01999L0031 — CS — 04.07.2018 — 004.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE RADY 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 (Úř. věst. L 182 16.7.1999, s. 1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003 |
L 284 |
1 |
31.10.2003 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1137/2008 ze dne 22. října 2008 |
L 311 |
1 |
21.11.2008 |
|
|
L 328 |
49 |
10.12.2011 |
||
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/850 Text s významem pro EHP ze dne 30. května 2018, |
L 150 |
100 |
14.6.2018 |
|
Opravena:
SMĚRNICE RADY 1999/31/ES
ze dne 26. dubna 1999
o skládkách odpadů
Článek 1
Obecný cíl
1. S cílem podpořit přechod Unie k oběhovému hospodářství a splnit požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ( 1 ), zejména jejích článků 4 a 12, si tato směrnice klade za cíl zajistit postupné snižování skládkování odpadu, zejména odpadu vhodného k recyklaci nebo jinému využití, a stanovit pomocí přísných provozních a technických požadavků na odpady a skládky opatření, postupy a návody pro prevenci nebo maximální omezení negativních účinků skládkování odpadu na životní prostředí, zejména znečištění povrchových vod, podzemních vod, půdy a ovzduší, a na globální prostředí včetně skleníkového efektu, jakož i veškerých souvisejících rizik pro lidské zdraví, a to v průběhu celého životního cyklu skládky.
2. Co se týče technických charakteristik skládek, obsahuje tato směrnice, pokud jde o skládky, na které se vztahuje směrnice 96/61/ES, příslušné technické požadavky nezbytné pro uskutečnění zde uvedených obecných požadavků v konkrétních podmínkách. Příslušné požadavky dané směrnice jsou považovány za splněné, pokud jsou splněny požadavky této směrnice.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se:
a) použijí definice „odpadu“, „nebezpečného odpadu“, „nikoliv nebezpečného odpadu“, „komunálního odpadu“, „původce odpadu“, „držitele odpadu“, „nakládání s odpady“, „tříděného sběru“, „využití“, „přípravy k opětovnému použití“, „recyklace“ a „odstranění“ uvedené v článku 3 směrnice 2008/98/ES;
▼M4 —————
e) „inertními odpady“ rozumějí odpady, které nepodléhají žádným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám. Inertní odpady se nerozkládají, nehoří a nejsou fyzikálně ani chemicky reaktivní, nejsou biologicky rozložitelné a nenarušují jiné látky, se kterými jsou ve styku, způsobem schopným vyvolat znečištění životního prostředí nebo poškodit lidské zdraví. Celkové množství vznikajících průsakových vod a obsah znečišťujících látek v odpadech stejně jako ekotoxicita průsakových vod musejí být zanedbatelné, zejména pak nesmějí poškozovat jakost povrchových nebo podzemních vod;
f) „podzemním úložištěm“ rozumí stálé místo pro ukládání odpadů v hluboké geologické dutině, jako je např. solný nebo draselný důl;
g) „skládkou“ rozumí místo pro odstraňování odpadů pomocí jejich povrchového nebo podpovrchového ukládání, včetně:
— vlastní skládky (tj. skládky, kde původce sám odstraňuje odpady v místě jejich vzniku) a
— dočasné skládky (tj. na dobu delší než jeden rok), používané pro dočasné skladování odpadů
s výjimkou:
— zařízení, kde jsou odpady složeny za účelem jejich přípravy k další přepravě s cílem jejich využití, úpravy nebo odstranění na jiném místě a
— skladování odpadů před využitím nebo úpravou po dobu obvykle kratší než tři roky nebo
— skladování odpadů po dobu kratší než jeden rok, předcházející jejich odstranění;
h) „úpravou“ rozumí fyzikální, tepelné, chemické nebo biologické procesy zahrnující třídění, které mění charakteristiky odpadů tak, že snižují jejich objem nebo jejich nebezpečné vlastnosti s cílem usnadnit manipulaci s nimi nebo podpořit jejich využití;
i) „průsakovou vodou“ rozumí jakákoli kapalina prosakující odpady uloženými na skládce a vytékající ze skládky nebo ve skládce zadržovaná;
j) „skládkovým plynem“ rozumějí veškeré plyny produkované odpady uloženými na skládce;
k) „eluátem“ rozumí roztok získaný při výluhových testech modelovaných v laboratoři;
l) „provozovatelem“ rozumí fyzická či právnická osoba odpovědná za skládku v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, v němž se skládka nachází; tato osoba se může změnit v období mezi přípravami na zřízení skládky a obdobím následné péče po ukončení provozu;
m) „biologicky rozložitelným odpadem“ rozumí veškerý odpad podléhající anaerobnímu či aerobnímu rozkladu, jako jsou potravinářské a zahradní odpady a rovněž papír a lepenka;
▼M4 —————
o) „žadatelem“ rozumí osoba předkládající žádost o povolení k provozování skládky ve smyslu této směrnice;
p) „příslušným orgánem“ rozumí orgán určený členským státem a pověřený úkoly vyplývajícími z této směrnice;
q) „kapalným odpadem“ rozumí jakýkoli odpad v kapalné podobě, a zejména odpadní vody avšak s výjimkou kalů;
r) „odloučeným sídlištěm“ rozumí sídliště:
— mající maximálně 500 obyvatel na obec nebo sídliště s maximálně 5 obyvateli na kilometr čtvereční a
— jehož vzdálenost k nejbližší městské aglomeraci s minimálně 250 obyvateli na kilometr čtvereční není menší než 50 km nebo které má po značnou část roku obtížný přístup po silnici k nejbližší z těchto aglomerací z důvodu nepříznivých meteorologických podmínek.
Členské státy se mohou rozhodnout, že v nejvzdálenějších regionech ve smyslu článku 349 Smlouvy použijí tuto definici:
„odloučeným sídlištěm“ se rozumí sídliště:
— jež má maximálně 2 000 obyvatel na sídliště a maximálně pět obyvatel na kilometr čtvereční, nebo jež má více než 2 000 , avšak méně než 5 000 obyvatel na sídliště a maximálně pět obyvatel na kilometr čtvereční a jeho produkce odpadu nepřekračuje 3 000 tun za rok, a
— jehož vzdálenost k nejbližší městské aglomeraci s minimálně 250 obyvateli na kilometr čtvereční není menší než 100 km, přičemž k této aglomeraci není přístup po silnici.
Článek 3
Oblast působnosti
1. Členské státy použijí tuto směrnici na veškeré skládky podle čl. 2 písm. g).
2. Aniž jsou dotčeny stávající právní předpisy Společenství, jsou z působnosti této směrnice vyňaty:
— aplikace kalů včetně čistírenských kalů a kalů vytěžených z vodních toků či ploch a jiných podobných látek na půdu za účelem jejího zúrodnění nebo hnojení,
— používání vhodných inertních odpadů při terénních úpravách, rekonstrukcích a zavážkách nebo pro stavební účely na skládkách,
— ukládání vytěžených kalů neklasifikovaných jako nebezpečné podél malých vodních toků, z nichž byly vytěženy, a kalů neklasifikovaných jako nebezpečné v povrchových vodách včetně jejich řečiště a podloží.
▼M4 —————
3. Nakládání s odpady z pozemního těžebního průmyslu, tedy s odpady vznikajícími při vyhledávání, těžbě včetně fáze přípravy k dobývání, úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů, je z oblasti působnosti této směrnice vyloučeno, pokud spadá do oblasti působnosti jiných legislativních aktů Unie.
4. Aniž je dotčena směrnice 75/442/EHS, mohou členské státy na základě své volby prohlásit, že se čl. 6 písm. d), čl. 7 písm. i), čl. 8 písm. a) bod iv, článek 10, čl. 11 odst. 1 písm. a), b) a c), čl. 12 písm. a) a c) jakož i příloha I body 3 a 4, příloha II (s výjimkou bodu 3, úrovně 3 a bodu 4) a příloha III body 3 až 5 této směrnice, plně nebo částečně nevztahují na:
a) skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné nebo inertních odpadů o celkové kapacitě nepřesahující 15 000 tun nebo přijímající nejvýše 1 000 tun ročně, které slouží pro ostrovy, pokud je toto místo jedinou skládkou na ostrově, a je určeno pouze pro odstraňování odpadů z tohoto ostrova. Při plném využití kapacity skládky musí být každá nová skládka zřízená na ostrově v souladu s požadavky této směrnice;
b) skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné nebo inertních odpadů v odloučených sídlištích, pokud je skládka určena pouze k přijímání odpadů produkovaných tímto odloučeným sídlištěm.
