02015R0848 — CS — 09.01.2022 — 003.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (Úř. věst. L 141 5.6.2015, s. 19) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
Č. |
Strana |
Datum |
||
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/353 ze dne 15. února 2017, |
L 57 |
19 |
3.3.2017 |
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/946 ze dne 4. července 2018, |
L 171 |
1 |
6.7.2018 |
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/2260 ze dne 15. prosince 2021, |
L 455 |
4 |
20.12.2021 |
Opraveno:
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/848
ze dne 20. května 2015
o insolvenčním řízení
(přepracované znění)
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Oblast působnosti
Toto nařízení se vztahuje na veřejná kolektivní řízení, včetně předběžných řízení, která jsou založena na právu upravujícím úpadek a ve kterých, za účelem záchrany, úpravy dluhu, reorganizace nebo likvidace,
je dlužník zcela či zčásti zbaven dispozičních oprávnění ke svému majetku a je jmenován insolvenční správce,
jsou majetek a záležitosti dlužníka pod kontrolou či dohledem soudu, nebo
je soudem nebo na základě zákona přiznáno dočasné přerušení řízení na vymáhání individuálních nároků s cílem umožnit jednání mezi dlužníkem a jeho věřiteli, za předpokladu, že dané řízení, v jehož rámci bylo přerušení přiznáno, zajistí vhodná opatření na ochranu věřitelů obecně a je předběžným řízením k některému z řízení uvedených v písmeni a) nebo b), nepodaří-li se dosáhnout dohody.
Pokud lze řízení podle tohoto odstavce zahájit v situaci, kdy existuje pouze určitá pravděpodobnost úpadku, musí být jeho účelem zabránit úpadku dlužníka nebo ukončení jeho obchodní činnosti.
Seznam řízení podle tohoto odstavce je obsažen v příloze A.
Toto nařízení se nepoužije na řízení uvedená v odstavci 1, která se týkají:
pojišťoven;
úvěrových institucí;
investičních podniků a dalších institucí a podniků v rozsahu, v jakém se na ně vztahuje směrnice 2001/24/ES, nebo
subjektů kolektivního investování.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
„kolektivním řízením“ řízení, které buď zahrnuje všechny věřitele dlužníka, anebo zahrnuje jejich významnou část a nedotýká se pohledávek těch věřitelů, kteří nejsou účastníky tohoto řízení;
„dlužníkem s dispozičními oprávněními“ dlužník, ve vztahu k němuž bylo zahájeno insolvenční řízení, které nezahrnuje nutně jmenování insolvenčního správce nebo úplný převod práv a povinností ke správě dlužníkova majetku na insolvenčního správce, a dlužníkovi tedy zůstává úplná nebo alespoň částečná kontrola nad jeho majetkem a záležitostmi;
„insolvenčním řízením“ kterékoli z řízení uvedených v příloze A;
„insolvenčním správcem“ jakákoli osoba nebo subjekt, jejichž funkcí, a to i dočasně, je
prověřovat a přiznávat pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení,
zastupovat kolektivní zájmy věřitelů,
spravovat zcela nebo zčásti majetek, ke kterému byl dlužník zbaven dispozičních oprávnění,
zpeněžovat majetek uvedený v bodě iii) nebo
dohlížet na správu záležitostí dlužníka.
Seznam osob a subjektů uvedených v prvním pododstavci je obsažen v příloze B;
„soudem“
v čl. 1 odst. 1 písm. b) a c), čl. 4 odst. 2, článcích 5 a 6, čl. 21 odst. 3, čl. 24 odst. 2 písm. j) a článcích 36 a 39 a článcích 61 až 77 soudní orgán členského státu,
ve všech ostatních článcích soudní orgán nebo jiný příslušný subjekt členského státu, který je oprávněn zahájit insolvenční řízení, potvrdit zahájení takového řízení nebo v průběhu takového řízení rozhodovat;
„rozhodnutím o zahájení insolvenčního řízení“ mimo jiné
rozhodnutí soudu o zahájení insolvenčního řízení nebo o potvrzení zahájení takového řízení a
rozhodnutí soudu o jmenování insolvenčního správce;
„okamžikem zahájení řízení“ okamžik, kdy rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení nabývá účinnosti, bez ohledu na to, zda se jedná o konečné rozhodnutí či nikoli;
„členským státem, ve kterém se nachází majetek“, v případě
akcií na jméno jiných než uvedených v bodě ii) členský stát, na jehož území má společnost vydávající akcie své sídlo,
finančních nástrojů, u kterých je vlastnické právo prokazováno záznamem v rejstříku nebo na účtu vedených zprostředkovatelem nebo na jeho jméno („zaknihované cenné papíry“), členský stát, ve kterém je veden rejstřík nebo účet se záznamy,
hotovosti na bankovních účtech u úvěrové instituce členský stát uvedený v čísle IBAN účtu, nebo, v případě hotovosti na bankovních účtech u úvěrové instituce, která nemá číslo IBAN, členský stát, v němž má úvěrová instituce, u níž je účet veden, ústředí, nebo pokud je účet veden u pobočky, zastoupení nebo jiné provozovny, členský stát, v němž se daná pobočka, zastoupení nebo provozovna nachází,
majetku nebo práv, v souvislosti s nimiž se vlastnictví nebo nároky zapisují do veřejného rejstříku a které nejsou majetkem ani právy uvedenými v bodě i), členský stát, pod jehož pravomoc rejstřík spadá,
evropských patentů členský stát, pro který byl evropský patent udělen,
autorských práv a souvisejících práv členský stát, na jehož území má vlastník těchto práv obvyklé místo pobytu nebo sídlo,
hmotného majetku, který není majetkem uvedeným v bodech i) až iv), členský stát, na jehož území se daný majetek nachází,
pohledávek vůči třetím osobám, které nejsou pohledávkami vztahujícími se k majetku uvedenému v bodě iii), členský stát, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy povinné třetí osoby, určený v souladu s čl. 3 odst. 1;
„provozovnou“ jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nebo po dobu tří měsíců před podáním návrhu na zahájení hlavního insolvenčního řízení vykonával nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských zdrojů a majetku;
„místním věřitelem“ věřitel, jehož pohledávky vůči dlužníkovi vznikly z provozu provozovny nacházející se v jiném členském státě, než ve kterém jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo v souvislosti s takovým provozem;
„zahraničním věřitelem“ věřitel, včetně správců daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě, než je stát, který zahájil řízení;
„skupinou společností“ mateřský podnik a všechny jeho dceřiné podniky;
„mateřským podnikem“ podnik, který má přímou nebo nepřímou kontrolu nad jedním či více dceřinými podniky. Podnik, který sestavuje konsolidovanou účetní závěrku v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ( 3 ), se považuje za mateřský podnik.
Článek 3
Mezinárodní příslušnost
V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny její hlavní zájmy, považuje její sídlo, pokud není prokázán opak. Tato domněnka platí pouze v případě, že v období tří měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nedošlo k přesunu sídla do jiného členského státu.
