31962R0017



Úřední věstník 013 , 21/02/1962 S. 0204 - 0211
Finské zvláštní vydání: Kapitola 8 Svazek 1 S. 0008
Švédské zvláštní vydání: Kapitola 8 Svazek 1 S. 0008
Dánské zvláštní vydání: Řada I Kapitola 1959-1962 S. 0081
Anglické zvláštní vydání: Řada I Kapitola 1959-1962 S. 0087
Řecké zvláštní vydání: Kapitola 08 Svazek 1 S. 0025
Španělské zvláštní vydání: Kapitola 08 Svazek 1 S. 0022
Portugalské zvláštní vydání Kapitola 08 Svazek 1 S. 0022


Nařízení č. 17

První nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy

RADA EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na článek 87 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k tomu, že pro vytvoření systému, který by zajistil, že soutěž nebude na společném trhu narušována, je třeba zabezpečit v členských státech vyrovnané použití článků 85 a 86 jednotným způsobem;

vzhledem k tomu, že při vytváření pravidel pro použití čl. 85 odst. 3 je třeba vzít v úvahu potřebu zajistit účinný dohled a co nejvíce zjednodušit administrativu;

vzhledem k tomu, že je tedy obecně nezbytné, aby byla podnikům, které usilují o použití čl. 85 odst. 3, uložena povinnost oznamovat Komisi jejich dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě;

vzhledem k tomu, že na jedné straně jsou tyto dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě pravděpodobně velmi četné a nemohou proto být přezkoumány zároveň, na druhé straně však některé z nich mají zvláštní rysy, díky kterým mohou méně poškozovat vývoj společného trhu;

vzhledem k tomu, že je proto třeba prozatím pro určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě vytvořit pružnější opatření, aniž by tím byl učiněn předběžný úsudek o jejich platnosti podle článku 85;

vzhledem k tomu, že může být v zájmu podniků vědět, zda dohody, rozhodnutí či jednání ve vzájemné shodě, jejichž jsou stranami nebo jichž se chtějí účastnit, mohou vést k zásahu ze strany Komise podle čl. 85 odst. 1 nebo článku 86;

vzhledem k tomu, že pro zajištění jednotného použití článků 85 a 86 na společném trhu je třeba přijmout předpisy, podle kterých může Komise v úzké a stálé spolupráci s příslušnými orgány členských států přijímat opatření nezbytná k použití těchto článků;

vzhledem k tomu, že za tímto účelem musí Komise spolupracovat s příslušnými orgány členských států a mít pravomoc požadovat na celém společném trhu poskytování takových informací a provádět taková šetření, která jsou nezbytná k odhalení jakékoli dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, které je zakázáno podle čl. 85 odst. 1, nebo jakéhokoli zneužití dominantního postavení zakázaného článkem 86;

vzhledem k tomu, že k plnění své povinnosti zajišťovat použití ustanovení Smlouvy musí mít Komise pravomoc adresovat podnikům a sdružením podniků doporučení a rozhodnutí, aby přestaly porušovat články 85 a 86;

vzhledem k tomu, že zachovávání článků 85 a 86 a plnění povinností uložených podnikům a sdružením podniků tímto nařízením musí být vynutitelné prostřednictvím pokut a penále;

vzhledem k tomu, že je třeba dotyčným podnikům přiznat právo na slyšení u Komise, dát třetím stranám, jejichž zájmy mohou být rozhodnutím dotčeny, příležitost vyjádřit se předem a zajistit širokou publicitu přijatých rozhodnutí;

vzhledem k tomu, že všechna rozhodnutí přijatá Komisí podle tohoto nařízení jsou přezkoumatelná Soudním dvorem, za podmínek uvedených ve Smlouvě; že je dále žádoucí udělit Soudnímu dvoru podle článku 172 neomezenou pravomoc ohledně rozhodnutí, kterými Komise ukládá pokuty nebo penále;

vzhledem k tomu, že toto nařízení může vstoupit v platnost, aniž jsou dotčena jakákoliv jiná ustanovení, která mohou být později přijata podle článku 87,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Základní ustanovení

Aniž jsou dotčeny články 6, 7 a 23 tohoto nařízení, jsou dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě typu popsaného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy a zneužívání dominantního postavení na trhu ve smyslu článku 86 Smlouvy zakázány, aniž je třeba předchozího rozhodnutí v tomto smyslu.

