Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

Tímto nařízením se zřizuje Úřad evropského veřejného žalobce (dále jen „Úřad“) a stanoví pravidla jeho fungování.

Zřizuje se Úřad jako instituce Unie.

Úřad má právní osobnost.

Úřad spolupracuje s Eurojustem a opírá se o jeho podporu v souladu s článkem 100.

Úřad odpovídá za vyšetřování a trestní stíhání pachatelů a spolupachatelů trestných činů poškozujících nebo ohrožujících finanční zájmy Unie, jež jsou stanoveny ve směrnici (EU) 2017/1371 a vymezeny tímto nařízením, a jejich postavení před soud. Úřad v této souvislosti provádí úkony vyšetřování a trestního stíhání a vykonává před příslušnými soudy členských států úlohu žalobce, dokud není v daném případě vydáno pravomocné rozhodnutí.

Úřad dbá na to, aby při své činnosti dodržoval práva zakotvená v Listině.

Úřad je při veškeré své činnosti vázán zásadami právního státu a proporcionality.

Vyšetřování a trestní stíhání vedená jménem Úřadu se řídí tímto nařízením. Vnitrostátní právo se použije v rozsahu, ve kterém není daná věc upravena tímto nařízením. Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, je rozhodným vnitrostátním právem právo toho členského státu, jehož evropský pověřený žalobce daný případ v souladu s čl. 13 odst. 1 projednává. Pokud se případ řídí vnitrostátním právem i tímto nařízením, má toto nařízení přednost.

Úřad vede svá vyšetřování nestranně a usiluje o získání veškerých souvisejících důkazů, ať usvědčujících nebo ospravedlňujících.

Úřad zahájí a provádí vyšetřování bez zbytečného odkladu.

Příslušné vnitrostátní orgány aktivně napomáhají a podporují vyšetřování a trestní stíhání, jež vede Úřad. Veškerá opatření, metody či postupy podle tohoto nařízení se řídí zásadou loajální spolupráce.

Úřad je nezávislý. Evropský nejvyšší žalobce, náměstci evropského nejvyššího žalobce, evropští žalobci, evropští pověření žalobci, správní ředitel a zaměstnanci Úřadu jednají v zájmu Unie jako celku, jak ho vymezuje právo, a při výkonu svých povinností podle tohoto nařízení nevyhledávají ani nepřijímají pokyny od žádné osoby mimo Úřad, od žádného členského státu Evropské unie ani od žádného orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie. Členské státy Evropské unie a orgány, instituce a jiné subjekty Unie respektují nezávislost Úřadu a nesnaží se jej ve výkonu jeho úkolů ovlivňovat.

Úřad odpovídá za svou obecnou činnost Evropskému parlamentu, Radě a Komisi a vydává výroční zprávy v souladu s článkem 7.

Úřad každý rok vypracuje a veřejně vydá výroční zprávu o své obecné činnosti v úředních jazycích orgánů Unie. Tuto zprávu předloží Evropskému parlamentu a vnitrostátním parlamentům, jakož i Radě a Komisi.

Evropský nejvyšší žalobce předstoupí jednou ročně před Evropský parlament, před Radu, a pokud o to požádají, rovněž před vnitrostátní parlamenty členských států, aby podal zprávu o obecné činnosti Úřadu, aniž je dotčena povinnost Úřadu týkající se mlčenlivosti a důvěrnosti ohledně konkrétních případů a osobních údajů. Při slyšeních pořádaných vnitrostátními parlamenty může evropského nejvyššího žalobce nahradit některý z náměstků evropského nejvyššího žalobce.

Úřad je nedělitelnou institucí Unie fungující jednotně s decentralizovanou strukturou.

Úřad je organizován na centrální i na decentralizované úrovni.

Centrální úroveň představuje ústředí v místě sídla Úřadu. Ústředí sestává z kolegia, stálých komor, evropského nejvyššího žalobce, náměstků evropského nejvyššího žalobce, evropských žalobců a správního ředitele.

Decentralizovanou úroveň představují evropští pověření žalobci, kteří se nacházejí v jednotlivých členských státech.

Ústředí a evropským pověřeným žalobcům napomáhají při plnění jejich povinností podle tohoto nařízení zaměstnanci Úřadu.

Kolegium Úřadu tvoří evropský nejvyšší žalobce a jeden evropský žalobce z každého členského státu. Evropský nejvyšší žalobce předsedá zasedáním kolegia a odpovídá za jejich přípravu.

Kolegium zasedá pravidelně a odpovídá za obecný dohled nad činnostmi Úřadu. Přijímá rozhodnutí o strategických otázkách a o obecných otázkách vyplývajících z konkrétních případů, zejména s cílem zajistit jednotu, účinnost a soudržnost politiky Úřadu v oblasti trestního stíhání ve všech členských státech, jakož i o jiných otázkách, jak jsou uvedeny v tomto nařízení. Kolegium nepřijímá operativní rozhodnutí v jednotlivých případech. Jednací řád Úřadu stanoví podrobnosti týkající se způsobu, jakým kolegium vykonává obecné činnosti dohledu, a upraví přijímání rozhodnutí o strategických otázkách a obecných otázkách v souladu s tímto článkem.

Na návrh evropského nejvyššího žalobce a v souladu s jednacím řádem Úřadu zřídí kolegium stálé komory.

Kolegium přijme jednací řád Úřadu v souladu s článkem 21 a dále stanoví odpovědnost za výkon funkcí členů kolegia a zaměstnanců Úřadu.

Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, přijímá kolegium rozhodnutí prostou většinou. Každý člen kolegia má právo vyvolat hlasování o otázkách, o nichž má kolegium rozhodnout. Každý člen kolegia má jeden hlas. V případě rovnosti hlasů ohledně jakékoli otázky, o níž má kolegium rozhodnout, má evropský nejvyšší žalobce rozhodující hlas.

Stálé komoře předsedá evropský nejvyšší žalobce, jeden z náměstků evropského nejvyššího žalobce nebo evropský žalobce jmenovaný do funkce předsedy v souladu s jednacím řádem Úřadu. Kromě předsedy mají stálé komory dva stálé členy. Počet stálých komor, jejich složení, jakož i rozdělení pravomocí mezi komorami se stanoví v souladu s jednacím řádem Úřadu při náležitém zohlednění funkčních potřeb Úřadu.

Jednací řád Úřadu zajistí rovnoměrné rozdělení pracovní zátěže na základě systému náhodného přidělování případů a ve výjimečných případech stanoví postupy, které umožní evropskému nejvyššímu žalobci rozhodnout o odchylce od zásady náhodného přidělování, je-li to nezbytné pro řádné fungování Úřadu.

Stálé komory sledují a řídí vyšetřování a trestní stíhání vedená evropskými pověřenými žalobci v souladu s odstavci 3, 4 a 5 tohoto článku. Rovněž zajišťují koordinaci vyšetřování a trestních stíhání v přeshraničních případech a zajišťují provádění rozhodnutí kolegia v souladu s čl. 9 odst. 2.

V souladu s podmínkami a postupy stanovenými v tomto nařízení a případně po přezkumu návrhu rozhodnutí předloženého evropským pověřeným žalobcem, který případ projednává, rozhodují stálé komory o těchto otázkách:

podat obžalobu v souladu s čl. 36 odst. 1, 3 a 4;

odložit případ v souladu s čl. 39 odst. 1 písm. a) až g);

uplatnit zvláštní způsob řízení a dát evropskému pověřenému žalobci pokyn k tomu, aby jednal s cílem vydat v daném případě konečné rozhodnutí v souladu s článkem 40;

postoupit případ vnitrostátním orgánům v souladu s čl. 34 odst. 1, 2, 3 nebo 6;

znovu zahájit vyšetřování v souladu s čl. 39 odst. 2.

Je-li to třeba, přijímají stálé komory v souladu s podmínkami a postupy stanovenými v tomto nařízení tato rozhodnutí:

dát evropskému pověřenému žalobci pokyn k zahájení vyšetřování v souladu s pravidly stanovenými v čl. 26 odst. 1 až 4, pokud nebylo žádné vyšetřování zahájeno;

dát evropskému pověřenému žalobci pokyn, aby uplatnil evokační právo v souladu s čl. 27 odst. 6, pokud daný případ nebyl prostřednictvím evokace převzat;

přednést strategické otázky nebo obecné otázky vyplývající z jednotlivých případů kolegiu v souladu s čl. 9 odst. 2;

přidělit případ v souladu s čl. 26 odst. 3;

předat případ v souladu s čl. 26 odst. 5 nebo čl. 28 odst. 3;

schválit rozhodnutí evropského žalobce, že vyšetřování povede sám, v souladu s čl. 28 odst. 4.

Prostřednictvím evropského žalobce, který na určité vyšetřování nebo trestní stíhání dohlíží, může příslušná stálá komora v souladu s příslušným vnitrostátním právem vydat k tomuto případu pokyny evropskému pověřenému žalobci, který případ projednává, je-li to nezbytné pro účinné vedení vyšetřování či trestního stíhání, v zájmu spravedlnosti nebo k zajištění soudržného fungování Úřadu.

Stálá komora přijímá rozhodnutí prostou většinou. Komora hlasuje na žádost kteréhokoli svého člena. Každý člen má jeden hlas. V případě rovnosti hlasů má rozhodující hlas předseda. Rozhodnutí se přijímají po jednání na zasedáních komor, případně na základě návrhu rozhodnutí předloženého evropským pověřeným žalobcem, který případ projednává.

Veškerý materiál k případu se na žádost zpřístupní příslušné stálé komoře za účelem přípravy rozhodnutí.

Stálé komory mohou rozhodnout o svěření rozhodovací pravomoci podle odst. 3 písm. a) nebo b) tohoto článku a v druhém z uvedených případů pouze ohledně pravidel obsažených v čl. 39 odst. 1 písm. a) až f) evropskému žalobci, který na případ dohlíží v souladu s čl. 12 odst. 1, pokud může být takové svěření řádně odůvodněno odkazem na stupeň závažnosti trestného činu nebo na složitost řízení v daném konkrétním případě, s ohledem na trestný čin, který způsobil nebo mohl způsobit poškození finančních zájmů Unie v hodnotě nižší než 100 000 EUR. Jednací řád Úřadu stanoví pokyny s cílem zajistit soudržné uplatňování v rámci Úřadu.

Stálá komora informuje evropského nejvyššího žalobce o všech rozhodnutích o svěření své rozhodovací pravomoci. Evropský nejvyšší žalobce může po obdržení této informace do tří dnů požádat stálou komoru o přezkum jejího rozhodnutí, pokud se domnívá, že je to třeba pro zajištění soudržnosti vyšetřování a trestních stíhání vedených Úřadem. Je-li evropský nejvyšší žalobce členem příslušné stálé komory, vykoná právo podat žádost o uvedený přezkum některý z náměstků evropského nejvyššího žalobce. Dohlížející evropský žalobce podá stálé komoře zprávu o konečném rozhodnutí v dané věci a sdělí veškeré informace nebo okolnosti, jež dle jeho názoru mohou vést k potřebě nového posouzení možnosti zachovat svěření pravomoci, zejména za okolností uvedených v čl. 36 odst. 3.

Rozhodnutí svěřit rozhodovací pravomoc může být kdykoliv zrušeno na žádost jednoho z členů stálé komory; toto rozhodnutí se přijímá v souladu s odstavcem 6 tohoto článku. Svěření se zruší, nahradí-li evropský pověřený žalobce evropského žalobce v souladu s čl. 16 odst. 7.

S cílem zajistit soudržné uplatňování zásady svěření pravomoci podá každá stálá komora každoročně zprávu kolegiu o využívání svěření pravomoci.

Jednací řád Úřadu umožní stálým komorám, aby přijímaly rozhodnutí písemným postupem, který bude podrobně stanoven v tomto jednacím řádu.

Veškerá rozhodnutí přijatá a pokyny vydané v souladu s odstavci 3, 4, 5 a 7 se zaznamenávají písemně a stávají se součástí spisu.

Jednání stálé komory se vedle stálých členů účastní evropský žalobce, který dohlíží na vyšetřování nebo trestní stíhání podle čl. 12 odst. 1. Evropský žalobce má hlasovací právo, s výjimkou rozhodnutí stálé komory o svěření nebo odvolání svěření podle odstavce 7 tohoto článku, o přidělení a předání podle čl. 26 odst. 3, 4 a 5 a čl. 27 odst. 6 a o podání obžaloby v souladu s čl. 36 odst. 3, kdy je k danému případu příslušný více než jeden členský stát, jakož i v situacích popsaných v čl. 31 odst. 8.

Stálá komora rovněž může na žádost evropského žalobce, evropského pověřeného žalobce nebo z vlastního podnětu vyzvat jiné evropské žalobce nebo evropské pověřené žalobce, kterých se daný případ týká, aby se zúčastnili jejích zasedání bez hlasovacího práva.

10.

Předsedové stálých komor v souladu s jednacím řádem Úřadu průběžně informují kolegium o rozhodnutích přijatých podle tohoto článku, aby kolegiu umožnili plnit jeho úlohu podle čl. 9 odst. 2.

Evropský nejvyšší žalobce je vedoucím Úřadu. Organizuje práci Úřadu, řídí jeho činnosti a přijímá rozhodnutí v souladu s tímto nařízením a s jednacím řádem Úřadu.

Jsou jmenováni dva náměstci evropského nejvyššího žalobce, kteří jsou evropskému nejvyššímu žalobci nápomocni při výkonu jeho povinností a kteří jej nahrazují v době jeho nepřítomnosti nebo pokud nemůže uvedené povinnosti vykonávat.

Evropský nejvyšší žalobce zastupuje Úřad ve vztahu k orgánům Unie, členským státům Evropské unie a třetím stranám. Evropský nejvyšší žalobce může svými úkoly souvisejícími se zastupováním pověřit jednoho ze svých náměstků nebo některého evropského žalobce.

Jménem stálé komory a v souladu s případnými pokyny, které vydala podle čl. 10 odst. 3, 4 a 5, dohlížejí evropští žalobci na vyšetřování a trestní stíhání, za něž odpovídají evropští pověření žalobci projednávající případ v členském státě svého původu. Evropští žalobci předkládají shrnutí případů, na které dohlížejí, a případně návrhy rozhodnutí, jež mají být přijata uvedenou komorou, na základě návrhů rozhodnutí vypracovaných evropskými pověřenými žalobci.

Aniž je dotčen čl. 16 odst. 7, stanoví jednací řád Úřadu mechanismus zastupování mezi evropskými žalobci, pokud je dohlížející evropský žalobce dočasně nepřítomný ve své funkci nebo není z jiných důvodů schopen vykonávat funkci evropského žalobce. Zastupující evropský žalobce může plnit všechny funkce evropského žalobce, s výjimkou možnosti vést vyšetřování, jak je vymezena v čl. 28 odst. 4.

Evropský žalobce může z důvodů pracovní zátěže spojené s počtem vyšetřování a trestních stíhání v členském státě svého původu nebo osobního střetu zájmů výjimečně požádat, aby dohled nad vyšetřováním a trestním stíháním jednotlivých případů vedeným evropskými pověřenými žalobci v členském státě jeho původu byl svěřen jiným evropským žalobcům, s výhradou jejich souhlasu. Evropský nejvyšší žalobce rozhodne o podané žádosti podle pracovní zátěže daného evropského žalobce. V případě střetu zájmů týkajících se evropského žalobce evropský nejvyšší žalobce této žádosti vyhoví. Jednací řád Úřadu stanoví zásady, kterými se řídí uvedené rozhodnutí, a postupy pro následné přidělení dotčených případů. Ustanovení čl. 28 odst. 4 se nepoužije na vyšetřování a trestní stíhání, která podléhají dohledu podle tohoto odstavce.

Dohlížející evropští žalobci mohou v konkrétním případě a v souladu s příslušným vnitrostátním právem a s pokyny vydanými příslušnou stálou komorou vydat pokyny evropskému pověřenému žalobci, který případ projednává, kdykoli je to nezbytné pro účinné vedení vyšetřování nebo trestního stíhání, v zájmu spravedlnosti nebo k zajištění soudržného fungování Úřadu.

Pokud vnitrostátní právo některého členského státu stanoví vnitřní přezkum některých úkonů v rámci vnitrostátní struktury státního zastupitelství, spadá přezkum takových aktů evropského pověřeného žalobce do pravomocí dohlížejícího evropského žalobce v oblasti dohledu v souladu s jednacím řádem Úřadu, aniž je dotčena pravomoc stálé komory v oblasti dohledu a sledování.

Evropští žalobci fungují jako styčné subjekty a informační kanály mezi stálými komorami a evropskými pověřenými žalobci v členských státech svého původu. V úzké konzultaci s evropskými pověřenými žalobci sledují provádění úkolů Úřadu ve svých členských státech. Evropští žalobci rovněž v souladu s tímto nařízením a s jednacím řádem Úřadu zajišťují, aby byly veškeré relevantní informace z ústředí poskytovány evropským pověřeným žalobcům a naopak.

Evropští pověření žalobci jednají jménem Úřadu ve svých členských státech a mají stejné pravomoci jako vnitrostátní žalobci, pokud jde o vyšetřování, trestní stíhání a podání obžaloby, navíc k jim svěřeným zvláštním pravomocem a postavení a s výhradou těchto pravomocí a postavení, za podmínek stanovených v tomto nařízení.

Evropští pověření žalobci odpovídají za vyšetřování a trestní stíhání, která sami zahájili, která jim byla přidělena nebo která převzali za použití svého evokačního práva. Evropští pověření žalobci se řídí vedením a pokyny stálé komory pověřené případem, jakož i pokyny dohlížejícího evropského žalobce.

Evropští pověření žalobci rovněž odpovídají za podání obžaloby; zejména mají pravomoc předkládat odůvodnění obžaloby, podílet se na dokazování a uplatňovat dostupné opravné prostředky v souladu s vnitrostátním právem.

V každém členském státě se nachází dva či více evropských pověřených žalobců. Evropský nejvyšší žalobce po konzultaci a dosažení dohody s příslušnými orgány členských států schvaluje počet evropských pověřených žalobců a rozdělení věcné a místní příslušnosti mezi evropské pověřené žalobce uvnitř každého členského státu.

Evropští pověření žalobci mohou rovněž vykonávat funkce vnitrostátních žalobců, pokud jim to nebrání v plnění jejich povinností podle tohoto nařízení. O výkonu těchto funkcí uvědomí dohlížejícího evropského žalobce. Není-li evropský pověřený žalobce v určitém okamžiku schopen plnit svou funkci evropského pověřeného žalobce z důvodu, že vykonává tuto funkci coby vnitrostátní žalobce, informuje dohlížejícího evropského žalobce, který konzultuje příslušné vnitrostátní orgány pověřené trestním stíháním s cílem určit, zda by měly být upřednostněny jeho funkce podle tohoto nařízení. Evropský žalobce může navrhnout stálé komoře, aby byl případ předán jinému evropskému pověřenému žalobci v tomtéž členském státě nebo že povede vyšetřování osobně v souladu s čl. 28 odst. 3 a 4.

Evropský parlament a Rada jmenují po vzájemné dohodě evropského nejvyššího žalobce na funkční období sedmi let, které nelze obnovit. Rada rozhoduje prostou většinou.

Evropský nejvyšší žalobce je vybrán z kandidátů, kteří:

jsou aktivními členy státních zastupitelství nebo jiných justičních orgánů v členských státech nebo aktivními evropskými žalobci;

poskytují veškeré záruky nezávislosti;

mají kvalifikaci nezbytnou ve svém členském státě ke jmenování do nejvyšších funkcí v rámci státního zastupitelství nebo soudů a relevantní praktické zkušenosti s vnitrostátními právními systémy, finančním šetřením a s mezinárodní justiční spoluprací v trestních věcech nebo pracovali jako evropští žalobci a

mají dostatečné zkušenosti v oblasti řízení a dostatečnou kvalifikaci pro tuto funkci.