V případě osoby samostatně výdělečně činné se za místo, kde jsou soustředěny její hlavní zájmy, považuje hlavní místo jejího podnikání, není-li prokázán opak. Tato domněnka platí pouze v případě, že v období tří měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nedošlo k přesunu hlavního místa podnikání této fyzické osoby do jiného členského státu.
V případě ostatních fyzických osob se za místo, kde jsou soustředěny jejich hlavní zájmy, považuje jejich obvyklé místo pobytu, není-li prokázán opak. Tato domněnka platí pouze v případě, že v období šesti měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nedošlo k přesunu obvyklého místa pobytu do jiného členského státu.
Místní insolvenční řízení uvedená v odstavci 2 mohou být zahájena před zahájením hlavního insolvenčního řízení podle odstavce 1 pouze tehdy, pokud
insolvenční řízení podle odstavce 1 nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právem členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo
návrh na zahájení místního insolvenční řízení podává
věřitel, jehož pohledávky vznikly z provozu provozovny nacházející se v členském státě, v němž je zahájení místního řízení požadováno, nebo v souvislosti s takovým provozem, nebo
veřejný orgán, který má podle práva členského státu, na jehož území se dotčená provozovna nachází, právo podat návrh na zahájení insolvenčního řízení.
Je-li zahájeno hlavní insolvenční řízení, stávají se místní insolvenční řízení vedlejšími insolvenčními řízeními.
Článek 4
Přezkoumání příslušnosti
Článek 5
Soudní přezkum rozhodnutí o zahájení hlavního insolvenčního řízení
Článek 6
Příslušnost pro projednání žalob přímo vyplývajících z insolvenčního řízení a úzce s ním souvisejících
První pododstavec se vztahuje i na dlužníka s dispozičními oprávněními, pokud vnitrostátní právo umožňuje dlužníkovi s dispozičními oprávněními podávat žalobu jménem majetkové podstaty.
Článek 7
Rozhodné právo
Právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména:
proti kterým typům dlužníků může být insolvenční řízení zahájeno;
majetek, který tvoří součást majetkové podstaty, a způsob nakládání s majetkem, který dlužník nabyl po zahájení insolvenčního řízení;
oprávnění dlužníka a insolvenčního správce;
podmínky, za kterých může dojít k započtení pohledávek;
účinky insolvenčního řízení na probíhající smlouvy, jichž je dlužník smluvní stranou;
účinky insolvenčního řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli, s výjimkou probíhajících soudních řízení;
pohledávky, které mají být přihlášeny proti majetkové podstatě dlužníka, a způsob nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení;
pravidla pro přihlašování, přezkoumání a přiznávání pohledávek;
pravidla pro provedení rozvrhu výtěžku ze zpeněžení dlužníkova majetku, pořadí pohledávek a práv věřitelů, kteří byli částečně uspokojeni po zahájení insolvenčního řízení na základě věcného práva nebo započtením pohledávek;
podmínky a účinky skončení insolvenčního řízení, zejména vyrovnáním;
práva věřitelů po skončení insolvenčního řízení;
kdo má nést náklady vzniklé v insolvenčním řízení;
pravidla týkající se neplatnosti, odporovatelnosti nebo neúčinnosti právních jednání poškozujících společný zájem věřitelů.
Článek 8
Věcná práva třetích osob
Práva uvedená v odstavci 1 jsou zejména:
právo majetek zcizit nebo jej nechat zcizit a dosáhnout z tohoto majetku uspokojení z výnosu nebo příjmu, zejména na základě zástavního práva nebo hypotéky;
výhradní právo na uspokojení pohledávky, zejména právo zajištěné zástavním právem vztahujícím se k této pohledávce nebo postoupením pohledávky jako záruky;
právo žádat vydání nebo navrácení majetku na každém, v jehož držbě se nachází nebo kdo jej užívá proti vůli oprávněného;
věcné právo k výnosu z majetku.
Článek 9
Započtení pohledávek
Článek 10
Výhrada vlastnictví
Článek 11
Smlouvy týkající se nemovitostí
Soud, který zahájil hlavní insolvenční řízení, je příslušný ke schválení výpovědi nebo změny smluv uvedených v tomto článku, pokud
právo členského státu, které se na dané smlouvy použije, stanoví, že dané smlouvy lze vypovědět nebo změnit pouze se souhlasem soudu, který zahájil insolvenční řízení, a
v uvedeném členském státě nebylo zahájeno žádné insolvenční řízení.
Článek 12
Platební systémy a finanční trhy
Článek 13
Pracovní smlouvy
První pododstavec se vztahuje i na orgán, který má podle vnitrostátního práva pravomoc schvalovat výpověď nebo změnu smluv uvedených v tomto článku.
Článek 14
Účinky na práva podléhající zápisu
Účinky insolvenčního řízení na práva dlužníka k nemovitosti, plavidlu nebo letadlu, která podléhají zápisu do veřejného rejstříku, se řídí výhradně právem členského státu, pod jehož pravomoc rejstřík spadá.
Článek 15
Evropské patenty s jednotným účinkem a ochranné známky Společenství
Pro účely tohoto nařízení lze evropské patenty s jednotným účinkem, ochranné známky Společenství a jakákoli obdobná práva založená právem Unie zahrnout pouze do řízení podle čl. 3 odst. 1.
Článek 16
Jednání poškozující všechny věřitele
Ustanovení čl. 7 odst. 2 písm. m) se nepoužije, pokud osoba, která má prospěch z jednání, které poškozuje všechny věřitele, prokáže, že
je pro toto jednání rozhodné právo jiného členského státu než státu, který řízení zahájil, a
že právo uvedeného členského státu neumožňuje v daném případě toto jednání žádným způsobem napadnout.
Článek 17
Ochrana kupující třetí osoby
Pokud na základě jednání učiněného po zahájení insolvenčního řízení dlužník za úplatu zcizí:
nemovitost,
plavidlo nebo letadlo podléhající zápisu do veřejného rejstříku nebo
cenné papíry, jejichž existence vyžaduje zápis do zákonem stanoveného rejstříku,
řídí se platnost tohoto jednání právem státu, na jehož území se nemovitost nachází nebo do jehož pravomoci rejstřík spadá.
Článek 18
Účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní nebo rozhodčí řízení
Účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní nebo rozhodčí řízení, která se týkají majetku nebo práva náležejících do majetkové podstaty dlužníka, se řídí výlučně právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná nebo ve kterém má sídlo rozhodčí soud.
KAPITOLA II
UZNÁVÁNÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ
Článek 19
Zásady
Pravidlo stanovené v prvním pododstavci platí i v případě, kdy insolvenční řízení nemůže být v jiném členském státě proti tomuto dlužníku zahájeno z důvodu jeho nezpůsobilosti.
Článek 20
Účinky uznání
Článek 21
Pravomoci insolvenčního správce
Článek 22
Doklad o jmenování insolvenčního správce
Jmenování insolvenčního správce se dokládá ověřenou kopií originálu rozhodnutí o jeho jmenování nebo jiným osvědčením vydaným příslušným soudem.