Nejpozději dva roky po dni stanoveném v čl. 18 odst. 1 oznámí členské státy Komisi seznam ostrovů a odloučených sídlišť, které jsou vyňaty z působnosti této směrnice. Komise zveřejní tento seznam ostrovů a odloučených sídlišť.
5. Aniž je dotčena směrnice 75/442/EHS, mohou členské státy na základě své volby prohlásit, že podzemní úložiště ve smyslu čl. 2 písm. f) této směrnice může být vyňato z ustanovení uvedených v čl. 13 písm. d), v příloze I bodu 2 s výjimkou první odrážky a bodech 3, 4 a 5 a v příloze III v bodech 2, 3 a 5 této směrnice.
Článek 4
Kategorie skládek
Každá skládka je zařazena do jedné z následujících kategorií:
— skládky nebezpečných odpadů,
— skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné,
— skládky inertních odpadů.
Článek 5
Odpady a způsoby úpravy nezpůsobilé k přijetí na skládku
1. Členské státy stanoví vnitrostátní strategii za účelem provádění omezení biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku nejpozději dva roky po dni stanoveném v čl. 18 odst. 1 a oznámí tuto strategii Komisi. Tato strategie by měla obsahovat opatření zaměřená na dosažení cílů stanovených v odstavci 2, zejména pomocí recyklace, kompostování, výroby bioplynu nebo materiálového a energetického využití. Ve lhůtě třiceti měsíců počínaje dnem stanoveným v čl. 18 odst. 1 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu obsahující syntézu vnitrostátních strategií.
2. Tato strategie zajistí, aby:
a) nejpozději do pěti let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 bylo množství komunálních biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládku sníženo na 75 % (hmotnostních) z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 nebo během posledního roku před rokem 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat;
b) nejpozději osm let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 bylo množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky sníženo na 50 % (hmotnostních) z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 nebo v průběhu posledního roku před rokem 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat;
c) nejpozději patnáct let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 bylo množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládku sníženo na 35 % (hmotnostních) z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995 nebo v průběhu posledního roku před rokem 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat.
▼M4 —————
Členské státy, které v průběhu roku 1995 nebo během posledního roku předcházejícího roku 1995, pro který jsou k dispozici normalizované údaje Eurostat, uložily na skládku více než 80 % komunálních odpadů, které shromáždily, mohou na období ne delší než čtyři roky odložit splnění cílů stanovených v písmenech a), b) nebo c). Členské státy, které zamýšlejí využít této možnosti, sdělí své rozhodnutí v předstihu Komisi. Komise uvědomí o těchto rozhodnutích ostatní členské státy a Evropský parlament.
Provádění ustanovení předchozího odstavce nesmí v žádném případě vést k oddálení uskutečnění cíle uvedeného v písmenu c) o více než čtyři roky ode dne uvedeného v daném bodu.
3. Členské státy přijmou taková opatření, aby na skládky nebyly přijímány tyto odpady:
a) kapalné odpady;
b) odpady, které jsou v podmínkách skládky výbušné, žíravé, oxidující, vysoce hořlavé nebo hořlavé v souladu s definicemi přílohy III směrnice 91/689/EHS;
c) nemocniční odpad a jiné klinické odpady pocházející z léčebných nebo veterinárních zařízení a které jsou infekční podle definice (charakteristika H9 podle přílohy III) ve směrnici 91/689/EHS, jakož i odpady spadající do kategorie 14 (přílohy IA) téže směrnice;
d) celé použité pneumatiky — do dvou let počínaje ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 — kromě pneumatik používaných jako surovina; drcené použité pneumatiky — do pěti let od uvedeného dne (v obou případech s výjimkou pneumatik jízdních kol a pneumatik, jejichž vnější průměr je větší než 1 400 mm);
e) jakýkoli jiný druh odpadu neodpovídající kritériím pro přijetí na skládku definovaným v příloze II;
f) odpad, který byl sbírán odděleně pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci podle čl. 11 odst. 1 a článku 22 směrnice 2008/98/ES, s výjimkou odpadu vzniklého z následného zpracování odděleně sebraného odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí v souladu s článkem 4 uvedené směrnice.
3a. Členské státy usilují o zajištění toho, aby od roku 2030 nebyl přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití, zejména komunální odpad, s výjimkou odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí v souladu s článkem 4 směrnice 2008/98/ES.
Členské státy zahrnou informace o opatřeních přijatých podle tohoto odstavce do plánů nakládání s odpady uvedených v článku 28 směrnice 2008/98/ES nebo do jiných strategických dokumentů, které se vztahují na celé území dotyčného členského státu.
4. Je zakázáno ředit nebo mísit odpady pouze za účelem splnění kritérií pro přijímání na skládku.
5. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby se množství skládkovaného komunálního odpadu snížilo do roku 2035 na 10 % (hmotnostních) nebo méně z celkového množství vzniklého komunálního odpadu.
6. Členský stát může odložit termín pro dosažení cílů uvedených v odstavci 5 až o pět let, pokud:
a) uložil na skládku více než 60 % svého komunálního odpadu vzniklého v roce 2013, jak vyplývá ze společného dotazníku OECD a Eurostatu, a
b) nejpozději 24 měsíců před termínem stanoveným v odstavci 5 tohoto článku oznámí Komisi svůj záměr daný termín odložit a předloží plán provádění v souladu s přílohou IV této směrnice. Členský stát může tento plán spojit s plánem provádění předkládaným podle čl. 11 odst. 3 písm. b) směrnice 2008/98/ES.
7. Do tří měsíců od obdržení plánu provádění podle odst. 6 písm. b) může Komise členský stát požádat, aby tento plán upravil, pokud má za to, že není v souladu s požadavky stanovenými v příloze IV. Dotčený členský stát předloží upravený plán do tří měsíců od obdržení žádosti Komise.
8. Odloží-li členský stát termín v souladu s odstavcem 6, přijme nezbytná opatření, aby do roku 2035 snížil množství komunálního odpadu ukládaného na skládku na 25 % (hmotnostních) nebo méně z celkového množství vyprodukovaného komunálního odpadu.
9. Do 31. prosince 2024 Komise přezkoumá cíl stanovený v odstavci 5 s cílem jej zachovat nebo případně snížit, zvážit kvantitativní cíl pro skládkování na obyvatele a zavést omezení týkající se skládkování i jiných nikoliv nebezpečných odpadů než komunálního odpadu. Za tímto účelem předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ke které případně připojí legislativní návrh.
Článek 5a
Pravidla pro výpočet dosažení cílů
1. Pro účely výpočtu, zda bylo dosaženo cílů stanovených v čl. 5 odst. 5 a 6:
a) se vypočte hmotnost komunálního odpadu určeného k uložení na skládku, který byl vyprodukován v daném kalendářním roce;
b) hmotnost odpadu vzniklého při úpravě odpadu před recyklací nebo jiným využitím komunálního odpadu, jako je třídění nebo mechanicko- biologická úprava, který je následně uložen na skládku, se zahrne do hmotnosti komunálního odpadu, který je vykázán jako uložený na skládku;
c) hmotnost komunálního odpadu, který vstupuje do procesu odstranění spalováním, a hmotnost odpadu vzniklého při stabilizaci biologicky rozložitelné složky komunálního odpadu, který má být následně uložen na skládku, se vykazuje jako uložený na skládku;
d) hmotnost odpadu vzniklého při recyklaci nebo jiném využití komunálního odpadu, který je následně uložen na skládku, se nezahrnuje do hmotnosti komunálního odpadu, který je vykázán jako uložený na skládku.