Výběr je založen na otevřené výzvě k přihlášení kandidátů, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, po níž výběrová komise vypracuje užší seznam způsobilých kandidátů, který se předloží Evropskému parlamentu a Radě. Výběrová komise je složena z dvanácti osob vybraných mezi bývalými členy Soudního dvora a Účetního dvora, bývalými národními členy Eurojustu, členy nejvyšších vnitrostátních soudů, státními zástupci na vysoké úrovni a obecně uznávanými právníky. Jedna z vybraných osob musí být navržena Evropským parlamentem. Rada stanoví pravidla fungování výběrové komise a přijímá rozhodnutí o jmenování jejích členů na návrh Komise.

Je-li evropský žalobce jmenován evropským nejvyšším žalobcem, obsadí se jeho místo evropského žalobce neprodleně postupem stanoveným v čl. 16 odst. 1 a 2.

Soudní dvůr může evropského nejvyššího žalobce na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise odvolat, pokud shledá, že již není schopen vykonávat své povinnosti nebo že své povinnosti závažným způsobem porušil.

Pokud evropský nejvyšší žalobce odstoupí, je odvolán nebo odejde z funkce z jakéhokoli důvodu, jeho místo se neprodleně obsadí postupem stanoveným v odstavcích 1, 2 a 3.

Kolegium jmenuje dva evropské žalobce do funkce náměstků evropského nejvyššího žalobce na obnovitelné funkční období tří let, které nesmí překročit jejich funkční období jako evropských žalobců. Výběrové řízení se řídí jednacím řádem Úřadu. Náměstci evropského nejvyššího žalobce si zachovají své postavení evropských žalobců.

Pravidla a podmínky pro výkon funkce náměstka evropského nejvyššího žalobce stanoví jednací řád Úřadu. Pokud určitý evropský žalobce již není schopen vykonávat své povinnosti jako náměstek evropského nejvyššího žalobce, může kolegium v souladu s jednacím řádem Úřadu rozhodnout o jeho odvolání z této funkce.

V případě, že náměstek evropského nejvyššího žalobce odstoupí, je odvolán nebo odejde z funkce náměstka evropského nejvyššího žalobce z jakéhokoli důvodu, jeho místo se neprodleně obsadí v souladu s postupem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku. S výhradou pravidel uvedených v článku 16 zůstane evropským žalobcem.

Každý členský stát navrhne do funkce evropského žalobce tři kandidáty z řad kandidátů, kteří:

jsou aktivními členy státních zastupitelství nebo jiných justičních orgánů v příslušném členském státě;

poskytují veškeré záruky nezávislosti a

mají kvalifikaci nezbytnou ve svém členském státě ke jmenování do vysokých funkcí v rámci státního zastupitelství nebo soudů a relevantní praktické zkušenosti s vnitrostátními právními systémy, finančním šetřením a s mezinárodní justiční spoluprací v trestních věcech.

Po obdržení odůvodněného stanoviska výběrové komise uvedené v čl. 14 odst. 3 Rada vybere a jmenuje jednoho z kandidátů do funkce evropského žalobce daného členského státu. Pokud výběrová komise dojde k závěru, že některý kandidát nesplňuje podmínky požadované k výkonu povinností evropského žalobce, je její stanovisko pro Radu závazné.

Rada, jež rozhoduje prostou většinou, vybírá a jmenuje evropské žalobce na funkční období šesti let, které nelze obnovit. Na konci tohoto šestiletého období může Rada rozhodnout o prodloužení funkčního období o dobu nejvýše tří let.

Každé tři roky dochází k částečné obměně jedné třetiny evropských žalobců. Rada, jež rozhoduje prostou většinou, přijme přechodná ustanovení pro jmenování evropských žalobců na jejich první funkční období a v jeho průběhu.

Soudní dvůr může na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise odvolat evropského žalobce, pokud shledá, že již není schopen vykonávat své povinnosti nebo že je závažným způsobem porušil.

Pokud evropský žalobce odstoupí, je odvolán nebo odejde z funkce z jakéhokoli jiného důvodu, jeho místo se neprodleně obsadí postupem stanoveným v odstavcích 1 a 2. Pokud daný evropský žalobce rovněž vykonává funkci náměstka evropského nejvyššího žalobce, je z ní automaticky odvolán.

Kolegium při jmenování každého evropského žalobce určí jednoho z evropských pověřených žalobců stejného členského státu, aby nahradil evropského žalobce, který není schopen vykonávat svou funkci nebo který odešel z funkce v souladu s odstavci 5 a 6.

Pokud kolegium uzná potřebu zastoupení, jedná určená osoba jako prozatímní evropský žalobce až do nahrazení nebo návratu evropského žalobce, a to po dobu nepřesahující tři měsíce. Kolegium může na základě žádosti tuto dobu prodloužit, je-li to nezbytné. Mechanismy a způsoby dočasného zastupování stanoví a upravuje jednací řád Úřadu.

Na návrh evropského nejvyššího žalobce jmenuje kolegium evropské pověřené žalobce navržené členskými státy. Kolegium může navrženou osobu odmítnout, pokud nesplňuje kritéria uvedená v odstavci 2. Evropští pověření žalobci jsou jmenováni na obnovitelné funkční období pěti let.

Evropští pověření žalobci musí být od okamžiku jmenování do funkce evropských pověřených žalobců až do svého odvolání aktivními členy státních zastupitelství nebo soudních orgánů v příslušných členských státech, jež je navrhly. Musí poskytovat veškeré záruky nezávislosti a mít potřebnou kvalifikaci a relevantní praktické zkušenosti s vnitrostátním právním systémem.

Kolegium odvolá evropského pověřeného žalobce, pokud shledá, že již nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 2 anebo že není schopen vykonávat své povinnosti nebo je závažným způsobem porušil.

Pokud členský stát rozhodne, že vnitrostátního žalobce, který byl jmenován do funkce evropského pověřeného žalobce, odvolá nebo mu uloží disciplinární opatření z důvodů, které nesouvisí s jeho povinnostmi podle tohoto nařízení, informuje evropského nejvyššího žalobce před tím, než daný krok učiní. Členský stát nesmí evropského pověřeného žalobce odvolat ani mu uložit disciplinární opatření z důvodů souvisejících s jeho povinnostmi podle tohoto nařízení bez souhlasu evropského nejvyššího žalobce. Pokud evropský nejvyšší žalobce nesouhlasí, může dotčený členský stát požádat kolegium o přezkum této záležitosti.

Pokud evropský pověřený žalobce odstoupí, pokud jeho služeb již není k plnění úkolů Úřadu zapotřebí nebo pokud je odvolán či odejde z funkce z jakýchkoli jiných důvodů, příslušný členský stát neprodleně uvědomí evropského nejvyššího žalobce a v případě potřeby navrhne jiného žalobce, který bude jmenován novým evropským pověřeným žalobcem v souladu s odstavcem 1.

Správní ředitel má status dočasného zaměstnance Úřadu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu.

Správní ředitel je jmenován kolegiem ze seznamu uchazečů navržených evropským nejvyšším žalobcem na základě otevřeného a transparentního výběrového řízení v souladu s jednacím řádem Úřadu. Pro účel uzavření smlouvy se správním ředitelem je Úřad zastoupen evropským nejvyšším žalobcem.

Funkční období správního ředitele trvá čtyři roky. Do konce tohoto období provede kolegium posouzení, které zohlední hodnocení výsledků správního ředitele.

Kolegium může na návrh evropského nejvyššího žalobce, který zohlední posouzení podle odstavce 3, jednou prodloužit funkční období správního ředitele nejdéle o čtyři roky.

Správní ředitel, jehož funkční období bylo prodlouženo, se nemůže zúčastnit dalšího výběrového řízení na tutéž funkci na konci celkového období.

Správní ředitel se zodpovídá evropskému nejvyššímu žalobci a kolegiu.

Správní ředitel může být odvolán z úřadu rozhodnutím kolegia přijatým dvoutřetinovou většinou hlasů jeho členů, aniž jsou dotčena příslušná pravidla týkající se ukončení smlouvy stanovená ve služebním řádu a pracovním řádu.

Správní ředitel spravuje Úřad po administrativní a rozpočtové stránce.

Aniž jsou dotčeny pravomoci kolegia nebo evropského nejvyššího žalobce, je správní ředitel nezávislý ve výkonu svých povinností a nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny žádné vlády ani jiného orgánu.

Správní ředitel zastupuje Úřad navenek pro administrativní a rozpočtové účely. Správní ředitel plní rozpočet Úřadu.

Správní ředitel odpovídá za plnění administrativních úkolů svěřených Úřadu tímto nařízením, zejména za:

každodenní správu Úřadu a řízení zaměstnanců;

provádění rozhodnutí přijatých evropským nejvyšším žalobcem nebo kolegiem;

přípravu návrhu ročního a víceletého programového dokumentu a jeho předložení evropskému nejvyššímu žalobci;

provádění ročních a víceletých pracovních programových dokumentů a předkládání zpráv kolegiu o jejich provádění;

přípravu administrativních a rozpočtových částí výroční zprávy o činnosti Úřadu;

přípravu akčního plánu opatření vyplývajících ze závěrů interních či externích zpráv o auditu, hodnocení a vyšetřování, včetně těch, které vyhotoví evropský inspektor ochrany údajů a úřad OLAF, a za předkládání zpráv oběma těmto institucím a kolegiu dvakrát ročně;

vypracování interní strategie Úřadu pro boj proti podvodům a jeho předložení kolegiu ke schválení;

přípravu návrhu finančních pravidel Úřadu a jeho předložení evropskému nejvyššímu žalobci;

přípravu návrhu odhadu příjmů a výdajů Úřadu a jeho předložení evropskému nejvyššímu žalobci;

poskytování nezbytné administrativní podpory pro usnadnění operativní činnosti Úřadu;

poskytování podpory evropskému nejvyššímu žalobci a náměstkům evropského nejvyššího žalobce při plnění jejich povinností.

Za zřízení a počáteční administrativní fungování Úřadu odpovídá na základě prozatímních rozpočtových prostředků vyčleněných z vlastního rozpočtu Komise až do doby, než bude mít Úřad kapacitu k plnění vlastního rozpočtu. Za tímto účelem Komise může:

po konzultaci s Radou určit úředníka Komise, který bude působit jako prozatímní správní ředitel a plnit jemu svěřené povinnosti, včetně výkonu pravomocí svěřených služebním řádem a pracovním řádem orgánu oprávněnému ke jmenování, pokud jde o administrativní zaměstnance Úřadu ve vztahu k pracovním místům, která je třeba obsadit před nástupem správního ředitele do funkce podle článku 18;

nabídnout podporu Úřadu, zejména vysláním omezeného počtu úředníků Komise potřebného k výkonu administrativních činností Úřadu pod vedením prozatímního správního ředitele.

Prozatímní správní ředitel může schvalovat všechny platby hrazené z prostředků, které jsou zaneseny v rozpočtu Úřadu, a může uzavírat smlouvy, včetně smluv s pracovníky.

Jakmile se kolegium ujme svých funkcí v souladu s čl. 9 odst. 1, plní prozatímní správní ředitel své povinnosti v souladu s článkem 18. Prozatímní správní ředitel přestane tuto funkci vykonávat, jakmile se svých povinností ujme správní ředitel poté, co byl v souladu s článkem 18 jmenován kolegiem.

Než se kolegium ujme svých funkcí v souladu s čl. 9 odst. 1, plní jeho úkoly stanovené v tomto článku Komise v konzultaci se skupinou odborníků složenou ze zástupců členských států.

Organizace práce Úřadu se řídí jeho jednacím řádem.

Jakmile bude Úřad zřízen, vypracuje evropský nejvyšší žalobce neprodleně návrh jednacího řádu Úřadu, který přijímá kolegium dvoutřetinovou většinou hlasů.

Změny jednacího řádu Úřadu mohou být navrženy kterýmkoli evropským žalobcem a jsou přijaty, pokud tak kolegium rozhodne dvoutřetinovou většinou hlasů.

Úřad je příslušný ve vztahu k trestným činům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie, které jsou stanoveny ve směrnici (EU) 2017/1371, jak byla provedena ve vnitrostátním právu, bez ohledu na to, zda by stejné trestné jednání mohlo být podle vnitrostátního práva klasifikováno jako jiný druh trestného činu. Pokud jde o trestné činy uvedené v čl. 3 odst. 2 písm. d) směrnice (EU) 2017/1371, jak byla provedena ve vnitrostátním právu, je Úřad příslušný pouze tehdy, pokud jsou úmyslné činy nebo opomenutí vymezené v uvedeném ustanovení spojeny s územím dvou nebo více členských států a zahrnují celkovou škodu ve výši nejméně 10 milionů EUR.

Úřad je rovněž příslušný pro trestné činy související s účastí na zločinném spolčení definovanou v rámcovém rozhodnutí 2008/841/SVV, jak je provedeno ve vnitrostátním právu, pokud se trestná činnost takového zločinného spolčení zaměřuje na páchání jakýchkoli trestných činů uvedených v odstavci 1.

Úřad je rovněž příslušný pro jakýkoli jiný trestný čin, který je neoddělitelně spjatý s trestným jednáním spadajícím do působnosti odstavce 1 tohoto článku. Příslušnost k těmto trestným činům lze vykonávat pouze v souladu s čl. 25 odst. 3.

V každém případě platí, že Úřad není příslušný pro trestné činy týkající se vnitrostátních přímých daní včetně trestných činů s nimi neoddělitelně spjatých. Struktura a fungování orgánů daňové správy členských států nejsou tímto nařízením dotčeny.

Úřad je příslušný pro trestné činy uvedené v článku 22, pokud tyto činy:

Orgány, instituce a jiné subjekty Unie a orgány členských států příslušné podle příslušného vnitrostátního práva ohlásí Úřadu bez zbytečného odkladu jakékoli trestné jednání, u něhož by mohl vykonat svou pravomoc v souladu s článkem 22 a čl. 25 odst. 2 a 3.

Pokud justiční nebo donucovací orgán členského státu zahájí vyšetřování v souvislosti s trestným činem, u něhož by Úřad mohl vykonat svou pravomoc v souladu s článkem 22 a čl. 25 odst. 2 a 3, nebo pokud kdykoli po zahájení vyšetřování příslušný justiční nebo donucovací orgán členského státu shledá, že se vyšetřování týká takového trestného činu, uvědomí o tom bez zbytečného odkladu Úřad, aby ten mohl rozhodnout, zda uplatní své evokační právo podle článku 27.

Pokud justiční nebo donucovací orgán členského státu zahájí vyšetřování v souvislosti s trestným činem, jak je vymezen v článku 22, a shledá, že by Úřad mohl v souladu s čl. 25 odst. 3 nevykonat svou pravomoc, Úřad o tom uvědomí.

Ohlášení musí obsahovat alespoň popis skutečností, včetně posouzení škody, která byla nebo by mohla být způsobena, možné právní kvalifikace, jakož i veškeré dostupné informace o potenciálních obětech, podezřelých a dalších dotčených osobách.

Úřad je v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku informován i o případech, kdy není možné posoudit, zda jsou splněna kritéria stanovená v čl. 25 odst. 2.

Informace poskytnuté Úřadu se zaznamenávají a ověřují v souladu s jeho jednacím řádem. Ověření posoudí, zda na základě informací poskytnutých v souladu s odstavci 1 a 2 existují důvody pro zahájení vyšetřování nebo uplatnění evokačního práva.

Pokud po ověření Úřad rozhodne, že neexistují důvody pro zahájení vyšetřování v souladu s článkem 26 nebo pro uplatnění jeho evokačního práva v souladu s článkem 27, odůvodnění se zaznamená v systému správy případů.

Úřad o tom informuje orgán, který podal zprávu o trestném jednání v souladu s odstavcem 1 nebo 2, oběti trestných činů, a stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, i jiné osoby, které trestné jednání ohlásily.

Pokud se Úřad dozví, že mohl být spáchán trestný čin mimo rozsah pravomoci Úřadu, uvědomí o tom bez zbytečného odkladu příslušné vnitrostátní orgány a předá jim veškeré související důkazy.

V jednotlivých případech může Úřad požadovat další relevantní informace, které mají k dispozici orgány, instituce a jiné subjekty Unie a orgány členských států. Požadované informace se mohou týkat jiných porušení předpisů, která způsobila škodu finančním zájmům Unie, než jsou porušení spadající do pravomoci Úřadu v souladu s čl. 25 odst. 2.

10.

Úřad může požadovat další informace s cílem umožnit kolegiu, aby v souladu s čl. 9 odst. 2 vydalo obecné pokyny k výkladu povinnosti informovat Úřad o případech spadajících do působnosti čl. 25 odst. 2.

Úřad vykonává svou pravomoc tím, že zahájí vyšetřování podle článku 26 nebo rozhodne, že uplatní své evokační právo podle článku 27. Pokud se Úřad rozhodne vykonat svou pravomoc, nesmějí příslušné vnitrostátní orgány vykonávat vlastní pravomoc ve vztahu ke stejnému trestnému jednání.

Pokud trestný čin spadající do působnosti článku 22 způsobil nebo mohl způsobit škodu finančním zájmům Unie v hodnotě nižší než 10 000 EUR, může Úřad vykonat svou pravomoc, pouze pokud:

má případ dopad na úrovni Unie, což vyžaduje, aby vyšetřování vedl Úřad, nebo

ze spáchání tohoto trestného činu by mohli být podezřelí úředníci nebo jiní zaměstnanci Unie nebo členové orgánů Unie.

Úřad případně konzultuje příslušné vnitrostátní orgány nebo subjekty Unie, aby bylo možné stanovit, zda jsou splněna kritéria vymezená v prvním pododstavci písm. a) a b).

Úřad se zdrží výkonu své pravomoci v souvislosti s jakýmkoli trestným činem spadajícím do působnosti článku 22 a po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány předá případ bez zbytečného odkladu příslušným orgánům v souladu s článkem 34, pokud:

nejvyšší sankce stanovená ve vnitrostátním právu za trestný čin spadající do působnosti čl. 22 odst. 1 není přísnější než nejvyšší sankce za neoddělitelně spjatý trestný čin podle čl. 22 odst. 3, ledaže byl tento neoddělitelně spjatý trestný čin nástrojem ke spáchání trestného činu spadajícího do působnosti čl. 22 odst. 1, nebo

existuje důvod předpokládat, že škoda, která byla nebo by mohla být způsobena finančním zájmům Unie trestným činem uvedeným v článku 22, nepřesahuje škodu, která byla nebo by mohla být způsobena jiné oběti.

První pododstavec písm. b) tohoto odstavce se nepoužije na trestné činy uvedené v čl. 3 odst. 2 písm. a), b) a d) směrnice (EU) 2017/1371, jak byla provedena ve vnitrostátním právu.

Úřad může, se souhlasem příslušných vnitrostátních orgánů, vykonat své pravomoci ve vztahu k trestným činům uvedeným v článku 22 v případech, které by jinak byly vyloučeny na základě použití odst. 3 písm. b) tohoto článku, pokud se zdá, že Úřad je ve výhodnějším postavení pro dané vyšetřování nebo trestní stíhání.

Úřad uvědomí příslušné vnitrostátní orgány bez zbytečného odkladu o každém rozhodnutí o výkonu nebo zdržení se výkonu svých pravomocí.

Nedojde-li mezi Úřadem a vnitrostátními orgány pověřenými trestním stíháním ke shodě v otázce, zda trestné jednání spadá do působnosti čl. 22 odst. 2 nebo 3 nebo čl. 25 odst. 2 nebo 3, rozhodnou o příslušnosti k vyšetřování daného případu vnitrostátní orgány příslušné k určení příslušnosti v případech trestního stíhání na vnitrostátní úrovni. Členské státy určí vnitrostátní orgán, který rozhodne o určení příslušnosti.

PRAVIDLA PRO POSTUPY PŘI VYŠETŘOVÁNÍ, VYŠETŘOVACÍ ÚKONY, TRESTNÍ STÍHÁNÍ A ALTERNATIVNÍ OPATŘENÍ K TRESTNÍMU STÍHÁNÍ

Pokud v souladu s příslušným vnitrostátním právem existují dostatečné důvody se domnívat, že dochází nebo došlo ke spáchání trestného činu, který spadá do pravomoci Úřadu, zahájí vyšetřování evropský pověřený žalobce v členském státě, který je podle svého vnitrostátního práva příslušný pro daný trestný čin, aniž jsou dotčena pravidla stanovená v čl. 25 odst. 2 a 3, a zaznamená tuto skutečnost v systému správy případů.

