Směrnice Rady

ze dne 4. listopadu 1976

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektroměrů

(76/891/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [2],

vzhledem k tomu, že v členských státech jsou konstrukce a metody zkoušení elektroměrů předmětem závazných předpisů, které se v jednotlivých členských státech liší a v důsledku toho brání obchodu s těmito přístroji; že je proto nezbytné tyto předpisy sblížit;

vzhledem k tomu, že směrnice Rady 71/316/EHS ze dne 26. července 1971 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se společných ustanovení pro měřicí přístroje a pro metody metrologické kontroly [3], naposledy pozměněná směrnicí 72/427/EHS [4], stanovila postupy pro EHS schválení typu a EHS prvotní ověření; že v souladu s touto směrnicí je proto nutné stanovit technické požadavky na konstrukci a funkci elektroměrů,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Tato směrnice se vztahuje na nová, přímo připojená indukční měřidla s jedním nebo více tarify, určená pro běžné použití, navržená pro měření činné energie jednofázového nebo vícefázového proudu s frekvencí 50 Hz.

Článek 2

Elektroměry, kterým mohou být uděleny značky a znaky EHS, jsou popsány v příloze této směrnice.

Tyto elektroměry podléhají EHS schválení typu a budou podrobeny EHS prvotnímu ověření.

Článek 3

Žádný členský stát nesmí bránit, zakazovat nebo omezovat uvedení na trh nebo do provozu elektroměrů opatřených značkou EHS schválení typu a značkou EHS prvotního ověření.

Členské státy, v nichž jsou schváleny maximální dovolené chyby měření menší, než jsou chyby stanovené pro prvotní ověření v této směrnici, mohou dále pracovat s těmito maximálními dovolenými chybami po dobu pěti a půl roku od oznámení této směrnice.

Na základě zkušeností získaných po dobu této výjimky a výsledků získaných na mezinárodní úrovni budou v souladu s postupem stanoveným v článku 19 směrnice 71/316/EHS přijata příslušná opatření před koncem tohoto pěti a půlletého období.

Článek 4

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do osmnácti měsíců od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy zajistí, aby bylo Komisi sděleno znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 5

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 4. listopadu 1976.

Za Radu

předseda

Th. E. Westerterp

[1] Úř. věst. C 23, 8.3.1974, s. 51.

[2] Úř. věst. C 101, 23.11.1973, s. 6.

[3] Úř. věst. L 202, 6.9.1971, s. 1.

[4] Úř. věst. L 291, 28.12.1972, s. 156.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

KAPITOLA I – DEFINICE

1. DEFINICE NĚKTERÝCH POJMŮ UŽÍVANÝCH V TÉTO PŘÍLOZE

1.1 Ovlivňující veličina nebo činitel

Jakákoli veličina nebo činitel jiné než měřená veličina, jejichž vlivy mohou změnit výsledek měření.

1.2 Změna chyby v závislosti na ovlivňující veličině

Rozdíl mezi chybami elektroměru, když jedna ovlivňující veličina nabývá následně za sebou dvou stanovených hodnot.

1.3 Referenční hodnota ovlivňující veličiny

Hodnota této veličiny, na jejímž základě jsou stanoveny určité vlastnosti elektroměru.

1.4 Základní proud (Ib)

Hodnota proudu, na jejímž základě jsou stanoveny rozhodující vlastnosti elektroměru.

1.5 Jmenovitý maximální proud (Imax)

Maximální hodnota proudu, při které musí elektroměr vyhovovat požadavkům této směrnice.

1.6 Činitel nelineárního zkreslení

Poměr efektivní hodnoty obsahu harmonických (získané odečtením základní složky od nesinusové střídavé veličiny) k efektivní hodnotě nesinusové veličiny. Činitel nelineárního zkreslení je obvykle vyjádřen v procentech.

1.7 Základní rychlost

Jmenovitá rychlost otáčení kotouče vyjádřená v otáčkách za minutu, přičemž elektroměr je v referenčních podmínkách a protéká jím základní proud při účiníku rovném jedné.

1.8 Základní točivý moment

Jmenovitá hodnota točivého momentu kotouče v klidu, přičemž elektroměr je v referenčních podmínkách a protéká jím základní proud při účiníku rovném jedné.

1.9 Typ

Výraz použitý k definování všech elektroměrů s jedním nebo více tarify vyrobených stejným výrobcem, které se vyznačují:

- shodnými metrologickými vlastnostmi,

- jednotností konstrukce částí určujících tyto vlastnosti,

- stejným počtem ampérzávitů proudového vinutí pro základní proud a stejným počtem závitů na volt napěťového vinutí pro referenční napětí,

- stejným poměrem jmenovitého maximálního proudu k základnímu proudu.

Typ může zahrnovat rozdílné základní proudy a různé hodnoty referenčního napětí.

Poznámky

a) Tyto elektroměry musí být výrobcem označeny jednou nebo více skupinami písmen nebo číslic nebo kombinací písmen a číslic. Každý typ může mít pouze jedno označení.

b) Typ musí být reprezentován třemi vzorky elektroměru určenými pro zkoušky schválení typu, jejichž vlastnosti (základní proud a referenční napětí) musí být vybrány příslušným metrologickým orgánem z těch vlastností, které jsou uvedeny v tabulkách navržených výrobcem (viz bod 6.1.1).

c) Jednotlivá provedení jednoho typu se mohou odlišovat v počtu závitů vinutí a v hodnotě základního proudu od těch parametrů, které reprezentují typ. Pro získání celého počtu závitů se vybere výrobek s hodnotou nejblíže vyšší nebo nižší.

Pouze z tohoto důvodu se může počet závitů napěťového vinutí na volt lišit nejvíce o 20 % od vinutí vzorku elektroměru, který reprezentuje daný typ.

d) Poměr nejvyšší rychlosti otáčení k nejnižší rychlosti otáčení kotouče každého elektroměru téhož typu nesmí překročit hodnotu 1: 5.