Článek 2

Negativní atest

Komise může na základě žádosti dotyčných podniků nebo sdružení podniků prokázat, že na základě skutečností, které má k dispozici, neexistují podle čl. 85 odst. 1 nebo článku 86 Smlouvy důvody pro zásah ze strany Komise v souvislosti s dohodou, rozhodnutím nebo jednáním.

Článek 3

Ukončení porušování

1. Pokud Komise na návrh nebo z vlastního podnětu zjistí, že je porušován článek 85 nebo 86 Smlouvy, může prostřednictvím rozhodnutí požadovat na dotyčných podnicích nebo sdruženích podniků, aby je přestaly porušovat.

2. Právo podat návrh mají:

a) členské státy;

b) fyzické nebo právnické osoby, které prokážou oprávněný zájem.

3. Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto nařízení, může Komise předtím, než přijme rozhodnutí podle odstavce 1, adresovat podnikům nebo sdružením podniků doporučení ohledně ukončení porušování.

Článek 4

Oznamování nových dohod, rozhodnutí a jednání

1. Dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě typu popsaného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, ke kterým dojde po dni vstupu tohoto nařízení v platnost, a v souvislosti s nimiž strany usilují o použití čl. 85 odst. 3, musí být oznámeny Komisi. Dokud nebudou oznámeny, nesmí být přijato žádné rozhodnutí o použití čl. 85 odst. 3.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, pokud:

1. jejich stranami jsou pouze podniky z jednoho členského státu a dohody, rozhodnutí nebo jednání neovlivňují dovoz ani vývoz mezi členskými státy;

2. jejich stranami nejsou více než dva podniky a dohody pouze:

a) omezují svobodu jedné smluvní strany určovat ceny a obchodní podmínky, za kterých zboží obdržené od druhé smluvní strany může být dále prodáváno, nebo

b) ukládají omezení ohledně výkonu práv nabyvatele nebo uživatele práv průmyslového vlastnictví – zejména patentů, užitných vzorů, průmyslových vzorů nebo ochranných známek – nebo práv osoby, která má na základě smlouvy právo na převod nebo přenechání používat výrobní metodu nebo poznatky, které se týkají využití nebo použití provozních postupů;

3. je jejich jediným cílem:

a) vývoj nebo jednotné používání norem nebo typů, nebo

b) společný výzkum a vývoj za předpokladu, že výsledky jsou přístupné všem stranám a mohou být využívány každým z nich.

Tyto dohody, rozhodnutí a jednání mohou být oznámeny Komisi.

Článek 5

Oznamování stávajících dohod, rozhodnutí a jednání

1. Dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě typu popsaného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, které existují ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost a v souvislosti s nimiž strany usilují o použití čl. 85 odst. 3, se Komisi oznámí do 1. srpna 1962.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě spadající pod čl. 4 odst. 2; tyto mohou být oznámeny Komisi.

Článek 6

Rozhodnutí podle čl. 85 odst. 3

1. Pokud Komise přijme rozhodnutí podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy, upřesní v něm den, kdy toto rozhodnutí nabývá účinku. Tento den nesmí předcházet dni oznámení.

2. Druhá věta odstavce 1 se nevztahuje na dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě spadající pod čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2, ani na ty, které spadají pod čl. 5 odst. 1 a byly oznámeny ve lhůtě stanovené v čl. 5 odst. 1.

Článek 7

Zvláštní ustanovení pro stávající dohody, rozhodnutí a jednání

1. Pokud dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, které existují v době, kdy toto nařízení vstoupí v platnost, a jsou oznámeny před 1. srpnem 1962, nesplňují požadavky čl. 85 odst. 3 Smlouvy a dotyčné podniky nebo sdružení podniků v nich nepokračují nebo je pozmění takovým způsobem, že již nespadají pod zákaz uvedený v čl. 85 odst. 1 nebo splňují požadavky čl. 85 odst. 3, platí zákaz uvedený v čl. 85 odst. 1 pouze po dobu stanovenou Komisí. Rozhodnutí přijaté Komisí podle předchozí věty se nevztahuje na podniky a sdružení podniků, které nedaly výslovný souhlas k oznámení.

