31994R1264



Úřední věstník L 139 , 02/06/1994 S. 0004 - 0006
Finské zvláštní vydání: Kapitola 11 Svazek 32 S. 0040
Švédské zvláštní vydání: Kapitola 11 Svazek 32 S. 0040


Nařízení Rady (ES) č. 1264/94

ze dne 30. května 1994,

kterým se zakazuje uspokojení nároků haitských orgánů v souvislosti se smlouvami a obchodními operacemi, jejichž plnění bylo dotčeno opatřeními přijatými na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN 917 (1994), 841 (1993), 873 (1993) a 875 (1993)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 73g a článek 228a této smlouvy,

s ohledem na rozhodnutí Rady 94/315/SZBP ze dne 30. května 1994 o společném postoji vymezeném na základě článku J.2 Smlouvy o Evropské unii, kterým se omezují hospodářské styky s Haiti [1],

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k tomu, že podle nařízení Rady (EHS) č. 1608/93 ze dne 24. června 1993 o uvalení embarga na určitý typ obchodů mezi Evropským hospodářským společenstvím a Haiti [2] a nařízení Rady (EHS) č. 3028/93 ze dne 28. října 1993, kterým se zrušuje pozastavení embarga na určitý typ obchodů mezi Evropským hospodářským společenstvím a Haiti a mění nařízení (EHS) č. 1608/93 o uvalení tohoto embarga [3] a nařízení Rady (ES) č. 1263/94 ze dne 30. května 1994 o přerušení určitých finančních a hospodářských vztahů s Haiti [4] přijalo Společenství opatření k přerušení určitých finančních a hospodářských vztahů;

vzhledem k tomu, že v důsledku těchto opatření jsou hospodářské subjekty ve Společenství a třetích zemích vystaveny riziku nároků ze strany haitských orgánů v souvislosti se smlouvami a obchodními operacemi, jejichž plnění bylo dotčeno rezolucemi Rady bezpečnosti OSN 917 (1994), 841 (1993), 873 (1993) a 875 (1993);

vzhledem k tomu, že odstavec 11 rezoluce 917 (1994) nedovoluje žádnému ze států uspokojovat takové nároky vznesené haitskými orgány;

vzhledem k tomu, že je proto nezbytné trvale chránit hospodářské subjekty před těmito nároky a zabránit, aby haitským orgánům byla poskytnuta náhrada za negativní dopady embarga;

vzhledem k tomu, že Společenství se domnívá, že při rozhodování, zda zmírnit či zrušit opatření přijatá proti haitským orgánům, je třeba přihlédnout zejména k jakémukoli porušení odstavce 11 rezoluce 917 (1994) těmito orgány,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pro účely tohoto nařízení se:

1. "smlouvou nebo obchodní operací" rozumí transakce bez ohledu na její druh a rozhodné právo a bez ohledu na to, zda zahrnuje jednu nebo více smluv nebo podobných závazků uzavřených mezi stejnými nebo různými stranami; v tomto smyslu se "smlouvou" rozumějí i dluhopisy, finanční záruky a pojistná plnění nebo úvěry, ať už jsou právně nezávislé či nikoli, a jakékoli související ustanovení vyplývající z dané obchodní operace nebo s ní související;

2. "nárokem" rozumí jakýkoli nárok, ať uplatňovaný právní cestou či nikoli, jenž vznikl přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost nebo po tomto dni, na základě smlouvy nebo obchodní operace nebo v souvislosti s nimi, zejména

a) nárok na plnění závazku vyplývajícího ze smlouvy či obchodní operace nebo s nimi spojeného;

b) nárok na prodloužení doby platnosti nebo vyplacení dluhopisů, finančních záruk nebo částek krytých pojištěním nebo odškodnění v jakékoli formě;

c) nárok na náhradu škody související se smlouvou nebo obchodní operací;

d) protinárok;

e) nárok na uznání nebo vymáhání, včetně využití postupů jako je doložka vykonatelnosti, rozsudek či rozhodčí nález nebo jiné rovnocenné rozhodnutí bez ohledu na místo vydání;

3. "opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994) a rezolucí s ní souvisejících" rozumějí opatření Rady bezpečnosti OSN nebo opatření zavedená Evropskými společenstvími nebo kterýmkoli státem, zemí nebo mezinárodní organizací v souladu s odpovídajícími rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN, na základě jejich požadavků nebo v souvislosti s jejich prováděním, anebo v souladu s jakoukoli akcí povolenou Radou bezpečnosti OSN, jež se týká přerušení určitých finančních a hospodářských vztahů s Haiti;

4. "fyzickou či právnickou osobou na Haiti" rozumějí

a) haitské orgány;

b) fyzická osoba s haitskou státní příslušností;

c) právnická osoba, která má své sídlo nebo ústředí na Haiti;

d) právnická osoba ovládaná přímo či nepřímo jednou nebo několika výše uvedenými osobami;

e) osoba uplatňující nárok prostřednictvím kterékoli fyzické či právnické osoby uvedené v písmenech a), b), c) nebo d) nebo v jejich prospěch.

