První směrnice Rady

ze dne 21. prosince 1988,

kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách

(89/104/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

ve spolupráci s Evropským parlamentem [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že mezi předpisy o ochranných známkách, platnými v současné době v členských státech existují rozdíly, které mohou bránit volnému pohybu zboží a služeb a mohou narušovat podmínky soutěže v rámci společného trhu; že je proto nezbytné z hlediska vytvoření a fungování vnitřního trhu sblížit právní předpisy členských států;

vzhledem k tomu, že je důležité přihlédnout k řešením a výhodám, které může podnikům přejícím si získat ochranné známky poskytnout úprava ochranných známek Společenství;

vzhledem k tomu, že v současné době se nezdá být nutné provést sblížení právních předpisů členských států o ochranných známkách v celém rozsahu a že postačuje, omezí-li se sblížení na ty vnitrostátní předpisy, které se bezprostředně dotýkají fungování vnitřního trhu;

vzhledem k tomu, že tato směrnice nezbavuje členské státy práva i nadále chránit ochranné známky získané užíváním, ale upravuje pouze vztahy mezi těmito známkami a ochrannými známkami získanými zápisem;

vzhledem k tomu, že členské státy si rovněž podrží úplnou volnost v úpravě procesních ustanovení o zápisu, zrušení a neplatnosti ochranných známek získaných zápisem; že mohou například stanovit formu řízení ve věcech zápisu a neplatnosti, rozhodnout, zda starší práva musejí být uplatněna v řízení o zápisu nebo v řízení o neplatnosti nebo v obou řízeních, a upravit řízení o námitkách či průzkumové řízení z úřední povinnosti, popřípadě oboje, v případě, že starší práva mohou být uplatněna v řízení o zápisu; že členské státy si ponechávají možnost upravit účinky zrušení nebo neplatnosti ochranných známek;

vzhledem k tomu, že tato směrnice nevylučuje možnost použít na ochranné známky ustanovení jiných předpisů členských států, než jsou předpisy o ochranných známkách, jako jsou například předpisy o nekalé soutěži, občanskoprávní odpovědnosti nebo o ochraně spotřebitele;

vzhledem k tomu, že dosažení cílů, jež sblížení právních předpisů sleduje, předpokládá, že podmínky pro nabytí a udržení práva k zapsané ochranné známce jsou v zásadě ve všech členských státech stejné; že je proto žádoucí vyhotovit příkladný seznam označení, která mohou tvořit ochrannou známku, jsou-li způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží nebo služeb jiných podniků; že důvody zamítnutí nebo neplatnosti týkající se samotné známky, například nedostatečná rozlišovací způsobilost, nebo týkající se střetu mezi ochrannou známkou a staršími právy musí být vyjmenovány taxativním způsobem, i když některé z těchto důvodů jsou uvedeny fakultativně pro členské státy, které tudíž budou moci zachovat nebo zavést tyto důvody ve svých právních předpisech; že členské státy budou moci zachovat nebo zavést ve svých právních předpisech důvody zamítnutí nebo neplatnosti související s podmínkami nabytí nebo udržení práva k ochranné známce, pro které neexistuje ustanovení o sblížení, a které se týkají například způsobilosti být majitelem ochranné známky, obnovy zápisu ochranné známky nebo režimu poplatků či nedodržení procesních ustanovení;

vzhledem k tomu, že pro snížení celkového počtu ochranných známek zapsaných a chráněných ve Společenství a tím i snížení počtu sporů, které mezi nimi vznikají, je třeba vyžadovat, aby zapsané ochranné známky byly skutečně užívány pod hrozbou jejich zrušení; že je nutné stanovit, že ochranná známka nemůže být prohlášena za neplatnou z důvodu existence neužívané starší ochranné známky, přičemž členské státy mohou použít stejnou zásadu ve vztahu k zápisu ochranné známky nebo mohou stanovit, že ochrannou známku nelze účinně uplatnit v řízení o porušení práva, je-li na základě námitky shledáno, že majitel ochranné známky může být zbaven svých práv; že ve všech těchto případech stanoví státy platná procesní pravidla;