KAPITOLA II – TECHNICKÉ POŽADAVKY

2. POŽADAVKY NA MECHANICKÉ PROVEDENÍ

2.1 Obecně

Elektroměry musí být zkonstruovány a vyrobeny tak, aby bylo vyloučeno jakékoli nebezpečí při běžném použití za běžných podmínek a zejména, aby byla zajištěna:

- bezpečnost osob před úrazem elektrickým proudem,

- bezpečnost osob před účinky nadměrné teploty,

- bezpečnost před šířením ohně.

Všechny části, které jsou za běžných pracovních podmínek vystaveny korozivním vlivům, musí být účinně chráněny. Ochranné vrstvy nesmí být možné poškodit ani při běžné manipulaci, ani působením vzduchu za běžných podmínek použití.

Elektroměr musí mít přiměřenou mechanickou pevnost a musí odolávat zvýšené teplotě, která se může vyskytnout za běžných pracovních podmínek.

Součástky musí být spolehlivě upevněny a zajištěny proti uvolnění během přepravy nebo při běžném použití.

Elektrické spoje musí být provedeny tak, aby se zabránilo jakémukoli přerušení obvodu, včetně jakýchkoliv podmínek přetížení, které jsou stanoveny v této směrnici.

Konstrukce elektroměru musí být taková, aby se snížilo na minimum nebezpečí zkratu přes izolaci mezi dvěma částmi pod napětím a přístupnými vodivými částmi v důsledku náhodného uvolnění vinutí, odšroubování šroubů atd.

2.2 Kryt

Kryt elektroměru musí být téměř prachotěsný a musí ho být možno zaplombovat takovým způsobem, že vnitřní části elektroměru jsou přístupny pouze po porušení plomby.

Kryt nesmí být možné sejmout bez použití nástroje, mince nebo podobného prostředku.

Kryt musí být konstruován a uspořádán tak, aby jakákoli přechodná deformace nemohla zabránit odpovídající činnosti elektroměru.

Elektroměry určené pro připojení k síti s napětím proti zemi větším než 250 V, které mají kryty s přístupnými kovovými částmi, musí být opatřeny ochrannou svorkou.

U elektroměrů určených pro připojení k síti s referenčním napětím proti zemi 250 V nebo nižším, které mají kovový nebo částečně kovový kryt, musí být učiněna vhodná opatření pro připojení krytu k uzemnění.

2.3 Okénka

Pokud kryt elektroměru není průhledný, pak musí být opatřen jedním nebo více okénky umožňujícími odečet údaje počítadla a sledování pohybu kotouče. Tato okénka musí být zakryta destičkami z průhledného materiálu, které nelze odejmout bez poškození plomby.

2.4 Svorky – svorkovnice

Svorky musí být seskupeny do jedné nebo více svorkovnic s dostatečnou mechanickou pevností, které umožňují připojení pevných vodičů nebo kabelů.

Musí být možné bez obtíží odpojit napěťové svorky od vstupních proudových svorek.

Připojení vodičů ke svorkám musí být provedeno takovým způsobem, aby byl zajištěn dostatečný a trvalý kontakt bez nebezpečí uvolnění nebo nadměrného oteplení. Otvory v izolačním materiálu, které prodlužují otvory svorek, musí být dostatečně velké, aby umožnily snadné zavedení izolace vodičů.

Poznámka

Materiál, ze kterého je vyroben blok svorek, musí vyhovovat zkoušce stanovené v doporučení ISO R 75 (1958), odst. 6, pro teplotu 135 °C.

2.5 Kryt svorek

Svorky elektroměru musí být zakryty krytem svorek, který musí být možno zaplombovat nezávisle na krytu elektroměru. Po namontování elektroměru na elektroměrovou desku nesmějí být svorky bez porušení plomby jejich krytu přístupné. Kryt svorek musí proto zakrývat blok svorek, šrouby, které drží vodiče ve svorkách, a pokud je to nutné, dostatečnou délku připojovacích vodičů a jejich izolace.

2.6 Počítadlo

Počítadla mohou být válcového nebo ručkového typu.

Jednotkou počítadla je kilowatthodina [kWh].

U válcových počítadel se jednotky vyznačí v blízkosti sestavy válců.

U ručkových typů počítadel jsou stupnice (s výjimkou stupnice zobrazující minimální hodnotu) označeny v 10 stejných úsecích a očíslovány od nuly do devíti. Jednotkové stupnice se označí v dělení 1d

+++++ TIFF +++++

1 kWh a v blízkosti každé z dalších se vyznačí počet kWh odpovídající jednomu dílku této stupnice, tj. 10, 100, 1000 a 10000.

Stupnice počítadla ručkového typu nebo počítadla válcového typu, která ukazuje desetiny odečítané jednotky, musí být barevně ohraničena nebo vybarvena.

Mimo to musí stupnice nebo souvisle se otáčející válec ukazující nejnižší hodnotu obsahovat stupnici rozdělenou na 100 dílků nebo musí mít jakékoliv jiné uspořádání, které zajišťuje podobnou přesnost odečtu.

Počítadlo musí umožňovat záznam energie, od nuly a po dobu minimálně 1500 hodin, odpovídající maximálnímu proudu při referenčním napětí a účiníku rovném jedné.

Všechny údaje, které se objevují na počítadle, musí být nesmazatelné a snadno čitelné.

2.7 Směr otáčení kotouče a jeho označení

Hrana kotouče viditelná pozorovatelem při čelním pohledu na elektroměr se musí pohybovat zleva doprava. Směr otáčení musí být viditelně a nesmazatelně označen šipkou.

Hrana nebo hrana a horní povrch kotouče musí být označeny hlavní značkou o šířce mezi 1/20 až 1/30 obvodu kotouče, aby byl usnadněn odečet počtu otáček.

Na kotouči mohou být také značky, které umožňují provedení stroboskopických nebo jiných zkoušek. Tyto značky nesmějí bránit použití hlavní značky, jestliže je využívána pro fotometrický odečet počtu otáček kotouče.