Pokud se Úřad po ověření v souladu s čl. 24 odst. 6 rozhodne zahájit vyšetřování, bez zbytečného odkladu o tom informuje orgán, který trestné jednání ohlásil v souladu s čl. 24 odst. 1 nebo 2.

Pokud evropský pověřený žalobce vyšetřování nezahájil, dá stálá komora, jíž byl daný případ přidělen, za podmínek stanovených v odstavci 1 evropskému pověřenému žalobci pokyn k zahájení vyšetřování.

Případ zpravidla zahajuje a projednává evropský pověřený žalobce z členského státu, v němž se trestná činnost soustřeďuje, nebo – bylo-li spácháno několik souvisejících trestných činů spadajících do pravomoci Úřadu – z členského státu, v němž byla spáchána většina trestných činů. Evropský pověřený žalobce z jiného členského státu, který je pro daný případ příslušný, může zahájit vyšetřování nebo dostat od příslušné stálé komory pokyn k zahájení vyšetřování, pouze pokud je odchylka od pravidla uvedeného v předchozí větě řádně odůvodněna, se zohledněním těchto kritérií v následujícím pořadí:

místo obvyklého bydliště podezřelé nebo obviněné osoby;

státní příslušnost podezřelé nebo obviněné osoby;

místo, kde došlo k hlavní finanční škodě.

Do přijetí rozhodnutí o zahájení trestního stíhání v souladu s článkem 36 se může příslušná stálá komora v případě, pro nějž je příslušný více než jeden členský stát, a po konzultaci s evropskými žalobci nebo dotčenými evropskými pověřenými žalobci rozhodnout:

předat případ evropskému pověřenému žalobci v jiném členském státě;

případy sloučit nebo rozdělit a u každého případu vybrat evropského pověřeného žalobce, který jej projedná,

pokud jsou taková rozhodnutí v obecném zájmu spravedlnosti a v souladu s kritérii pro výběr evropského pověřeného žalobce, který případ projednává, v souladu s odstavcem 4 tohoto článku.

Pokud stálá komora přijímá rozhodnutí o předání, sloučení nebo rozdělení případu, náležitě zohlední současný stav vyšetřování.

Úřad uvědomí příslušné vnitrostátní orgány bez zbytečného odkladu o každém rozhodnutí o zahájení vyšetřování.

Po obdržení všech relevantních informací v souladu s čl. 24 odst. 2 rozhodne Úřad co nejdříve a nejpozději pět dnů po tomto obdržení, zda uplatní své evokační právo, a o svém rozhodnutí uvědomí vnitrostátní orgány. Evropský nejvyšší žalobce může v konkrétním případě přijmout odůvodněné rozhodnutí prodloužit uvedenou lhůtu nejdéle o pět dnů a v takovém případě o tom uvědomí vnitrostátní orgány.

Během lhůt uvedených v odstavci 1 nesmějí vnitrostátní orgány přijmout žádné rozhodnutí podle vnitrostátního práva, které může mít za následek, že by Úřad nemohl uplatnit své evokační právo.

Vnitrostátní orgány přijmou v souladu s vnitrostátním právem jakékoli naléhavé opatření nezbytné k tomu, aby zajistily účinné vyšetřování a trestní stíhání.

Pokud se Úřad jinými prostředky, než jsou informace uvedené v čl. 24 odst. 2, dozví o tom, že vyšetřování v souvislosti s trestným činem, pro který by mohl být příslušný, již vykonávají příslušné orgány členského státu, uvědomí neprodleně tyto orgány. Poté, co byl řádně informován v souladu s čl. 24 odst. 2, rozhodne Úřad o tom, zda uplatní své evokační právo. Toto rozhodnutí přijme ve lhůtách stanovených v odstavci 1 tohoto článku.

Je-li to vhodné, konzultuje Úřad příslušné orgány dotčeného členského státu dříve, než rozhodne, zda uplatní své evokační právo.

Pokud Úřad uplatní své evokační právo, předají příslušné orgány členských států spis Úřadu a zdrží se provádění dalších vyšetřovacích úkonů týkajících se téhož trestného činu.

Evokační právo stanovené v tomto článku může uplatnit evropský pověřený žalobce z kteréhokoli členského státu, jehož příslušné orgány zahájily vyšetřování v souvislosti s trestným činem, který spadá do působnosti článků 22 a 23.

Pokud evropský pověřený žalobce, který obdržel informace v souladu s čl. 24 odst. 2, zvažuje, že evokační právo neuplatní, uvědomí o tom příslušnou stálou komoru prostřednictvím evropského žalobce ze svého členského státu s cílem umožnit stálé komoře rozhodnout v souladu s čl. 10 odst. 4.

Pokud se Úřad zdržel výkonu své pravomoci, uvědomí o tom bez zbytečného odkladu příslušné vnitrostátní orgány. Příslušné vnitrostátní orgány informují Úřad kdykoli v průběhu řízení o jakýchkoli nových skutečnostech, které by mohly Úřadu poskytnout důvody, aby přehodnotil své předchozí rozhodnutí nevykonat svou pravomoc.

Úřad může uplatnit své evokační právo po obdržení těchto informací za předpokladu, že vnitrostátní vyšetřování nebylo dosud dokončeno a že soudu nebyla podána obžaloba. Toto rozhodnutí přijme ve lhůtě stanovené v odstavci 1.

Pokud se v souvislosti s trestnými činy, které způsobily nebo by mohly způsobit škodu finančním zájmům Unie v hodnotě nižší než 100 000 EUR, kolegium domnívá, že vzhledem ke stupni závažnosti trestného činu nebo složitosti řízení v konkrétním případě není třeba, aby byl daný případ vyšetřován nebo trestně stíhán na úrovni Unie, vydá v souladu s čl. 9 odst. 2 obecné pokyny umožňující evropským pověřeným žalobcům nezávisle a bez zbytečného odkladu rozhodnout, že daný případ prostřednictvím evokace nepřevezmou.

Pokyny za pomoci jasných kritérií dostatečně podrobně vymezí okolnosti, na které se vztahují, se zvláštním ohledem na povahu trestného činu, naléhavost situace a závazek příslušných vnitrostátních orgánů přijmout všechna nezbytná opatření s cílem plně nahradit škodu způsobenou finančním zájmům Unie.

S cílem zajistit soudržné uplatňování pokynů informuje evropský pověřený žalobce příslušnou stálou komoru o každém rozhodnutí přijatém v souladu s odstavcem 8 a každá stálá komora podá každoročně zprávu kolegiu o uplatňování pokynů.

Evropský pověřený žalobce, který případ projednává, může v souladu s tímto nařízením a s vnitrostátním právem buď provádět vyšetřovací úkony a jiná opatření sám, nebo vydat pokyny příslušným orgánům svého členského státu. Tyto orgány v souladu s vnitrostátním právem zajistí, aby byly všechny pokyny dodrženy, a přijmou opatření, kterými byly pověřeny. Evropský pověřený žalobce, který případ projednává, předá prostřednictvím systému správy případů zprávu příslušnému evropskému žalobci a stálé komoře v případě jakýchkoli významných změn v dané věci, v souladu s pravidly stanovenými v jednacím řádu Úřadu.

Kdykoli během vyšetřování vedeného Úřadem přijmou příslušné vnitrostátní orgány v souladu s vnitrostátním právem naléhavá opatření nezbytná k zajištění účinného vyšetřování, i pokud výslovně nejednají na pokyn evropského pověřeného žalobce, který případ projednává. Vnitrostátní orgány o těchto opatřeních bez zbytečného odkladu uvědomí evropského pověřeného žalobce, který případ projednává.

Příslušná stálá komora může na návrh dohlížejícího evropského žalobce rozhodnout o předání případu jinému evropskému pověřenému žalobci v tomtéž členském státě, pokud evropský pověřený žalobce, který případ projednává:

nemůže provádět vyšetřování nebo trestní stíhání nebo

nedodržuje pokyny příslušné stálé komory nebo příslušného evropského žalobce.

Ve výjimečných případech může dohlížející evropský žalobce po obdržení souhlasu příslušné stálé komory přijmout odůvodněné rozhodnutí vést vyšetřování osobně, buď tím, že provede vyšetřovací úkony a jiná opatření osobně, nebo že vydá pokyn příslušným orgánům svého členského státu, pokud se to jeví jako nezbytné v zájmu účinnosti vyšetřování či trestního stíhání z důvodu jednoho nebo více následujících kritérií:

závažnost trestného činu, zejména s ohledem na jeho možný dopad na úrovni Unie;

skutečnost, že se vyšetřování týká úředníků nebo ostatních zaměstnanců Evropské unie nebo členů orgánů Unie;

selhání mechanismu předání stanoveného v odstavci 3.

Za těchto výjimečných okolností členské státy zajistí, aby byl evropský žalobce oprávněn nařizovat nebo požadovat vyšetřovací úkony a jiná opatření a aby měl veškeré pravomoci, odpovědnosti a povinnosti, jako by měl evropský pověřený žalobce v souladu s tímto nařízením a vnitrostátním právem.

O rozhodnutí přijatém podle tohoto odstavce musí být bez zbytečného odkladu informováni příslušné vnitrostátní orgány a evropští pověření žalobci, kteří se daným případem zabývají.

Pokud se vyšetřování Úřadu týká osob chráněných výsadami nebo imunitami podle vnitrostátního práva a tyto výsady nebo imunity představují pro dané vyšetřování překážku, podá evropský nejvyšší žalobce odůvodněnou písemnou žádost o jejich zrušení v souladu s postupy stanovenými tímto vnitrostátním právem.

Pokud se vyšetřování Úřadu týká osob chráněných výsadami nebo imunitami podle práva Unie, zejména podle Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie, a tyto výsady nebo imunity představují pro konkrétní vyšetřování překážku, podá evropský nejvyšší žalobce odůvodněnou písemnou žádost o jejich zrušení v souladu s postupy stanovenými právem Unie.

Členské státy zajistí, aby alespoň v případech, kdy je pro trestný čin, který je předmětem vyšetřování, stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby ve výši nejméně čtyř let, měli evropští pověření žalobci pravomoc nařídit nebo vyžádat si následující vyšetřovací úkony:

vykonat prohlídku všech prostor, pozemků, dopravních prostředků, soukromého obydlí, oděvů a jakéhokoli jiného osobního majetku nebo počítačového systému a přijmout veškerá zajišťovací opatření nezbytná k zachování jejich neporušenosti a k tomu, aby se předešlo ztrátě nebo znehodnocení důkazů;

zajistit předložení veškerých souvisejících předmětů či dokumentů v původní nebo jiné stanovené podobě;

zajistit předložení uložených počítačových dat, šifrovaných či nešifrovaných, v původní nebo jiné stanovené podobě, včetně údajů o bankovních účtech a provozních údajů, s výjimkou údajů konkrétně zadržených v souladu s vnitrostátními právními předpisy podle čl. 15 odst. 1 druhé věty směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ( 2 );

zajistit nástroje trestné činnosti a výnosy z ní, včetně majetku, u něhož se očekává, že bude předmětem propadnutí na základě rozhodnutí soudu, u něhož probíhá soudní řízení, pokud existuje důvod se domnívat, že majitel či držitel nástrojů trestné činnosti nebo výnosů nebo osoba je kontrolující se bude snažit zmařit výkon rozhodnutí nařizujícího propadnutí;

zachycovat elektronickou komunikaci podezřelé nebo obviněné osoby, která probíhá prostřednictvím libovolných prostředků používaných touto osobou pro elektronickou komunikaci;

sledovat a vyhledávat jakýkoli předmět technickými prostředky, včetně sledovaných zásilek s věcmi.

Aniž je dotčen článek 29, mohou vyšetřovací úkony uvedené v odstavci 1 tohoto článku podléhat podmínkám podle příslušného vnitrostátního práva, pokud toto právo výslovně stanoví zvláštní omezení pro určité kategorie osob nebo osoby určitého povolání, jež jsou právně vázány povinností zachování důvěrnosti.

Vyšetřovací úkony uvedené v odst. 1 písm. c), e) a f) tohoto článku mohou podléhat dalším podmínkám, včetně omezení, stanoveným v příslušném vnitrostátním právu. Členské státy mohou zejména omezit uplatňování odst. 1 písm. e) a f) tohoto článku na určité závažné trestné činy. Členský stát, který má v úmyslu takové omezení uplatnit, oznámí Úřadu příslušný seznam určitých závažných trestných činů v souladu s článkem 117.

Evropští pověření žalobci mají pravomoc vyžádat si nebo nařídit ve svých členských státech vedle úkonů uvedených v odstavci 1 jakákoli další opatření, která jsou podle vnitrostátního práva v podobných případech státním zástupcům dostupná.

Evropští pověření žalobci mohou úkony a opatření uvedené v odstavcích 1 a 4 nařídit pouze tehdy, pokud existují dostatečné důvody se domnívat, že by daný konkrétní úkon nebo opatření mohl poskytnout informace nebo důkazy přínosné pro vyšetřování, a pokud není dostupné opatření, které by představovalo menší zásah a zároveň by umožnilo dosáhnout stejného cíle. Postupy a způsoby provádění úkonů a opatření se řídí příslušným vnitrostátním právem.

Evropští pověření žalobci jednají v úzké spolupráci a v přeshraničních případech si vzájemně pomáhají a pravidelně je spolu konzultují. Má-li být opatření přijato v jiném členském státě, než je členský stát evropského pověřeného žalobce, který případ projednává, rozhodne tento evropský pověřený žalobce o přijetí nezbytného opatření a přidělí je evropskému pověřenému žalobci nacházejícímu se v členském státě, kde má být toto opatření provedeno.

Evropský pověřený žalobce, který případ projednává, může přidělit jakákoli opatření, která má k dispozici podle článku 30. Odůvodnění a přijetí takových opatření se řídí právem členského státu evropského pověřeného žalobce, který případ projednává. Pokud evropský pověřený žalobce, který případ projednává, přidělí provedení vyšetřovacího úkonu jednomu nebo několika evropským pověřeným žalobcům z jiného členského státu, informuje o tom současně svého dohlížejícího evropského žalobce.

Pokud se podle práva členského státu pomocného evropského pověřeného žalobce požaduje pro daný úkon soudní povolení, musí tento pomocný evropský pověřený žalobce takové povolení obdržet v souladu s právem daného členského státu.

Je-li soudní povolení pro přidělený úkon zamítnuto, vezme evropský pověřený žalobce, který případ projednává, přidělení zpět.

Pokud však právo členského státu pomocného evropského pověřeného žalobce takové soudní povolení nepožaduje, ale požaduje je právo členského státu evropského pověřeného žalobce, který případ projednává, získá soudní povolení tento evropský pověřený žalobce a předloží je spolu s přidělením.

Pomocný evropský pověřený žalobce přidělené opatření provede nebo nařídí příslušnému vnitrostátnímu orgánu, aby tak učinil.

Pokud se pomocný evropský pověřený žalobce domnívá, že:

přidělení je neúplné nebo obsahuje zjevnou chybu;

opatření nelze provést ve lhůtě stanovené v přidělení z opodstatněných a objektivních důvodů;

alternativní, avšak méně rušivé opatření by umožnilo dosáhnout stejných výsledků jako přidělené opatření nebo

přidělené opatření neexistuje nebo by nebylo podle práva jeho členského státu k dispozici v obdobném vnitrostátním případě,

informuje o tom svého dohlížejícího evropského žalobce a konzultuje evropského pověřeného žalobce, který případ projednává, aby tuto otázku společně vyřešili.

Pokud přidělené opatření v čistě vnitrostátní situaci neexistuje, ale bylo by k dispozici v situaci přeshraniční, kterou upravují právní nástroje o vzájemném uznávání nebo přeshraniční spolupráci, mohou dotčení evropští pověření žalobci po dohodě s příslušnými dohlížejícími evropskými žalobci tyto nástroje použít.

Pokud se evropským pověřeným žalobcům nepodaří věc vyřešit do sedmi pracovních dnů a přidělení je zachováno, předá se věc příslušné stálé komoře. Totéž platí, i pokud přidělené opatření nebylo provedeno ve lhůtě stanovené v přidělení nebo v přiměřené lhůtě.

Příslušná stálá komora evropské pověřené žalobce zabývající se daným případem v nezbytném rozsahu vyslechne a poté v souladu s příslušným vnitrostátním právem i tímto nařízením bez zbytečného odkladu rozhodne, zda a v jaké lhůtě provede pomocný evropský pověřený žalobce potřebné přidělené opatření nebo náhradní opatření, a toto rozhodnutí sdělí danému evropskému pověřenému žalobci prostřednictvím příslušného evropského žalobce.

Přidělená opatření se provádějí v souladu s tímto nařízením a právem členského státu pomocného evropského pověřeného žalobce. Dodržují se formální náležitosti a postupy výslovně uvedené evropským pověřeným žalobcem, který případ projednává, pokud nejsou v rozporu se základními právními zásadami členského státu pomocného evropského pověřeného žalobce.

Evropský pověřený žalobce, který případ projednává, může nařídit zatčení podezřelé či obviněné osoby nebo její vzetí do vazby v souladu s vnitrostátním právem použitelným v obdobných vnitrostátních případech, nebo může o toto zatčení či vzetí do vazby požádat.

Pokud je nezbytné zatknout a předat osobu, která nepobývá v členském státě, v němž se nachází evropský pověřený žalobce, který případ projednává, vydá tento žalobce evropský zatýkací rozkaz v souladu s rámcovým rozhodnutím Rady 2002/584/SVV ( 3 ) nebo požádá příslušný orgán dotyčného členského státu, aby takový rozkaz vydal.

Pokud z vyšetřování vedeného Úřadem vyplyne, že skutečnosti, které byly předmětem vyšetřování, nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu, pro který je příslušný podle článků 22 a 23, rozhodne příslušná stálá komora bez zbytečného odkladu o postoupení případu příslušným vnitrostátním orgánům.

Pokud z vyšetřování vedeného Úřadem vyplyne, že již nejsou plněny zvláštní podmínky pro výkon jeho pravomoci uvedené v čl. 25 odst. 2 a 3, rozhodne příslušná stálá komora bez zbytečného odkladu a před zahájením trestního stíhání u vnitrostátních soudů o postoupení dané věci příslušným vnitrostátním orgánům.

Pokud se kolegium s ohledem na trestné činy, které způsobily nebo by mohly způsobit škodu finančním zájmům Unie v hodnotě nižší než 100 000 EUR, domnívá, že vzhledem ke stupni závažnosti trestného činu nebo složitosti řízení v konkrétním případě není třeba, aby byl daný případ vyšetřován nebo trestně stíhán na úrovni Unie, a že by to bylo v zájmu účinnosti vyšetřování nebo trestního stíhání, vydá v souladu s čl. 9 odst. 2 obecné pokyny umožňující stálé komoře postoupit případ příslušným vnitrostátním orgánům.

Tyto pokyny rovněž umožní stálým komorám postoupit případ příslušným vnitrostátním orgánům, pokud Úřad vykonává pravomoc v souvislosti s trestnými činy uvedenými v čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) směrnice (EU) 2017/1371 a pokud škoda, která byla nebo by mohla být způsobena finančním zájmům Unie, nepřesahuje škodu, která byla nebo by mohla být způsobena jiné oběti.

S cílem zajistit soudržné uplatňování pokynů podá každá stálá komora každoročně zprávu kolegiu o jejich uplatňování.

Taková postoupení zahrnují rovněž neoddělitelně spjaté trestné činy v pravomoci Úřadu uvedené v čl. 22 odst. 3.

Stálá komora sdělí evropskému nejvyššímu žalobci jakékoli rozhodnutí o postoupení případu vnitrostátním orgánům podle odstavce 3. Evropský nejvyšší žalobce může do tří dnů po obdržení této informace požádat stálou komoru o přezkum jejího rozhodnutí, pokud se evropský nejvyšší žalobce domnívá, že je to třeba pro zajištění soudržnosti politiky Úřadu v oblasti postupování případů. Je-li evropský nejvyšší žalobce členem příslušné stálé komory, vykoná právo na podání žádosti o uvedený přezkum některý z náměstků evropského nejvyššího žalobce.