vzhledem k tomu, že pro usnadnění volného pohybu zboží a služeb je prvořadé zajistit, aby zapsané ochranné známky požívaly podle právních předpisů všech členských států stejné ochrany; že to však nebrání členským státům poskytnout širší podporu ochranným známkám, které získaly dobré jméno;

vzhledem k tomu, že ochrana poskytnutá zapsané ochranné známce, jejímž cílem je především zajistit ochranné známce funkci označení původu, je v případě totožnosti známky a označení a zboží nebo služeb absolutní; že ochrana se vztahuje rovněž na případy podobnosti mezi známkou a označením a mezi zbožím nebo službami; že je nezbytné vykládat pojem podobnosti v souvislosti s nebezpečím záměny; že nebezpečí záměny, jehož posouzení závisí na mnoha faktorech a zejména na povědomí o ochranné známce na trhu, na asociaci, která může vzniknout mezi užívaným označením a zapsanou známkou, na stupni podobnosti mezi ochrannou známkou a označením a mezi označeným zboží nebo službami, představuje zvláštní podmínku ochrany; že způsoby zjištění nebezpečí záměny, a zejména břemeno důkazu, jsou upraveny vnitrostátními procesními předpisy, které nejsou touto směrnicí dotčeny;

vzhledem k tomu, že je důležité stanovit z důvodů právní jistoty a aniž jsou neoprávněně dotčeny zájmy majitele starší ochranné známky, že tento majitel již nemůže žádat prohlášení ochranné známky za neplatnou ani podávat námitky proti užívání pozdější ochranné známky, pokud vědomě strpěl její užívání po dlouhou dobu, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře;

vzhledem k tomu, že členské státy Společenství jsou vázány Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví; že je třeba, aby ustanovení této směrnice byla zcela v souladu s ustanoveními Pařížské úmluvy; že závazky členských států vyplývající z této úmluvy nejsou touto směrnicí dotčeny; že případně platí čl. 234 druhý pododstavec Smlouvy,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na individuální, kolektivní, garanční nebo certifikační ochranné známky pro zboží nebo služby, které byly zapsány nebo přihlášeny v jednom z členských států nebo u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu nebo jsou předmětem mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát.

Článek 2

Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku

Ochrannou známkou může být jakékoli označení, schopné grafického ztvárnění, zejména slova, včetně osobních jmen, kresby, písmena, číslice, tvar zboží nebo jeho balení, pokud jsou tato označení způsobilá odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží či služeb jiných podniků.

Článek 3

Důvody pro zamítnutí či neplatnost

1. Do rejstříku nebudou zapsány a jsou-li zapsány, budou prohlášeny neplatnými:

a) označení, která nemohou tvořit ochrannou známku;

b) ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;

c) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby zboží nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností;

d) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech;

e) označení, která jsou tvořena výlučně:

- tvarem, který vyplývá z povahy samotného zboží,

- tvarem zboží, který je nezbytný pro dosažení technického výsledku,

- tvarem, který dává zboží podstatnou hodnotu;

f) ochranné známky, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy;

g) ochranné známky, které by mohly klamat veřejnost, např. pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ zboží nebo služby;

h) ochranné známky, k nimž nebyl dán souhlas příslušnými orgány a mají být zamítnuty nebo prohlášeny za neplatné podle článku 6ter Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen "Pařížské úmluvy").

2. Každý členský stát může stanovit, že ochranná známka nebude zapsána do rejstříku, a je-li zapsána, bude prohlášena za neplatnou, pokud:

a) užívání ochranné známky může být zakázáno podle jiného právního předpisu, než jsou předpisy o ochranných známkách dotčeného členského státu nebo Společenství;

b) ochranná známka obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženský symbol;

c) ochranná známka obsahuje znaky, emblémy a erby jiné než ty, jež jsou uvedeny v článku 6ter Pařížské úmluvy, a jež představují veřejný zájem, ledaže by příslušný orgán v souladu s právními předpisy členského státu dal souhlas k jejímu zápisu;

d) přihlášku ochranné známky podal přihlašovatel, který nebyl v dobré víře.