3. POŽADAVKY NA ELEKTRICKÉ PROVEDENÍ

3.1 Ztráty

3.1.1 Napěťové obvody

Ztráty v každém napěťovém obvodu při referenčním napětí, referenční frekvenci a referenční teplotě nesmějí přesáhnout 2 W a 8 VA u jednofázových elektroměrů a 2 W a 10 VA pro vícefázové elektroměry.

3.1.2 Proudové obvody

U měřidel, která mají základní proud nižší než 30 A, nesmí ztráta v žádném obvodu při základním proudu, referenční frekvenci a referenční teplotě přesáhnout 2,5 VA. Pro vyšší základní proud nesmějí ztráty překročit 5 VA.

3.2 Oteplení

Za obvyklých podmínek použití nesmějí vinutí a izolace dosáhnout teploty, která by mohla nepříznivě ovlivnit funkci elektroměru.

Když je každý proudový obvod napájen svým jmenovitým maximálním proudem a každý napěťový obvod (a pomocné obvody jsou napájeny po dobu delší, než je jejich tepelná časová konstanta) napájen 1,2násobkem referenčního napětí, pak oteplení (Δt) různých částí elektroměru při teplotě okolí nepřesahující 40 °C nesmí přesáhnout hodnoty uvedené v následující tabulce.

Elektroměr musí být zkoušen po dobu dvou hodin a nesmí být vystaven průvanu ani přímému slunečnímu záření.

Části elektroměru | Δt ve °C |

Vinutí | 60 |

Vnější povrch krytu | 25 |

Elektroměr nesmí po zkoušce vykazovat jakékoli poškození a musí vyhovět zkoušce střídavým napětím podle bodu 3.3.3.

Teplota vinutí se stanoví odporovou metodou (viz Publikace IEC 28 "Mezinárodní norma odporu mědi").

Při měření odporu obvodu musí být přívod k elektroměru alespoň 100 cm dlouhý a musí mít takový průřez, aby proudová hustota byla menší než 4 A/mm2. Měření změny odporu se provede na připojeních svorkovnice.

3.3 Dielektrické vlastnosti

Elektroměr a jeho pomocná zařízení, pokud existují, si musí zachovávat přiměřené dielektrické vlastnosti za běžných podmínek použití při uvážení atmosférických vlivů a různých napětí, kterým jsou obvody elektroměru za běžných podmínek použití vystaveny.

Elektroměr tedy musí bez poškození vyhovět dielektrickým zkouškám popsaným v bodech 3.3.2 a 3.3.3.

Zkoušky se provedou pouze na kompletním novém elektroměru a s namontovaným krytem (s výjimkou níže uvedených případů) a namontovaným krytem svorek, se šrouby svorek zašroubovanými tak, jakoby upevňovaly vodič o maximálním možném průřezu.

Tyto zkoušky se provedou pouze jednou na jakémkoli elektroměru a jejich postup musí odpovídat Publikaci IEC 60: "Zkoušky vysokým napětím (1962)".

Poznámka:

Pokud se uspořádání svorek elektroměru liší od uspořádání svorek elektroměru, který byl původně schválen, musí se zkoušky dielektrických vlastností provést pro všechna odlišná uspořádání svorek.

Pro účel těchto zkoušek má výraz "zem" tento význam:

a) pokud je kryt elektroměru vyroben celý z kovu, zemí je sám kryt umístěný na plochém vodivém povrchu;

b) pokud jsou kryt elektroměru nebo jeho část vyrobeny z izolačního materiálu, zemí je vodivá fólie připojená k plochému vodivému povrchu, na kterém je elektroměr umístěný.

Tam, kde to kryt svorek dovolí, ponechá se mezi fólií a otvory pro vodiče v krytu svorkovnice mezera přibližně 2 cm.

Během impulsní zkoušky a zkoušky střídavým napětím se nezkoušené napěťové nebo proudové obvody musí připojit buď ke kostře, nebo k zemi, jak je uvedeno dále.

Nejprve se provede impulsní zkouška a potom zkouška střídavým napětím.

Během těchto zkoušek nesmí dojít k přeskoku, průrazu nebo proděravění.

Po těchto zkouškách nesmí být změna procentní chyby elektroměru větší, než je nejistota měření.

V této části výraz "všechny svorky" znamená celou sadu svorek proudových obvodů, napěťových obvodů a, pokud existují, pomocných obvodů, které mají referenční napětí nad 40 V.

3.3.1 Obecné podmínky pro zkoušky dielektrických vlastností

Tyto zkoušky musí být provedeny za běžných podmínek použití. Během zkoušky nesmí být jakost izolace ovlivněna prachem nebo nadměrnou vlhkostí.

Pokud není stanoveno jinak, běžné podmínky pro zkoušky izolace jsou:

- teplota okolí 15 až 25 °C,

- relativní vlhkost 45 až 75 %,

- atmosférický tlak 86.103 až 106.103 Pa

(860 mbar až 1060 mbar).

3.3.2 Zkouška impulsním napětím

Zkouška impulsním napětím je určena ke stanovení schopnosti elektroměru vydržet bez poškození krátkodobé přepětí vysokých hodnot.

Poznámka:

Cílem zkoušek podle bodu 3.3.2.l je jednak zajistit jakost izolace napěťového vinutí mezi závity nebo mezi vrstvami, a také jakost izolace mezi rozdílnými obvody elektroměru, které jsou při běžném provozu připojeny k rozdílným fázím sítě, mezi nimiž se může vyskytnout přepětí.

Zkouška uvedená v bodu 3.3.2.2 je určena k zajištění celkového ověření chování izolace všech elektrických obvodů elektroměru proti zemi. Tato izolace představuje základní bezpečnostní faktor pro osoby v případě síťového přepětí.

Energie generátoru použitého pro tuto zkoušku musí odpovídat příslušným požadavkům Publikace IEC 60. Tvar impulsní vlny je normalizovaných 1,2/50 a její vrcholová hodnota je 6 kV. Pro každou zkoušku se impulsní napětí přikládá desetkrát se stejnou polaritou.

