. ESD 1989, s. 2811, odstavec 25: "Pokud podnik s dominantním postavením stanoví za své služby stupnici poplatků, které jsou zřetelně vyšší než poplatky účtované v jiných členských státech, a pokud bylo srovnání úrovní poplatků učiněno na odpovídajícím základě, je rozdíl nutné považovat za ukazatel zneužití dominantního postavení. V takovém případě je na dotyčném podniku, aby zdůvodnil rozdíl poukázáním na objektivní rozdíly mezi situací v dotyčném členském státě a situací převládající ve všech ostatních členských státech."

[80] Viz pravidla ONP a doporučení Komise o propojení na liberalizovaném telekomunikačním trhu (Úř. věst. L 73, 12.3.1998, s. 42) (text doporučení) a Úř. věst. C 84, 19.3.1998, s. 3 (sdělení k doporučení)).

[81] Například při výpočtu tarifů propojení.

[82] AKZO, citováno v poznámce pod čarou č. 62.

[83] AKZO, odstavec 71.

[84] Rozhodnutí Komise 88/518/EHS ze dne 18. července 1988, Napier Brown/British Sugar (Úř. věst. L 284, 19.10.1988, s. 41.): marže mezi průmyslovou a maloobchodní cenou byla snížena na bod, kdy velkoobchodní kupující, který měl stejně tak účinné balící operace jako velkoobchodní dodavatel, nemohl obsluhovat maloobchodní trh se ziskem. Viz také National Carbonising Company, citováno v poznámce pod čarou č. 66.

[85] Pokud je však kapacita infrastruktury využívána příliš málo, může být účtování různé ceny za přístup zdůvodněno podle poptávky na různých navazujících trzích v míře, v níž takové rozlišení umožňuje zlepšit rozvoj některých trhů, a pokud takové rozlišení neomezuje nebo nenarušuje soutěž. V takovém případě bude Komise analyzovat celkové účinky takového rozlišení cen na všechny navazující trhy.

[86] Věc C-310/93 P, BPB Industries a British Gypsum vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1995, s. I-865, s. 904, použito na diskriminaci zákazníků na souvisejícím trhu sádrové omítky ze strany BPB.

[87] Tedy určeno pro upřednostňovaný seznam odpovídajících provozovatelů sítí.

[88] Rozhodnutí Komise 94/663/ES ze dne 21. srpna 1994, Night Services (Úř. věst. L 259, 7.10.1994, s. 20); rozhodnutí Komise 94/894/ES, viz poznámka pod čarou č. 48.

[89] Věc T-34/92, Fiatagri UK a New Holland Ford vs. Komise, Sb. rozh. ESDI 1994, s. II-905;Věc C-8/95 P, New Holland Ford vs. Komise, rozsudek ze dne 28. května 1988, dosud nezveřejněn;Věc T-35/92, John Deere vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1994, s. II-957;Věc C-7/95 P, John Deere vs. Komise, rozsudek ze dne 28. května 1988, dosud nezveřejněn.(Věci zahrnující použití rozhodnutí Komise 92/157/EHS ze dne 17. února 1992, UK Agricultural Tractor Registration Exchange) (Úř. věst. L 68, 13.3.1992, s. 19).

[90] Věc 8/72, Vereniging van Cementhandelaaren vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1972, s. 977;Věc 123/85, Bureau National Interprofessionnel du Cognac vs. Clair, Sb. rozh. ESD 1985, s. 391.

[91] Věc 56/65, STM, Sb. rozh. ESD 1966, s. 235, zde: 249.

[92] Věc 193/83, Windsurfing International vs. Komise, Sb. rozh. ESD 1986, s. 611.

--------------------------------------------------