3. Přihláška ochranné známky nebude zamítnuta nebo v případě, že je ochranná známka zapsána, nebude prohlášena za neplatnou podle odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud před podáním přihlášky a v důsledku užívání získala rozlišovací způsobilost. Nadto mohou členské státy stanovit, že toto ustanovení se použije také v případě, že rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky ochranné známky nebo po dni jejího zápisu.

4. Členský stát může stanovit, odchylně od odstavců 1, 2 a 3, že důvody pro zamítnutí nebo neplatnost, které platily v tomto státě přede dnem, ke kterému vstoupí v platnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí, platí pro ochranné známky, jejichž přihláška byla podána před tímto dnem.

Článek 4

Další důvody zamítnutí či neplatnosti, týkající se střetu se staršími právy

1. Ochranná známka nebude zapsána do rejstříku a je-li zapsána, bude prohlášena za neplatnou:

a) pokud je totožná se starší ochrannou známkou a zboží nebo služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky nebo byla ochranná známka zapsána, jsou totožné se zbožím nebo službami, pro které je starší známka chráněna;

b) pokud z důvodu totožnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti zboží nebo služeb, na něž se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.

2. Pro účely odstavce 1 se "staršími ochrannými známkami" rozumí:

a) ochranné známky s dřívějším datem podání přihlášky, s přihlédnutím k právu přednosti, uplatněnému ve vztahu k těmto ochranným známkám, jež patří do následujících kategorií:

i) ochranné známky Společenství;

ii) ochranné známky zapsané v členském státě nebo, v případě Belgie, Lucemburska či Nizozemska, u Úřadu pro ochranné známky Beneluxu;

iii) ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát;

b) ochranné známky Společenství, které si v souladu s nařízením o ochranné známce Společenství platně činí nárok na senioritu na základě ochranné známky uvedené pod písm. a) v bodě ii) a iii), i když se majitel této ochranné známky vzdal nebo známka zanikla;

c) přihlášky ochranných známek uvedených pod písmeny a) a b) s podmínkou jejich zápisu;

d) ochranné známky, které ke dni podání přihlášky ochranné známky nebo případně ke dni práva přednosti uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky, jsou "obecně známé" v členském státě ve smyslu článku 6 bis Pařížské úmluvy.

3. Ochranná známka dále nebude zapsána nebo, je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou, pokud je totožná nebo podobná starší ochranné známce Společenství ve smyslu odstavce 2 a pokud má být nebo byla zapsána pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší známka zapsána, jestliže tato ochranná známka Společenství získala ve Společenství dobré jméno a užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství anebo jim působilo újmu.

4. Členský stát může dále stanovit, že ochranná známka nebude zapsána a je-li zapsána, může být prohlášena za neplatnou, pokud:

a) ochranná známka je totožná nebo podobná starší národní ochranné známce ve smyslu ustanovení odst. 2 a pokud má být nebo byla zapsána pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, jestliže starší ochranná známka získala v daném členském státě dobré jméno a užívání pozdější ochranné známky bez řádného důvodu by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim působilo újmu;

b) práva k nezapsané známce nebo jinému označení užívanému v obchodním styku byla nabyta přede dnem podání přihlášky pozdější ochranné známky nebo přede dnem práva přednosti uplatněného ve vztahu k přihlášce pozdější ochranné známky a tato nezapsaná známka nebo jiné označení dává svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky;

c) užívání ochranné známky může být zakázáno na základě jiného staršího práva, než jsou práva uvedená v odstavci 2 a pod písm. b) tohoto odstavce, a zejména:

i) práva na jméno,

ii) práva na ochranu projevů osobní povahy,

iii) práva autorského,

iv) práva průmyslového vlastnictví;

d) ochranná známka je totožná se starší kolektivní ochrannou známkou nebo je jí podobná a právo vyplývající ze starší známky zaniklo ve lhůtě nejvýše tří let před podáním přihlášky;

e) ochranná známka je totožná se starší garanční nebo certifikační známkou nebo je jí podobná a právo, vyplývající z jedné nebo druhé známky, zaniklo před podáním přihlášky ve lhůtě, jejíž délku stanoví členský stát;