2. Odstavec 1 se vztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě spadající pod čl. 4 odst. 2, které existují ke dni, kdy toto nařízení vstoupí v platnost, pokud jsou oznámeny před 1. lednem 1964.

Článek 8

Doba platnosti a odvolání rozhodnutí podle čl. 85 odst. 3

1. Rozhodnutí o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy se vydává na dobu určitou a mohou k němu být připojeny podmínky a povinnosti.

2. Rozhodnutí může být na základě žádosti obnoveno, pokud jsou i nadále plněny požadavky čl. 85 odst. 3 Smlouvy.

3. Komise může odvolat nebo pozměnit své rozhodnutí nebo stranám zakázat určitá jednání:

a) pokud se skutečnosti, na nichž se zakládalo rozhodnutí, podstatně změnily;

b) pokud se strany dopustí porušení povinnosti, která je k rozhodnutí připojena;

c) pokud se rozhodnutí zakládá na nesprávných informacích nebo bylo získáno podvodným jednáním;

d) pokud strany zneužívají výjimku z ustanovení čl. 85 odst. 1 Smlouvy, která jim byla udělena rozhodnutím.

V případech, na které se vztahují písmena b), c) nebo d), může být rozhodnutí odvoláno se zpětnou působností.

Článek 9

Příslušnost

1. S výhradou přezkoumání svého rozhodnutí Soudním dvorem je Komise výhradně příslušná, aby podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy prohlásila čl. 85 odst. 1 za nepoužitelný.

2. Komise je příslušná k použití čl. 85 odst. 1 a článku 86 Smlouvy; i tehdy pokud lhůty pro oznámení stanovené v čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 2 ještě neuplynuly.

3. Dokud Komise nezahájí řízení podle článků 2, 3 nebo 6, jsou k použití čl. 85 odst. 1 a článku 86 podle článku 88 Smlouvy nadále příslušné orgány členských států, i tehdy, pokud lhůty pro oznámení, stanovené v čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 2, ještě neuplynuly.

Článek 10

Spolupráce s orgány členských států

1. Komise zašle bez odkladu kopii žádostí a oznámení příslušným orgánům členských států spolu s kopiemi nejdůležitějších dokumentů předložených Komisi za účelem prokázání porušení článku 85 nebo 86 Smlouvy nebo za účelem získání negativního atestu nebo rozhodnutí o použití čl. 85 odst. 3.

2. Komise postupuje podle odstavce 1 v úzké a stálé spolupráci s příslušnými orgány členských států, které mají právo vyjádřit své názory na tento postup.

3. Přijetí jakéhokoli rozhodnutí po provedení postupu podle odstavce 1 nebo jakéhokoli rozhodnutí ohledně obnovení, změny nebo odvolání rozhodnutí podle čl. 85 odst. 3 Smlouvy předchází konzultace s Poradním výborem pro restriktivní praktiky a dominantní postavení.

4. Poradní výbor se skládá z úředníků příslušných ve věci restriktivních praktik a dominantních postavení. Každý členský stát určí jako svého zástupce úředníka, který může být v případě, že se nemůže zúčastnit, nahrazen jiným úředníkem.

5. Konzultace se koná na společném zasedání svolaném Komisí; toto zasedání se může uskutečnit nejdříve 14 dní po odeslání pozvánky. Pozvánka je pro každý projednávaný případ doplněna shrnutím případu, spolu s výčtem nejdůležitějších dokumentů a předběžným návrhem rozhodnutí.

6. Poradní výbor může předložit své stanovisko i tehdy, pokud někteří jeho členové nebo jejich náhradníci nejsou přítomni. Zpráva o výsledku konzultace se připojí k návrhu rozhodnutí a nezveřejňuje se.

Článek 11

Žádosti o informace

1. Komise může při výkonu svých povinností uložených článkem 89 a opatřeními přijatými podle článku 87 Smlouvy vyžadovat všechny potřebné informace od vlád a příslušných orgánů členských států, jakož i od podniků a sdružení podniků.

2. Při zasílání žádosti o informace podniku nebo sdružení podniků zašle Komise současně kopii žádosti i příslušnému orgánu členského státu, na jehož území je sídlo daného podniku nebo sdružení podniků.