Pokud příslušné vnitrostátní orgány nevysloví souhlas s převzetím případu podle odstavce 2 a 3 ve lhůtě nejvýše třiceti dnů, je k vyšetřování nebo k odložení případu v souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení i nadále příslušný Úřad.

Má-li Úřad v úmyslu případ odložit v souladu s čl. 39 odst. 3, postoupí jej stálá komora neprodleně vnitrostátnímu orgánu, pokud o to tento orgán požádá.

Pokud se vnitrostátní orgán v důsledku postoupení podle odstavců 1, 2 nebo 3 tohoto článku a podle čl. 25 odst. 3 rozhodne zahájit vyšetřování, předá mu Úřad spis, upustí od přijímání dalších opatření v oblasti vyšetřování nebo trestního stíhání a případ uzavře.

Dojde-li k předání spisu podle odstavců 1, 2 nebo 3 tohoto článku a podle čl. 25 odst. 3, uvědomí Úřad o této skutečnosti příslušné orgány, instituce a jiné subjekty Unie a ve vhodných případech v souladu s vnitrostátním právem i podezřelé nebo obviněné osoby a oběti trestného činu.

Pokud evropský pověřený žalobce, který případ projednává, považuje vyšetřování za dokončené, předloží dohlížejícímu evropskému žalobci zprávu obsahující stručné vylíčení případu a návrh rozhodnutí o tom, zda vést trestní stíhání u vnitrostátního soudu, nebo zda zvážit postoupení případu, jeho odložení nebo zvláštní způsob řízení podle článku 34, 39 nebo 40. Dohlížející evropský žalobce tyto dokumenty předá příslušné stálé komoře, a pokud to považuje za nezbytné, připojí vlastní posouzení. Pokud stálá komora přijme podle čl. 10 odst. 3 rozhodnutí navržené evropským pověřeným žalobcem, postupuje tento žalobce v dané věci v souladu s ním.

Jestliže stálá komora dospěje na základě obdržených zpráv k závěru, že rozhodnutí navržené evropským pověřeným žalobcem nepřijme, provede v případě potřeby před přijetím konečného rozhodnutí nebo před udělením dalších pokynů evropskému pověřenému žalobci vlastní přezkum spisu.

Pokud Evropský pověřený žalobce ve své zprávě navrhne podání obžaloby buď u soudu členského státu, ve kterém se nachází, nebo v souladu s čl. 26 odst. 4 u soudu jiného členského státu, který je pro daný případ příslušný, uvede pro to ve zprávě dostatečné důvody.

Pokud evropský pověřený žalobce předloží návrh rozhodnutí navrhujícího podat obžalobu, rozhodne o něm stálá komora postupy stanovenými v článku 35 do 21 dnů. Pokud návrh rozhodnutí navrhuje podat obžalobu, nemůže stálá komora rozhodnout o odložení případu.

Pokud stálá komora nepřijme rozhodnutí do 21 dní, považuje se rozhodnutí navržené evropským pověřeným žalobcem za přijaté.

Je-li pro daný případ příslušných více členských států, stálá komora zpravidla rozhodne předložit případ k trestnímu stíhání v členském státě evropského pověřeného žalobce, který případ projednává. Při zohlednění zprávy předložené podle čl. 35 odst. 1 však může stálá komora při existenci dostatečně pádných důvodů rozhodnout, že případ předloží k trestnímu stíhání v jiném členském státě, přičemž zohlední kritéria uvedená v čl. 26 odst. 4 a 5, a dá evropskému pověřenému žalobci daného členského státu odpovídající pokyn.

Na návrh evropského pověřeného žalobce, který případ projednává, může příslušná stálá komora dříve, než rozhodne o podání obžaloby, spojit několik případů, v nichž bylo vyšetřování vedeno různými evropskými pověřenými žalobci proti téže osobě nebo osobám, s cílem trestně stíhat tyto případy před soudy jediného členského státu, který je podle svého práva pro každý z těchto případů příslušný.

Po přijetí rozhodnutí o členském státě, v němž má být případ předložen k trestnímu stíhání, se na základě vnitrostátního práva určí příslušný vnitrostátní soud tohoto členského státu.

Je-li to nezbytné pro účely zpětného získání finančních prostředků, následných správních opatření nebo sledování, vyrozumí ústředí příslušné vnitrostátní orgány, zúčastněné osoby a příslušné orgány, instituce a jiné subjekty Unie o rozhodnutí zahájení trestního stíhání.

Pokud má evropský pověřený žalobce v návaznosti na rozhodnutí soudu rozhodnout, zda podat opravný prostředek, předloží zprávu spolu s návrhem rozhodnutí příslušné stálé komoře a vyčká jejích pokynů. Jestliže mu lhůta stanovená vnitrostátním právem vyčkání těchto pokynů neumožňuje, je oprávněn podat opravný prostředek i bez předchozích pokynů stálé komory, přičemž jí neprodleně poté podá zprávu. Stálá komora dá pak evropskému pověřenému žalobci pokyn k zachování nebo zpětvzetí opravného prostředku. Stejný postup se uplatní i tehdy, pokud má evropský pověřený žalobce, který případ projednává, v průběhu soudního řízení a v souladu s příslušným vnitrostátním právem zaujmout postoj, který by vedl k odložení případu.

Důkazy, které žalobci Úřadu nebo žalovaný předloží soudu, nelze odmítnout pouze z důvodu, že byly shromážděny v jiném členském státě nebo v souladu s právem jiného členského státu.

Tímto nařízením není dotčeno právo soudu, u něhož probíhá soudní řízení, na nezávislé posouzení důkazů předložených žalovaným nebo žalobci Úřadu.

Pokud v souladu s požadavky a postupy podle vnitrostátního práva, včetně vnitrostátních právních předpisů provádějících směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ( 4 ), rozhodne příslušný vnitrostátní soud s konečnou platností o propadnutí majetku souvisejícího s trestným činem v působnosti Úřadu nebo výnosů z něj, naloží se s takovým majetkem nebo výnosy podle příslušného vnitrostátního práva. Tímto ustanovením není nepříznivě dotčeno právo Unie nebo jiných obětí na náhradu škody, která jim vznikla.

Pokud je trestní stíhání podle práva členského státu, v němž se nachází evropský pověřený žalobce, který případ projednává, nemožné, rozhodne stálá komora na základě zprávy poskytnuté v souladu s čl. 35 odst. 1 evropským pověřeným žalobcem, který případ projednává, o odložení případu proti určité osobě z jednoho z následujících důvodů:

úmrtí podezřelé nebo obviněné osoby nebo likvidace podezřelé nebo obviněné právnické osoby;

nepříčetnost podezřelé nebo obviněné osoby;

amnestie udělená podezřelé nebo obviněné osobě;

imunita udělená podezřelé nebo obviněné osobě, pokud nebyla zrušena;

uplynutí vnitrostátní zákonné promlčecí doby;

v případě podezřelé nebo obviněné osoby již bylo v souvislosti s tímtéž jednáním vydáno konečné rozhodnutí;

nedostatek relevantních důkazů.

Rozhodnutí podle odstavce 1 nebrání dalšímu vyšetřování na základě nových skutečností, o nichž Úřad v době rozhodnutí nevěděl a s nimiž byl obeznámen po rozhodnutí. Rozhodnutí znovu zahájit vyšetřování na základě těchto nových skutečností přijímá příslušná stálá komora.

Má-li Úřad pravomoc podle čl. 22 odst. 3, odloží případ pouze po konzultaci s příslušnými vnitrostátními orgány členského státu uvedenými v čl. 25 odst. 6. V relevantních případech postoupí stálá komora případ příslušným vnitrostátním orgánům v souladu s čl. 34 odst. 6, 7 a 8.

Totéž platí, vykonává-li Úřad pravomoc v souvislosti s trestnými činy uvedenými v čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) směrnice (EU) 2017/1371 a pokud škoda, která byla nebo by mohla být způsobena finančním zájmům Unie, nepřesahuje škodu, která byla nebo by mohla být způsobena jiné oběti.

Úřad odložení případu úředně oznámí příslušným vnitrostátním orgánům a uvědomí o něm příslušné orgány, instituce a jiné subjekty Unie a ve vhodných případech podle vnitrostátního práva i podezřelé nebo obviněné osoby a oběti trestného činu. Odložené případy mohou být rovněž postoupeny úřadu OLAF nebo příslušným vnitrostátním správním nebo justičním orgánům pro účely zpětného získání finančních prostředků nebo jiných následných správních opatření.

Pokud příslušné vnitrostátní právo umožňuje zvláštní způsob řízení, jehož cílem je konečné rozhodnutí ve věci na základě podmínek dohodnutých s podezřelou osobou, může evropský pověřený žalobce, který případ projednává, v souladu s čl. 10 odst. 3 a čl. 35 odst. 1 navrhnout příslušné stálé komoře, aby použila tento způsob řízení v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátním právu.

Pokud Úřad vykonává pravomoc v souvislosti s trestnými činy uvedenými v čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) směrnice (EU) 2017/1371 a pokud škoda, která byla nebo by mohla být způsobena finančním zájmům Unie, nepřesahuje škodu, která byla nebo by mohla být způsobena jiné oběti, konzultuje evropský pověřený žalobce, který případ projednává, vnitrostátní orgány pověřené trestním stíháním dříve, než navrhne použít zvláštní způsob řízení.

Stálá komora rozhodne o návrhu evropského pověřeného žalobce, který případ projednává, přičemž zohlední tyto důvody:

závažnost trestného činu zejména na základě způsobené škody;

ochotu podezřelého pachatele nahradit škodu způsobenou protiprávním jednáním;

použití zvláštního způsobu řízení by bylo v souladu s obecnými cíli a základními zásadami Úřadu, jak jsou stanoveny v tomto nařízení.

Kolegium přijme v souladu s čl. 9 odst. 2 pokyny k uplatňování těchto důvodů.

Pokud stálá komora s návrhem souhlasí, použije evropský pověřený žalobce, který případ projednává, zvláštní způsob řízení v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátním právem a zaznamená tuto skutečnost v systému správy případů. Po dokončení zvláštního způsobu řízení po splnění podmínek dohodnutých s podezřelou osobou vydá stálá komora evropskému podezřelému žalobci pokyn k tomuto způsobu řízení s cílem vydat v daném případě konečné rozhodnutí.

Činnosti Úřadu jsou prováděny při plném dodržování práv podezřelých a obviněných osob zakotvených v Listině, včetně práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu.

Každá podezřelá nebo obviněná osoba má v trestním řízení prováděném Úřadem alespoň následující procesní práva stanovená právem Unie, včetně směrnic týkajících se práv podezřelých a obviněných osob v trestním řízení, jak byly provedeny ve vnitrostátním právu:

právo na tlumočení a překlad podle směrnice 2010/64/EU;

právo na informace a přístup k materiálům o případu podle směrnice 2012/13/EU;

právo na přístup k obhájci a právo na komunikaci se třetími osobami a jejich informování v případě zatčení podle směrnice 2013/48/EU;

právo nevypovídat a právo na presumpci neviny podle směrnice (EU) 2016/343;

právo na právní pomoc podle směrnice (EU) 2016/1919.

Aniž jsou dotčena práva uvedená v této kapitole, mají podezřelé a obviněné osoby a ostatní osoby, kterých se řízení Úřadu týká, veškerá procesní práva, která jsou jim k dispozici podle příslušného vnitrostátního práva, včetně možnosti provádět důkazy, vyžadovat jmenování znalců nebo posouzení znalcem a výslech svědků a požadovat, aby Úřad získal tato opatření v zájmu obhajoby.

Procesní úkony Úřadu, které mají mít právní účinky vůči třetím osobám, podléhají přezkumu příslušnými vnitrostátními soudy v souladu s požadavky a postupy stanovenými vnitrostátním právem. Totéž platí pro případy, kdy Úřad neučiní procesní úkony, které mají mít právní účinky vůči třetím osobám a k jejichž učinění jej toto nařízení právně zavazuje.

Soudní dvůr má v souladu s článkem 267 Smlouvy o fungování EU pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se:

platnosti procesních úkonů Úřadu, pokud je otázka platnosti vznesena u kteréhokoli soudu členského státu přímo na základě práva Unie;

výkladu nebo platnosti ustanovení práva Unie včetně tohoto nařízení;

výkladu článků 22 a 25 tohoto nařízení ve vztahu k jakémukoli sporu o příslušnost mezi Úřadem a příslušnými vnitrostátními orgány.

Odchylně od odstavce 1 tohoto článku přezkoumá rozhodnutí Úřadu o odložení případu, pokud jsou zpochybněna přímo na základě práva Unie, Soudní dvůr v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem Smlouvy o fungování EU.

Soudní dvůr má v souladu s článkem 268 Smlouvy o fungování EU pravomoc rozhodovat v jakémkoli sporu o náhradu újmy způsobené Úřadem.

Soudní dvůr má v souladu s článkem 272 Smlouvy o fungování EU pravomoc rozhodovat v jakémkoli sporu o rozhodčích doložkách obsažených ve smlouvách uzavřených Úřadem.

Soudní dvůr má v souladu s článkem 270 Smlouvy o fungování EU pravomoc rozhodovat v jakémkoli sporu o záležitostech zaměstnanců.

Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o odvolání evropského nejvyššího žalobce podle čl. 14 odst. 5 nebo evropských žalobců podle čl. 16 odst. 5.

Tímto článkem není dotčen soudní přezkum Soudním dvorem v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem Smlouvy o fungování EU, pokud jde o rozhodnutí Úřadu, která se týkají práv subjektů údajů podle kapitoly VIII, a o rozhodnutí Úřadu, která nejsou procesními úkony, jako jsou rozhodnutí Úřadu týkající se práva veřejnosti na přístup k dokumentům, rozhodnutí o odvolání evropských pověřených žalobců přijatá podle čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení nebo jakákoli jiná správní rozhodnutí.

Evropští pověření žalobci musí mít možnost získat veškeré relevantní informace uložené ve vnitrostátních databázích pro vyšetřování trestných činů a databázích donucovacích orgánů, jakož i v dalších příslušných rejstřících orgánů veřejné moci, a to za stejných podmínek, jaké se v podobných případech uplatňují podle vnitrostátního práva.

Úřad musí mít rovněž možnost získat veškeré relevantní informace, které spadají do jeho pravomoci, uložené v databázích a rejstřících orgánů, institucí a jiných subjektů Unie.

Úřad zřizuje systém správy případů, který je udržován a spravován v souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení a v jednacím řádu Úřadu.

Účelem systému správy případů je:

podpora řízení vyšetřování a trestních stíhání vedených Úřadem, zejména řízením vnitřních toků informací a podporou vyšetřování v přeshraničních případech;

zajištění zabezpečeného přístupu k informacím o vyšetřování a trestním stíhání na úrovni ústředí a pro evropské pověřené žalobce;

umožnění vzájemného provázání informací a získávání údajů pro operativní analýzy a statistické účely;

usnadnění dohledu s cílem zajistit, aby zpracování operativních osobních údajů bylo zákonné a v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení.

Systém správy případů může být připojen k zabezpečenému telekomunikačnímu spojení uvedenému v článku 9 rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ( 5 ).

Systém správy případů obsahuje:

rejstřík informací získaných Úřadem v souladu s článkem 24, včetně veškerých rozhodnutí ve vztahu k těmto informacím;

seznam všech spisů;

veškeré informace ze spisů uložených v systému správy případů v elektronické podobě v souladu s čl. 45 odst. 3.

Seznam nesmí obsahovat žádné operativní osobní údaje kromě údajů nezbytných k identifikaci případů nebo určení vzájemných vazeb mezi různými spisy.

Pro účely zpracování operativních osobních údajů může Úřad vytvořit jiné automatizované soubory údajů než spisy pouze v souladu s tímto nařízením a s jednacím řádem Úřadu. Podrobnosti týkající se těchto jiných automatizovaných souborů údajů se oznámí evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Pokud se Úřad rozhodne zahájit vyšetřování nebo uplatnit své evokační právo podle tohoto nařízení, evropský pověřený žalobce, který případ projednává, vytvoří spis.

Spis musí obsahovat všechny informace a důkazy, které má tento evropský pověřený žalobce k dispozici, týkající se vyšetřování nebo trestního stíhání ze strany Úřadu.

Po zahájení vyšetřování se informace uvedené v rejstříku podle čl. 44 odst. 4 písm. a) stávají součástí spisu.

Spis bude spravovat evropský pověřený žalobce, který případ projednává, v souladu s právními předpisy svého členského státu.

Jednací řád Úřadu může obsahovat pravidla pro organizaci a správu spisů v rozsahu nezbytném k zajištění toho, aby Úřad fungoval jednotně. Evropský pověřený žalobce, který případ projednává, umožní podezřelým a obviněným osobám i dalším osobám, kterých se řízení týká, přístup ke spisu v souladu s vnitrostátním právem členského státu tohoto žalobce.

Systém správy případů Úřadu obsahuje veškeré informace a důkazy obsažené ve spisu, které mohou být uloženy elektronicky, s cílem umožnit ústředí, aby mohlo vykonávat své funkce v souladu s tímto nařízením. Evropský pověřený žalobce, který případ projednává, zajistí, aby obsah informací v systému správy případů odrážel aktuální stav spisu, zejména aby byly operativní osobní údaje obsažené v systému správy případů vymazány nebo opraveny pokaždé, když jsou tyto údaje vymazány nebo opraveny v odpovídajícím spisu.

Evropský nejvyšší žalobce, náměstci evropského nejvyššího žalobce, další evropští žalobci a evropští pověření žalobci mají přímý přístup k rejstříku a k seznamu.

Dohlížející evropský žalobce a příslušná stálá komora mají při výkonu svých pravomocí v souladu s články 10 a 12 přímý přístup k informacím elektronicky uloženým v systému správy případů. Dohlížející evropský žalobce má i přímý přístup ke spisu. Příslušná stálá komora má přístup ke spisu na svou žádost.

O přístup k informacím uloženým elektronicky v systému správy případů a k jakémukoli spisu mohou požádat i další evropští pověření žalobci. O udělení tohoto přístupu dalším evropským pověřeným žalobcům rozhoduje evropský pověřený žalobce, který případ projednává, v souladu s příslušným vnitrostátním právem. Není-li přístup udělen, může být záležitost předána příslušné stálé komoře. Příslušná stálá komora v nezbytné míře vyslechne dotčené evropské pověřené žalobce a poté rozhodne v souladu s příslušným vnitrostátním právem a tímto nařízením.

Jednací řád Úřadu stanoví další pravidla týkající se práva na přístup a postup pro stanovení úrovně přístupu evropského nejvyššího žalobce, náměstků evropského nejvyššího žalobce, dalších evropských žalobců, evropských pověřených žalobců a zaměstnanců Úřadu k systému správy případů v rozsahu nezbytném k výkonu jejich povinností.

Osobní údaje musí být:

zpracovávány zákonným a korektním způsobem („zákonnost a korektnost“);

shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný; další zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely se nepovažuje za neslučitelné s původními účely za předpokladu, že Úřad poskytne vhodné záruky práv a svobod subjektů údajů („účelové omezení“);

přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány („minimalizace údajů“);

přesné a v případě potřeby aktualizované; musí být přijata veškerá rozumná opatření, aby osobní údaje, které jsou nepřesné s přihlédnutím k účelům, pro které se zpracovávají, byly bezodkladně vymazány nebo opraveny („přesnost“);

uloženy ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu ne delší, než je nezbytné pro účely, pro které jsou zpracovávány; osobní údaje lze uložit po delší dobu, pokud se zpracovávají výhradně pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely, a to za předpokladu, že Úřad poskytne vhodné záruky práv a svobod subjektů údajů, zejména provedením příslušných technických a organizačních opatření požadovaných tímto nařízením („omezení uložení“);

zpracovávány způsobem, který zajistí náležité zabezpečení osobních údajů, včetně jejich ochrany pomocí vhodných technických nebo organizačních opatření před neoprávněným či protiprávním zpracováním a před náhodnou ztrátou, zničením nebo poškozením („integrita a důvěrnost“).