2. Členské státy zavedou účinný systém kontroly kvality a sledovatelnosti komunálního odpadu ukládaného na skládku, jenž zajistí plnění podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku. Pro tyto účely mohou využít systém vytvořený v souladu s čl. 11a odst. 3 směrnice 2008/98/ES.
3. Pokud je komunální odpad odeslán do jiného členského státu nebo vyvezen z Unie pro účely skládkování v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ( 2 ), započítává se do množství odpadu uloženého na skládku v souladu s odstavcem 1 členským státem, v němž byl tento odpad sebrán.
4. Za účelem zajištění jednotných podmínek k uplatňování tohoto článku přijme Komise do 31. března 2019 prováděcí akty, které stanoví pravidla pro výpočet, ověřování a vykazování údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 17 odst. 2.
Článek5b
Zpráva včasného varování
1. Komise ve spolupráci s Evropskou agenturou pro životní prostředí vypracuje zprávy o učiněném pokroku při dosahování cílů stanovených v čl. 5 odst. 5 a 6, a to nejpozději tři roky před každým z termínů stanovených v uvedených ustanoveních.
2. Zprávy uvedené v odstavci 1 obsahují tyto údaje:
a) odhad dosažení cílů jednotlivými členskými státy;
b) seznam členských států, u nichž hrozí, že cílů v příslušných termínech nedosáhnou, společně s vhodnými doporučeními pro ně;
c) příklady osvědčených postupů, které se používají v celé Unii a které by mohly sloužit jako vodítko ve vztahu k pokroku při dosahování stanovených cílů.
Článek 5c
Výměna informací a osvědčených postupů
Komise pořádá pravidelnou výměnu informací a osvědčených postupů mezi členskými státy a případně s regionálními a místními orgány o praktickém uplatňování požadavků této směrnice.
Článek 6
Odpady přijímané na skládky různých kategorií
Členské státy přijmou opatření, aby:
a) odpady byly ukládány na skládku pouze po předchozí úpravě. Toto ustanovení nelze vztahovat na inertní odpady, u kterých není úprava technicky proveditelná nebo na jakékoli jiné odpady, u nichž taková úprava nepřispívá k naplnění cílů této směrnice stanovených v článku 1 tím, že by došlo ke snížení množství odpadů nebo rizika pro zdraví lidí nebo životní prostředí.
Členské státy zajistí, aby opatření přijatá podle tohoto písmene neohrozila dosažení cílů směrnice 2008/98/ES, zejména cílů týkajících hierarchie způsobů nakládání s odpady a zvýšení celkové úrovně přípravy k opětovnému použití a recyklace podle článku 11 uvedené směrnice;
b) na skládky nebezpečných odpadů byly odesílány pouze nebezpečné odpady odpovídající kritériím stanoveným v souladu s přílohou II;
c) skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné mohly být používány pro:
i) komunální odpad,
ii) odpady neklasifikované jako nebezpečné nezávisle na jejich původu, které odpovídají kritériím pro přijetí na skládku odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné, stanoveným v souladu s přílohou II,
iii) stabilní a nereaktivní odpady (například zpevněné nebo vitrifikované), jejichž chování, pokud jde o průsakovou vodu, je stejné jako u odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné, uvedených v bodu ii) a které vyhovují požadovaným kritériím pro přijetí na skládku stanoveným v souladu s přílohou II. Tyto nebezpečné odpady nelze ukládat do prostor určených pro biologicky rozložitelné odpady neklasifikované jako nebezpečné;
d) skládky inertních odpadů byly používány pouze pro inertní odpady.
Článek 7
Žádost o povolení
Členské státy přijmou opatření, aby žádost o povolení k provozování skládky obsahovala alespoň následující údaje:
a) identifikační údaje o žadateli, a pokud se jedné o dvě různé osoby, i o provozovateli;
b) popis druhů ukládaných odpadů a jejich celkového množství;
c) navrhovaná kapacita skládky;
d) popis místa, včetně hydrogeologických a geologických poměrů;
e) navrhované postupy pro předcházení znečištění a jeho omezování;
f) návrh plánu provozování skládky, monitorování a její kontroly;
g) návrh plánu postupu uzavírání a následné péče o uzavřenou skládku;
h) pokud se požaduje posouzení dopadů podle směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí ( 3 ), uvádí se informace poskytnuté investorem v souladu s článkem 5 této směrnice;
i) finanční jistina žadatele nebo jakýkoli jiný ekvivalent požadovaný v čl. 8 písm. a) bodu iv.
Po kladném vyřízení žádosti o povolení jsou tyto informace dány k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům a příslušným orgánům Společenství z oblasti statistiky, pokud je požadují pro statistické účely.
Článek 8
Podmínky pro vydávání povolení
Členské státy přijmou opatření, aby:
a) příslušný orgán nevydal pro skládku povolení, pokud nejsou splněny následující podmínky:
i) aniž je dotčen čl. 3 odst. 4 a 5, musí být projekt skládky v souladu se všemi požadavky této směrnice včetně příloh,
ii) řízení provozu skládky je svěřeno fyzické osobě splňující technické požadavky na tuto činnost; musí být zajištěna odborná a technická průprava a školení provozovatelů a zaměstnanců skládky,
iii) skládka bude provozována takovým způsobem, aby byla přijata nezbytná opatření pro vyloučení havárií a omezení jejich důsledků,
iv) před zahájením ukládání odpadů žadatel učinil příslušná opatření formou složení finanční jistiny nebo jejího ekvivalentu, a to způsobem stanoveným členskými státy tak, aby byly splněny povinnosti (včetně ustanovení týkajících se následné péče po ukončení provozu skládky) smluvně stanovené z titulu povolení vydaného v souladu s ustanoveními této směrnice a aby byly splněny postupy spojené s ukončením provozu, požadované podle článku 13. Tato jistina nebo její ekvivalent budou drženy po dobu požadovanou s ohledem na činnosti spojené s udržováním a následnou péčí o skládku, na které byl ukončen provoz v souladu s čl. 13 písm. d). Členské státy mohou dle své volby prohlásit, že tento bod se nevztahuje na skládky inertního odpadu;
b) projekt skládky byl v souladu s příslušnými plány pro nakládání s odpady podle článku 7 směrnice 75/442 EHS;
c) před zahájením činností spojených s odstraňováním odpadů příslušný orgán provedl inspekci místa, aby se přesvědčil, že je skládka v souladu s podmínkami stanovenými v povolení, což nijak nesnižuje odpovědnost provozovatele plynoucí z povolení.
Článek 9
Obsah povolení
S cílem upřesnit a doplnit ustanovení článku 9 směrnice 75/442/EHS a článku 9 směrnice 96/61/ES musí povolení pro skládku obsahovat alespoň následující údaje:
a) kategorie skládky;
b) seznam stanovených druhů odpadů a celkové množství odpadů, jejichž uložení na skládce je povoleno;
c) požadavky, kterým musí odpovídat příprava na zřízení skládky, ukládání odpadů na skládky a postupy pro monitorování a kontrolu, včetně intervenčních plánů (příloha III bod 4. B), jakož i prozatímní požadavky týkající se operací spojených s uzavřením skládky a následnou péčí o skládku po ukončení provozu;
d) povinnost žadatele podávat příslušnému orgánu nejméně jednou ročně hlášení o druzích a množství uložených odpadů a o výsledcích programu monitorování podle článků 12 a 13 a přílohy III.
Článek 10
Náklady spojené s ukládáním odpadů na skládku
Členské státy přijmou taková opatření, aby cena požadovaná provozovatelem za ukládání jakéhokoli druhu odpadu na skládce zahrnovala náklady na zřízení a provozování skládky, pokud možno včetně nákladů na finanční jistinu nebo její ekvivalent uvedený v čl. 8 písm. a) bodu iv) a předpokládané náklady na uzavření skládky a následnou péči ukončení provozu alespoň po dobu třiceti let. Na základě požadavků směrnice Rady 90/313/EHS ze dne 7. června 1990 o svobodě přístupu k informacích o životním prostředí ( 4 ) zajistí členské státy transparentnost v oblasti shromažďování a využívání veškerých nutných informací týkajících se nákladů.