3.3.2.1 Zkouška izolace napěťových obvodů a izolace mezi obvody

Zkouška se provede nezávisle na každém obvodu (nebo sestavě obvodů), které jsou při běžném použití izolovány od ostatních obvodů elektroměru. Svorky obvodů, které nejsou impulsním napětím zkoušeny, se připojí k zemi.

Pokud jsou při běžném použití spojeny dohromady napěťové a proudové obvody pohonného elementu, provede se zkouška na tomto celku. Druhý konec napěťového obvodu se připojí k zemi a impulsní napětí se přikládá mezi svorku proudového obvodu a zem.

Pokud má několik napěťových obvodů elektroměru společný bod, musí se tento bod připojit k zemi a impulsní napětí se postupně přikládá mezi každý volný vodič (nebo proudový obvod k němu připojený) a zem.

Pomocné obvody určené k připojení přímo na síť nebo na stejné transformátory napětí jako obvody elektroměru, které mají referenční napětí vyšší než 40 V, se podrobí zkoušce impulsním napětím za stejných podmínek, jako jsou výše uvedené podmínky pro napěťové obvody. Ostatní pomocné obvody se nezkoušejí.

3.3.2.2 Zkouška izolace elektrických obvodů proti zemi

Všechny svorky obvodů elektroměru, s výjimkou svorek pomocných obvodů s referenčním napětím nepřesahujícím 40 V, se spojí dohromady.

Pomocné obvody s referenčním napětím nepřesahujícím 40 V se připojí k zemi.

Impulsní napětí se přikládá mezi všechny obvody elektroměru a zem.

3.3.3 Zkouška střídavým napětím

Zkouška střídavým napětím se provede podle níže uvedené tabulky.

Zkušební napětí s dostatečně sinusovým průběhem o frekvenci 50 Hz se přikládá po dobu jedné minuty. Výkonový zdroj musí být schopen dodávat nejméně 500 VA.

Během zkoušek A a B podle níže uvedené tabulky se obvody, které nejsou zkoušeny napětím, připojí ke kostře.

Během zkoušek proti zemi (C v následující tabulce) se pomocné obvody, jejichž referenční napětí není vyšší než 40 V, spojí se zemí.

Zkušební napětí (efektivní hodnota) | Bod přiložení zkušebního napětí |

A.Zkoušky, které mohou být provedeny při odejmutém krytu elektroměru a krytu svorek.

| —mezi kostrou a: |

2 kV | a)každou sestavou vinutí proud-napětí jednoho a téhož hnacího prvku, které jsou při běžném použití spojeny dohromady, ale jsou od ostatních obvodů odděleny a vhodně izolovány; |

2 kV | b)každým pomocným obvodem nebo sadou pomocných obvodů, které mají společný bod, kde je referenční napětí větší než 40 V; |

500 V | c)každým pomocným obvodem, který má referenční napětí menší než 40 V. |

600 V nebo dvojnásobek referenčního napětí přikládaného k napěťovému vinutí za referenčních podmínek, kde je referenční napětí větší než 300 V (platí vyšší hodnota) | B.Zkouška, která může být provedena bez krytu svorek, ale s nasazeným krytem, pokud je kovový |

—mezi proudovým obvodem a napěťovým obvodem každého hnacího prvku, které jsou běžně spojeny dohromady, přičemž toto spojení se během zkoušky přechodně přeruší |

C.Zkouška se provede s uzavřeným krytem, kryt elektroměru a kryt svorek je upevněn

2 kV | —mezi všemi proudovými a napěťovými obvody a rovněž mezi pomocnými obvody, jejichž referenční napětí je větší než 40 V, spojenými dohromady a zemí elektroměru. |

4. ÚDAJE, KTERÉ MUSÍ BÝT NA ELEKTROMĚRECH UVEDENY

4.1 Štítek se jmenovitými údaji

Každý elektroměr musí být opatřen štítkem, kterým může být buď deska počítadla, nebo štítek upevněný uvnitř elektroměru.

Na štítku nebo desce počítadla musí být nesmazatelně a čitelně uvedeny zvnějšku viditelné tyto údaje:

a) identifikační značka výrobce nebo obchodní firma;

b) označení typu;

c) značka potvrzující EHS schválení typu elektroměru;

d) popis počtu a uspořádání hnacích prvků, buď ve tvaru: jednofázový–dva vodiče, trojfázový–čtyři vodiče atd., nebo použitím značek v souladu s normou harmonizovanou na úrovni Společenství;

e) referenční napětí;

f) základní proud a jmenovitý maximální proud, s nápisem ve tvaru: 10 – 40 V nebo 10 (40) A;

g) referenční frekvence 50 Hz;

h) konstanta elektroměru v jednom z těchto tvarů nápisu: x Wh/ot nebo x ot/kWh;

i) výrobní číslo elektroměru a rok jeho výroby;

j) referenční teplota, pokud je jiná než 23 °C.

Na elektroměru mohou být také informace, jako je místo výroby, obchodní popis, speciální výrobní číslo, jméno dodavatele elektřiny, značka shody s evropskou normou a identifikační číslo schématu zapojení. Jakékoli jiné informace nebo nápisy jsou zakázány, pokud nejsou zvlášť schváleny.

4.2 Schéma zapojení a značení svorek

Každý elektroměr musí být označen srozumitelným schématem zapojení, které ukazuje souvislost mezi připojovacími svorkami, včetně svorek pomocného zařízení a vodičů, které se mají připojit. U trojfázových elektroměrů musí být uveden sled fází, pro který je elektroměr zkonstruován. Schéma zapojení může mít identifikační číslo vyznačené na štítku se jmenovitými údaji. Pokud jsou svorky elektroměru označeny, musí být toto označení uvedeno ve schématu. Schéma zapojení může být nahrazeno identifikačním číslem, které je stanoveno v národní normě členského státu, ve kterém je elektroměr používán.