Úřad při zcela nebo částečně automatizovaném zpracování osobních údajů a při neautomatizovaném zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny, odpovídá za dodržení odstavce 1 a musí být schopen toto dodržení souladu doložit („odpovědnost“).

Zpracování prováděné Úřadem pro kterýkoli účel uvedený v článku 49 jiný než ten, pro nějž byly operativní osobní údaje shromážděny, je přípustné, pokud:

je Úřad oprávněn zpracovávat takové operativní osobní údaje pro takový účel v souladu s tímto nařízením a

je zpracování pro tento jiný účel nezbytné a přiměřené v souladu s právem Unie a

případné použití těchto operativních osobních údajů není zakázáno příslušnými vnitrostátním procesním právem upravujícím vyšetřovací úkony provedené v souladu s článkem 30. Rozhodným vnitrostátním procesním právem je právo členského státu, ve kterém byly údaje získány.

Na všechny administrativní osobní údaje zpracovávané Úřadem se vztahuje nařízení (ES) č. 45/2001.

Úřad určí maximální doby uložení administrativních osobních údajů v ustanoveních o ochraně údajů ve svém jednacím řádu.

Úřad zpracovává operativní osobní údaje automatizovanými prostředky nebo ve strukturovaných, ručně vedených spisech v souladu s tímto nařízením a pouze k následujícím účelům:

vyšetřování a stíhání trestných činů vedená v souladu s tímto nařízením, nebo

výměna informací s příslušnými orgány členských států Evropské unie a ostatními orgány, institucemi a jinými subjekty Unie v souladu s tímto nařízením, nebo

spolupráce se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v souladu s tímto nařízením.

Kategorie operativních osobních údajů a kategorie subjektů údajů, jejichž operativní osobní údaje může Úřad pro každý účel podle odstavce 1 tohoto článku zpracovat v rejstříku uvedeném v čl. 44 odst. 4 písm. b), jsou uvedeny v příloze v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 115, jimiž sestaví seznam kategorií operativních osobních údajů a kategorií subjektů údajů uvedených v odstavci 2 tohoto článku a tento seznam aktualizovat, aby se zohlednil vývoj informačních technologií a pokrok v oblasti informační společnosti.

Ve zvláště závažných naléhavých případech se na akty v přenesené pravomoci podle tohoto odstavce použije postup stanovený v článku 116.

Úřad může dočasně zpracovávat operativní osobní údaje s cílem zjistit, zda jsou tyto údaje důležité pro jeho úkoly a pro účely uvedené v odstavci 1. Kolegium na návrh evropského nejvyššího žalobce a po konzultaci evropského inspektora ochrany údajů stanoví podmínky pro zpracování těchto operativních osobních údajů, zejména pokud jde o přístup k nim a jejich používání, jakož i maximální doby uložení a lhůty pro vymazání údajů.

Úřad zpracovává operativní osobní údaje tak, aby bylo možné stanovit, který orgán je poskytl nebo odkud byly získány.

Při uplatňování článků 57 až 62 Úřad v relevantních případech v souladu s vnitrostátním procesním právem jedná s ohledem na povinnost poskytnout subjektu údajů informace a s ohledem na možnost od poskytnutí těchto informací upustit, omezit je či je odložit. Evropský pověřený žalobce, který případ projednává, před přijetím rozhodnutí ve vztahu k článkům 57 až 62 případně konzultuje další evropské pověřené žalobce, jichž se případ týká.

Úřad průběžně přezkoumává potřebu uložení zpracovávaných operativních osobních údajů. Tento přezkum provádí nejpozději tři roky po prvním zpracování daných osobních údajů a poté každé tři roky. Jsou-li operativní osobní údaje uloženy po dobu delší než pět let, musí o tom být informován evropský inspektor ochrany údajů.

Operativní osobní údaje zpracovávané Úřadem nesmějí být uloženy po dobu delší než pět let ode dne, kdy rozhodnutí o zproštění viny týkající se daného případu nabylo právní moci; pokud byl obžalovaný shledán vinným, doba uložení se prodlužuje až do okamžiku, kdy je uložený trest vykonán nebo kdy ho podle práva členského státu, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, již nelze vykonat.

Než uplyne některá ze lhůt uvedených v odstavci 2, přezkoumá Úřad potřebu dalšího uložení operativních osobních údajů, pokud a dokud je to nezbytné pro plnění jeho úkolů. Důvody pro další uložení musí být doloženy a zaznamenány. Není-li přijato žádné rozhodnutí o dalším uložení operativních osobních údajů, jsou tyto údaje automaticky vymazány.

Úřad, v příslušných případech a pokud je to možné, jasně rozlišuje mezi operativními osobními údaji různých kategorií subjektů údajů, například:

Rozlišování mezi operativními osobními údaji a ověřování jejich kvality

Úřad pokud možno rozlišuje mezi operativními osobními údaji založenými na skutečnostech od operativních osobních údajů založených na osobních hodnoceních.

Úřad učiní veškerá rozumná opatření s cílem zajistit, aby nebyly předávány ani zpřístupňovány operativní osobní údaje, které jsou nepřesné, neúplné nebo již nejsou aktuální. Za tímto účelem Úřad ověří, pokud je to proveditelné, kvalitu operativních osobních údajů před jejich předáním nebo zpřístupněním. Při každém předání operativních osobních údajů k nim Úřad pokud možno doplní nezbytné informace, jež umožní příjemci zhodnotit míru jejich přesnosti, úplnosti, spolehlivosti a aktuálnosti.

Zjistí-li se, že došlo k předání nesprávných operativních osobních údajů nebo že operativní osobní údaje byly předány protiprávně, musí o tom být příjemce neprodleně vyrozuměn. V takovém případě musí být operativní osobní údaje opraveny nebo vymazány nebo být omezeno zpracování v souladu s článkem 61.

Je-li to požadováno tímto nařízením, zajistí Úřad zvláštní podmínky pro zpracování operativních osobních údajů a uvědomí příjemce takových údajů o těchto podmínkách a o nutnosti je dodržovat.

Úřad dodržuje zvláštní podmínky zpracování údajů stanovené vnitrostátním orgánem v souladu s čl. 9 odst. 3 a 4 směrnice (EU) 2016/680.

Předávání operativních osobních údajů orgánům, institucím a jiným subjektům Unie

S výhradou případných dalších omezení podle tohoto nařízení, zejména článku 53, předá Úřad operativní osobní údaje jinému orgánu, instituci či subjektu Unie, pouze pokud jsou takové údaje nezbytné k legitimnímu plnění úkolů spadajících do pravomoci daného jiného orgánu, instituce či subjektu Unie.

Pokud se operativní osobní údaje předávají na žádost jiného orgánu, instituce či subjektu Unie, odpovídají za legitimitu tohoto předání správce i příjemce.

Úřad je povinen ověřit pravomoc dotyčného jiného orgánu, instituce či subjektu Unie a předběžně posoudit nezbytnost předání operativních osobních údajů. Vzniknou-li pochybnosti, zda je předání nezbytné, požádá Úřad příjemce o doplňující informace.

Dotyčný jiný orgán, instituce či subjekt Unie zajistí, aby nezbytnost předání operativních osobních údajů mohla být dodatečně ověřena.

Jiný orgán, instituce či subjekt Unie zpracuje operativní osobní údaje výlučně pro účely, pro které byly předány.

Zpracování operativních osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filosofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracování genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby, operativních osobních údajů o zdravotním stavu nebo operativních osobních údajů o sexuálním životě či sexuální orientaci fyzické osoby je povoleno pouze tehdy, pokud je pro vyšetřovaní vedené Úřadem zcela nezbytné, s výhradou náležitých záruk zajišťujících práva a svobody subjektu údajů, a pouze tehdy, doplňují-li dané údaje jiné operativní osobní údaje, které již Úřad zpracovává.

O použití tohoto článku musí být neprodleně informován pověřenec pro ochranu osobních údajů.

Subjekt údajů má právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí Úřadu založeného výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování, které má pro něho právní účinky nebo se ho obdobným způsobem významně dotýká.

Úřad přijme vhodná opatření, aby poskytl veškeré informace uvedené v článku 58. Veškerá sdělení podle článků 56, 59 až 62 a 75 týkající se zpracování údajů subjektu se vyhotovují stručně, srozumitelně a snadno přístupným způsobem za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků. Informace jsou poskytovány jakýmikoli vhodnými, tedy i elektronickými prostředky. Obecně platí, že správce poskytne informace ve stejné podobě jako žádost.

Úřad usnadňuje výkon práv subjektu údajů podle článků 58 až 62.

Úřad informuje subjekt údajů písemně bez zbytečného odkladu, a v každém případě do tří měsíců od obdržení jeho žádosti, o tom, jaké kroky se v návaznosti na jeho žádost podnikají.

Úřad stanoví, že se informace podle článku 58 a veškerá sdělení a veškeré úkony podle článků 56, 59 až 62 a 75 poskytují a činí bezplatně. Jsou-li žádosti podané subjektem údajů zjevně nedůvodné nebo nepřiměřené, zejména protože se opakují, může Úřad buď:

uložit přiměřený poplatek zohledňující administrativní náklady spojené s poskytnutím požadovaných informací nebo sdělení nebo s učiněním požadovaných úkonů, nebo

odmítnout žádosti vyhovět.

Pokud má Úřad důvodné pochybnosti o totožnosti fyzické osoby, která podává žádost podle článku 59 nebo 61, může požádat o poskytnutí dodatečných informací nezbytných k potvrzení totožnosti subjektu údajů.

Úřad poskytne subjektu údajů alespoň tyto informace:

totožnost a kontaktní údaje Úřadu;

kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů;

informace o účelech zpracování, pro které jsou operativní osobní údaje určeny;

informace o právu podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů a jeho kontaktní údaje;

informace o existenci práva požadovat od Úřadu přístup k operativním osobním údajům týkajícím se subjektu údajů, jejich opravu nebo výmaz anebo omezení jejich zpracování.

Vedle informací uvedených v odstavci 1 poskytne Úřad subjektu údajů ve zvláštních případech tyto další informace s cílem umožnit výkon jeho práv:

právní základ zpracování;

dobu, po kterou budou operativní osobní údaje uloženy, nebo není-li ji možné určit, kritéria použitá ke stanovení této doby;

případné kategorie příjemců daných operativních osobních údajů, včetně příjemců ve třetích zemích nebo v mezinárodních organizacích;

v případě potřeby doplňující informace, zejména jsou-li operativní osobní údaje získány bez vědomí subjektu údajů.

Úřad může poskytnutí informací subjektu údajů podle odstavce 2 odložit, omezit či od něho upustit v takovém rozsahu a na takovou dobu, jak je to v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k základním právům a oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené, s cílem:

zabránit maření úředních nebo právních šetření, vyšetřování nebo postupů;

zabránit nepříznivému ovlivňování prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů;

chránit veřejnou bezpečnost členských států Evropské unie;

chránit národní bezpečnost členských států Evropské unie;

chránit práva a svobody druhých.

Subjekt údajů má právo získat od Úřadu potvrzení, zda operativní osobní údaje, které se ho týkají, jsou či nejsou zpracovávány, a je-li tomu tak, má právo získat přístup k těmto operativním osobním údajům a k následujícím informacím:

Úřad může přístup subjektu údajů k informacím úplně nebo částečně omezit v takovém rozsahu a na takovou dobu, jak je to v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k základním právům a oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené, s cílem:

zabránit maření úředních nebo právních šetření, vyšetřování nebo postupů;

zabránit nepříznivému ovlivňování prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů;

chránit veřejnou bezpečnost členských států Evropské unie;

chránit národní bezpečnost členských států Evropské unie;

chránit práva a svobody druhých.

Pokud by poskytnutí těchto informací ohrožovalo účely odstavce 1, informuje Úřad dotčený subjekt údajů pouze o tom, že provedl kontroly, přičemž neuvede žádné informace, z nichž by daný subjekt údajů mohl zjistit, zda Úřad zpracovává operativní osobní údaje, které se ho týkají.

Úřad informuje subjekt údajů o možnosti podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů nebo podat proti rozhodnutí Úřadu žalobu u Soudního dvora.

Úřad zdokumentuje věcné či právní důvody, na nichž se rozhodnutí zakládá. Na požádání zpřístupní tyto informace evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Právo na opravu nebo výmaz operativních osobních údajů a omezení zpracování

Subjekt údajů má právo na to, aby Úřad bez zbytečného odkladu opravil nepřesné operativní osobní údaje, které se ho týkají. S přihlédnutím k účelům zpracování má subjekt údajů právo na doplnění neúplných operativních osobních údajů, a to i poskytnutím dodatečného prohlášení.

Úřad vymaže operativní osobní údaje bez zbytečného odkladu a subjekt údajů má právo na to, aby Úřad bez zbytečného odkladu vymazal operativní osobní údaje, které se ho týkají, jestliže zpracování porušuje články 47, 49 nebo 55, nebo jestliže operativní osobní údaje musí být vymazány ke splnění právní povinnosti Úřadu.

Namísto výmazu osobních údajů Úřad omezí zpracování:

zpochybňuje-li subjekt údajů přesnost daných operativních osobních údajů a nelze-li ji ověřit, nebo

musí-li být dané operativní osobní údaje uchovány pro účely dokazování.

Pokud je zpracování omezeno ve smyslu prvního pododstavce písm. a), informuje Úřad subjekt údajů před zrušením omezení zpracování.

Pokud bylo zpracování omezeno podle odstavce 3, mohou být dané operativní osobní údaje, s výjimkou jejich uložení, zpracovány pouze z důvodu ochrany práv subjektu údajů či jiné fyzické nebo právnické osoby, která je účastníkem řízení u Úřadu, nebo pro účely stanovené v odst. 3 písm. b).

Úřad informuje subjekt údajů písemně o jakémkoli odmítnutí opravy či výmazu operativních osobních údajů nebo omezení zpracování a o důvodech tohoto odmítnutí. Úřad může povinnost poskytnout tyto informace úplně nebo částečně omezit v takovém rozsahu, jak je to v demokratické společnosti s náležitým přihlédnutím k základním právům a oprávněným zájmům dotčené fyzické osoby nutné a přiměřené, s cílem:

zabránit maření úředních nebo právních šetření, vyšetřování nebo postupů;

zabránit nepříznivému ovlivňování prevence, odhalování, vyšetřování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů;

chránit veřejnou bezpečnost členských států Evropské unie;

chránit národní bezpečnost členských států Evropské unie;

chránit práva a svobody druhých.

Úřad informuje subjekty údajů o možnosti podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů nebo podat proti rozhodnutí Úřadu žalobu u Soudního dvora.

Úřad uvědomí o opravě nepřesných operativních osobních údajů příslušný orgán, od nějž tyto nepřesné operativní osobní údaje pocházejí.

V případech, kdy byly operativní osobní údaje opraveny nebo vymazány nebo zpracování bylo omezeno podle odstavců 1, 2 a 3, vyrozumí Úřad příjemce a informuje je, že tyto operativní osobní údaje musí opravit či vymazat nebo omezit zpracování operativních osobních údajů, za které odpovídají.

Výkon práv subjektem údajů a ověřování prováděná evropským inspektorem ochrany údajů

V případech uvedených v čl. 58 odst. 3, čl. 60 odst. 2 a čl. 61 odst. 5 je možné práva subjektu údajů vykonávat rovněž prostřednictvím evropského inspektora ochrany údajů.

Úřad informuje subjekt údajů o možnosti vykonávat svá práva prostřednictvím evropského inspektora ochrany údajů podle odstavce 1.

V případě výkonu práva podle odstavce 1 informuje evropský inspektor ochrany údajů subjekt údajů přinejmenším o tom, že provedl veškerá nezbytná ověření nebo přezkum. Evropský inspektor ochrany údajů rovněž subjekt údajů informuje o jeho právu podat proti rozhodnutí Úřadu žalobu u Soudního dvora.

S přihlédnutím k povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k různě pravděpodobným a různě závažným rizikům pro práva a svobody fyzických osob zavede Úřad vhodná technická a organizační opatření, aby zajistil a byl schopen doložit, že zpracování je prováděno v souladu s tímto nařízením. Tato opatření musí být podle potřeby revidována a aktualizována.

Pokud je to s ohledem na činnosti zpracování přiměřené, zahrnují opatření uvedená v odstavci 1 uplatňování vhodných koncepcí v oblasti ochrany údajů Úřadem.

Pokud Úřad s jedním nebo více správci společně stanoví účely a prostředky zpracování, jsou společnými správci. Ti mezi sebou transparentním ujednáním vymezí své podíly na odpovědnosti za dodržování svých povinností týkajících se ochrany údajů, zejména pokud jde o výkon práv subjektu údajů, a své povinnosti poskytovat informace, pokud tuto odpovědnost správců nestanoví právo Unie nebo právo členského státu Evropské unie, jemuž správci podléhají. V ujednání může být určeno kontaktní místo pro subjekty údajů.

Ujednání uvedené v odstavci 1 náležitě zohlední úlohy společných správců a jejich vztahy vůči subjektům údajů. Subjekt údajů musí být o podstatných prvcích ujednání informován.

Bez ohledu na podmínky ujednání uvedeného v odstavci 1 může subjekt údajů vykonávat svá práva podle tohoto nařízení u každého ze správců i vůči každému z nich.

Pokud má být zpracování provedeno pro Úřad, využije Úřad pouze ty zpracovatele, kteří poskytují dostatečné záruky zavedení vhodných technických a organizačních opatření tak, aby dané zpracování splňovalo požadavky tohoto nařízení a aby byla zajištěna ochrana práv subjektu údajů.

Zpracovatel nezapojí do zpracování žádného dalšího zpracovatele bez předchozího konkrétního nebo obecného písemného povolení Úřadu. V případě obecného písemného povolení zpracovatel Úřad informuje o veškerých zamýšlených změnách týkajících se přijetí dalších zpracovatelů nebo jejich nahrazení, a poskytne tak Úřadu příležitost vyslovit vůči těmto změnám námitky.

Zpracování zpracovatelem se řídí smlouvou nebo jiným právním aktem podle práva Unie nebo práva členského státu Evropské unie zavazujícími zpracovatele vůči Úřadu, v nichž je stanoven předmět a doba trvání zpracování, povaha a účel zpracování, typ operativních osobních údajů a kategorie subjektů údajů a povinnosti a práva Úřadu. Tato smlouva nebo jiný právní akt zejména stanoví, že zpracovatel:

jedná pouze podle pokynů správce;

zajistí, aby se osoby oprávněné zpracovávat operativní osobní údaje zavázaly k mlčenlivosti nebo aby se na ně vztahovala zákonná povinnost mlčenlivosti;

pomáhá správci jakýmikoli vhodnými prostředky zajistit dodržování předpisů o právech subjektu údajů;

v souladu s rozhodnutím Úřadu všechny operativní osobní údaje po ukončení poskytování služeb spojených se zpracováním buď vymaže, nebo vrátí Úřadu a vymaže existující kopie, pokud právo Unie nebo právo členského státu Evropské unie nevyžadují uložení daných operativních osobních údajů;

poskytne Úřadu veškeré informace potřebné k prokázání toho, že byly splněny povinnosti stanovené v tomto článku;

dodržuje podmínky pro zapojení dalšího zpracovatele uvedené v odstavcích 2 a 3.

Smlouva nebo jiný právní akt uvedený v odstavci 3 musí být vyhotoveny písemně, a to i v elektronické formě.

Poruší-li zpracovatel toto nařízení tím, že určí účely a prostředky zpracování, považuje se ve vztahu k takovému zpracování za správce.

Zpracovatel a kdokoli, kdo jedná z pověření Úřadu nebo zpracovatele a má přístup k operativním osobním údajům, může tyto osobní údaje zpracovat pouze podle pokynů Úřadu, ledaže mu jejich zpracování ukládá právo Unie nebo právo členského státu Evropské unie.