Může být vyžadován překlad do úředního jazyka nebo do jednoho z úředních jazyků členského státu, na jehož území zamýšlí insolvenční správce jednat. Žádné ověření nebo jiné obdobné formality se nevyžadují.
Článek 23
Vrácení výnosu a shodný podíl
Článek 24
Vytvoření insolvenčních rejstříků
Informace uvedené v odstavci 1 se zpřístupňují veřejnosti v souladu s podmínkami stanovenými v článku 27 a zahrnují tyto údaje (dále jen „povinné informace“):
datum zahájení insolvenčního řízení;
soud, který insolvenční řízení zahájil, a případné číslo jednací;
druh insolvenčního řízení podle přílohy A, které bylo zahájeno, a případně jakýkoli příslušný poddruh takového zahájeného řízení v souladu s vnitrostátním právem;
zda je soudní příslušnost pro zahájení řízení založena na čl. 3 odst. 1, 2 nebo 4;
je-li dlužníkem společnost nebo právnická osoba, název, registrační číslo, sídlo nebo – liší-li se – poštovní adresu dlužníka;
je-li dlužníkem fyzická osoba, a to i samostatně výdělečně činná, jméno, případně registrační číslo a poštovní adresu nebo – pokud je adresa chráněna – místo a datum narození dlužníka;
jméno, poštovní adresu nebo e-mailovou adresu případného jmenovaného insolvenčního správce;
případnou lhůtu pro přihlášení pohledávek nebo odkaz na kritéria pro výpočet této lhůty;
případné datum skončení hlavního insolvenčního řízení;
soud, u něhož lze podle článku 5 napadnout rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, a případnou lhůtu, v níž je tak třeba učinit, nebo odkaz na kritéria pro výpočet této lhůty.
Využije-li členský stát možnosti uvedené v prvním pododstavci, nejsou pohledávky zahraničních věřitelů, kteří informace uvedené v prvním pododstavci neobdrželi, insolvenčním řízením dotčeny.
Článek 25
Propojení insolvenčních rejstříků
Prováděcími akty přijatými postupem uvedeným v článku 87 stanoví Komise do 26. června 2019:
technické specifikace vymezující metody komunikace a výměny informací elektronickými prostředky na základě specifikace rozhraní pro systém propojení insolvenčních rejstříků;
technická opatření zajišťující minimální standardy bezpečnosti informačních technologií pro komunikaci a šíření informací v systému propojení insolvenčních rejstříků;
minimální kritéria pro vyhledávání na portálu evropské e-justice založená na informacích uvedených v článku 24;
minimální kritéria pro zobrazování výsledků vyhledávání založená na informacích uvedených v článku 24;
způsoby a technické podmínky dostupnosti služeb poskytovaných systémem propojení a
glosář se základním vysvětlením vnitrostátních insolvenčních řízení uvedených v příloze A.
Článek 26
Náklady na vytvoření a propojení insolvenčních rejstříků
Článek 27
Podmínky přístupu k informacím prostřednictvím systému propojení
Žadatel není povinen poskytnout překlad dokumentů odůvodňujících jeho žádost ani nést náklady na překlad, které mohou příslušnému orgánu vzniknout.
Článek 28
Zveřejnění v jiném členském státě
Článek 29
Zápis do veřejných rejstříků jiného členského státu
Článek 30
Náklady
Náklady na zveřejnění a zápis podle článků 28 a 29 se považují za náklady řízení.
Článek 31
Splnění závazku ve prospěch dlužníka
Článek 32
Uznávání a vykonatelnost jiných rozhodnutí
První pododstavec se rovněž vztahuje na rozhodnutí, která vyplývají přímo z insolvenčního řízení, a na rozhodnutí, která s ním úzce souvisejí, i když je vynesl jiný soud.
První pododstavec se rovněž vztahuje na rozhodnutí týkající se ochranných opatření, která byla vynesena po podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo v souvislosti s ním.
Článek 33
Veřejný pořádek
Kterýkoli členský stát může odepřít uznání insolvenčního řízení zahájeného v jiném členském státě nebo výkon rozhodnutí učiněných v souvislosti s takovým řízením, pokud by byly účinky tohoto uznání nebo výkonu ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem tohoto státu, zejména s jeho základními zásadami nebo s ústavními právy a svobodami jednotlivce.
KAPITOLA III
VEDLEJŠÍ INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ
Článek 34
Zahájení řízení
Pokud soud členského státu zahájil hlavní insolvenční řízení a toto řízení bylo uznáno v jiném členském státě, může soud tohoto jiného členského státu, jenž je příslušný podle čl. 3 odst. 2, zahájit vedlejší insolvenční řízení v souladu s touto kapitolou. Bylo-li pro zahájení hlavního insolvenčního řízení podmínkou, aby byl dlužník v úpadku, pak se již v členském státě, v němž může být zahájeno vedlejší insolvenční řízení, úpadek dlužníka nepřezkoumává. Účinky vedlejšího insolvenčního řízení se omezují na majetek dlužníka nacházející se na území členského státu, který toto řízení zahájil.
Článek 35
Rozhodné právo
Pokud toto nařízení nestanoví jinak, řídí se vedlejší insolvenční řízení právem členského státu, který je zahájil.
Článek 36
Právo učinit příslib v zájmu nezahájení vedlejšího řízení
Článek 37
Právo podat návrh na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení
Návrh na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení může podat:
insolvenční správce v hlavním insolvenčním řízení;
jakákoli jiná osoba nebo orgán oprávněný podat návrh na zahájení insolvenčního řízení podle práva členského státu, na jehož území je zahájení vedlejšího insolvenčního řízení navrhováno.
Článek 38
Rozhodnutí o zahájení vedlejšího insolvenčního řízení
Soud uvedený v odstavci 1 může nařídit ochranná opatření na ochranu zájmů místních věřitelů tím, že insolvenčnímu správci nebo dlužníkovi s dispozičními oprávněními zakáže přemístit nebo zcizit jakýkoli majetek nacházející se v členském státě, v němž se nachází jeho provozovna, ledaže k takovému přemístění či zcizení dochází v rámci běžné podnikatelské činnosti. Soud může rovněž nařídit další opatření na ochranu zájmů místních věřitelů po dobu odkladu, není-li to neslučitelné s vnitrostátními pravidly pro občanskoprávní řízení.
Soud z vlastního podnětu nebo na návrh kteréhokoli věřitele zruší rozhodnutí o odložení zahájení vedlejšího insolvenčního řízení, pokud byla během tohoto odkladu řízení uzavřena dohoda v rámci jednání uvedeného v prvním pododstavci.
Soud může z vlastního podnětu nebo na návrh kteréhokoli věřitele rozhodnutí o odkladu zrušit, pokud má pokračování tohoto odkladu nepříznivé důsledky pro práva věřitele, zejména pokud bylo jednání přerušeno nebo je zjevné, že se pravděpodobně nepodaří jednání uzavřít, nebo pokud insolvenční správce nebo dlužník s dispozičními oprávněními porušil zákaz zcizení majetku nebo jeho přemístění z území členského státu, ve kterém se nachází provozovna.