KAPITOLA III – METROLOGICKÉ POŽADAVKY

5. METROLOGICKÉ POŽADAVKY

5.1 Maximální dovolené chyby

Za referenčních podmínek popsaných v bodu 5.2 nesmějí chyby jednofázových a vícefázových elektroměrů se symetrickými zátěžemi překročit chyby uvedené v tabulce I a vícefázové elektroměry s jednofázovými zátěžemi (při symetrických napětích) nesmějí překročit chyby uvedené v tabulce II.

TABULKA I

Hodnota proudu | Účiník | Maximální dovolená chyba (±) |

0,05 Ib | 1 | 2,5 % |

0,1 Ib < I < Imax | 1 | 2,0 % |

0,1 Ib | 0,5 indukt. | 2,5 % |

0,2 Ib < I < Imax | 0,5 indukt. | 2,0 % |

TABULKA II

Hodnota proudu | Účiník | Maximální dovolená chyba (±) |

0,2 Ib < I < Ib | 1 | 3,0 % |

Ib < I < Imax | 1 | 4,0 % |

Ib | 0,5 indukt. | 3,0 % |

Při základním proudu a účiníku rovném jedné nesmí rozdíl mezi chybou elektroměru při jednofázové zátěži a procentovou chybou při symetrické vícefázové zátěži překročit 2,5 %.

Poznámka:

Jednofázovou zátěží vícefázového elektroměru se rozumí, že zátěž je připojena k napětí mezi jednou fází a středním vodičem u čtyřvodičového systému (jeden z nich je střední) nebo k napětí mezi dvěma fázemi u trojvodičového systému (bez středního vodiče). V každém případě musí na elektroměru zůstat kompletní napěťový systém.

5.2 Referenční podmínky

Kromě výjimek výslovně stanovených v této příloze se provedou zkoušky pro stanovení chyb a změn chyb jako funkce ovlivňujících veličin za těchto referenčních podmínek:

a) elektroměr musí být uzavřený, tj. kryt elektroměru je ve své poloze;

b) v případě válcového počítadla je v chodu pouze nejrychleji se otáčející válec, a to i v případě, že není vidět;

c) před jakýmkoli měřením musí být napětí připojeno po dobu nejméně jedné hodiny a každý zkušební proud musí být nastaven postupným zvyšováním nebo snižováním a musí být připojen dostatečně dlouho, aby se rychlost otáčení kotouče stabilizovala;

Mimo to pro vícefázové elektroměry platí:

d) pořadí fází musí odpovídat přímému sledu (jak je uveden ve schématu zapojení);

e) napětí a proudy musí být prakticky symetrické, tj.

- žádné z napětí proti zemi nebo napětí mezi fázemi se nesmí lišit o více než 1 % střední hodnoty těchto napětí,

- žádný z proudů ve vodičích se nesmí lišit o více než 2 % střední hodnoty těchto proudů,

- fázová posunutí mezi těmito proudy při odpovídajícím napětí fáze proti střednímu vodiči se nesmějí navzájem lišit o více než 2° při jakémkoli účiníku.

Referenční hodnoty ovlivňujících veličin jsou uvedeny v tabulce III.

TABULKA III

Ovlivňující veličiny | Referenční hodnota | Tolerance |

Teplota okolí | Referenční teplota, nebo pokud není uvedena, 23 °C | ±2 °C |

Poloha při použití | Vertikální poloha při použití | ±0,5 ° |

Napětí | Referenční napětí | ±1 % |

Frekvence | Referenční frekvence 50 Hz | ±0,5 % |

Tvar vlny | Napětí a proudy sinusového průběhu | Činitel nelineárního zkreslení menší než 3 % |

Magnetická indukce vnějšího původu při 50 Hz | Magnetická indukce rovna nule | Hodnota indukce, která nezpůsobí změnu relativní chyby o více než 0,3 % |

5.3 Působení ovlivňujících veličin

Změna chyby se stanoví pro každou ovlivňující veličinu za podmínek stanovených v tabulce IV. Všechny další podmínky uvedené v bodu 5.2 jsou dodrženy.

TABULKA IV

Ovlivňující veličina | Způsob zkoušky a podmínky | Účiník | Max. hodnota koeficientu průměrné teploty (±) |

Teplota | Od 0,1 Ib do Imax | 1 | 0,1 %/K |

Od 0,2 Ib do Imax | 0,5 indukt. | 0,15 %/K |

Ovlivňující veličina | Způsob zkoušky a podmínky | Účiník | Max. hodnota koeficientu průměrné teploty (±) |

Změna maximální dovolené chyby (±) |

Poloha | Pro odklon od vertikály o 3° v libovolném směru: | |

I = 0,05 Ib | 1 | 3,0 % |

I = Ib a Imax | 1 | 0,5 % |

Napětí | Pro změnu 10 % v jakémkoli směru od referenčního napětí: | | |

I = 0,1 Ib | 1 | 1,5 % |

I = 0,5 Imax | 1 | 1,0 % |

I = 0,5 Imax | 0,5 indukt. | 1,5 % |

Frekvence | Pro změnu 5 % v jakémkoli směru proti 50 Hz: | | |

I = 0,1 Ib | 1 | 1,5 % |

I = 0,5 Imax | 1 | 1,3 % |

I = 0,5 Imax | 0,5 indukt. | 1,5 % |

Tvar vlny | Pro zvětšení třetí harmonické proudové vlny o 10 %: | | |

při I = Ib | 1 | 0,8 % |

Magnetická indukce vnějšího původu | Pro magnetickou indukci 0,5 mT při referenční frekvenci za nejméně příznivých podmínek fáze a směru: | | |

při I = Ib | 1 | 3,0 % |

Obrácený sled fází | Pro obrácené pořadí sledu fází: | | |

0,5 Ib ≤ I ≤ Imax (symetrická zátěž) | 1 | 1,5 % |

I = 0,5 Ib jednofázová zátěž | 1 | 2,0 % |

Magnetické pole příslušenství | I = 0,05 Ib | 1 | 1,0 % |

Mechanická zátěž počítadla nebo všech počítadel | I = 0,05 Ib | 1 | 2,0 % |

5.4 Vliv krátkodobého proudového přetížení

Zkušební obvod musí být téměř neinduktivní. Po krátkodobém proudovém přetížení se udržuje napětí na svorkách elektroměru, který se nechá v klidu, aby se jeho teplota mohla vrátit na počáteční teplotu (přibližně 1 hodinu).