f) ochranná známka je totožná se starší ochrannou známkou, která byla zapsána pro stejné nebo podobné zboží či služby nebo je jí podobná a právo vyplývající ze starší známky zaniklo z důvodu neobnovení zápisu ve lhůtě nejvýše dvou let před podáním přihlášky, ledaže by majitel starší ochranné známky souhlasil se zápisem pozdější ochranné známky nebo svou ochrannou známku neužíval;

g) ochranná známka může vést k záměně s ochrannou známkou, která byla užívána ke dni podání přihlášky v zahraničí a která se tam dosud užívá, pokud přihlašovatel při podání přihlášky nejednal v dobré víře.

5. Členské státy mohou stanovit, že za určitých okolností nemusí být přihláška zamítnuta nebo ochranná známka prohlášena za neplatnou, pokud majitel starší ochranné známky nebo jiného staršího práva souhlasí se zápisem pozdější ochranné známky.

6. Členský stát může stanovit, odchylně od odstavců 1 až 5, že důvody pro zamítnutí nebo neplatnost, které platily v tomto státě přede dnem, ke kterému vstoupí v platnost předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí, platí pro ochranné známky, jejichž přihláška byla podána před tímto dnem.

Článek 5

Práva z ochranné známky

1. Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:

a) označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána;

b) označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a totožnosti či podobnosti zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou a označením existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.

2. Každý členský stát může rovněž stanovit, že majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby užívaly v obchodním styku označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro zboží nebo služby, které nejsou podobné těm, pro něž byla ochranná známka zapsána, jestliže tato ochranná známka získala v členském státě dobré jméno a užívání takového označení bez řádného důvodu by protiprávně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působilo újmu.

3. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, může být zakázáno zejména:

a) umísťovat označení na zboží nebo jeho obaly;

b) nabízet zboží pod tímto označením, uvádět je na trh nebo skladovat za tímto účelem anebo nabízet či poskytovat pod tímto označením služby;

c) dovážet či vyvážet pod tímto označením zboží;

d) užívat toto označení v obchodních listinách a v reklamě.

4. Jestliže podle práva dotčeného členského státu užívání označení za podmínek uvedených v odst. 1 písm. b) nebo v odst. 2 nemůže být zakázáno přede dnem, kdy předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí vstoupí v platnost, nelze na základě práv z ochranné známky podávat námitky proti pokračování v užívání tohoto označení.

5. Odstavce 1 až 4 se nedotknou těch ustanovení členského státu, která se týkají ochrany proti užívání označení k jinému účelu než je rozlišování zboží nebo služeb, pokud užívání tohoto označení bez řádného důvodu protiprávně těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim působí újmu.

Článek 6

Omezení účinků ochranné známky

1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku:

a) své jméno a adresu;

b) údaje týkající se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby zboží nebo poskytnutí služby anebo jiných jejich vlastností;

c) ochrannou známku, je-li to nezbytné k označení účelu zboží nebo služby, zejména v případě příslušenství nebo náhradních dílů;

pokud je užívá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo v obchodě.

2. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodním styku starší právo, které se vztahuje jen k určité lokalitě, je-li toto právo uznáno právními předpisy dotčeného členského státu a je užíváno v rámci daného území.

Článek 7

Vyčerpání práv z ochranné známky

1. Ochranná známka neopravňuje majitele, aby zakázal její užívání pro zboží, které bylo pod touto ochrannou známkou uvedeno majitelem nebo s jeho souhlasem na trh ve Společenství.

2. Odstavec 1 se nepoužije, podává-li majitel na základě zákonných důvodů námitky proti dalšímu uvádění zboží na trh, zejména když došlo ke změně nebo zhoršení stavu zboží poté, co bylo uvedeno na trh.

Článek 8

Licence

1. Ochranná známka může být předmětem licence pro některé nebo všechno zboží či služby, pro které byla zapsána, a pro celé území dotčeného členského státu nebo jeho část. Licence může být výlučná nebo nevýlučná.

