1. Veškerá omezení volného pohybu osob v Unii zaváděná za účelem omezení šíření onemocnění COVID-19 by měla být založena na specifických a omezených důvodech veřejného zájmu, konkrétně na ochraně veřejného zdraví. Je nezbytné, aby taková omezení byla uplatňována v souladu s obecnými zásadami práva Unie, zejména se zásadou proporcionality a zákazu diskriminace. Jakákoli přijatá opatření by tudíž neměla překračovat rámec toho, co je nezbytně nutné k ochraně veřejného zdraví.

2. Veškerá taková omezení by měla být zrušena, jakmile to epidemiologická situace dovolí.

3. Nesmí docházet k diskriminaci mezi členskými státy, například uplatňováním velkorysejších pravidel na cestování do a ze sousedního členského státu ve srovnání s cestováním do a z jiných členských států ve stejné epidemiologické situaci.

4. Omezení se nemohou zakládat na státní příslušnosti dotčené osoby, měla by se však zakládat na místě (místech), kde se dotčená osoba nacházela během čtrnácti dnů před příjezdem.

5. Členské státy by měly vždy povolovat vstup svým vlastním státním příslušníkům a občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří jsou rezidenty na jejich území, a měly by usnadňovat rychlý průjezd přes svá území.

6. Členské státy by měly věnovat zvláštní pozornost specifikům přeshraničních regionů, nejvzdálenějších regionů, enkláv a zeměpisně izolovaných oblastí, jakož i potřebě spolupráce na místní a regionální úrovni.

7. Členské státy by si měly pravidelně vyměňovat informace o všech záležitostech, na něž se vztahuje oblast působnosti tohoto doporučení.

8. Zvažují-li členské státy v reakci na pandemii COVID-19 omezení volného pohybu, měly by zohlednit tato klíčová kritéria:

9. Aby se zajistilo, že budou k dispozici komplexní a srovnatelné údaje, měly by členské státy každý týden poskytovat Evropskému středisku pro prevenci a kontrolu nemocí dostupné údaje o kritériích uvedených v bodě 8.

10. Na podporu rozhodování členských států by Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí mělo na základě údajů poskytovaných členskými státy zveřejňovat mapu zemí členských států EU rozdělenou podle regionů. Tato mapa by měla rovněž zahrnovat údaje z Islandu, Lichtenštejnska, Norska a, jakmile to situace umožní ( 1 ), i ze Švýcarské konfederace. Na této mapě by měla být oblast označena touto barvou:

11. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí by mělo každý týden zveřejňovat aktualizované verze map a podkladové údaje.

12. Členské státy by neměly omezovat volný pohyb osob cestujících do nebo z oblastí jiného členského státu klasifikovaných jako „zelené“ podle bodu 10.

13. Při zvažování, zda uplatnit omezení na jiné než „zelené“ oblasti podle bodu 10,

14. Členské státy, které na základě svých vlastních rozhodovacích procesů hodlají uplatnit omezení na osoby cestující do nebo z oblasti klasifikované jinak než jako „zelená“ podle bodu 10, by měly ještě před vstupem takového opatření v platnost nejprve informovat postižený členský stát. Zvláštní pozornost by měla být věnována přeshraniční spolupráci, nejvzdálenějším regionům, enklávám a zeměpisně izolovaným oblastem. Před vstupem tohoto opatření v platnost by o svém úmyslu měly informovat rovněž ostatní členské státy a Komisi. Informace by měly členské státy poskytnout pokud možno 48 hodin předem.

15. Členské státy by měly neprodleně informovat ostatní členské státy a Komisi o zrušení či zmírnění jakýchkoli dříve zavedených omezujících opatření, jež by mělo vstoupit v platnost co nejdříve.

16. Nejpozději sedm dní po přijetí tohoto doporučení by členské státy měly postupně zrušit omezení uplatňovaná před přijetím tohoto doporučení na oblasti klasifikované jako „zelené“ podle bodu 10.

16a. Členské státy by měly důrazně odrazovat od všech cest, které nejsou nezbytně nutné, do oblastí označených „tmavě červeně“ a z nich a měly by odrazovat od všech cest, které nejsou nezbytně nutné, do oblastí označených „červeně“ a z nich podle bodu 10.

17. Členské státy by v zásadě neměly odpírat vstup osobám cestujícím z jiných členských států.

17a. Členské státy by měly vyžadovat, aby osoby cestující z oblasti klasifikované jako „tmavě červená“ podle bodu 10 písm. ca) podstoupily jak test na infekci COVID-19 před příjezdem, tak karanténu / domácí izolaci v souladu s doporučeními Výboru pro zdravotní bezpečnost. Podobná opatření by se mohla vztahovat na oblasti s vysokou prevalencí variant vzbuzujících obavy.