Článek 39
Soudní přezkum rozhodnutí o zahájení vedlejšího insolvenčního řízení
Insolvenční správce v hlavním insolvenčním řízení může napadnout rozhodnutí o zahájení vedlejšího insolvenčního řízení u soudů členského státu, který vedlejší insolvenční řízení zahájil, z důvodu, že soud nesplnil podmínky a požadavky podle článku 38.
Článek 40
Záloha na náklady řízení
Vyžaduje-li právo členského státu, ve kterém je podán návrh na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení, aby majetek dlužníka postačoval k úplnému nebo částečnému pokrytí nákladů řízení, může soud, pokud takový návrh obdrží, vyžadovat od žadatele poskytnutí zálohy nebo přiměřené záruky.
Článek 41
Spolupráce a komunikace mezi insolvenčními správci
Při provádění spolupráce podle odstavce 1 insolvenční správci:
si navzájem co nejdříve sdělují jakékoli informace, které mohou mít význam pro druhé řízení, zejména vývoj u přihlašování a ověřování pohledávek, a veškerá opatření zaměřená na záchranu nebo restrukturalizaci dlužníka a na skončení řízení, pod podmínkou, že byla přijata vhodná opatření na ochranu důvěrných informací;
zkoumají, zda existuje možnost restrukturalizace dlužníka, a pokud ano, koordinují tvorbu a provádění restrukturalizačního plánu;
koordinují průběh zpeněžování nebo vypořádání majetku a záležitostí dlužníka; insolvenční správce ve vedlejším insolvenčním řízení poskytne insolvenčnímu správci v hlavním insolvenčním řízení včas příležitost k tomu, aby předložil návrhy na zpeněžení nebo vypořádání majetku ve vedlejším insolvenčním řízení.
Článek 42
Spolupráce a komunikace mezi soudy
Spolupráci podle odstavce 1 lze provádět všemi prostředky, které soud považuje za vhodné. Může se týkat zejména:
koordinace při jmenování insolvenčních správců;
sdělování informací způsobem, který soud považuje za vhodný;
koordinace správy dlužníkova majetku a záležitostí a dohledu nad jeho majetkem a záležitostmi;
koordinace průběhu jednání;
koordinace schvalování protokolů, je-li to nezbytné.
Článek 43
Spolupráce a komunikace mezi insolvenčními správci a soudy
Aby se usnadnila koordinace hlavního, místního a vedlejšího insolvenčního řízení, která byla zahájena proti témuž dlužníkovi,
insolvenční správce v hlavním insolvenčním řízení spolupracuje a komunikuje s kterýmkoliv soudem, u kterého byl podán návrh na zahájení vedlejšího insolvenčního řízení nebo který takové řízení zahájil;
insolvenční správce v místním nebo vedlejším insolvenčním řízení spolupracuje a komunikuje se soudem, u kterého byl podán návrh na zahájení hlavního insolvenčního řízení nebo který takové řízení zahájil, a
insolvenční správce v místním nebo vedlejším insolvenčním řízení spolupracuje a komunikuje se soudem, u kterého byl podán návrh na zahájení dalšího místního nebo vedlejšího insolvenčního řízení nebo který takové řízení zahájil,
v rozsahu, v jakém je tato spolupráce a komunikace slučitelná s pravidly platnými pro každé z těchto řízení a nevede ke střetu zájmů.
Článek 44
Náklady na spolupráci a komunikaci
Požadavky stanovené v článcích 42 a 43 nesmějí vést k tomu, aby si soudy vzájemně účtovaly náklady na spolupráci a komunikaci.
Článek 45
Výkon práv věřitele
Článek 46
Pozastavení zpeněžování majetku
Soud uvedený v odstavci 1 zruší pozastavení zpeněžování majetku:
na návrh insolvenčního správce v hlavním insolvenčním řízení;
bez návrhu, na návrh věřitele nebo na návrh insolvenčního správce ve vedlejším insolvenčním řízení, pokud se toto opatření nadále nejeví jako odůvodněné, zejména z hlediska zájmů věřitelů v hlavním nebo vedlejším insolvenčním řízení.
Článek 47
Pravomoc insolvenčního správce navrhovat restrukturalizační plány
Článek 48
Dopad skončení insolvenčního řízení
Článek 49
Přebytek ve vedlejších insolvenčních řízeních
Pokud je po zpeněžení majetku ve vedlejších insolvenčních řízeních možné uspokojit veškeré pohledávky uznané v těchto řízeních, převede insolvenční správce jmenovaný v těchto řízeních neprodleně jakýkoli přebytek insolvenčnímu správci v hlavním insolvenčním řízení.
Článek 50
Následné zahájení hlavního insolvenčního řízení
Pokud bylo řízení uvedené v čl. 3 odst. 1 zahájeno po zahájení řízení uvedeného v čl. 3 odst. 2 v jiném členském státě, použijí se na dříve zahájené řízení články 41, 45, 46 a 47 a článek 49, pokud to stav tohoto řízení dovoluje.
Článek 51
Přeměna vedlejších insolvenčních řízení
Článek 52
Ochranná opatření
Pokud soud členského státu příslušný podle čl. 3 odst. 1 jmenuje dočasného správce k zajištění ochrany majetku dlužníka, je tento dočasný správce oprávněn navrhnout jakákoli opatření stanovená právem jiného členského státu a směřující k zajištění a ochraně jakéhokoli majetku dlužníka nacházejícího se na území tohoto jiného členského státu v době od podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o zahájení řízení.
KAPITOLA IV
INFORMOVÁNÍ VĚŘITELŮ A PŘIHLAŠOVÁNÍ JEJICH POHLEDÁVEK
Článek 53
Právo přihlásit pohledávky
Každý zahraniční věřitel může přihlásit pohledávky v insolvenčním řízení jakýmkoliv prostředkem komunikace, který je přijatelný podle práva státu, který řízení zahájil. Pro účely pouhého přihlášení pohledávky není povinné zastoupení advokátem nebo jiným odborníkem v oboru práva.
Článek 54
Povinnost informovat věřitele
Článek 55
Postup při přihlašování pohledávek
Ve standardním formuláři přihlášky podle odstavce 1 musí být uvedeny tyto informace:
jméno, poštovní adresa, případná e-mailová adresa, případné osobní identifikační číslo a bankovní údaje zahraničního věřitele uvedeného v odstavci 1;
výše pohledávky s rozlišením jistiny a případných úroků a den jejího vzniku, případně den její splatnosti, je-li odlišný;
je-li uplatňován úrok, úroková sazba, upřesnění, zda se jedná o úrok zákonné nebo smluvní povahy, období, za něž je úrok uplatňován, a kapitalizovaná částka úroků;
jsou-li uplatňovány náklady vzniklé v souvislosti s vymáháním pohledávky před zahájením řízení, výše těchto nákladů a údaje o nich;
povaha pohledávky;
zda je uplatňováno přednostní pořadí pohledávky a důvody pro jeho uplatňování;
zda je u pohledávky uplatňováno věcné zajištění nebo výhrada vlastnictví, a pokud ano, na který majetek se vztahují zástavní nároky, jichž se věřitel dovolává, den, kdy bylo zajištění poskytnuto, a registrační číslo, bylo-li zajištění zapsáno do rejstříku, a
zda je uplatňováno nějaké započtení, a pokud ano, výše vzájemných pohledávek ke dni zahájení insolvenčního řízení, den jejich vzniku a částka po uplatňovaném započtení.