Článek 11
Postup při přijímání odpadů
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby před přijetím odpadů na místo skládky:
a) držitel nebo provozovatel, před dodávkou nebo v okamžiku dodávky odpadu, resp. před první z řady dodávek nebo v její době, za předpokladu, že se druh odpadu nezmění, mohl pomocí odpovídající dokumentace prokázat, že dané odpady mohou být přijaty na skládku v souladu s podmínkami stanovenými v povolení a že odpovídají kritériím pro přijetí stanoveným v příloze II;
b) provozovatel skládky dodržoval následující přijímací postup:
— ověření dokladů o odpadech, zejména dokladů požadovaných podle čl. 5 odst. 3 směrnice 92/689 EHS a případně dokladů požadovaných nařízením Rady EHS č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj, z něj a o její kontrole ( 5 ),
— vizuální kontrola odpadů na vstupu a v místě uložení a případně ověření shody s popisem obsaženým v dokladech předaných držitelem. Pokud mají být odebrány reprezentativní vzorky podle přílohy II bodu 3 úrovně 3, výsledky rozborů jsou uloženy a odběr je uskutečněn v souladu s přílohou II bodem 5. Tyto vzorky musí být uloženy po dobu nejméně jednoho měsíce,
— vedení evidence, kde je zapsáno množství a vlastnosti uložených odpadů, jakož i jejich původ, datum dodávky, identita původce nebo subjektu, který provedl sběr v případě komunálního odpadu, a v případě nebezpečných odpadů jejich přesné umístění na skládce. Tyto informace jsou dány k dispozici příslušným vnitrostátním orgánům a orgánům Společenství z oblasti statistiky, pokud je vyžadují ke statistickým účelům;
c) provozovatel skládky vždy vystavil o každé dodávce přijaté na skládku písemné potvrzení o přijetí;
d) aniž je dotčeno nařízení EHS č. 259/93, pokud odpady nejsou na skládku přijaty, oznámil provozovatel tuto skutečnost bez odkladu příslušnému orgánu.
2. Pro skládky, které jsou na základě čl. 3 odst. 4 a 5 vyňaty z působnosti této směrnice, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění:
— pravidelných vizuálních kontrol v místě uložení s cílem zaručit, aby byly přijímány pouze odpady neklasifikované jako nebezpečné, pocházející z ostrova nebo z odloučeného sídliště a
— vedení evidence o množství odpadů uložených na skládce.
▼M4 —————
Článek 12
Postupy kontroly a monitorování během provozu
Během provozu členské státy dbají, aby postupy používané při kontrolách a monitorování splňovaly alespoň následující požadavky:
a) během provozu skládky zajišťuje provozovatel program kontroly a monitorování specifikovaný v příloze III;
b) provozovatel oznámí příslušnému orgánu nepříznivé účinky na životní prostředí zjištěné při kontrolách a monitorování a řídí se rozhodnutím příslušného orgánu, pokud jde o povahu a harmonogram nápravných opatření, která mají být přijata. Tato opatření se provádějí na náklady provozovatele.
Podle harmonogramu stanoveného příslušným orgánem, minimálně však jednou ročně, předloží provozovatel příslušným orgánům na základě získaných údajů zprávu o veškerých výsledcích monitorování s cílem prokázat dodržování podmínek povolení a zlepšení znalostí o chování odpadů na skládkách;
c) kontrola kvality rozborů prováděných v rámci kontrol a monitorování nebo rozborů uvedených v čl. 11 odst. 1 písm. b) je prováděna příslušnými laboratořemi.
Článek 13
Postup uzavření a následné péče o skládku
Členské státy přijmou taková opatření, aby v souladu s příslušným povolením:
a) postup uzavírání skládky nebo části skládky byl zahájen:
i) pokud jsou splněny příslušné podmínky uvedené v povolení nebo
ii) po povolení příslušného orgánu, na žádost provozovatele nebo
iii) na základě odůvodněného rozhodnutí příslušného orgánu;
b) skládka nebo její část mohla být považována za definitivně uzavřenou až poté, co příslušný orgán provede konečnou inspekci na místě a vyhodnotí všechny zprávy předložené provozovatelem a udělí provozovateli souhlas s uzavřením skládky. Tento postup nijak nesnižuje odpovědnost, která pro provozovatele z povolení vyplývá;
c) po definitivním uzavření skládky její provozovatel odpovídal za údržbu, monitorování a kontrolu skládky po celé období následné péče, které příslušný orgán považuje za nutné s ohledem na dobu, po kterou skládka může představovat určité riziko.
Provozovatel oznámí příslušnému orgánu veškeré nepříznivé účinky na životní prostředí zjištěné při kontrolách a podřídí se rozhodnutí příslušného orgánu, pokud jde o povahu a harmonogram plánovaných nápravných opatření;
d) po dobu, po kterou příslušný orgán považuje za možné, že by skládka mohla představovat nebezpečí pro životní prostředí, a aniž jsou dotčeny jakékoli právní předpisy Společenství nebo vnitrostátní právní předpisy v oblasti odpovědnosti držitele odpadu, byl provozovatel skládky v souladu s přílohou III odpovědný za provádění monitorování a rozborů skládkových plynů a průsakových vod z místa skládky, jakož i za režim podzemních vod nacházejících se v blízké vzdálenosti.
Článek 14
Stávající skládky
Členské státy přijmou opatření, aby povolené skládky nebo skládky, které jsou v období provádění této směrnice již provozovány, mohly nadále fungovat pouze tehdy, budou-li v nejbližší možné době zavedena dále uvedená opatření, nejpozději však osm let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1.
a) Ve lhůtě jednoho roku ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 provozovatel skládky zpracuje a předloží ke schválení příslušnému orgánu plán úprav místa skládky obsahující prvky uvedené v článku 8, jakož i veškerá nápravná opatření, která považuje za nutná pro splnění požadavků této směrnice s výjimkou požadavků uvedených v příloze 1 bodu 1.
b) Po předložení plánu úprav místa skládky přijme příslušný orgán konečné rozhodnutí, pokud jde o další provozování na základě zmíněného plánu a této směrnice. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby v souladu s čl. 7 písm. g) a článkem 13 byl v nejkratším termínu ukončen provoz těch skládek, které neobdržely v souladu s článkem 8 povolení k pokračování provozu.
c) Na základě schváleného plánu úprav místa skládky povolí příslušný orgán nezbytné práce a stanoví přechodné období pro uskutečnění tohoto plánu. Veškeré stávající skládky, s výjimkou skládek uvedených v příloze I bodu 1, musí být ve lhůtě osmi let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 v souladu s požadavky této směrnice.
d)
i) Ve lhůtě jednoho roku ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 se články 4, 5 a 11 jakož i příloha II použijí na skládky nebezpečného odpadu.
ii) Po dobu tří let ode dne stanoveného v čl. 18 odst. 1 se článek 6 použije na skládky nebezpečného odpadu.
Článek 15
Předkládání údajů
1. Členské státy předkládají Komisi údaje týkající se provádění čl. 5 odst. 2, 5 a 6 za každý kalendářní rok.
Údaje předkládají elektronicky do osmnácti měsíců od konce vykazovaného roku, za který byly shromážděny. Údaje jsou předkládány ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 5 tohoto článku.
První sledované období týkající se provádění čl. 5 odst. 5 a 6 začíná v prvním úplném kalendářním roce po přijetí prováděcího aktu podle odstavce 5 tohoto článku, kterým se stanoví formát pro předkládání údajů, a první předložené údaje zahrnují údaje za toto sledované období.
2. Členské státy předkládají údaje týkající se provádění čl. 5 odst. 2 do 1. ledna 2025.