2. Majitel ochranné známky může uplatnit svá práva z této známky proti nabyvateli, který poruší některé z ustanovení licenční smlouvy týkající se trvání licence, podoby, v jaké může být ochranná známka užívána, druhu zboží či služeb, pro které je poskytnuta licence, území, na němž může být ochranná známka užívána, nebo jakosti zboží či služeb vyráběných či poskytovaných nabyvatelem licence.

Článek 9

Zánik práva strpěním

1. Majitel starší ochranné známky ve smyslu čl. 4 odst. 2, který strpěl užívání pozdější ochranné známky v některém členském státě a v tomto státě zapsané nepřetržitě po dobu 5 let, vědom si jejího užívání, již není oprávněn na základě starší ochranné známky žádat prohlášení pozdější známky za neplatnou, ani podávat námitky proti jejímu užívání pro zboží nebo služby, pro něž byla pozdější ochranná známka užívána, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla učiněna v dobré víře.

2. Každý členský stát může stanovit, že odstavec 1 se vztahuje na majitele starší ochranné známky uvedené v čl. 4 odst. 4 písm. a) nebo na držitele jiného staršího práva uvedeného v čl. 4 odst. 4 písm. b) nebo c).

3. V případech uvedených v odstavci 1 a 2 není majitel později zapsané ochranné známky oprávněn podávat námitky proti užívání staršího práva, přestože toto právo již nemůže být proti pozdější ochranné známce uplatněno.

Článek 10

Užívání ochranných známek

1. Jestliže majitel bez řádného důvodu během období pěti let ode dne, kdy skončilo řízení o přihlášce, ochrannou známku skutečně neužíval pro zboží či služby, pro které byla zapsána, nebo toto užívání přerušil na nepřetržité období pěti let, podléhá ochranná známka sankcím stanoveným touto směrnicí.

2. Za užívání ve smyslu odstavce 1 se považuje rovněž:

a) užívání ochranné známky v podobě, která se liší v jednotlivostech, neměnících rozlišovací způsobilost ochranné známky v té podobě, jak byla zapsána;

b) umísťování ochranné známky na zboží nebo jejich obaly v dotčeném členském státě výlučně za účelem vývozu.

3. Užívání ochranné známky se souhlasem majitele nebo užívání osobou, která má oprávnění užívat kolektivní známku nebo garanční či certifikační známku, se považuje za užívání majitelem.

4. Pokud jde o ochranné známky zapsané přede dnem, kdy vstoupí v platnost v dotčeném členském státě předpisy nezbytné k zajištění souladu s touto směrnicí:

a) jestliže ustanovení platné před tímto dnem stanoví sankce za neužívání ochranné známky po určitou nepřetržitou dobu, má se za to, že lhůta pěti let podle odstavce 1 začala běžet v týž den, jako období neužívání k tomuto dni již započaté;

b) jestliže před tímto dnem neplatilo žádné ustanovení o neužívání, pak lhůta pěti let uvedená v odstavci 1 začne běžet nejdříve k tomuto dni.

Článek 11

Sankce za neužívání ochranné známky v soudním a správním řízení

1. Ochranná známka nemůže být prohlášena za neplatnou z důvodu existence starší ochranné známky, pokud tato starší ochranná známka nesplňuje podmínky užívání uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3 nebo případně čl. 10 odst. 4.

2. Členský stát může stanovit, že přihláška ochranné známky nemůže být zamítnuta z důvodu existence starší ochranné známky, pokud tato starší ochranná známka nesplňuje podmínky užívání uvedené v čl. 10 odst. 1, 2 a 3 nebo případně čl. 10 odst. 4.

3. Aniž je dotčeno použití článku 12, může každý členský stát stanovit, že v řízení o porušení práva nelze účinně uplatnit ochrannou známku, je-li podán protinávrh na zrušení a je-li na základě námitky určeno, že majitel ochranné známky může být zbaven svých práv podle čl. 12 odst. 1.

4. Jestliže byla starší ochranná známka užívána pouze pro část zboží nebo služeb, pro které je zapsána, bude pro účely použití odstavců 1, 2 a 3 považována za zapsanou pouze pro tuto část zboží nebo služeb.