3. Ve své žádosti o informace uvede Komise právní základ a účel žádosti, jakož i sankce za poskytnutí nesprávných informací, uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. b).

4. Požadované informace poskytnou majitelé podniků nebo jejich zástupci a v případě právnických osob, společností nebo sdružení bez právní subjektivity osoby oprávněné je zastupovat podle právních předpisů nebo stanov.

5. Pokud podnik nebo sdružení podniků neposkytne požadované informace ve lhůtě stanovené Komisí nebo poskytne neúplné informace, vyžádá si je Komise formou rozhodnutí. V rozhodnutí uvede, jaké informace jsou požadovány, stanoví přiměřenou lhůtu, během které mají být poskytnuty, a upozorní na sankce uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. b) a čl. 16 odst. 1 písm. c) a na právo nechat rozhodnutí přezkoumat Soudním dvorem.

6. Komise současně zašle kopii svého rozhodnutí příslušnému orgánu členského státu, na jehož území je sídlo daného podniku nebo sdružení podniků.

Článek 12

Šetření v hospodářských odvětvích

1. Pokud v jakémkoli odvětví hospodářství obchodní trend mezi členskými státy, pohyb cen, nepružnost cen nebo jiné okolnosti nasvědčují tomu, že je v daném hospodářském odvětví omezována nebo poškozována soutěž v rámci společného trhu, může Komise rozhodnout, že provede obecné šetření v tomto hospodářském odvětví. Během tohoto šetření může požádat podniky v daném odvětví, aby poskytly informace potřebné pro uplatnění zásad uvedených v článcích 85 a 86 Smlouvy a pro výkon povinností Komisi svěřených.

2. Komise může zejména požadovat na všech podnicích nebo sdruženích podniků v daném hospodářském odvětví, aby ji informovaly o všech dohodách, rozhodnutích a jednáních ve vzájemné shodě, které jsou vyňaty z oznamovací povinnosti na základě čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 2.

3. Při šetření podle odstavce 2 Komise rovněž požádá, aby podniky nebo skupiny podniků, jejichž velikost nasvědčuje tomu, že zaujímají dominantní postavení v rámci společného trhu nebo jeho podstatné části, poskytly Komisi takové podrobnosti o struktuře podniků a o jejich jednání, které jsou nezbytné pro posouzení jejich postavení v souvislosti se článkem 86 Smlouvy.

4. Ustanovení čl. 10 odst. 3 až 6 a články 11, 13 a 14 se použijí odpovídajícím způsobem.

Článek 13

Šetření prováděné orgány členských států

1. Na žádost Komise provedou příslušné orgány členských států šetření, která Komise považuje podle čl. 14 odst. 1 za nezbytná, nebo která nařídila rozhodnutím podle čl. 14 odst. 3. Úředníci příslušných orgánů členských států pověření provedením šetření vykonávají své pravomoci poté, co se prokážou písemným zmocněním, které bylo vydáno příslušným orgánem členského státu, na jehož území má být šetření provedeno. Toto zmocnění přesně stanoví předmět a účel šetření.

2. Pokud o to Komise nebo příslušný orgán členského státu, na jehož území má být šetření provedeno, požádají, mohou být úředníci Komise nápomocni úředníkům daného orgánu při výkonu jejich povinností.

Článek 14

Vyšetřovací pravomoci Komise

1. Při výkonu povinností uložených Komisi článkem 89 a předpisy přijatými podle článku 87 Smlouvy může Komise provést veškerá potřebná šetření podniků nebo sdružení podniků. Za tím účelem jsou úředníci zmocnění Komisí oprávněni:

a) přezkoumat účetní knihy a jiné obchodní záznamy;

b) pořizovat kopie nebo výňatky z účetních knih a obchodních záznamů;

c) vyžadovat ústní vysvětlení na místě;

d) vstupovat do všech prostor, na pozemky a do dopravních prostředků patřících dotyčným podnikům.

2. Úředníci Komise zmocnění provést šetření vykonávají své pravomoci po předložení písemného oprávnění, které přesně stanoví předmět a účel šetření a sankce uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. c), pokud je předložení požadovaných účetních knih a jiných obchodních záznamů neúplné. Komise vyrozumí v přiměřené době před zahájením šetření příslušný orgán členského státu, na jehož území má být šetření provedeno, a uvede jména zmocněných úředníků.