S přihlédnutím ke stavu techniky, nákladům na provedení a povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k různě pravděpodobným a různě závažným rizikům pro práva a svobody fyzických osob, jež s sebou zpracování nese, zavede Úřad jak v době určení prostředků pro zpracování, tak v době zpracování samotného vhodná technická a organizační opatření, jako je pseudonymizace, jejichž účelem je provádět zásady ochrany údajů, jako je minimalizace údajů, účinným způsobem a začlenit do zpracování nezbytné záruky tak, aby splnil požadavky tohoto nařízení a ochránil práva subjektů údajů.

Úřad zavede vhodná technická a organizační opatření k zajištění toho, aby se standardně zpracovávaly pouze operativní osobní údaje, jež jsou přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány. Tato povinnost se týká množství shromážděných operativních osobních údajů, rozsahu jejich zpracování, doby jejich uložení a jejich dostupnosti. Tato opatření zejména zajistí, aby operativní osobní údaje nebyly standardně bez zásahu člověka zpřístupněny neomezenému počtu fyzických osob.

Úřad vede záznamy o všech kategoriích činností zpracování, za něž odpovídá. Tyto záznamy obsahují všechny tyto informace:

kontaktní údaje Úřadu a jméno a kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů;

účely zpracování;

popis kategorií subjektů údajů a kategorií operativních osobních údajů;

kategorie příjemců, kterým byly nebo budou operativní osobní údaje zpřístupněny, včetně příjemců ve třetích zemích nebo mezinárodních organizacích;

případně informace o předávání operativních osobních údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci, včetně identifikace této třetí země či mezinárodní organizace;

je-li to možné, plánované lhůty pro výmaz jednotlivých kategorií údajů;

je-li to možné, obecný popis technických a organizačních bezpečnostních opatření uvedených v čl. 73.

Záznamy podle odstavce 1 se vyhotovují písemně, a to i v elektronické formě.

Úřad na požádání poskytne záznam evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Úřad vede v automatizovaných systémech zpracování logy o všech těchto operacích: shromáždění, pozměnění, nahlédnutí, sdělení včetně předání, zkombinování a výmazu operativních osobních údajů využívaných pro operativní účely. Logy o nahlédnutí a sdělení musí umožňovat zjištění důvodů těchto operací, datum a čas, kdy byly učiněny, a totožnosti osoby, která do operativních osobních údajů nahlédla nebo která je zpřístupnila, a pokud možno totožnosti příjemců těchto operativních osobních údajů.

Logy se používají pouze pro ověření zákonnosti zpracování, vlastní kontrolu, pro zajištění neporušenosti a zabezpečení operativních osobních údajů a pro trestní řízení. Tyto logy musí být vymazány po uplynutí tří let, pokud nejsou nutné pro průběžnou kontrolu.

Úřad poskytne logy na požádání evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Úřad při plnění svých úkolů na požádání spolupracuje s evropským inspektorem ochrany údajů.

Pokud je pravděpodobné, že určitý druh zpracování, zejména při využití nových technologií, bude s přihlédnutím k povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob, provede Úřad před zpracováním posouzení vlivu zamýšlených operací zpracování na ochranu operativních osobních údajů.

Posouzení uvedené v odstavci 1 obsahuje alespoň obecný popis zamýšlených operací zpracování, posouzení rizik z hlediska práv a svobod subjektů údajů, plánovaná opatření k řešení těchto rizik, záruky, bezpečnostní opatření a mechanismy k zajištění ochrany operativních osobních údajů a k doložení souladu s tímto nařízením, s přihlédnutím k právům a oprávněným zájmům subjektů údajů a dalších dotčených osob.

Úřad konzultuje s evropským inspektorem ochrany údajů před zpracováním osobních údajů, které bude součástí nové evidence, jež má být vytvořena, pokud:

z posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle článku 71 vyplývá, že by dané zpracování mělo za následek vysoké riziko v případě, že by Úřad nepřijal opatření ke zmírnění tohoto rizika; nebo

druh zpracování, zejména při využití nových technologií, mechanismů nebo postupů, s sebou nese vysoké riziko pro práva a svobody subjektů údajů.

Evropský inspektor ochrany údajů může sestavit seznam operací zpracování, které podléhají předchozí konzultaci podle odstavce 1.

Úřad poskytne evropskému inspektorovi ochrany údajů posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle článku 71 a na požádání mu poskytne jakékoli další informace, jež evropskému inspektorovi ochrany údajů umožní posoudit soulad zpracování s tímto nařízením, a zejména posoudit rizika z hlediska ochrany operativních osobních údajů subjektu údajů a související záruky.

Pokud se evropský inspektor ochrany údajů domnívá, že by zamýšlené zpracování uvedené v odstavci 1 tohoto článku porušilo toto nařízení, zejména pokud Úřad nedostatečně určil či zmírnil riziko, upozorní na to Úřad písemně do šesti týdnů od obdržení žádosti o konzultaci v souladu se svými pravomocemi uvedenými v článku 85. Tato lhůta může být s ohledem na složitost zamýšleného zpracování prodloužena o jeden měsíc. Evropský inspektor ochrany údajů informuje Úřad o každém takovém prodloužení a o jeho důvodech do jednoho měsíce od obdržení žádosti o konzultaci.

S přihlédnutím ke stavu techniky, nákladům na provedení, povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k různě pravděpodobným a různě závažným rizikům pro práva a svobody fyzických osob provede Úřad vhodná technická a organizační opatření, aby zajistil úroveň zabezpečení odpovídající danému riziku, zejména pokud jde o zpracování zvláštních kategorií operativních osobních údajů uvedených v článku 55.

Pokud jde o automatizované zpracování, provede Úřad po zhodnocení rizik opatření s cílem:

zabránit neoprávněným osobám v přístupu k zařízení využívanému pro zpracování („kontrola přístupu k zařízením“);

zabránit neoprávněnému čtení, kopírování, pozměňování nebo odstraňování nosičů údajů („kontrola nosičů údajů“);

zabránit neoprávněnému vkládání údajů a neoprávněnému prohlížení, pozměňování nebo mazání uložených operativních osobních údajů („kontrola uložení“);

zabránit neoprávněným osobám v užívání automatizovaných systémů pro zpracování pomocí zařízení pro přenos údajů („kontrola uživatelů“);

zajistit, aby osoby oprávněné k využívání určitého automatizovaného systému pro zpracování měly přístup pouze k operativním osobním údajům, na které se vztahuje jejich povolení k přístupu („kontrola přístupu k údajům“);

zajistit, aby bylo možné ověřit a zjistit, kterým subjektům byly nebo mohou být operativní osobní údaje předány nebo zpřístupněny za použití zařízení pro přenos údajů („kontrola přenosu“);

zajistit, aby bylo možné zpětně ověřit a zjistit, které operativní osobní údaje byly vloženy do automatizovaných systémů pro zpracování a kdo a kdy je vložil („kontrola vkládání“);

zabránit neoprávněnému čtení, kopírování, pozměňování nebo mazání operativních osobních údajů při předávání operativních osobních údajů nebo při přepravě nosičů údajů („kontrola přepravy“);

zajistit, aby instalované systémy mohly být v případě výpadku obnoveny („obnova“);

zajistit, aby systém fungoval, aby byl hlášen výskyt chyb ve funkcích („spolehlivost“) a aby uložené operativní osobní údaje nebylo možné poškodit špatným fungováním systému („neporušenost“).

Ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů evropskému inspektorovi ochrany údajů

Úřad ohlásí evropskému inspektorovi ochrany údajů jakékoli porušení zabezpečení osobních údajů bez zbytečného odkladu a pokud možno do 72 hodin od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, ledaže je nepravděpodobné, že by toto porušení mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob. Pokud není ohlášení evropskému inspektorovi ochrany údajů učiněno do 72 hodin, musí být současně s ním uvedeny důvody tohoto zpoždění.

Ohlášení podle odstavce 1 musí přinejmenším obsahovat:

popis povahy daného případu porušení zabezpečení osobních údajů včetně, pokud je to možné, kategorií a přibližného počtu dotčených subjektů údajů a kategorií a přibližného množství dotčených záznamů osobních údajů;

jméno a kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů;

popis pravděpodobných důsledků porušení zabezpečení osobních údajů;

popis opatření, která Úřad přijal nebo navrhl k přijetí s cílem vyřešit dané porušení zabezpečení osobních údajů, včetně případných opatření ke zmírnění možných nepříznivých dopadů.

Není-li možné poskytnout informace uvedené v odstavci 2 současně, mohou být poskytnuty postupně bez dalšího zbytečného odkladu.

Úřad dokumentuje veškeré případy porušení zabezpečení osobních údajů uvedené v odstavci 1, přičemž uvede skutečnosti, které se týkají daného porušení, jeho účinky a přijatá nápravná opatření. Tato dokumentace musí evropskému inspektorovi ochrany údajů umožnit ověření souladu s tímto článkem.

Jestliže se porušení zabezpečení osobních údajů týká osobních údajů, které předal správce nebo které byly předány jinému správci, sdělí Úřad informace uvedené v odstavci 3 bez zbytečného odkladu takovému správci.

Oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů

Pokud je pravděpodobné, že určitý případ porušení zabezpečení osobních údajů bude mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob, oznámí Úřad toto porušení bez zbytečného odkladu subjektu údajů.

V oznámení určeném subjektu údajů podle odstavce 1 tohoto článku se za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků popíše povaha porušení zabezpečení osobních údajů a uvedou se v něm přinejmenším informace a doporučení uvedené v čl. 74 odst. 2 písm. b), c) a d).

Oznámení subjektu údajů uvedené v odstavci 1 se nevyžaduje, je-li splněna kterákoli z těchto podmínek:

Úřad zavedl náležitá technická a organizační ochranná opatření a tato opatření byla použita u osobních údajů dotčených porušením zabezpečení osobních údajů, zejména taková, která činí tyto údaje nesrozumitelnými pro kohokoli, kdo není oprávněn k nim přistupovat, jako je například šifrování;

Úřad přijal následná opatření, která zajistí, že vysoké riziko pro práva a svobody subjektů údajů podle odstavce 1 se již pravděpodobně neprojeví;

vyžadovalo by to nepřiměřené úsilí. V takovém případě musí být subjekty údajů informovány stejně účinným způsobem pomocí veřejného oznámení nebo podobného opatření.

Jestliže Úřad dotčenému subjektu údajů porušení zabezpečení osobních údajů ještě neoznámil, může evropský inspektor ochrany údajů po posouzení pravděpodobnosti toho, že dané porušení bude mít za následek vysoké riziko, požadovat, aby tak učinil, nebo může rozhodnout, že je splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 3.

Oznámení subjektu údajů podle odstavce 1 tohoto článku lze odložit, omezit či lze od něj upustit za podmínek uvedených v čl. 60 odst. 3 a z důvodů v něm stanovených.

Přístup k operativním osobním údajům zpracovávaným Úřadem mohou mít výhradně evropský nejvyšší žalobce, evropští žalobci, evropští pověření žalobci a oprávnění zaměstnanci, již jsou jim nápomocni, a to za účelem plnění svých úkolů a v mezích stanovených tímto nařízením.

Kolegium jmenuje pověřence pro ochranu osobních údajů na návrh evropského nejvyššího žalobce. Pověřencem pro ochranu osobních údajů je zaměstnanec jmenovaný zvlášť pro tento účel. Při výkonu svých povinností jedná pověřenec pro ochranu osobních údajů nezávisle a nesmí přijímat žádné pokyny.

Pověřenec pro ochranu osobních údajů musí být vybrán na základě svých profesních kvalit, zejména na základě svých odborných znalostí práva a praxe v oblasti ochrany údajů a své schopnosti plnit úkoly stanovené v tomto nařízení, zejména úkoly uvedené v článku 79.

Výběr pověřence pro ochranu osobních údajů nesmí vést ke střetu zájmů mezi jeho povinnostmi pověřence a jeho dalšími úředními povinnostmi, zejména těmi, které vyplývají z uplatňování tohoto nařízení.

Pověřenec pro ochranu osobních údajů je jmenován na dobu čtyř let a může být jmenován opakovaně, jeho celkové funkční období však nesmí přesáhnout osm let. Z funkce pověřence pro ochranu osobních údajů ho může kolegium odvolat pouze se souhlasem evropského inspektora ochrany údajů, přestane-li pověřenec splňovat podmínky požadované pro výkon této funkce.

Úřad zveřejní kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů a sdělí je evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Úřad zajistí, aby byl pověřenec pro ochranu osobních údajů náležitě a včas zapojen do veškerých záležitostí souvisejících s ochranou osobních údajů.

Úřad podporuje pověřence pro ochranu osobních údajů při plnění úkolů uvedených v článku 79 tím, že mu poskytuje zdroje nezbytné k plnění těchto úkolů, přístup k osobním údajům a operacím zpracování a k udržování jeho odborných znalostí.

Úřad zajistí, aby pověřenec pro ochranu osobních údajů nedostával žádné pokyny týkající se výkonu těchto úkolů. Pověřenec nesmí být kolegiem propuštěn ani sankcionován v souvislosti s plněním svých úkolů. Pověřenec pro ochranu osobních údajů je přímo podřízen evropskému nejvyššímu žalobci.

Subjekty údajů se mohou obracet na pověřence pro ochranu osobních údajů ve všech záležitostech souvisejících se zpracováním jejich osobních údajů a výkonem jejich práv podle tohoto nařízení a podle nařízení (ES) č. 45/2001.

Kolegium přijme prováděcí pravidla pro činnost pověřence pro ochranu osobních údajů. Tato prováděcí pravidla se týkají zejména výběrového řízení na místo pověřence pro ochranu osobních údajů a odvolání, úkolů, povinností a pravomocí pověřence pro ochranu osobních údajů, jakož i záruk jeho nezávislosti.

Úřad poskytne pověřenci pro ochranu osobních údajů pracovníky a zdroje nezbytné pro výkon jeho úkolů.

Pověřenec pro ochranu osobních údajů a jeho pracovníci jsou vázáni povinností zachování důvěrnosti podle článku 108.

Pověřenec pro ochranu osobních údajů má zejména tyto úkoly týkající se zpracovávání osobních údajů:

nezávisle zajišťovat, aby Úřad dodržoval ustanovení o ochraně údajů obsažená v tomto nařízení, v nařízení (ES) č. 45/2001 a v jednacím řádu Úřadu; to zahrnuje monitorování souladu s tímto nařízením, dalšími předpisy Unie nebo členských států v oblasti ochrany údajů a s koncepcemi Úřadu v oblasti ochrany osobních údajů, včetně rozdělení odpovědnosti, zvyšování povědomí a odborné přípravy pracovníků zapojených do operací zpracování a souvisejících auditů;

poskytovat informace a poradenství Úřadu a pracovníkům, kteří provádějí zpracování, o jejich povinnostech podle tohoto nařízení a dalších předpisů Unie nebo členských států v oblasti ochrany údajů;

poskytovat poradenství na požádání, pokud jde o posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, a monitorovat jeho uplatňování podle článku 71;

zajišťovat, aby byly uchovány záznamy o předávání nebo získávání osobních údajů v souladu s jednacím řádem Úřadu;

spolupracovat s pracovníky Úřadu odpovědnými za postupy, školení a poradenství týkající se zpracování údajů;

spolupracovat s evropským inspektorem ochrany údajů;

zajišťovat, aby subjekty údajů byly informovány o svých právech vyplývajících z tohoto nařízení;

působit jako kontaktní místo pro evropského inspektora ochrany údajů; v záležitostech týkajících se zpracování, včetně předchozí konzultace podle článku 72, a případně vést konzultace v jakékoli jiné věci;

připravovat výroční zprávu a předložit tuto zprávu evropskému nejvyššímu žalobci a evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Pověřenec pro ochranu osobních údajů vykonává funkce stanovené nařízením (ES) č. 45/2001, pokud jde o administrativní osobní údaje.

Pověřenec pro ochranu osobních údajů a pracovníci Úřadu, kteří mu jsou nápomocni při výkonu jeho povinností, mají přístup k osobním údajům zpracovávaným Úřadem a do jeho prostor v rozsahu, který je potřebný pro plnění jejich úkolů.

Dospěje-li pověřenec pro ochranu osobních údajů k závěru, že ustanovení nařízení (ES) č. 45/2001 o zpracování administrativních osobních údajů nebo ustanovení tohoto nařízení o zpracování operativních osobních údajů nebyla dodržena, informuje o tom evropského nejvyššího žalobce a požádá jej, aby nedodržení ve stanovené lhůtě napravil. Nevyřeší-li evropský nejvyšší žalobce toto nedodržení ve stanovené lhůtě, postoupí pověřenec pro ochranu osobních údajů záležitost evropskému inspektorovi ochrany údajů.

Úřad může předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pokud jsou splněny ostatní ustanovení tohoto nařízení, zejména článek 53, a pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v článcích 80 až 83, totiž:

dané předání je nutné pro výkon úkolů Úřadu;

operativní osobní údaje jsou předány správci ve třetí zemi nebo v mezinárodní organizaci, který je orgánem příslušným pro účely stanovené v článku 104;

v případě, že operativní osobní údaje, které mají být předány v souladu s tímto článkem, byly Úřadu předány nebo zpřístupněny členským státem Evropské unie, Úřad získal předchozí povolení k předání od příslušného orgánu tohoto členského státu Evropské unie v souladu s jeho vnitrostátním právem, neudělil-li tento členský stát Evropské unie povolení k takovému předání obecnou formou nebo s výhradou zvláštních podmínek;

Komise podle článku 81 rozhodla, že daná třetí země nebo mezinárodní organizace zajišťuje odpovídající úroveň ochrany, nebo v případě, že takové rozhodnutí neexistuje, pokud byly poskytnuty nebo existují vhodné záruky podle článku 82, nebo v případě, že neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně ani vhodné záruky, uplatní se výjimka pro specifické situace podle článku 83, a

v případě dalšího předání třetí zemí nebo mezinárodní organizací jiné třetí zemi nebo mezinárodní organizaci Úřad vyžaduje, aby ho třetí země nebo mezinárodní organizace požádala o předchozí povolení takového dalšího předání, jež může Úřad poskytnout teprve po zohlednění všech relevantních faktorů, včetně závažnosti trestného činu, účelu, pro který byly operativní osobní údaje původně předány, a úrovně ochrany osobních údajů ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, kterým jsou operativní osobní údaje dále předávány.

Úřad může operativní osobní údaje předat bez předchozího povolení členského státu Evropské unie podle odst. 1 písm. c) pouze tehdy, pokud je to nezbytné, aby se zabránilo bezprostřednímu a závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti v určitém členském státě Evropské unie nebo třetí zemi nebo podstatných zájmů členského státu Evropské unie, a předchozí povolení nelze získat včas. Orgán příslušný pro vydání předchozího povolení musí být neprodleně informován.

Předání operativních osobních údajů poskytnutých Úřadem třetí zemi nebo mezinárodní organizace členským státem Evropské unie anebo orgánem, institucí či jiným subjektem Unie je zakázáno. To neplatí v případech, kdy Úřad takové předání schválil poté, co zohlednil všechny relevantní faktory, včetně závažnosti trestného činu, účelu, pro který byly operativní osobní údaje původně předány, a úrovně ochrany osobních údajů ve třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, kterým jsou operativní osobní údaje předávány. Tato povinnost získat předchozí povolení od Úřadu se nevztahuje na případy, které byly postoupeny příslušným vnitrostátním orgánům podle článku 34.

Články 80 až 83 se použijí s cílem zajistit, aby úroveň ochrany fyzických osob zaručená tímto nařízením a právem Unie nebyla znehodnocena.

Úřad může předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pokud Komise rozhodla v souladu s článkem 36 směrnice (EU) 2016/680 o tom, že tato třetí země, území či jedno nebo více konkrétních odvětví v dané třetí zemi nebo daná mezinárodní organizace zaručují odpovídající úroveň ochrany.