Elektroměry musí být schopny snést proudový ráz (například z vybíjeného kondenzátoru nebo ze sítě pomocí tyristorového řízení) s vrcholovou hodnotou rovnou 50násobku jmenovitého maximálního proudu (až do 7000 A), jehož hodnota je po dobu 1 ms větší než 25násobek jmenovitého maximálního proudu (nebo 3500 A).

Na konci této zkoušky nesmí být změna chyby větší než 1,5 % při základním proudu a při účiníku rovném jedné.

5.5 Změna chyby způsobená vlastním oteplením

Poté, co referenční napětí bylo udržováno po dobu nejméně jedné hodiny bez průchodu proudu, se proudové vinutí zatíží jmenovitým maximálním proudem. Chyba elektroměru se změří bezprostředně po jeho uvedení do provozu a potom v dostatečně krátkých intervalech, které dovolují správný záznam křivky změny chyby jako funkce času.

Zkouška probíhá po dobu nejméně jedné hodiny a v každém případě do té doby, dokud zaznamenávaná změna chyby po dobu 20 minut nepřekročí 0,2 %.

Změna chyby v důsledku vlastního oteplení měřená výše uvedeným způsobem nesmí být větší než 1 % při účiníku rovném jedné a 1,5 % při účiníku 0,5.

5.6 Chod naprázdno

Za podmínek stanovených v bodu 5.2 a při rozpojených proudových obvodech elektroměru se při hodnotě napětí mezi 80 % a 110 % referenčního napětí nesmí kotouč elektroměru volně otáčet. Kotouč se může nepatrně pootáčet, ale za žádných podmínek nesmí dokončit jednu úplnou otáčku. V případě počítadla válcového typu platí tento požadavek, když je v chodu pouze jeden válec počítadla.

5.7 Náběh

Za podmínek stanovených v bodu 5.2 a při průchodu proudu o velikosti 0,5násobku základního proudu elektroměru při účiníku rovném jedné se musí elektroměr rozběhnout a trvale otáčet. Je třeba ověřit, že kotouč ukončil celou otáčku. V případě počítadla válcového typu platí tento požadavek, když je v chodu pouze jeden válec počítadla.

5.8 Shoda počítadla s konstantou elektroměru

Poměr mezi počtem otáček kotouče elektroměru a údajem počítadla musí být správný.

5.9 Rozsahy nastavení

Elektroměr nastavený tak, aby odpovídal uvedeným požadavkům, musí mít alespoň tyto rozsahy nastavení:

a) Nastavení pro plnou zátěž:

±4 % změny rychlosti kotouče pro proud rovný polovině jmenovitého maximálního proudu při referenčním napětí, frekvenci 50 Hz a účiníku rovném jedné.

b) Nastavení pro lehkou zátěž:

±4 % změny rychlosti kotouče při 5 % základního proudu při frekvenci 50 Hz, referenčním napětí a účiníku rovném jedné.

c) Nastavení při vyřazené fázi (pokud má elektroměr možnost takového nastavení):

±1 % změny rychlosti kotouče při účiníku 0,5 (induktivní) při proudu rovném polovině jmenovitého maximálního proudu, při frekvenci 50 Hz a referenčním napětí.

KAPITOLA IV – EHS SCHVÁLENÍ TYPU

EHS schválení typu elektroměrů musí být uděleno podle požadavků směrnice 71/316/EHS. Některé z těchto požadavků jsou stanoveny v této kapitole.

6. EHS SCHVÁLENÍ TYPU

6.1 Postup při EHS schválení typu

6.1.1 Technická dokumentace

K žádosti o EHS schválení typu musí být přiložena tato dokumentace:

- výkres, případně fotografie kompletního elektroměru,

- podrobný popis konstrukce elektroměru a jeho hlavních částí (včetně všech verzí),

- výkresy těchto hlavních částí (včetně všech verzí):

základna, rukojeť a upevňovací body,

kryt,

blok svorkovnice a kryt svorek,

hnací prvek, vinutí a vzduchová mezera,

brzdící prvek a jeho nastavení,

počítadlo (počítadla),

kotouč,

horní a spodní ložisko kotouče,

zařízení pro kompenzaci teploty,

zařízení pro kompenzaci přetížení,

nastavení induktivní zátěže,

nastavení lehké zátěže,

pomocné obvody,

štítek se jmenovitými údaji,

- schéma vnitřního a vnějšího zapojení (včetně pomocných obvodů), které udává sled fází,

- tabulka napětí a proudů všech vinutí, tj. počet závitů, rozměr vodičů a izolace,

- tabulka konstant elektroměru a točivých momentů pro všechny hodnoty napětí a proudů,

- popis a výkresy znázorňující polohy určené pro ověřovací značky a plomby.

6.1.2 Předkládání elektroměrů k EHS schválení typu

Žádost o EHS schválení typu musí být doplněna předložením tří elektroměrů, které reprezentují typ (viz bod 1.9 písm. b)).

Příslušný orgán může požadovat předložení dalších elektroměrů, jestliže:

- se žádost týká nejen tří elektroměrů zmíněných v prvním odstavci, ale také jejich jedné nebo více variant (materiál krytu, jakékoli vícenásobné tarifní zařízení, zařízení pro dálkový odečet a antireverzační zařízení atd.), které mohou být považovány za stejný typ, obzvláště v těch případech, kdy je rozdílné uspořádání svorek,

- se jedná o žádost o rozšíření předchozího schválení typu.