3. Podniky a sdružení podniků jsou povinny šetření nařízené rozhodnutím Komise strpět. Rozhodnutí přesně stanoví předmět a účel šetření, určí den jeho zahájení a uvede sankce stanovené v čl. 15 odst. 1 písm. c) a čl. 16 odst. 1 písm. d) a právo nechat rozhodnutí přezkoumat Soudním dvorem.

4. Komise přijme rozhodnutí podle odstavce 3 po konzultaci příslušného orgánu členského státu, na jehož území se má šetření provést.

5. Úředníci příslušného orgánu členského státu, na jehož území se má šetření provést, mohou být na žádost tohoto orgánu nebo Komise nápomocni úředníkům Komise při výkonu jejich povinností.

6. Pokud podnik brání šetření nařízeném podle tohoto článku, poskytne daný členský stát potřebnou pomoc úředníkům zmocněným Komisí, aby jim umožnil provádět šetření. Za tímto účelem přijme členský stát po konzultaci Komise nezbytná opatření nejpozději do 1. října 1962.

Článek 15

Pokuty

1. Komise může svým rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků pokuty od 100 do 5000 zúčtovacích jednotek tehdy, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

a) v žádosti podle článku 2 nebo v oznámení podle článků 4 nebo 5 poskytnou nesprávné nebo zavádějící informace; nebo

b) při odpovědi na žádost podle čl. 11 odst. 3 nebo 5 nebo článku 12 poskytnou nesprávné informace nebo neposkytnou informace ve lhůtě stanovené rozhodnutím podle čl. 11 odst. 5, nebo

c) během šetření podle článku 13 nebo 14 předloží požadované účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy v neúplné formě nebo se odmítnou podrobit šetření nařízenému podle čl. 14 odst. 3.

2. Komise může podnikům nebo sdružením podniků uložit rozhodnutím pokuty ve výši od 1000 do 1000000 zúčtovacích jednotek nebo v částce tuto výši přesahující, ale nepřesahující 10 % obratu dosaženého v předchozím účetním roce všemi podniky, které se na porušení podílely, a pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

a) poruší čl. 85 odst. 1 a článek 86 Smlouvy, nebo

b) poruší povinnosti uložené podle čl. 8 odst. 1.

Při stanovení výše pokuty se bere v úvahu závažnost a trvání daného porušení.

3. Použije se čl. 10 odst. 3 až 6.

4. Rozhodnutí přijatá podle odstavců 1 a 2 nemají trestněprávní povahu.

5. Pokuta uvedená v odst. 2 písm. a) nesmí být uložena v souvislosti s jednáním, ke kterému došlo:

a) po oznámení Komisi a před jejím rozhodnutím o použití čl. 85 odst. 3, pokud spadá do rozsahu činností popsaných v oznámení;

b) před oznámením a v průběhu trvání dohod, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, které existovaly ke dni, kdy toto nařízení vstoupilo v platnost za předpokladu, že oznámení bylo učiněno ve lhůtách stanovených v čl. 5 odst. 1 a v čl. 7 odst. 2.

6. Odstavec 5 se nepoužije, pokud Komise informuje dotyčné podniky, že po předběžném přezkoumání dospěla k názoru, že se na ně vztahuje čl. 85 odst. 1 Smlouvy a že použití čl. 85 odst. 3 není opodstatněné.

Článek 16

Penále

1. Komise může rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků penále od 50 do 1000 zúčtovacích jednotek za každý den prodlení počítaná ode dne stanoveného rozhodnutím, aby je přinutila:

a) ukončit porušování článků 85 a 86 Smlouvy v souladu s rozhodnutím přijatým podle článku 3 tohoto nařízení;

b) zdržet se jakéhokoli jednání zakázaného podle čl. 8 odst. 3;

c) poskytnout úplné a správné informace, které vyžadovala v rozhodnutí podle čl. 11 odst. 5;

d) strpět šetření, které nařídila v rozhodnutí podle čl. 14 odst. 3.

2. Pokud podniky nebo sdružení podniků splnily povinnosti, které měla penále vynutit, může Komise stanovit celkovou částku penále nižší, než byla částka stanovená v původním rozhodnutí.