Ke standardnímu formuláři přihlášky se připojí kopie případných podkladů.
KAPITOLA V
INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ PROTI ČLENŮM SKUPINY SPOLEČNOSTÍ
ODDÍL 1
Spolupráce a komunikace
Článek 56
Spolupráce a komunikace mezi insolvenčními správci
Při provádění spolupráce podle odstavce 1 insolvenční správci:
si navzájem co nejdříve sdělují informace, které mohou mít význam pro druhé řízení, pod podmínkou, že byla přijata vhodná opatření na ochranu důvěrných informací;
zváží, zda existuje možnost koordinace správy záležitostí členů skupiny, na něž se vztahují insolvenční řízení, a dohledu nad těmito záležitostmi, a pokud ano, tuto správu a dohled koordinují;
zváží, zda existuje možnost restrukturalizace členů skupiny, na něž se vztahují insolvenční řízení, a pokud ano, koordinují navrhování a sjednávání koordinovaného restrukturalizačního plánu.
Pro účely písmen b) a c) se mohou všichni nebo někteří insolvenční správci uvedení v odstavci 1 dohodnout, že udělí dodatečné pravomoci insolvenčnímu správci jmenovanému v jednom z dotčených řízení, pokud takovou dohodu nezakazují pravidla platná pro každé z těchto řízení. Mohou se rovněž dohodnout na rozdělení některých úkolů mezi sebe, pokud takové rozdělení umožňují pravidla platná pro každé z dotčených řízení.
Článek 57
Spolupráce a komunikace mezi soudy
Spolupráci podle odstavce 1 lze provádět všemi prostředky, které soud považuje za vhodné. Může zejména zahrnovat:
koordinaci při jmenování insolvenčních správců;
sdělování informací způsobem, který soud považuje za vhodný;
koordinaci správy majetku a záležitostí členů skupiny a dohledu nad jejich majetkem a záležitostmi;
koordinaci průběhu jednání;
koordinaci schvalování protokolů, je-li to nezbytné.
Článek 58
Spolupráce a komunikace mezi insolvenčními správci a soudy
Insolvenční správce jmenovaný v insolvenčním řízení proti členovi skupiny společností:
spolupracuje a komunikuje s kterýmkoliv soudem, u kterého byl podán návrh na zahájení řízení proti jinému členovi téže skupiny nebo který takové řízení zahájil, a
může takový soud požádat o informace o řízení proti jinému členovi skupiny nebo o pomoc v řízení, ve kterém byl jmenován,
a to v rozsahu, v jakém je taková spolupráce a komunikace vhodná pro usnadnění účelného vedení řízení, nevede ke střetu zájmů a není neslučitelná s pravidly platnými pro daná řízení.
Článek 59
Náklady na spolupráci a komunikaci v řízení proti členům skupiny společností
Náklady na spolupráci a komunikaci podle článků 56 až 60 vzniklé insolvenčnímu správci nebo soudu se považují za náklady jednotlivých řízení.
Článek 60
Pravomoci insolvenčního správce v řízení proti členům skupiny společností
Insolvenční správce jmenovaný v insolvenčním řízení, které bylo zahájeno proti členovi skupiny společností, může v rozsahu, v jakém je to vhodné pro usnadnění účelného vedení řízení,
být slyšen v každém řízení, které bylo zahájeno proti kterémukoliv jinému členovi téže skupiny;
navrhnout odklad jakéhokoli opatření týkajícího se zpeněžení majetku v řízení, které bylo zahájeno proti kterémukoliv jinému členovi téže skupiny, za podmínky, že
pro všechny či některé členy skupiny, proti nimž byla zahájena insolvenční řízení, byl navržen restrukturalizační plán podle čl. 56 odst. 2 písm. c), který nabízí přiměřenou naději na úspěch,
tento odklad je nezbytný v zájmu zajištění řádného provedení restrukturalizačního plánu,
restrukturalizační plán by byl k užitku věřitelů v řízení, v souvislosti s nímž je odklad požadován, a
ani insolvenční řízení, pro něž byl jmenován insolvenční správce podle odstavce 1 tohoto článku, ani řízení, pro něž se navrhuje odklad, nepodléhá koordinaci podle oddílu 2 této kapitoly;
podat návrh na zahájení koordinačního řízení proti skupině v souladu s článkem 61.
Před nařízením odkladu vyslechne soud insolvenčního správce jmenovaného v řízení, v souvislosti s nímž je přerušení požadováno. Tento odklad lze nařídit na jakoukoli dobu nepřekračující tři měsíce, kterou soud považuje za vhodnou a která je slučitelná s pravidly platnými pro dané řízení.
Soud, který nařídil odklad, může po insolvenčním správci uvedeném v odstavci 1 požadovat, aby k zajištění zájmů věřitelů v řízení přijal vhodná opatření, která umožňuje vnitrostátní právo.
Soud může trvání odkladu prodloužit o takovou další dobu či doby, které považuje za vhodné a které jsou slučitelné s pravidly platnými pro dané řízení, pokud jsou nadále splněny podmínky uvedené v odst. 1 písm. b) bodech ii) až iv) a pokud celková doba odkladu (počáteční doba spolu se všemi případnými prodlouženími) nepřekročí šest měsíců.
ODDÍL 2
Koordinace
Článek 61
Návrh na zahájení koordinačního řízení proti skupině
K návrhu podle odstavce 1 se přiloží:
návrh týkající se osoby, která by měla být jmenována skupinovým koordinátorem (dále jen „koordinátor“), podrobné informace o její způsobilosti podle článku 71, podrobné informace o její odborné kvalifikaci a písemný souhlas této osoby, že bude působit jako koordinátor;
nástin navrhované koordinace vůči skupině, a zejména odůvodnění toho, že jsou splněny podmínky uvedené v čl. 63 odst. 1;
seznam insolvenčních správců jmenovaných ve vztahu k členům skupiny a případně soudů a příslušných orgánů zapojených do insolvenčních řízení proti členům skupiny;
nástin odhadovaných nákladů na navrhovanou koordinaci vůči skupině a odhad podílu těchto nákladů, který by měl uhradit každý člen skupiny.
Článek 62
Pravidlo přednosti
Aniž je dotčen článek 66, byl-li návrh na zahájení koordinačního řízení proti skupině podán u soudů různých členských států, prohlásí se soud, u něhož byl takový návrh podán později, za nepříslušný ve prospěch soudu, u něhož byl takový návrh podán jako první.