3. K údajům, jež členské státy předkládají podle tohoto článku, je připojena zpráva o kontrole kvality.
4. Komise přezkoumá údaje předložené v souladu s tímto článkem a zprávu o výsledcích svého přezkumu zveřejní. Zpráva posoudí organizaci sběru údajů, zdroje údajů, metodiku použitou v členských státech a úplnost, spolehlivost, včasnost a konzistentnost těchto údajů. Posouzení může obsahovat konkrétní doporučení ke zlepšení. Tato zpráva se vypracuje po prvním předložení údajů členskými státy a poté každé čtyři roky.
5. Do 31. března 2019 Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví formát pro předkládání údajů podle odstavce 1 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 17 odst. 2.
Článek 15a
Nástroje na podporu přechodu k více oběhovému hospodářství
S cílem přispět k dosažení cílů stanovených v této směrnici uplatní členské státy ekonomické nástroje a další opatření s cílem poskytovat pobídky k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady. Tyto nástroje a opatření mohou zahrnovat ty, které jsou uvedeny v příloze IVa směrnice 2008/98/ES, nebo jiné vhodné nástroje a opatření.
Článek 15b
Stanovení koeficientu propustnosti skládek
Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví metody, které se použijí pro stanovení koeficientu propustnosti skládek, a to jak přímo na místě skládky, tak i pro celou rozlohu dané lokality. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 17 odst. 2.
Článek 15c
Norma Unie pro odběr vzorků odpadů
Komise přijme prováděcí akty, jimiž stanoví normu pro odběr vzorků odpadů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 17 odst. 2. Do přijetí těchto prováděcích aktů mohou členské státy uplatňovat vnitrostátní normy a postupy.
Článek 16
Přezkum příloh
Komise provádí pravidelný přezkum příloh a v případě potřeby předloží příslušné legislativní návrhy.
Článek 17
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 39 směrnice 2008/98/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ( 6 ).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 18
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dvou let od vstupu této směrnice v platnost. Neprodleně o tom uvědomí Komisi.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 19
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.
Článek 20
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
OBECNÉ POŽADAVKY NA VŠECHNY KATEGORIE SKLÁDEK
1. Umístění
|
1.1 |
Stanovení místa skládky musí zohledňovat tyto požadavky: a) vzdálenost mezi hranicemi pozemku a obydlenými zónami nebo rekreačními oblastmi, vodními cestami a vodními tělesy jakož i jinými zemědělskými nebo městskými aglomeracemi; b) přítomnost podzemních vod, pobřežních vod a přírodních chráněných území v oblasti. c) geologické a hydrogeologické poměry v oblasti; d) rizika povodní, poklesů a sesuvů půdy nebo lavin v místě skládky; e) ochranu přírodního nebo kulturního bohatství oblasti. |
|
1.2 |
Skládka může být povolena, pouze pokud s ohledem na charakteristiky místa a vzhledem k požadavkům uvedeným výše nebo plánovaným nápravným opatřením nepředstavuje vážné ohrožení životního prostředí. |
2. Vodní hospodářství a nakládání s průsakovou vodou
Vzhledem k charakteristikám skládky a meteorologickým podmínkám musí být přijata vhodná opatření s cílem:
— kontrolovat vnikání srážkových vod do tělesa skládky,
— zamezit pronikání povrchových nebo podzemních vod do odpadů uložených na skládce,
— shromažďovat kontaminovanou vodu a průsakovou vodu. Pokud hodnocení založené na posouzení místa skládky a odpadů určených na skládku prokáže, že skládka nepředstavuje potenciální nebezpečí pro životní prostředí, může příslušný orgán rozhodnout, že se toto ustanovení nepoužije,
— upravovat shromážděnou kontaminovanou vodu a průsakovou vodu ze skládky tak, aby splňovala charakteristiky požadované pro vypouštění.
Výše uvedená ustanovení nejsou závazná pro skládky inertního odpadu.
3. Ochrana půdy a vod
|
3.1 |
Veškeré skládky musí být umístěny a koncipovány tak, aby splňovaly podmínky požadované pro předcházení znečištění půdy, podzemních nebo povrchových vod, aby bylo zaručeno, že průsaková voda je zachycována účinným způsobem, pokud je to požadováno v souladu s oddílem 2. Ochrana půdy i podzemních a povrchových vod musí být v průběhu provozní fáze zajištěna kombinací geologické zábrany a izolace podloží a během fáze pasivního provozu/po uzavření skládky kombinací geologické zábrany a povrchové izolace. |
|
3.2 |
O geologickou zábranu se jedná, pokud geologické a hydrogeologické poměry pod skládkou a v její blízkosti mají dostatečnou zadržovací kapacitu, aby zabránily jakémukoli ohrožení půdy a podzemních vod. Základna a boky skládky musí být tvořeny minerální vrstvou splňující požadavky na propustnost a tloušťku, jejichž kombinované účinky, pokud jde o ochranu půdy a podzemních vod a povrchových vod, jsou alespoň srovnatelné s podmínkami vyplývajícími z následujících požadavků: — skládka nebezpečných odpadů: K ≤ 1,0 × 10— 9 m/s; tloušťka ≥ 5 m, — skládka odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné: K ≤ 1,0 × 10— 9 m/s; tloušťka ≥ 1 m, — skládka inertních odpadů: K ≤ 1,0 × 10— 7 m/s; tloušťka ≥ 1 m, m/s = metrů za vteřinu. V případě, že přírodní geologická zábrana nesplňuje sama o sobě výše uvedené podmínky, může být uměle doplněna a posílena jinými prostředky poskytujícími srovnatelnou ochranu. Umělá geologická zábrana musí mít tloušťku nejméně 0,5 m. |
|
3.3 |
Kromě výše uvedené geologické zábrany musí být doplněn těsnostní systém a systém na zachycování průsakové vody v souladu se zásadami uvedenými dále tak, aby byla zaručena co nejmenší akumulace průsakové vody u paty skládky.
Zachycování průsakové vody a těsnost podloží
Členské státy mohou stanovit obecné nebo zvláštní požadavky vztahující se na skládky inertního odpadu a rovněž, pokud jde o charakteristiky výše uvedených technických prostředků. Jestliže po zvážení rizika pro životní prostředí usoudí příslušný orgán, že je nutno zabránit vzniku průsakové vody, může být vyžadován povrchový těsnostní systém. Na tento systém se vztahují následující doporučení:
|
|
3.4 |
Pokud se na základě posouzení rizika pro životní prostředí, zejména s ohledem na směrnici 80/68/EHS ( 7 ), příslušný orgán v souladu s oddílem 2 („Vodní hospodářství a nakládání s výluhem“) domnívá, že není nutno zachycovat a upravovat průsakovou vodu, nebo pokud bylo stanoveno, že skládka nepředstavuje potencionální riziko pro půdu, podzemní vody nebo povrchové vody, mohou být požadavky uvedené v bodech 3.2 a 3.3 zmírněny. V případě skládek inertních odpadů mohou být tyto požadavky upraveny ve vnitrostátních právních předpisech. |
▼M4 —————
4. Kontrola plynů
|
4.1 |
Je nutno přijmout příslušná opatření pro kontrolu hromadění a migrace skládkových plynů (příloha III). |
|
4.2 |
Skládkové plyny jsou zachycovány na všech skládkách určených pro biologicky rozložitelný odpad a musí být upraveny a využity. Pokud plyn nemůže být využit pro výrobu energie, musí být spálen. |
|
4.3 |
Zachycování, úprava a využití skládkových plynů podle bodu 4.2 jsou prováděny tak, aby byly maximálně omezeny škody nebo poškozování životního prostředí a rizika ohrožení lidského zdraví. |
5. Škodlivé vlivy a nebezpečí
Je nutno přijmout opatření ke snížení škodlivých vlivů a nebezpečí, které by skládka mohla představovat:
— emise pachů a prachu,
— materiály unášené větrem,
— hluk a pohyb vozidel,
— ptáci, škůdci a hmyz,
— tvorba aerosolů,
— požáry.
Skládka musí být upravena tak, aby se zbytky rozpadlých odpadů z místa skládky nemohly rozptýlit na veřejné cesty a do okolí.