3. Použije se čl. 10 odst. 3 až 6.

Článek 17

Přezkoumání Soudním dvorem

Soudní dvůr má neomezenou pravomoc ve smyslu článku 172 Smlouvy přezkoumat rozhodnutí, jimiž Komise stanovila pokutu nebo penále; Soudní dvůr může uložené pokuty nebo penále zrušit, snížit nebo zvýšit.

Článek 18

Zúčtovací jednotka

Pro účely použití článků 15 až 17 je zúčtovací jednotkou jednotka přijatá při sestavování rozpočtu Společenství podle článků 207 a 209 Smlouvy.

Článek 19

Slyšení stran a třetích osob

1. Před přijetím rozhodnutí podle článků 2, 3, 6, 7, 8, 15 a 16 poskytne Komise dotyčným podnikům a sdružením podniků příležitost vyjádřit se k záležitostem, proti kterým Komise vznesla námitky.

2. Pokud to Komise nebo příslušné orgány členských států považují za nezbytné, mohou také vyslechnout jiné fyzické a právnické osoby. Fyzické a právnické osoby, které prokážou dostatečný zájem, mají nárok být na požádání slyšeny.

3. Pokud Komise zamýšlí udělit negativní atest podle článku 2 nebo přijmout rozhodnutí o použití čl. 85 odst. 3 Smlouvy, zveřejní podstatné prvky žádosti nebo oznámení a vyzve všechny zúčastněné třetí strany, aby předložily své připomínky ve lhůtě, kterou stanoví, a která nesmí být kratší než jeden měsíc. Zveřejnění musí vzít v úvahu oprávněné zájmy podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

Článek 20

Profesní tajemství

1. Informace získané na základě článků 11, 12, 13 a 14 smějí být užívány pouze pro účely příslušné žádosti nebo šetření.

2. Aniž jsou dotčeny články 19 a 21, nesmí Komise a příslušné orgány členských států, jejich úředníci a jiní zaměstnanci vyzradit informace získané na základě tohoto nařízení, které spadají pod závazek profesního tajemství.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebrání zveřejnění všeobecných informací nebo přehledů, které neobsahují informace vztahující se ke konkrétním podnikům nebo sdružením podniků.

Článek 21

Zveřejnění rozhodnutí

1. Komise zveřejní rozhodnutí, která přijme podle článků 2, 3, 6, 7 a 8.

2. Ve zveřejnění se uvádějí jména stran a hlavní obsah rozhodnutí; musí být brán ohled na oprávněný zájem podniků na ochraně jejich obchodního tajemství.

Článek 22

Zvláštní ustanovení

1. Komise předloží Radě návrhy, podle kterých mají být určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě spadající pod čl. 4 odst. 2 nebo čl. 5 odst. 2 povinně oznamovány podle článků 4 a 5.

2. Do jednoho roku ode vstupu tohoto nařízení v platnost přezkoumá Rada na návrh Komise, jaká zvláštní ustanovení by mohla být přijata, aby dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě spadající pod čl. 4 odst. 2 nebo čl. 5 odst. 2 byly vyňaty z ustanovení tohoto nařízení.

Článek 23

Přechodná ustanovení použitelná pro rozhodnutí orgánů členských států

1. Dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě typu popsaného v čl. 85 odst. 1 Smlouvy, o kterých příslušný orgán členského státu před vstupem tohoto nařízení v platnost podle čl. 85 odst. 3 prohlásí, že se na ně nevztahuje čl. 85 odst. 1, nepodléhají povinnému ohlašování podle článku 5. Rozhodnutí příslušného orgánu členského státu se považuje za rozhodnutí ve smyslu článku 6. Pozbývá platnosti uplynutím lhůty stanovené tímto orgánem, avšak nejpozději tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost. Použije se čl. 8 odst. 3.

2. O žádostech o obnovení rozhodnutí typu popsaného v odstavci 1 rozhoduje Komise podle čl. 8 odst. 2.

Článek 24

Prováděcí ustanovení

Komise je zmocněna přijmout prováděcí ustanovení týkající se formy, obsahu a jiných podrobností žádostí podle článků 2 a 3 a oznamování podle článků 4 a 5, jakož i ohledně slyšení podle čl. 19 odst. 1 a 2.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 6. února 1962.

Za Radu

předseda

M. Couve De Murville

--------------------------------------------------