Aniž je dotčen článek 2, má se rovněž za to, že plnění smlouvy nebo provádění obchodní operace bylo dotčeno opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994) či rezolucí s ní souvisejících, pokud existence nebo obsah nároku vyplývají přímo či nepřímo z těchto opatření.

Článek 2

1. Zakazuje se uspokojit nárok či podniknout jakékoli kroky k uspokojení nároku vzneseného

a) fyzickou či právnickou osobou na Haiti nebo jednající prostřednictvím fyzické či právnické osoby na Haiti;

b) fyzickou či právnickou osobou, která jedná přímo nebo nepřímo jménem nebo ve prospěch jedné nebo více fyzických či právnických osob na Haiti;

c) fyzickou či právnickou osobou, na něž byla převedena práva jedné nebo více fyzických či právnických osob na Haiti a které za ně případně jednají na jejich účet;

d) jinou fyzickou či právnickou osobou uvedenou v odstavci 11 rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994);

e) fyzickou či právnickou osobou, které vznáší nárok v rámci nebo na základě vyplácení dluhopisu nebo finanční záruky nebo pojistných plnění pro jednu či více fyzických či právnických osob uvedených výše, na základě smlouvy nebo obchodní operace, jejíž provádění bylo přímo nebo nepřímo, zcela nebo zčásti, dotčeno opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994) a rezolucí s ní souvisejících, nebo v souvislosti s takovou smlouvou nebo obchodní operací.

2. Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na Společenství a na všechny státní příslušníky členských států a na všechny právnické osoby, které jsou zapsány v rejstříku nebo zřízeny podle práva některého členského státu.

Článek 3

Aniž jsou dotčena opatření přijatá na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994) a rezolucí s ní souvisejících, nevztahuje se článek 2 na

a) nároky vyplývající ze smluv či obchodních operací, s výjimkou jakéhokoli dluhopisu, finanční záruky nebo odškodnění, u nichž fyzické či právnické osoby uvedené v uvedeném článku před soudem v členském státě prokáží, že nárok byl stranami přijat před přijetím opatření přijatých na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku;

b) nároky na pojistná plnění v souvislosti s událostí, k níž došlo před přijetím opatření uvedených v článku 2 nebo v rámci pojistné smlouvy v případech, kdy je takové pojištění podle práva některého členského státu povinné;

c) nároky na úhradu částek placených na účet zablokovaný na základě opatření uvedených v článku 2, pokud se tyto platby netýkají částek placených na základě dluhopisů souvisejícími se smlouvami zmíněnými v uvedeném článku;

d) nároky z pracovních smluv uzavřených v souladu s právem některého členského státu;

e) nároky na zaplacení zboží, u kterého fyzické či právnické osoby uvedené v článku 2 před soudem v členském státě prokáží, že bylo vyvezeno před přijetím opatření na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku;

f) nároky na částky, u nichž fyzické či právnické osoby uvedené v článku 2 před soudem v členském státě prokáží, že jsou splatné v rámci půjček uzavřených před přijetím opatření na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 917 (1994) a rezo- lucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku,

za podmínky, že daný nárok neobsahuje žádnou částku v podobě úroku, poplatku či v jiné formě, kterou by byla vyrovnána skutečnost, že smlouva či obchodní operace nebyla v důsledku těchto opatření plněna v souladu se sjednanými podmínkami.

Článek 4

Ve všech řízeních k uspokojení nároku nese důkazní břemeno k dokázání toho, že uspokojení nároku není zakázáno článkem 2, osoba usilující o uspokojení tohoto nároku.

Článek 5

Každý členský stát stanoví sankce pro případ porušení tohoto nařízení.

Článek 6

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 30. května 1994.

Za Radu

předseda

G. Moraitis

[1] Úř. věst. L 139, 2.6.1994, s. 10.

[2] Úř. věst. L 155, 26.6.1993, s. 2.

[3] Úř. věst. L 270, 30.10.1993, s. 73.

[4] Úř. věst. L 139, 2.6.1994, s. 1.

--------------------------------------------------