6. Stabilita
Odpady je nutno na skládce rozložit tak, aby byla zajištěna stabilita tělesa skládky a přídavných konstrukcí, a zejména aby bylo zamezeno sesuvům. Pokud je instalována umělá zábrana, je nutno se přesvědčit, že geologický substrát je s ohledem na tvar skládky dostatečně stabilní, aby zabránil sesedání, které by mohlo poškodit zábrany.
7. Oplocení
Skládka musí být chráněna proti volnému přístupu. Vstupy musí být v mimopracovní dobu uzamčeny. Systém kontroly a přístupu na každou skládku musí obsahovat program opatření umožňující odhalit nedovolené odkládání odpadů na skládku a zabránit jim.
8. Dočasné skladování kovové rtuti
Pro účely dočasného skladování kovové rtuti po dobu delší než jeden rok se použijí tyto požadavky:
— kovová rtuť se skladuje odděleně od ostatních odpadů,
— kontejnery se skladují ve sběrných nádržích s vhodným povrchem bez prasklin a štěrbin a nepropustným pro kovovou rtuť, se zadržovacím objemem odpovídajícím množství skladované rtuti,
— úložiště je vybaveno umělými nebo přírodními zábranami adekvátními pro ochranu životního prostředí před emisemi rtuti a má zadržovací objem odpovídající celkovému množství skladované rtuti,
— podlahy úložiště jsou pokryty těsnicími materiály odolnými vůči rtuti. Podlahy jsou vyspádované a vybavené sběrnou jímkou,
— úložiště je vybaveno systémem požární ochrany,
— uložený materiál je uspořádán tak, aby veškeré kontejnery bylo možné snadno vyjmout.
PŘÍLOHA II
KRITÉRIA A POSTUP PŘIJÍMÁNÍ ODPADU
1. Úvod
Tato příloha uvádí:
— obecné zásady přijímání odpadů na různé kategorie skládek. Budoucí postup klasifikace odpadů by měl být založen na těchto zásadách,
— pokyny, které jsou nástinem prozatímních postupů pro přijímání odpadů, které je nutno dodržovat do doby vypracování jednotné klasifikace odpadů a jejich přijímání na skládku. Tento postup, jakož i příslušné postupy odběru vzorků, bude zpracován technickým výborem uvedeným v článku 16 této směrnice. Technický výbor vypracuje kritéria, která musí být dodržována, aby některé nebezpečné odpady mohly být přijaty na skládky odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné. Tato kritéria by měla zohlednit zejména krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé chování takových odpadů, pokud jde o tvorbu průsakové vody. Uvedená kritéria budou vypracována do dvou let od vstupu této směrnice v platnost. Technický výbor rovněž zpracuje kritéria, která musí být splněna, aby tyto odpady byly přijímány na podzemní úložiště. Tato kritéria musí zejména zohlednit skutečnost, že odpady nesmějí reagovat vzájemně mezi sebou ani se skalním masivem.
Uvedené práce technického výboru, s výjimkou návrhů na normalizaci kontrolních postupů, metod odběru a rozboru vzorků týkajících se příloh této směrnice, které budou schváleny do dvou let od vstupu této směrnice v platnost, musí být ukončeny do tří let od vstupu této směrnice v platnost a musí být uskutečněny v souladu s cíli definovanými v článku 1 této směrnice.
2. Obecné zásady
Složení, tvorba průsakové vody, dlouhodobé chování a obecné vlastnosti odpadů určených k ukládání na skládku musejí být co nejpřesněji známy. Přijímání na skládku může probíhat s odkazem na seznamy přijatých nebo odmítnutých odpadů, definovaných podle jejich povahy a původu a na základě metod rozboru odpadů a mezních hodnot pro vlastnosti přijímaných odpadů. Budoucí postupy přijímání uvedené v této směrnici budou v maximální míře založeny na normalizovaných postupech používaných při rozboru odpadů a na normalizovaných mezních hodnotách pro vlastnosti odpadů, které mají být přijaty.
Do doby, než budou stanoveny metody rozboru a tyto mezní hodnoty, by měly členské státy zpracovat alespoň vnitrostátní seznamy odpadů, které mají být přijaty nebo odmítnuty v jednotlivých kategoriích skládek, nebo definovat kritéria, která musí odpady splňovat, aby byly na zmíněných seznamech uvedeny. Z toho důvodu, aby mohl být určitý druh odpadu přijat na skládku určité kategorie, musí být uveden v příslušném vnitrostátním seznamu nebo odpovídat kritériím obdobným těm, která jsou požadována pro zařazení do seznamu. Tyto seznamy nebo srovnatelná kritéria, stejně jako metody rozborů a mezní hodnoty, musejí být zaslány Komisi ve lhůtě šesti měsíců od provedení této směrnice nebo po jejich přijetí na vnitrostátní úrovni.
Tyto seznamy nebo kritéria přijímání by měla být používána pro zpracování vlastních seznamů každé skládky, tj. přípustných odpadů uvedených v povolení podle článku 9 této směrnice.
Kritéria pro zařazení odpadů do referenčních seznamů nebo pro přijetí na některou z kategorií skládek mohou být založena na jiných právních dokumentech nebo na vlastnostech odpadů.
Kritéria přijetí na zvláštní kategorii skládky se musí opírat o následující úvahy:
— ochrana okolního prostředí (zejména podzemních a povrchových vod),
— ochrana environmentálních ochranných systémů (např. izolace a systémy úpravy průsakové vody),
— ochrana požadovaných procesů stabilizace odpadů na skládce,
— ochrana pro případ ohrožení lidského zdraví.
Kritéria založená na vlastnostech odpadů jsou například tato:
— požadavky týkající se znalosti celkového složení,
— omezení množství organických látek v odpadech,
— požadavky nebo omezení týkající se biologické rozložitelnosti organických složek odpadů,
— omezení týkající se množství některých potenciálně škodlivých/nebezpečných složek (ve vztahu k výše uvedeným kritériím ochrany),
— omezení potenciální a předpokládané vyluhovatelnosti určitých potenciálně škodlivých/nebezpečných složek (ve vztahu k výše uvedeným kritériím ochrany),
— ekotoxické vlastnosti odpadů a průsakových vod, které z nich vznikají.
Obecně musí být kritéria přijímání založená na vlastnostech odpadů velmi přesná, pokud jde o skládky pro inertní odpady. Méně přesná mohou být v případě skládek odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné a ještě méně přesná, pokud jde o skládky nebezpečných odpadů, neboť poslední dvě kategorie skládek představují nejvyšší úroveň ochrany životního prostředí.
3. Obecné postupy ověřování a přijímání odpadů na skládky
Stanovení základních znaků a obecné ověřování odpadů musí být založeno na následující třístupňové úrovni:
|
Úroveň |
: |
Stanovení základních znaků.Jedná se o pečlivé určení chování odpadů z krátkodobého a dlouhodobého hlediska, pokud jde o vznik průsakové vody nebo o charakteristické vlastnosti odpadů, a to pomocí normalizovaných metod rozboru a ověřování chování odpadů. |
|
Úroveň 2 |
: |
Ověřování shod.edná se o pravidelné ověřování pomocí jednodušších normalizovaných metod rozborů a ověřování chování s cílem stanovit, zda odpady splňují podmínky povolení nebo zvláštní referenční kritéria. Ověřování se týká zejména klíčových proměnných a určitého chování podmíněného základními znaky. |
|
Úroveň 3 |
: |
Ověřování na místě.edná se o rychlé kontrolní metody, jejichž cílem je potvrdit, že odpady se shodují s těmi, které byly předloženy k ověření shody a které jsou popsány v průvodní dokumentaci. Toto ověření může spočívat v prosté vizuální inspekci nákladu odpadů před vyložením a po vyložení na místě skládky. |
Konkrétní druh odpadu musí být normálně charakterizován na úrovni 1 a odpovídat příslušným kritériím tak, aby mohl být přijat na základě referenčního listu. Aby mohl být dále uváděn na vlastním seznamu určité skládky, musí být uvedený druh odpadu ověřován na úrovni 2 v pravidelných intervalech (například ročních) a splňovat příslušná kritéria. Každý náklad odpadů dopravený ke vstupu na skládku musí projít ověřením na úrovni 3.