6.2 Přezkoušení EHS schválení typu

Předložené elektroměry musí odpovídat technickým požadavkům uvedeným v oddílech 2, 3 a 4 a metrologickým požadavkům uvedeným v oddílu 5.

Aby však bylo možno vzít v úvahu možné chyby metod kalibrace, při zakreslování křivky chyb odpovídající tabulkám I a II může být osa úseček rovnoběžně posunuta pro každou z těchto křivek až o 1 %.

6.3 Měřicí body pro přezkoušení EHS schválení typu

Při provádění zkoušek týkajících se metrologických požadavků uvedených v oddílu 5 se musí měření provést alespoň v těchto bodech:

- pro všechny jednofázové elektroměry a pro vícefázové elektroměry se symetrickou zátěží a s účiníkem rovným jedné:

5 %, 10 %, 20 %, 50 %, 100 % Ib a pro každý celý násobek od Ib až do Imax,

- pro všechny jednofázové elektroměry a pro vícefázové elektroměry se symetrickou zátěží a s účiníkem 0,5 (induktivní):

10 %, 20 %, 50 %, 100 % Ib a pro každý celý násobek od Ib až do Imax,

- pro vícefázové elektroměry s jednofázovou zátěží:

20 %, 50 % a 100 % Ib, 50 % Imax a Imax s účiníkem rovným jedné a Ib s účiníkem 0,5 (induktivní).

Tyto zkoušky se provedou postupně ve všech fázích.

Účinky ovlivňujících veličin se vyzkoušejí alespoň v těchto bodech:

- vliv teploty okolí

0,1 Ib,Ib a Imax (účiník rovný jedné),

- Ib, Ib a Imax (účiník 0,5 induktivní),

- vliv polohy, napětí, frekvence, tvaru vlny, vnější magnetické indukce, magnetického pole příslušenství a mechanické zátěže každého počítadla na jednotlivé body a za podmínek stanovených v tabulce IV,

— vliv záměny fází (vícefázové elektroměry)

pro 0,5 Ib, Ib a Imax se symetrickou zátěží a účiníkem rovným jedné (tato poslední zkouška se opakuje pro každou fázi).

Dále se provedou tyto zkoušky:

- zkoušky krátkodobého proudového přetížení, vlastního oteplení, rozběhu a ověření rozsahu nastavení se provedou podle ustanovení v bodech 5.4, 5.5, 5.7 a 5.9,

- zkoušky chodu naprázdno se provedou při 80 %, 100 % a 110 % referenčního napětí,

- zkouška počítadla se provede za podmínek stanovených v bodu 5.8. Doba zkoušky musí být dostatečná, aby nepřesnost odečtu nepřesáhla ±0,2 %.

6.4 Certifikát EHS schválení typu

Certifikát EHS schválení typu musí být doplněn popisy, výkresy a diagramy, které jsou nezbytné pro identifikaci typu a vysvětlení jeho funkce.

KAPITOLA V – EHS PRVOTNÍ OVĚŘENÍ

EHS prvotní ověření elektroměrů musí být provedeno podle požadavků směrnice 71/316/EHS. Tyto požadavky musí být doplněny těmito zvláštními ustanoveními.

7. EHS PRVOTNÍ OVĚŘENÍ

Prvotní ověření elektroměrů musí zahrnovat přejímací zkoušky a přezkoušení shody se schváleným typem.

7.1 Přejímací zkoušky

Přejímací zkoušky elektroměrů musí zaručit, že mají vlastnosti uvedené v bodu 7.1.1.

7.1.1 Druhy přejímacích zkoušek

1. zkouška dielektrické pevnosti;

2. ověření mechanických vlastností při nasazeném krytu;

3. zkouška chodu naprázdno;

4. zkouška náběhu;

5. až 10. zkoušky přesnosti;

11. ověření konstanty.

Zkoušky musí být přednostně provedeny ve výše uvedeném pořadí, jak je podrobně uvedeno v bodech 7.1.2 a 7.1.3.

7.1.2 Podmínky přejímacích zkoušek

Tyto zkoušky musí být provedeny na každém elektroměru s upevněným krytem, s výjimkou určitých mechanických vlastností, a případně pro kontrolu počítadla.

Pokud je však prvotní ověření prováděno v dílnách výrobce, mohou být zkoušky provedeny s krytem sejmutým, pokud to bylo již dříve přijato a pokud to nemá prakticky žádný vliv na provoz elektroměru. Při kontrole dielektrické pevnosti však musí být kryt nasazen. Po vyhovujícím provedení zkoušky dielektrické pevnosti, ale před jakoukoli další zkouškou, je elektroměr po dobu nejméně půl hodiny připojen k referenčnímu napětí a prochází jím proud o velikosti přibližně 0,1 Ib při účiníku rovném jedné. Tím je umožněno předehřátí napěťového obvodu a provedení kontroly, zda se kotouč volně otáčí.

Zkoušky 3 až 11 musí být provedeny za podmínek uvedených v tabulce III nebo V.

TABULKA V

Ovlivňující veličina | Referenční hodnota | Tolerance (±) |

Teplota okolí | 23 °C | 2 °C |

Poloha | Vertikální | 1° |

Napětí | Referenční napětí | 1,5 % |

Frekvence | 50 Hz | 0,5 % |

Tvar vlny napětí a proudu | Sinusový | Činitel nelineárního zkreslení ne větší než 5 % |

Vnější magnetická indukce při frekvenci 50 Hz | Žádná | Indukce nezpůsobující žádnou změnu chyby větší než ±0,3 % při 0,1Ib pro účiník rovný jedné |

Navíc pro vícefázové elektroměry |

Sled fází | Přímé pořadí | |

Nevyváženost napětí a proudů | Žádná | Jako v bodu 5.2 písm.e), přičemž hodnota 1 % se nahradí hodnotou 1,5 % |

7.1.3 Provádění přejímacích zkoušek

7.1.3.1 Zkouška dielektrické pevnosti (zkouška č. 1)

Zkouška střídavým napětím se provádí přiložením střídavého napětí o frekvenci 50 Hz a efektivní hodnotě 2 kV po dobu 1 minuty mezi všechny navzájem spojené svorky a plochý kovový povrch, na kterém je elektroměr umístěn. Při této zkoušce se pomocné obvody s referenčním napětím 40 V nebo menším spojí s plochým kovovým povrchem.