Článek 63
Oznámení soudu, u kterého byl návrh podán
Soud, u něhož byl podán návrh na zahájení koordinačního řízení proti skupině, oznámí podání tohoto návrhu a navrženého koordinátora co nejdříve insolvenčním správcům jmenovaným ve vztahu k členům skupiny, kteří jsou uvedeni v návrhu podle čl. 61 odst. 3 písm. c), pokud shledá, že
zahájení takového řízení je vhodné pro usnadnění účelného vedení insolvenčních řízení týkajících se různých členů skupiny;
je nepravděpodobné, že by věřitel kteréhokoli člena skupiny, který by se měl podle předpokladů řízení účastnit, byl zahrnutím daného člena do tohoto řízení finančně znevýhodněn, a
navržený koordinátor splňuje požadavky stanovené v článku 71.
Článek 64
Námitky insolvenčních správců
Insolvenční správce jmenovaný ve vztahu ke kterémukoli členovi skupiny může vznést námitky proti:
zahrnutí insolvenčního řízení, v němž byl jmenován, do koordinačního řízení proti skupině nebo
navržené osobě koordinátora.
Námitka může být vznesena prostřednictvím standardního formuláře zavedeného v souladu s článkem 88.
Článek 65
Důsledky námitek proti zahrnutí do koordinačního řízení proti skupině
Článek 66
Volba soudu pro koordinační řízení proti skupině
Článek 67
Důsledky námitek proti navrženému koordinátorovi
Jestliže insolvenční správce, který nevznesl námitky proti zahrnutí člena skupiny, ve vztahu k němuž byl jmenován, do koordinačního řízení proti skupině, vznese námitky proti osobě navržené za koordinátora, může soud od jmenování dané osoby upustit a vyzvat insolvenčního správce, který námitku vznesl, k podání nového návrhu v souladu s čl. 61 odst. 3.
Článek 68
Rozhodnutí o zahájení koordinačního řízení proti skupině
Po uplynutí lhůty uvedené v čl. 64 odst. 2 může soud zahájit koordinační řízení proti skupině, pokud shledá, že jsou splněny podmínky podle čl. 63 odst. 1. V takovém případě soud:
jmenuje koordinátora;
rozhodne o nástinu koordinace a
rozhodne o odhadu nákladů a podílech, které mají uhradit členové skupiny.
Článek 69
Následné zahrnutí do koordinace řízení z podnětu insolvenčních správců
Po vydání soudního rozhodnutí podle článku 68 může kterýkoli insolvenční správce v souladu se svým vnitrostátním právem požádat o zahrnutí řízení, v němž byl jmenován, do koordinace řízení proti skupině, pokud
byla vznesena námitka proti zahrnutí daného insolvenčního řízení do koordinačního řízení proti skupině nebo
bylo zahájeno insolvenční řízení proti některému z členů skupiny až poté, co soud zahájil koordinační řízení proti skupině.
Aniž je dotčen odstavec 4, může koordinátor takové žádosti vyhovět po konzultaci zapojených insolvenčních správců, pokud
se při zohlednění toho, v jaké fázi se koordinační řízení proti skupině v okamžiku podání žádosti nachází, domnívá, že jsou splněna kritéria podle čl. 63 odst. 1 písm. a) a b), nebo
s tím všichni zapojení insolvenční správci souhlasí v souladu s podmínkami stanovenými jejich vnitrostátním právem.
Článek 70
Doporučení a plán koordinace skupiny
Pokud se jimi neřídí, poskytne zdůvodnění, proč tak nečiní, osobám nebo subjektům, které je podle svého vnitrostátního práva povinen informovat, a koordinátorovi.
Článek 71
Koordinátor
Článek 72
Úkoly a práva koordinátora
Koordinátor může:
stanovit a navrhnout doporučení pro koordinované vedení insolvenčních řízení;
navrhnout plán koordinace skupiny, v němž stanoví, popíše a doporučí komplexní soubor opatření vhodných pro integrovaný přístup k řešení úpadku členů skupiny. Plán může obsahovat zejména návrhy týkající se:
opatření, jež by měla být přijata k obnovení hospodářské výkonnosti a finančního zdraví skupiny nebo její části,
urovnání sporů v rámci skupiny, pokud jde o transakce uvnitř skupiny a vylučovací žaloby,
dohod mezi insolvenčními správci členů skupiny v úpadku.
Koordinátor rovněž může:
být slyšen v každém řízení zahájeném proti kterémukoliv jinému členu téže skupiny a účastnit se jej, zejména prostřednictvím účasti na schůzích věřitelů;
působit jako mediátor při urovnávání jakýchkoli sporů mezi dvěma či více insolvenčními správci členů skupiny;
předložit a vysvětlit svůj plán koordinace skupiny osobám nebo subjektům, které je podle svého vnitrostátního práva povinen informovat;
požadovat od kteréhokoli insolvenčního správce informace týkající se kteréhokoli člena skupiny, jež jsou nebo by mohly být užitečné při určování a navrhování strategií a opatření ke koordinaci řízení, a
navrhnout přerušení řízení zahájeného proti kterémukoli členovi skupiny na dobu až šesti měsíců za podmínky, že je toto přerušení nezbytné v zájmu zajištění řádného provedení daného plánu a bylo by k užitku věřitelů v řízení, v souvislosti s nímž je požadováno, nebo navrhnout zrušení jakéhokoli probíhajícího přerušení. Tento návrh se podává u soudu, který zahájil řízení, v souvislosti s nímž je přerušení požadováno.
Soudí-li koordinátor, že si plnění jeho úkolů vyžádá výrazný nárůst nákladů v porovnání s odhadem nákladů uvedeným v čl. 61 odst. 3 písm. d), a vždy, pokud náklady překročí 10 % odhadovaných nákladů, koordinátor
o tom neprodleně uvědomí zúčastněné insolvenční správce a
požádá předem o souhlas soudu, který koordinační řízení proti skupině zahájil.
Článek 73
Jazyky
Článek 74
Spolupráce mezi insolvenčními správci a koordinátorem
Článek 75
Odvolání koordinátora
Soud odvolá jmenování koordinátora z vlastního podnětu nebo na návrh insolvenčního správce zúčastněného člena skupiny, pokud koordinátor:
jedná v neprospěch věřitelů některého ze zúčastněných členů skupiny nebo
neplní své povinnosti stanovené v této kapitole.
Článek 76
Dlužník s dispozičními oprávněními
Ustanovení vztahující se podle této kapitoly na insolvenčního správce se přiměřeně použijí i na dlužníka s dispozičními oprávněními.
Článek 77
Náklady a jejich rozdělení
KAPITOLA VI
OCHRANA ÚDAJŮ
Článek 78
Ochrana údajů
Článek 79
Povinnosti členských států v oblasti zpracování osobních údajů ve vnitrostátních insolvenčních rejstřících
Článek 80
Povinnosti Komise v souvislosti se zpracováním osobních údajů
Článek 81
Informační povinnosti
Aniž jsou dotčeny informace, které mají být subjektům údajů poskytnuty v souladu s články 11 a 12 nařízení (ES) č. 45/2001, informuje Komise subjekty údajů prostřednictvím zveřejnění na portálu evropské e-justice o úloze, kterou zastává při zpracování dotyčných údajů, a o účelu jejich zpracování.