Jestliže neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně, může Úřad předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci, pokud:

byly právně závazným nástrojem poskytnuty vhodné záruky ve vztahu k ochraně operativních osobních údajů nebo

Úřad posoudil všechny okolnosti daného předání operativních osobních údajů a dospěl k závěru, že ve vztahu k ochraně operativních osobních údajů existují vhodné záruky.

Úřad informuje evropského inspektora ochrany údajů o kategoriích předání podle odst. 1 písm. b).

Je-li předání operativních osobních údajů založeno na odst. 1 písm. b), musí být zdokumentováno a příslušná dokumentace na požádání zpřístupněna evropskému inspektorovi ochrany údajů, přičemž musí obsahovat mimo jiné den a čas předání a informace o přijímajícím příslušném orgánu, o důvodech předání a o předaných operativních osobních údajích.

Neexistuje-li rozhodnutí o odpovídající ochraně ani vhodné záruky podle článku 82, může Úřad předat operativní osobní údaje třetí zemi nebo mezinárodní organizaci pouze za podmínky, že předání je nezbytné:

k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné osoby;

k ochraně oprávněných zájmů subjektu údajů;

k tomu, aby se zabránilo bezprostřednímu a závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti v určitém členském státě Evropské unie nebo třetí zemi, nebo

v individuálních případech k výkonu úkolů Úřadu, pokud Úřad nerozhodne, že základní práva a svobody subjektu údajů převažují nad veřejným zájmem na předání.

Je-li předání osobních údajů založeno na odstavci 1, musí být zdokumentováno a příslušná dokumentace na požádání zpřístupněna evropskému inspektorovi ochrany údajů, přičemž musí obsahovat mimo jiné den a čas předání a informace o přijímajícím příslušném orgánu, o důvodech předání a o předaných operativních osobních údajích.

Předání operativních osobních údajů příjemcům usazeným ve třetích zemích

Odchylně od čl. 80 odst. 1 písm. b) a aniž jsou dotčeny jakékoliv mezinárodní dohody uvedené v odstavci 2 tohoto článku, může Úřad v individuálních a zvláštních případech předat operativní osobní údaje přímo příjemcům usazeným ve třetích zemích pouze tehdy, pokud je to v souladu s ostatními ustanoveními této kapitoly a jsou splněny všechny tyto podmínky:

předání je nezbytně nutné ke splnění jeho úkolů podle tohoto nařízení pro účely stanovené v čl. 49 odst. 1;

Úřad rozhodne, že nad veřejným zájmem vyžadujícím předání v daném případě nepřevažují žádná základní práva a svobody dotčeného subjektu údajů;

Úřad se domnívá, že předání orgánu příslušnému pro účely uvedené v čl. 49 odst. 1 ve třetí zemi je neefektivní nebo nevhodné, zejména proto, že je nelze učinit včas;

orgán příslušný pro účely uvedené v čl. 49 odst. 1 ve třetí zemi je bez zbytečného odkladu informován, ledaže to je neefektivní nebo nevhodné;

Úřad informuje příjemce o konkrétním účelu nebo účelech, pro něž může operativní osobní údaje zpracovat, pokud je takové zpracování nutné.

Mezinárodními dohodami uvedenými v odstavci 1 se rozumějí jakékoliv platné dvoustranné nebo mnohostranné mezinárodní dohody mezi Unií a třetími zeměmi v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce.

Evropský inspektor ochrany údajů je pověřen sledováním a zajišťováním toho, aby byla uplatňována ustanovení tohoto nařízení týkající se ochrany základních práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním operativních osobních údajů Úřadem, a poskytováním poradenství pro Úřad a subjekty údajů ke všem otázkám, které se týkají zpracování operativních osobních údajů. Za tímto účelem plní evropský inspektor ochrany údajů úkoly stanovené v odstavci 2 tohoto článku, vykonává pravomoci svěřené podle odstavce 3 tohoto článku a spolupracuje s vnitrostátními dozorovými úřady v souladu s článkem 87.

Evropský inspektor ochrany údajů má podle tohoto nařízení následující úkoly:

vyslechnout a posoudit stížnosti a v přiměřené době sdělit subjektu údajů výsledky;

provádět vyšetřování buď z vlastního podnětu, nebo na základě stížnosti a v přiměřené době sdělit subjektu údajů výsledky;

kontrolovat a zajišťovat uplatňování ustanovení tohoto nařízení týkajících se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováváním operativních osobních údajů Úřadem;

buď z vlastního podnětu, nebo v rámci konzultace poskytovat poradenství Úřadu ke všem otázkám, které se týkají zpracování operativních osobních údajů, zejména před vypracováním vnitřních pravidel týkajících se ochrany základních práv a svobod v souvislosti se zpracováním operativních osobních údajů.

Evropský inspektor ochrany údajů může podle tohoto nařízení:

poskytovat poradenství subjektům údajů při výkonu jejich práv;

předložit věc Úřadu v případě údajného porušení ustanovení upravujících zpracování operativních osobních údajů a případně podat návrhy na nápravu daného porušení a na zlepšení ochrany subjektů údajů;

konzultovat Úřad v případech, kdy byly žádosti o výkon určitých práv týkajících se operativních osobních údajů zamítnuty v rozporu s články 56 až 62;

předložit věc Úřadu;

nařídit Úřadu, aby opravil, omezil či vymazal operativní osobní údaje, které byly zpracovány Úřadem v rozporu s ustanoveními o zpracovávání operativních osobních údajů a oznamování těchto kroků třetím osobám, jimž byly tyto údaje sděleny, pokud to nenarušuje vyšetřování a trestní stíhání vedená Úřadem;

předložit věc Soudnímu dvoru za podmínek, které stanoví Smlouvy;

zasahovat do právních sporů předložených Soudnímu dvoru.

Evropský inspektor ochrany údajů má přístup k operativním osobním údajům zpracovávaným Úřadem a do jeho prostor v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů.

Evropský inspektor ochrany údajů vypracuje každý rok zprávu o své činnosti dohledu nad Úřadem.

Evropský inspektor ochrany údajů a jeho pracovníci jsou během svého funkčního období a po jeho skončení vázáni služebním tajemstvím, pokud jde o veškeré důvěrné informace, o nichž se dozvědí během plnění svých úředních povinností.

Spolupráce mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými úřady

Evropský inspektor ochrany údajů jedná v úzké spolupráci s vnitrostátními dozorovými úřady v konkrétních otázkách vyžadujících účast na vnitrostátní úrovni, zejména pokud evropský inspektor ochrany údajů nebo vnitrostátní dozorový úřad zjistí velké nesrovnalosti mezi postupy členských států Evropské unie nebo potenciálně nezákonné předávání prostřednictvím komunikačních kanálů Úřadu nebo v souvislosti s otázkami týkajícími se provádění a výkladu tohoto nařízení nastolenými jedním nebo více vnitrostátními dozorovými úřady.

V případech uvedených v odstavci 1 si mohou evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní dozorové úřady, v jejichž působnosti je dohled nad ochranou údajů, každý v mezích své působnosti, podle potřeby vyměňovat relevantní informace, pomáhat si při výkonu auditů a kontrol, šetřit problémy související s výkladem či uplatňováním tohoto nařízení, studovat problémy vztahující se k výkonu nezávislého dohledu či k výkonu práv subjektů údajů, vypracovávat harmonizované návrhy společných řešení jakýchkoli problémů a podporovat informovanost o právech na ochranu údajů.

Evropský sbor pro ochranu osobních údajů, zřízený nařízením (EU) 2016/679, plní rovněž úkoly stanovené v článku 51 směrnice (EU) 2016/680, pokud jde o záležitosti spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, zejména úkoly uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.

Každý subjekt údajů má právo podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů, pokud se domnívá, že zpracováním operativních osobních údajů, které se ho týkají, Úřad porušuje toto nařízení.

Evropský inspektor ochrany údajů informuje subjekt údajů o pokroku v řešení stížnosti a o jeho výsledku, jakož i o možnosti využít soudní ochranu podle článku 89.

Proti rozhodnutím evropského inspektora ochrany údajů lze podat žalobu k Soudnímu dvoru.

Evropský nejvyšší žalobce odpovídá za přípravu rozhodnutí o sestavení rozpočtu a jejich předložení kolegiu k přijetí.

Správní ředitel jako schvalující osoba odpovídá za plnění rozpočtu Úřadu.

Evropský nejvyšší žalobce připraví na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem odhady příjmů a výdajů Úřadu pro každý rozpočtový rok, který odpovídá kalendářnímu roku. Tyto odhady jsou uvedeny v rozpočtu Úřadu.

Pokud jde o příjmy a výdaje, je rozpočet Úřadu vyvážený.

Aniž jsou dotčeny jiné zdroje, tvoří příjmy Úřadu:

příspěvek Unie zapsaný v souhrnném rozpočtu Unie, s výhradou odstavců 7 a 8;

příjmy za publikace a veškeré služby poskytované Úřadem.

Výdaje Úřadu zahrnují odměny evropského nejvyššího žalobce, evropských žalobců, evropských pověřených žalobců, správního ředitele a pracovníků Úřadu, správní náklady, náklady na infrastrukturu a provozní výdaje.

Pokud evropští pověření žalobci jednají v rámci činností Úřadu, považují se příslušné výdaje jimi vynaložené v průběhu těchto činností za provozní výdaje Úřadu.

Provozní výdaje Úřadu v zásadě nezahrnují náklady spojené s vyšetřovacími úkony prováděnými příslušnými vnitrostátními orgány ani náklady na právní pomoc. V rámci rozpočtu Úřadu však tyto výdaje zahrnují některé náklady spojené s vyšetřováním a trestním stíháním podle odstavce 6.

Provozní výdaje rovněž zahrnují vytvoření systému správy případů, odbornou přípravu, mise a překlady nezbytné pro vnitřní fungování Úřadu, jako jsou překlady pro stálou komoru.

Je-li jménem Úřadu prováděn mimořádně nákladný vyšetřovací úkon, mohou evropští pověření žalobci z vlastního podnětu nebo na základě odůvodněné žádosti příslušných vnitrostátních orgánů konzultovat stálou komoru, zda by náklady spojené s vyšetřovacím úkonem mohl částečně nést Úřad. Takové konzultace nesmějí zpozdit vyšetřování.

Stálá komora pak může, po konzultaci se správním ředitelem a na základě přiměřenosti provedení dané úkonu za konkrétních okolností a na základě mimořádné povahy nákladů, které zahrnuje, rozhodnout o vyhovění žádosti nebo jejím zamítnutí, v souladu s pravidly pro posouzení těchto kritérií stanovenými v jednacím řádu Úřadu. Správní ředitel pak na základě dostupných finančních zdrojů rozhodne o výši příspěvku, který má být poskytnut. Správní ředitel o rozhodnutí o výši částky neprodleně informuje evropského pověřeného žalobce, který případ projednává.

V souladu s článkem 332 Smlouvy o fungování EU nesou výdaje Úřadu uvedené v odstavcích 4 a 5 tohoto článku členské státy. Členské státy Evropské unie, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu, obdrží úpravu v souladu s článkem 11 nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 ( 6 ).

Odstavec 7 se nevztahuje na administrativní náklady orgánů Unie vyplývající z provádění posílené spolupráce na zřízení Úřadu.

Evropský nejvyšší žalobce připraví každý rok na základě návrhu vypracovaného správním ředitelem předběžný návrh odhadů příjmů a výdajů Úřadu pro následující rozpočtový rok. Evropský nejvyšší žalobce předkládá předběžný návrh odhadů k přijetí kolegiu.

Předběžný návrh odhadů příjmů a výdajů Úřadu musí být předán Komisi do 31. ledna každého roku. Jeho konečnou verzi, která zahrnuje návrh plánu pracovních míst, předá Úřad Komisi do 31. března každého roku.

Komise předá výkaz odhadů Evropskému parlamentu a Radě (společně dále jen „rozpočtový orgán“) spolu s návrhem souhrnného rozpočtu Unie.

Na základě výkazu odhadů zapíše Komise do návrhu souhrnného rozpočtu Unie odhady, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst, a výši příspěvku ze souhrnného rozpočtu, které předloží rozpočtovému orgánu v souladu s články 313 a 314 Smlouvy o fungování EU.

Rozpočtový orgán schvaluje prostředky na příspěvek ze souhrnného rozpočtu Unie Úřadu.

Rozpočtový orgán přijme plán pracovních míst Úřadu.

Kolegium přijme rozpočet Úřadu na návrh evropského nejvyššího žalobce. Stává se konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Unie. V případě potřeby se upraví stejným postupem jako při přijímání původního rozpočtu.

Na jakýkoliv projekt v oblasti nemovitostí, který pravděpodobně bude mít významný dopad na rozpočet Úřadu, se použije článek 88 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ( 7 ).

Správní ředitel jako schvalující osoba Úřadu plní rozpočet v rámci své odpovědnosti a v mezích schválených v rozpočtu.

Správní ředitel každoročně předkládá rozpočtovému orgánu všechny důležité informace o výsledcích veškerých hodnotících postupů.

Účetní Úřadu předá účetnímu Komise a Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku za rozpočtový rok (rok N) do 1. března následujícího rozpočtového roku (rok N + 1).

Do 31. března následujícího rozpočtového roku předá Úřad Evropskému parlamentu, Radě a Účetnímu dvoru zprávu o rozpočtovém a finančním řízení.

Účetní Komise předá Účetnímu dvoru předběžnou účetní závěrku Úřadu konsolidovanou s účetní závěrkou Komise do 31. března následujícího rozpočtového roku.

V souladu s čl. 148 odst. 1 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 předloží Účetní dvůr své připomínky k předběžným účetním závěrkám Úřadu do 1. června následujícího roku.

Po obdržení připomínek Účetního dvora k předběžné účetní závěrce Úřadu podle článku 148 nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 vypracuje účetní Úřadu na vlastní odpovědnost jeho konečnou účetní závěrku a předá ji kolegiu k vyjádření stanoviska.

Do 1. července následujícího rozpočtového roku předá účetní Úřadu konečnou účetní závěrku Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru společně se stanoviskem kolegia uvedeným v odstavci 5.

Konečná účetní závěrka Úřadu se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie do 15. listopadu roku následujícího po každém rozpočtovém roce.

Správní ředitel předá Účetnímu dvoru odpověď na připomínky do 30. září každého následujícího rozpočtového roku. Správní ředitel odpověď předá také Komisi.

Správní ředitel poskytne Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro řádný průběh udělení absolutoria za daný rozpočtový rok v souladu s čl. 109 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013.

10.

Na základě doporučení Rady přijatého kvalifikovanou většinou udělí Evropský parlament do 15. května roku N + 2 správnímu řediteli absolutorium za plnění rozpočtu na rozpočtový rok N.

Evropský nejvyšší žalobce vypracuje na základě návrhu předloženého správním ředitelem návrh finančních pravidel příslušných pro Úřad. Tato pravidla přijme kolegium po konzultaci s Komisí. Finanční pravidla se mohou odchýlit od pravidel uvedených v nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013, pouze pokud je takové odchýlení zvlášť vyžadováno pro provoz Úřadu a s předchozím souhlasem Komise.

Nestanoví-li toto nařízení jinak, vztahují se na evropského nejvyššího žalobce, evropské žalobce, evropské pověřené žalobce, správního ředitele a zaměstnance Úřadu služební řád, pracovní řád a pravidla přijatá dohodou mezi orgány Unie k provedení služebního řádu a pracovního řádu.

Evropský nejvyšší žalobce a evropští žalobci jsou zaměstnáni jako dočasní zaměstnanci Úřadu podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu.

Zaměstnanci Úřadu se přijímají podle pravidel a předpisů platných pro úředníky a ostatní zaměstnance Evropské unie.

Pravomoci, které služební řád a pracovní řád k uzavírání pracovních smluv svěřují orgánu oprávněnému ke jmenování, vykonává kolegium. Kolegium může tyto pravomoci, pokud jde o zaměstnance Úřadu, přenést na správního ředitele. Přenesení pravomoci uvedené v tomto odstavci se nesmí týkat evropského nejvyššího žalobce, evropských žalobců, evropských pověřených žalobců ani správního ředitele.

Kolegium přijímá v souladu s článkem 110 služebního řádu vhodná pravidla k provedení služebního řádu a pracovního řádu. Kolegium rovněž přijímá programování lidských zdrojů, které tvoří součást programového dokumentu.

Na Úřad a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie.

Evropští pověření žalobci jsou přijímáni jako zvláštní poradci v souladu s články 5, 123 a 124 pracovního řádu. Příslušné vnitrostátní orgány usnadní výkon funkce evropských pověřených žalobců podle tohoto nařízení a zdrží se jakéhokoli jednání nebo postupů, které by mohly nepříznivě ovlivnit jejich kariéru nebo postavení ve vnitrostátním systému trestního stíhání. Příslušné vnitrostátní orgány poskytnou evropským pověřeným žalobcům především zdroje a zařízení nezbytná k výkonu jejich funkce podle tohoto nařízení a zajistí jejich plnou integraci do vnitrostátních útvarů pověřených trestním stíháním. Zajistí se zavedení vhodných opatření tak, aby byla zachována práva evropských pověřených žalobců týkající se sociálního zabezpečení, důchodu a pojistného krytí podle vnitrostátního systému. Rovněž se zajistí, aby celková odměna evropských pověřených žalobců nebyla nižší, než by byla v případě, že by zůstali pouze vnitrostátními žalobci. Odpovědnost za všeobecné pracovní podmínky a pracovní prostředí evropských pověřených žalobců nesou příslušné vnitrostátní justiční orgány.

Evropský žalobce a evropští pověření žalobci nesmějí při výkonu svých pravomocí souvisejících s vyšetřováním a trestním stíháním přijímat žádné jiné příkazy, pokyny ani instrukce než ty, které jsou výslovně stanoveny v článku 6.

Dočasným zaměstnancům zaměstnaným podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu v orgánech, institucích nebo jiných subjektech Unie, kteří byli přijati Úřadem na základě smlouvy uzavřené nejpozději jeden rok po zahájení provozu Úřadu v souladu s rozhodnutím uvedeným v čl. 120 odst. 2, musí být nabídnuta pracovní smlouva podle čl. 2 písm. f) pracovního řádu, přičemž veškeré další smluvní podmínky zůstanou beze změny, aniž je dotčena nutnost plnit povinnosti vyplývající z pracovního řádu. U těchto dočasných zaměstnanců se má za to, že byli po celou dobu trvání svého pracovního poměru zařazeni v Úřadu.

Smluvním zaměstnancům zaměstnaným podle článku 3a nebo 3b pracovního řádu v orgánech Unie, kteří byli přijati Úřadem na základě smlouvy uzavřené nejpozději jeden rok po zahájení provozu Úřadu v souladu s rozhodnutím uvedeným v čl. 120 odst. 2, musí být nabídnuta pracovní smlouva podle článku 3a pracovního řádu, přičemž veškeré další smluvní podmínky zůstanou beze změny. U těchto smluvních zaměstnanců se má za to, že byli po celou dobu trvání svého pracovního poměru zařazeni v Úřadu.

Dočasným zaměstnancům zaměstnaným podle čl. 2 písm. f) pracovního řádu a smluvním zaměstnancům zaměstnaným podle článku 3a pracovního řádu v orgánech, institucích nebo jiných subjektech Unie, kteří byli přijati Úřadem na základě smlouvy uzavřené nejpozději jeden rok po zahájení provozu Úřadu v souladu s rozhodnutím uvedeným v čl. 120 odst. 2, musí být nabídnuta pracovní smlouva za stejných podmínek. U těchto zaměstnanců se má za to, že byli po celou dobu trvání svého pracovního poměru zařazeni v Úřadu.

Úřad může vedle svých vlastních zaměstnanců využívat služeb vyslaných národních odborníků a dalších osob, které má k dispozici, avšak které nezaměstnává. Vyslaní národní odborníci podléhají při výkonu úkolů souvisejících s funkcí Úřadu pravomoci evropského nejvyššího žalobce.

Kolegium přijme rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla pro vysílání národních odborníků nebo jiných osob, které má Úřad k dispozici, avšak které nezaměstnává, do Úřadu.