17b. Členské státy by měly osobám s bydlištěm na jejich území poskytnout možnost nahradit test před příjezdem uvedený v bodě 17 písm. b) a bodě 17a testem na infekci COVID-19 provedeným po příjezdu, a to vedle příslušných požadavků na karanténu / domácí izolaci.

18. Členské státy by měly vzájemně uznávat výsledky testů na infekci COVID-19 provedených v jiných členských státech autorizovanými zdravotnickými orgány. Členské státy by měly posílit spolupráci v různých aspektech souvisejících s testováním, včetně ověřování certifikátů testů, s přihlédnutím k výzkumu a poradenství epidemiologických odborníků, jakož i k osvědčeným postupům.

19. Podstoupení karantény by se nemělo vyžadovat v případě cestujících s nezbytnou funkcí či potřebou, pokud cestují v souvislosti s výkonem této nezbytné funkce, zejména v případě:

19a. Podle bodu 17a by cestující s nezbytnou funkcí či potřebou, kteří cestují z „tmavě červené“ oblasti, měli splnit požadavky na testování a podstoupit karanténu / domácí izolaci, pokud to nemá nepřiměřený dopad na výkon jejich funkce nebo potřeby.

19b. Kromě výjimek uvedených v bodě 19a by členské státy neměly vyžadovat, aby test nebo karanténu / domácí izolaci podstoupily osoby, které denně nebo často cestují přes hranice za účelem práce, podnikání, vzdělávání, za rodinou, zdravotní péčí nebo za účelem poskytování péče, zejména osoby vykonávající zásadní funkce nebo důležité pro kritickou infrastrukturu. Je-li v těchto regionech zaveden požadavek na testování přeshraničních cest, měla by být četnost testů u těchto osob přiměřená. Pokud je epidemiologická situace na obou stranách hranice srovnatelná, neměl by být stanoven žádný požadavek na testování související s cestováním. Osoby, které tvrdí, že jejich situace spadá do působnosti tohoto bodu, by mohly být povinny předložit za tímto účelem písemné doklady nebo předložit prohlášení.

20. Členské státy by mohly vyžadovat, aby osoby vstupující na jejich území předložily formuláře pro vyhledávání cestujících v souladu s požadavky na ochranu údajů. Měl by být vytvořen společný evropský formulář pro vyhledávání cestujících, který by členské státy mohly používat. Kdykoli je to možné, měla by být pro informace k vyhledávání cestujících použita digitální možnost, aby se zjednodušilo zpracování, a to při současném zajištění rovného přístupu pro všechny občany.

21. Opatření, jež se použijí na osoby přijíždějící z oblasti klasifikované jako „tmavě červená“, „červená“, „oranžová“ nebo „šedá“ podle bodu 10, nesmí být diskriminační, což znamená, že by se měla použít stejně i na vracející se státní příslušníky dotčeného členského státu.

22. Členské státy by měly zajistit, aby veškeré formální požadavky uložené občanům a podnikům představovaly konkrétní přínos pro úsilí v oblasti veřejného zdraví za účelem boje proti pandemii a nevytvářely nepřiměřenou a zbytečnou administrativní zátěž.

23. Pokud se u osoby po příjezdu do místa určení objeví příznaky, mělo by se v souladu s místní praxí uskutečnit testování, diagnostika, izolace a vysledování kontaktů a neměl by být odepřen vstup. Informace o případech zjištěných při příjezdu by měly být prostřednictvím systému včasného varování a reakce neprodleně sdíleny s orgány veřejného zdraví zemí, v nichž dotčená osoby během předchozích 14 dnů pobývala, pro účely vysledování kontaktů.

24. Omezení by neměla mít podobu zákazů provozování některých dopravních služeb.

25. Členské státy by měly příslušným zúčastněným stranám a široké veřejnosti co nejdříve před vstupem nových opatření v platnost poskytovat jasné, komplexní a včasné informace o veškerých omezeních volného pohybu, případných doprovodných požadavcích (například negativní testy na infekci COVID-19 nebo formuláře pro vyhledávání cestujících), jakož i o opatřeních, která se vztahují na osoby cestující z rizikových oblastí. Obecně by tyto informace měly být zveřejněny 24 hodin před tím, než začnou být daná opatření uplatňována, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, že v případě mimořádných událostí epidemiologické povahy je zapotřebí určité míry flexibility.

26. Komise by měla provádět pravidelný přezkum tohoto doporučení za podpory Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí. O tomto přezkumu by Komise měla pravidelně podávat zprávy Radě.