Článek 82
Uchovávání osobních údajů
Pokud jde o informace z propojených vnitrostátních databází, žádné osobní údaje týkající se subjektů údajů nesmějí být uchovávány na portálu evropské e-justice. Veškeré takové údaje se uchovávají ve vnitrostátních databázích provozovaných členskými státy nebo jinými subjekty.
Článek 83
Přístup k osobním údajům prostřednictvím portálu evropské e-justice
Osobní údaje uchovávané ve vnitrostátních insolvenčních rejstřících uvedených v článku 24 jsou přístupné prostřednictvím portálu evropské e-justice po dobu, po kterou jsou přístupné podle vnitrostátního práva.
KAPITOLA VII
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 84
Časová působnost
Článek 85
Vztah k mezinárodním smlouvám
Toto nařízení nahrazuje, pokud jde o věci jím upravené a pokud se jedná o vztahy mezi členskými státy, mezinárodní smlouvy uzavřené mezi dvěma nebo více členskými státy, zejména:
Smlouvu mezi Belgií a Francií o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, rozhodčích nálezů a veřejných listin, podepsanou v Paříži dne 8. července 1899;
Smlouvu mezi Belgií a Rakouskem o konkursu, vyrovnání a pozastavení plateb (s dodatkovým protokolem ze dne 13. června 1973), podepsanou v Bruselu dne 16. července 1969;
Smlouvu mezi Belgií a Nizozemskem o územní příslušnosti, úpadku a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, rozhodčích nálezů a veřejných listin, podepsanou v Bruselu dne 28. března 1925;
Smlouvu mezi Německem a Rakouskem o konkursu a vyrovnání, podepsanou ve Vídni dne 25. května 1979;
Smlouvu mezi Francií a Rakouskem o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí v úpadkovém řízení, podepsanou ve Vídni dne 27. února 1979;
Smlouvu mezi Francií a Itálií o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsanou v Římě dne 3. června 1930;
Smlouvu mezi Itálií a Rakouskem o konkursu a vyrovnání, podepsanou v Římě dne 12. července 1977;
Smlouvu mezi Nizozemským královstvím a Spolkovou republikou Německo o vzájemném uznávání a výkonu soudních rozhodnutí a jiných titulů pro výkon rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsanou v Haagu dne 30. srpna 1962;
Smlouvu mezi Spojeným královstvím a Belgickým královstvím o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, s protokolem, podepsanou v Bruselu dne 2. května 1934;
Úmluvu mezi Dánskem, Finskem, Norskem, Švédskem a Islandem o konkursním řízení, podepsanou v Kodani dne 7. listopadu 1933;
Evropskou úmluvu o některých mezinárodních aspektech konkursního řízení, podepsanou v Istanbulu dne 5. června 1990;
Úmluvu mezi Federativní lidovou republikou Jugoslávií a Řeckým královstvím o vzájemném uznání a výkonu soudních rozhodnutí, podepsanou v Aténách dne 18. června 1959;
Dohodu mezi Federativní lidovou republikou Jugoslávií a Rakouskou republikou o vzájemném uznání a výkonu arbitrážních nálezů a arbitrážních urovnání ve věcech obchodních, podepsanou v Bělehradě dne 18. března 1960;
Úmluvu mezi Federativní lidovou republikou Jugoslávií a Italskou republikou o vzájemné soudní spolupráci ve věcech občanských a správních, podepsanou v Římě dne 3. prosince 1960;
Dohodu mezi Socialistickou federativní republikou Jugoslávií a Belgickým královstvím o soudní spolupráci ve věcech občanských a obchodních, podepsanou v Bělehradu dne 24. září 1971;
Úmluvu mezi vládami Jugoslávie a Francie o uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, podepsanou v Paříži dne 18. května 1971;
Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Řeckou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsanou v Aténách dne 22. října 1980, dosud platnou mezi Českou republikou a Řeckem;
Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Kyperskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsanou v Nikósii dne 23. dubna 1982, dosud platnou mezi Českou republikou a Kyprem;
Smlouvu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských, rodinných a obchodních, podepsanou v Paříži dne 10. května 1984, dosud platnou mezi Českou republikou a Francií;
Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsanou v Praze dne 6. prosince 1985, dosud platnou mezi Českou republikou a Itálií;
Dohodu mezi Lotyšskou republikou, Estonskou republikou a Litevskou republikou o právní pomoci a právních vztazích, podepsanou v Tallinnu dne 11. listopadu 1992;
Dohodu mezi Estonskem a Polskem o poskytování právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, pracovních a trestních, podepsanou v Tallinnu dne 27. listopadu 1998;
Dohodu mezi Litevskou republikou a Polskou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, podepsanou ve Varšavě dne 26. ledna 1993;
Úmluvu mezi Rumunskou socialistickou republikou a Řeckou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních a její protokoly, podepsané v Bukurešti dne 19. října 1972;
Úmluvu mezi Rumunskou socialistickou republikou a Francouzskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, podepsanou v Paříži dne 5. listopadu 1974;
Dohodu mezi Bulharskou lidovou republikou a Řeckou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsanou v Aténách dne 10. dubna 1976;
Dohodu mezi Bulharskou lidovou republikou a Kyperskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsanou v Nikósii dne 29. dubna 1983;
Dohodu mezi vládou Bulharské lidové republiky a vládou Francouzské republiky o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, podepsanou v Sofii dne 18. ledna 1989;
Smlouvu o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem, podepsanou v Bukurešti dne 11. července 1994;
Smlouvu mezi Rumunskem a Polskou republikou o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, podepsanou v Bukurešti dne 15. května 1999.
Toto nařízení se nepoužije:
v žádném členském státě, pokud je neslučitelné se závazky ve věcech úpadku vyplývajícími z mezinárodní smlouvy uzavřené tímto členským státem s jednou nebo více třetími zeměmi před vstupem nařízení (ES) č. 1346/2000 v platnost;
ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, pokud je neslučitelné se závazky ve věcech úpadku a likvidace společností v platební neschopnosti vyplývajícími z jakýchkoli ujednání v rámci Britského společenství národů platných ke dni vstupu nařízení (ES) č. 1346/2000 v platnost.
Článek 86
Informace o vnitrostátním úpadkovém právu a úpadkovém právu Unie
Článek 87
Vytvoření propojení rejstříků
Komise přijme prováděcí akty, kterými vytvoří propojení insolvenčních rejstříků, jak je uvedeno v článku 25. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 89 odst. 3.
Článek 88
Vytvoření a následné změny standardních formulářů
Komise přijme prováděcí akty, kterými vytvoří a případně pozmění formuláře uvedené v čl. 27 odst. 4, článcích 54 a 55 a čl. 64 odst. 2. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 89 odst. 2.
Článek 89
Postup projednávání ve výboru
Článek 90
Ustanovení o přezkumu
Článek 91
Zrušení
Nařízení (ES) č. 1346/2000 se zrušuje.
Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze D tohoto nařízení.
Článek 92
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 26. června 2017, s výjimkou:
článku 86, který se použije ode dne 26. června 2016;
čl. 24 odst. 1, který se použije ode dne 26. června 2018, a
článku 25, který se použije ode dne 26. června 2019.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.