Článek 12

Důvody zrušení

1. Majitel ochranné známky může být zbaven svých práv, jestliže po nepřetržitou dobu pěti let ochrannou známku skutečně neužíval v členském státě pro zboží či služby, pro které byla zapsána, a nejsou-li řádné důvody pro její neužívání; nikdo však nemůže žádat, aby byl majitel ochranné známky zbaven svých práv, jestliže v době mezi uplynutím pětiletého období a podáním návrhu na zrušení bylo započato se skutečným užíváním ochranné známky nebo se v něm pokračovalo; nicméně k započetí užívání nebo k jeho pokračování, k němuž došlo během období tří měsíců před podáním návrhu na zrušení, přičemž tato lhůta začíná běžet nejdříve po uplynutí období pěti let nepřetržitého neužívání, se však nepřihlíží, pokud byly přípravy k započetí nebo pokračování v užívání podniknuty až poté, co se majitel dozvěděl, že může být podán návrh na zrušení.

2. Majitel ochranné známky může být rovněž zbaven svých práv, jestliže známka, po dni, ke kterému byla zapsána:

a) se v důsledku činnosti nebo nečinnosti majitele stala v oblasti obchodu označením obvyklým pro zboží nebo služby, pro které je zapsána;

b) v důsledku užívání majitelem nebo s jeho souhlasem pro zboží nebo služby, pro které byla zapsána, může vést ke klamání veřejnosti, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ tohoto zboží nebo služeb.

Článek 13

Důvody zamítnutí, zrušení nebo neplatnosti, vztahující se pouze k některému zboží nebo službám

Existují-li důvody zamítnutí, zrušení nebo neplatnosti ochranné známky jen pro část zboží nebo služeb, pro něž byla ochranná známka zapsána nebo přihlášena, týká se zamítnutí přihlášky nebo zrušení či neplatnost ochranné známky pouze tohoto zboží nebo služeb.

Článek 14

Dodatečné prohlášení neplatnosti nebo zrušení ochranné známky

Je-li pro ochrannou známku Společenství, které se majitel vzdal nebo která zanikla, uplatněna seniorita, může být starší ochranná známka prohlášena za neplatnou nebo zrušena dodatečně.

Článek 15

Zvláštní ustanovení o známkách kolektivních, garančních a certifikačních

1. Aniž je dotčen článek 4, mohou členské státy, jejichž právní předpisy umožňují zápis kolektivních, garančních či certifikačních známek, stanovit, že tyto známky nebudou zapsány nebo budou zrušeny či prohlášeny za neplatné i z jiných důvodů, než jsou uvedeny v článcích 3 a 12, vyžaduje-li to funkce těchto známek.

2. Členské státy mohou stanovit, odchylně od čl. 3 odst. 1 písm. c), že kolektivní, garanční nebo certifikační známky mohou tvořit i takové značky nebo údaje, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení zeměpisného původu zboží nebo služeb. Taková známka neopravňuje majitele, aby zakázal třetí osobě užívat v obchodních vztazích takové značky nebo údaje, pokud jich užívá v souladu s poctivými zvyklostmi v průmyslu nebo obchodě; zejména takovou známku nelze uplatnit vůči třetí osobě, která je oprávněna používat zeměpisný název.

Článek 16

Vnitrostátní předpisy, které mají být přijaty podle této směrnice

1. Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 28. prosince 1991. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Na návrh Komise může Rada kvalifikovanou většinou prodloužit lhůtu uvedenou v odstavci 1 nejpozději do 31. prosince 1992.

3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 17

Osobní působnost

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 21. prosince 1988.

Za Radu

předsedkyně

V. Papandreou

[1] Úř. věst. C 351, 31.12.1980, s. 1 a Úř. věst. C 351, 31.12.1985, s. 4.

[2] Úř. věst. C 307, 14.11.1983, s. 66 a Úř. věst. C 309, 5. 12. 1988.

[3] Úř. věst. C 310, 30.11.1981, s. 22.

--------------------------------------------------