Tato zkouška se provádí u výrobce na jeho vlastní odpovědnost na každém přístroji. Příslušný metrologický orgán musí provádět kontrolu.

7.1.3.2 Zkoušky prováděné při nasazeném krytu (zkouška č. 2)

- zjevně dobrý stav krytu a desky svorkovnice,

- správná poloha stupnice,

- úplnost všech předepsaných údajů.

7.1.3.3 Zkouška chodu naprázdno (zkouška č. 3)

Volba mezi dvěma následujícími zkouškami se ponechá na příslušném metrologickém orgánu:

- když je elektroměr připojen na referenční napětí s účiníkem rovným jedné při proudu rovném 0,001 Ib, nesmí kotouč dokončit celou otočku,

- zkouška se provede podle bodu 5.6.

7.1.3.4 Zkouška náběhu (zkouška č. 4)

Pokud byla zkouška chodu naprázdno provedena za podmínek stanovených v první odrážce bodu 7.1.3.3, provede se zkouška náběhu takto:

při elektroměru napájeném referenčním napětím s účiníkem rovným jedné při proudu rovném 0,006 Ib se musí kotouč rozběhnout a otočit více než jedenkrát.

Pokud byla zkouška chodu naprázdno provedena za podmínek stanovených ve druhé odrážce bodu 7.1.3.3, provede se zkouška náběhu podle bodu 5.7.

Poznámka:

Zkoušky č. 3 a č. 4 se na vícefázových elektroměrech provedou při zatížení ve všech fázích.

7.1.3.5 Zkoušky přesnosti (zkoušky č. 5 až č. 10)

Zkoušky přesnosti se provedou při hodnotách proudu a účiníku, které uvádí tabulka VI. Není zapotřebí čekat na dosažení teplotního ustálení vinutí. Protože podmínky, při nichž se zkoušky provádějí, nejsou standardními podmínkami pro schválení typu, jsou místo hodnot uvedených v tabulkách I a II použity širší meze chyb podle níže uvedené tabulky VI.

TABULKA VI

Zkouška č. | Hodnota proudu | Účiník | Elektroměry | Zátěž vícefázových elektroměrů | Maximální dovolená chyba (±) |

5 | 0,05 Ib | 1 | Jednofázový a vícefázový | Symetrická | 3,0 % |

6 | Ib | 1 | Jednofázový a vícefázový | Symetrická | 2,5 % |

7 | Ib | 0,5 induktivní | Jednofázový a vícefázový | Symetrická | 2,5 % |

8 a 9 | Ib | 1 | Vícefázový | Jednofázově zatížen (jedna zkouška ve dvou z daných fází) | 3,5 % |

10 | Imax | 1 | Jednofázový a vícefázový | Symetrická | 2,5 % |

Poznámka:

Na elektroměrech s více tarify se zkouška č. 5 opakuje pro údaje odpovídající každému tarifu. Elektromagnety pro změnu tarifu musí být napájeny elektrickou energií podle specifikace ve schématu zapojení.

Dovolená chyba nesmí být systematicky využívána ve stejném směru.

7.1.3.6 Ověření shody počítadla s konstantou elektroměru (zkouška č. 11)

Musí se ověřit, že poměr mezi počtem otáček kotouče elektroměru a údajem počítadla (počítadel) je správný.

7.1.3.7 Nejistota měření

Vlastnosti měřicích přístrojů a dalších zařízení používaných k provedení zkoušek č. 5 až 10, případně zkoušky č. 11, musí být takové, aby jimi způsobené chyby měření nepřesahovaly relativní hodnotu:

- ±0,4 % při účiníku rovném jedné,

- ±0,6 % při účiníku 0,5 % (induktivním).

7.2 Přezkoušení shody se schváleným typem

7.2.1 Způsob přezkoušení pro posouzení shody se schváleným typem

Aby se určilo, zda metrologické vlastnosti elektroměrů vyrobených a předložených pro prvotní ověření jsou shodné s požadavky této směrnice, může být v intervalech stanovených příslušným metrologickým orgánem provedeno přezkoušení shody se schváleným typem na třech elektroměrech náhodně vybraných po přejímacích zkouškách.

Toto přezkoušení se skládá z jedné nebo více zkoušek vybraných ze zkoušek popsaných v této směrnici (oddíly 3 a 5), a zejména z těch zkoušek, které slouží k určení vlivu ovlivňujících veličin.

Tyto zkoušky se provedou za referenčních podmínek popsaných v bodu 5.2 a v měřicích bodech uvedených v bodu 6.3.

Po otevření krytu mohou být také ověřeny tyto body:

- jakost povrchové úpravy, tj. nátěru,

- převod soukolí,

- způsob chodu počítadla,

- jakost pájení a/nebo svarů,

- dotažení šroubů,

- nepřítomnost nečistot a kovového prachu,

- rozsah nastavení.

Poznámka:

Jestliže jsou elektroměry schváleného typu vyráběny sériově, je žádoucí, aby četnost přezkoušení shody se schváleným typem byla úměrná objemu výroby. Navíc je nutno takto postupovat pokaždé, když se během přejímacích nebo jiných zkoušek objeví nějaké zjevně systematické závady.

7.3 Značky a plomby EHS ověření

Elektroměry, které vyhověly zkouškám prvotního ověření, musí být označeny značkami EHS prvotního ověření.

Plomby musí obsahovat značky EHS prvotního ověření a musí být umístěny takovým způsobem, aby se zajistilo, že bez poškození plomb EHS prvotního ověření nebude možno získat přístup k vnitřním funkčním částem elektroměru.

--------------------------------------------------