Některé typy odpadů mohou být trvale nebo dočasně vyňaty z charakterizace probíhající na úrovni 1. Důvodem může být nemožnost provést ověření, neexistence ověřovacích postupů a vhodných kritérií pro přijetí nebo existence odchylek v právních předpisech.
4. Obecné pokyny týkající se předběžných postupů přijímání odpadů
Až do úplného uplatnění této přílohy je povinné pouze ověření na úrovni 3, ustanovení úrovně 1 a 2 se uplatňují v rámci možností. V předběžném stadiu musí odpady, které lze přijmout na skládku zvláštní kategorie být buďto uvedeny na vnitrostátním závazném seznamu, nebo na vlastním seznamu určité skládky spadající do této kategorie skládek, nebo odpovídat obdobným kritériím, jejichž splnění je podmínkou pro zařazení na seznam.
Následující obecné pokyny mohou být použity pro stanovení předběžných kritérií pro přijímání odpadů na tři hlavní kategorie skládek anebo pro uvedení na příslušných seznamech.
Skládky inertních odpadů : do seznamu mohou být zařazeny pouze inertní odpady ve smyslu čl. 2 písm. e)
Skládky odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný : daný druh odpadů může být zařazen do seznamu, pouze pokud nespadá do působnosti směrnice 91/689/EHS.
Skládky nebezpečného odpadu : prozatímní seznam určený pro skládky nebezpečného odpadu by mohl být sestaven tak, že budou převzaty pouze druhy odpadů spadajících do pole působnosti směrnice 91/689/EHS. Tyto druhy odpadů by však neměly být zařazeny do seznamu bez předběžné úpravy, pokud jsou v nich celkově obsaženy nebo se z nich mohou vyluhovat potenciálně nebezpečné složky, které by z krátkodobého hlediska představovaly riziko pro pracovníky skládky nebo riziko ohrožení životního prostředí, nebo by zabránily uspokojivé stabilizaci odpadů po dobu předpokládané životnosti skládky.
▼M4 —————
6. Zvláštní požadavky týkající se kovové rtuti
Pro účely dočasného skladování kovové rtuti po dobu delší než jeden rok platí tyto požadavky:
A. Složení rtuti
Kovová rtuť musí splňovat tyto specifikace:
— obsah rtuti vyšší než 99,9 % hmotnostních,
— absence nečistot schopných vyvolat korozi uhlíkové nebo nerezové oceli (např. roztok kyseliny dusičné, roztoky chloridových solí).
B. Uskladnění
Kontejnery užívané pro skladování kovové rtuti musí být odolné vůči korozi a nárazu. Nesmí na nich proto být svary. Kontejnery musí splňovat zejména tyto specifikace:
— materiál kontejneru: uhlíková ocel (minimálně ASTM A36) nebo nerezová ocel (AISI 304, 316L),
— kontejnery nesmí propouštět plyny a kapaliny,
— vnější stěna kontejneru musí být odolná vůči podmínkám skladování,
— konstrukce kontejneru musí úspěšně absolvovat pádovou zkoušku a zkoušku nepropustnosti podle kapitol 6.1.5.3 a 6.1.5.4 Doporučení OSN pro přepravu nebezpečných věcí, Příručky pro zkoušky a kritéria.
Maximální stupeň naplnění je 80 % objemových, aby byl zajištěn dostatečný expanzní prostor a aby následkem expanze kapaliny v důsledku vysoké teploty nemohlo dojít k úniku ani trvalému porušení kontejneru.
C. Postupy při přijímání
Přijímají se výlučně kontejnery s osvědčením splňujícím požadavky uvedené v tomto oddíle.
Postupy při přijímání musí splňovat tyto požadavky:
— přijímá se pouze kovová rtuť, která splňuje výše uvedená minimální kritéria pro přijetí,
— kontejnery musí být před uskladněním vizuálně zkontrolovány. Poškozené nebo zkorodované kontejnery nebo kontejnery vykazující únik se nepřijmou,
— na kontejnerech je vyražena trvalá značka uvádějící identifikační číslo kontejneru, výrobní materiál, prázdnou hmotnost, odkaz na výrobce a datum výroby,
— na kontejnery je trvale připevněna tabulka uvádějící identifikační číslo osvědčení.
D. Osvědčení
Osvědčení uvedené v pododdíle C obsahuje tyto prvky:
— jméno a adresu původce odpadu,
— jméno a adresu osoby odpovědné za plnění,
— místo a datum plnění,
— množství rtuti,
— čistotu rtuti a případně popis nečistot včetně analytické zprávy,
— potvrzení o tom, že kontejnery byly používány výlučně pro přepravu a skladování rtuti,
— identifikační čísla kontejnerů,
— případné zvláštní poznámky.
Osvědčení vydává původce odpadu, případně pokud to není možné, osoba odpovědná za jeho správu.
PŘÍLOHA III
POSTUPY KONTROLY A MONITOROVÁNÍ V DOBĚ PROVOZU A NÁSLEDNÉ PÉČE
1. Úvod
Cílem této přílohy je stanovit minimální postupy monitorování, které je nutno zavést pro ověřování, zda:
— odpad, který byl přijat k uložení, odpovídá kritériím stanoveným pro danou kategorii skládky,
— provoz skládky probíhá požadovaným způsobem,
— systémy ochrany životního prostřední jsou plně funkční a odpovídají předpokladům,
— jsou splněny podmínky povolení uděleného pro danou skládku.
2. Meteorologické údaje
▼M4 —————
V případě, že členské státy prohlásí, že hydrologické bilance jsou účinným nástrojem pro stanovení, zda dochází k hromadění průsakové vody v tělese skládky nebo zda dochází k jejím únikům, doporučuje se, aby z monitorování v místě skládky nebo z nejbližší meteorologické stanice byly po dobu požadovanou příslušným orgánem v souladu s čl. 13 písm. c) této směrnice shromažďovány následující údaje.
|
|
Provoz |
Následná péče |
|
1.1 Objem srážek |
denně |
denně a kromě toho i měsíční hodnoty |
|
1.2 Teplota — min., max., 14.00 SEČ |
denně |
měsíční průměr |
|
1.3 Směr a síla převládajících větrů |
denně |
nepožadováno |
|
1.4 Vypařování (lysimetrie) (1) |
denně |
denně a kromě toho i měsíční hodnoty |
|
1.5 Atmosférická vlhkost (14.00 SEČ) |
denně |
měsíční průměr |
|
(1) Nebo jinými vhodnými metodami. |
||
3. Údaje o emisích: voda, průsaková voda a kontrola plynů
Vzorky průsakových a popřípadě povrchových vod musí být zachycovány v reprezentativních místech. Odebírání vzorků a měření objemu a složení průsakové vody musí být prováděno odděleně v každém bodu, kde je průsaková voda odváděna z místa skládky. Reference: obecné směrnice pro způsob odebírání vzorků, dokument ISO 5667-2 (1991).
Monitorování případných povrchových vod je prováděno nejméně ve dvou bodech, jeden nad skládkou a jeden pod skládkou.
Monitorování plynu musí být reprezentativní pro každou sekci skládky. Frekvence odběru a rozboru vzorků je uvedena v následující tabulce. Pokud jde o průsakovou vodu a o vodu, je v rámci monitorování odebírán jeden reprezentativní vzorek o průměrném složení.