PŘÍLOHA A
INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ UVEDENÁ V ČL. 2 BODĚ 4
BELGIQUE/BELGIË
БЪЛГАРИЯ
ČESKÁ REPUBLIKA
DEUTSCHLAND
EESTI
ÉIRE/IRELAND
ΕΛΛΑΔΑ
ESPAÑA
FRANCE
HRVATSKA
ITALIA
ΚΥΠΡΟΣ
LATVIJA
LIETUVA
LUXEMBOURG
MAGYARORSZÁG
MALTA
NEDERLAND
ÖSTERREICH
POLSKA
PORTUGAL
ROMÂNIA
SLOVENIJA
SLOVENSKO
SUOMI/FINLAND
SVERIGE
PŘÍLOHA B
INSOLVENČNÍ SPRÁVCI UVEDENÍ V ČL. 2 BODĚ 5
BELGIQUE/BELGIË
БЪЛГАРИЯ
ČESKÁ REPUBLIKA
DEUTSCHLAND
EESTI
ÉIRE/IRELAND
ΕΛΛΑΔΑ
ESPAÑA
FRANCE
HRVATSKA
ITALIA
ΚΥΠΡΟΣ
LATVIJA
LIETUVA
LUXEMBOURG
MAGYARORSZÁG
MALTA
NEDERLAND
ÖSTERREICH
POLSKA
PORTUGAL
ROMÂNIA
SLOVENIJA
SLOVENSKO
SUOMI/FINLAND
SVERIGE
PŘÍLOHA C
Zrušené nařízení a jeho následné změny
PŘÍLOHA D
Srovnávací tabulka
Nařízení (ES) č. 1346/2000 |
Toto nařízení |
Článek 1 |
Článek 1 |
Čl. 2 návětí |
Čl. 2 návětí |
Čl. 2 písm. a) |
Čl. 2 bod 4 |
Čl. 2 písm. b) |
Čl. 2 bod 5 |
Čl. 2 písm. c) |
— |
Čl. 2 písm. d) |
Čl. 2 bod 6 |
Čl. 2 písm. e) |
Čl. 2 bod 7 |
Čl. 2 písm. f) |
Čl. 2 bod 8 |
Čl. 2 písm. g) návětí |
Čl. 2 bod 9 návětí |
Čl. 2 písm. g) první odrážka |
Čl. 2 bod 9 podbod vii) |
Čl. 2 písm. g) druhá odrážka |
Čl. 2 bod 9 podbod iv) |
Čl. 2 písm. g) třetí odrážka |
Čl. 2 bod 9 podbod viii) |
Čl. 2 písm. h) |
Čl. 2 bod 10 |
— |
Čl. 2 body 1 až 3 a 11 až 13 |
— |
Čl. 2 bod 9 podbody i) až iii), v) a vi) |
Článek 3 |
Článek 3 |
— |
Článek 4 |
— |
Článek 5 |
— |
Článek 6 |
Článek 4 |
Článek 7 |
Článek 5 |
Článek 8 |
Článek 6 |
Článek 9 |
Článek 7 |
Článek 10 |
Článek 8 |
Čl. 11 odst. 1 |
— |
Čl. 11 odst. 2 |
Článek 9 |
Článek 12 |
Článek 10 |
Čl. 13 odst. 1 |
— |
Čl. 13 odst. 2 |
Článek 11 |
Článek 14 |
Článek 12 |
Článek 15 |
Čl. 13 první odrážka |
Čl. 16 písm. a) |
Čl. 13 druhá odrážka |
Čl. 16 písm. b) |
Čl. 14 první odrážka |
Čl. 17 písm. a) |
Čl. 14 druhá odrážka |
Čl. 17 písm. b) |
Čl. 14 třetí odrážka |
Čl. 17 písm. c) |
Článek 15 |
Článek 18 |
Článek 16 |
Článek 19 |
Článek 17 |
Článek 20 |
Článek 18 |
Článek 21 |
Článek 19 |
Článek 22 |
Článek 20 |
Článek 23 |
— |
Článek 24 |
— |
Článek 25 |
— |
Článek 26 |
— |
Článek 27 |
Čl. 21 odst. 1 |
Čl. 28 odst. 2 |
Čl. 21 odst. 2 |
Čl. 28 odst. 1 |
Článek 22 |
Článek 29 |
Článek 23 |
Článek 30 |
Článek 24 |
Článek 31 |
Článek 25 |
Článek 32 |
Článek 26 |
Článek 33 |
Článek 27 |
Článek 34 |
Článek 28 |
Článek 35 |
— |
Článek 36 |
Článek 29 |
Čl. 37 odst. 1 |
— |
Čl. 37 odst. 2 |
— |
Článek 38 |
— |
Článek 39 |
Článek 30 |
Článek 40 |
Článek 31 |
Článek 41 |
— |
Článek 42 |
— |
Článek 43 |
— |
Článek 44 |
Článek 32 |
Článek 45 |
Článek 33 |
Článek 46 |
Čl. 34 odst. 1 |
Čl. 47 odst. 1 |
Čl. 34 odst. 2 |
Čl. 47 odst. 2 |
Čl. 34 odst. 3 |
— |
— |
Článek 48 |
Článek 35 |
Článek 49 |
Článek 36 |
Článek 50 |
Článek 37 |
Článek 51 |
Článek 38 |
Článek 52 |
Článek 39 |
Článek 53 |
Článek 40 |
Článek 54 |
Článek 41 |
Článek 55 |
Článek 42 |
— |
— |
Článek 56 |
— |
Článek 57 |
— |
Článek 58 |
— |
Článek 59 |
— |
Článek 60 |
— |
Článek 61 |
— |
Článek 62 |
— |
Článek 63 |
— |
Článek 64 |
— |
Článek 65 |
— |
Článek 66 |
— |
Článek 67 |
— |
Článek 68 |
— |
Článek 69 |
— |
Článek 70 |
— |
Článek 71 |
— |
Článek 72 |
— |
Článek 73 |
— |
Článek 74 |
— |
Článek 75 |
— |
Článek 76 |
— |
Článek 77 |
— |
Článek 78 |
— |
Článek 79 |
— |
Článek 80 |
— |
Článek 81 |
— |
Článek 82 |
— |
Článek 83 |
Článek 43 |
Čl. 84 odst. 1 |
— |
Čl. 84 odst. 2 |
Článek 44 |
Článek 85 |
— |
Článek 86 |
Článek 45 |
— |
— |
Článek 87 |
— |
Článek 88 |
— |
Článek 89 |
Článek 46 |
Čl. 90 odst. 1 |
— |
Čl. 90 odst. 2 až 4 |
— |
Článek 91 |
Článek 47 |
Článek 92 |
Příloha A |
Příloha A |
Příloha B |
— |
Příloha C |
Příloha B |
— |
Příloha C |
— |
Příloha D |
( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).
( 2 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).
( 3 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).
( 4 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (Úř. věst. L 283, 28.10.2008, s. 36).
( 5 ) Rozhodnutí Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci (Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 25).