1.

Rozhodnutí o trvalém zákazu pobytu nejsou v zásadě v rozporu s právem EHP, pokud splňují podmínky stanovené v článcích 27 a 28 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, a mohou být zrušena v souladu s článkem 32 uvedené směrnice. Vyhoštění musí být založeno na individuálním posouzení. Pokud jde o státní příslušníky zemí EHP, kteří v hostitelském státě pobývají legálně po dobu delší než deset let, podle článku 27 a čl. 28 odst. 3 směrnice 2004/38/ES lze rozhodnutí o vyhoštění přijmout pouze ze závažných důvodů týkajících se veřejné bezpečnosti za okolností, kdy osobní chování dotyčného jednotlivce představuje mimořádně závažné ohrožení, a vyhoštění je tak nezbytné pro ochranu některého ze základních zájmů společnosti. To se uplatňuje pod podmínkou, že této ochrany nelze dosáhnout méně přísnými prostředky s ohledem na délku pobytu státního příslušníka země EHP v hostitelském státě, a zejména na závažné negativní důsledky, které takové opatření může mít pro státního příslušníka EHP a jeho rodinné příslušníky, kteří se skutečně integrovali do hostitelského státu. Jakékoli následné rozhodnutí o zákazu pobytu musí být omezeno na to, co je nezbytné k zajištění ochrany základního zájmu, který má být vyhoštěním chráněn. Rozhodnutí o zákazu pobytu musí být v souladu se zásadou proporcionality.

2.

Sociální rehabilitace státního příslušníka země EHP ve státě, v němž se skutečně integroval, je ve všeobecném zájmu společnosti. Řádné chování dotyčného jednotlivce během výkonu trestu odnětí svobody a následně ve zkušební době spolu s dalšími důkazy o opětovném začlenění do společnosti zmírňují aktuální ohrožení veřejné bezpečnosti. Důležitým hlediskem při posuzování nezbytnosti omezujícího opatření podle kapitoly VI směrnice 2004/38/ES s ohledem na zásadu proporcionality, zásadu nejlepšího zájmu dítěte a na základní práva jsou rodina a děti jednotlivce, včetně nevlastních dětí. Při posuzování nezbytnosti vyhoštění musí být součástí celkového posouzení zvážení případných alternativ k vyhoštění.

3.

Podstatnou změnou pro účely článku 32 směrnice 2004/38/ES je taková změna, která ruší odůvodnění původního rozhodnutí podle kapitoly VI směrnice o omezení volného pohybu na základě chování jednotlivce. Nelze předpokládat, že k podstatné změně osobního chování nedojde, a každá žádost musí být posuzována individuálně. Zohlednit je třeba všechny faktory, které by mohly prokázat podstatnou změnu osobního chování. To bude záviset na povaze chování jednotlivce a na ohrožení společnosti, které představoval. Musí se zohlednit veškeré důkazy o tom, že se jednotlivec zapojuje do pozitivních a legálních činností, takže je nepravděpodobné, že by se vrátil k druhu činností, které vedly k jeho vyhoštění. Mezi tyto faktory by mohly kromě jiného patřit důkazy o tom, že se tato osoba zdržuje další trestné činnosti, důkazy o opětovném začlenění do hostitelské společnosti, zahájení a udržení stabilní hospodářské činnosti, výsledky psychologických posouzení, věrohodné vyjádření lítosti, důkazy o pozitivním a konstruktivním zapojení do společnosti, a zejména sociální rehabilitace státního příslušníka země EHP ve státě, v němž se skutečně integroval.