Frekvence odběrů by mohla být přizpůsobena morfologii skládky (tumulus, zapuštěná do země apod), což je nutno v povolení upřesnit.
|
|
Provoz |
Následná péče (3) |
|
2.1. Objem průsakové vody |
každých šest měsíců |
|
|
2.2 Složení průsakové vody (2) |
čtvrtletně (3) |
každých šest měsíců |
|
2.3 Objem a složení povrchových vod (7) |
čtvrtletně (3) |
každých šest měsíců |
|
2.4 Případné emise plynu a atmosférický tlak (4) CH4, CO2, O2, H2S, H2 atd. |
každých šest měsíců (6) |
|
|
(1) Frekvence odběrů by mohla být přizpůsobena morfologii skládky (tumulus, zapuštěná do země apod.), což je nutno v povolení upřesnit. (2) Měřené ukazatele a analyzované látky se liší podle složení uložených odpadů. Musí být uvedeny v povolovací dokumentaci a odrážet charakteristiky odpadů, pokud jde o tvorbu průsakové vody. (3) Pokud z hodnocení údajů vyplývá, že i při delších intervalech jsou získány tytéž údaje, může být četnost upravena. Měrná vodivost průsakové vody musí být měřena vždy alespoň jednou ročně. (4) Tato měření se týkají především odpadů obsahujících organické látky. (5) CH4, CO2, O2 pravidelně, ostatní plyny s nezbytnou četností, s ohledem na složení uložených odpadů, aby měření odráželo vlastnosti odpadů pokud jde o lixiviaci. (6) Účinnost systému odčerpávání plynu musí být pravidelně ověřována. (7) Podle charakteristik místa skládky může příslušný orgán rozhodnout, že tato měření nejsou požadována, pak vypracuje zprávu podle článku 15 této směrnice. Body 2.1 a 2.2 se použijí pouze v případě, kdy dochází k zachycování průsakové vody (viz příloha 1 bod 2). |
||
4. Ochrana podzemních vod
A. Odběr vzorků
Měření musí poskytnout informace o podzemních vodách, které by mohly být zasaženy činností skládky; v oblasti, kde podzemní voda přitéká, musí být alespoň jeden měřicí bod a dva v oblasti odtoku podzemních vod. Počet bodů může být zvýšen na základě zvláštního hydrogeologického průzkumu a z důvodu rychlého zjištění jakéhokoli náhodného úniku průsakové vody do podzemních vod.
Odběr vzorků musí být prováděn alespoň ve třech místech před plněním skládky, aby byly určeny referenční hodnoty pro příští odběry. Reference: Odběr vzorků — Podzemní vody, ISO 5667, část 11, 1993.
B. Monitorování
Ukazatele zjišťované v odebíraných vzorcích musí být stanoveny podle předpokládaného složení průsakové vody a jakosti podzemních vod v oblasti. Při výběru ukazatelů pro rozbor by bylo vhodné zohlednit mobilitu v zóně podzemních vod. Ukazatele by mohly zahrnovat indikátory umožňující rychle odhalit veškeré změny jakosti vod. ( 8 )
|
|
Provoz |
Následná péče |
|
Hladina podzemních vod |
každých šest měsíců (1) |
každých šest měsíců (1) |
|
Složení podzemních vod |
||
|
(1) Pokud se hladina podzemních vod mění, musí být četnost zvýšena. (2) Frekvence se musí řídit možnostmi zásahu mezi dvěma odběry vzorků v případě, kdy je dosaženo krizové hodnoty, což znamená, že frekvence musí být stanovena na základě znalosti a hodnocení rychlosti proudění spodních vod. (3) Pokud je dosaženo krizové hodnoty (viz bod C), je nutno provést ověření a odebrat nový vzorek. Pokud je výsledek potvrzen, musí být uskutečněn intervenční plán (uvedený v povolení). |
||
C. Krizové hodnoty
V případě podzemních vod je nutno uvažovat s tím, že může dojít k významným nepříznivým účinkům na životní prostředí ve smyslu článků 12 a 13 této směrnice, pokud se při rozboru vzorku podzemních vod zjistí významná změny jakosti vody. Úroveň krizových hodnot musí být stanovena s ohledem na zvláštní hydrogeologické formace na místě skládky a jakost podzemních vod a musí být pokud možno uvedena v povolení.
Pozorování musí být vyhodnoceno pomocí kontrolních tabulek obsahujících pravidla a úrovně kontroly pro každý vrt podél spádu podzemních vod. Tyto kontrolní úrovně musí být určeny podle lokálních výkyvů jakosti podzemní vody.
5. Topografie skládky: údaje týkající se tělesa skládky
|
|
Provoz |
Následná péče |
|
5.1 Struktura a složení tělesa skládky (1) ročně |
ročně |
|
|
5.2 Pokles tělesa skládky |
ročně |
odečtení ročně |
|
(1) Údaje pro popis dané skládky: plocha zaujímaná odpady, objem a složení odpadů, způsob ukládání, datum a doba uložení, výpočet zbytkové kapacity skládky. |
||
6. Zvláštní požadavky týkající se kovové rtuti
Pro účely dočasného skladování kovové rtuti po dobu delší než jeden rok se použijí tyto požadavky:
A. Požadavky na monitorování, kontrolu a nouzové postupy
V úložišti se instaluje systém trvalého monitorování výparů rtuti s citlivostí nejméně 0,02 mg rtuti/m3. Senzory se umístí na úroveň podlahy a ve výši hlavy. Součástí je vizuální a akustický výstražný systém. Údržba systému se provádí každý rok.
Oprávněná osoba úložiště a kontejnery nejméně jednou měsíčně vizuálně zkontroluje. Při zjištění úniku provozovatel okamžitě přijme nezbytná opatření bránící emisím rtuti do životního prostředí a obnoví bezpečnost úložiště rtuti. U veškerých úniků se má za to, že mají nepříznivé účinky na životní prostředí podle čl. 12 písm. b).
V úložišti jsou k dispozici plány nouzových postupů a odpovídající ochranné vybavení vhodné k manipulaci s kovovou rtutí.
B. Vedení záznamů
Veškeré dokumenty obsahující informace uvedené v oddíle 6 přílohy II a v pododdílu A tohoto oddílu, včetně osvědčení doprovázejícího kontejner a záznamů týkajících se vyskladnění a odeslání kovové rtuti po ukončení dočasného skladování, místa určení a zamýšleného zpracování, se uchovávají nejméně tři roky po ukončení skladování.
PŘÍLOHA IV
PLÁN PROVÁDĚNÍ PŘEDKLÁDANÝ PODLE ČL. 5 ODST. 6
Plán provádění předkládaný v souladu s čl. 5 odst. 6 obsahuje:
1) hodnocení minulé, stávající a plánované míry recyklace, skládkování a dalšího nakládání s komunálním odpadem a jednotlivých toků, z nichž se skládá;
2) hodnocení provádění plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadu, které byly zavedeny v souladu s články 28 a 29 směrnice 2008/98/ES;
3) důvody, proč se členský stát domnívá, že se mu nemusí podařit dosáhnout příslušného cíle uvedeného v čl. 5 odst. 5 ve stanoveném termínu, a posouzení doby odkladu, kterého je ke splnění daného cíle zapotřebí;
4) opatření nezbytná k dosažení cílů stanovených v čl. 5 odst. 8 této směrnice, která platí pro dotčený členský stát během doby odkladu, včetně vhodných ekonomických nástrojů a dalších opatření pro poskytování pobídek k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady podle čl. 4 odst. 1 a přílohy IVa směrnice 2008/98/ES;
5) harmonogram provádění opatření podle bodu 4, určení subjektu odpovědného za jejich provádění a posouzení míry, v jaké jednotlivá opatření přispívají k dosahování příslušných cílů v případě odkladu;
6) informace o financování nakládání s odpady v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“;
7) opatření k případnému zlepšení kvality údajů, s cílem dosáhnout lepších výsledků v oblasti plánování a sledování nakládání s odpady.
( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3).
( 2 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1).
( 3 ) Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40. Směrnice pozměněná směrnicí 97/11/ES. Úř. věst. L 73, 14.3.1997, s. 5.)
( 4 ) Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 56.
( 5 ) Úř. věst. L 30, 6.2.1993, s. 1. Nařízení pozměněné nařízením ES č. 120/97, Úř. věst. L 22, 24.1.1997, s. 14.
( 6 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
( 7 ) Úř. věst. L 20, 26.1.1980, s. 43. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 91/692/EHS, Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 48.
( 8 ) Doporučované ukazatele: pH, TOC (celkový obsah organických sloučenin), fenoly, těžké kovy, fluorid, arsen, ropa/uhlovodíky.