Pokud je to nezbytné pro plnění jeho úkolů, může Úřad navázat a udržovat pracovní vztahy s orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie v souladu s jejich cíli, s orgány členských států Evropské unie, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu, s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi.

Pokud je to důležité pro plnění jeho úkolů, může si Úřad v souladu s článkem 111 přímo vyměňovat veškeré informace se subjekty uvedenými v odstavci 1 tohoto článku, nestanoví-li toto nařízení jinak.

Pro účely stanovené v odstavcích 1 a 2 může Úřad uzavírat pracovní ujednání se subjekty uvedenými v odstavci 1. Tato pracovní ujednání jsou technické nebo operativní povahy a jsou zaměřena zejména na usnadnění spolupráce a výměny informací mezi jejich stranami. Pracovní ujednání nesmějí tvořit základ umožňující výměnu osobních údajů ani nesmějí mít právně závazné účinky pro Unii ani pro její členské státy.

Úřad naváže a udržuje úzký vztah s Eurojustem založený na vzájemné spolupráci v rámci jejich pravomocí a na rozvoji provozních, správních a řídicích vazeb mezi nimi, jak je uvedeno v tomto článku. Za tímto účelem se evropský nejvyšší žalobce a předseda Eurojustu pravidelně setkávají a projednávají otázky společného zájmu.

V provozních záležitostech může Úřad do své činnosti týkající se přeshraničních případů Eurojust zapojit mimo jiné těmito způsoby:

sdílením informací o svém vyšetřování, včetně osobních údajů, v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení;

vyzváním Eurojustu nebo jeho příslušného národního člena nebo členů, aby poskytli podporu při doručování jeho rozhodnutí či žádostí o vzájemnou právní pomoc a jejich výkonu v členských státech Evropské unie, které jsou členy Eurojustu, avšak nepodílejí se na zřízení Úřadu, jakož i ve třetích zemích.

Úřad má na základě vyhledávání shody nepřímý přístup k informacím v systému řízení případů Eurojustu. Kdykoliv je nalezena shoda mezi údaji zadanými do systému správy případů Úřadem a údaji v držení Eurojustu, je tato skutečnost sdělena jak Eurojustu, tak Úřadu a rovněž členskému státu Evropské unie, který tyto údaje Eurojustu poskytl. Úřad přijme vhodná opatření, aby Eurojustu na základě vyhledávání shody umožnil přístup k informacím.

Úřad se může spoléhat na administrativní podporu a zdroje Eurojustu. Za tímto účelem může Eurojust poskytovat Úřadu služby společného zájmu. Podrobnosti stanoví ujednání.

Úřad naváže a udržuje úzký vztah s úřadem OLAF založený na vzájemné spolupráci v rámci jejich pravomocí a na výměně informací. Vztah se zaměří zejména na zajištění toho, aby se na ochranu finančních zájmů Unie využily všechny dostupné prostředky prostřednictvím vzájemného doplňování a podpory, kterou úřad OLAF Úřadu poskytuje.

Aniž jsou dotčena opatření stanovená v odstavci 3, vede-li Úřad trestní vyšetřování v souladu s tímto nařízením, nezahájí úřad OLAF žádné souběžné správní vyšetřování týchž skutečností.

V průběhu vyšetřování vedeného Úřadem může Úřad požádat úřad OLAF, aby v souladu se svým mandátem podpořil nebo doplnil jeho činnosti zejména tím, že:

poskytne informace, analýzy (včetně forenzních analýz), odborné znalosti a provozní podporu;

usnadní koordinaci konkrétních opatření příslušných vnitrostátních správních orgánů a subjektů Unie;

provede správní vyšetřování.

Úřad může poskytnout úřadu OLAF příslušné informace o případech, jež se rozhodl nevyšetřovat nebo jež odložil, s cílem umožnit úřadu OLAF, aby zvážil vhodná správní opatření v souladu se svým mandátem.

Úřad má nepřímý přístup k informacím v systému správy případů úřadu OLAF na základě vyhledávání shody. Kdykoliv je nalezena shoda mezi údaji zadanými do systému správy případů Úřadem a údaji v držení úřadu OLAF, je tato skutečnost sdělena jak úřadu OLAF, tak Úřadu. Úřad přijme vhodná opatření, aby úřad OLAF na základě vyhledávání shody umožnil přístup k informacím.

Úřad naváže a udržuje úzký vztah s Europolem. Za tímto účelem uzavřou obě strany pracovní ujednání stanovující způsoby jejich spolupráce.

Pokud je to pro účely jeho vyšetřování nezbytné, má Úřad na základě vlastní žádosti možnost získat veškeré související informace v držení Europolu týkající se trestného činu spadajícího do jeho působnosti a rovněž může Europol požádat o analytickou podporu v souvislosti s konkrétním vyšetřováním, které Úřad vede.

Úřad naváže a udržuje vztah spolupráce s Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Unie. Za tímto účelem uzavřou Úřad a Komise dohodu stanovující způsoby jejich spolupráce.

Aniž je dotčen řádný průběh a důvěrnost jeho vyšetřování, poskytne Úřad neprodleně dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu Unie a jiným dotčeným obětem dostatečné informace k tomu, aby mohly přijmout vhodná opatření, zejména:

přijmout správní opatření, například preventivní opatření k ochraně finančních zájmů Unie. Úřad může orgánu, instituci nebo jinému subjektu Unie doporučit konkrétní opatření;

vystupovat jako účastník občanskoprávního řízení;

přijmout opatření pro účely správního vymáhání dlužných částek do rozpočtu Unie nebo disciplinárního opatření.

Pracovní ujednání uvedená v čl. 99 odst. 3 s orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi se mohou týkat především výměny strategických informací a vysílání styčných úředníků do Úřadu.

Úřad může po dohodě s příslušnými dotčenými orgány určit kontaktní místa ve třetích zemích s cílem usnadnit vzájemnou spolupráci v souladu s provozními potřebami Úřadu.

Mezinárodní dohody s jednou nebo několika třetími zeměmi, které Unie uzavřela nebo k nimž přistoupila v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU a které se týkají oblastí spadajících do působnosti Úřadu, jako jsou mezinárodní dohody o spolupráci v trestních věcech mezi Úřadem a těmito třetími zeměmi, jsou pro Úřad závazné.

Pokud neexistuje dohoda podle odstavce 3, členské státy, umožňuje-li to příslušná mnohostranná mezinárodní dohoda a pokud s tím třetí země souhlasí, uznají a případně oznámí Úřad jako orgán příslušný pro účely provádění mnohostranných mezinárodních dohod o právní pomoci v trestních věcech jimi uzavřených, a to i změnou těchto dohod, pokud je to nezbytné a možné.

Členské státy mohou rovněž oznámit, že Úřad je orgánem příslušným pro účely provádění jiných mezinárodních dohod o právní pomoci v trestních věcech jimi uzavřených, a to i změnou těchto dohod.

Pokud neexistuje dohoda podle odstavce 3 tohoto článku ani uznání podle odstavce 4 tohoto článku, může evropský pověřený žalobce, který případ projednává, využít v souladu s čl. 13 odst. 1 pravomoci vnitrostátního žalobce svého členského státu a požádat orgány třetích zemí o právní pomoc v trestních věcech na základě mezinárodních dohod uzavřených tímto členským státem nebo na základě příslušného vnitrostátního práva a tam, kde je to vhodné, i prostřednictvím příslušných vnitrostátních orgánů. V takovém případě evropský pověřený žalobce informuje orgány třetích zemí, že důkazy shromážděné na tomto základě budou použity Úřadem pro účely tohoto nařízení, a případně usiluje o získání jejich souhlasu s tímto použitím. V každém případě musí být třetí země řádně informována, že konečným příjemcem odpovědi na žádost je Úřad.

Pokud Úřad nemůže vykonávat své funkce na základě příslušné mezinárodní dohody uvedené v odstavci 3 nebo 4 tohoto článku, může rovněž v konkrétním případě a v mezích své věcné příslušnosti požádat o právní pomoc v trestních věcech orgány třetích zemí. Úřad dodrží podmínky, které mohou tyto orgány stanovit ohledně používání informací, které na tomto základě poskytly.

S výhradou ostatních ustanovení tohoto nařízení může Úřad na požádání poskytnout příslušným orgánům třetích zemí nebo mezinárodním organizacím pro účely vyšetřování nebo pro použití jako důkaz ve vyšetřování trestných činů informace nebo důkazy, které jsou již v držení Úřadu. Po konzultaci stálé komory rozhodne evropský pověřený žalobce, který případ projednává, o každém takovém předání informací nebo důkazů v souladu s vnitrostátním právem svého členského státu a s tímto nařízením.

Pokud je nezbytné požádat o vydání osoby, může evropský pověřený žalobce, který případ projednává, požádat příslušný orgán svého členského státu, aby vydal žádost o vydání v souladu s příslušnými smlouvami nebo vnitrostátním právem.

Vztahy se členskými státy Evropské unie, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu

Pracovní ujednání podle čl. 99 odst. 3 uzavíraná s orgány členských států Evropské unie, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu, se mohou týkat především výměny strategických informací a vysílání styčných úředníků do Úřadu.

Úřad může po dohodě s příslušnými dotčenými orgány určit kontaktní místa v členských státech Evropské unie, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu, s cílem usnadnit spolupráci v souladu s potřebami Úřadu.

Pokud neexistuje právní nástroj upravující spolupráci v trestních věcech a předávání mezi Úřadem a příslušnými orgány členských států Evropské unie, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu, informují členské státy Úřad coby orgán příslušný pro účely provádění příslušných aktů Unie o justiční spolupráci v trestních věcech v případech spadajících do působnosti Úřadu, o svých vztazích s členskými státy Evropské unie, které se neúčastní posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu.

V každém členském státě má Úřad způsobilost k právům a právním úkonům, kterou jeho vnitrostátní právo přiznává právnickým osobám.

Nezbytná ujednání týkající se prostor poskytnutých Úřadu a zařízení zpřístupněných Lucemburskem i zvláštní pravidla platná v tomto členském státě pro členy kolegia, správního ředitele a zaměstnance Úřadu a jejich rodinné příslušníky stanoví dohoda o sídle, již Úřad uzavře s Lucemburskem do dne, kdy Úřad začne plnit své úkoly v rámci vyšetřování a trestního stíhání, určeného podle čl. 120 odst. 2.

Na akty podle článků 21 a 114 tohoto nařízení se vztahuje nařízení Rady (EHS) č. 1/58 ( 8 ).

Kolegium rozhodne dvoutřetinovou většinou hlasů svých členů o vnitřním jazykovém režimu Úřadu.

Překladatelské služby potřebné pro administrativní fungování Úřadu na centrální úrovni zajišťuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie, pokud naléhavost věci nevyžaduje jiné řešení. O způsobu překládání pro účely vyšetřování rozhodnou v souladu s příslušným vnitrostátním právem evropští pověření žalobci.

Členové kolegia, správní ředitel a zaměstnanci Úřadu, vyslaní národní odborníci a další osoby, které má Úřad k dispozici, avšak které nezaměstnává, a evropští pověření žalobci jsou povinni zachovávat v souladu s právem Unie důvěrnost všech informací v držení Úřadu.

Jakákoli jiná osoba, která se podílí na výkonu funkcí Úřadu na vnitrostátní úrovni nebo tomuto výkonu funkcí napomáhá, je povinna zachovávat důvěrnost informací podle příslušného vnitrostátního práva.

Povinnost zachovávat důvěrnost informací pro osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 platí i po skončení jejich funkce nebo zaměstnání a po ukončení činnosti.

Povinnost zachovávat důvěrnost informací v souladu s příslušným vnitrostátním či unijním právem se vztahuje na všechny informace, které Úřad získá a které dosud nebyly zákonně zveřejněny.

Vyšetřování prováděná v rámci pravomoci Úřadu jsou chráněna pravidly o profesním tajemství podle příslušných právních předpisů Unie. Kdokoli se podílí na výkonu funkcí Úřadu nebo tomuto výkonu funkcí napomáhá, je povinen zachovávat profesní tajemství podle příslušného vnitrostátního práva.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ( 9 ) se vztahuje na jiné dokumenty než spisy, včetně zobrazení těchto spisů v elektronické podobě, které jsou uchovávány v souladu s článkem 45 tohoto nařízení.

Do šesti měsíců od svého jmenování vypracuje evropský nejvyšší žalobce návrh podrobných pravidel pro použití tohoto článku. Tento návrh přijme kolegium.

Proti rozhodnutím přijatým Úřadem podle článku 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 lze podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv za podmínek stanovených v článku 228 Smlouvy o fungování EU nebo žalobu k Soudnímu dvoru za podmínek stanovených v článku 263 Smlouvy o fungování EU.

Pro usnadnění boje proti podvodům, korupci a jiným protiprávním činnostem podle nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 přistoupí Úřad do šesti měsíců ode dne stanoveného Komisí pode čl. 120 odst. 2 k interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) ( 10 ) a přijme vhodná ustanovení vztahující se na evropského nejvyššího žalobce, evropské žalobce, správního ředitele a zaměstnance Úřadu, vyslané národní odborníky a další osoby, které má Úřad k dispozici, avšak které nezaměstnává, a evropské pověřené žalobce podle vzoru stanoveného v příloze k uvedené dohodě.

Účetní dvůr má pravomoc provádět na základě kontroly dokumentů i inspekce na místě audit u všech dodavatelů a subdodavatelů, kteří od Úřadu obdrželi finanční prostředky Unie.

Úřad OLAF může provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, v souladu s ustanoveními a postupy stanovenými v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ( 11 ) s cílem zjistit, zda došlo k nesrovnalostem poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie v souvislosti s výdaji financovanými Úřadem.

Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, musí pracovní ujednání se subjekty Unie, orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi a smlouvy Úřadu obsahovat ustanovení, která výslovně zmocňují Účetní dvůr a úřad OLAF k provádění takových auditů a vyšetřování podle jejich působnosti.

Předpisy týkající se ochrany citlivých neutajovaných a utajovaných informací

Úřad vypracuje vnitřní pravidla na ochranu citlivých neutajovaných informací, včetně vytváření a zpracovávání takových informací Úřadem.

Úřad vypracuje vnitřní pravidla na ochranu utajovaných informací EU, která budou v souladu s rozhodnutím Rady 2013/488/EU ( 12 ), s cílem zajistit rovnocennou úroveň ochrany těchto informací.

Správní činnosti Úřadu podléhají šetření evropského veřejného ochránce práv v souladu s článkem 228 Smlouvy o fungování EU.

Smluvní odpovědnost Úřadu se řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu.

Pravomoc rozhodovat na základě jakékoli rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě uzavřené Úřadem náleží Soudnímu dvoru.

V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí Úřad v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států Evropské unie veškerou újmu způsobenou Úřadem nebo jeho zaměstnanci při výkonu jejich povinností, pokud ji jim lze přisoudit.

Odstavec 3 se rovněž použije na újmu, která byla způsobena zaviněním evropského pověřeného žalobce při výkonu jeho povinností.

Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradu újmy podle odstavce 3.

Vnitrostátní soudy členských států Evropské unie příslušné k projednávání sporů týkajících se smluvní odpovědnosti Úřadu podle tohoto článku se určují podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ( 13 ).

Osobní odpovědnost zaměstnanců Úřadu se řídí příslušnými ustanoveními služebního řádu a pracovního řádu.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 49 odst. 3 je svěřena Komisi na dobu neurčitou ode dne 20. listopadu 2017.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 49 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 49 odst. 3 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 115 odst. 6. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.

Každý členský stát určí orgány příslušné pro účely provádění tohoto nařízení. Informace o určených orgánech a o jejich případných následných změnách současně oznámí evropskému nejvyššímu žalobci, Radě a Komisi. Členské státy rovněž oznámí Úřadu rozsáhlý seznam vnitrostátních ustanovení trestního práva hmotného, která se vztahují na trestné činy definované ve směrnici (EU) 2017/1371, a jiného příslušného vnitrostátního práva. Úřad zajistí, aby informace získané prostřednictvím těchto seznamů byly zveřejněny. Členské státy, které mají v souladu s čl. 30 odst. 3 v úmyslu omezit uplatňování čl. 30 odst. 1 písm. e) a f) na určité závažné trestné činy, oznámí seznam těchto trestných činů Úřadu.

Přezkum pravidel týkajících se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů Úřadem

V souvislosti s přizpůsobením nařízení (ES) č. 45/2001 v souladu s čl. 2 odst. 3 a článkem 98 nařízení (EU) 2016/679 přezkoumá Komise ustanovení týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů Úřadem stanovená tímto nařízením. Komise případně předloží legislativní návrh na změnu nebo zrušení těchto ustanovení.

Do pěti let ode dne stanoveného Komisí podle čl. 120 odst. 2 a poté každých pět let zadá Komise hodnocení a předloží hodnotící zprávu o provádění a dopadu tohoto nařízení a o účinnosti a účelnosti Úřadu a jeho pracovních postupů. Komise předá hodnotící zprávu společně se svými závěry Evropskému parlamentu, Radě a vnitrostátním parlamentům. Zjištění vyplývající z hodnocení zveřejní.

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrhy, pokud dojde k závěru, že jsou nezbytná další nebo podrobnější pravidla pro zřízení Úřadu, jeho funkce či postup vztahující se na jeho činnost, včetně jeho přeshraničních vyšetřování.

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Úřad vykonává svou pravomoc ve vztahu ke všem trestným činům, které spadají do jeho působnosti a jsou spáchány po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

Úřad začne plnit své úkoly v rámci vyšetřování a trestního stíhání, které mu toto nařízení ukládá, ode dne, který po zřízení Úřadu určí Komise rozhodnutím na návrh evropského nejvyššího žalobce. Rozhodnutí Komise bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

Den určený Komisí nesmí nastat dříve než tři roky po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.

Pro ty členské státy, které se účastní posílené spolupráce na základě rozhodnutí přijatého v souladu s čl. 331 odst. 1 druhým nebo třetím pododstavcem Smlouvy o fungování EU, se toto nařízení použije ode dne uvedeného v daném rozhodnutí.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.

Kategorie subjektů údajů a kategorie operativních osobních údajů uvedené v čl. 49 odst. 3

A. Kategorie subjektů údajů, jejichž operativní osobní údaje mohou být zpracovávány v seznamu:

B. Kategorie operativních osobních údajů kategorií subjektů údajů uvedených v oddíle A písm. a) a b), které mohou být zpracovávány v seznamu:

C. Kategorie operativních osobních údajů kategorií subjektů údajů uvedených v oddíle A písm. c), které mohou být zpracovávány v seznamu a jež jsou omezeny na to, co je nezbytné a přiměřené k tomu, aby mohl Úřad vykonávat své úkoly v rámci vyšetřování a trestního stíhání:

D. Kategorie operativních osobních údajů kategorií subjektů údajů uvedených v oddíle A písm. d), které mohou být zpracovávány v seznamu a jež jsou omezeny na to, co je nezbytné a přiměřené k tomu, aby mohl Úřad vykonávat své úkoly v rámci vyšetřování a trestního stíhání:

( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

( 2 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických telekomunikací (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

( 3 ) Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).

( 4 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii (Úř. věst. L 127, 29.4.2014, s. 39).

( 5 ) Rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130).

( 6 ) Nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 ze dne 26. května 2014 o metodách a postupu pro poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND a o opatřeních ke krytí hotovostních nároků (Úř. věst. L 168, 7.6.2014, s. 39).

( 7 ) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1271/2013 ze dne 30. září 2013 o rámcovém finančním nařízení pro subjekty uvedené v článku 208 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 328, 7.12.2013, s. 42).

( 8 ) Nařízení Rady (EHS) č. 1/58 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 17, 6.10.1958, s. 385/58).

( 9 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).

( 10 ) Interinstitucionální dohoda ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 15).

( 11 ) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).

( 12 ) Rozhodnutí Rady 2013/488/EU ze dne 23. září 2013 o bezpečnostních pravidlech na ochranu utajovaných informací EU (Úř. věst. L 274, 15.10.2013, s. 1).

( 13 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).

		Úřední věstník
		Č.	Strana	Datum
►M1	NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2020/2153 ze dne 14. října 2020,	L 431	1	21.12.2020